Mrak se líně povaluje v údolí, neprší, jen mrholí. Jsme v údolí pár kilometrů od Ukrajinské hranice, blíž než k jakékoli větší rumunské obci. Jdeme po kolejích, které na rozdíl od známé písně někam vedou - do Viseu de Sus, mají jen jeden směr (a dvě nefunkční odbočky). Naposledy jsme zamávali paní…
Hezký, hezký. A co nějaké další šotoušské fotky, na tys zapomněl? ;-)
Už se ládují, vlaků tam pár bude. Musel jsem doplnit resty, ještě udělám ten poslední. Doteď jsem žil v domnění, že můj poslední díl končil na ukrajinské hranici :-D A on mi tam chyběl celý vláček.