V zadání soutěže je jedno téma, které mně zaujalo. NEJvětší protivítr, který jsem zažil. Tak jsem se rozhodl, že Vám popíšu své zážitky s největším fukejřem, co jsem potkal.
Bylo to, jak jinak, opět na Krétě. V rozličných průvodcích o tomto ostrově se můžete dočíst o divokých větrech zvaných…
Vitr na kole umi byt neprijemny, zazil jsem i vichr ve SportGasteinu (konec lonske sezony), kdy jsem na sjezdovkach sotva jel po cerne dolu a Alice misty i bruslila. Ale nejhorsi je potkat vichr na vode (turisticke). Prestanes padlovat a couvas. To Te na kole nepotka. 8-)
Hezky napsané :-)
Já vzdal kvůli protivětru jedenkrát - cca před pěti rokama jsem jel z Třeboně na Nové Hrady a dál do Rakous a to, co válo proti mě, jsem nikdy jindy nezažil. Takže jsem v určité fázi uhnul o 90 st. doleva na Suchdol a měl jsem to aspoň z boku. A do Rakous jsem jel den poté.
Asi nejhorší protivítr jsem zažil, když jsme jeli z Nakoláckého srazu na Křivoklátě. Vymysleli jsme, že než čekat v Děčíně na vlak, bude rychlejší jet do Bad Schandau, odsud cyklobusem nebo vlakem domů. A v labském údolí začalo tak foukat proti, že na Labi byly vlny se zpěněnými chocholy. Prostě se ten vítr nacpal do trychtýře, co směrem od Pirny vytváří labské údolí a někde u státních hranic už to bylo k nevydržení. Neustále jsem se snažil vytvořit nějaký vzduchový pytel, aby to Bětka vůbec ušlapala, ale neumím jezdit v háku a ona tím míň. Těch 20 km jsme jeli snad přes dvě hodiny.
Zazil jsem vitr, ktery me zastavil v klesani pres 12% (pokud se nepletu, takove, kde se umistuje ta dopravni znacka "pozor, kopec jako blbec"). Proste pokud jsem neslapal (na lehky prevod), tak bylo kolu uplne jedno, ze se nachazi na dolu sklonene rovine, kde bych normalne mel mit smrt v ocich a problem vubec to ubrzdit. Proste by se klidne zastavilo.
Nebylo to sice na kole, ale stálo to docela za to. V jedné bouřce jsem kvůli větru ani nemohl odbočit s motorkou na pumpu, abych se schoval. A pak jsem před nějakým časem autem projížděl "Kyrilem" po D11. Bylo to docela zajímavý divadlo.
Jednou v Rakousku jsem zažil nechutný fukeř. Nejspíš jenom nějaký místní föhn, protože o údolí vedle to nefoukalo. Zato stačilo sjet do toho "správného" údolí a jel jsem proti větru s bídou 15km/h, kukuřičná pole se vlnila a důchodci kola po rovině proti větru raději tlačili.
Tak to mi připomenulo jednu krásnou povánoční scénku někdy před dvěma roky. U Chocně je taková pěkná otevřená rovinka a na ní vedlejší rovná silnička od sídliště. Bylo tehdy docela teplo, ale větrno. Já jel ku Chocni proti silnému větru, sotva jsem hrabal vší silou, ale jel jsem. Proti mě dvojička mladě důchodového věku na vánočních fungláčích uháněla s přehledem a úsměvem na rtech...a po cca 300 metrch na křižovatce obraceli k domovu. Na konci rovinky jsem se ohlédl a viděl jsem, že se asi moc pěkně prošli :-)
Zdenku můžeš v takovým větru normálně dýchat? Nebo jsi nasadil šnorchl? Já mám v prudkém větru problém se nadechnout, jako bych měl vyraženej dech. S námahou a zadýcháním to nesouvisí.