Stalo se mi teď v kempu. Přijeli jsme na kolech se stanem, nejdřív jsme se chtěli utábořit na jedné straně kempu, tam nás vyhnal správce, že zde jen pro karavany. OK
Přešli jsme na stranu pro stany, dlouho vybírali jakž takž rovné místo (jezdili tu snad traktorem nebo co), a když jsme vybrali a začali rozbalovat stan, přišel k nám jakýsi podivín a začal se špatnou češtinou ptát: "Co se tu bude dít?"
Povídám: "Stavíme stan"
On: "Proč tady?"
Já: "A proč ne?", načatý už z předchozího vyhnání správcem. Už jsem myslel, že budeme vyhnáni podruhé a to už by mne vytočilo.
On: "Proč zrovna vedle mě? Proč ne támhle nebo támhle?", ukazoval na nejrozoranější místa.
Já: "A proč ne zrovna tady? Je tu jediné rovné místo."
On: "To jste vy Češi, bezohlední, nikde jinde se mi to nestane jen tady. Předevčírem mejdan, včera mejdan, dneska mejdan, proč vy jste tak bezohlední, nemáte vůbec respekt..."
Já: "Pane, my jsem přijeli, unavení, najeli jsem dneska 100 km, lehneme, spíme, žádný mejdan. Navíc máte plný kemp lidí, tady bude rušno tak jako tak, pokud chcete samotu, měl jste jít támhle do lesa, tam budete sám."
Nic, pořád běhal kolem nás a mlel tu svoji až jsem myslel, že se neudržím.
Jaký máte na tohle názor vy? Ptáte se snad v kempu těch, co už tam stanují, jestli si vedle nich můžete postavit stan?
Vytočilo mě na tom pár věcí:
1.) Osočil nás z něčeho, co jsme ještě neudělali (mejdan) a ani jsme to neměli v plánu. podle mě by bylo správné si stěžovat až ve chvíli, kdy by se to stalo.
2.) Nařknul nás z bezohlednosti a nedostatku respektu, a to jakožto Čechy obecně. Nemám rád tohle škatulkování, myslím si, že blbci jsou prostě všude. A taky jsem mu řekl, že pokud má s Čechy špatné zkušenosti, ať sem nejezdí.
3.) Když jsem v kempu, tak přece musím počítat s tím, že tu nejsem sám a že tu na 90% procent nebude úplný klid.
4.) Musím taky počítat s tím, že tu bude hodně lidí (stanů) a že si nebudu moct nějak moc vybírat, prostě vezmu první místo, které je pro mě dobré. Navíc si za ten plac platím, tak se přece nebudu ohlížet, jestli se to někomu líbí nebo ne, to bych taky nemusel najít místo vůbec.
5.) Nikoho jsem neomezil, a už vůbec neohrozil, tím si myslím, že jsem tu základní svobodu, co každému náleží, dodržel. Stan jsme měli cca 5 metrů od něj, hned vedle nás byly další stany a karavany, jen na opačnou stranu od dědka bylo místo.
Nam se neco podobneho stalo v rakouskem kempu. Byl to takovy maly zastrceny kemp, kde vetsinou byly karavany se zahradkou pro stale hosty. Nejprve nas majitel poslal nekam, odtamtud nas vykazal nekdo jiny jinam, a tam nam nekdo dalsi prisel rict, ze tam obvykle parkuje nejaky staly host, co ma prijet zitra brzy rano. Tak jsme se nastvali, zasla jsem si na recepci rict o vraceni penez a jeli jsme jinam.
A jinak teda se v kempech neptame, snazime se samozrejme byt co nejdal od vsech, obzvlaste od potencialne problematickych stanu, jenze v Rakousku jsme treba nejproblematictejsi my, protoze ostatni zalehnou ve 22 h a jsou jak mysky, jen Cesi si chteji povidat u vina :-)
Ve většině kempů, které jsem navštívil v Sasku či Braniborsku byl v domácím řádu noční klid od 22. hodiny. A v celé řadě kempů též klid polední. Upřímně řečeno, pokud mám možnost si vybrat, pak kemp s deklarovaným nočním klidem preferuji.
Ja nemam rada, kdyz se to prehani na libovolnou stranu. My v kempu nerveme a nechlastame do padnuti, ale chceme si povidat i po vecerce, coz nejde delat ve stanu, kdyz jsme stany 3. V ceskych kempech zase byva casto hulakajicich ozralcu az moc.
V Rakousku snad az na Wildalpen, kde je vic Cechu nez Rakusaku, maji vetsinou od 22 h drsnou vecerku, ze uz ani nikoho nepusti dovnitr, kdyz nestihne dorazit vcas.
Já večerku chápu. Co nechápu je to, že vás někdo doslova napadne, uráží vaši národnost, snaží se vás vystrnadit z vašeho místa, kde už máte polopostavený stan, a to bez logického důvodu, jen proto, že mu to nevyhovuje a že se něco domnívá...
Kdyby přišel slušně a chtěl se domluvit, tak bych nad tím pouvažoval a možná, že bych mu i vyhověl, ale on byl tak neurvalý, že jsem si řekl: A just ne, dědku, neotravuj a nech nás být, my tu zůstaneme a hotovo...
Jinak ve Vídni v kempu Neue Donau byli milí, mohli jsme přijet i po zavíračce s tím, že se nahlásíme ráno a sedělo se tu dlouho do noci. Je pravda, že hluk téměř žádný nebyl, ten šel spíš z blízké rušné silnice a z vlakové trati, všichni se tu bavili tak nějak tiše a spíš se soustředili kolem recepce (no, byly tam lavičky a taky WiFina :-)
V kempu se vždycky ptáme jen na recepci, kde je možno si stan postavit a pak už vybíráme sami.
To co tobě se mi zatím nestalo a osobně nevím, jak bych reagovala. Určitě by mě to ale k pohodě nepřidalo...
V kempu nevím, nikdy jsem při svých cestách v kempu nespal. Ale stala se nám s kámošem v Řecku veselá příhoda. Spali jsme na asi 2 km dlouhé pláži jen na karimatkách ve spacáku. Večer se připrdelili kluk s holkou a postavili si stan asi 1 metr od nás. Do půl noci byla romantika na pláži a pak zalezli do stanu a začali souložit. A nedělali to zrovna potichu. S dvacetiminutovými přestávkami to vydrželi až do čtyřech ráno. Vím to přesně, protože u toho dělali takový kravál že nešlo spát. Druhý den jsme se sbalili a přesunuli na druhý konec pláže. Takže Řekové to moc neřeší.
Já mám takovou příhodu z Ameriky. Přijedeme do Joshua Tree, je 21.30, v deset klid. Objedeme kemp, který byl podél takové skály, na většině míst plno, tak vybíráme nejopuštěnější. No a když vylezeme z auta (po ukrutné cestě z Los Angeles, kde byly kolony fakt nekonečné), tak přijde chlap, že jestli nemůžeme jet jinam. My se ptáme proč. A on, že tam má dítě (žádný tam nebylo) a budeme dělat hluk. Chvíli se dohadoval. My byli mrtví a náš jediný cíl bylo postavit stan a spát. A on pořád něco, že nemá rád hluk. Nakonec ho poslali nějak slušně k šípku. Byl to nějakej Němec...
asi bych mu šel počůrat stan... :-)
Ne, poslal bych ho do háje, nic mu potom není, pokud stavíš stan kd emáš a nestavíš mu ho metr před vchodem...
Blbce potkáš všude.
TOhle naštěstí neřeším. V kempu spím jen an nakoláckých a lehokolových srazech.
Nikdy se nám to nestalo. A nikdy se taky neptáme - buď nám správce sám vyhradí místo, nebo (většinou) jen ukáže, kde mají místo pro stanaře ne jednu noc, jako jsme my.
Ale letos se nám přihodil opačný případ: asi pět německých pankáčů si udělalo oheň na ohništi, které bylo bohužel tak dvacet metrů od našeho (správcem přesně vyhrazeného) místa. V deset se jali chlastat a řvát, což obojí zdatně zvládali asi do půl třetí ráno. To už jsem vylezl (já, tvor venkoncem stydlivý, mírumilovný a introvertní) a opatrně jim anglicky vysvětlil, že mám ve stanu tři unavené děti a že potřebuju, aby se vyspaly. Musím říct, že reakce těch mládežníků mě dost mile překvapila - rázem ztichli, omluvili se, vysvětlili, že právě s mejdanem končí a opravdu to udělali. Bohužel se přestěhovali do svých stanů, které byly mnohem blíž. Bydleli v párech kluk - holka a chovali se sice o dost tišeji, ale přesto... no, prostě jednoznačně nespali a my tudíž taky ne. :-)))
Byl to ale jediný případ, kdy jsem v německém kempu zažil hlučné sousedy, jinak nikdy.