Je páteční odpoledne. Nakládáme do auta kola a věci na celý víkend. Tak jako mnohokrát předtím odjíždíme strávit cyklovíkend do nějakého zajímavého místa, kterých je u nás spousta. Stále ještě máme na pomyslné mapě Čech a Moravy dost bílých míst.
A co pravidelně takovému odjezdu předchází?
V…
Jsi dobrá, do stádia vše vypráno a uklizeno jsem se za poslední rok dostala asi tak dvakrát...
Hezké, máš to krásně zařízeno.
Do ničeho ti nekecá, pod nohy se ti při práci neplete, všechno ti odsouhlasí a hospodu dopřeje, trasy bez mrknutí oka schválí, a když nakonec zabloudíš na vlastní trase, tak tě bez remcání dovede zpět k ubytování.
Co ty si více můžeš přát? :-)))
Od pondělí do pátku skoro stejné.
V sobotu přebírá aktivitu On. Trasy vybírá sám a s nikým se neradí. Ani s mapou.
Nebloudí. Pokud nedojedeme tam, kam měl namířeno, je to plánovaná rekognoskace neznámého terénu.
Držet se v závěsu se ani nepokouším. Vím, že hospodu, kde zastaví, poznám na dálku. Hekání se nepovoluje. Zastávka na koupání je "bez nápadu".
Ale zase, vzhledem k rozdílnému pracovnímu režimu, máme společných výletů ve dvou tak málo, že si je navzdory všemu užíváme :-))
Dobře napsaný :-)
U nás o tom podstatným (= že půjdu celej do pračky) rozhoduje Ane, o akcích se dohodneme společně :-)
Nemáte to doma nějaké zpřeházené?
Muž reší zásadní otázky, aka státní bankrot Řecka, vystoupení naší reprezentace (jedno v čem) na MS.
Žena řeší nepodstatnosti, např. co bude k obědu, k večeři, co s vydělanými penězi, kam na dovolenou!
8-)
Napsaný hezky. Máš bod. Máš bod, ale... Dost citlivě vnímám, když žena začne svého partnera označovat jako "ON". Zde ON nic nedělá, nic nechce, je pasivní... na dotaz proč bude zřejmě následovat odpověď ON je takovej furt, celej život... Hele máte se ještě rádi? Burajdo? Burísku?
:-)))
Dost citlivě vnímám ... ale jinak se pohybuješ "jak slon v porcelánu". Přijde mi, že lezeš do "zakázaného území".
Ostatně Radka uvádí, že je to psáno její optikou.
OK, jsem slon. Mne prostě jenom zamrzelo jak z toho textu vyšel ten On, Burísek. Trochu mi to přišlo... nespravedlivý.
nechci psát za Burajdu, ale jak je znám, tak se rádi mají stále a tenhle text vnímám jako jakousi nadsázku společně prožitých let a nejspíš ještě spolu najedou, Burajda v závěsu hodně, hodně kilometrů. A označení ON je výstižné, to je prostě pohled žen, takže ty to můžeš vnímat trochu jinak.
Děkuji, Hani, lépe bych to nenapsala.
8-)
Lépe bys to nenapsala. Napsalas to dobře. Ale já tomu nějak... Takhle to holky fakt máte? Takhle (jak to napsala Burajda) vidíte své partnery a váš život a připadá vám to NORMÁLNÍ (HMS, Evco, Lanno, Lucie?)??? A ještě si v tom vzájemně plácáte po rameně že to tak je? A to se potom divíte že v pátek večer ten On usne s knihou místo s váma?
Básníku, jseš prostě moc velký romantic.;-)Je vidět, že s vílou jste ještě stále v líbánkách a to je dobře.;-)))) Ale v jednom s Tebou souhlasím, že ženský jsou v tomhle mnohde hodně popletené a vlastně neví, co by chtěly. Často (zejména ty mladé a mladší ročníky či singl holky) mají vysněného prince. A když princ nepřichází, tak vezmou za vděk Honzou, ale nadále nepřestávají hledat dál a pak, když se jim zdá, že ho náhle našly, tak pálí mosty a utíkají dále...jenže postupem času zjistí, že vysněný princ je ještě horší než ten předešlý.;-) Ale to sem až tak nepatří, spíš jsem chtěl říci, že hlavně dnešní mladé ženské častokrát chtějí vystupovat a jednat jako muži a vyrovnat se mužům a užívat mužská "privilegia" a přitom požívat výhod jako ženy(galantnost, dvoření a ctnosti rytíře a gentlemana), čemuž já dost dobře nerozumím, protože si myslím,že málokterý chlap se dokáže dvořit a cítit podobné potřeby k ženě, jež se chová a jedná jako chlap.:-()V tom nacházím i takové to plácání se po ramenou v tom, jak jsou chlapi hrozní.;-) I když je to myšleno jako nadsázka, tak málokterá si až do poslední chvíle uvědomuje, co v tom svém chlapíkovi má už jen tím, že spolu sdílejí koníčky a dokáží spolu klidně užívat života. Neříkám však, že to není často i obráceně - tedy podobně i s muži. I když konkrétně u Burajdy to samozřejmě vidím celé - myslím ten článek - jako nadsázku a zasměji se tomu s chutí a rád - myslím, že se v tom každý s nadsázkou trochu najde.;-)Ale Buríska by určitě za nic na světě nevyměnila i s tím jeho pondělním gaučingem. O tom jsem na 100% přesvědčen.;-)
Aha, uz jsem to asi pochopila, vam chlapum prijde, ze Burajda v tom clanku kritizuje Buriska, napriklad ze v pondeli nic nedela, ale ja to tak vubec nechapu. Mne prijde, ze proste konstatuje, jak to vypada, a nijak to nehodnoti.
Na rozvod to nevidím, kritizuje ho, podle mě, typicky ženským, řek bych humorně laskavým způsobem.
Koukam, ze jsme narazili na jeden ze zakladnich muzsko-zenskych konfliktu. Ona neco konstatuje bez emotivniho zabarveni a On to chape jako svoji kritiku. To se samozrejme deje bezne i v opacnem smeru...
Trosicku urcite kritizuje. A zaslouzene. 8-)
Po porovnani svych dojmu z clanku s reakcemi ostatnich jsem dosel k zaveru, ze jsem tak na 90 % zenska.
Tak dobře, Básníku, tak ze života, jak je to normální u nás:
Třeba nedávno jsem vymyslela, že dětem do pokojíčku ke stropu zavěsíme síť (zelenou, aby to ladilo), aby bylo kam věšet draky a další výtvory (je mi líto je vyhazovat) – dceři jsou 3, malému rok. Nadšeně to tlumočím drahé polovičce. On (nejmenuji proto, že nechci po síti vykecávat příliš osobní informace, proto neoznačuji jménem třeba ani děti. On je celkem praktické na psaní, a napsat to s malým o, už vidím tu následující diskuzi;o) se k tomu vyjádřil tak, že když teda myslíš, tak si to sežeň, já ti to tam pak přidělám. Tak jsem síť sehnala a předevčírem, že ji společně přiděláme (v jednom by to šlo blbě). On zajistil tyčky na vypnutí, hmoždinky do zdi, do nich vruty (moji představu, že to tam prostě přitluču skobičkama zavrhl jako kravinu). Dali jsme se do práce, podporováni dětmi, které se pod námi věšely na síť, mlátily tyčkama, zapínaly a vypínaly vysavač a vrtačku, čůraly, žužlaly, co jim pod ruce přišlo atd. V průběhu akce věšení jsme si (my dospělí) navzájem „vynadali“, že to či to byl nejblbější nápad v dějinách, že se na to můžu vykašlat, a udělej si to sám/sama. A jak myslíš, že to dopadlo nakonec? Síť po cca hodině zavěšena (a šlo se normálně večeřet), houpe se v ní dráček, výkres s ťapičkama, já mám pár dalších nápadů, co tam doděláme za vánoční dekorace, On se chystá do garáže pro toho velkého draka… Jo, a právě před chvilkou jsem šla něco odnést do kuchyně – malej spící v ložnici, malá sledující večerníček a On – stál opřený o futra do pokojíčku, kochal se pohledem na síť a konstatoval, že teď už to fakt vypadá jako pokojíček, a že toho velkého draka z garáže musí dovézt zítra… A takhle je to v naší rodině se spoustou věcí, jen se mění pozice On/Ona.
Prostě nás (a teď myslím ONY) nesmíš brát moc vážně, no, to my si jen tak rejpeme, abyste vy (myslím ONI) nevypadli ze střehu ;o)
Musel jsem vám tam přidat bod, nejen, že se dílo nakonec docela "rychle" podařilo, ale především za ty Draky :-).
A už u nich visíš? :-)
Tak at ti to není líto - jsem si myslela, že něco vystřihnu z barevného papíru a na to malá bude nalepovat něco jiné barvy. Jen jsem přesně nevěděla co. No a už vím, bude to mlok - černý papír tu mám, žluté fleky by si zvládla i vystřihnout - jak bude venku hnusně, jdem na to;o)
Na me to teda pusobi jako takova domaci pohoda, kde ma v zabehanem rezimu vse sve misto.
na mě to působí negativně a uštvaně či naštvaně, stejně jako na Básníka. Jak to Burajda ale myslela, nevím.
Vtírá se jedna otázka Burajdo. Proč? Proč dělat něco, co mi nevyhovuje tak, jak mi nevyhovuje. K čemu? Co z toho? Co ti to dává a co ti to bere?
A ber to jako řečnickou otázku. Neodpovídej sem. Odpověz maximálně sobě.
Na mě to působí úplně normálně. Tak nějak úplně lidsky.
Na otázku Proč? lze odpovědět protiotázkou "Proč ne?"
Děkuji. 8-)
takže jestli jsem dobře pochopil co tu píšou ostatní holky a ty, tak je to, cos napsala, vyjádřením spokojenosti?
Ptám se, protože mne to zajímá. Mám podobné pocity jako Básník. Přijde mi, že kdyby soužití se mnou žena viděla takhle, tak bych z toho byl hodně smutný a ten svazek opustil, abych jí mohl nechat být šťastnou s někým jiným, když nemůže být šťastná se mnou.
mě z toho čtení prostě bylo hodně smutno....
"Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.
„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.
Jsi zodpovědný za svou růži...“
Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
Mně přijde velmi krátkozraké hodnotit vztah na základě nějaké malé části vztahu. Společné soužití má přece mnohem více částí, než aby se dalo hodnotit podle nějaké vyzobnuté části.
Tak jako zde má na bedrech více Ona, tak jinde má více na bedrech zase On.
Možná s básníkem a Martisem vnímejte ten příspěvek tak jak je, tedy o části vztahu k jaké se váže a negeneralizujte ho na vztah celý.
To bude asi tím, že to někdy opravdu naštve.
Ovšem na obhajobu opačného pohlaví musím dodat, že u nás doma je nejoblíbenější nedělní sestava následující: ona (mi stačí malé:-) jede, ON vaří a ONI jsou ve virtuálním světě. ona by ráda aby všichni ONI byli jako ona, ale to už by asi bylo násilí:-)
I když nejsem žena, je zde krásně vidět rozdíl v myšlení ženské a chlapa. Zdánlivě protichůdné a přitom nádherně doplňující. Krásná sonda do soužití. Obohatilo, děkuji.)Burajdě za článeček.I za jednoduchou a hlubokou odpověď Lanny. A proč né?
Tak nevím, jestli Ti to tak vyhovuje nebo ne. Podle toho, jak je to napsané se mohu jen dohadovat, zda-li je to napsané jako nadsázka...;-) Ale každopádně, každý svého štěstí strůjcem. Nezbytné rady na závěr: ;-)))1/ kupte tandem, odpadne vám vzájemné čekání a dojíždění a ještě se budete moci drbat na zádech a cestou parádně pokecáte.;-) 2/Na druhém sedle si skutečně skvěle užiješ funkci navigátora.3/ Polívku a pít můžeš bez problému za jízdy, protože nemusiš řídit.;-)))4/Nebudeš tak zdrchaná - protože ON bude makat stejně s tebou - někdy i za Tebe ;-) 5/ Váš tým se tímto stmelí a ON získá novou motivaci a nový rozměr na společných výletech - přinejmenším se bude těšit na drbáni na zádech;-))))))
Též mohu doporučit tandem.
Při troše šikovnosti navigátor může číst v mapě, přehrabovat se v brašničce na nosiči,... a občas tedy i šlapat.
Akorát vzhledem k tvému vnímání sjezdů by tohle bylo horší. Nebo se při sjezdu nedívat.
Tady je jeden moc pěkný na prodej za přijatelnou cenu a ve velmi pěkném stavu na skvělém rámu, který by jim jistě moooc slušel.;-)
http://www.cyklobazar.cz/inzerat/145017/tandem...
U Viska jeden za tusim stejnou cenu stoji taky. Predpokladam, ze novy. Na osazeni jsem se nedival, jen jsem si toho vcera vsimnul.
http://www.kola-visek.cz/
Pokud myslíš tohle:
http://www.kola-visek.cz/index.php?page...
Tak to nemůže za tím Mrázkem s hydraulickými ráfkovými brzdami, suprovým rámem a vším tím dalším osazením ani čuchat.;-)Nehledě, že to je tak na ježdění s děckem, protože dvě véčka na tandemu je sakra málo pro dva dospělé někde v prudším kopci a s nákladem.
jako bych to někdy zažila, jen v jiném městě, hučí jiná pračka, visí prádlo a místo relaxu na gauči je u nás plný jídelní stůl notebooku, ale jinak stejné :-) My, když už spolu vyjedeme, tak trasuju také já, ale nebloudíme, to by nepřipustil, v hospodě se nezastavujeme, to by se rozseděl, takže svačinu musím připravit o trochu větší, abychom vydrželi celý den.
Burajdo - a už si tomu svýmu "Onovi" udělala svíčkovou? :-)))
No to je nádherně napsané, nebyla jste zlatá muška u nás,,,
má to 100 % stejný scénář jak s balením, tak s trasou, a když někdy zajedu jinam a v podstatě "tápu" kde to jsem, vítězně slyším,,, "nebýt mne, tak se ztratíš doma na náměstí",, je to prostě na "zabití", ale jak jsme si je vychovaly, takové je máme ,, (podotýkám po 35 -letech soužití ,
Nás vychovaly naše matky.:-()Otázkou je jak dobře a proč tak činily, když, jak čtu, je to všude stejné, tedy předpokládám, že všichni muži měli i stejné otce = své vzory - zřejmě špatné. Proč by nás měla manželka vychovávat? Nebo vás snad manželé vychovávají? Asi bychom si měli najít vždy partnera takového, který je adekvátní k nám a ne ho pak vychovávat. Když ho rodiče špatně vychovali či jinak, než by nám vyhovovalo, tak ruce pryč a rychle hledat jinam.;-)Ostatně...vy si vychovávejte své mužské potomky - tedy realizuje se na dalším pokolení - a nás - manžele - laskavě nechte našim hrám s dětmi - myslím, že to prospěje všem stranám - odpadnou spory tchyně x snacha/zet´ a i většina sporů manželských. Mimochodem posloucháte někdo občas tu trojici slípek na F1, co tam rozebírají??? Odkudpak to dnešní pokolení holek asi tak má...že pořád lustrují manželem, druhy a přítele a udílí jim převýchovu...To jsou pořád témata typu:" Pod jakým jménem si ukládáte milence do mobilu? Jak to děláte s vaší drahou polovičkou, aby bylo vždy po vašem? Nevíte, jestli váš partner bude dobrým otcem? - Otestujte si ho - kupte mu psa!... a další a další bláboly. Pak nemá být tolik single lidí a tak vysoká rozvodovost, když ženský se ještě podle takových kokotin řídí. Znáte vy ženy nějaký podobný mužský pořad typu: Nevaří vám, nepere? Tak to bude určitě ujetá - pryč od ní! Nebo...Chcete s ní cestovat? Otestujte si ji, nechte ji v hlubokém lese, utečte a jestli se vrátí domů a ještě vás najde a bude chtít vidět, už se s ní určitě nikdy a nikde v životě neztratíte!:-((()))
No my dva jsme už na podobné téma diskutovali:-). Ale řekla bych, že člověk obecně je líné zvíře:-)(a sameček obzvláště) a tak, když se mu vše zorganizuje a usnadní, začne mu to vyhovovat. Sama to vím z vlastní zkušenosti a jsou z toho u nás největší nedorozumění. Ale ve výsledku si za to můžu sama, protože jsem chtěla být ředitelkou zeměkoule a muž, chlap či ON nebo u nás vlastně ONI zvolili nejpohodlnější cestu.
V jednom máš určitě pravdu, neměly bychom my matky naše milé synáčky obletovat a umetat jim cestičky.
Sorry, že jsem se tak rozohnil, ale prostě tenhle dnešní veřejně prezentovaný přístup k chlapům jakožto naprosto nesvéprávným stvořením, které je třeba vodit za ručičku - z pozice mnohých žen, bez nichž bychom asi zašli špínou a chodili kakat do vany, mě dokaže vždy nadzvednout. Myslím, že kdybychom byli jen o trochu jiní, než-li jsme, tedy více bližší ženskému ideálu, vydržely byste s panem "DOKONALÝM" tak pár minut a utíkaly byste, až by se za vámi prášilo ke svému Honzovi i s jeho gaučem. Protože vedle pana dokonalého byste se cítily jako ubohé šedé myšky naprosto nicotně, méněcenné až nedůstojné.;-)
Mě nejvíc naštve když najdu v mražáku prázdnou krabici od pizzy, v ledničce prázdnou krabičku od margarínu apod. :-))). Vždy marně přemýšlím co mi tím ONI naznačují:-).
Někdy si říkám, že v tom všem má prsty generace našich matek. Vychovaly nás k tomu zajišťovat doma co největší servis a na druhé straně po nás ženských dnešní doba chce vzdělání, 100% zapojení v práci , abychom vypadaly hezky a mladistvě, udržovaly si figuru (nejlépe sportem každý den)a dokupy se to pak zvládá těžko. Pořád někde v něčem nejsme 100%. A naše matka někde v nás už hřímá, tohle ještě není jak má být.
Jsou tři možnosti:
1/ Bud´ Ti ti prázdné bedny při kontrole ledničky nenásilně napoví, že je třeba něco koupit.
2/ Budou Ti dělat blbníček na ledničku, což mnohou ženu ponižuje.
3/ Nebo Ti to budou říkat rovnou: "Mamko, Tys zas nekoupila....?"
Tak která možnost je nejlepší???;-))))))
Tož tuhle mužskou logiku nechápu, když něco někde není, tak se to nejlíp pozná podle toho, že to tam opravdu není ne?
Jinak ať si klidně na ledničku napíšou co mají nakoupit :-)))))
Ne tak to nefunguje :-)- ale čí je to chyba - moje!!! - že jsem jim to dovolila:-)
Napsat na ledničku, co "mají" koupit, jsem udělal jen 1 x...
Řekla "A na ledničku napiš, co mám ještě koupit". Tak jsem napsal. Naštěstí (teda podle ní naštěstí - pro mne) to lihem šlo dolů... ;-)
asi jste neměli tuhle, co? :-)
http://www.superelektro.cz/velke...
Hele, u nás je na lednici řídící centrum domácnosti a stabilně tam blbníček visí a rozhodně to nepovažuji za nic ponižující.
Naopak, co se neobjeví v blbníčku, to není zakoupeno. A pokud kdokoli reklamuje, že něco doma není, tak má prostě smůlu.
Nenapsal = nemá...
Blbníček má nevýhodu, že se do něj nepodíváš cestou z práce. Takže se pořád může stát, že večer dorazíš domu a tam zjistíš, že během dne došlo máslo.
Dejte si na ledničku tablet a veďte si blbníček v nějaké webové aplikaci. :))
Funkce webové aplikace na ledničce je zejména v tom, že se tam píše, co "dojde" dřív, než to "dojde". Prostě kouknu, že másla je už kousek, připíšu.
Na druhé straně, už se mi nejednou stalo, že jsem "pečlivě" sepsaný seznam nechal doma... :-))
Kurňa, s tím tabletem a webovou aplikací to není vůbec špatný nápad! Mobil v obchodě mám vždycky... Nemluvě o tom, že (naposledy včera) jsem ten svůj hrabopis zaboha nemohl po sobě přečíst... :-D
Asi si něco takového "spíchnu"... ;-)
lednici s displayem na který se nahrávají vzkazy jsme měli v nabídce. Považoval jsme to za zhovadilost a moc na dračku to nešlo a už je asi tahat nebudem. Nicméně varianta, že ti to načítá čárový kódy, když to strakáš dovnitř a ven a hlásí, co chybí, pokud vím existuje, akorát jsme nevěřil, že by to v čechách někdo koupil. Ale jestli už jste dva (ty a heky), tak by se takovejch bláznů možná našlo víc...
O lednici s displyem vím. To mi ale nepřijde praktické. Lednice je jen místo, kam se dá tablet pověsit, aby se nezašantročil, na psaní vzkazů si chci sednout. Ostatně náš sešit s denními rozkazy jsi viděl. ;-)
viděl. Často si na to vzpoemnu. Obzvláště na ten konec se vzkazem pro Simču :-)
jinak ono to snad umí i právě fungovat přes web, nevím. Že třeba existují pračky, které jsou připojené na net a při hlášení chyby jí "mechanik" opraví často na dálku softwareově, jsem slyšel už před lety, ale tu cenu za takovou pračku prostě běžnej člověk nedá a Bakala apod. si jí klidně koupí za hranicema...
s ledničkou jsou potíže koukám všude, stalo se mi, že jsem zadělala těsto na koláče nebo buchty v domění, že v lednici je kelímek povidel, byl, ale dokonale vyjedený, možná na stěnách by se dala lžička seškrábat. Buchty byly hold suché. Mít napsáno na lednici co by se mělo koupit, to bych nesnesla, ale píši seznam, co se má koupit a vůbec nechodím nakupovat.
Jó, chce to fakt "dnešní doba"? Safra, to je ale alibismus!
Taky to spojení doba to chce nemám ráda. Ale kdo to teda chce? Docela by mě zajímalo co si o tom teda myslíš.
Když zůstanu doma a budu se točit kolem plotny - stane se ze mě slepice s kterou si chlap nebude mít co říct (mateřskou si ještě pamatuji).
Když půjdu do práce, tak musím dohnat vzdělání - dohnat to co se během mateřské posunulo kupředu a také dohnat mladé ambiciózní konkurenty, kteří zatímco jsem si doma "užívala" měli čas studovat. Musím vypadat alespoň trochu k světu, neboť mě nikam jinak nevezmou a mohl by mi mimo jiné utéct manžel. Tudíž musím dělat něco proto bych neměla 150 kg a to je další čas. Přitom je potřeba zvládnout domácnost, přípravu dětí do školy.
Kdo to teda chce? Kdo má na ženy tyhle nároky?
Na to, abys nevazila 150 kg, zadny cas navic nepotrebujes. Staci nejist vic, nez jaky mas energeticky prijem, chodit do schodu pesky misto jezdeni vytahem...
Problem je, ze Ty sama jsi presvedcena, ze to musis vsechno splnovat a Ty sama to po sobe chces.
Luci ty se svými 45 kg mi tohle neříkej. :-)
Píšeš že je to problém. Já mám spíš pocit, že problém by nastal kdybych tohle všechno po sobě nechtěla.
Asi to tak nějak mám, že to chci já. Ptám se proč to tedy chci já a spousta dalších žen? Kde se to v nás vzalo.
To jsou ty dnešní neúměrné nároky vykukující zde neustále ze všech ženských časopisů, jak být mladá a krásná, jak být úspěšná, jak být přitažlivá, jak být skvělá matka, jak být výborná kamarádka, jak umět skvěle vařit, jak být štíhlá, jak být...já nevím co ještě. Neznám chlapa, co by tohle četl a 100% vyžadoval od své ženy. Zato ženské to kupují jak divé ( jinak by se toho tolik netísnilo na stáncích a dále nepřibývalo) a řídí se tím.Tak se ptám proč? Skutečně potřebujete být ve všem dokonalé?
No, co se týče ženských časopisů - to, co se v nich píše snad dovede každý rozumný myslící tvor zhodnotit. Snad si nemyslíš, že každý, kdo si přečte článek o jachtách, se rozhodne, že bez jachty už dál nemůže žít. Jo, ženský si ty časopisy kupují asi stejně, jako si chlapi kupují třeba časopisy o fotbale a přitom se vůbec nechystají žádný fotbal hrát. Jsme snad svéprávní.
Daleko více mě trápí cílená reklama na malé děti, ale i zde bych řekla, že záleží na rodičích, zda dítě podlehne nebo né.
Časopis o fotbale tě nenabádá k sebezničující činnosti - maximálně tě popíchne k tomu si zajít na fotbal či si jít začutat, což ti neublíží. Zato časopis, který prezentuje, že být hubená jako koza ji in, ten tě nabádá přimo k anorexii, nebo Ti dává rady, jak si najít milence, čímž tě nabádá k cizoložsví a rozbíjení rodiny, považuji za přímo společensky nebezpečné.Promiň mi tu trochu nadsázku.:-) A kdyby to lidí resp. ženy nečetly, stejně jako přihlouplé nekonečné seriály typu kdo s kým, kde a jak, tak by to nikdo neprodukoval. Nebyla by poptávka. Vzpomenu-li časopisy, které četly moje babičky a matky - jako Naše rodina nebo Květy či Vlasta, ty jsem si mohl a často s chutí přečetl i já.;-)))
Musíme se bohužel smířit s faktem, že většině populace tyhle povrchní a hloupé informace ať už ve formě novin, knih, hudby či filmů vyhovují a ba co víc - oni si je žádají. Svět bohužel patří hlupákům. My, nechci říct chytří a inteligentní s vybraným vkusem, ale nebuďme skromní, takoví prostě jsme, se snažíme hledat perly v té hromadě nevkusu a odpadků. A kdybychom se třeba rozervali, nic s tím nenaděláme.
Chápu Martisovy pocity, ale nechápu jeho neustálé nářky. Musí to dost ubírat energii.
A už dost! Jdu se podívat na Růžovku a dočíst si dnešní Blesk.
Proč nářky. Prostě mám na to tento odmítavý názor. A se mnou ho začíná mít překvapivě i spousta relativně mladých lidí kolem, s nimiž o tomto fenoménu dnešní doby hovořím. Mnozí lidé už pochopili, že to věčné masírování mozků a předkládání toho jediné a správného životya a životního stylu včetně vizáže je prostě jen neustálý atak na vaši peněženku v mnoha směrech současně. Jestliže dříve se záležitost mody týkala omezeného počtu spotřebních věcí - nejvíce hadrů, aut atd. dnes se toto rozšiřuje i na mezilidské vztahy, srdce a duší.Necháváme si konsumem hovořit do soukromí a často diktovat to, jak se máme chovat, jak máme to či ono prožívat a cítit, abychom byli patřičně "In". Stávají se z nás programovatelní roboti. Což mi přijde už nenormální.Kdo neni na Facebooku, ten prý jakoby neexistoval, kdo nemá doma PC, ten je totálně "out". Kdo jezdí hromadnou dopravou a nejede dvakrát do roka na dovču ven, ten je socka apod.....Copak toto jsou měřítka moderního člověka 21. stoleti? :-()A je dobře, že se v tom orientuješ a moc ti to schvaluji.;-)
Já nevím... moc tenhle přístup nechápu.
"Necháváme si konsumem diktovat... atd..."
Tak buď patřím mezi lidi, kteří si konsumem diktovat nechávají - pak to pravděpodobně vůbec nevím, že si něco nechávám diktovat, páč jsem z toho už stejně zblblá a mám pocit, že žiju správně...
Nebo si konsumem diktovat nenechávám, žiju si podle svého, tak abych byla spokojená... a zas jsem pocitově v plusu. (Teda tím myslím jen tady v tom celkovém "ke-konzumu-vztahovém" směru.)
Jak může dojít k tomu, že je konkrétní jedinec v tomto směru naštvaný či odmítavý?
proč si necháváš diktovat?
Kdo chce, nechá sebou vláčet.
Kdo chce, čte debility v Blesku.
Kdo chce, snaží se vyrovnat někumu jinému.
Kdo nechce jdělá, co si přeje, je sám sebou a nepotřebuje se někomu vyrovnat či se s někým či něčím poměřovat, kdo nechce čte třeba Reflex nebo nic nebo...
Mluvím obecně a o fenomenu doby, pokud jste si nevšimli a navíc ještě odpovídám svým názorem na to, na co se tu výše ptali.;-) Takže mně recepty na to, jak se v tom orientovat, dávat nemusíte.;-)A rozhodně, prosím, nebrat to jako mé osobní nářky ale názor.
Teda já ale mám mezery ve vzdělání! Takové časopisy doteď neznám. Které to jsou?
Musím přiznat, že to vůbec není poprvé, co zjišťuji, že největší přehled o tom, jaká je nabídka ženských časopisů a o čem píšou, má chlap. Zvláštní...
To je jednoduché. Normální chlap jde na poštu kvůli nějaké banální činnosti a jak tak stojí ve frontě, kouká, co tam mají. Ženské časopisy mají na obálce většinou nějakou pěknou babu, tak se na to podívá a v tom ho praští do oka titulky "Jak ho ovládnout, aby dělal všechno co chci já", případně "Když chcete muže své kamarádky". Tak se hned naštve a zapamatuje si to. Zatímco normální ženská si takovýhle časopisů ani nevšimne, modelka na obálce ji neosloví.
Přesně tak, kdyby to lidi nechtěli číst, tak by se to nevydávalo. Lidi to asi chtějí, tak se to vydává.
Nicméně já to nechci, tak to nekupuju, já se rozhodnu, co chci číst a to si koupím. A tuhle možnost mají všichni, naštěstí zrovna tohle dnes už není vůbec žádný problém.
Mimochodem, pokud se tak masivně v těch časopisech mluví o nutnosti být hubená koza a pokud se ty časopisy tak masově kupují, tak se mi zase při pohledu na ulici až tak moc nezdá, že by úspěšně donutily k hubnutí většinu žen. (Vím, těžké případy anorexie existují, ale řešit mechanismus jejich vzniku je velmi komplikované).
Spíš se zdá, že podléháme tendenci hodně a dobře papkat. Ono to totiž nevyžaduje vůbec žádnou vůli z vlastní strany, to jde nějak samo:-))
A o té vlastní vůli a o tom vlastním rozhodnutí to celé v tomto případě je.
Nechápu co je špatné na tom být hubenou kozou? Někomu se hubené kozy líbí. Komu ne namluví si prdelatou Anču. Problém začíná v okamžiku když hubené koze naroste prdel a Anča začne chodit do fitka. To už musí partner rozdýchávat.
neustálé začínané diety a stres z toho jak člověk vypadá jsou ta nejlepší cesta jak nabrat tuk a ztloustnout.
Asi v práci nemáme snad žádnou ženskou, která by byla spokojená s tím jak vypadá, nesnažila se aspoň občas držet dietu, nekreslila si po obličeji atd. atd. Z mýho pohledu nejhorší je ta umělá hmota co nosí některé na koncích prstů a teď asi dvě či tři kolegyně umělý vlasy. Hnus velebnosti :-(
Ale když se jim to líbí...
Pro chlapy to ale určitě nedělají. Nezaznamenal jsme jedinou positivní rekaci na to z mužské části firmy. Negativních přehršel.
Pokud chces po sobe neco, co nemuzes nikdy poradne splnit, povazuji to za problem, protoze nebudes nikdy uplne spokojena. Myslim, ze vetsina chlapu se radeji smiri s mirnym neporadkem a spokojenou zenou nez s perfektne naklizenym bytem a nervni semetrikou.
Jinak souhlasim, ze je nejaky tlak z vnejsku, ale ten vetsinou neni od konkretnich osob z naseho okoli, ale z reklam, filmu s dokonalymi rodinami a domacnostmi a casopisu.
No popravdě řečeno, taky jsem nikdy neměla pocit, že doba, manžel, děti, okolí...chtějí abych byla ve všem na 100%. Naopak, kolikrát mi děti i muž lehce naznačovali, že dělám věci, o které více-méně nikdo nestojí, a že je dělám za cenu zbytečného honění:-))
Nikdy jsem neměla pocit, že ausgerechnet stáním za plotnou a staráním se o děti se ze mně stane slepice. Ani jsem neměla pocit, že musím dohánět konkurentky nebo že se musím o sebe starat.
Měla jsem pocit, že to dělat chci a tak to dělám a nevyžaduju, aby mě za to někdo chválil.
No závidím Ti tu vyrovnanost. Musím říct, že já po 9 letech u plotny jsem ten tlak jak jsem jej popsala cítila, ne však od manžela a dětí. Holt ne všechny jsme tak odolné, jisté si samy sebou :-).
Ps: Blesk nečtu a seriály nesleduji a stejně mám ten divný pocit před zrcadlem, že ta paní na druhé straně by měla být tenčí, mladší, upravenější:-).
Neboj, ten pocit před zrcadlem mám taky:-))
Máte blbá zrcadla.
Staci zajit sem http://www.petrinska-rozhledna.cz/zrcadlove... a vybrat si to spravne. 8-)
Jo, to bych chtěla doma. Bludiště i síň smíchu.
Už vím o co si napíšu Ježíškovi:-))
nestačí ti webka a něco takovýhleho ? :-))
http://cameroid.com/snap.php
výsledek přikládám :-)
No vida! To je krásná tlamička!
Můžu Tě poslat Jéžovi mejlíkem?
Chtela bys pod stromeckem macika? 8-)
Nechala bych to na Ježíškovi, on ví nejlíp, kdo byl hodnej a zaslouží si macíka pod stromeček.
Sobě nalepím na zrcadlo vlastní deformované ksichtíky a každé ráno popřeju té směšně ošklivé paní dobré ráno a mile se na ni usměju.
Špatný?
Vůbec to není špatný! Pořád ještě můžu beztrestně chodit po ulicích:-))
Popravdě, mám podezření, že té dnešní době je moje maličkost v tomto ohledu jaksi úplně putna. Neštěstí!
A teď jdem ven a cestou někde natrháme pár větviček na adventní věnec. Nemám strach, že by se mě lekly veverky, ale trochu se obávám, aby to nebylo považováno za delikt proti ochraně přírody:-))
Jsme doma vsichni nachcipani, tak asi na adventni venec ostriham myrtu a tuji, co mi rostou na zahrade, a svicky pujdu ulovit zitra do obchodu. Jako obvykle jsem prekvapena tim, ze uz zacina advent, a tak jsem taky konecne dovolila detem namalovat a napsat Jeziskovi.
Teď nevím, jestli to nepatří spíš do "co mě pobavilo" nebo možná raději "co mě vytočilo"... já tuhle zažila šok před zrcadlem!
Normálně s ním moc problém nemám. Jsem si vědoma, že mám o hodně blíž k padesátce než ke čtyřicítce, a že to sebou holt nese některé průvodní znaky. A hlavně na sebe vždy koukám připravená! Vím, že se teď budu česat nebo malovat nebo tak něco a většinou na sebe koukám jen z jednoho úhlu.
Minulý týden jsem byla u zubaře, něco jsem doplácela, hrabala se v tašce, domlouvala příští návštěvu atd... a že na zdi proti mně je zrcadlo, jsem nezaregistrovala. A zrovna jsem na něco odpovídala, zasmála se, hodila jakousi grimasu - a v ten moment mi padl zrak na to zrcadlo. Koukala na mě moje matka! Lidi říkají, že jsme si podobné - ale že to bude identická kopie, to jsem doteď netušila...
Mladší být nemůžeš. Moudrost stárnutí je v tom si to přiznat. Pak je život snažší.
Oni i ty ostatní věci jsou spíš s tím přijmout sebe sama.
Jen taková poznámka k někde nahoře uvedené obavě, že když ztloustneš, přijdeš o manžela. Já si myslím, že to tak není. Pokud se mu splaší hormony, vezme roha i kdybys měla postavu jeho oblíbené herečky a ta druhá by vypadala jako pytel brambor.
Kdybych mela 45 kg, asi bych zacala mit pocit, ze jsem trochu podvyzivena :-) Jinak osobne jsem desne zrava a loni, kdyz jsem hrala hodne s kapelou na trzich v Nemecku, cpala se tam vybornym jidlem a nemela cas sportovat, anzto me jeste nenapadlo jezdit do prace na kole, jsem vazila o 4 kg vic nez ted a obcas se me nekdo zeptal, jestli nejsem tehotna :-)
Ale, božínku, vždyť je to tak jednoduché.
Co se škádlívá, to se rádo mívá. Muži a ženy jsou prostě odlišní a když chtějí spolu být, musí to akceptovat.
Pokud si nějaká postěžuje, že ten její zase leží v pondělí na gauči, ale pak v úterý opět navrhne společný výlet, který nakonec o víkendu spolu absolvují, je vše v pořádku.
Daleko horší by bylo, kdyby ona v pondělí mlčela, v úterý by nic společného nenavrhovala a o víkendu by jel každý sám.
Proboha chlapi, co z toho děláte za vědu.
Ale jo, manželé se mohou NAVZÁJEM vychovávat. Každý si přinese z rodiny nějaký pohled na svět a pak si společně vytvoří nový. 100 % kompatibilního partnera asi najít nelze.
Co se týče slepic na F1, obávám se, že podobných pořadů je, podle toho co občas zaslechnu z rádia v různých kancelářích, víc.
Manželé se nemají co vychovávat - to je slepá ulička. Manželé se coby partneři mají dobře poznat, jak z té přivrácené i odvrácené strany, začít si vážit obou stran a pak se vzájemně sžít resp. souznít. Společný názor mohou vytvořit pak na věci nově vznikající - třeba na děti na stavbu domu apod. Ale kvalitní základ musí být již položen dávno v minulosti předtím - nikoli rozkopáván v manželství - pak se hroutí obvykle vše, co na těchto základech bylo doposud postaveno. Takový můj pohled na věc.;-) Sorry, že je jiný, než ten Tvůj.;-)
Já bych, ale řekla, že člověk se opravdu učí celý život a nějakým způsobem ho ten druhý během společného života vychovává vždy. Záleží možná jen na tom aby to bylo vyvážené. Jojo teorie je krásná věc:-), ještě že to můj ON nečte:-)
Krásně si odporuješ: "manželé se nemají co vychovávat" x "mají se vzájemně sžít".
Jak se chceš s někým sžívat, aniž bys ho vychovával (to platí pro všechny zúčastněné strany)?
Burajdina odpověď je i moje odpověď.
Já ti uvedu příklad ze života. Mojí drahou choť jsem si bral pro spoustu společných věcí a myslím, že jsem si vybral dobře. Jedna z věcí, pro kterou jsem si ji rozhodně nebral, byl smysl pro humor. Žádný totiž, vzhledem k tomu, že její rodiče snad ani nežertují, neměla. A dneska ho má, naučil jsem jí to. Až mě to někdy mrzí, to když jsem obětí jejího žertu. :)
Jistě, smysl pro humor je pro vztah positivní, ale tys ženu nevychoval, tys ženu tímto "nakazil". Tys jí jistě neříkal, směj se, musiš se smát resp. měla by ses smát..proč se nesměješ???...Ty ses uměl smát, snažila se po tvém boku i ona - ale nevychováváls ji k tomu nýbrž si ji k tomu přivedl. O tom, zda-li se začne smát jistě v sobě rozhodovala ona sama za sebe;-) - tys ji k tomu jistě nenutil. Kdyby ano, asi by se smát nezačala nebo falešně. A kdyby v sobě smysl pro humor neměla, rovněž by se smát nezačala. Podobně jako její rodiče se nesmáli, tedy to neuměla ani ona. Ale výchova z pohledu ženy je něco zcela jiného. Dnešní ženy mají potřebu někým skrytě manipulovat - nikoli otevřeně k něčemu přivést, promluvit si a nechat pak dotyčného rozhodnout. Častokrát tak činí i na svých dětech.
No fajn, tak on ji nevychoval, on ji nakazil. To je jedno, ne? Podstatné je, že se dokážou spolu smát. Podstatné je, že ona nenakazila jeho smutkem, ne?
A že petrp nepíše o tom, co převzal on od ní, ještě neznamená, že se tak nestalo. Funguje to na obě strany.
P.S. pokud mohu skromně poprosit, buď tak laskav a nezevšeobecňuj. My ženy jsme jiné než vy chlapi, ale nejsme všechny stejné.
A ještě jednu věc. Ženské mají tendenci se patlat ve vztazích, to ostatně bývá také terčem "laskavého posměchu" z té druhé strany. Ale tady to tak trochu vypadá, jako by zrovna tohle nebyla ženská charakteristika. Nebo se změnili i chlapi?
"... ale tys ženu nevychoval, tys ženu tímto "nakazil". Tys jí jistě neříkal, směj se, musiš se smát resp. měla by ses smát..proč se nesměješ???..." - pokud vnímáš VÝCHOVA = PŘIKAZOVÁNÍ tak se nelze divit, že to ostatní vidí jinak.
výchova není jen přikazování. Nicméně je to cílené působení na druhého, aby se choval či něco dělal tak, jak chci já. A souhlasím s Martisem, že to ve vztahu nemá co dělat. Partner není malé dítě.
Vzájemné ovlivňování je logické a samozřejmě k němu dochází a v podstatě je asi vítané.
Výchova, nebo cílené působení na někoho aby se choval či dělal tak co chci já je stále přikazování, které je buďto přímé, nebo skryté.
Vzájemné ovlivňování je také cílené působení na druhého, aby své jednání a názory přizpůsobil tomu co chci já. Kdyby tomu tak nebylo, není třeba na někoho cíleně působit.
Výchova nemusí nutně být cílené přenášení mých názorů a pohledů na věc na druhou osobu cílenou formou. I tvé vlastní jednání a chování může být jinými přejímáno a to i v dospělosti. Takové lidi můžeš vlastně vychovávat, aniž o tom ty víš.
"cílené působení na druhého, aby se choval či něco dělal tak, jak chci já"
"aby své jednání a názory přizpůsobil tomu co chci já."
Podle mne je pes zakopán v tom :"jak chci já" nebo "co chci já". Takhle to snad funguje v případě nesklopeného záchodového prkýnka, nebo prázných kelímků v lednici:-))
V podstaných věcech funguje: "co chceme my" nebo "co je pro nás oba (tři, čtyři, pět...) nejlepší."
kdo určuje, co je pro nás nejlepší, ;-)
Pro dítě určuješ ty, co je pro něj nejlepší. DO určitého věku samozřejmě..
No kdo by to určoval?
My si to určujeme. Určili jsme si to hned na začátku: chceme spolu žít, třeba i mít spolu děti, chceme spolu vydržet i nadále. A to spolu neznamená "já s tebou", to spolu znamená " my oba spolu".
Ale i k tomu, "co chceme my" je třeba se nějak dobrat. Ideálně diskusí. Jenomže už ta diskuse je cílené působení na druhého, aby přijal co preferuji já. Pokud by tomu tak nebylo, tak nelze diskutovat.
Nevím, jestli je to přesný:
Diskuse od účastníků vyžaduje:
věcnost: věnovat se tématu a argumentovat, nikoli napadat nebo překřikovat,
otevřenost: nevylučovat nikoho, kdo může k danému tématu přispět;
poctivost: podstatné informace nesmějí účastníci zatajovat nebo tvrdit něco, čemu sami nevěří;
trpělivost: pochopení argumentů druhého může vyžadovat čas;
zdvořilost, která vyjadřuje společný zájem všech na každé věcné informaci.
Zkušenost ukazuje, že taková diskuse může být pro hlubší poznání složitých jevů velmi užitečná, protože překonává přirozené jednostrannosti účastníků a zvyšuje pravděpodobnost, že se na nic důležitého nezapomnělo. Některé diskuse jsou méně náchylné k polemikám, například diskuse řešení v matematice, obtížnější je dodržet požadavky diskuse ve vědě, v právu nebo dokonce v politice.
A jak dosáhneš konsenzu. Přece nelze očekávat, že když sneseš všechny informace na jednu hromadu, všichni jsou s nimi seznámeni. Každý si utvoří nějaký názor a s tímto názorem seznámí ostatní. Nyní jsou dvě možnosti:
1) všichni budou mít stejný názor - vyřešeno, ukončeno
2) je velmi pravděpodobné, že se sejde více rozličných názorů, nebo řešení. Nyní by každý měl sdělit a podpořit argumenty proč on dává přednost jeho řešení. A v tomto momentu nastává cílené ovlivňování druhých. Pokud nenastane, nelze se dobrat výsledku a nejlepšího řešení (kompromisu).
a nelze zůstat u toho, že se sejde více rozdílných názorů a všechny jsou pravdivé?
Podle mne to tak je. Proč ostatní ovlivňovat, aby si mysleli to, co já? Není to hloupost?
Hm, takze par zijici ve spolecne domacnosti bude resit, jaky koupi novy stul, kazdy bude mit jiny nazor, tak to tak nechaji a zadny stul nekoupi? Nebo si koupi kazdy svuj?
no, když jsme kupovali se ženou nábytek, tak jsme samozřejmě měli každý trochu jiný názor. Na něčem jsme se shodli. Tedy nebyl problém. Na něčem ne. Tedy ustoupil ten, co ho to méně štvalo. Kupříkladu skříň v ložnici se mi moc nelíbila a nelíbí dosud. Svůj účel plnila a plní, takže když s eMagdě líbila, no tak jsem jí koupil. Za postel jsem chtěl takovou nástavbu jako poličky a vlastně skoro stěnu místo nočních stolků, protože klasické neční stolky už se vedle letiště do ložnice nevejdou. Magda jen pokrčila rameny a řekla, že když to bude v barvě její skříně, tak proč ne, i když ona osobně by to raději jinak. Obývák chtěl a mít vymalovaný oranžově a ještě flekatě houbičkou a já to fakt hodně nechtěl. Je oranžovej a je to flekatý a dělaný tou houbičkou. Ložnice je ale zase tmavě modrá v barvě noční oblohy se spoustou žlutých teček, aby to vypadalo jako hvězdy, což byla myšlenka, která vůbec nezaujala jí. Nicméně jsme s enepřesvědčovali na víru svou a nechtěl jsem, aby měla stejný názor. není to podstatné a důležité. Každý někde ustoupil a nechal tomu druhému volnou ruku a dohromady jsme byli oba spokojení. Nemusím mít stejný názor na všechno jako ti okolo mne a už vůbec je nemusím přesvědčovat. Uplně stačí, když ty názory toleruju a občas ustoupím, když to není něco přes co "nejede vlak".
Žluté tečky to máš dobrý. My máme v jedné místnosti fakt svítící oblohu včetně souhvězdí. Když se zhasne, tak se strop rozsvítí. Je to z nepatrných kousků svítivé fólie a už několik let malujeme jenom stěny, protože je nám líto to zničit.
Děvčata to napsala za mně.
Se stolem je to horsi, ale proc nemit nejen kazdou stenu, ale rovnou i kazdou obkladacku jinou?
Jsou i jedinci, kteri maji na obkladacky tolik nesourodych nazoru, ze jsou nuceni z tohoto rozpolceni udelat zamer a umeni:
http://en.wikipedia.org/wiki/Friedensreich...
Možná ani ne tak diskusí, jako dialogem:
"Filosofický význam dialogu plyne z pochopení a uznání, že člověk se může mýlit nebo zastávat jednostranné stanovisko a že mu tedy může pomoci setkání s názorem druhého a druhých. Setkávání a střetání názorů může vést k lepšímu, pravdě bližšímu názoru než měli účastníci před setkáním.
Aby rozhovor mohl vést k lepšímu nebo hlubšímu poznání, musí jeho účastníci splňovat jisté podmínky:
1.musí mít vlastní názor, který jsou schopni zdůvodnit;
2.musí být schopni tento názor jasně a srozumitelně vyslovit;
3.musí být ochotni poslouchat i názory a argumenty druhých a
4.případně se jimi i nechat přesvědčit.
Zejména tato poslední podmínka je náročná a vyžaduje od všech účastníků odvahu nechat si vlastní názor zpochybnit."
Já bych dodala: dialog vyžaduje od obou odvahu nechat se vzájemně ovlivnit a nebo třeba i vychovat.
Nějak mi rozdíl mezi dialogem a diskusí splývá a přijde mi to oboje velmi podobné.
Obé by mělo nakonec vést k přijatelnému kompromisu. A kompromis vyžaduje přijmout názor druhého.
Kompromis je způsob rozhodování nebo řešení sporů. Označuje takový výsledek, na který jsou schopny přistoupit všechny zúčastněné strany.
Kompromis ale neznamená optimální způsob řešení sporů, neboť ve skutečnosti znamená ústupek nebo nenaplnění očekávání žádné z vyjednávajících stran. Optimální způsob řešení sporu je dohoda ve smyslu všestranného vítězství, tedy konsenzus
kompromis nevyžaduje přijmout názor druhého. Kompromis vyžaduje názor druhého tolerovat.
Tedy nemusím si myslet totéž, ale nebudu bránit dalšímu v tom si myslet, co si myslí či bránit mu konat jak koná.
Tedy já jsem proti tomu, aby se zvířata zabíjela a jedla, ale toleruju, že to děláš ty nebo má bývalá žena či milenka, byť s tím nesouhlasím.
Nepotřebuji, abys toleroval mé jezení masa, nijak tě tím neovlivňuji, ani ti ho necpu.
Tolerancí nějakého chování, či názoru nedělám kompromis dokud mně to osobně neovlivňuje.
když mám s tebou na vyjížďce obědvat, tak mě to ovlivňuje. Když ho jí moje partnerka, ovlivňuje mě to hodně.
Byl to jen příklad...
Pokud ti vadí i pohled na maso... :-)
Ale jo, byl to příklad.
Celkově to vnímáme asi jinak. Přijde mi, že ty se raději něčeho vzdáš 100%, abys to jinde měl 100% podle svého, než to mít 75% všude.
raději se něčeho vzdám uplně, než bych někomu vnucoval svůj názor. Jinde to udělám skoro po svým a z těch 15 procent ustoupím tomu, co chce někdo jiný, když ten jiný zase ustoupí jinde. Já jen nesnáším, když mě někdo přesvědčuje, že si mám myslet to, co on a obrací mne na víru svou a snažím se to nedělat jiným.
Řekl bych, že přednesení logických argumentů a nalezení společného řešení není vnucování názoru. Ale každý to máme jinak. :-)
Jako vnucování názoru vidím, když mě někdo bude přesvědčovat o něčem bez podpory argumenty a neposlouchání argumenty mých.
přednesením logických či jakýhkoli jiných argumentů můžeš jen vysvětlit svůj názor.
Samozřejmě potom může dojít k situaci, že druhý zjistí, že svůj názro založil na omylu. Ale také může dojít k tomu, že si za svým názorem stále stojí a ty za svým a nemusí to znamenat, že má jeden z vás pravdu a druhý se mýlí. Přesto můžete dojít k nějakému kompromisu, ale nemusíte kvůli tomu přijmout za svůj názor toho druhého. Můžete. Nemusíte. Není to totéž.
Když to převedu na dsikusi, tak mohu setrvat ve svém názoru a ty ve svém, ale tím, že mi sneseš své argumenty, proč máš takový názor obohatíš můj rozhled, přestože si budu nadále myslet totéž.
Proto mám rád rozhovory a dikuse s lidmi, kteří snesou cizí názor a pitomci, kteří považují diskusi za slovní souboj (našli by se tu:-(
Takže s tebou diskutujú kupříkladu velmi rád.
a teď čus. Jdu to dodělat ať můžu konečně z práce vypadnout domů...
já to v nímám s velkým rozdílem. Na psa, dítě apod. ted yna někoho, kdo má v danou chvíli méně rozumu než já, tak toho vychovávám. Psa naučím stát na povel čekej, by nevlezl do silnice pod auto a dítěti zakážu chodit přes silnici samo. V obou případech proto, že já si riziko a následky případné srážky s autem dokážu představit a oni ne.
Partnerovi nebudu nic tímto způsobem zakazovat či přikazovat. Maximálně jí řeknu, co nemám rád. Jestli to bude nebo nebude dělat, je na ní.
Podle mého přesně popisuješ tu rovnici VÝCHOVA = PŘIKAZOVÁNÍ. Co není přikazování, to už podle tebe není výchova, ale vzájemné ovlivňování.
Zkusím ti nastínit příklad: ty máš nějaké zásady slušného chování a jednání k lidem. Tvůj partner má ty zásady v zásadě stejné, ale někde odlišné. Třeba máš větší schopnost odpouštět, či být velkorysý k chybám druhých. Z tvého běžného jednání k ostatním si bere tvůj partner příklad a nakonec se změní a posune vlastní velkorysost na tvou úroveň. Ty si ho k ničemu nenutil, ale i přesto si myslím, že si ho vychoval k slušnému jednání, které ty považuješ ty za standard.
A pokud se nezmění, tak jsi ho nevychoval nebo neovlivnil? :-)
Ovlivnil, ale nevychoval.
I když, možná ani neovlivnil, pokud to nebyl schopen vnímat.
No vidíš, takže na té rovnici VÝCHOVA=PŔIKAZOVÁNÍ asi něco bude.
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchova
Díky, již v první větě se píše:Výchova (nebo též edukace) je cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost.Vychovávající sleduje,plánuje svůj cíl. Já bych byl radši ovlivněn než vychován.Měl bych pocit větší svobody.Mohl bych se rozhodnout.
Jak bys tedy nazval změnu chování někoho na základě běžného jednání druhé osoby?
Pokud by si ten druhý dal cíl, ta by mne vychoval. Pokud by ten cíl neměl, byl bych jím ovlivněn.
Dobře, tak bys byl jím ovlivněn, ale ve skutečnosti vychován, jelikož ten dotyčný by nevědomně působil na procesy tvého učení a socializaci.
"Výchova je celoživotní působení na procesy lidského učení a socializaci s cílem přeměny člověka po všech stránkách, tedy tělesné i duševní."
… možná bych to nazvala inspirací :-) když si někdo v situaci, která je pro mě nepříjemná, dramatická atd vede skvěle, dokáže ji překonat, tak mě inspiruje a chci se to od něj naučit, kdybych cítila, že se mě snaží cíleně předělat …. brrr asi bych utekla … :-D
Ale to já nepopírám, já pouze tvrdím, že vychovávat se dá i bez příkazů a cíleného ovlivňování.
Omyl, vychovávat se nedá bez cíle. Ovlivnovat ano,
Nezaměňuj cíl a cileně, to jsou dvě různá slova.
Také si půjčím citát z toho odkazu: "Výchova je celoživotní působení na procesy lidského učení a socializaci s cílem přeměny člověka po všech stránkách, tedy tělesné i duševní."
Již jenom tím jak se ty chováš ve společnosti, v rodině, mezi kamarády, v pracovním kolektivu, tak tím působíš na ostatní aniž je to tvým primárním cílem.
Ä co si na tom odporuje? Co si pod pojmem sžít představuješ? Vychovávat? Já si pod ním představují tedy zcela něco jiného: Vzít člověka jako ucelenou osobnost, poznat ho a umět žít i s jeho positivy a znát i jeho negativa a respektovat je - počítat s nimi. Nemohu nikoho předělávat, abych s ním mohl žít. To je cesta do pekel. Věř mi! Dříve nebo později se projevi prvopodstata toho dotyčného a prodere se znovu na pvrch a je slovíno. Nikdo se nechce nechat ve vztahu předělávat či vychovávat. Pokud to dopustí sám na sobě, bude první, kdo na to doplatí - přestane být sám sebou, přestane si sebe vážit. Nakonec si přestane vážit i vztahu i partnera, který ho předělal k obrazu svému. Nikdo nebude žít život, který mu druhý uvaří. Každý chce i ve vztahu nadále zůstat sám sebou se vším všady a přitom být ve vztahu platný,spokojený a štastný. A jen tak může být tomu druhému prospěsný. Pokud je člověk sám ve vztahu spokejený a štastný, tak jsou s ním štastni i všichni kolem. A to jde jen na základě 100% respektu, důvěry a víry v toho druhého a jeho schopnosti i úcty k němu jako takovému - tedy k němu jako celku i s jeho chybami. Nikoli na základě převýchovy.
No, já nevím... přinejmenším pro první manželství si to "vzít člověka jako ucelenou osobnost" vlastně vůbec neumím představit.
Přechod ze svobodna do společné domácnosti a zejména pořízení dětí je taková pecka - že to člověka zgruntu překopá. Kolik z toho se stalo "samospádem", kolik vlivem toho druhého... kolik snad dokonce cíleným působením toho druhého (vychováváním) - já to teda nedokážu rozlišit. A to mám za rohem stříbrnou svatbu.
K tomu konci...
E!E: http://www.youtube.com/watch?v=AcwWcVjxSas
Tuhle toho máte více: http://velikovska.blog.respekt.ihned.cz/
Je to moc hezky napsané. Upřímně řečeno některé reakce chlapů trošku nechápu. Myslím si že Burajda s laskavou ironií popsala situaci, která je u hodně párů podobná. Hledat v tom skryté stesky a frustraci z manželství je podle mně hloupost. Je to podobné jako když ženská říká - ten můj sice je hrozný bordelář a lenoch ale stejně bych ho nevyměnila.
K tomu autentické citáty co jsem kdysi jako čerstvý ženáč pochytil od starého skladníka:
a) Když jsem byl mladý, tak bych svoji Gertrud láskou sněd'. Dneska lituju, že jsem to neudělal.
b) Rozvést se se svou Gertrud? To mě nikdy ani nenapadlo. Zabít ji, to často.
c) Víš, s Gertrud stojí život za hovno. Bez ní by stál za dvě.
Prožili spolu ve šťastném manželství víc než 50 let.
Překvapilo mě, kolik rozdílných názorů se objevilo v této diskuzi, jaká příbuzná i vzdálená témata se zde probrala.
Přitom jsem tento blog psala pro pobavení a potěšení nejen své vlastní ale snad i někoho z vás. Někteří z vás pochopili (hlavně ženy pochopily), o co v mém blogu šlo a vyjádřili(y) to buď veřejně v diskuzi nebo osobně obálkou. Všem děkuji. Potěšilo mě to.
Pro ty, kteří tam hledali něco, co tam není: jestli si někdo myslí, že po 32 letech společného soužití musí manželé nutně vrkat jak dva roztoužení holoubci, tak je buď nenapravitelný naivní optimista nebo blbec.
8-)))