Chtěla bych touto cestou poprosit o pomoc. Dnes 10.8. kol 16:00 my byla na Praze 9 na dětském hřišti ukradena tato koloběžka: http://www.online-kola.cz/kolobezka-micro-flex...
Chtěla bych poprosit, kdyby náhodou někdo někde takovou viděl v bazaru, zda by mi mohl napsat na mail: [email protected]
Je to pro mě hodně důležité.
A tímto také radím - dobře si své koloběžky hlídejte. Stačilo být deset minut na opačném konci hřiště a koloběžka byla fuč...
Kdyžtak díky
Veronika
Nevíte, jak to je?
Smím, jako kupující v bazaru, žádat prodejce, aby mi předložil doklad, od koho příslušnou věc odkoupil?
Myslím, že by pomohlo, kdyby bazary měly povinnost takovou evidenci vést.
Mně se taky nechce kupovat kradené zboží, proto jsme na nákupy v bazarech už rezignovala.
Požádat smíš, prodejce Ti může a nemusí vyhovět.
Ad povinnost evidovat totožnost prodávajících:
1) bazarník by jen obtížně vyhověl požadavkům zákona na ochranu osobních údajů
2) nijak netoužím, aby nějaký překupník věděl, kde bydlím, protože z mnou prodávaných věcí by mohl někdo usoudit, jak dobře si žiju, a jít se kouknout, zda nemám doma ještě něco zajímavého
3) když by došlo na lámání chleba, zcela jistě by se ukázalo že zrovna ten doklad byl padělaný nebo ukradený, nebo záznam byl chybný (asi nějaká nekonzistence v SQL...)
takže by to znamenalo práci navíc, riziko pro slušné lidi, kontroly, buzeraci a tresty bez ohledu na zavinění a hlavně žádný přínos; no prostě státní regulace.
Jediné správné řešení naznačuješ v poslední větě, a je (jako obvykle) na úrovni jednotlivce: nekupovat zboží, kde je významné riziko, že je kradené.
Možná by jen stačilo, kdyby bazar ručil za to, že zboží není kradené. Pokud by bylo, tak by bazarník měl smůlu, musel by vrátit peníze a zboží by bylo zabaveno a vráceno původnímu majiteli. Takže bazarista by na tom tratil...
Teoreticky to tak je: Když se u tebe najde kradená věc, a prokážeš (účtenkou) žes ji koupil v bazaru, tak ti ji seberou, ale ty můžeš vymáhat škodu po bazaru. Bazarník ji může vymáhat po prodejci, a je jeho věc, jak dobře a zda si při koupi zjistil jeho totožnost.
Kamarádovi se takto vrátil kajak, prostě ho uviděl na nějakým srazu, zavolal policajty, ukázal doklad a fotky, asi za 14 dnů měl kajak doma a týpek, co s ním přijel, ať si dělá co chce. Hehe.
Není to tak jednoduchý a ne vždy to tak je.
Veškeré spekulace a obavy nových majitelů z kradených věcí v budoucnu skončí. Nový majitel, pokud nebude vědět, že koupil kradenou věc, nemusí mít vůbec žádné obavy z nějakých potíží. Zákon bude stát na jeho straně.
Jo, vyrovnává se tím postavení fyzické a právnické osoby, kde už to tak bylo.
Pokud si člověk v kupní smlouvě zakotvil odvolání na Obchodní zákon, věc nabytá (i když třeba kradená) mu zůstala. S tím nekorespondoval Občanský zákoník. Na jaře, když jsem se vrátil a studoval všechny zákony, které byly schváleny (a vstoupily v platnost podpisem prezidenta), dočetl jsem se i nový zákon (v OZ), který ošetřuje právě vlastnické právo nabyvatele.
Jen jestli tím poněkud neklesnou právní jistoty původních majitelů. Doteď se musel aspoň zloděj s tím ukradeným kolem namáhat o pár kilometrů dál, aby snížil riziko, že ho původní majitel potká a pozná.
Rozhodně přijdou původní majitelé zkrátka. Osobně nevím, jak bych se rozhodoval, kdybych zvažoval, komu stranit. Ovšem rozhodovali o tom ti, kteří jsou častěji v roli okrádajících.
Kdo kupuje kradené, je sám tak trochu zloděj.
Ovšem novela ObčZ to bere přesně obráceně. Ten, kdo koupí kradené, je jen oběť, o kterou musíme pečovat. A okradený ať jde k šípku, měl si věc líp hlídat.
Já kluci nevím, spory řeším vidlema :-)
Ale je to humus, zvlášť když jsem se doslechnul, že si můžeš "objednat" autoradio, a oni "ti ho už dodají přesně podle požadované značky".
Možná nějaká slípka má pocit, že není třeba zdůrazňovat "nekupuj kradené" ale mýlí se.
To je základní princip a prevence, a každý by si to měl opakovat několikrát denně.
Moje výhodná koupě znamená, že někoho okradli.
Slepice at si kdákají co chtějí - tohle je princip co je třeba dostat do krve.
nemusí to tak být.
Mám také rád náhodné výhodné koupě. Třeba ty tebou v blogu zmiňované antikvariáty.
Nemyslím si, že by někdo někde ty monografie Michelangela a Da Vinciho někde ukradl. Prost ěpro něj neměly hodnotu a pro mne to byla úžasná a výhodná koupě dát za obě 80,-Kč
Když jsme objevil v bazaru poškrábanou, odřenou dýku se zubem na ostří, ale s nápisem Haller (výrobce) na čepeli, tak mi srdce poskočilo a když mi bazarista s nezájmem řekl cenu 200,- tak ještě více a přestože vím, že kdybych smlouval, mohlo to být ještě míň, tak jsme mu ty dvě stovky prostě dal. Kdyby řekl 1200,- dal bych mu je taky...
Byla to pro mne výhodná koupě a nemyslím si, že to znamená, že o tu starou kudlu, monografie malířů a další a další věci někoho okradli. Jen jsem pro sebe objevil perlu v tom, co jiným připadalo jako smetí...
Pred casem jsem za par penez koupil krasnou drevenou rakev, mela prasklinu ve viku. To ale neni na skodu, kdyby clovek nahodou obzivnul jeste v pripravne, neudusi se.
A chodíš si do ní zdřímnout ? Na zvykačku ?
Jasne, a na prsa si kladu pytle s prsti. Dvoufazovej trenink.
To je ještě dobrý. Horší by bylo, kdybys v tý prsti spal. A vstával se západem slunce. To už by bylo napováženou...
Jeste nedavno to tak vypadalo, ve spitale se mi behem pobytu uplne prevratilo spani, usnout po ctvrty rano spise pravidlo nez vyjimka. Snad jsem z toho venku, hypnotika jsou hnusny.
Hlavně jestli tě neléčili dubovým kůlem :-)
nebo stříbrem :-D http://revue.idnes.cz/american-si-chtel-vylecit...
Samozřejmě, to je velmi zjednodušené, ale myslím si, že princip o kterém mluvím chápe skoro každý - jsou věci, u kterých je cena poměrně široce známá, a prostě když ti někdo nabídne tablet Samsung Galaxy za 12 stovek, a ty jej vyzkoušíš a ono tomu vůbec nic není, akorát musíš promazat ty adresáře s kontakty původního majitele, asi víš, že to nebyl nevhodný dárek, ale je to čórka.
Když použiješ methodu našich matláků "no a co, mě loni taky ukradli mobil" je to v hajzlu.
Antikvariáty nebo starožitnosti, tedy něco, kde cenu zná jen odborník je věc úplně jiná.
Ale i tady mám problém, nejsem obchodník, nedokážu se dohadovat o 50 korun, tedy snažit se srazit cenu z 500 Kč na 450, když vím, že ten obraz má cenu 50-80 tisíc.
V mém oboru zájmu - tedy v designovém československém skle takovéhle sumy nevídáme, ale byl jsem svědkem přesně téhle situace, když kolega co se vyzná v "obrázkách" kupoval nějakýho Mařákovce.
Ptal jsem se jej, proč se hádáš o tu padesátku a on mě vysvětlil, že protože je obchodník a snaží se získat vždy výhodnější cenu.
Tohle neumím.
taky to neumím.
Vůbec neumím smlouvat a jen hodně nerad to dělám. V zahraničí trhovce často štvu tím, že když nadhodí cenu, nesmlouvám a jdu pryč. nebaví mě to a nemám to rád, ale někdy to přece jen použiju...
ANo případ o kterým mluvíš je jasnej, ale někdy to jasný uplně není.
Pokud to ví, tak ano jinak ne.
Nejde o to stranit tomu nebo onomu. Jde o to najít nějaký spravedlivý, jednoduchý a spolehlivý postup, jak rozhodnout o vlastnictví věci.
Pokud postačí prohlášení nového uživatele: "já to koupil v hospodě od neznámého pána v džínové bundě", tak to hodně ušetří práci celé komunity zločinců zahrnující zloděje, překupníky i policajty.
Těžko za to může bazar ručit, v podstatě to je nemožné. Když to je slušný bazar nebo zastavárna a dáváš tam věc vyšší hodnoty, umělecká díla, elektronika a věci co se hodně kradou, tak jim podepusuješ prohlášení, že jsi majitelem věcí.
On je taky velký rozdíl mezi prodejem z majetku bazaru, kde je majitelem prodávaného bazar nebo pokud bazar jen zrostředkovává prodej (komisní zboží).
A jak ne to s auty v bazaru?
Především, auto je registrováno na ouřadě tak jako tak. Takže když se ukradne, zpravidla se prodává v cizině s cinknutejma papírama.
Kdyz mi ukradli prvni kolo, radili mi policajti, at pripadne predstiram zajem o koupi, pozadam o rezervaci a dam jim vedet, sam ze nesmim v bazaru delat nic. Ale nevim, objevily se tu tehdy i jiny zkusenoti s policajtskejma radama.
Obrana je jediná,
nekupovat kradené věci - tj. věci s podzřele výhodnou cenou, bez dokladů o nákupu a tak.
Samozřejmě, že u spousty věcí to že jsou kradené těžko poznáme, ale postačí, když u těch 30 procent, kde je to zjevné, odmítněme přijmout výhodnou koupi.
Moje výhoda je něčí skoda.
Opakování je matka moudrosti...
Každému tady na tý točně říkám "neber úplatky, neber úplatky" ale je to marný, je to marný.
Tak ony se kradou už i koloběžky... Ach jo...
Ale nechat ji 10 minut bez dozoru, to je dost nezodpovědné. Zloději stačí na krádež i minutka...
Nezodpovědné? No já nevím. Mně příjde, že normální a logické by bylo, že když nechám někde stát 10 minut kolo nebo koloběžku nebo cokoliv, tak to tam najdu. Nemyslím, že dotyčný v danou chvíli tu koloběžku potřeboval tak nutně, že by bez ní nemohl žít.
Bohužel, funguje to jinak, než bychom si přáli. Někde jsme asi udělali chybku:-))
Ano, je to otázka, zda je to zodpovědné nebo nezodpovědné. A je to věcí každého z nás, jak se o svůj majetek stará, ale pak nechť se nediví. Mě osobně to přijde nezodpovědné.
Od té doby, co mi pan Bartoš ukradnul kolo, ačkoli jsem stála 5 metrů od něj, tak ho (to kolo) zamykám, i když jdu jen do trafiky pro noviny.
A zamykám bez ohledu, zda jsem tady nebo v cizině.
Nikomu nepřeju ten pocit, když jde domů pěšky...
Jo, pocit to není dobrý.
S krádeží kola má dvě zkušenosti. Pokaždé zmizely ze zamčeného sklepa. Jednou šly 4 najedou, podruhé 2 ty nejlepší. Evidentně to někdo odvezl autem a musel mít komplice, který to odkoupil.
Proto mi příjde, že je na čase s tím něco dělat.
Vašek Hynků, dej mu pánbůh nebe, přijel na kole do hospody, trochu se zakecal, a odkymácel se pěšky. Ráno, když chtěl ject pro rohlíky, zjistil, že mu ukradli kolo ze zamčené kůlny. Nadával jak pohan, jaká to hnusná morálka už zasáhla naši ves.
Večer šel na pivo pěšky, vypil si svoje a odjel domů na kole. Zůstalo tam stát, nezamčené, opřené o plot celý den.
Protože bazary příliš neobcházím (materiál sháním spíš ve sběrných surovinách) tím, že bych ji v některém objevil, Ti asi nepomohu. Ale někde ve sklepě je stále ještě kolobrnda po synkovi - není skládací, ale v ostatních parametrech, by tu odcizenou mohla nahradit.