Ahoj :-), hele, lidi, vzpomínáte, jak v tomhle filmu Rudolf Hrušínský radí babičce "to chce sednoutsi na postel, dlouho sedět... a až potom vstát"...
Mám problém. Každý ráno mě bolí celý tělo. Nohy, ruce, záda. Já se probudím, dám nohy z postele a sedím. Dlouho musím sedět. A až potom jsem schopen se nějak došourat do koupelny. A potom to je až do večera ok. A ráno zase...
Ane je někdy na tom ještě hůř - ta se probudí, jen si sedne přímo v tý posteli - a sedí, a až po dlouhý chvíli může dát nohy dolů z postele a sedět s nohama dole.
Tak nevím - bude to ještě někdy lepší? Nebo lepší to už bylo?
Neříkejte, že nemáte - aspoň někdo! - podobnej problémek :-)))
Deje se Ti to i o vikendu? Jestli ne, je to normalni. 8-)
Buď rád, že tě ještě něco bolí.
Aspoň víš, že jsi ještě živý. :-)
Jestli tělo nechce fungovat, asi mu něco chybí, že? Tak si udělej inventuru:
Spíš při otevřeném okně nebo v přetopené nevětrané místnosti?
Kolik jsi toho za poslední týden nasportoval, naběhal, naplaval (počítá se pohyb pro radost, ne skládání uhlí)? Zkusil jsi saunu, masáž, ...?
Kolik jsi za poslední týden snědl ČERSTVÉHO ovoce a zeleniny? Kolik jsi vypil čisté vody, čaje, a kolik alkoholu a kafe (oboje silně dehydratuje)?
Hmmm - tak tohle už je hodně fundovaný :-)
Až na tu saunu jsem ok, sport = u mě jen kola, ale zato dost, alkohol - už 3 roky abstinuji, kafe 2 - 3 denně, s mlíkem.
Zato dost těžce dřu - sekání zahrady a teď o víkendu budu muset zrejt záhonek - zjara mě tenhle záhon odrovnal na dva dny :-)
To není nic fundovanýho, ani to není nějak kompletní seznam, to jsem si tak vzpomněl, co mi kdy za poslední rok chybělo;-)
Buď tam máš něčeho moc, nebo málo. Já si dělám středně silný kafe s mlíkem, a stejně k tomu půllitr vody.
Kolo a zahrádka je dost jednostranná zátěž, zkus ubrat a víc odpočívat. Mě pomáhá třeba plavání a badminton, ale to je individuální.
Naprosto vážně a nikoliv pouze teoreticky. A bude to v přímém rozporu (co se týká pohybových aktivit) s tím, co říká Joe. Také jsem z podobných příznaků svého času dostal strach, dále musím konstatovat, že problém ztuhlosti mám každé ráno (a to spím pouze 3 hodiny). Problém je větší, dopřeji - li si den předtím "luxus" sedět v křesle třeba hodinu či dvě. Tytéž projevy má i můj aktivně sportující bratr (a odstraňuje je stejným způsobem).
Jak se z toho dostávám já (i další starší lidé, kteří jsou ochotni něco "navíc" dělat).
Na rozdíl od rady "sedět" konám přesně opak. Když cítím ztuhlost, nejprve vyhledávám co nejvíce přirozeného pohybu (koupelna, kuchyně na uvaření čokolády, toaleta), potom udělám prasárnu, že hodinu až hodinu a půl sedím u počítače (pracuji) a pak nastane to nejdůležitější. Naprosto nenásilné rozcvičování cca 20 minut - a mám klid celý den.
Ještě k tomu pohybu (jakémukoliv). Kdykoliv jsem donucen sedět v klidu a nemoci si to kompenzovat zvýšenou sportovní aktivitou, mám problém, který popisuješ. A dodám ještě, že je nutná duševní aktivita (učit se, dávat věci do logických souvislostí).
Konkrétně - když mi počasí již nedovolí jezdit na kole, nakládám si větší dávky na kurtu a v bazénu. Pokud vynechávám, nastává problém.
Jsem toho názoru, že při podobných potížích mnoho lidí reaguje "už je to tady" a vymlouvají se na stáří. Uvedu příklad (dialog):
A:"..tak strašně mě bolí kolena, že se nemůžu hýbat, dokonce se ani zvednout.."
B:"..kolena Tě bolí, poněvadž se nezvedneš a nehýbeš se..."
A:"..jak se můžu zvednout, když mě to tak bolí, jsem už přece starý/á..."
Snad jsi pochopil moje postřehy (a nejen mé) a podotýkám, že díky aktivitám jsem nebyl v životě nemocen (no hrabe mi, jenže útěchou je to, že si to uvědomuji, od osmácti spávám pouze 3 hodiny) a pokud, jednalo se o úrazy spojené se sportem.
Nemyslím, že jsme ve sporu.
Ty píšeš svou zkušenost, co pomůže, když už se ráno ztuhlý probudíš.
Já píšu jen pár postřehů, co se mi za poslední rok stalo, že jsem nezvládl dodržovat, a důsledkem byl pocit nevyspalosti a neschopnost vstát a fungovat normálně.
Postel a matrace jsem vynechal, protože máme místo matrace veliký blok nejtvrdšího molitanu, co se používá na povrchy matrací, a od té doby nemáme problémy se zády.
Futon. Ale ne ten z Ikea. http://www.futoncentre.cz/
3 hodiny denně? Proč tak málo?
Zadělal jsem si na tento "problém" (zdánlivý - dnes to považuji za přínos) ve věku osmnácti let, poněvadž jsem se musel přizpůsobit své denní náplni. V noci jsem hrál v nočním podniku (abych jako student měl největší "stipendium" mezi spolužáky - byl jsem bez jakékoliv podpory) do půl čtvrté do rána a od osmi jsem chodil na přednášky. Poměrně bez problémů jsem si zvykl a celý život se mi to vyplácelo. Člověku tak zbývá více času na práci, na učení i koníčky.
Kolem padesátky jsem začal mít obavy, zda toto tempo vydržím bez následků a tak jsem navštěvoval odborníky, kteří došli k jednomu závěru: "Pokud nejste unavený ani vyčerpaný, berte to tak, že jsou to Vaše individuální i když ne normální dispozice a naučte se s tím žít". A já toho tedy zneužívám mírou vrchovatou.
Takže asi je to spíše tedy dar:-). Já si to myslela, že jsi hyperaktivní:-).
Měla jsem delší období, kdy jsem spala hodně málo a pak jsem usínala přes den kdekoliv, dokonce i na kole:-), takže efektivní to pro mě nebylo.
Pro mě je nejlepší den když ráno jdu plavat, vždy se mi tak strašně nechce a když odcházím z bazénu do práce, je mi báječně.
Jsem hyperaktivní.
P.S. Ovšem hyperaktivní v té první nepatologické části - mimořádně aktivní, čilý, nikoliv však nepozorný a další negativa s tímto spojovaná.
Ja jsem v posledni dobe hypoaktivni a nepozorna spolu se spoustou dalsich negativ, nejradeji bych hibernovala :-)
Plánovaná a regulovaná hibernace může být prospěšná. Nemám ve zvyku moc lichotit, ale dle písemného projevu na mě moc hipoaktivním dojmem nepůsobíš.
Jo, ale na pohled pusobi ospale a necinne. Posud sam:
http://jurimir.rajce.idnes.cz/vyjizdka_16.10...
http://jurimir.rajce.idnes.cz/vyjizdka_16.10...
To jsou mimikry. :-) Nenalinkoval jsi tu spravnou fotku: http://jurimir.rajce.idnes.cz/vyjizdka_16.10...
Soudruh J.V.Stalin měl 25-ti hodinový den, bo vstával o hodinu dříve.
Byl ti vzorem?
8-)
Já si myslím, že Pepa Džugašvili byl vzorem pro celý pokrokový svět. A my jsme to pochopili (po SSSR) velmi rychle. Ještě dnes mě děsí fakt, že jako dětičky jsme v "Ódě na Stalina" museli zpívat "..národ náš za Stalinem jde dál.." Bylo to dva roky po tom, co jsme ve školce zpívali "náš tatíček Masaryk". Byla to velmi bujná doba ....
Připomněl jsi mi vyprávění mojí maminky, jak museli v sešitě slepovat stránky s Masarykem.
To byl první krok, pak přišlo začerňování textu. Nejhorší bylo permanentní bombardování pojmy Sovětský svaz, KSČ, pionýři hrdinové, oslavné a budovatelské písně.. Ta propaganda byla tak masivní, že dodnes umím z té doby básničky i písničky. A to se snažím celý život vytěsňovat nepotřebné informace (aby bylo místo pro nové) - nedaří se.
Pamatuju si, jak jsem v dětství nevědomky ohrožoval své rodiče, když jsem se v autobuse jasným dětským hláskem ptával, co jsou to věčné časy a jak dlouho to trvá. Byla to moje zamilovaná otázka a kolem toho sloganu v obřím plechovém provedení jsme jezdívali nejméně dvakrát týdně.
Dodnes si vzpomínám na pobavený zájem ve tvářích spolucestujích, i když tehdy jsem nechápal, proč je také tak zajímá, co moje maminka odpoví... :-)
No tak mně maminka jednou na rovinu vysvětlila, že pan továrník rozhodně nemohl bejt nějakej lenoch a blbec, že se musel taky pořádně ohánět a starat, aby měl co jíst nejen on, ale i pracující. Pak mi vyprávěla o panu Baťovi.
A já to dětsky naivně zopakoval na nějaké výchovné diskusi se soudruhem milicionářem. Ještě dnes vidím vyděšený pohled učitelky, a nasraný milicionáře.
No to je ono, já když mám posekat zahradu a nedejbóže rejt, tak se taky už předem nejmíň 14 dní nemůžu hnout a když poseču tak dalších 14 dní mě všechno bolí a už je čas připravit se na další sekání a tak pořád dokola, takže permamentní neochota těla se hýbat :-)
Zatím nejlepší "komentář". A je tam ještě jeden zásadní bod, a to pojmenování stavu problémem. Pokud je pro nás cokoliv problémem, nelze principielně stav řešit, problém je neřešitelný! Řešit se dá pouze situace. Napřed je tedy vhodné odstranit postoj "problém" a potom řešit stávající situaci. Řešit se dá jakákoliv situace. Posléze to, co Joe-CUBE popsal.
Nejste těhotní?
Že by největší událost od chvíle, co člověk vstoupil na Měsíc? :-)))
Já jsem těhotný činy!
Tak to se potom nediv, že máš předporodní slabost.
Kdysi mi můj kamarád, lékař ORL říkal, že podobné stavy můžou nastat při špatném spánku. Blbě dýcháš, chrápeš, nevětráš...prostě mozgu se nedostává dost kyslíku a ráno vstáváš neodpočatý, bolavý a naštvaný. Je to jedna z možností.
A co postel a hlavně matrace? Je zvláštní, že stejný problém máte oba.
Souhlas. Jestli to maj oba, začal bych výměnou postele nebo aspoň matrace. Já spím kvůli zádům leta na zemi. Z jakékoli postele/ matrace mě bolí záda tak, že se nemohu hnout. Takže jedině spat´ na tvrdým podkladu.;-)
A co třeba výměna manželky, tak by se snadno zjistilo, jestli problém dál přetrvává :-)
A co vstavat tak o hodku dve pozdeji? 8-)
Všechno mám přečtený! Můžu vám jenom závidět, že ráno vstanete svěží a bezbolestně! Holt to možná u mě bude přechodem. Chlapi přece maj taky přechod, někde jsem to čet :-)
ZPRÁVA JEDNOHO ČTENÁŘE:
"Metoda dianetiky mi umožňuje plně využít můj duševní potenciál. Jsem též schopen více pracovat. Místo toho, abych byl po večerech naprosto vyčerpaný, mám množství energie a šťastný rodinný život. Dianetika mi otevřela dveře k plnému duševnímu potenciálu a já nyní to, co jsem předtím zvládal za 24 hodin, zvládám za 4 hodiny."
Ing.D.L.
Objednej si knihu Dianetika za pouhých 390,- Kč na
www.dianetika.cz
pak nám řekneš, co v ní je, ju?
8-)
Když ti tělo nechce ráno vstávat a je už unavený, tak ti možná chce říct, že je prostě unavený. Má svoji moudrost. Zkus zvolnit a umožnit mu odpočinout. Vědomě, pár dní.
A zamysli se jestli nejste něčím zanesený, zatoxikovaný. To musíš sám, jenom ty sám víš co jíš, dýcháš, piješ nebo na co furt myslíš.
To mne jenom tak napadlo...
Zajeď si do Tater nebo k moři.
Já si tuhle scénu o ranních motolicích a pomalém vstávání vybavil nedávno. V sobotu ráno mi začlo hrát rádio jež mne ve všední dny budí do práce.Vyletěl jsem z postele a 3vteřiny po vzbuzení ho vypnul.Zpátky do postele jsem se už nevrátil.Složil jsem se k zemi aniž bych to mohl jakkoliv ovlivnit.Plnou váhou hlavy jsem švácl do něčeho tvrdého (skříň,dveře,reprák - nevím).Naštěstí se vědomí hned po nárazu vrátilo.
Už si dávám ráno pozor.Byl to hnus.