má pro mě jeden dost nepříjemný důsledek:
vrátili jsme se v neděli později odpoledne, vše ok, v pondělí jsem jel do práce jako obvykle na kole. Před polednem mě začlo bolet zezadu pod levým kolenem. Po práci jsem jel domů, v úterý zase kolmo do práce, to už ta noha bolela jak blbec a nemohl jsem ji natáhnout. Včera jsem jel do práce už vlakem, bolest jak prase, po poledni došel k doktorce, ta mě poslala na sonografii, tu jsem absolvoval dneska odpoledne - trombóza. Prý z toho 18ti hodinovýho sezení v autobuse, kdy jsem nepil (no nemohl jsem cestou pít, to bych potřeboval zastavovat na čurání). Když mi to ta sonografka řekla a dodala, že to bude na pár dní v nemocnici + injekce do břicha, tak jsem reagoval slovy "to si snad děláte prd.l". A udělalo se mi z toho psychicky dost zle. Pak mě Ane, která mě doprovázela, odvezla zpátky k tý mý doktorce, ta prostudovala zprávu ze sona - na nemocnici to naštěstí nebylo, ale ty injekce jsem neukecal, i když jsem se dost snažil :-). Takže Ane skákla do lékárny nafasovat 10 injekcí, pak jsem si leh v ordinaci na záda, sestra vysvětlila Ane, jak se to píchá - a Ane mě píchla. Do břicha. Do MÝHO břicha! No musela se to naučit, abych ráno a večer nemusel někam k doktorovi. Naštěstí to jsou takový jednorázový injekce s tenkejma jehličkama, takže jsem ani neomdlel, i když jsem se cukal a sestra v jednu chvíli mi chtěla hodit přes obličej ručník, abych to neviděl...
Takže 10 injekcí heparinu + prášky + bandáž na tu nohu + (a to je nejhorší) na tři měsíce zaražený kolo. Což je naprosto blbý.
Takže takhle. I přes tuhle nemilou záležitost můžu zvopakovat, že to bylo krásný a dal bych si to ještě jednou.
P. S. 1: dneska si Ane koupila dvě nový sportovní podprsenky místo tý uplavaný: sensorky, ale úplně jiný, bílou a černou, tyhle mi naprosto vyhovujou, maj takovou kraječku a zapínání vzádu, takže kdo tam pojedete, tak tu uplavanou už rozhodně nehledejte! :-)
P. S. 2: naprosto vážně teď tady před vámi děkuju Ane, že to se mnou dneska absolvovala a držela mě nad vodou. Ono když svítí sluníčko, tak je všechno ok, ale jiný to je až při nějakým průšvihu - a v tom jsem teda dneska byl a bez ní bych to psychicky špatně zvládal. Děkuju Ti, Ane)
Zítra jsem doma, v pondělí nějaký odběry krve - to zas bude porod :-).
Měl jsi pochodovat po autobuse, ale jinak přeji, abys byl zase brzy na kole a hlavně, aby to Ane s tebou vydržela, ale zase má možnost ti píchnout i něco na uklidnění, kdybys zlobil :-)
Taky mě to okamžitě napadlo, ale je fakt, že tady by ho průvodce asi brzo vrátil zpátky do sedadla. Pokud vím, tak nejsou velkými příznivci toho, že se někdo jen tak po buse prochází...
Když si ale na jakýkoli další zájezd vezme papír od doktorky, že nesmí dlouho sedět, tak to bude mít bez problémů :o)))
Copak by mě tohle někdy napadlo? Že jsem na tohle nějak náchylnej?
Ale je to ok, mohlo to být horší. Ane se o mě moc pečlivě stará, jak o vlastního... i když - dneska ráno, když mě píchala do břicha, tak jsem v jejích očích pozoroval takovej divokej zvířecí záblesk :-)
My takhle ve trech odestali Praha - Livigno a pak zpet (autobus mel priserne sedacky). 2 litry rumu na tri. A nikdo nas neumravnoval.
To je průšvih, ohne sranda. Držím Ti palce ať to brzo přejde.
Skoro se stydím napsat, že 18 hod bych bez piva taky nevydržel.
Můžete to někdo vědecky vysvětlit? To je to co s tím strašej při dálkových letech ?
Tady máš příbalovej letáček: http://www.sanofi-aventis.cz/produkty/clexane...
Při dálkových letech je nebezpečí vzniku trombózy v nohou a následně embólie. Myslím, že to vědecky zdůvodňují špatným průtokem krve při ohnutých kolenou a taky tam snad hraje roli změna tlaku. Jo a ještě mají být více ohroženi lidé vyšších postav. Sem někde četla.
Jak vysoká je ta postava? Metr šedesát bo dva metry? To tam určo psali taky ...
8-)
To ti nezávidím a sebe utvrzuji v tom, že autobusem nikam daleko nepojedu.
Ne vždy to musí způsobit jízda dlouhá jízda busem či let.
Mě tahle situace potkala, když jsem pro psaní diplomky musela sedět doma a nemohla jezdit na kole. (musím říct, že až jsem měla tzv. quika - test srážlivosti O.K., tak jsem na kolo zase sedla). Pak mi řekli, že až doberu warfarin tak mám přijít, že mě pošlou na operaci. Od té doby jezdím a plavu a myslím že bude fajn, na žádnou operaci nejdu. A taky jsem si v práci snížila kancelářskou židli.
V letadlech se na to doporučuje cvičení a protahování nohou, nevidim důvod, proč by to v autobusu mělo bejt jinak. Některý společnosti dokonce dávaj do kapes u sedaček takový letáčky s vyobrazenejma cvikama. Když ti bude stačit tohle, můžeš trénovat.
http://www.qantas.com.au/travel/airlines/your...
Ještě, že jsme jeli vlakem, sice to bylo maličko dýl, ale za to větší sranda :-D
Je dobře, že se na to takhle přišlo, kdyby to pokračovalo někam dál tělem, bylo by to horší.
Tohle zlomilo nejdrsnější učitelku u nás na střední. Ona byla jediná, kdo dokázal udržet pořádek v naší škole a přitom ještě byla dobrá učitelka. A pak byla na dovolený v Egyptě, přijela opuchlá - spálená jak uhlí, následně ji začaly bolet zuby a poslední kapka byla, že spěchala do školy (na naši hodinu) a na jednom pitomim přechodě (krátká zelená) špatně došlápla a zvrtla si kotník = sádra, no a asi tak po 14 dnech ji našli sraženinu = měsíc v nemocnici. Nikdy bych nevěřil, jaká se z ní stala troska (ale brala to s hůmorem), dlouho trvalo než se dala dohromady, už nebyla tak drsná a nakonec odešla ze školy, protože úplně ztratila respekt. Takže Airline, buď rád, že jsi to tak lehce přežil.. A máš Ane, která tě opíchne kdykoli potřebuješ :-)