Rumunští celníci jsou stejní, jako všude ve světě, všechno jim trvá dlouho, S námi čekají místní na kolech, pěší s velkými taškami a my, čtyři turisti. Nás jako občany EU moc nekontrolují (jen se ptají na zbraně a drogy), řidiči jsou na tom hůře, těm někdy obrátí auto naruby, stejně jako tašky…
Zase další vejlupek - jede mi do domácích bikových terénů a nepřijde se zeptat k Dědovi Vševědovi.
Ale v podstatě mi dělá ta mládež radost, že cestuje na stejná místa jako my za mlada.
Pamatuji doby, kdy v zimě byla v Borše otevřená jedině jídelna pro horníky (těžili někde v masivu Toroiga). Po přejezdu na běžkách jsme tam dostali mamaligu a kus kuřete, neskutečné štěstí.
Jinak se těším jak za tou chatou co jste spali (pohostinné osazenstvo, statut chaty nejasný) zabloudíte.
A ještě podotýkám, že na bajkeřinku i na běžky velmi doporučení hodné.
Omlouvám se děde vševěde! Když jsem dojel domů, koukal jsem do knihy Víta Čeřovského a měl tam ty cesty v okolí Prislopu, ale místní říkali, že v zimě tam žádný cesty nemají :-)