Chtěla jsem si vzpomenout na den, kdy jsem začala jezdit na kole. Ale dětská mysl ten okamžik nezaznamenala. Asi to nebylo důležité, asi to šlo samo. Ztratilo se to v záplavě jiných vzpomínek.
Máma má velké album, kam ukládá naše rodinné fotky a zaznamenává důležité milníky v životech nás všech,…
Je si ten den, kdy jsem začal jezdit pamatuju úplně přesně. Vím jak to bylo, kde to bylo, jediné co nevím, kdy to bylo.
Já si to pamatuju přibližně. Byli jsme na návštěvě u strýce v Ústí, kde jsem měl připravenýho fungl novýho holčičího Pionýra. Modrýho. Posadili mě na něj, já začal šlapat a pak mi tvrdili, že jsem jel za chvíli sám. Myslím, že to bylo někdy zjara '54, protože na podzim táta umřel. Přežil jsem ho zatím o 31 let.
P.S. Ten tvůj článek, Llano, se mi moc líbil, chtěl jsem mu dát tak osm palců. Neumím to.
Děkuji všem za milá slova. Potěšilo mě, že se to líbilo:-))
Lanno, s prominutím, Ty koni, cos to psala o tom, že máš strach z naší kritiky?
Je to nádherný a lidský příběh. Navíc výborně napsaný. Díky.
Kobyla, Zdendo:-))
A dík. Ani jsem nepředpokládala, že se bude líbit taky chlapům:-))
Mně to nedá, prostě když už, tak klisna :-)) Anebo to nech jak napsal Zdenda, po valašsku. Napsal to dobře. Tam by možná řekli "ty koňu".
Ty koňu mě nijak neuráží, to já jen aby řeč nestála:-))
Stejně by mě zajímalo, jak říkají na Valašsku ženským.
Zdendo, říkáš ženě doma: Ty koňu, ta svíčková byla výborná?
Manželce tak neříkám. Maximálně ty trumpeto a to přesně v tom kontextu, jak jsem to napsal Tobě. To znamená v případě, že se zbytečně podceňuje. Takže je to pochvala a podpoření.
Jinak svíčkovou a vůbec většinu sobotních a nedělních obědů vařím já. Vařím dobře, vařím rád.
Ostatni se jiste neurazi,ale z meho pohledu je to to nejlepsi,co jsem tady cetl.Ota Pavel by to o svem prvnim kole nenapsal lip.Ja Ti fakt dekuji,uplne me to dojalo.Fakt nadherne lidsky pribeh,je to psany srdcem a je to proste zlaty text.:-)Fakt parada. Kdyz to ctu,uplne vidim ty zabery a momenty jako zive a tohle dokazi s mysli cloveka jen skutecni spisovatele.To neni jen blog ci clanek,to je jak uryvek z knihy.Kdybys to nahodou nekdy rozvedla do delsi knihy,budu prvni,kdo ji koupi svym detem.Tak moc jsem miloval ty knihy pro deti psane prave timto stylem.Proste skvely text.:-)
Dík Martisi. Nejlepší to asi není, ale těší mě, že se to líbí.
Občas píšu pro rodinu a známé a taky docela dost do šuplíku. Ale spisovatel rozhodně nejsem. I sem jsem se rozhodla dát pouze text bez obrazového materiálu, čímž jsem se vyřadila ze soutěže. Mně úplně stačí, když tím někoho zaujmu.
:-))