Bikerem v roce jedna
Byl začátek léta roku 1990. Od pádu toho podělaného režimu u nás uplynulo několik měsíců , od vynálezu horského kola asi tak 15 let. Svoboda tekla proudem a tak jsem si snadno mohl půjčit horské kolo z Bavorska. Značku si nepamatuji, možná ani žádnou nemělo, bylo takové…
Pěkné čtení. To objevování světa za čarou bylo zajímavé i tady, na hranicích s bratrským NDR, ale to šumavské muselo být opravdu vstup do nového světa, my jsme občas na druhé straně byli.
Pro zajímavost, první nově otevřený hraniční přechod ve výběžku byl otevřen roku 1991 v Dolní Poustevně, cesta, která ho tvořila byla za socíku továrním dvorem, myslím ještě nějaký čas u přechodu byly také píchací hodiny.
Líbí se mi, že už tehdy jsi věděl, že jediný správný baťoch je dojtřík. ;)
Opravdu hezký článek a příjemná připomínka minulosti... díky... Taky v té době nejen že bylo méně horských kol, bylo také na silnicích méně aut. V roce devadesát jsem byl moc mladý na to, než abych si mohl dovolit horské kolo. Na druhou stranu jsem mohl vyjet sám s "trojkolečkem" z Písku do Temešváru nebo do Milevska po silnici a rodiče mi to schválili.
Až na ty trapný ideologické řeči celkem hezky napsáno.Dnes je už Šumava celkem o něčem jiném. Autorovi článku vadili vojáci a tak mu asi nebude vadit honosé sídlo p. Bakaly v přísně chráněné zóně NŠP. Taky jedna z vymožeností "nabyté svobody".
Já tam čtu věty věcné a věty poetické, myšlenku ideologickou tam nevidím ani jednu.
Joe-Cube, asi neumíš pořádně číst. Začíná to hned ve druhé větě. Jinak mně osobně je milejší rota vojáků než vila Bakaly. Ale jinak mám Šumavu rád, taky jsem tam prožil dva krásný roky, když jsem hlídal na čáře. Kola jsme neměli, ale v zimě jsme to objížděli na lyžích a to nádherný ticho, pokud člověk zahlídnul živého tvora, tak to bylo divoké zvíře nebo kamaráda ve zbrani. A sem tam lesáky a dřevorubce. A hlavně žádnej turista. Proto začátkem 90. let minulého století byla Šumava tak krásná a neporušená, bohužel dnes je to i tam jako v Krkonoších.
Označení socialismu (kterékoliv verze) jako podělaného režimu je dle mne velmi věcné a výstižné.
Chápu, že někomu vyhovuje mít celou Šumavu jen sám pro sebe, případně pro pár privilegovaných kamarádů, vybíraných v případě posranýho režimu předně na základě spolehlivosti a loajality.
Bakalova vila je zlo. Takove male neprijemne zlo. Rota vojaku tamtez je velke odporne zlo. Mozna by se dalo trumfnout jeste sibenici.
Zaplat Buh, ze dnes jen malo lidi vzpomina s takovou laskou na vrazedne draty, jako Ty.
Soudruhovi asi ty dráty a střílení na čáře evidentně chybí... Jestli se mu po tom tak stýská, tak navrhuji KLDR, tam si může na dle jeho "škodnou" zastřílet podle libosti... :-//
Z takových "lidí" je mi (a to v tom lepším případě) jen na blití...
Já Ti nevím, já to nechtěl hrotit, ale primárně bych Ti samozřejmě přitakal. Zkus si, ale představit, že Tě v 19 letech odvedli k péesákům....
Chybu vidím v tom, že se nepoučil ani teď.
Nejmíň od norimberských procesů mělo být jasný, že "plnění rozkazů" neomlouvá.
Někde byly (cca !) tyto údaje - na hranicích ČSSR bylo zabito 154 lidí, 16 se zastřelilo samo, když byli chyceni, jednoho roztrhal pes....
No, k péesákům nenaverbovali hned tak někoho, mne by to asi skoro určitě nehrozilo (matka odmítla vstoupit do KSČ, otec dokonce kostelníkoval, část rodiny v emigraci). Ale je fakt, že ti kluci si moc vybírat nemohli. Nicméně - i tak nemuseli po lidech střílet.
Ano, přesně tak, tu "chybu" taky vidím v tom, že se nepoučili ani teď...
z počátku k PSákům opravdu nenavebovali jen tka někoho, ale později klidně.
Jestlis byl na vojně, tak víš, že vybrat si nemohl. Musels jít na útvar akm tě poslali a musels jít do služby do jaký tě poslali. Tedy nemusels, mohl si jít místo toho natvrdo sedět do Sabinova... :-(
A střílet jsi taky musel. Kdyby kolega viděl, že nestřílíš, když jsi měl střílet, zase bys šel na dlouho sedět. Jediný, cos mohl bez své vlastní újmy, bylo netrefit se...
Ale i tak, víš co to udělá s psychikou, když tě někam zavřou, jsi s tále s těma samejma deseti dvaceti lidma a práskáš obdenky? Za takovej měsíc dva nebo nedej bože dýl, kdy skoro nespíš, jsi ve stavu, kdy nejsi schopen normálně uvažovat a uvažovat jako člověk.
Chtěl jsem podřezat lžící a rozkopat hubu klukovi kvůli asi třem bramborám a jeho blbejm kecům. Díval jsem se do hlavně samopalu kamaráda, se kterým jsem trávil veškerej volnej čas a i bidla jsme měli vedle sebe. a viděl ho jak natahuje závěr a věděl, že když nezdrhu, tak mě odpráskne. Viděl jsm dělat lidi věci nepochopitelný a nechutný.
Já bych v tom soudu byl opatrnej.
S čím souhlasím naprosto je to, že když má někdo podobné názory i tolik let potom, je to kurevská "chyba"
Už ze slov, "kamarád" ve zbrani mi jde husí kůže po zádech a stavěj se mi do pozoru chlupy na krku.
Skoro bych rekl, ze ty udaje jsou podhodnocene. Tedy spis se jedna o ty pripady, kdy to neslo nijak zakamuflovat.
V 19 letech sice mozna mohl vydeseny novacek bojici se v lese ze strachu vystrelit (a velice pravdepodobne netrefit), mohl si uzivat bezkareni, ale ne po dalsich 20 letech na rozkoukani po normalnim svete uprednostnovat armadu pred Bakalou. To jasne vypovida o nepochopeni historickeho vyvoje od roku 1989, nepochopeni vyznamu slova svoboda a skoro zavani schvalovanim zverstev tehdy pachanych.
Můj ty světe, prober se a hodně rychle, něco tak hrozného jako bylo hlídání hranic se jen tak nevidí, byla to buzerace, magořina, ponižování a pomatení lampasáci a ztracený roky života. Buzerování lidí, místních obyvatel a turistů, nahánění náhodně zbloudilých, donášení místních práskačů (pomocníků pohraniční stráže) a další a další. Když to shrnu tak pozitovního a prospěšného pro vojáka - záklaďáka tam bylo tak maximálně 5 %, asi tak 10 jich bude neutrálních, a zbývajících 85 jich bylo hodně a hodně záporných.