Protože bydlím v polabské nížině, nikoho asi nepřekvapí, že kolo je mým oblíbeným dopravním prostředkem."Nojo, u vás vlastně jezdí každej," mávl rukou doktor před operací, když jsem mu líčila svoje vážné i nevážné úrazy, které jsem si právě na kole způsobila... a jezdím dál!
"No jo, to víte, že…
Pěkný čtení, jen bych reagoval na to mužské ego. Taky sem sportoval, ale vůbec mi nepřišlo potupné, když mě po 240km předjela ženská na horáku s taškama na řidítkách. :-)) Ale samozřejmě se najdou jedinci, kteří ač nemůžou, tak ještě trochu můžou a jedou vstříct infarktu, jen aby je něžné pohlaví nepředjelo. :-) Ale třeba ten nabušený cyklista chtěl navázat řeč, kdo ví. :-)
Díky:-)).Když je o ni zájem, žena to většinou pozná:-)).
Je to napsáno s nadsázkou, spíš na takové ty cyklisty, co na to maj, koupí si drahý kolo, špičkovej ohoz a když jednou, 2x do roka vyrazí na dovolenou na kole, diví se, že při tom musí taky šlapat a netrénovanej zadek bolí:-)).
Taky takových pár znám, "silničáři" 50 km po rovině a na lehko, pak v hospodě řečí jako by sjeli tůrdefránc, "horští cyklisti" manželka je vyveze na kopec ofroudem a dole je zase naloží a odveze do hospody kde básní o Alpách v nejdrsnější podobě. :-))
Tak to já o to "ego" přšel asi před 4-mi roky, když jsem se teprve učil bruslit na běžkách (hlavně do kopce).
Fungl nové skate běžky, celý natěšený, ale byla zrovna ledovka, neznámý kopec a mlha, že bylo vidět sotva na 20m.
Měl jsem naplánovanou trasu, ale byl jsem rád, že jsem na té ledovce hned ten první kopec sjel ve zdraví (neviděl jsem vůbec kam jedu ), tak jsem si výlet rozmyslel, začal se raději "drápat zpátky" a ona mne přejela taková stará babička na "šupinkových" běžkách a já jí do toho kopce nestačil :-D ...
Také myslíš na sníh kudy chodíš? Už aby napadl.
Pssst, ne každý má sníh rád !!! :-D ...
Ale já jo a už se také těším - na Skike je to sice také hezké, ale moc teplo a i když jsem zatím spadl jen jednou (hned první den na asfalt a jěště navíc bez chráničů), tak na těch běžkách se jeden alespoň nemusí bát "pořádně sebou praštit" :o)
Mno ale na kole jezdím i v mrazu, tedy jen když je sucho (i když jsem parkrát na silničce projížděl nedobrovolně pár km sněhem a náledím, kdo by je čekal na horách, že, a také nic moc ...) a když jsem v únoru přijel domů v -9-ti stupních po 90-ti km, napřed nic a teprve za chvíli se rozklepal a nemohl se asi hodinu zastavit ani s (gumovou) flaškou pod peřinou, tak se mi to také moc nelíbilo :o) ...
Jsem rad, kdyz me predjizdi cyklistka. Ma muj respekt a obdiv.
Spis me stvou ziletkari. Zrovna kdyz si to zenu petadvacitkou a obdivuju se jaky jsem borec, vynori se odnekud ziletkar co ma na tachaci padesat. A jeste se leknu jak ho dopredu neslysim. Zlata auta...
Ziletkare beru jako jinej zivocisnej druh :-) Ale rikam si, ze bych to mela nekdy vyzkouset, abych mela srovnani rychlosti se svym trekem.
Trek má své kouzlo v univerzálnosti. Ještě pár let takové péče o silnice jako doteď a žiletkáři zajdou na oubitě a buď se z nich stanou dráhaři nebo krosaři :-)
Kdepak, hochu, lucierut má pravdu, my žiletkáři jsme jiný živočišný druh, na rozdíl od obyčejných cyklistů máme své pevné zásady, hrdost, modrou krev, zvyklou na rychlost, jsme cyklistická šlechta, gazely, bude nás čí dál tím méně, ale na oubitě nezajdeme. Jen budeme čím dál kvalitnější. Rozbitým silnicím navzdory.
Tohle vy, trekaři, NIKDY nemůžete pochopit :o)))
A jak se Ti, gazelo, jezdi pres tramvajove koleje a prazskou dlazbu? ;-)
Vcera, kdyz jsem si to po nabrezi mastila na treku a tachac ukazoval 36 km/h, rikala jsem si, ze to mozna trochu prehanim a zpomalila primerene svemu kolu :-)
Jo jo, zatím jsem ve svém věku ještě na jiném kole, než silničním nejel (na horském jsem ještě ani neseděl, bohužel zatím nebyla možnost ani půjčit alespoň pro porovnání), takže nemůžu srovnávat, ale většinou jezdím po silnicích, takže mi silniční kolo vyhovuje do té doby, než přijedu na "silnici", kde jsou uprostřed "silnice" mezi dírami jen zbytky asfaltu, takže se musím pořád ohlížet, jestli za mnou něco nejede a takových "silnic" (nebo "opravených", že se záplatami udělají "díry na druhou stranu") je žím dál víc, talže ta odpružená a odolnější kola asi mají něco do sebe i na silnicích, i když se na tom asi jeden trochu víc nadře ;-( ...
Zrovna minulý týden (občas to vezmu i do "lehčího terénu"), když jsem jel za bývalými Lipkovicemi prozkoumat jednu asfaltku vedoucí přes šachtu (jestli by nebyla požitelná pro Skike směrem na Hrdlovku, abych nemusel mezi auty), bahno přibývalo a přibývalo, já nejsem měkký a nikdy se nevracím a když už se kola nechtěla točit ani při převodu 30/30, tak už jsem zastavit musel.
Kola se mi nechtěla vyndavat z rámu (asi by to bylo rychlejší) a bahno jsem pak šťoural z (nízkých) vidlic asi 15 minut, takže jsem (alespoň dočasně) po jiném typu kola zatoužil ;-) ...
Zábradlí všeho druhu jsem prodal, jen tu žiletku si nechal, je to opravdu o něčem úplně jiném. I toho treka sem měl a srovnat se to opravdu nedá. Ale je to jednoúčelovka pro masochisty, ve srovnání s pohodlím na lehotříkolce. :-)
Fandím každému, kdo jezdí na kole, těm, kteří na něj nezanevřou i po nějakých karambolech(třeba i větších ) dvojnásob. Ani pro mne to už není sport, spíš doprava nebo pohodové vyjížďky. Zdravím každého, ať už mě předjede, či šlape proti - žiletkáře i babičky jedoucí do krámu nebo do kostela. Jen někdy zamrzí, že víc těch, kteří neodpoví, je právě z řad drtičů, ale třeba jedou tak na krev, že nemají sílu :-).
Ja zdravim kazdeho v zime, kdyz potkam pet a pul cloveka, ale takhle v lete jen odpovidam, kdyz uz na me nekdo kejvne, protoze potkavam cyklistu davy.
Teď jsem myslela při pěší turistice. Třeba v Tatrách, nikde ani noha, tam bývalo vždycky zvykem zdravit. A když pozdravím já a nedostane se mi žádné reakce, ať už pozdravu nebo aspoň úsměvu, je to fakt smutný.
Pri pesi turistice se taky zdravim spis tam, kde je mene lidi a neni to Vaclavak. Ale nejak si nevybavuju, ze by nekdy nekdo nereagoval.
Tak poslední 3, 4 roky už mi to přijde normální, že půlka lidí nereaguje. Dřív to tak nebývalo.
Začni zdravit německy, anglicky, polsky... Českých pěšáků už dneska moc nepotkáš - a ti ostatní ti holt nerozumí, co jim to povídáš :-)
To je dobrý nápad, ale ahoj rozumí každý.
:-))
Protože hallo jako odpověď slyším docela často.
Já říkám ryze české "Hoj" a přidám úsměv, pokynutí hlavou a kontakt očima :o)))
Ostatně, stejně kolikrát neslyším, jak dotyčný pozdravil, i za něj spíše mluví mimika.
Není to příliš dlouhé? Co se zdravit prostým OJ. Ještě přemýšlím, ve kterých zemích se ahoj používá jako pozdrav mezi suchozemci.
Dneska mě cestou z práce pozdravil nějakej hobík na silničce. Odkejvnul jsem tak překvapeně, že mi spadly brejle a kolemjedoucí auto je přejelo.
A to tě určitě potěšilo :-)
A slyšíš ten rozdíl, jo? slyšíš ten rozdíl ?... "Ahoj. ááhoj !, Ahoj. ááhoj !, " ...
http://youtu.be/47ZgDmn6Wrk
Skutečně každý? Kolik lidí (bez googlu nebo Wiki) ví zpaměti, co ten akronym znamená?
Těžko říct:-)), ale vycházím ze zkušenosti. Cizinci ahoj rozumí. Zamručí své "achoj" a jsou spokojení. Je to stejné, jako když jedu do ciziny já, taky se pozdravit naučím a když na mě někdo vychrlí něco víc, jen vytřeštím oči, protože nevím, která bije:-(.
Když šlapeš po Václaváku, tak taky zdravíš každýho kolem ? :-) S kolem je to úplně stejný
Václaváku se na kole vyhýbám. Vím, že tam máš smajlíka - není to stejné. Po Václaváku jde kdokoliv, ale KAŽDÝ na kole, je potencionální parťák a tak se k němu snažím chovat. Tuhle jsem mezi Přerovem nad Labem a Semicemi lepil kolo strejcovi, který šel pěšky domů, přesto, že původně jel v obráceném směru k někomu na oběd. Na Václaváku bych chodci boty nespravoval :-).
Když zdravím cyclistu, tak si vždycky nejdřív tipnu, jestli pozdraví nebo ne :o)))
Je to docela zábava a někteří vzhledem morousové docela překvapí :o)))
Zdravila jsem cyclisty i teď ve Francii a musím říct, že tam to teda bylo výrazně lepší :o)))
Je ale fakt, že naše skupina přece jenom budila trošku rozruch - tolik cyklistů pohromadě tam evidentně moc často nevidí :o)))
Dřív, když ještě bylo podstatně méně aut, se řidiči aut zdravili bliknutím světel. S nárůstem počtu aut se potom zdravili řidiči stejných značek, až se potom přestali zdravit vůbec. S nárůstem počtu aut toto vymizelo.
A tak je to i s koly. Při takovémto nárůstu cyklistů už je skoro nemožné všechny zdravit, tak alespoň stejného druhu, t.j. mezi sebou žiletkáři, bikeři a pod. Docela to funguje mezi lehokolisty a také, (ale ne u nás,) mezi dálkaři - natěžkaři. Tam není ani poznat, řekne-li haj nebo ahoj. A když je někde jen málo kolistů, tam se docela zdraví, třeba brzo ráno.
Domnívám se přesto, že ten, kdo zdraví, nezdraví proto, že čeká odpověď, (i když je to milé,) ale proto, že se tak rozhodl a má to za slušné.
Když jedu někde kde za celý den potkávám tři cyklisty, tak zdravení jde snadno a celkem samo, ale v místech kde už má člověk problém se v klidu vejít, to už zdravit snad ani nejde, taky by ho mohli považovat za blázna a hodit naněj síť :-))
Když byli Francouzi z vás tak překvapený, to by mě zajímalo jak by se tvářili za hezkého počasí třeba na takové magistrále 22 nebo u některých z několika set hospod :-))
Vždy jsem automaticky zdravíval starší a většinou jsem se dočkal odpovědi. U úplných mlaďochů to byla vzácnost (čekal jsem samozřejmě, že pozdraví první). V současné době mi tato starost odpadá - starších než jsem já, se již moc nepohybuje.