Zažili jste někdy - ať už na kole nebo jindy - příhodu, která mohla i dost špatně skončit a doslova v poslední chvíli zasáhl nějaký ten andělíček strážníček a vytáhnul vás z toho?
Já na kole dvakrát a víc bych už nikdy nechtěl:
Poprvé jsem jel na krossu a v zrcátku v dálce vidím, že se ke mně zezadu přibližuje nákladní avie. Předjížděla mě velice těsně vedle mě (proti jel osobák), a když byla už téměř celá její ložná plocha přede mnou, nevím proč, ale uhnul jsem doprava, do krajnice. A v tu chvíli tím místem, co jsem ještě před vteřinou jel, projely konce šestimetrových lešenářských trubek, které byly úhlopříčně v korbě a přesahovaly směrem ke krajnici. To by mě srazilo docela jistě...
Podruhý to bylo nedávno. Jedu po hlavní z Uhříněvsi do Říčan, po kraji, jezdilo celkem dost aut v obou směrech, takže mě předjížděly zase hodně těsně. V jednu chvíli mě předjela menší dodávka, no a zase: když byla skoro celá přede mnou, opět nevím proč, ale uhnul jsem doprava (silnice se v tu chvíli trochu rozšířila za vodící proužek) - ta dodávka za sebou táhla takový ten vysouvací montážní žebřík na dvou kolech, ten podvozek byl mnohem širší než dodávka - no prostě v té linii, co jsem před okamžikem jel, projelo pravé kolo žebříku. Ten řidič si asi vůbec neuvědomoval, že táhne tak široký vlek...
Takže si myslím, že tam někde nahoře máme každý svýho andělíčka strážníčka a ten nás sleduje a vytahuje z těch nepříjemných šlamastyk... :-)
U někoho má ten anděl strážný docela fušku. :)
Já to zažil párkrát, včera naposledy. Díky tomu vím, že andělé fungují i pro malou Vietnamku, které přestaly na kole brzdit obě brzdy najednou!
..nepochybne mela kolo z domaci dilny ci prodejniho sortimentu.Nekdy musi i ten andelicek straznicek drive nez zacne zachranovat taky trochu postrasit.Jinak nam ten brak sem budou tahat donekonecna.No,nic ve zlym.:-)
Na kole snad ani ne (i když - andělé strážní bývají tajnůstkáři a člověk se ani nemusí o záchranné akci dozvědět, že). V autě ano: letní gumy, nepřipoutaní lidé, zledovatělý most, na tachometru 75 mil za hodinu... Kupodivu všichni živí a zdraví, auto naopak ve šrotu. Občas si na to vzpomenu, abych si víc vážil vlastního života.
Ale bezkonkurenčně nejtvrdší zásah této neplacené nebeské služby pamatuju v souvislosti s naším prostředním dítětem. A ačkoli jsou to už asi 4 roky, stále je to ještě tak živé, že o tom nerad mluvím. Ne že bych nebyl vděčný, ale tak nějak mám pocit, že o zázracích se nedá vyprávět na potkání...
Já si vždycky na motorce říkám - vole, jeď jen tak, aby ten nešťastník stíhal mávat křidýlkama...
http://www.youtube.com/watch?v=duYTbP2Ce3s