nic, akorát se mi to urodilo v hlavě, tak to šlo ven, aby to tam nepřekáželo.
Štěstí, že ne všechno co se urodí musí jít ven :-))
Cituji odpověď přímo z Ústavu pro jazyk český: "Jazykové příručky vysvětlují pouze některé ustálené obraty, většinou je možné zjistit, jaký je význam, původ bývá uváděn jen sporadicky. Tak je tomu bohužel i v tomto případě. Je možné zjistit, že mlít páté přes deváté znamená mluvit neuspořádaně, chaoticky, nesouvisle, překrucovat věci. O původu tohoto slovního obratu však zdroje mlčí.
Nejpravděpodobněji se jeví výběr číslic podle rýmu – jde o dvě po sobě jdoucí slabiky, v nichž se opakují dlouhé samohlásky á, é: páté, deváté. Nabízí se otázka, proč přes deváté a ne třeba přes desáté. O té lze jen spekulovat: devítka je násobkem tří a trojka má v lidové slovesnosti své pevné místo: králové mívají tři dcery, popř. tři syny; mládenci plní tři úkoly; draci je ohrožují třemi (nebo devíti) hlavami; za dědem Vševědem se jde pro tři zlaté vlasy a provolává se třikrát sláva nebo i třikrát běda. Devítka se objevuje v řadě obvyklých spojení: za devatero horami a devatero řekami, devítihlavý drak, devatero řemesel."
zdroj: http://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php?page...
K té devítce - podobné je to i se sedmičkou :
-štˇastná sedmička
-sedmero krkavců
-sedm trpaslíků
-za sedmero horami
-sedmihlavá sanˇ
nula od nuly pojde
pro jedno kvítí slunce nesvítí
jedna vlaštovička jaro nedělá
z jedné vody načisto
je to jasné jako že jedna a jedna jsou dvě udělat to raz dva
je to z roku raz dva
jeden hot, druhý čehý
mít to z druhé ruky
dvakrát měř, jednou řež
zabít dvě mouchy jednou ranou
nebýt zrovna dvakrát rád
kdo rychle dává, dvakrát dává
nosit klobouk na dvě facky
mít to za pár
když se dva perou, třetí se směje
ve dvou se to lépe táhne
ve dvou rada, ve třech zrada
tři chlupy dvěma řadama
kdo šetří, má za tři
jeden je za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet
sto let za opicema
stokrát nic umořilo vola
mám sto chutí se na to.....
sto volů zpátky nevrátí, co hloupá huba vypustila
je cítit na sto honů
u sta hromů
utíkat o sto šest
http://www.youtube.com/watch?v=u5DPEg1lp3s
sedum kulí jako v Sarajevu.
Třikrát a dost.
Sto a sedum kulí se tu na vás špulí.
Sedma na ohonu hry producírovati se bude.
Sedum kurev, každá jiná.
Kurev bylo deset, stejně tak panen :-))
Zajímavé, při mariáši se používá hláška o sedmi kurvách, nikoliv o deseti (vyzkoušej si to v googlu), avšak vztahuje se to k deseti kartám, které máš na počátku hry.
Při mariáši jsem to ještě nikdy neslyšel, asi nějaká novinka tvého okolí. A můj google tohle rčení vůbec nezná :-)
http://www.piskac.cz/Pavel/Marias/Fraze.htm
Nevím, ale myslím, že tato otázka se již řešila v Horníčkových Hovoreh H.
Co se Tebe týče, doporučil bych Ti říkat šestistéosmdesátédruhé přes tisícíčtyřsetdvacátéprvní aby Tě přešly roupy. :))
Ó díky za radu.
Tvá rada se ujala hnedle po ránu, když jsem ve skříni štrachal co za cyklo hadry si dnes vezmu, tak kde se vzala tu se vlzala Monika s otázkou, jestli to tam zase nachmoustám jako vždycky. Načež jsem odvětil, že to tam pouze dám šestistéosmdesátédruhé přes tisícíčtyřsetdvacátéprvnía opravdu to funguje. Moniku přešli roupy mi do toho dále kecat. :-))
Pěkné téma :D
Když se nad tím, co dyslektik se zájemm o náš jazyk zamyslím pořádně, tak číselné výrazivo je v češtině hojné, ale pětka tomu vládne. Slovní spojení spojení se slovem páté je pak v češtině mimořádně frenventované :)
Příklady s pětkou : mít všech pět pé
mlít páté přes deváté, páté kolo u vozu , jde to s ním od desíti k pěti, nemít všech pět pohromadě, koupit za pět prstů; sebrat si svých pět švestek, pro pět ran do čepice; tvářil se, jako by neuměl do pěti počítat; za pět minut dvanáct; je nás pět a půl; křepelka volá „pět peněz“; otočit se na pětníku; má všech pět pé ..
Všiměte si toho, že pětka je bod zlomu od mála k něčemu, čeho je moc až to vytvoří skupinu nebo hromadu
Venku JSOU dva, tři, čtyři stromy / venku JE pět stromů :D ... PĚT UŽ JE HROMADA, CELEK, LES ..
Ale dvacet čtyři stromy tam zase už JSOU!
ta pětka, nebude to souviset s počtem prstů? Do pěti to prostě můžeš ukázat na jedný ruce a víc už je toho prostě "moc"
A když už jsme u těch pěti prstů, všimli jste si jak se různě ve světě počítá na prstech ?
Češi začínají palcem, skandinávci a amerikáni ukazováčkem, finové zavírají roztažené prsty v pěst, Kanada začíná od malíčku a rozevíra :D
Nebo jak počítají Francouzi, bosou matematikou :D dvacítkovou matematikou( počítají i prsty na nohou)
Quatre-vingt-dix = 90 :)
quatre-vingt-dix-huit = 98 :) 4x 20 a 10 a 8 :)
Zajímavý je vznik šedestátkové soustavy.
Kromě toho, že je výrazně praktičtější (mnohem lépe funguje celočíselné dělení, racionální čísla jsou až vynález novověku), tak také vznikla (podobně jako desítková) na základě lidské fyziologie.
Palcem jedné ruky se postupně ukazuje na články prstů této ruky (4 prsty po 3 článcích). Když se dopočítá konce, na druhé ruce se zdvihne prst. (těch je celkem 5). Občas to používám, je to docela praktické (rozhodně praktičtější než desítková soustava).
Konečně zase nějaký nosný téma...
Proč se to tak říká, nevím, ale dal bych sem dvě rčení, jejichž výklad mi zůstává utajený, třeba někdo bude vědět:
1) smradu jako v Cařihradu,
2) zesr.al se jak lion.
Tak kdyby někdo věděl... :-)
Konstantinopolský zápach je možná jen mýtus, prostě se to hezky rýmuje. Na druhou stranu, google vyhodí úvahy, že to ve středověku bylo město s velkým počtem obyvatel, přístavní a na jihu, tedy v horku tam určitě nějaká rybina cítit byla, při vztahu těch šmudlů k hygieně bych se tomu vůbec nedivil.
S tím lionem nevím, u nás se říká "blije jak Alík/Amina", což je velmi názorné pro každého, kdo někdy viděl Alíka nebo Aminu blít.
Nevím, jestli mám závidět těm, kdo viděli Alíka či Aminu blít. Já je tedy neviděla.
Ale možná by mi mohl nějaký bývalý tankista vysvětlit rčení "bordel jak v tanku". Není mi jasné, jak se mohly do tanku vtěsnat kromě tankistů i lehké dívky.
8-))
Bordel jako v tanku = nesmysl, snad jenom po zásahu granátem.
Nicméně jedno takové označení bych věděl - bordel jak u soudu. Co se mi tam jenom za posledních sedm roků poztrácelo různých listin, ať už originálů nebo ověřených kopií. Ještě, že jsem měl v ruce vždycky ověřenou kopii z podatelny - první reakcí soudce/soudkyně vždycky bylo, že jsem tam určitě nic nedal. Nejdřív jsem jim to dal znova, od určité doby pak jsem jenom říkal, že mám potvrzení podatelen o převzetí té které listiny a jestliže ji chtějí znova, tak jsem ochoten, ale obrátím se na média, jaký tam je chlív (slovo bordel jsem nepoužíval, vždycky chlív). Nikdy to znova nechtěli. Lotři soudcovský!
V souvislosti s hrátkami s ČJ bych si dovolil připomenout gurua českého jazyka ve světě humoru pana Horníčka .
Co třeba tahle ukázka zamyšlení nad ČJ ?
na nejapné otázky se snažím odpovídat japně. I když bych těžko vysvětloval povahu a podobu japnosti. Čeština má několik takových slov, která se vyskytují jen v záporném tvaru — snad pro častý reformační či protestní postoj našich národů k nějakému hnutí ve světě. Například: nemehlo. Nebo: nekňuba. Nebo: nevrlý. Nebo: nestoudnost. Ale řekněte sami — dovedete si představit mehlo? Kňuba? Znáte někoho, kdo by byl naprosto stoudný? Nebo nádherně vrlý? Já vím, řeknete mi, že zápornost oněch tvarů je pouze zdánlivá. Ale tak je to u nás skoro vždycky se vším :D
KLAD A ZÁPOR ČILI ČTENÍ PRO PESIMISTY
Chcete ještě jeden důkaz, že tento svět a zejména jeho lidstvo je něco špatného, nepovedeného a hříšného, a že v něm naprostou převahu mají různé vady, nedostatky a úhony? Nuže, o tolika lidech můžete říci, že jsou nemehlo, nešika, nemotora, nebo dokonce nekňuba; žádný však není mehlo, šika, motora nebo kňuba; patrně takových na tomto světě není. Kdo není zrovna nekňuba, je zase snadno nemrava, necuda či nestyda; ani jednou o někom neřeknete, že je cuda a styda a mrava, ani kdyby se tvářil sebesvětěji. Žádné dítě na světě není posedný zbeda; nenajdete člověka vrlého, mravů urvalých, schopného jen samých vázaností a pravostí, omaleného, odbytného, tečného a vůbec japného; člověka, který by byl dbalec, douk, cita a nasyta, duživec, mluvně a božák. Nikdo nemůže mít tolik duhů a mocí, jako má neduhů a nemocí. Vejdete-li ven, potká vás možná nehoda nebo nesnáz, ale nikdy hoda nebo snáz. Neboť lidé nejsou schopni vole, nýbrž jenom nevole, a umí-li každý na vás nevražiti, vražiti není s to nikdo. Marně byste se ohlíželi, kde je na světě nějaká řest nebo plecha či švar; vše je nešvar a neřest a neplecha. Potrefí vás neštovice, ale nikdy ne blahodárné štovice. I nebe je záporné, a jsou-li lži světa prostě nehorázné, není jediné mírné, přijatelné lži horázné. Budiž vám v této zdrcující převaze záporu nad kladem a špatností nad dobrem útěchou aspoň to, že můžete být stvůrou nebo naopak nestvůrou, a přitom na žádné straně nic neztratíte.
Karel Čapek, Lidové noviny 17. 11. 1922
Inzerát:
Domrlý douk, motora, kňuba a mehlo hledá sobě ženu.
Nažraný nasytný řád, jen duh a švar a řest za horáznou cenu.
Lida, cita, cuda, styda, žerty vždy jen japné.
Rudný, rvózní, rvní a vrlý, která po mě chňapne?
Omalený, otesaný v kvádru mezi lidi.
Tykavka a tečný vždy, když lidi nic nevidí.
Krofil, božák, božtík, utrál, úmysly má kalé.
Chodí jenom po věstincích, hledá ženy znalé.
Stor urologie
Značka: Neříkej ne!
http://www.saspi.cz/dila/4173-inzerat
situace není dvakrát krásná
nejsem zrovna dvakrát rád
vypadá, jako by měl tři roky psinku
paří na tři kotle
ani za tři světy
je to na troje hony
takových je sedm na fůru hnoje ani za sedm zlatých hradů;
je suchý jako sedm pátků
hledí jako sedm drahých leT
jako v sedmém nebi
je to na devět honů
dívá se jako devět hromů;
má duši na devět západů
je tlustý jako almara z devíti prken
devíti myslí je, než z lavice spadne
chodí, jako by devět dědin vypálil
nenapraví se, ani kdyby ho v devíti kostelech světili;
je poctivý jako devítiletý kohout
smrdí trojníkem za devátou stěnou
kouká jako kotě devátýho dne
jde jako čtyři
dýchá jako čtyři
dělá za čtyři
drží to jako čtyři u cesty
je blbý na čtyři prsty
je blbej na pět kilometrů : D
kdyby sedmdesát hromů tlouklo ¨
ty máš na všechno sedumdesát vodpovědí
Bylo jich tam tam pětapůl
devatero řemesel, desátá bída
komu česť, tomu česť, a komu šesť, tomu šesť