Nakonec se nám to do bedny vešlo i s dítětem tak akorát. Stan a karimatky jsou na zadním nosiči, zbytek vpředu. Víla si veze v odepínací brašně na bromíkovi jen své tajnosti. Christian slibuje dělat dobrá přání za naši cestu, tak super, díky a jedeme do Prahy. Ze severního předměstí Kodaně bude…
S hledáním volného wifi připojení k internetu a zároveň volných zásuvek je trochu problém, kdybyste měli tipy kde se ještě napojit, prosím poraďte. Mekáče a knihovny využíváme, když jsou na cestě.
Díky.
Super cestopis i fotky!
... slunce zapadá snad do deseti večer, voní moře, majáky mrkají ...
... rano zatimco basnik a dite snili sve sny, slunce vychazelo a tekla z neho zlata reka az ke me :-) rackove se tomu smali, potapky se potapely, lode pluly, vonely sipkove ruze a ja jsem zavola do stanu: more nam prineslo dary, dite se chytlo hned :-) basnik malinko zavahal a na kamenech cekal chlebik, syr, salam, rajcata ... v esusu voda na caj ... ptaci pirka a kvety sipku ve vlasech ...
Danove behali po pesine a volali dobrou chut a have a nice day :-)
hmmm, ladí mě to na cestu. Ještě, že aspoň zítra večer vypadnu na pár dnů na vandr. Sice ne k moři, ale kameny a skály tam budou:-)
Mějte se krásně
Už jsem měl o Tebe strach, že budeš celé léto na zahradě v houpací síti. :)
kdepak, byl jsem ukecán (nedalo to zase tolik práce) a po hodně dlouhý době nepojedu na vandr sám...
Nevím, jak to bude, ale jsi o víkendu doma, kdybych ti cinknul? Ale nic neslibuju, nevím kdy a kam dojdem, pochodovat se bude podle ní...
Ještě poznámku k té kempové kartě, co jsem o ní tady psal. V tom prvním kempu mi dali jenom papír se jménem, adresou a číslem, takovej vlastně hlavičkovej papír. Všude v dalších kempech ho chtěli vidět, říkali tomu kempingpas a stačilo jim si opsat údaje. Nikde po mně už nechtěli jiný doklad ani pas a ani mi pas do odjezdu nebrali (jako loni v Bavorsku, Rakousku a Itálii všude).
Až po příjezdu domů jsem našel dopis z toho prvního kempu, kde mi posílají fakt embosovanou kartu s čtecím proužkem, jmenuje se to campingcard skandinavia a v dopise píšou, že platí v celé Evropě na kalendářní rok. Na další rok ti ji prodlouží v prvním kempu kde ji ukážeš. Takže karta s ověřenými identifikačními údaji, která stačí v kempu a neberou ti pas, což je mimochodem ošklivej zvyk.
Ja teda spala v Rakousku v mnoha kempech a pas mi nikde nechteli brat. Zato loni ve Slovinsku jsem se pohadala s vedouci kempu, ktera si chtela nechat pas a ja ji rekla, ze je to nelegalni, ze ji ho nesmim nechat. Tak se vytocila a zacala na me jecet, at ji neucim provozovat jeji kemp a vypadnu z kempu, ze delam problemy, ze nezabrala ani na navrh, ze kdyz ji to zaplatim rovnou, nemuze byt prece skodna, i kdybych z kempu utekla.
Byt tam sama, odjedu do jineho kempu, ale byla jsem tam s partou 30 lidi, takze se za me jedna desne smirliva kamaradka byla zarucit, pricemz se kvuli tomu tvarila jako vedouci zajezdu. Letos jsem u Soci spala v jinem kempu a tam si normalne jen na pockani opsali nacionale. Takze myslim, ze problem muze byt i v tom, ze si lidi proste ten pas vzit nechaji. Kdyby to odmitli vsichni navstevnici, nikdo to nebude vyzadovat.
já si myslel, že pasy brali akorát za komančů při zájezdech do Jugošky atd., aby lidi nemohli vzít roha. Nedovedu si představit, že bych někomu nechal pas nebo občanku (pas už po Evropě nevozím)
Mně právě loni cestou do Benátek sebrali pas večer úplně v každém kempu, pokud jsem neplatil rovnou ten večer. Ale byl jsem vždy jeden člověk na jednu noc. Možná měli obavu abych ráno nezdrh bez placení.
jasně a kdyby spáchali jakoukoli trestnou činnost nebo si na to jen něco vypůjčili atd. atd., řešil bys to jak? Právě proto je to nezákonné a osobní doklady z ruky dát nesmíš. A když je dáš, máš smůlu a budeš plati nebo v horším případě si sednout za nějakoho jinýho. No a když mě někdo začne nutit k něčemu nezákonýmu, tak je sice možný, že to myslí v dobrým, ale já předpokládám, že to myslí špatně. Kdyby to myslel dobře, nebude po mě chtít něco nezákonýho...
Máš pravdu. Ale koukal jsem že ten můj pas zakládají do zásuvky kde maj plno pasů ostatních lidí v příhrádkách nebo složkách podle čísel kempovejch parcel, měli tam v tom pořádek a systém, tak jsem to prostě neřešil. Měl jsem důvěru i proto, že v tom kempu majitel vždy bydlel v rodinném domě, kemp zjevně fungoval už léta a hodně lidí se tam znalo. Třeba v recepci seděl chlap, na fotce na stole byl podobnej chlap, ale starší, na na stěně visela zašlá fotka dědečka, a jako by si z oka vypadli. Prostě ubytovávají v domě a později v kempu už od císaře pána. Takovej podnik je háklivej na dobrou pověst, jinak by skončil. Prostě jsem jim věřil a když tam zakládali na recepci pasy všem, tak mne ani nenapadlo, že nevěřej jenom mně.