Kdo z nás je schopen poskytnout takovou tu "první" pomoc, než přijede záchranka? Víte co myslím - zastavit krvácení, dát umělé dýchání...
Já za sebe bohužel musím přiznat, že z krve omdlívám. Stačí, abych viděl operaci v TV a lezu pod stůl. Teď čtu po dlouhý době Konečnou diagnózu - a jak tam popisuje tu pitvu... ufff, já to musel přeskočit. Prostě nevím, jak bych reagoval na krev, jestli by to se mnou seklo hned nebo až potom...
Vůbec nevím, jak se toho zbavit, absolutně nesnáším ani když Ane krájí maso na řízky...
Umělé dýchání se už (naštěstí) podle nejnovějších "norem" dávat nemusí...
Krev mi nevadí (ani moje, ani cizí), první pomoc zvládnu, mám ověřeno v praxi (resuscitace - masáž srdce; než přijela RZ, tak maník "naskočil"). Příbuzné a obdobné obory typu řezník či chirurg bych asi zvládl bez problémů (kuře vykostím, ostny z mořského ježka jsem si z noh vyřezal sám).
V krizové situaci by jsi možná reagoval tak, že by jsi vše zvládl a sekl ssebou až potom...
Ano, praxi mám též jako hekynen, jen resuscitace byla neuspěšná, ani RLP nedokázali pomoct (bůh ví jak dlouho tam ten člověk ležel).
Tak to je dobrá otázka.
Nevím a doufám že ano. Při pohledu na krev neomdlévám, ale ani mi to nedělá zvlášť dobře. Už jsem vracel vykloubené rameno a pár prstů, dokonce i vlastních, ale jak bych se zachoval při otevřené zlomenině, nebo stříkající krvi z otevřené tepny, to fakt nevím. Měl bych asi největší strach z toho, abych dotyčnému ještě více neublížil.
Při stříkající tepně nelze dotyčnému neublížit, leda tedy tím, že se nedělá nic. Klidně tam vrazit prsty nebo i jen špinavý hadr, na infekci pak pomůžou antibiotika, při vykrvácení už žádné "pak" není...
Jednoduché pravidlo - pokud není zraněný přímo ohrožen na životě (tepenné krvácení, požár, zástava srdce/dechu), tak je lepší nedělat s ním nic, nechat ho, jak a kde je (nehýbat s ním), jen ho např. přikrýt.
Jedna moje kolegyně patrně při tréninku na Taxisův příkop, překračovala nízký stojan na kola. Byl na konci chodníku a za ním bylo parkoviště. Jenže asi tak 30 cm pod úrovní toho chodníku. Což věděla. Jenže při překračování brnkla kopýtkem o vršek stojanu. S čímž už nepočítala. Letem plavmo přistála na tom parkplace. Zlomená ruka, rozseklá noha, šok. Kabelka jí odlétla tak 3 metry od ní. Jako anděl strážný se tam vyskytovala jakási stará, cikánská ochechule. Ta ve snaze jí pomoci jevila enormní zájem právě o tu kabelku. Kolegyně ji třesoucím hlasem požádala ať táhne do řiti a nechá kabelu na pokoji. Pak se plazila ke kabelce odhodlána bránit ji vlastním zmrzačeným tělem. Charakterní zachránkyně vzala roha, protože se tam už začali scházet lidé. Je vidět, že různí lidé mají různé názory na to jak poskytovat první pomoc.
No - moc velkým sebevědomím v tomto směru neoplývám. "Mrtvé" maso mi nevadí, v kuchyni nakrájím cokoli, v stahování či kuchání příliš praxe nemám, ale psychické zábrany taky ne...
Z krve z odřeného kolene se mi ale už dělá šoufl... jestli bych se při pohledu na vážnější zranění složila úplně nebo naopak vybičovala, si vůbec netroufám odhadovat.
teoreticky ano.
Prakticky jsem to naštěstí nikdy použít nemusel.
Tedy ne při ohrožení života. Nějaký drápance a trocha krve, to jo, ale to se prostě vyčití, počůrá, stáhne a konec.
Jednou jsem zkoušel zašívat vlastní ruku, taky to jde, ale nic moc.
Nandaval jsem si při kolocestě od Baltu vykloubený rameno zpátky o strom a někomu jinýmu bych ho tam dokázal taky vrátit.
Svou zlomenou klíční kost jsem řešil tak, že jsem si lepenkou nechal od kluků přivázat ruku k tělu a pak to šlo nějak přežít další dva dny než jsme vyrazili z lesa domů.
Takže obecně takový "drobnosti" jako odřeniny, vyhozený klouby, řezná rány do hloubky jen pár cm apod. to mám vyzkoušeno, že pomoc zvládám v pohodě a napravím, zašiju, zavážu...
A mám i na sobě vyzkoušeno, že když se to udělá hned při tom škoku, tak to téměř nebolí. Když mi třeba kluci rovnali po setkáním se skonheady na koncertě nos, kterej jsem měl nakřivo, tak to šlo přežít. Když mi do něj druhej den doktor koukal a neopatrně šťouchnul, chtěl jsem mu zkroutit ruku:-)
V případě nějakých rozzsáhlých zranění, otevřených zlomenin či tepennýho krvácení, tak to fakt nevím. Snad bych byl aspoň trochu platnej, ale doufám, že nebude potřeba to ověřovat.
V čem bych byl ale mnohem bezradnější je epileptickej záchat, byť teoreticky taky vím, co v tom případě dělat, ale nevím, jestli bych ho poznal. Nebo třeba infarkt, mozková mrtvice a tak podobně. Prostě něco, co není vidět. Tam bych měl strach, že ublížím.
Samozřejmě:
http://viky.rajce.idnes.cz/Racek_-_Welka...
http://viky.rajce.idnes.cz/Racek_-_Welka...
(OT) Hezký, tady jsem nešel svoji ženu a prvního potomka: http://viky.rajce.idnes.cz/Racek_-_Welka... (/OT)
Sorry za OT! ;-)
Zatím jsem v kritické situaci vždycky zareagovala tak nějak podvědomně a případný šok jsem dostala až když bylo vše OK.
Zatím jsem ale nemusela činit nějak velké záchranné aktivity.
Do masáže srdce bych ale nešla. A nevěřím ani bezpečnému použití přístroje na elektrošoky, který se dnes strká do kdejaké budovy.
Tos neměl. Krásně tam popisuje, jak se elegantně frikčkou otvírá lebka. Teoreticky jsem v první pomoci mistr světa, museli jsme to znát v práci. Praktik budu neskonale horší, při některejch televizních záběrech na mě jdou mdloby. Takže útěk z místa události, nezvyšovat rychlíkům počet potřebnejch.
Důležitý je aby kolem mně byli lidi co to umí a musím potvrdit, že některý to zvládají dobře :-)
Teoreticky by to šlo - přeci jenom bylo to za našich mladejch let součástí povinné školní výuky. V rámci školení bezpečnosti práce i autoškoly jsme to taky všechno probírali. Mediální masáž třeba z nováckýho pořadu 112, Dr. House a jemu podobný.
Naštěstí jsem prozatím mé znalosti moc nemusel ověřovat v praxi - jenom jednou jsem pomáhal kolegovi při cukrovkovém záchvatu.
Docela bych si chtěl navštívit akci červenýho kříže a tam si první pomov vyzkoušet pod doorem odborníků ...
Jo a krev a podobný - jako správnej chlap omdlívám :-))
Játra v kuchyni sice naporcuju, na krev v TV taky koukat můžu, ale když mi berou krev nebo píchaj injekci, to jdu do mdlob :-))
Teorie jde víceméně do hajzlu, když ve stresu stojíš nad kupou krvavýho masa. A tím Dr.Housem jsi mě docela pobavil :-)) Já bych to spíš viděl na Kobru 11, MacGyver, nebo nakonec Sběratele kostí :-)
Jedinkrát jsem přijel první k jakémusi karambolu. Napřed jsem fakt nevěděl co s dotyčným, ale pak se naštěstí ukázalo, že to jen vožrala spadnul z kola, byl sice celej od krve, ale s nadávkama se odšoural dopryč...
Priznam se, ze na tuhle otazku odpoved neznam a ani znat nechci - tzn. doufam, ze se nedostanu do situace, kdy by to bylo potreba.
Jako kazdy jsem si teorii vyposlechnul pri autoskole, neco mozna ve skole a pri nejakych bezpecnostnich skolenich, ale vsechno je to strasne davno a vzdy to byla JENOM teorie.
Proste nevim, co bych delal. Jelikoz po odberu krve u doktorky, me uz museli krisit, je mozny ze nic... pokud bych zustal pri vedomi, tak bych snad aspon zavolal tu zachranku.
Nevim, zda bych mel odvahu pokouset se o masaz srdce. Prakticky jsem to nikdy nezkousel a i kdyz vim, ze nejhorsi je nedelat nic, mel bych strach, abych nenadelal vic skody nez uzitku.
Pred par lety se prede mnou (jen par metru) srazila v podstate celne dve osobni auta. Nastesti se nikomu nic nestalo (auta na odpis), ale docela me to rozhodilo, zastavil jsem a nekolik vterin jsem jen koukal, nevedel jsem co delat a mozek zrejme odmital uverit, co jsem zrovna videl.... i proto jsem dost skeptik k predstave, ze bych dokazal ucinne poskytnout prvni pomoc. :-(