Láká mě si pořídit lehociped. Máte s ním někdo nějaké zkušenosti. Na co si mám dát bacha při jeho koupi?
Koupil jsem si lehociped Azub bike, model 2002, celoodpružená verze, spodní řízení (viz www.azub.cz). Koupil jsem jej letos koncem července ojetý za necelých 19 000 Kč. Výrobky firmy Azub mohu doporučit, mají asi nejlepší poměr kvality a ceny, jaký seženete.
Obecně o lehocipedech platí, že jsou o něco pomalejší do kopce (jen o kousek, nelze si stoupnout do pedálů), a o kus rychlejší z kopce a po rovině (menší odpor vzduchu). Ze začátku vás budou bolet nohy víc než z normálního kola, ale to se spraví. Jde jen o to, že se zapojují i svaly dosud netréhované. Na naučení se jezdit jsou snažší řídítka nad sedlem, která jsou i o kousíček aerodynamičtější, avšak řízení pod sedlem je mnohem pohodlnější.
Sdělte případné přesnější dotazy, odpovím na email i na této diskuzi.
Pokud by jste si chtěl kolo zkusit, jsem z Brna. Jste-li poblíž, můžeme se domluvit.
Díky za info. Jsem z Prahy, ale na jejich stránkách koukám, že Azuby prodávají i tady. Tak se tam asi vydám.
Dovolim si polemizovat s tím, že "na naučení se jezdit jsou snazší horní řidítka". Na lehocipedu s horním řízením jsem jel dvakrát a jednou jsem skoro spadl, řídítka jsou totiž dozadu, takže když se kolem chce otočit doprava, musí se řidítka dát doleva. DOLNÍ řízení je na NAUČENÍ SNAZŠÍ, akorát je TĚŽŠÍ NA POCHOPENÍ pro někoho, kdo se jen dívá, protože tam vlastně žádný řidítka nevidí.
Anebo je to individuální, možná su blbec, že horní řízení nezvládám. Ale spodní jsem zas zvládl celkem bez problémů...
Blbec nejseš a individuální to je. Já jsem sednul na Azub Cé a hned jsem jel, bez potíží. Z Azubu 3 se spodním jsem PO jízdě na Céčku sletěl dvakrát nebo třikrát, než jsem pochopil, jak se drží balanc.
Ten tzv. "efekt kormidelní páky" může být nepříjemný, hlavně ve větších rejdech, ale dost to záleží na typu kola (CLWB podvozky jako je Azub Cé mají obecně snažší geometrii na naučení se ovládat) a na tom, jak moc ti sedne vzdálenost rukojetí od osy hlavového složení versus délka rukou versus poloha rukou (natažené/pokrčené).
Včera jsem se projel na několika jiných lehocipedech: dva dřevěné kvazilowracery, jeden mi byl moc velký a druhý moc malý, i tak super, jeden SWB s horním řízením, hodně svislá hlava(základem bylo BMX) a vzpřímené opěrado - velice obratný, s odpružením by byl dobrý do města, takhle se blbě jezdí rantle chodníků, a pak jeden s lineárním šlapáním, nejtěžší na ovládání co jsem kdy zkusil, ale rozhodně zajímavý.
Až zase pojedem na takový výlet, tak se přidej - viz diskuze Spolek lehocipedistů na tomhle webu.
Já jsem zatím okusil jen azub 3, 4 a max s horním i dolním, s horním jsem měl vždycky problém, vůbec jsem se necítíl jistě.
Na výlet s dalšími cyklistickými povaleči se možná někdy vydám, ale nejdřív tak za dva týdny. Azub teď nějak nemá čas.
Já kupoval v půli léta a trvalo to cca 4 týdny.
Dneska jsem se v Brodu svezl na Azubu 4 s horním řízením, na Maxu s dolním řízením a na Optimě Baron (superzávoďák). Horní řízení mi přišlo dost divoké (živé, nestabilní), ale má na tom podíl i to, že jsem zvyklý na svoje kolo. Asi proto jsem se nejistě cítil chvilku i na Maxu, ale po chvíli cviku se mě začal líbit. Ani teď si nejsem jistý, které je snažší na naučení nebo na pochopení, bude to opravdu dost individuální. Že se často tvrdí to horní řízení, to bude asi další mýtus o lehocipedech.
Baron má samosebou horní řízení, ale dosáhne se z něj rukou na zem. Je to děsné žihadlo, to moje kolo je vedle něj slimák. Pocit z jízdy naprosto super. Nebyl na něm tachometr, ale podle proudu vzduchu jsem tam v té krátké uličce musel vytáhnout aspoň pětatřicet. Třetí talíř se vůbec neuplatnil. Myslím, že příští kolo které postavím bude lowracer:-).
TAKŽE vážení, jeden příklad za všechny:auto-škoda ryclost 100km.Avie-100km.Jaký budete mít pocit z rychlosti????Avie bude poma lejší...Tudíš na"lůžku" je pocit rychlejšííí *********** Na rovince zase rychl=menší odpor. VÍM OČEM ZDE PÍŠI..Krásný den.
Jo, proto jsem tu rychlost odhadoval podle sluchu, podle hlasitosti proudícího vzduchu kolem uší. Kdybych to dělal podle pohledu na okolí, tak bych tu tvrdil, že jsem jel po rovině padesát.
Kdyz jsme prede dvema roky byli na tandemu za polarnim kruhem, pres 20 dni s nami jel Holandan na vlastnorucne delanem lezaku. Sestrenice, ktera se mnou byla, je nyni jeho partnerkou a uz ma vlastni lehociped, na kterem jsem se uz vozil. Rekl bych, ze problem je ve velmi malych rychlostech (pod 3km/h), kdy se spatne drzi rovnovaha a jinak je to rychlejsi i v kopci, pokud ovsem mate dostatecne nabusene svaly. Vyplyva to z biomechaniky a je to na delsi povidani. Jinak je lezak krasny stroj a neni urcen lidem, kteri se neradi predvadeji :-)
Doporucuji: www.blids.nl
Jakým způsobem to vyplývá z biomechaniky? Nemáš nějakej odkaz na internet třeba? Celkem by mě to zajímalo...
Aby to nebylo jako s tim cmelakem - podle aerodynamickych vypoctu by vubec nemel byt schopny letu ale nastesti o tom nevi a vesele si lita...
Až na to, že lehocipedisti by měli být rychlejší podle teorie a jsou rychlejší v praxi. Myslím tím samozřejmě při daném výkonu jezdce. Tentýž člověk, který jezdí na klasickém kole nějak rychle, po přesednutí na lehociped a zvyknutí si na něj začne jsezdit rychleji. To je empiricky ověřeno, takže čmelák se nekoná. Poslední dobou umím jet kopce stejně rychle jako kdysi, a to nejsem nijak zvlášť výkonný.
Jasne ze celkove jses rychlejsi,o tom nepochybuju,ale o tom tady nebyla rec.Myslel jsem to tak ze nevim o nikom kdo by byl na lehokole rychlejsi i do kopce jak tvrdi dotycnej biomechanik.Ten cmelak je takovej klasickoej pripad kdy si clovek neco spocita ale ve skutecnost je kvuli ruznejm faktorum se kteryma se nepocitalo trochu jina.Mozna se na vzprimenym kole vic pouzivaji svaly ktere uz ma clovek vytrenovany z chuze,nevim,skoly nemam.Fakt je ale ten ze vsichni tvrdi ze jsou na lezaku do kopce pomalejsi a za uspech se povazuje kdyz docili stejne rychlosti jako na vzprimenem kole.Objektivni informace o tomhle ale stejne asi nejsou - chtelo by to usporadat casovku do vrchu podobne trenovanych borcu na obou typech kol...
Problém může být ale v tom, že na ležák asi drtivá většina jezdců přechází z klasického kola, <b>na</b> kterém dříve hodně a dlouho jezdili. Takže než budou v podobné míře jezdit na ležáku a tímto se vytrénují, bude to u většiny z nich ještě dlouho trvat.
Taky asi hodně záleží na způsobu šlapání. Myslím že styl "tahání za spdčka" bude lepší na ležáku zatímco styl "vestoje" bude možný zas jedině na klasice.
No každopádně by mě zajímala teorie, která něco takového popisuje.
Slapani dokola urcite je lepsi na jakymkoliv kole ale ovladaji vetsinou lidi ktery maji najezdeno hodne na klasickem kole - vetsinou silnicnim.Nejak objektivne srovnat jizdu do kopce by slo asi jen tak,ze by jezdec byl totalne netrenovany ktery nejezdi vubec na kole,protoze srovnani dvou nabusenych cyklistu -jeden klasicky a druhy lehokolovy ztroskota na nedostatku dostatecne nabusenych lehokolistu - prece jen zavodnici se zameruji na kola se kteryma muzou zavodit a tudiz jsou trenovani na klasiku.Takze sehnat nejakeho pecivala svolneho k takovemuto experimentu.
To jenom u nás neexistují ležatí závodníci. Jinde se třeba pořádají závody lehocipedů s mnoha různými kategoriemi, viz třeba Velovision.
Je ale pravda, že co se týká objektivního srovnání, tak to možná neexistuje. Aspoň o žádném nevím. Vím ale, že ti profesionální blázni co si závoděním na vzpřímených kolech zadělávají na impotenci a invalidní důchod ve čtyřiceti mají i nějaké metody měření výkonu jezdce ve watech a podobně. Možná by se tedy dala taková metoda použít pro obě kola při simulaci jízdy do kopce. Stále je tu subjektivní faktor jezdce, takže by to chtělo sehnat lidi, co jezdí zhruba stejné kilometry na každém typu kola a to ještě stejně kopcovatými terény. A tady to zas narazí.
To taky nemusí být úplně spolehlivé. Kdo nejezdí na kole vůbec tak třeba zase chodí víc pěšky a jestli (jax psal) třeba na klasickém kole se používají podobnější svaly jak při chůzi (nebo naopak) tak to může výsledek ovlivnit. Nejlepší test by byl někdo, kdo od dětství úplně pravidelně a rovnoměrně střídá klasiku/ležák. Anebo prostě uvěřit lehocyklistům kteří tvrdí, že na ležáku jezdí po dvou letech stejně rychle jako předtím po deseti letech na klasice:-) (ale i to bych bral s rezervou, když si někdo pořídí takovej neobvyklej stroj, za kterej ho všichni mají za totálního blázna, tak se snaží všechny přesvědčit, že je to ve všem lepší než to co mají oni:-) )
To, jak se zminuješ, že kdo jede na lehokole, mají ostatní za blázna, bych chtěl říct něco ze své zkušenosti. Ze zvědavosti jsem si udělal takové kolo/s tim rozdílem že na něm víc sedím než ležím/ Od loňska jsem na něm ujel 6000km. a řeknu ti, že čim dál víc mě připadá, že blázni jsou ti co jezdí na výlety, na běžných kolech. Je to proti zdravému rozumu. Richard
Ja mam na beznem kole taky ten pocit (jakoze su vetsi blazen nez lezaci)
Já si myslím, že když jedu někam na výlet, tak je nejdůležitější abych pohodlně viděl kudy jedu a mohl se tak kochat přírodou. Nejlépe se dá pozorovat okolí buť ve stoje, nebo v sedě. Podle mně není pododlné být v předklonu/jako hrbač/ ani si lehat/to se hodí jen při závodění/. Podle mě nejpřirozenějsí poloha pro cestování je, jako když si sedneš do křesla a podložíš si nohy. Mám to vyzkoušené a věř mně,že je to čistej požitek bez nepříjemných účinků /jako je bolení zadku, ruk a noh/ Totiž výhoda této pozice je také v tom, že přímo za jízdy zároveň odpočívaš. Tak kdo je tedy více k smíchu? Není to ten kdo je zkroucenej v předlonu, takže vidí jen kousek asfaltu a na zádech má dokonce baťoch? Richard
Jo. Mám přesně stějný názor. Ale i tak se většina lidí pozastavuje nad tím, že si to chci pořídit:-) Většina lidí má totiž panický strach z neobvyklosti..
Richard: s tou polohou je to možná pravda, ale z vlastní zkušenosti vím, že když se na vašem kole zalomím v kyčlích do pravého úhlu, tak se mi nejen hůř šlape, ale je to i poněkud močopudné:-).
Vašemu kolu by pro vás asi nejvíc prospělo všechno nechat jak je, ale pedály dostat níž.
ještě k tomu šlapání dokola: Na klasickém kole jezdím téměř výhradně v sedě (jen když už su moc usezenej tak si nějak stoupnu, ale většínou jen z kopce a nešlapu u toho). Snažím se využívat i tah nahoru, akorát to musím zapřít prdelí do sedla, což není zrovna příjemné. Na ležáku se můžou zapřít nohy jen proti sobě, v tomto smyslu je to výhoda. Ale zatím jsem na ležáku s spdčkama nejel, tak jen teoretizuju:-)
Nevim jak na lezaku ale na klasickym kole podle me neni slapani o nejakym zapirani se o neco a o drtive sile ale spis o svihu a o koordinaci svalu - aby se nohy navzajem nepraly a pusobily ve smeru otaceni klik.
Jo, ale kdyz jedu vestoje (nebo tlačím jen dolů, třeba s obyčejnýma pedálama), je moje hmotnost hlavně na nohách, tímpádem se odlehčí zadku. Kdežto když nohama jen točím tak se neodlehčí nic - sedím jako v klidu. Kdežto na ležáku je hmotnost jezdce rozložena úplně jinak a není třeba sedací části nijak ulevovat tím, že si stoupnu, a můžu se do toho točení opřít naplno (ale jak už jsem řekl, jen teoretizuju, ležák s spd budu mít až za týden, nějak se to zpozdilo:-((( ). Je ale také třeba rozlišit turistické ježdění (furt sedím) od sportovního (ve větších kopcích jedu ve stoje). Já jezdím v sedě furt, ale když si do toho stoupnu (na silničním kole) tak to jede fakt rychlejc, akorát se hned zadejchám. Takže nakonec vlastně stejně ve stoje jedu stejně rychle jak v sedě:-)
Dělal jsem "biomechanický pokus" se skříní. Posouval jsem skříň po koberci dvěma způsoby. Jeden spočíval v lehnutí na bok na zem, opření se nohama o zeď a v předklonu jsem za skříň táhnul rukama. Jako když na silničce chytneš berany dole a opíráš se do pedálů proti nim. Druhý způsob vyžadoval skříň dál od nějaké zdi. Lehl jsem si do pozice jako na svém kole a odtlačoval skříň nohama, lopatky na zdi. To všechno v rámci malování kanceláří za účelem splacení půjčky na lehociped. Druhým způsobem jsem jednoznačně dokázal pohnout výrazně větší skříní a to v době, kdy jsem ještě zdaleka nemohl mít vytrénované "lehocipedové" svaly. Myslím, že nemusíš pokus po mě opakovat abys mi mohl věřit výsledek.
Dost věcí se zanedbává, nebere se v úvahu tah za spdčko atd., ale jako jisté přiblížení to myslím lze brát v potaz.
Vysledek ti verim a myslim ze by pokus dopadl stejne vsech lidi.Jak je pak ale mozny,ze maji novopeceni lehocyklisti takovej problem s jizdou do kopce?
Jinak teda vubec nemam nic proti lehokolum,povazuju je za vynikajici stroje na dlouhe vyjizdky a taky o nejakem uvazuju - jen mi prijde ta teorie o zapreni se trochu mimo - myslim ze je lepsi motat nohama nejlip zacvaklyma do spd dokola a docili se vetsiho vykonu na hrideli,abych tak rekl.
Však já taky motám nohama zacvaklýma do spd dokola. Ale jaksi mám pocit, že když se hodně snažím, právě do kopce, tak se zapírám do sedla právě mezi lopatkama. Když zapomenu seřadit dolů z třetího talíře a zastavím, tak při rozjezdu skoro zvedám zadek ze sedla. To je spíš tím, že mám osu středu stejně vysoko se spodkem sedla. Na sportovních kolech je výš, takže se člověk opře větší částí zad a tolik mu to nepřijde. Nedávno jsem to testnul na Baronu - nejrychlejší sériově vyráběné kolo v Evropě. A vzhledem k tomu, že v podstatě každý, kdo jezdí na lehocipedu mluví o tom opření zad, něco na něm bude.
Po vynálezu lehocipedu bylo v roce 1934 rozhodováno, zda se na něm smí závodit, a jeden argument odpůrců byl, že lehocipedista to má snažší, protože se opírá zády.
Je ale možné, že do kopce to opravdu bude principielně pomalejší, ale ať tak nebo tak, chtělo by to důkaz. Zkusím to ještě zjistit.
Nedávno jsem něco postavil podle plánku z netu.Ze dvou Favoritů jeden ležák.Zadní kolo26a přední20,horní řízení.Pokud si to chceš zkusit je Ti k dispozici.
Nemáš od toho někde nějakou fotku? Myslím na webu. O tom plánku už jsem někde slyšel, kde's to našel?
a nebolí z tohoto pekelného stroje záda, nebo alespoň za krkem, když je na tom človk tak nějak zkroucenej?
Právě naopak. Lehociped vznikl se záměrem netvarovat jezdce podle kola jako na klasickém 135 let starém designu, ale natvarovat kolo podle jezdce. Na závodních lowracerech jde hlavně o rychlost a tak se hodně leží s hlavou v předklonu. I lowracer je ale pohodlnější než klasické kolo. Třeba z azubu mě nebolí nikdy nic (úhel sedla asi 30°). Uvědom si, že na klasickém kole máš hlavu zakloněnou dozadu, podle kola víc nebo míň, ale vždy dozadu. Z toho bolí za krkem, zatímco lehociped je jako sedět doma v křesle. Na klasice navíc nesou kus tvé váhy zápěstí a zbytek taková mrňavá ploška na sedle. Páteř podepřená takhle pak může začít bolet i v bederní oblasti. A navíc ta impotence...
Nikdy by mě nenapadlo říct o lehocipedistovi "zkroucenej", to je omyl. Lehociped užívá jezdec pohodlně natažený. Kroutí se lidé na klasických kolech.
Zdá se, žes na tom ještě neseděl. Zkus a uvidíš, to je nejlepší způsob. Jinak nám všechny ty superlativy nneuvěříš. Navíc u ležatých kol je ddaleko širší paleta typů kol a ukaždého kola daleko širší rozsah nastavení, takže si každý může najít to, co je pro něj doopravdy příjemné. A pak se stane závislím, jezdí stále častěji a rychleji a dál a stále spokojeně:-).
:-) závislÝm .. teda že zrovna takoví pravopisec ;-)
JežIšmarjá, jaktože jsem to tam napsal:-o, no tu su teda pItomec. Samosebou vÍm jak to patřÍ, ale někdo dal ta pÍsmenka ob jedno od sebe a já bYl ještě trochu ospalÝ.
:-))))))
Mám nový AZUB MAX FS, pedály spd, asi 3 dny. Najeto cca 250 km. Za tu dobu mě předjel jen jeden člověk na silničním kole (když jsem zastavil protože mě po prvních padesáti kilometrech chytaly křeče do noh - po dalších 30 km se to spravilo a domů dalšich 50 km jsem již dojel bez křečí), já jsem jich předjel nepočítaně (odhadem tak 50-100) (z kopce i do kopce, silniční na silnici i horská v terénu). To ale nic moc neznamená, i dříve jsem patřil spíš k předjíždějícím než k předjížděným. Ale rozhodně nemám pocit že bych jezdil pomaleji, a to ani do kopce. Ale když to do kopce moc drtím mám trochu otlačenou dolní část zad (to je možná taky špatným nastavením sedačky).
Co se týká průjezdnosti terénem: Bez jakýchkoliv předchozích zkušeností jsem vyjel 2 schody nahoru a asi 6 schodů dolů, o více jsem se zatím nepokoušel. Zatím nikdy jsem nespadl.
To že se na ležáku nevidí dozadu je taky spíš jen mýtus: Je možno zvednout záda z opěradla a otočit se (asi jako v autě). Kdo má soví krk může samozřejmě otáčet jen hlavou.
Co se týká pohodlí - není samozřejmě stoprocentní, ale daleko lepší než na klasickém kole. Na kole se dá i zastavit, opřít se třeba o zábradlí a pohodlně odpočívat nebo se třeba najíst. Případné nepohodlí je spojeno většinou s nadměrný výkonem nebo příliš hrbolatou cestou.
Ovladatelnost v pomalých rychlostech není vůbec problém, pokud se nejede pomalu do kopce po nějakém sypkém štěrku a kola ustřelují do stran. To je ovšem dáno hodně také tím, že mám hladké pláště nahuštěné na 7 atmosfér (celkem natvrdo). Problémem jsou trochu devadesátistupňové zatáčky kolem plotů - mám strach že se mi do něj šlapátka zapíchnou. Ale to je taky hodně věc zvyku a cviku.
Do provozu ve městě se nijak moc nebojím, zatím mám pocit, že jsou ke mě ostatní řidiči jaksi ohleduplnějši:-)
Těma schodama's mě dostal. To 26" kolo vpředu asi vážně na něco je. Já mám problém i s vysokými obrubníky, natož dva schody.
Dva schody jsou úplně stejnej problém jako jeden. Jak to vyskočí na ten první, vyskočí to i na ten druhej (protože kolo už je šikmo, navíc jede setrvačností nahoru) a už to jede, zvládne se pak teoreticky libovolné množství schodů (to už jsem nezkoušel, ale někdy vyzkouším - asi s upuštěnýma gumama). Daleko větší problém než schody je ulétávající štěrk (ale to už jsem psal)
No ale abych se moc neholedbal - mě samozřejmě VYSOKÝ obrubníky dělají taky problémy - většinou vyměknu a jak kolo začne divoce poskakovat, dávám nohy na zem. Ale vždycky si pak říkám, že bych to vyjel:-))
Že jsi předjižděl horský kola v terénu, tak to se mi moc nezdá, nebo terén nebyl terén, maximálně polní cesta, nebo pilotka byla moje babka.
Ty schody vyjedeš jak, že přední kolo nadhodíš, nebo do nich narazíš a ono to vyjede?
Nadhazovat se na tomhle kole prostě nedá, pokud nejseš celej nějak gumovej nebo nemáš klouby na jiných místech než ostatní lidi, tak neexistuje pohyb, jakým bys nadhodil přední kolo. Těžiště je ale níž, takže když najedež do sebevětšího schodu předním kolem, tak to buď vyjede nebo zastaví. Držkopády na ústa se nekonají. Horský kola předjíždím taky. Horské kolo je principielně pomalejší úplně všude, bez ohledu na terén. V těžkém terénu se může stát, že jiné kolo není dostatečně ovladatelné kvůli úzkým pláštům, z téhož důvodu se zahrabává do blata nebo písku nebo se jezdec bojí ho poškodit. Pokud není splněna některá z těchto podmínek, pak je treking, vzpřímený nebo ležatý, vždy rychlejší. Silničku brzo zastaví defekt a galusky natlakované na 11 atmosfér se boří i do asfaltu, natož mimo. Osobně jsem v Beskydech předjel několik horských kol po kořenech v lese, jeden co nechtěl uhnout mě vytlačil na cvílu z pěšiny pryč, ale stejně jsem ho předjel. Samozřejmě existují věci, které jdou projet na horském kole a neexistuje lehociped, který by to dokázal. Cykloturista se s tím potká málokdy, nechme je těm, co mají potřbu ničit přírodu horskými koly mimo cesty. Navíc kola od Azubu patří k nejterénějším vůbec, už proto, že vznikají u nás. Na některých holanských kolech bys mohl mít větší problémy, oni to staví na svou supersíť cykloSTEZEK, ne cykloTRAS.
Nojo, tak po pravdě řečeno, byly to polní a lesní CESTY, některé ale s velkýma ostrýma šutrama (normální osobní auto by to neprojelo, i když na šířku by se třeba vešlo), nebo cesty s půlmetrovými koryty od vody, prostě cesty na neodpruženém kole v plné rychlosti prakticky neprůjezdné. Taky jsem bez problémů projel jedním rozbahněným brodem, který protijedoucí parta horských cyklistů (vypadali že jinak jezdí docela hodně) přenášela. Jel jsem i kus úplně off road, ale nikoho jsem během toho nepředjel (nikdo tam zrovna tím směrem nejel:) Je mi jasné, že během tak krátké doby se těžko někde v lese náhodou setkám s mistrem světa v MTB, mimo silnice jsem předjel zatím tak 15 horských kol a jedno mě už mezitím předjelo (byla to štěrková cesta do kopce, kde jsem měl problém s rovnováhou - pár metrů na to jsem ho zase dohnal a úplně mu ujel:-) ). A taky jsem v noci na silnici NEDOHNAL dva borce na silničních kolech, kteří 100 m přede mnou vyjeli z jiné silnice, když jsem jel se zapnutým dynamem a oni jeli asi 45 km/h po rovině (teda jednoho jsem asi po dvou km předjel, ale pak jsem měl jakejsi problém s dynamem a musel jsem zastavit).
Schody se vyjíždí tak že se vyjedou rovně (jak to výše popsal Jirka). Nadhodit nejí moc jak (možná zkusím vyvinout nějakou techniku, kde by se to kolo rozhoupalo pomocí zabírání za šlapátka a brždění). Přední kolo narazí do schodu, pak přední část vehiklu začne divoce poskakovat (což utlumí ten druhej schod, je to možná i jednodušší než vyjíždět jen jeden:-) a pak se prostě jede dál. Zadní kolo už vyjede snadno.
Kdosi mi vykládal, že s Daewo Matiz se dá přejet retardér padesátkou tak, že ve správné vzdálenosti před ním se dupne na brzdu, pak na plyn. Tím se auto zhoupne dopředu (tou brzdou), což mu pomůže vzápětí nadlehčit předek (plyn) a přední náprava retardér skoro přeskočí. Pak podruhé brzda a přeskočí zadek.
Řekl bych, že by to mohlo jít podobně. Když se brzdí jen přední brzdou, kolo de na čumák víc, než když oběma. Pak zase na vhodý převod hodně šlápnout a předek by se mohl před schodem dost nadlehčit. Dřív jsem měl vzadu Balistic, ten se houpal hodně, ale teď ten DNM DV-28 mám nastavený dost natvrdo a taky narozdíl od Balisticu nejen pruží, ale i tlumí, taže s tím rozhoupáním to zkusím, ale bude to těžší.
Dnes jsem to trochu zkoušel, stačí přijet pomalu k tomu schodku a těsně před ním rychle akcelerovat (a při tom se opřít hodně zádama do sedačky). Ale zkoušel jsem to zatím jen opřenej rukou o zeď rozfázovaně. Ale nějaká finta určitě půjde vymyslet.
Teda ještě: Neměřil ani nepočítal jsem to, ale řekl bych, že kolo de na čumák stejně bez ohledu na to jakou brzdou se brzdí.... nebo ne? Akorát přední brzdí víc, to jo. Ale oběma, to by nemělo vadit, ne?
Nijak jsem nad tím nebádal z fyzikálního hlediska, je to jenom zkušenost. S tím starým tlumičem se to při zabrždění jen předním kolem dohoupávalo dvakrát (i víc) déle než při brzdě obouma. Zkusím přijít na to, proč to tak je.
To je jasny - zadni stavba Azubu je klasicka kyvna vidlice s jednim cepem - zadni kolo se pohybuje po kruznici kolem toho cepu (proste to neni ctyrcep - paralelogram).Kdyz zabrzdis zadni brzdou,brzdici moment ti kyvku otaci smerem nahoru a zadek kola se ponoruje.Takze se cele kolo tolik nenaklopi dopredu.
Dík, je to tak.
Tak, vážení přátelé, další mýtus o lehocipedech je prolomen!!! Právě jsem prakticky ověřil, že přední kolo LZE ODLEPIT OD ZEMĚ aniž by na něčem nadskočilo. Prostě se v pomalé rychlosti zařadí lehký převod a usilovně se rozjede. Je to ale asi závislé na použitých tlumičích i celkové geometrii kola. Na mém to ale jde.
teda sorry, nadpisy měly vypadat takto:-) su po ránu ještě nějak rozespalej:-)))
Na mém to nejde. Jednak asi jiná geometrie a pak asi těch 20kg kola na mých 63kg je trošku méně vhodný poměr na takové pokusy. Zkoušel jsem to na nejlehčí převod a nejde to. Povedlo se mi to kdysi na kamenité cestě do hrozně prudkého kopce, kde jsem jel asi 0,5m po zadním kolo => bez možnosti držet balanc řízením. Bylo to celkem nepříjemné.
Myslí ,že bude rozdíl i mezi dlouhým a krátkým kolem.Na longu to nedokážeš ani kdyby ses po...
Mám stejný rozvor kol jako Azub Max, okolo 1050mm (naměřil jsem asi 1030mm). Možná mám o kousek nižší těžiště, ale o moc to nebude. V mém případě za to může jezdec:-).
Myslím že by to mělo jít i na dlouhém kole. Akorát by muselo mít těžiště dostatečně vysoko a vzadu.
Myslím, že to vlastně záleží jenom na poloze těžiště soustavy jezdec-kolo vzhledem k ose zadního kola a na točivém momentu, který je jezdec schopen na pedálech vytvořit.
Rek bych ze oproti tomu Maxu mas na zvedani predniho kola trochu horsi vychozi pozici - mas mensi predni kolo - ses trochu vic sklonenej dopredu
No právě, a to posouvá těžiště níž, možná i víc dopředu (to asi moc ne), a tím pádem síla, která by musela být vynaložena na zvednutí předku, by musela být o něco větší. Nejjednodušší je to na skládačce, která má těžiště úplně strašně vysoko a má navíc poměrně krátkej rozvor, jednou jsem takhle hodil držku když jsem se rychle rozjížděl, nic nenadhazoval, ale přesto se kolo asi na dva metry zvedlo do vzduchu.
Nejlehčí převod není úplně ten nejlepší, chce to o něco málo těžší. A zabrat se musí fakt hodně. A i tak se to nevznese úplně vždycky. Ale zkoušel jsem takto najíždět na obrubník na kterej jsem měl jen tak problémy a v polovině případů jsem najel úplně hladce. Nižší hmotnost a nižší těžiště ale udělá samozřejmě svoje...
Tak se mě to taky povedlo, ale jedině tak, že skoro nebo úplně zastavím a opřu se do nejlehčího převodu. Všechny ostatní pokusy selhaly. Asi to nepůjde příliš prakticky využít.
Před chvílí jsem se krátce díval na Extreme Chanel na pořad Chain Reaction, kde parta šílenců blbne na sjezdových kolech v přírodě i ve městech. Jsou schopní jet po zadním kole libovolně dlouho a ke konci byl asi vteřinový záběr jak jeden z nich jede s hubou od ucha k uchu po zadním kole na nějakém lehocipedu. Typ jsem nestihl poznat, ale vypadalo to na nějaké americké CLWB s koly 16/20", sezením nad zadním kolem. Všiml jsem si jenom podsedlových brašen TerraCycle. Jel úplně stejným stylem jako na tom DH, jakoby se trochu kýval dopředu a dozadu, podle toho jak držel předozadní balanc bržděním a přišlapáváním jednou nohou. Vypadalo to skvěle, někdy se musíme domluvit, půjčit si někde nějaký Azub Cé a naučit se to taky:-))).
Nojo, z brašnama žádnej problém:-) Teď na cestě s plnou polní a lesní (tentokrát vlastně hlavně luční:-) ) jen na zadním nosiči jsem na obrubníky najížděl takto celkem normálně. Ale taky jsem se jednou do kopce převrátil dozadu :-( ale bylo to asi 45 stupňů, jen asi 3 metry, navíc v zatáčce bez možnosti rozjezdu, a nechtělo si mi slézat, tak jsem byl slezen... Musím vymyslet nějaký přední nosič do kopců.
Jo.. a ještě: ono asi bude jednodušší jet po zadním kole (pro někoho kdo umí držet balanc) než se na to zadní kolo z normální polohy dostat.
Jakou máte zkušenost s jízdou bez držení řidítek? Původně jsem si myslel že to nejde, ale teď jsem zjistil, že to jde, a to i s dolním řízením.
Možná s dolním spíš než s horním. Řídítka mají větší setrvačnou hmotnost.
Je to otázka momentu setrvačnosti předního kola. Moje 20" to dost omezuje, povedlo se to při 38km/h, ovšem po cca 100 metrech začalo řízení kmitat s rostoucí amplitudou, což jednak brzdilo a jednak jsem to nevydržel s nervama a zase je chytil. No a pak je tu rozdíl v tom, že na klasice jsem se mohl hýbat tělem do stran vůči kolu a tak vyrovnat výkyvy.
Dolní řidítka mají větší odpor než horní (vůči otáčení, je tam dvoje hlavové složení a navíc ty čepy - nebo aspoň u systému azub), tedy je problém zatočit. Rozkmitání kola je samozřejmě problém, ale to nesouvisí s tím, jestli je to lehociped nebo není ani s velikostí kola ale spíše se správným vycentrováním kola a vyváženém obutí. 100 m 38 km/h to ujede i samo bez jakéhokoliv řízení, já mám na mysli to, že kolo se dá i ovládat (tzn. v nějaké omezené míře i zatáčet).
Tak to neumim. Někdy se můžem setkat a předvedeš mě to. Rád bych to viděl.
Neřikám, že to umím, řikám, že jsem zjistil, že to jde:-) Zatím umím jet z kopce nebo po rovině bez držení i rychlostí kolem 15-20 km/h (odhadem, tachometr mi teď nefunguje), kopírovat cestu i s mírnými zatáčkami. A během toho si třeba oběma rukama zapínat nebo rozepínat košili (hlavní důvod, proč se o něco takového snažím:-) ). Ale myslím že s trochou cviku a obratnosti se dá i více.
To gratuluju, já se nezmohl ani na tohle.
Panove,
dnes jsem si sedl a přečetl tuto diskuzi od začátku až do konce, abych nabral přehled o čem že se tu diskutuje. Je fakt, že jste opravdu kumštýři a zkoušíte věci, které mě sice už napadly, ale nijak soustavně jsem se je neučil. Extrémně mě pobavil popis rozhoupání Daewoo Matiz. Jednou jsem takto viděl na křižovatce Toledo se špatnými tlumiči, které řídil jeden známý a cíleně několikrát přišlápl přední brzdu tak, že mu šel zadek asi pul metru do vzduchu. Efektni čislo. Já testuji s přítelkyní Eliškou tandem pro Azuba a tam přední kolo opravdu nadhodit nepůjde. Bez držení už se mi pár metrů jet podařilo, ale bez Elišky. Kdesi nahoře jsem psal i o biomechanice šlapání na ležáku. Zkusím něco splašit v zahraničí.
Těm kdo nečtou brněnskou sekci. Na léto 2005 připravujeme lehozájezd okolo Balatonu. Více na www.blids.nl/o106 Kdo by měl zájem napište mi co nejdříve maila, ať si Vás můžu zařadit a informovat.
Nahodou jsem narazil na tuhle stranku kde porovnavaji ruzne typy lehocipedu s damskym kolem: http://www.hpv-klub.dk/Arrangementer/03-05-10...
Hodně dobrá stránka. U toho vzpřímeňáku mě zarazil tak vysoký výkon, ale pak jsem teprv přečetl tu poznámku.
I tak je to prekvapivy - prece jen z damskyho kola predklonenim se na riditka sportovni kolo jen tak neudelas.Taky je videt ze pokud chces nejak vyrazne zmensit odpor,musis to mit vychytany do detailu - bejt polozenej,mit cyklisticky hadry,tailbox presne navazujici na postavu jezdce a vubec proste odstranit vsechny veci co zbytecne trci nebo se placaji ve vetru.
Máš recht. i proto mě překvapuje, že když jsem začal znova jezdit do školy stejnou trasou, na větší části jezdím na šestý pastorek místo pátého, přitom pochybuju, že mám o tolik větší fyzičku než v červnu, takže to bude tím mým obrovským tailboxem. Přitom jsem ho navrhoval tak, aby vypadal aerodynamicky při max. objemu. Nemám tunel ani programy co by ho napodobily, takže to bylo baj voko, i tak pomohl. cestovní rychlost z 31 na 35kmh je dost rozdíl.
Až dodneška jsem za velkou nevýhodu lehokol považoval nemožnost je hodit na záda a snadno přenést přes neprůjezdný terén (třeba přes skály a tak) (oproti "diamantovému" rámu, který se dá vzít za štangli na rameno). Dnes jsem prakticky ověřil (i když z jiného důvodu - defekt-absence lepení-jetí na prázdné duši-vyzutí pláště úplně-zadrhávání pláště o blatník), že to možné je, a není to ani nijak nepohodlné. Sedačka se dá "hlavou dolů" na záda (tedy obráceně, než se na ní sedí) a kolama nahoru se to nese. Cca 3 km jsem ušel jen s jednou zastávkou, která ani nebyla nijak moc nutná, výhoda je, že se to dá za chůze snadno přehazovat z jednoho ramene na druhé. Drží to tam tak dobře, že se to ani nemusí moc držet rukama. Kupodivu není ani velký problém to na ty záda naložit a zase složit.
Pro nezasvěcené bych měl dodat, že na krátké vzdálenosti (třeba do schodů) se to dá samozřejmě nést i kolama dolů, ale na delší pochod by to bylo nepohodlné na záda.
Měl ses zeptat, tenhle způsob jsem vynalezl loni v září v Beskydech, kde jsem vymýšlel, jak vylézt enormě prudký stoupák, kde si banda horských cyklistů přede mnou podávala kola a nosila je po dvojicích. Hodil jsem to na záda a bylo to jako jít s velkým batohem.
a vydělal jsi duši z kola?