Takový byl prostě můj táta.
Koupil mě k čtrnáctým narozeninám cestopis Richarda Halliburtona „Královskou cestou za romantikou" a pak mě vyhnal natrhat trávu králíkům se slovy: „však se tam taky všude jednou podíváš kluku". A já nad nůší jetele snil o modravých dálkách.
V husákovském…
Já musím hned, já to nevydržím, dočtu později:-))
Můj milovaný Richard. Bez něj bych snad tu totalitu ani nedala.
Čtu ho pořád permanentně dokola. Včera jsem se zrovna už po sté pustila do přeplavání Panamského průplavu....
Udělal´s mi radost, a to jsem to ještě nepřečetla:-))
Mě to šíleně drásalo.
Do Princetonu přišlo léto, Richard měl po zkouškách a vydal se na cesty.
Když přišlo léto do Dejvic, a měl jsem po zkouškách, chystal jsem se se zástřihem na Vasila na vojenské soustředění na Babiny :-)
Já u toho snila o cestování a říkala jsem si, že Dick by si s těmi dráty poradil. Přeletěl je, podkopal podplaval, cokoliv....
Zaplať bůh, že to padlo a ja poprvé vyjela na dlouhé cesty přesně 18.12. 1989.
My vyjeli až 6.7.1990, na svatební cestu, na Paříž a dál, je to jako včera.
Na 5.7. nám udělali státní svátek, Soňa měla strach, že nás neoddají, ale prošlo to nakonec.