Já zdravím myslím si že znatelným kývnutím hlavy případně přidám slovní doprovod "AHOJ".
Málo kdy se mi dostane zpětné vazby :-(
Já zdravím také. Starší "ahoj" a mladší "Bů", když neumějí otevřít hubu k pozdravu jako první anebo ty starší, kteří na můj pozdrav nereagovali. Mnohokrát se stalo, že můj pozdrav je natolik vyvedl z míry, že balancovali na kole ještě 5 minut, jak se otáčeli aby viděli, kdo je pozdravil. Celou zbývající dobu pak přemýšleli, odkud se známe ;-)
Děkuji za hodnocení, také nezdravíte ? ;-D
No já nevím, vynucovat si takhle pozdrav (bů) od neznámého mi přijde úrovní podobný, jako na zřetelný pozdrav neodpovídat...
Ale já nemluvím o nějaké frekventované silnici nebo cyklostezce, kde by se člověk uzdravil. Já mluvím o silnici mezi dvěma malými vesničkami, kde při své hodinové procházce s hůlkama potkám tak 3-5 cyklistů. On mne vidí na kilometr, já jej vidím kilometr. Já jdu pěšky, tedy pomalu a on o něco rychleji. Tak herdek, není slušné pozdravit? Mně to sakra problém nedělá. Tak proč těm ostatním? Já si s prominutím pozdrav nevynucuji, já se jen snažím tímto způsobem méně vychované upozornit, že mezi lidmi, slušnými lidmi, potažmo sportovci se zdraví. Tak asi tak. Každý jsme na tom nějak...
No jó, když ty provozuješ úplně jiný sport. Osobně bych tě teda pozdravil až po očním kontaktu z tvé strany a asi až náznaku pozdravu. Asi jako u každého chodce. Na lehokole, když mám náladu, navíc zdravím každého, kterého upoutá tento "nezvyklý" stroj, takže by pozdrav z mé strany byl pravděpodobnější.
Sporty provozuji různé a jsem si jist, že kdybychom se na mé trase potkali, pozdravili bychom se. S téměř 99% pravděpodobností bychom v okruhu tří kilometů byli jen my sami. Mně by připadalo nanejvýš divné, kdybychom se minuli bez jakéhokoliv pozdravu...
Při jízdě zdravím pokýváním hlavy, teda pokud není cyklistů příliš.
Chodce, které musím objíždět, zdravím a většinou hlásím, z které strany budu předjíždět.
Když se ptám na cestu, což bývá často, zdravím vždy:-))
Kdyz se obcas vyjimecne ptam na cestu (neb to je zbabele a radeji kufruji :-) ), tak taky slusne pozdravim. :-)
Ono zeptat se na cestu není na škodu. Kolikrát to pomůže. Tuhle jsem jel přes Kampu a tam byl chlapík co opravoval nějaké slečně defekt na kole. a tak ze slušnosti jsem se zeptal jak jsou na tom jestli nepotřebují pomoct a zda zvládají opravu defektu (kdyby řekli že nemají dost lepení či je to nezalepitelné tak bych poskytl pomoc-lepním nebo duší) a při té příležitosti jsem se zeptal zda se tudy dostanu na Smíchov(nikdy jsem tudy nejel)
Vsak jsme si rikali, jestli to s tou nabidkou myslel vazne nebo se chtel jen zeptat na cestu :))) Mimochodem, zastavil jeste jeden, kdyz uz to kolo bylo prakticky spravene. Ten chtel jen pomahat. Tak timto virtualne zdravim ;-)
To je milé :-)
Myslel jsem to zcela vážně. Však mi příjde zcela normální zastavit a zeptat se zda není potřeba pomoci, případně nějak se zapojit.
Vím jak nepříjemné to je když lepíš duši a už předem víš že to asi k ničemu nebude, a kolem tebe jezdí jeden cyklista za druhým a nikdo se nezastaví a nezeptá se jestli to zvládáš, nebo jestli máš dost lepení.
A když jsem k vám dojížděl tak jsem nevěděl že to bylo skoro opravené. Každopádně vracím virtuální pozdrav :-)
No vidis, ja spis ocenim kdyz si v klidu lepim dusi, ze se me co chvili nekdo nepta zda neco nepotrebuju. A kdyz bych neco potreboval, tak si mavnu a pozadam o pomoc. Tudis ani sam nikomu pomoc necpu, ale jsem pripraven pomoci kazdemu kdo o ni stat bude. Inu kazdy ma jinou naturu a ne kazdy kdo kolem projede je automaticky nekdo kdo by ti nepomohl.
Priste se zkus tvarit vic bezradne asi to vypadalo, ze to mas v pazi a situaci zvladas. ;o)
Je to asi jak rikas clovek od cloveka. Ja se snazim si vzdycky nejak poradit, a vetsinou si poradim. A zase na druhou stranu kdyz muzu tak pomuzu. Ja to mam tak nejak ve zvyku se zastavit a zeptat.
Minuly tyden jsme byli s pritelkyni na dovolene a v patek jsme vytahli kolo a bylo prazdne (hloupy zert od spolubydlicich-priznali se) tak jsme kolo nafoukli v pohode a klidu davame na nosice tasky a prijela skupinka lidi a ptali se jestli jsme nepichly a jestli mame dost lepeni a jestli nepotrebujeme pomoct. Zdvorile jsme odmitli. Ale bylo to mile a potesi to.
Ale jak pises je to o lidech, a kazdy se chova v dane situaci jinak.
Tak tohle je podle mě velmi sobecký názor. Je třeba vzít v úvahu, že ne každý, kdo pomoc potřebuje, má dost odvahy o ni požádat a raději se s tím lopotí sám s nejistým výsledkem. Když někdo pomoc nabídne, tak nějak automaticky předpokládám, že bude aspoň trochu schopen ji poskytnout.
Proto kdykoli vidím nějakého nešťastníka na krajnici, vždy zastavuju a nabízím pomoc. Za tímto účelem s sebou dokonce vozím i nářadí, které bych pro opravu svého kola ani nepotřeboval, ale může se hodit někomu jinému.
Mimoto se mi mockrát stalo, že to byly vyložené prkotiny, kvůli kterým dotyčný nemá odvahu někoho stavět, které ale méně zkušenému cyklistovi můžou řádně zkomplikovat život. Několikrát jsem řešil třeba duši skřípnutou mezi ráfek a plášť (nejčastěji u ventilku) nebo případy, kdy si začátečník nedokázal poradit s galuskovým ventilkem.
A to nemluvím o případech, kdy se náramně hodilo, že vozím nýtovací kleště na řetěz. Když se někomu roznýtuje řetěz, často nežádá o pomoc jen proto, že nepředpokládá, že by někdo toto nářadí s sebou vozil.
Jak jsem psal, je to o nature a o situaci. Zadni dva lide nejsou stejni, zadne dve situace nejsou stejne. Ostatne zda je pomoc vitana a/nebo potreba, se da obvykle s trochou empatie odhadnout podle toho jak situace vypada. Jina je situace, kdyz evidentne neco cilevedome kuti na kole a vedle seba ma rozlozeny naradi. A zcela jina, kdyz nad splasklym kolem bezmocne stoji a lomi rukama pripadne kolo tlaci smerem k domovu.
Mej to treba za sobeckost, me je to jedno, ale me by bylo neprijemne, kdyby me co chvili nekdo nabizel pomoc, o kterou zrovna nestojim. A protoze zlate pravidlo rika "nedelej ostatnim co sam nemas rad" chovam se podle toho.
Apropo nejtovacku napriklad mam sebou take.
Žádná empatie nenahradí prostý dotaz. Jsem si moc dobře vědom toho, že člověk může vypadat jako děsnej expert a přitom být totálně bezradnej. Takové to prvoplánové rozlišování - ten potřebuje pomoct a ten "určitě" ne, podle mě nemůže fungovat. A co je nejhorší - nikdy nebudeš mít zpětnou vazbu, tj. nikdy se nedovíš, jestli ten, kterého jsi bez povšimnutí minul, tu pomoc skutečně nepotřeboval.
Nemáš rád, když Ti někdo nabízí pomoc? No, proti gustu žádnej dišputát... Pochopil bych, kdyby ti vadilo vnucování, ale pouhá nabídka...? Jsem možná citlivka, ale mě by žralo svědomí: "Co když jsem tomu člověku mohl pomoct a ani jsem mu to nenabídl...?"
Právě proto, že vozím nýtovačku (a další věci), cítím určitý závazek vůči těm, kteří ji nevozí. Je to podobný pocit, jako když máš určité (technické či jiné) schopnosti či zkušenosti, které jiní třeba nemají. Pak je vlastně tak trochu tvou morální povinností nabízet své služby. Jako sváteční cyklista bez jakéhokoli vybavení bych svou pomoc asi taky tak často nenabízel.
S tou pomocí je to někdy ošemetné:-))
Stalo se mi jednou v cizině. Jely jsme 4 ženský a píchla jsem. Tak jsem prostě sundala kolo, plášť a začaly jsme lepit. Ovšem jedna z nás měla pocit, že to nezvládnem a chtěla moc a moc pomoct, tak zastavila jakýsi traktor. S pánem jsme si moc nerozumněli, ale také chtěl moc moc pomoct, tak mě i s tím polorozebraným kolem a odstrojeným ráfkem naložil. Asi po 5 km se ukázalo, že jede někam jinam. Tak jsem požádala o zastavení, vylezla, vše jsme v rozebraném stavu vyložili a on jel dál.
Prostě, než mě ty moje holky dojely, měla jsem to spravené, už mi pak jen pomohly dofoukat:-))
Jo a nýtovačku vozím taky, ale k jejímu použití bych si musela ještě připozastavit někoho, kdo to s ní umí:-))
Jo, když se jede v tlupě, musí mít někdo velení. Aby jeden spravoval a druhý organizoval něco jiného - to nikam nevede. Každá smečka musí mít svého vůdce. :-))
Ale mám i opačnou zkušenost: Na mém kole došlo k defektu, který bylo s velkými obtížemi možno opravit maximálně na dojetí několika málo kilometrů. Samozřejmě jsem spoléhal na vlastní síly a dost dlouho se s tím mořil. Byly návrhy, že bychom někoho vyslali do nejbližší vesnice pro pomoc, ale já jsem si (jako neformální vůdce smečky) prosadil svou.
Do té vesnice jsme pak dojeli a ten můj bastl se opět rozpadl. Po dalším marném pokusu o opravu jsme telefonicky volali o pomoc do servisu v 7 km vzdáleném městečku. Přijeli, přivezli, všechno klaplo, velká úleva, rozjeli jsme se - a po STO (!) metrech jsme míjeli otevřený cykloservis, kde bychom tu rozpadlou součástku mohli koupit. Jenže jsme v neděli večer s touto možností vůbec nepočítali. Člověk se tedy může i mýlit... :-)
Před cca dvěma roky:
"Nemáš, prosím tě, duši?"
"Mám ..."
"Mě praskla, podívej, to zalepit nejde! Dej mi adresu, já ti ji pošlu!"
Asi tu adresu ztratil, bo už druhý rok čekám ...
Tohle znám ale z druhé strany.
Jednou jsem píchnul ale takovým způsobem že jsem zalepil, nafoukl a ono to prasklo o kousek dál (špatná duše, a ta páska co je v ráfku na niplech) .
Zastavil u mě klučina a velice iniciativně mi začal pomáhat s lepením. Po sáhodlouhém vysvětlování že to zalepit nejde že to praská po stupně po celém obvodu, u nás zastavil chlápek a ptá se jak to zvládáme. Tak jsme mu vylíčil problém a že nemám náhradní duši.
On se usmál a řiká já duši mám, a prodám, sáhl jsem po šrajtofli a zjistil že jsem nechal všechny peníze doma (jaká smůla). A on jen pokrčil rameny řekl že zadarmo jí nedá, že jich rozdal mraky a že nehodlá prodělávat (tuto myšlenku chápu, nicméně neslyšel ani na to že by jsme dojeli někam k bankomatu a já mu ty peníze dal, nebo že bych mu jí poslal)
Je to vážně o lidech. A ponaučení z tohoto příběhu? Vozím sebou několik duší vždy jednu fungl novou a jednu nebo dvě lepené. A od té doby jsem neměl jediný problém. Píchnu, tak vytáhnu lepenou duší hodim jí na kolo a vesele se pokračuje. A píchlou zalepím v klidu doma. Tu novou vozím pro případy že pospíchám a ta lepená by utikala.
Pár duší už jsem taky rozdal, ale v tvém případě to chtělo něco na ty niple, ne? Ani nová duše by nepomohla, zatímco třeba klubíčko náplasti ano...
Od jisté doby sebou vozím slušný kus stříbrné univerzálky .o)))
Lidi si maj pomáhat.
Ad Klanovicky Express vyse - ja s sebou taky vozim napr i nejtovacku. presto bych byl rad, kdybych pretrh retez, aby mi s nim nekdo pomohl. A je mi milejsi rict cloveku "nechci pomoct", nez zastavovat lidi a ptat se pomuzete mi ? a dostat odpoved "my nevime jak"
Jo s tímhle souhlasím, je lepší říct děkuji není to nic vážného nebo si s tím poradím sám můžete jet. Než se tvářit bezradně a zkoušet stavět jedno kolo za druhým jak píšeš. Jednou jsem takhle stáli s tandemem na takovém odpočívadle, já se hrabal v tachometru, a přítelkyně fotila. Přijela k nám taková grupa lidí a ptali se jestli nemáme nějaký problém že nejedeme. My kejvli jako že není potřeba se kuli nám vzrušovat, a jeli dál. A je mi fakt milejší tato situace, než situace opačná.
Tenkrát když jsem lepil u Zbraslavi tak bylo na kolem projíždějících vidět taková ta neskrývavá radost, že někdo píchnul. Ale co byla sobota odpoledne, první rozumný teplý den po zimě tak si to chtěli užít. Nikomu nic nezazlívám.
No to určitě, bohužel jsem nevěděl co je tou příčinou. Až v servisu mi vysvětlili že za to mohla ta páska. Měl jsem tam originál textilní nebo co to je, a ta měla ostré hrany pomalinku prořezávala duše po celé délce. Take lepení opravdu nepomáhalo, až po výměně za takovou tu gumovou nebo umělohmotnou pásku. A problém byl vyřešen.
Nicméně na jedné straně toho člověka chápu, že nechtěl rozdávat duše. Já než jsem tento problém vyřešil tak jsem jich koupil asi šest v rozmezí týdne možná čtrnácti dnů a t pak leze do peněz když jedna stojí něco okolo stovky. Ale nechápu když mu řeknu že dojedeme k bankomatu že mu ty peníze dám, a on řekl že ne.Asi měl strach že s tím naloženým kolem, kde bylo maximální zatížení na nápravu překročeno asi milionkrát, ujedu jako by to byla silnička a já špičkovej závodník.
Nebo vezl jen dvě, a bál se, že když jednu daruje, nebude mít dvojnásobnej sichr, že to dopadne.
Já vozím čtyři, jednu bych ti klidně dal :-)
Tak on třeba už tušil, že i když ti tu duši prodá, tak k tomu bankomatu nedojedete, protože problém nebyl v duši:-))
Mimochodem, jak´s to teda nakonec vyřešil přímo na místě? Strkals to kolo daleko?
Vyjede na trať bez dvojnásobného jištění a myslí si, že všechno zařídí kreditkou :-)
Kdepak, všechno co se může pokazit s sebou raději trojmo :-)
Vzhledem k tomu že se mi to stalo při cestě k přítelkyni od rodičů s vypranými věcmi (u přítelkyně nemáme pračku-nevešla by se) a jinýmy více či méně potřebnými hovadinami na celý týden tak tlačení nepřipadalo v úvahu. naštěstí se mi to stalo asi řicet metrů od přívozu (naproti sedleci) tak mě převozník převezl a já zavolal do práce jestli se někdo nemotá poblíž aby mě stáhnul do práce. A taky to vyšlo. Jinak nevím cio bych dělal, shodil brašny na jedno rameno kolo na druhý šlapal bych. Naštěstí se to dalo vyřešit takto.
No jo, smůla. To se může přihodtit, a nevyřeší se to ani když zastaví 2 pomocníci, jako ve tvém případě.
Třeba bys na té nové duši nedojel a o ten odvoz si volal na mnohem méně vhodném místě.
A nějaký výsledek to mělo. Jak sám píšeš, od té doby jezdíš s náhradní duší:-))
S několika dušemi:-)Jedna taška je plná nářadí a duší a do druhé musíme nacpat zbytek...Ale ještě že je máme...už se nám hodili,a to nářadí taky
Jo, a já přihodil i brzdovou páku, lanka a bowden vozím samosebou :-)
vodnictví asi založíme...ale místo hrnečků máme praktické krabičky:-)
Náhodou, tuhle jsem byl ve škole, je konec výuky, vyjdu ven koukám kolo prázdný. Ta jsem se jal opravovat. Všichni moji spolustudenti čekali v kroužku a koukali jak budu opravovat. Shodil jsme kolo vytáhl montpáky, shodil plášť, tyváhnul špatnou duši, vyměnil jí za novou, nasadil plášť, nafoukal, nasadil kolo uklidil po sobě a deset minut uteklo jako voda.
A ten jeden ke mě přišel a řiká, to je fofr. to jsem ještě nikdy neviděl, já říkám no to je o cviku až budeš mít přeházeno tolik duší co já tak to budeš taky zvládat takhle rychle, nebo ještě rychleji.
Pak mi říká no já jezdím taky na kole, ale mám sebou jen lepení. a ty jsi si vytáhl náhradní duši a bylo to. Myslíš že bych taky měl vozit duši. Já mu na to říkám duše se ti nikdy neztratí. A budeš za ní vděčny tehdy když pospícháš. Lepení je na dlouho, a já zpravidla lepím v klidu doma, nebo když nepospíchám.
:-)) Náhodou, tuhle jsem byl ve škole, ...
Já běžně po městě vozím taky jen lepení. Duše je těžká a její výměna je komplikovanější než lepení. Lepení mi zabere o - řekněme - 3 minuty delší čas, ale nemusím sundávat kolo, a to je velká výhoda. Akorát, když udělám něco nelepitelnýho (třeba utrhnu ventilek), mám smůlu. Ale ještě se mi to nestalo.
Už se to tu řešilo, ale nemůžu to teď najít. Jak říká Radka - plášť sundáš jen jednou patkou a povytáhneš duši ven. Když máš štěstí, je díra jinde, než u ventilku, ale i kdyby byla u něj, jde to. Upřesním: přední kolo klidně sundám a pracuji pak pohodlně, ale zadní sundávám nerad. Je to špinavější práce, často je třeba sundat celý náklad a někdy i potom znova seřídit řazení... to mě neba. :-)
"ne každý, kdo pomoc potřebuje, má dost odvahy o ni požádat"
Tady bych snad jeste dodal - lina huba holy nestesti
To mi ale ještě nedává právo takové lidi nechávat v průseru.
Vychazis z jineho pohledu na svet, ale musis respektovat, ze ne kazdy Tvuj pohled na svet sdili. A Tva formulace vyzniva, jako by clovek mel povinnost se starat o druhe lidi, coz nema. Je to pekne, kdyz to dela, je to dokonce i z globalniho hlediska vyhodne, ale nemuzes nikomu vcitat, kdyz to nedela.
Moc se omlouvám, jestli to vyznělo jako výčitka. Spíš to mělo být zamyšlení nad tím, že by člověk neměl ostatní posuzovat jen podle sebe: "Já o ničí pomoc nestojím, tak ji nebudu ani nikomu nabízet..." A to právě proto, že jsme každý jiný.
"Nechávat v průseru"?
No, rozhodně spíš snesu, když mi nikdo nepomůže, než když dostávám zcela nevyžádané nabídky pomoci.
Doufám, že až budu potřebovat, tak tě nepotkám.
Když potkám někoho, kdo by mohl potřebovat pomoct, zpomalím a pozorně se dívám, zda nezahlédnu náznak, že dotyčný o moji pomoc stojí. Pokud nic takového nevidím, neotravuju.
To je špatně?
A potřebu pomoci poznáš podle jakých náznaků, podle očí v sloup, sprásknutí rukou, nebo jak ?
Mám radši jednoduchý dotaz "máš vše" nebo "můžu pomoct" než hloupé zírání a čekání na nějaké signály.
Nema cenu to dal resit. Jak jsem psal vyse "kazdy cikan podle sve planety hada" tedy chova se tak jak by se libilo jemu.
Ja Viktorovi rozumim, mam to hozeny stejne. Za coz me ostatne vyse zdejsi "svati" kamenuji.
A bat se nas potkat pri problemu nemusis, radi ti pomuzeme, kdyz o to budes stat. Takze klid a nemusime to dal rozpitvat.
Taky bych to dál nehrotila. Člověk na kole, který potřebuje pomoc se pozná, kolo odstrojené, brašny sundané a většinou tě už z dálky šacuje pohledem. Stačí přibrzdit, kývnout na pozdrav a situace se rázem vyřeší.Buď si řekne, nebo si neřekne.
Běžně si lidi o pomoc říkají, často se ptají na cestu, nebo zda nemám mapu, zda bych půjčila pumpičku. Taky si o pomoc říkám, když potřebuju. Nic zlého na tom není:-))
Bývalo v Německu zvykem, že se projíždějící zeptal:"Fehler?"(závada) a bylo na dotazovaném, zda pomoc přijme či nikoli.
Jak teď, nevím. Už dlouho jsem tam nebyl ...
Na mě nedávno křičeli "alles dabei?", tedy asi jakože jestli mám s sebou vše abych to opravil. Protože dva různí na různých místech, možná mají nějajaká zažitá hesla.
Ochota pomoci v Německu 100 procentní ve Francii nulová. U nás snad každý cyklista co mě míjel se ptal jestli vše OK, ale ještě mě nemíjel žádnej papoušek, ne-li hejnou, ale vždy civilista.
Když potkám někoho, kdo opravuje, vždycky se zeptám, jestli je OK. Jakmile je odpověď váhavá je jasné, že není něco v pořádku a pomoc jiného se hodí, jen se dotyčný ostýchá říct si o ni sám.
Vozím sebou na opravu všelicos a když někdo potřebuje, nemám problém se podělit.
vidím to podobně-je to jako v obchodě-vybíráš si oblečení atp a "velmi ochotná-dotěrná" prodavačka už po tobě jede:o)) tohle prostě nesnáším. První se pokouším to opravit sám s tím co mám a až budu potřebovat, tak se "sám" zeptám, nebo si "sám" někoho po cestě zastavím a poprosím zdali nemá duši atp. Něco jiného je, kdybych ležel podél cesty v bezvědomí že..
a je problém na otázku "můžu vám s něčím pomoci?" odpovědět s úsměvem "ne, děkuji" ?
pak nemaj bejt ty prodavačky tak unuděný a navrčený do nepříjemna ...
Ne to není problém, podobně jako není problém podruhé do takového obchodu, kde mají příliš horlivou prodavačku, už nejít.
Tak je to trochu u přístupu. Dobrý proddavač, nevyškolený komunismem zaregistruje zákazníka u vchodu a dá mu najevo, že o něm ví a kdykoliv mu rád poradí.
"Dobrý den, vítám vás u nás v obchodě kdybyste potřeboval, rád vám pomohu, neváhejte se na mě obrátit"
pak tě samozřejmě neskenuje jako policajt.
TO je mi příjemnější než oba dva druhé extrémy. 1) vnucující se prodavač 2) prodavač, kerého ruším od konverzace s jiným prodavačem.
Co vám na té slušnosti pořád vadí
- mimo to - v hospodě/restauraci vás taky otravuje, když se čísník ptá jestli si dáš ještě pivo ? Chodíte radši do bufetu nebo tam, kde prodávaj přes pult ?
někde ti ho rovnou navalí k nedopité sklenici :(
Tam to beru jako pozornost podniku a neplatím je.
Hmmm, dobry pristup. Kolikrat to takhle proslo?
Vetsinou si to pivo zas odnesou.
"To pivo mi davate na ucet podniku ?"
"???"
"Ja jsem si ho neobjednal"
a uz je fuc...
Jednou jsem ho fakt neplatil. Uz jsem jich par mel a nechal jsem si ho. Pri placeni jsem mu par rek, ze jsem si myslel ze je to pozornost podniku. Na otazku jak jsem si to mohl myslet jsem mu rek, ze u toho predesleho jsem mu rek:"dam si jeste jedno zaplatim a pujdu" a pak jste mi postavili na stul dalsi. Tak jsem to bral jako darek. Nechali me. (byl jsem dost ukecanej a uz me nechteli poslouchat asi)
Nevadí nám na ni nic.
Ale když tady se nemluví o pojízdné pípě, to bychom aktivně nabízeli:-)).
Tady mluvíme o duších a pumpičkách a nýtovačkách a tak.
Mně dost často v centru zastavují cizinci s mapou v ruce a ptají se na cestu.
Myslíš, že bychom si vylepšili imidž, kdybychom se všichni aktivně těch omapených turistů ptali, zda nechtěj poradit s cestou?
Myslím že turista s mapou nejde srovnávat s cyklistou opravujícím kolo v příkopu.
Myslim, ze Zden to vystihl presne.
@ Lanna - nekdy se ptam i tech turistu s mapou, jestli nechteji pomoct, a predstav si, ze nekteri i jsou radi a ti ostatni reknou slusne "dekuju za optani, poradime si" pak se na sebe usmejeme a jdeme dal. A ani jednomu znas kvuli tomu neuhnije pusa, nebo ucho.
Ano, jsou země a města, kde sotva vylezeš na ulici, je kolem tebe 10 pomocníčků, kteří nabízejí pomoc, doprovod, odvoz, pohlídání bagáže....
A ty se na ně usměješ a řekneš, že děkuješ a oni se za tebou táhnou a až zjistěj, že opravdu nechceš, tak ti začnou nadávat.
Proč ne?
Proč opravujícímu cyklistovi je nutné aktivně pomoc nabízet a jiní lidé v nouzi si o ni musí říkat?
Proč chodec jdoucí po krajnici si musí na auto mávnout, aby mu zastavilo a odvezlo ho. A opravdu zastavíte každému stopaři a ptáte se, proč mává, a zda je v nouzi?
Proč člověk, který si potřebuje nutně zavolat, si musí o půjčení telefonu říct?
Proč, když potřebuješ nutně půjčit cokoliv, musíš si o to říct.
Prosím Vás, nedělejme tady z cyklistů chudinky, kreří nemají pusu a nevědí, koho oslovit. A nedělejme ze sebe anděly pomocníčky. Tohle jsou jen pózy. Ve skutečnosti jde o interakci, prostě jedu kolem, přibrzdím, mávnu na pozdrav a onen dotyčný v nouzi si buď řekne nebo neřekne.
Jo, situace by byla samozřejmě úplně jiná, kdyby tam ležel v příkopu, byl zraněn, nemohl se hnout. Ale to se snad pozná, nebo ne?
Tvoje příklady nejsou relevantní. Nemůžu tušit, zda někdo potřebuje odvézt, půjčit telefon, nebo cokoliv jiného. Proto je logické, že si o to musí říct. Kdežto cyklista v příkopu je evidentně v problémech a nevidím nic špatného v tom, když se ho zeptám jestli je to v pohodě.
Aby bylo jasno, taky to vždycky nedělám. Vidím-li krásnou slečnu v nesnázích, nevtíravě nabídnu pomoc. Naopak u pupkatého strýce šlápnu do pedálů i kdyby na kolenou prosil.
Opět příběh ze života (mávání na jedoucího)- po letech jsem se v Brně zúčastnil abit. večírku, u podniku jsem vyložil spolucestujícího a jel jsem asi 50m zaparkovat. Byl jsem překvapen máváním z chodníku od mladé dívky (střed Brna), poněvadž nemohla vědět, kam budu odbočovat. Tuto "ochočenost" jsem sdělil svým spolužákům, kteří mi sdělili "jsi vůl, nebyla to stopařka, je to místo, kde vystávají šlapky...".
Zden42:
Proč nejsou moje příklady relevantní?
Protože nejde o cyklistiku? A záleží na tom, když jde o pomoc?
Jinak, zdá se, že nakonec se domluvíme všichni na tom, že to myslíme všichni dobře, pouze to každý z nás trochu jinak v praxi řeší.
Ale vadí mi, když tady někdo řekne: "já se neptám, ale když mě někdo požádá a můžu pomoct, tak pomůžu" a hned mu na to někdo jiný odpoví :"tak to jsem rád, že jsem tě nikdy nepotkal, to je fuj, že se neptáš"
Proč to?
Ano, velmi mě v hospodě otravuje, když mě číšník nenechá se podívat do jídelního lístku a hned se ptá, co si dám.
A obdobně v obchodu - přišel jsem pro něco konkrétního, najdu si to hned nebo jdu za prodavačkou, ať mi to najde. Chci se podívat, co tam mají, tak nepotřebuju navazovat s prodavačkou zbytečnou konverzaci. Já nevím, mně to připadá jasné a mám rád obchody, kde tohle už prodavačky pochopily a pomoc samy nabízejí až po nějaké chvíli (nejlépe těsně před okamžikem, než se sám začnu po nich ohlížet). To jsou prodavačky (a prodavači) s velkým P.
Mě zase vadí, když mi dá lístek a nezeptá se, co si dám k pití, páč to vždycky vím a mám žízeň.
No vidíš, chodím občas do restaurace s lidmi, co jsou zmlsaní z ciziny a strašně jim vadí, když se jich u nás číšník ptá na pití ještě předtím, než si vyberou jídlo (pití se přece vybírá až podle jídla). Ale já to nechápu, pivo je přece univerzální, že jo ;)
No a mě tohle vůbec nevytáčí, já mám rád ze sladkého nejradši řízek a z těch překapávanejch automatovej blivajzů pivo. Výber jednoduchý, problém nastává ve vegetarianský restauraci. Tam je to s jídlem těžší. :-)
A jinak mě vytáčí přesný opak. Číšník se zeptá co si dám k pití, pak zmizí za celou věčnost přinese jídelák, zase zmizí a pak s jídlem přinese pití. To je na zabití (tahle úplně nejhorší varianta-pro mě) se mi stala jen jednou.
To je presne ten vtip - kdyz by ti piti nevnutili hned na zacatku, mohl by ses po precteni listku jeste zvednout a odejit. Takhle te uz maji chyceneho, protoze je ti blby po jedny mineralce nebo pivu odejit, resp. pit nalacno... Stve me to taky, protoze chci nejdriv vedet, co vlastne k tomu piti maji a to i v pripade, ze si chci dat pivo. Takhle to z nej musi stejne nejdriv vytahnout, protoze "rezany" zpravidla nikde nemaji :-)
U těch dotěrných prodavaček a prodavačů je to velmi jednoduché. Pro mě je nakupování čehokoliv na sebe utrpení. Nicméně jednou za čas se prostě musí jít koupit nějaký ten hadřík, a potřebuji takový ten klid na to. V momentě kdy přiběhne nějaký ten strašně dotěrný prodavač na kterém je vidět že by ti prodal i vlastní mámu jen aby něco skásnul, tak na otázku "Máte přání?" odpovídám s ledovým klidem a úsměvem "Čtyři děcký do první řady" tohle zpravidla zabere a nechá mě na pokoji. V klidu si vyberu zaplatím a jdu.
Nikdy se mi nestalo že by tato věta někoho naštvala nebo pobouřila, spíš se usmáli pochopili případně pronesli nějaký vtipný dovětek, který zakončili kdyby náhodou jste něco potřeboval najdete mě támhle.
V knikupectvích byli na tohle experti.
Ve stejné době kdy jsem v americe dostal zdarma kafe a seděl jsem v lenošce a probíral se knihama k nákupu naprosto nerušeně,český knihkupci kolem poskakovali a kontrolovali, jestli si náhodou zadarmo nečtu.
Věty jakou vy si tu knížku chcete I koupit ?
Nebo tady není čítárna !, mě vždy spolehlivě z takového knihkupectví vyštvaly........ naštěstí je to už minulost.
Snížená imunita je svinstvo.
Na dotaz "Chcete ..." odpovídám/jsem odpovídal: "Zatím ne!"
Aktivní byly zejména knihkupkyně :)
Navíc mě štvalo, že nikdy nepozdravily a hned šly tvrdě na věc "ochrany knihy před prohlédnutím a neplaceným čtením."
V Odeonu byla jedna taková ultra kráva tu si pamatuji doteď, ta tam tikala mezi regály jako ovčáckej pes....
Jo. To dělám taky, akorát že se mi dost často stane, že zařvu levá a polovina lidí jde vpravo aby uhnuli a polovina vlevo, protože to berou jako povel (v lepším případě se dá projet prostředkem).
A nejradši mám lidi, co maj psa na osmikilometrovým laně, uhnou doprava a psa, kterej je na druhým konci parku na napnutým laně tahají k sobě aby se mu nic nestalo. Vždycky přemýšlím jestli mám ten špagát přejet nebo přeskočit, ale zatím objíždím toho unhuvšího se člověka. čili by bylo lepší, kdyby vůbec neuhýbal.
Taky nerada potkávám pejskaře. Ale ještě méně samostné psy - před chvílí jsem jednoho výletního ratlíka-solitéra opatrně objížděla - možná neuhnul kvůli tomu, že jsem ho nepozdravila, ani nezakřičela levá! :-)
Přiznám se, že v zimě zdravím běžkaře naprosto samozřejmě a v naprosté většině se mi dostává odpovědi. Ale na kole mi to někdy přijde tak rychlé, že se to ani nestihne... Záleží taky, zda se potkáme na silnici nebo někde na cyklotrase - tam obvykle pozdravím.
Co by asi poradil Guth-Jarkovský, mj. velký propagátor sportu? :-D
Zdravím, jak kdy, většinou ráno při cestě do práce se zdravíme, odpoledne už tu je hodně lidí, takže pozdravím jen toho, kdo kývne na mne. Jinak teď v Rakousku jezdilo hodně silničářů a kupodivu nás s brašničkama taky pozdravili.
V Rakousku, až na vyjímky, zdraví všichni.
Když jsem asi před 6 lety, coby čerstvý majitel penzionu v Alpách, poprvé vyjel na kole po okolí, každý projíždějící cyklista na mne zdálky křičel "Grüß Gott" nebo "Hallo". Protože jsem to od nás neznal, naivně jsem se domníval, že mne každý z obce zná ;-). Byl jsem z toho tak trošku nesvůj, že jsem tak "známý". Brzy jsem však pochopil, že mne zdraví zcela cizí a neznámí lidé, protože je to normální. Doma v ČR mi to chybí...
Hele, a co to užívají za pozdrav? Taky jsem zdravil těmito dvěma pozdravy, ale oni neříkají ani jedno z toho. Nikdy jsem ale přesně neporozuměl, co to přesně je.
Ne-e, to není ono. Spíš jsem to identifikoval jako "Grüss dich", ale vyslovováno jako [grysdajch]. Je to správně, nebo slyším špatně? Znělo tak aspoň 90% všech cyklopozdravů v Rakousku a tak 50% v Bavorsku...
"dich" je tuším "tebe", "auch" je "také"
Jojo, to vím, ale nějak to tak prostě nezní. Obvykle mi ta otázka šrotuje v hlavě půlku času na cestě, jenže přece nebudu na pozdrav kolemjedoucích regovat otázkou: "Co jste to prosím vás říkal?" :-)
Asi to bude to grüss euch... :-)
Pozdrav Bůh, tak se v katolických částech Německa a Rakouska zdraví, zní to dle kraje ovšem nejčastěji docela prostě "kriskot".
Méně formálním pozdravem je pak "servus".
Tschuss (čůs- dlouze) je pozdrav ZÁSADNĚ jen při loučení. Na jihu méně, v Porůří standard. Na severu ovšem nezdraví Boha ale formálně Guten Tag (Morgen, Nechmittag, Abend), méně formálně a v Porůří zpravidla přátelsky Haló.
Specielní pozdrav spíše firemní v čase oběda je pak "málcajt", spojuje pozdrav s přáním dobré chuti. V soujromí se nepoužívá.
Tschüss by mělo být jen "loučící" ahoj, nikoli potkávací...
Teda jestli se od doby, kdy jsem se to naposledy učila (a kdy se to ještě psalo s "ß" na konci) něco nezměnilo...
Rakušáci to běžně říkají i jako uvítací pozdrav nebo ještě "servus".
Tak v Rakousku jsem na to ještě nenarazila... tam spíš ten "kriskot" :)
Ještě mají zvláštní pozdrav, který zní foneticky jako "fyr di", nechal jsem si to od jedné domorodkyně napsat (měl jsem pocit, že to znamená v překladu "pro tebe"). Píše se to Pfierdi, ale co to znamená, fakt nevím. Je to prostě pozdrav ;-)
Nenapsala ti to ta dobrá žena foneticky?
Nejblíže by bylo ´wir dich´, tedy ´my tobě(přejeme, co ty nám)´.
Nezaměňovat s českým ´Vy nám taky ... 8-)
Asi ne - google to zná.
http://kweltnerd.blogspot.com/2011/06/saying...
Zapisu existuje vice, napr. pfiaddi nebo "Pfiat Di", je to zkracene "Pfiat’ di God" coz znamena "behüte dich Gott" neboli "ochranuj te Buh". Pouziva se v Bavorsku a jizneji. Pri vykani ci mnoznem cisle je to "Pfiat Eana" Pro zajemce o vice moznych pozdravu je zde prima stranka v nemcine: http://www.bairische-sprache.at/Index...
Grüss Gott,
Grüss euch - zdravím vás
Grüss dich - zdravím tě
Servus - nazdar
Grüezi (švýcaři) - ahoj
Zajímavý vývoj mělo zdravení tady u našich sousedních Němců. Po otevření hranic většinou zdravili Grüss Gott, ale postupně přešli na Hallo.
Dost mě vadí, že Hallo/Tschüss zdraví i prodavačky, ale jen některé. Takže já přijdu do obchodu, slušně pozdravím Guten Tag a v ústrety se mi ozve Hallo. To samé při odchodu, místo Auf Wiedersehen zazní Tschüss. Když se příště rozhodnu, že budu taky zdravit "neformálně" tak si připadám jako blbec, protože se jako na potvoru situace obrátí.
Jojo, vetsinou zacinam konverzaci:
'Gruss Gott! I'd like to ask you...' Pripadne 'Hallo, I'd like...' kdyz je to nekde na severu nebo v byv. NDR :-)
a odpověď zní : was bitte?:-)
To zdaleka není nějaká neúcta, kombinace Halo + Tschuss je zdvořilá forma pozdravu, ovšem přátelštější, méně upjatá, relaxovanější.
Bavoři a Jih jsou fakt jiní a ti ze severu tomu pánbíčkaření se někdy pošklebují ale hlavně, neužívají to.
Všude si ovšem neznámí lidé vykají, jedinou vyjimku co jsem objevil jsou knajpy v porůrském revíru. Tam se pije pívo z dvojek na barových židličkách a lidé výrazně se věkem nelišící si tykají. Ovšem pouze v té knajpě, jinde si klidně vyknou.
Zdravím koho potkám (zdravil jsem i na vandrech, když jsem ještě chodil), kromě míst, kde je potenciálních zdravených velké množství. Zdravím zvednutím levé ruky ze řidítek (s dolním řízením je to teď o dost lepší než s berany na Favoritu).
Někdy doprovodím slovem "ahoj" - hlavně když odhadnu, že protistrana pozdrav zaregistrovala.
Doplňující otázka: jakým jazykem zdravíte v cizině? Já jsem se obvykle snažil použít místní pozdrav, akorát to má problém, že pak třeba slyším, že se ti protijdoucí baví česky.
Zdravím podle nálady a počtu lidí, na své pražské trase do práce potkávám málo cyklistů, takže tam je pozdravím rád, na cyklostezkách jen když je cyklistů ještě pomálu. Zdravím kývnutím hlavy či prstama ruky, když je šance se zaslechnout, tak i "ahoj". Bruslaře a chodce na cyklostezce zezadu zdravím řevem "zleva".
Zdravím pokývnutím hlavy, občas přidám AHOJ.
A když mě chodci uvolní cestu pro průjezd, tak vždy poděkuji!!!
Zařadíš si mě do kolonky "slušně vychovaná"?!? :o)))
Nejde o to někoho škatulkovat. Spíš mi jde o to že jsem několikrát narazil na situaci, kdy jsem na nějaké cestě či pěšině potkal někoho na kole, zastavil jsem protože by jsme se tam oba nevešli, a ten dotyčný kolem mě jen projel a nic, žádný poděkování anizpětvá vazba na pozdravení (mě to nijak nezkazí den).
Ale jinak máš bod za slušnou výchovu :-)
V Praze jsem vysledoval, ze se spis zdravime takovy ti sobe podobni. Pohled, pokyvnuti hlavy nebo takove to letme mavnuti ruky z riditek. Rekl bych, ze to bohate staci. Pri prujezdu kdyz me uhyba chodec nebo bruslar si vystacim s Diky a mavnutim ruky (vozil jsem zvonek, ale bylo mi protivne nekoho vyzvanet, tak jsem vetsinou jen dojel tak na dva metry a "procvaknul" brzdy - nevim jak to definovat, ale kazdemu to stacilo aby poznal, ze se za nim neco deje a pak uz to bylo jenom o "diky". V cizine se mame tendenci prizpusobit mistnim podle toho jaky pozdrav prevazuje. V Dansku maji "Hi - nebo je to pis jak slys Haj?), ve Francii Bon jour... Nemecko/Rakousko vetsinou Gruss dich/Hallo/Servus... kdyz funim do kopce, tak vetsinou nezdravim ;-)
Jo a ridicum signalizovat rukama, dekovat kyvnutim nebo mavnutim... nekdy pravda i nevericne krouteni hlavou, nebo prstem ukazat, ze tenhle pruh s namalovanym kolem, co ma pod autem je muj ... chodcum na prechodu zpomalenim a kyvnutim hlavy dat najevo, ze zebra je jejich.... funguje to vsechno v pohode, tot moje zkusennost
Zdravím teda hlavně jen "mě" podobné cyklisty, kteří cyklistiku jako já milujou a nejsou to ti "sváteční" cyklisti, nebo babky co si jedou do krámku pro rohlíky-to bych se uzdravil. A když mě inlajnisté nebo kdokoliv po prozvonění pustí, tak taky poděkuju:o))
Zdravím protijedoucí cyklisty lehkým pokývnutím hlavy a zvoláním "Ahoj". Ovšem pouze do určité hustoty projíždějících cyklistů.
Přiznávám, že nezdravím všechny, ale dělám si určitý výběr, podle toho, jaká je pravděpodobnost reakce. Myslím, že už celkem odhadnu, kdo mi na pozdrav odpoví.
Taky si dělám takovou malou selekci, koho pozdravit a kdo asi pozdraví, docela to vychází. Kdo nezdraví téměř nikdy jsou holky a ženy a to i když jedou s chlapem a ten mě pozdraví, tak ony nic, takže ženský nezdravím, ale Burajdu bych pozdravila :-)
Děkuji. 8-) Já tě taky vždy pozdravím, až tě potkám.
A s těma ženskejma máš pravdu. Specielně takové ty, co jedou s chlapem více méně z donucení. Minulý víkend jsme takových párů potkali na Šumavě několik. A zvláště z jedné ta "nas..nost" přímo sršela. Tu kdybych pozdravila, tak by mě byla schopná srazit z kola a ubít pumpičkou. 8-)))
Většinou odpovídám na pozdrav (snad si to mohu dovolit). A dojíždím - li a chci předjet pomalejší cyklisty, bruslaře a chodce, kteří zabírají více prostoru, halekám preventivně "děkuji".
Zdravím podle odhadu, zda druhý odpoví, ale nejsem v tom moc dobrá, odpovědi se málokdy dočkám. Na pozdrav odpovídám vždy. Na bruslaře obvykle zvoním, ale upozornit na sebe hlasitým "díky" mě nenapadlo, ale líbí se mi to. vyzkouším a jsem zvědavá na úspěch.
Souhlasím s tím, že mnohem méně zdraví ženský. Asi tedy nejsem ženská. Jsou místa, kde se zdraví víc, kde se cyklisté víc sdílejí - odlehlejší, náročnější úseky přírodou.
Někdy, když dlouho nepotkám nikoho, kdo by odpověděl na pozdrav a pak někdo zvedne ruku a zahaleká pozdrav, vyloženě mi to zvedne náladu.
Ja spis jen pozoruju a snazim se odpovidat, ale cizi lidi nijak neoslovuju, iniciativu nechavam na nich, maximalne si dovolim usmev.
Na vetsinu gest reaguju zamavanim levou dlani, to snad nikoho neurazi, kdyz se vyjimecne ozve ahoj (a neni to ve stavu, kdy nemuzu popadnout dech), tak odpovim stejne, na priblble poznamky k lehokolu vetsinou jen usmev.
Obcas se bohuzel stane, ze me nekdo miji tak rychle, ze jeho pozdrav zaregistruju v posledni chvili a uz nestihnu reagovat.
Kazdopadne cyklistu, ktere se snazili zdravit jsem potkal jen par (mozna 5% ?).
Kdyz se mi nekdo uhne z cesty, prestoze by vylozene nemusel, tak systematicky dekuju, ale na bruslare pouzivam jen zvonek.
Tak, ono je to různy... Když sem jezdil na treku (kompletní výbava kromě dresu) tak mě nepozdravil nikdo), když už jsem měl i ten dres tak mě vyjímečně, ale opravdu vyjímečně pozdravili bikeři a to jen na lesních a polních cestách. Samozřejmě jsem vždy odpověděl. Teď když jezdím na silničce občas mě některý žiletkář pozdraví, ale většinou teď zdravím já a zvykl jsem si viditelnym a jasnym způsobem zvednout prsty popřípadě pokud se slyšíme říct ahoj. Jenže, málokdo odpoví... Žiletkáři tak půl na půl, bikery nezdravím, ne že bych proti nim něco měl (ano, mnohdy jsou to nesmiřitelny tábory) ale jaksi neočekávám že by mi odpověděli.
Mimo Prahu se snažím zdravit všechny, v Praze mimo sezónu taky :)
Lehce prosívám, nedávno jsem narazil protože mě pozdravily dvě holčiny u Císařské kuchyně, přičemž ta druhá pak dodala něco jako bů my tě zdravíme a ty nic.... šok, protože vypadaly jako jedoucí dvě dělnice na nedaleké pole se zeleninou :)
Tímto se jim omlouvám, že jsem nepozdravil.
Já dnes měla taky zdravící příhodu:-))
Supěla jsem do kopce na Petřín a byla ráda, že žiju. Najednou mě pozdravil dobrý den protijdoucí pán, mile, nahlas s úsměvem.
Než mi to došlo a rozdýchala jsem se k odpovědi, byl za zatáčou.
Možná ho pobalila babka na kole, jak se sápe do kopce:-))
Edit: ...pobavila, nikoliv pobalila:-)). Na pobalení nezbyl čas, třeba příště:-))
Zdravím všechny "Ahóóó´j!" a dostává se mi odpovědi "jo, čau!". "Nazdar!" anebo " "Jo, jasně, ahoj!" anebo tázavé pohledy a ...nic. Málokdo pochopí, že se snažím zdravit " po cyklisticku".
Ahóóój! to mi příjde že takhle se zdraví vodáci. Jak se vlastně zdraví po "cyklisticku" jak píšeš? Je to zajímavá úvaha zkusme to trošku rozvést. Třeba vodáci by jednoho utloukli pádlem kdyby se jim dostalo zpětné odpovědi nazdar nebo něco podobného.
zdravím
a taky "ahoj"
na vodě i na kole
když jedu po nějaké profláknuté "cyklodálnici
", nejdřív na pozdrav zvednu ruku nebo aspoň prsty z řidítek
a když vidím aspoň náznak reakce zdravím i "verbálně" :-)
v (hlubokých) lesích na lesních cestičkách zdravím i pěšáky - a pěšáci zdraví na oplátku
a potkat pak třeba turistickej zájezd německých důchodců, to je docela sranda a o uzdravení :-)
U nás se na profláknuté cyklodálnici převážně zdraví Halo! Teď o víkendu jsem byl v Kyjovském údolí, kdo to zná, ví že je to provozem možná jako ta stále diskutovaná pražská modřanská cyklostezka, jen se tam nebruslí. A naprostá většina pěších i cyklo byli Němci.
Tak já po dlouhá léta žiji v domění, že "Ahoj" je uznáván nejen jako vodácký ale i cyklistický pozdrav. Soudím tak s podobností mezi vodáky a cyklisty. Zatímco vodák se drží řeky, jež meandruje krajinou, tak cyklista se na svém "bike-korábu" drží obvykle zase silnice či cyklotrasy jež podobně jako řeka meandrují krajinou (nahlédněme do cyklomapy a podobnost bude zřejmá), navíc spousta cyklotras a cyklostezek vede podél řek, tak proč ne "Ahoj" ?:-)
No já jsem nad tímhle přemýšlel jestli existuje pozdrav za který nedostanu pumpičkou po hubě. Proto se na to ptám, nicméně Ahoj je asi nejuniversálnější pozdrav jaký může být.
Ačkoliv já používám Ahoj a Nazdáár.
osobně nemám rád, a ani při běžném pozdravu nepoužívám, nazdar (čekám odpověď "no nazdar") a čau (to si hned vzpomenu čau-čau = sabáka zdrástvuj-zdrástvuj :-)
Ahoj, nebo německé Halo, mi přijde nejuniverzálnější a nejlíp mi jde přes pysky ...
Na zdar! To je pozdrav Sokolů, ne?:
http://www.zupabudecska.cz/clanky/znate...
Zdravím skoro vždy mávnutím ruky, kývnutím.
Formy pozdravu mohou být různé...
http://www.youtube.com/watch?v=RtN4ns96ETc
:-)))
Tak mě napadlo,na základě houstnoucí cyklodopravy a úměrného řídnutí zdravení, že až se cyklisti přestanou ve městech zdravit, tak už bude městská cyklistika úplně v pohodě :)
Praha je dobrý příklad kam to jde ,v březnu začátku dubna , a v říjnu či listopadu se zdraví a skoro všichni vědí o co jde a odpovídají. ( omlouvám se ale v prosinci, lednu , únoru čili za tmy nejezdním tak neznám situaci)
Popravdě tak ty lidi na cestě do práce prakticky známe od každodeního vidění :)
Pak se oteplí počasí a ochladí cyklovztahy a na zdravení, hlavně odpoledne, se rezignuje... ostatně člověk by se uhalekal, umával a ukýval...