Ahoj,
poraďte nezkušenému: chci letos s kluky 6a8 let na krátkou cykloturistiku na Jižní Moravě (cca 4-5 dní). Výbava, trasa atpod.není problém.
Řeším spíše mentální: co s dětmi po cestě dělat tak, aby je to bavilo? Předpokládám, že denně urazíme max. 30 km, což je cca 3 hodiny na kole čistého času.
Co však s dalšími cca 10 hodinami? Jaké hry, zábavu apod. jim připravit?
Díky moc za jakékoli tipy.
Radek
zkuste hledat kešky a taky nezapomeň přibalit míč proti trudomyslnosti
Naprosty souhlas.Tohle je zabava,kterou provozujeme podel nasich cest s detmi jiz od jejich tri let a myslim,ze jeste dlouho budeme.To je slyset doma porad:"Tatinku a pojedeme zase na poklady...nekdy...jeste?:-)
Myslím, že v začátcích to chce vybírat klidné trasy, moc je nehonit, nechat je pozorovat a zastavit, kdy chtějí a kde chtějí. Děti si zábavu najdou.
U nás byl syn chrt, když jsme slíbili 30km a ujeli jen 28, tak ještě 2km kroužil kolem cíle, aby splnil plán. Dcera brala víc poklídek, koupačku, pohár s borůvkama a kyblíček s lopatičkou.
Časem sám poznáš, co preferují.
Co se pamatuji ze svého dětství, tak (pokud okolí nebude velice jednotvárné), tak si děti na takovéhle cestě nacházejí zábavy habaděj, možná i víc, než by se vám líbilo (ale to ve vrcholném létě, kdy vás tolik nelimituje stmívání, snad nebude problém) - od zahrady kde jsou dvě ovce přes rozteklou asfaltovou záplatu (z té hmoty se dají dělat kuličky, víme?) až pod převislou větev ve které hned vidí bunkr, který tam postaví (cca tři hodiny to zabere...).
Prostě bych je nechala, ať se po cestě zastavují u "nesmyslů" a naopak je nehnala k něčemu, co bude podle turistického průvodce mnohem lepší (nakonec tam budou dvě houpačky, a deset lidí s dětmi, které mají slíbené houpání...).
Moc Vám všem děkuji za tipy a především uklidnění, že to snad nebude problém. Až dojedeme tak Vám poreferuji, co se nám osvědčilo a co naopak ne.
Jinak plán je takový, že využiji již nepoužívanou "rykšu", čili vozík za kolo a do něj nahážu všechny potřebné věci (stan, spacáky, karimatky, oblečení apod.).
Cesta je v hrubém plánu asi po cyklostezce Brno - Vídeň (4) do Hevlína a pak podél hranice do Znojma a zpět. Uvidíme...
Většina byla řečena.
Co baví moje děti:
- když jedou s kamarády
- přidat geocaching
- zastavit se na lezení po stromech/skalách, zkoumání něčeho
- jakákoli zvířáta - žáby, brouci, ...
- terény - stačí najít "drsnej sjezd nebo skokánek" a máme na půl hodiny zastávku. Někde jsou oficiální (nižbor) nebo neoficiální bikrosky. To je pak ráj.
- koupání
Obecně - moje děti nebaví jenom ta cykloturistika. Prostě jízda po rovné cestě někam je nuda.
Ahojte,
jak jsem slíbil, zasílám report z akce.
Celkově - akce dopadla bezvadně, žádné komplikace a problémy se neobjevily.
Byl jsem sám (otec) se dvěma klukama 6 a téměř 8 let. 4 dny, 3 noci, okruh po Jižní Moravě. Celkově najeto 160 km, nastoupáno cca 1250m.
Nyní rady a tipy, které by se vám možná mohly hodit:
a) počasí - základ úspěchu. Kdo si jej neumí zařídit, ať raději ani nejezdí :-). Dnes už jsou poměrně kvalitní předpovědi, takže zvažte i případné odložení o pár dnů, pokud je počasí nemožné a můžete si to dovolit.
b) chléb a hry - stravování jsme řešili jednoduše - v poledne pořádný oběd někde v restauraci (doporučuji si dopředu udělat přehled - v některých vesnicích přes týden vůbec nevaří a my jsme museli o cca 13 km dál, což je u dětí dost - v nouzi jim stačí dát rohlík, ale musíte ho mít nebo moci koupit). Snídaně a večeře studené, pouze jsem jim na vařiči ohříval mléko a vařil čaj. Přes den jsme vždycky někde nakopili i na svačiny.
Děti nevydrží šlapat v kuse více jak hodinu. POčítejte s tím, dělejte pauzy, hry, hledejte kešky (víte o těch vinných? winecaching.cz). Jinak další zábavy - koupání, házení kamínků do vody, návštěva bunkru, ale i vinného sklepa apod. Samozřejmě - minimálně jednou denně zmrzlina či nanuk. Dále pak na nějaké zahrádce pro tatínka pivo, pro děti Kofola taky neškodí (děti dostanou do sebe více cukru = energie na šlapání).
c) kola - mě se osvědčila "rykša" - tedy croozer pro dva předělaný na nákladní verzi. Do ní jsem naskládal stan, spacáky, karimatky a vše další potřebné. Kluci jeli samozřejmě polehku.
d) ubytování - dvakrát jsme byli na divoko - většinou někde poblíž cyklostezky jsem našel pěkný plácek u lesa či na louce. Jednou v kempu. Děti ocenili obojí, a když není po ruce kemp, tak nadivoko nevadí. Umývání kluci neřeší, ale i přesto se osvědčily vlhké ubrousky.
Se znamymi s detmi jsme spali vzdy na divoko (tyden na Jizni Morave), pak jsem s detmi jednu noc zajela prespat do kempu v Napajedlech, abych se zcivilizovala pred dalsi dovolenou, a shodla jsem se se syny, ze v Cechach kemp jen ve vyjimecnych pripadech, protoze to je des, ramus a dlouho do noci pustena hlasita hudba v obcerstvovacim zarizeni.
To souhlasím - a dle možností je potřeba vybrat správné místo. Nám se sice nabízelo jedno pěkné, ale když jsem viděl dva stany spojené k sobě, spousta horských kol u nich, tak mi došlo, že to budou asi mladí a večer se budou chtít bavit. Proto jsme se utábořili na druhé straně kempu a dobře jsme udělali...
Kempy jsou dobré z hlediska hygieny a mě se osvědčilo to střídat.
My jsme tyden nebyli v kempu, ale vzdy jsme spali primo u vody nebo par desitek metru od vody, takze jsme se koupali kazdy den.
V tech Napajedlech jsem byla na druhem konci kempu nez obcerstveni, ale meli tam venku dydzeje, kterej pral hudbu do beden tak nahlas, ze se primo u toho obcerstveni skoro ani nedalo bavit, a to i po desate hodine. V zahranici se oproti Cecham ten vecerni klid dodrzuje mnohem dukladnej.
e) trasy - zpočátku doporučuji spíše rovinatý profil a v závěru můžete přidat. Měl jsem připravenou optimistickou variantu (kterou jsme i bez problému realizovali), ale též pesimistickou, kdyby něco nevyšlo. Oba kluci bez problému zvládli do 50 km denně, pak už bylo cítit, že je to pro ně dost. Přesto nebyli moc unaveni, dokázali až do večera pobíhat a hrát si s míčem.
f)zapojte děti do plánování a nebojte se jim říci, co je čeká. To se mi osvědčilo - ukázal jsem jim na mapě, kam pojedeme, co uvidíme atd. A také se mi dost osvědčilo, že jsem jim druhý den řekl, že ten třetí budeme šlapat hodně do kopců. Měl jsem strach, že budou hodně protestovat, ale vzali to jako fakt a až na výjimky neremcali a statečně šlapali. Pokud bych jim to neřekl, tak mě už po druhém kopci budou dost mrčet.
g) sladkosti - retrospektivně si uvědomuju, že jsem jim sladkosti dával nikoli za odměnu, ale vždy v okamžiku náznaku, že budou remcat. Takže třeba i pod kopcem apod., když to bylo zapotřebí.
h) díky některým cyklostezkám jsme mohli jet vedle sebe. To jsme pak často hráli různé hry typu "něco si myslím, odpovídat můžu pouze ano/ne", hádanky apod. To pak děti naprosto zapomněli, že jedou do kopce, či před chvíli se cítili unaveni.
i) bezpečnost - kluci měli oba reflexní vesty, na rykši jsme měli praporek. Všichni řidiči nás objížděli dobře, neměli jsme žádný problém. V provozu jsem měl kluky před sebou, pokud neznali cestu, jel jsem první a oni sledovali "rykšu". Všechny řidiče musím moc pochválit, snad jsme je příliš neblokovali. Pouze byla jedna srážka s blbcem - při opravě silnice jsme s klukama nestihli projet semaforem řízený úsek - sice jsme vystartovali hned na začátku, ale interval byl moc krátký a jeden mlaďoch to nedovedl pochopit...
i) nehody a pády - každý z kluků měl svůj pád. Celkem 1+3 pády v prvních dvou dnech. OBa na rovné silnici a v malých rychlostech. Prostě nedávali pozor a nějak se jim to smeklo. Naštěstí to vždy odnesly jen poškrábané lokty a kolena
Hej, docela pěkný, vzhledem k nastoupaným metrům to vypadá na dost slušný denní průměr.
Jinak pár věcí máme trochu jinak - počasí může být nepříjemné, ale málokdy je nemožné; jídla v hospodě nás zdržují a nebaví, vaříme naopak až večer apod. Ale to je fuk, každý po svém, hlavně když se jezdí! :-)
Fotky by nebyly?
Jsem zvedava, kde jezdili, treba jsme byli taky na stejnych mistech, kdyz jsme se poflakovali v podobne oblasti. Je tam nekolik uzasnych jezer na koupani, u kterych jsme kempovali, deti totiz nejradeji travi cas ve vode. :-)
Kde jsme jezdili? Jak jsem to plánoval: po cyklostezce Brno - Vídeň jsme jeli až do Hevlína (první den), pak okolo hranic přes Jaroslavice, Chvalovice do Šatova (kemp, bunkr, malovaný sklep) - druhý den.
Třetí den ze Šatova do Znojma a dále přes Kuchařovice a další vesnice do Miroslavi - třetí den - nejvíce nastoupaných km. A pak zpátky domů.
Nejhorší byl třetí den, kdy jsme nastoupali přes 600 výškových.
V tomto směru musím ještě pochváli mapy.cz, které vám při plánování ukážou i výškový profil a hrubé metry stoupání. Ale pozor - téměř vždy najedete více, počítejte s tím (nějaké drobné zajížďky, případně nepřesnosti a neaktuálnosti v mapách apod.).
Add vaření - každý to má samozřejmě jinak, já jedn dávám do vínku své zkušenosti. A asi bych neměnil - když má člověk sám na starosti dva cypísky, kteří ještě nejsou úplně soběstační a chtě nechtě jim musí dost pomáhat (nachystat karimatky, spacáky, oblečení, ...) a přitom si s nimi chce třeba i pohrát, tak moc času, energie a chuti na nějaké vyvařování není. Jasně, až budou větší, tak to není problém, ale teď jsem si chtěl i já trochu odpočinout...
Fotky budou, až je "vyvolám" z foťáku...
Vaření - není to tak hrozné, sám si to občas na pár dní až týdnů s dětmi taky zkusím. Týden se dá v klidu přežít na jídlech, jejichž uvaření ti zabere max 20 minut, a děti to baví taky.
Ale jak říkáš, každý to má jinak: mě zase vytáčej hospody, co blbě vařej, hodinová čekání na jídlo apod. Když už se má blbě vařit, budu to dělat sám ;-)))
Na fotky se těším, nezapoměň je sem hodit, prosím!
Super - mohu Tě zase já požádat (a určitě to pomůže i ostatním): můžeš sem hodit pár tipů právě na ty rychlé večeře?
Zamlada jsme žili dost na různých polévkách ze sáčků, konzerv apod. A to mi pro děti přijde dost nešťastné.
Proto budu jenom rád za nějaké tipy, jak rychle a efektivně uvařit.
Díky. Radek
Polévky ze sáčků nebo maso z konzerv není třeba zavrhovat - čtyři dny takové stravy dítěti neublíží. Ale stejně je nepoužíváme prakticky nikdy.
Napíšu jen pár vzorců - kombinovat se dá skoro všechno dle libosti:
- kuskus se zeleninovou konzervou (hrášek, kukuřice) a nakrájeným tvrdým salámem osmahnutým na cibulce. Tohle je večeře pro stav, kdy šetříš vodou - kuskus jí vyžaduje málo a nic se neslévá. Máš-li na smažení kus másla a nějaké koření, bude to nejen syté a výživné, ale i moc dobré. Kuskus je vůbec výhodný - má dobrý poměr váha tovaru ku množství výsledného jídla. Z půlky krabičky se nají pětičlenná rodina.
- výše zmíněná kuskusová varianta jde samozřejmě použít taky ve verzi těstoviny (NE špagety, vezeš-li pouze lžíce :-)), rýže, předvařený hrách, předvařená čočka (nejlépe červená)
- jurimír mě inspiroval k pokusům s pohankou. Mně to moc chutná, ale zbytek rodiny ji moc nemusí, takže ji na cesty neberem.
- skvěle se nám kupodivu osvědčují brambory. Jestliže každému členu výpravy včetně dětí hodíš do nákladu 2 brambory, nikoho to zvlášť nezatíží a máš z toho jednu báječnou večeři. K bramborům se nám osvědčilo červené zelí (v sáčku, ne ve skle), ale samozřejmě jde jakákoli zelenina, salám, párky apod. Když brambory nakrájíš na malé kostičky, nemusí se dlouho vařit, když koupíš nové, nemusí se ani loupat. Jsou ale náročnější na vodu (stejně jako těstoviny), takže se je vyplatí dělat na noclehu, kde máš vody dost.
A tak podobně. Fantazii se meze nekladou a večeře na týden tímhle způsobem rozhodně vykouzlíš. Je fajn, i když ne nezbytné naučit se používat nejrůznější koření - nic to neváží a z jakéhokoli jídla to udělá chutnou záležitost. Já sám to ale moc neumím a taky žijem :-)
Všechna ta jídla jsi schopen udělat do 20 minut s použitím jednoho hrnce, jednoho létacího talíře (na krájení a na odložení hotové přílohy před smažením omáčky), jednoho nože a tolika dětských pomocníků, kolik jich sneseš ;-)))
S vodou jsme nikdy problemy nemeli, da se nabrat v libovolne hospode, vozila jsem na sebe a 2 deti desetilitrovy barel. Vetsinou jsme zastavku pro vodu vyuzili k nejakemu pivu, abychom te hodpode taky udelali trochu utratu. V jedne hospode jsem dokonce dostala trychtyr a pullitr, aby se mi voda lepe nalevala. Jen jednou se servirka tvarila divne a sla se zeptat sefa, jestli si muzeme nabrat celkem asi 30 l vody.
Kdyz jsem lina, varim bramborovou kasi ze sacku. Brambory jsem brala taky, do zelnacky a na druhe jidlo ke smazenym klobaskam. A testoviny s kecupem a syrem se detem nikdy neomrzi. V DM drogerii prodavaji i bio sackove polevky, takze to nemusi byt vzdy glutamatovy hnus. Kazdy den jsme meli take nejakou syrovou zeleninu ci ovoce, obcas primo narvane ze stromu. Kdyz clovek veze vsechno ve voziku za kolem a ma jeste brasny, je mista vic nez dost a hmotnost neni potreba s detmi zase moc resit, tak je opravdu mozne vozit ledacos, co si clovek treba na zimni prechod nejakeho pohori nedovoli. :-)
No, jednak se dost často pohybujeme někde, kde je problém narazit na hospodu, a jednak máme s náběrem vody v hospodách hodně špatné zkušenosti (viz vrchního v Sedlčanech, který prohlásil, že nejsou vodárna a že nám může prodat láhev balený za 95 Kč). O vodu obvykle prosíme u normálních lidí a skoro nikdy není problém.
Jiné to ovšem je, když máš vyhlídnutý místo na nocleh, kde kolem voda fakt není a musela bys jí táhnout velké zásoby půl dne, což je váhově pitomost. Nestane se to zase tak často, ale stane se. Je fajn mít možnost uvařit jídlo skoro bez ztrát cenné a těžké vody.
Pro zajímavost - vloni na kokořínsku jsme počítali s vodou ve vesnici, kde se nám lidi omluvili, že prostě nemají. Před 15 lety jim tam prej nějaká firma hlubokými vrty strhla všechny prameny v okolí a od té doby musejí vodu dovážet. Při pozornějším pohledu na obec měli asi pravdu - musel tam kdysi téct celkem velký potok, teď rostou na dně suchého koryta mladé stromy...
Ja se tech hospod trochu obavala, protoze obcas narazim na nejakou, kde mi odmitnou dat vodu z kohoutku, ze to maji zakazane, tak me potesilo, ze to fungovalo.
Kolo ma jeste tu vyhodu, ze se jeden clen vypravy muze sebrat a zajet pro vodu ci jidlo nekam jinam, a nezabere mu to ani tolik casu.
Srážka s blbcem vždycky zamrzí, naštěstí ohledně vody jsme nikdy neměli problémy - hospody to vždy spolehlivě vyřešily (včetně řádného umytí pusy naší drobotiny) a jednou i benzínka a úplně v pohodě.
Jen pro informaci - jak jsem psal, tak jsem vařil pouze čaj. Proto nám stačilo (1 dospělý, 2 děti) na nějaké drobné mytí ešusu, umytí pusy po zubech atp. a čaj večer i ráno + pití 2x 1,5l vody. Těch 30 l. mi připadá strašně moc i když vaříš...
Jinak ještě tip: pokud máte (jako já) ještě klasickou starou karimatku, udělejte jí obal - "fusák". Po stočení totiž můžete dát dovnitř PETku s vodou a i v nejhorších parnech ji máte stále příjemně studenou...
R.
Tech 30 l bylo na vic lidi. Ja brala 10 l, ale obcas jsem davala vodu lidem, co meli mensi nadoby a dosla jim driv. Bylo vedro, takze za den jsem s detmi dohromady vypila 4 litry.
Normalne detem pripominam, at piji, ale ukazalo se, ze kdyz je to opravdu potrebne, ze je vlastni pud sebezachovy prinuti pit dostatecne, tak jsem dospela k nazoru, ze nutit deti pit vic nez piji je spis rodicovska hysterie nez nutnost. :-)
Ahoj,
díky moc za tipy. Akorát nevím, jak se vyjádřit, aby to nevyznělo blbě. Když jsem jezdil sám nebo s tehdy ještě přítelkyní, tak jsme se podobně stravovali. Vím, co to je žít 18 dní na špagetách, předvařeném hrachu apod. Avšak tehdy i dnes jsem to bral a beru jako "nouzovku" - ať již finanční nebo dostupnými zdroji.
Pokud srovnám tato jídla s tím, co jsme měli na letošním putování s klukama v rámci 4 poledních menu, tak mi opravdu vychází podstatně lépe a plnohodnotněji ono stravování v restauracích. Cenově je to sice malinko výše, ale nic co by se zásadně odlišovalo od běžných cen (za 2x menu + kofoly + pivo jsme běžně dávali do 300 Kč).
Každý máme samozřejmě jiné chutě, jiné možnosti apod. Já se přes rok běžně stravuji formou poledních menu v restauracích a nepřipadá mi, že by to bylo nějak problematické.
A z hlediska zdržování - dle mých zkušeností jsme s tím problém neměli. Naopak - u 3 ze 4 restaurací měli prolézačky, takže než donesli jídlo (což skoro vždy bylo celkem rychle - brali jsme hotovky) tak i poté, co dojedli, se kluci vyřádili a odpočinuli si.
Jak jsem napsal výše - pevně věřím, že jste to nepochopili špatně. Nezavrhuji řešení k.vl, ale konkrétně mě se osvědčilo něco jiného. A jak říká moje máma - kdyby nám všem chutnalo to stejné, líbilo se stejné oblečení i muzika, to by na tom světě bylo nesnesitelně :-).
Ok, žádný problém, celkem jsem takovouhle reakci očekával. Holt to máme každý jinak.
Já prostě mám na jídlo jen malé nároky, a hlavně jsou asi jiné, než ty tvoje. Má rodina to má stejně, aniž bych někoho jakkoli přesvědčoval. Pro nás to není nouzovka, ale normál. Jediné, co si na cestách dopřáváme méně často, než bychom chtěli, jsou naše oblíbené saláty, protože to člověk musí potkat správný obchod s čerstvou zeleninou...
Jídlo v běžných restauracích v Česku mi přijde výživově, zdravotně, cenově a hlavně chuťově velmi problematické, a ty, které vařit umějí, zase běžně na cestách nepotkáš anebo jen náhodou.
Neznamená to, že dětem nedopřeju jednou za čas hranolky v hospodě, ale ony se stejně lačně vrhají i na těstoviny a předvařenou čočku, což je rozhodně výživově lepší.
A mimoto: bavíme se pořád o týdenním (nebo dokonce jen čtyřdenním) výletě, že? ;-)
Ale stejně by mě zajímalo: co to je to jídlo v restauracích, které si dáváte? Nevykládej si to špatně, skutečně mě zajímá, s čímže přesně to naše strava vychází ve srovnání tak zle? :-)
Ahoj,
jsem rád, že si rozumíme.
Co jsme měli? Oba kluci nejsou ještě tak velcí, aby snědli dospělou porci. Proto jim většinou objednáváme dohromady + 1 talíř a příbor navíc a pak jim to rozdělíme (v některých restauracích to dokonce donesou i rozdělené - a většinou jsou pak i porce větší, což zase ocením ve spropitném).
Kluci se však většinou nedokázali shodnout na stejném jídle a tak jsem objedával každému co chtěl a ze zbytků jsem se v pohodě najedl i já.
Takže když to vezmu co si pamatuji - zapečené těstoviny se sýrem a kuřecím masem, pizza, špenát s výpečky a bramborovým knedlíkem, španělský ptáček s rýží, špagety s rajčatovou omáčkou (nevím teď, jak se to přesně nazývá - rozvařená rajčata) (tady se kupodivu shodli), těstovinový salát (já). Prostě - většinou jsme někam přijeli a podívali se co mají za menu či nějakou hotovku. A k tomu většinou i polévku, kterou zase já považuji za základ.
Já celkem odmítám těstoviny s kečupem. Hranolky jen výjimečně.
Jinak: ano, bavíme se o týdenní (čtyřdenní) dovolené. Jasně, že není problém ji přežít na pytlíkových či jiných potravinách. A co zde rozhodně neřeším je nějaká prospěšnost či neprospěšnost dětskému organismu, protože za těch pár dnů jim nějakou škodu udělat nemůžeme.
A to ani těmi hranolkami či těstovinami s kečupem. Kluci kupodivu pochopili, že jsou na dovolené a mohou si více dovolit. Po návratu se však ku mému překvapení dokázali bez problémů vrátit do "starých kolejí".
Já to beru spíše z toho pohledu, že je to moje dovolená s klukama, kterou si chci užít. A když si můžu něco usnadnit, tak to udělám. A když jim večer namažu rohlíky, tak je to pro mě rychlejší a méně pracné, nežli jim vařit čočku s párkem. Odpadá mi tím navíc i další starost - abych to měl s sebou nabalené, místo ve vozíku, abych nezapomněl sůl, koření apod.
A ještě dovětek: nechtěl jsem a netvrdím, že ta vaše strava vychází zle, jak jsi napsal. Akorát já běžně pohanku nejím, takže pro mě to je prostě nouzovka. Každopádně díky za tip - určitě ji vyzkouším a třeba změním názor.
Pri sve lenosti jsem loni nevarila vubec a za tyden jsme meli 3 obedy v hospode (treba luxusniho kralika na paprice v zastrcene hospudce, kde jsme v jidlo ani nedoufali), zbytek studene jidlo a voda, ke snidani stejne deti preferuji vodu i doma a na caje a podobne nesmysly mi kaslou. V lete se da bez tepleho jidla obejit libovolne dlouho. V zasade je jedno, co clovek ten tyden na dovolene ji, hlavne, aby mu to vyhovovalo. :-)
Díky. Zdá se, že na Moravě je nabídka dobrá, v Česku bych musel asi hospody dopředu zatraceně vybírat. Běžná nabídka bývá spíše pivo a čipsy, občas (když máš štěstí) tatranka. Pokud ovšem není hospoda zavřená z důvodu, že je neděle odpoledne...
K předposlednímu odstavci - ano, to máme stejné. Akorát, žýe pro mě je jednodušší chvíli vařit, než absolvovat návštěvu hospody. Zkrátka jsme každej jinej, a to je asi dobře. :-)
Já jsem letos na dovolenou objevila výborný kompromis mezi restaurací a vařením, i cenově je to napůl cesty, no možná blíž k hospodě, ale stejně. Jsou to takové konzervy v alobalových sáčcích, bezlepkové, takže ne obarvená mouka s glutamanem. Měli jsme svíčkovou (výborný kus masa, špikované slaninkou), hovězí guláš, kuře na paprice i po zahradnicku, jelení... Vařím celkem ráda a polní vaření mi neva, ale tak nějak jsem nechtěla lítat 14 dní kolem hrnce, mám toho za celý rok dost a jen díky tomu jsem si i já odpočinula.
A když vodu z brambor nevyliješ ale vypiješ tak se rychleji zbavíš únavy ve svalech. Anebo když do té vody přidáš česnek, trošku majoránky a trošku sádla získáš zajímavou polévku. Když do ní zavaříš trošku kuskusu tak je to i jídlo :-)
Slíbil jsem fotky, tak tady jich pár máte...
Hezký, to jste si užili! :-)
Stan je Jurek Beskyd, že jo? To byl úžasně vymakanej typ, máme doma dva a nemají chybu.
Jo jo. Stan je Jurek a neměnil bych. Zrovna včera jsem to tady na fóru chválil - když jsme před léty byli v Norsku, tak tam se fakt poznala kvalita stanů a Jurek bez problémů obstál.
Tehdy by snad všichni mokří souputníci měnili...
Podobný test jsme s Jurkem absolvovali kdysi v celonoční vichřici na Triglavu asi v 2600 metrech. Nespal pravda nikdo, drželi jsme zevnitř tyčky, ale ze čtyř zúčastněných stanů to ustály dva: Jurek a Gemma. :-)