Právě jsem dočetl vlákno o nejtěžších kopcích v ČR a většina z toho co se tam popisuje je pro mně z říše snů. Kopce jsou totiž můj velký problém a rád bych se je naučil jezdit lépe.
U mně je nejspíš problém hned v několika věcech:
- hlava (prostě kopce nemám rád, chci je mít rychle za sebou a brzy se utavím)
- váha (lehce přes 100kg při 185cm)
- nejsem moc vytrvalostní typ
Jezdím na MTB a nebo krosu a pro začátek mi jde spíš o středně dlouhé (asi 3 až 10km) a středně prudké kopce (např závěr výjezdu na Mísečky, výjezd do Jánek z obou stran, ...).
Taové kopce bych rád vyjel pokud možno v kuse (ale 2 - 3 pauzy nejsou problém) a bez toho že budu každých cca 300m myslet na to že to nepřežiju s tím že ze mně pot stříká na všechny strany, srdce mi buší jak o závod a nemůžu popadnout dech...
Jak jste se naučili kopce zvládat vy? Máte nějaké osvědčené tipy a nebo rady pro mojí situaci?
Díky moc!
Je to celkem snadné. Já když jsem po letech zase sedl na fakt dobré kolo a měl jsem asi po 5 km roviny vyjet na asi 30 m vysoký hrbol, tak jsem myslel, že to nepřežiju a vedle pomníku vojáků z války 1866 bude i jeden nový. Po pár dnech jsem to zkusil znovu a kopec co má asi 100 m jsem jel na 3 x a po pár dnech jsme to zase zkoušel a zase a pak mě kopce začaly docela bavit a teď už zvládám docela dost, alespoň já jsem se sebou docela spokojený.
Chce to jezdit a jezdit a přidávat stále víc delších a prudších kopců. A ještě něco mi hodně pomohlo, když jsem nějaký kopec nevyjel naráz, tak jsem se k němu po nějakém čase vrátil a zkusil to znovu, dokud jsme ho nedal a pak nastoupila radost, že na tom přece jen nejsem tak špatně a najednou ty kopce začaly jít samy. Ještě mi docela pomáhalo, že mám v GPS výškoměr a když vidím jak metry naskakují a taky vím kolik ještě zbývá a přece nejsem srab abych těch posledních 100 výškových metrů vzdával a odpočíval, to přece můžu až nahoře :-)
A důležité je nemylet na to jak je kopec těžký, ale snařit se při tom rozhlížet, zaměřit se na něco pěknýho a to si prohlížet a hned to jde líp.
Mě funguje toto. Zařadím lehký převod a jedu prostě trochu pomaleji, než bych mohl v daném úseku. Kochám se krajinou a když není čím se kochat, tak se zaberu do vlastních myšlenek. Při jízdě do kopce většinou není potřeba reagovat tak rychle, takže řízení nevěnuju takovou pozornost.
Jak píše Lelek, bude to v trénovanosti. A chtělo by to určitě nějaká kila shodit.
Něco o tom je třeba tady:
http://ona.idnes.cz/jak-na-kole-nejlepe...
Ale je to článek zaměřený na ženy, proto taková hrůza z nárustu svalové hmoty.
Vyjet do Jánek mně tak hrozné nepřijde, to spíš jezdit některými ulicemi. Nechápu, jak to zvládnou ti vozíčkáři.
Ta hrůza z nárůstu svalové hmoty je fakt vtipná.
Taky nechápu, čeho se bojí. Vždyť je to pěkné.
Přímo k zulíbání :-)
No, ono pro netrenovaného člověka může dát cesta ze Svobody do Jánek docela zabrat, nezdá se to, ale na prvních 2,5 km ke kolonádě se nastoupá 100 m a když se to vezme trochu ostřeji, tak na závěrečných 500m na parkoviště k lanovce, kde se stoupá neuveřitelných 80 m a je to poctivých 12%, tak už mnohým nezbývají síly.
A z druhé strany z Čisté se do Jánek nastopupává 270 m na bezmnála 8 km do kopce a to už je únavný tou délkou.
Já jsem v cyklistice samouk, kopce jsem začal jezdit nerad, a proto, že když jsem jezdil triatlony, zrovna bylo módou vést kolo přes kopce, aby se nejezdilo moc v háku.
Prostě co nejvíc vsedě, na přiměřený převod, neřadit zbytečně, ale zase to nebrat dogmaticky. Krátký zvýšený sklon je někdy výhodnější vestoje, zrovna tak nerovnosti, ale zase na silnici na kočičích hlavách je často nutné zadní kolo přisednout, jakkoliv je to nepříjemné. Když jedeš 10km do kopce, logicky se mění sklon a musíš řadit. Stejně tak při prvním náznaku, že zvolený převod je příliš těžký je nutné rezignovat na hrdinství, odřadit, zvolnit, aby si organismus odpočal a nezakyselil se. Pozoruj terén, reakci organismu, zkoušej a přemýšlej u toho.
Dnes se to s měřičem tepové frekvence hlídá snadno, anaerobní práh tam řve daleko dřív, než pocítíš subjektivní potíže, hyperventilaci nebo bolest. Jinak stále platí 50 let staré Cihlářovo (legendární trenér mladých cyklistů): 3T = tiše trpělivě trpět.
Mě se nejvíc osvědčilo jezdit tréninkově několik kopců, které dobře znám. V každém jsem si našel svůj ideální převod a tempo. Když pak při tréninku, na výletě nebo na závodě potkáš podobnou situaci (délku, sklon, povrch, únavu, žízeň), už víš, co na ni platí.
185/100 opravdu není somatotyp vrchaře. Ale nejdůležitější je ta hlava, jak píšeš na začátku. Nenechat se od jiného jezdce vyprovokovat od začátku k tempu, které nejsi schopen udržet. Klidně ho nech jet, a šetři se zpočátku. Budeš překvapen, kolik jezdců ještě v tom kopci dojedeš, a jak snadno ti to v závěru stoupání pojede;-)
A ještě bych k té hlavě přidal tohle - když jsem vybejkovanej na něco ukrutnýho, tak i to ukrutný dám vcelku v pohodě. Když ale jedu někam do neznáma a podle informací to má bejt skoro po rovině, tak třicetimetrovej hrbol je skoro k nepřežití. Hlava umí bejt sfině :-)
3T bude asi to správný řešení. Tušil jsem to, ale člověk to nerad slyší ;-)
Trpělivě trpět ano, ale proč hned tiše? To já si u toho i občas i dpost zanadávám, teda když zbyde dech a když už je toho opravdu hodně, tak to už ani nemám rád když na mě někdo mluví a zvlášť když se ptá jak se mi šlape :-))
Možná proto, že to je trenér mládeže a na kurvy a piče není zvědavej.
To já když jedu do prudšího kopce, tak už taky ne i kdyby tam byly v trojřadu :-)
http://xman.idnes.cz/tour-de-france-na-vlastni...
Vždy jsem myslel že "speciální vysoké ráfky" se používají na časovky.
Jinak expert ze Scottu jel takticky úplně blbě. Tedy myslím. Zajímalo by mě jestli měl kromě speciálních ráfků třeba tepák.
Já jsem s kopcema míval velký problémy a ještě menší mám, osobně mám 115 kilo / 191 cm, takže podobný jako ty, jen vyšší BMI :). Nicméně já jsem to dělal tak že jsem prostě jezdil, ne kopce na začátek, nejdřív se rozjezdit po rovince a pak si dát kopce, přeci jen tělo potřebuje nastartovat. Kopce jsem vždycky nesnášel, ale teď, po tom co překonávám svoje rekordy apod, se na kopce vysloveně těším a přemýšlím jaký z těch okolo si vyjedu, po tom co se trošku rozjezdím po rovině (rozjíždím se minimálně 30 minut, jak mne poradil trenér, teprve po 15 minutách se optimálně nastartuje spalování energie). Taky jsem dělal velkou chybu v tom že jsem se je snažil jezdit rychle, teď hodím nejmenší převod a jedu pomalu, třeba 10-12km/h, ale jde to dobře a baví mne to. Take jezdit a jezdit, jinak to nepůjde :)
Jsou lidé, kterým vyhovují roviny a dokážou na nich jet úžasným tempem. Pak jsou lidé, kteří mají rádi kopce a jízdou po rovině se trápí - to je třeba můj případ. A pak jsou ti, kterým je to jedno a drtí jak kopce, tak roviny. To je myslím Radek. V každém případě ale platí - jezdit, jezdit, jezdit jak pravil Lenin. Bez naježděných kilometrů je i krtinec horou a s nimi je i Lysá hora krtincem.
Z vlastní zkušenosti:
1. Každý kilogram tělesné hmotnosti, který shodíš, je při jízdě do kopce náramně poznat.
2. Nejhorší způsob, jak jezdit do kopce je: pořádně to pod kopcem rozjedu, abych vyjela co nejvýš. Naopak, už na začátku kopce podřadit a hlídat si rozumné tempo a dech (někdo to už psal výše).
3. Brát výjezd kopce jako výzvu: "Tohle musím dokázat." Ten pocit nahoře stojí za to. A když se to nepodaří napoprvé, určitě to vyjde příště.
Přeji hodně vyjetých kopců. 8-)
Ono také záleží na povrchu, jinak se jede po asfaltu, třeba DS se jedou pohodově, i když je to 14 km stále do kopce, jinak se jezdí v kamení a šotolině, asi není potřeba se trápit a vyjet úplně všechno. Kopce mám ráda, víc než rovinky, dokonce je vyhledávám,i když nedojedu první.
Je to vlastně hrozně jednoduché:
- hlídat si ve výjezdech nízkou intenzitu, pokud nemáš natrénováno nebo bude na trase kopců hodně, tak nejlépe je jet v základní vytrvalosti; a to s mizernou výkonností často znamená se plazit strašně pomalu a v terénu náročné výjezdy nejdou vůbec (těm se ze začátku vyhnout)
- mít dostatečně lehké převody, abys splnil předchozí bod a to aniž bys musel lámat těžké převody s nízkou kadencí ve stoje
- jezdit, jezdit a zase jezdit (a to nejlépe hlavně tu základní vytrvalost z bodu prvního), až najedeš více tisíc kilometrů, hned to bude jezdit jinak; když je slušný základ, tak lze přidat i intenzity; největší chybou je, začít větší intenzitou bez pořádného základu
- každý kilogram navíc je v kopcích znát
Pokud striktně dodržíš bod jedna, tak nejsou nutné pauzy žádné ani když není nic moc výkonnost.
Já bych možná ještě dodal zajít k dornistovi/dornistce srovnat si nohy, plno lidí má nohy vybočený do stran a tak namáhá víc vnitřní stehení svaly než normální stehení a pak se šlape hůř, protože ty stehna nejsou tak zvyklý na pohyb, i chůze je namáhá méně... Mluvím z vlastní zkušenosti.
Já už si to s kopci po dobrém vyříkala.
Kopec není nepřítel a nekousne.
Občas mě nějaký shodí ze sedla jako jankovitý kůň, ale většinou nekopne. Tak prostě jdu než se umouří a uklidní a můžu zase nasednout.
Zvláštní je, že od doby, co se kopců nebojím, mě shazují mnohem méně.
Ale já nejsem samosoutěživý typ :-))
Při Tvé výšce shodit tak 35-40kg, Pak to pojede do kopců samo.
Tak takovouhle radu chtěl určitě slyšet a nemoh se jí dočkat :-))
To je mi jasný, ale když se podívám na vrchaře (Pantani, Virenque, Jalabert, Heras ze současných Contador nebo Simoni) tak si člověk může myslet leda cosi o anorexii.
Ale já nechci závodit jak ďábel a 65kg s mou výškou je dost extrém. A navíc mi to takhle zase mnohem líp jede z kopce dolů ;-)
Já jen odpovídal na dotaz jak jezdit kopce DOBŘE. Nicméně asi Tě zklamu. Z kopce je to hlavně o hlavě. Jeden z nejlepších sjezdařů dneška, Vincezo Nibali (v 19. etapě na Giru ve sjezdu docvakl ztrátu 53 sekund; když sjel Křížáka s Contadorem tak překvapením málem upadli) má parametry 180cm/64kg.
Díky všem! Nečekal jsem že se tu tak rychle sejde tolik odpovědí..
Pro sebe jsem si zatím vzal tohle poučení:
1. vyjezdit se podle Lenina (jezdit, jezdit, jezdit)
2. Začít pracovat spíš na vytrvalosti než na síle
3. Do kopce jezdit na pohodu a hlídat si tep)
4. Zhubnout (ale sorry - s 65 kg bych se při 185 cm cítil dost blbě)
5. Asi nikdo to neměl lehký...
Takže díky moc a zkusím na to zapracovat. Nejhorší bude ta 3. ;-)
Není to tak hrozný. Body 1-3 jdou ruku v ruce, jezdit hodně, na pohodu, případně s tepákem na nízké frekvence (pro začátek např. cca 1 hodinu v aerobním pásmu, zbytek výletu v základním, v anaerobním nejlépe vůbec nebo jen pár minut).
Bod 4 s tím přijde sám. Pitný režim a vhodná strava hodně napomůžou.
A máš nějaký tip na šikovný tepák? Bude lepší nějaký jednoúčelový na kolo a nebo se dá i s univerzálním (asi nikoho nepřekvapí že úplně stejný problém s kopci mám i na běžkách).
Osobně mám rád Polar. Hlavně proto, že je vodotěsný do 50m, takže se s ním dá plavat (zbytek je voděodolný tak do 2m). Teď tedy neuvažuji outdoorové hodinky s možností měření tepu (Suntoo, Garmin).
Jak často zabereš hlouběji než 2m? Máš jednu ruku dlouhou? ;-)
Stačí potkat balonovou baráž a hned musíš přepnout na baterie a dát pokyn k ponoru (více viz: http://www.ondrej-vojtechovsky.cz/images... ). Navíc u těch co jsou jen voděodolné nesmí se ve vodě šmatat na čudly, aby kolem nich nezateklo.
Na běžkách jezdím dost často v noci, podsvětlení je velmi důležité.
A to nemáš v bazónu problémy s pásem? Já měl tepák v bazénů párkrát a bylo to dost na prd.
Hlavně při otočkách strašně snadno padá a musí být hrozně utažený. Nebo jsem někde viděl, že snad k němu pak plavci nosí kšandy.
vozím ho utažený, výš, tedy vlastně vepředějc, než obvykle. S tím co píšeš mám problémy akorát když se příliš rychle natáhnu se odrazím. Vzhledem k tomu, že takový pohyb stejně žere moc kyslíku, tak ho neprovádím.
ještě jsem zapomněl, že mám hodně rád wearlink. snímač je hadrový (ostatní maj takovej kus plastu), vysílač má uživatelsky výměnnou baterii a dá se "odcvaknout" bez nutnosti sundavání celého pásu.
Ale myslím, že pro začátek stačí tepák za pár stovek ze supermarketu.
Pro orientaci stačí to nejobyčejnější bez dalších funkcí, jen když ukazuje kolik tepeš.
Mám tento:
http://www.kupkolo.cz/produkty/Pulsmetry_67...
Všechny se nosí jako hodinky, a většinou k nim dostaneš držák na řitítka (poslední dobou nepoužívám, stačí zastavit a otočit se za sebe a ztratí to signál).
Relativně levný, zaznamenává časy v jednotlivých pásmech (základní, aerobní, anaerobní). Pak vidíš, kolik jsi za den najel v kterém pásmu. Přesný průběh je lepší, ale mnohem dražší, a jedna zóna je imho málo na nějaké smysluplné sledování vlastního výkonu.
Napočítá ti předpokládané hranice podle věku a váhy, můžeš si změřit maximálku a zadat ručně, on dopočítá zóny, případně si je můžeš nechat na sportovním lékařství nechat změřit přesně a zadat ručně.
Nevýhodou je, že si nastavení nepamatuje při výměně baterky, a že nejde nastavit hlasitost pípání - takže na běžkách to přes rukáv a kulicha neslyším a na badmintonu to řve na celou halu, aby všichni slyšeli, že mi stačí třikrát zasmečovat a jdu do anaerobní zóny:-(((
Nedavno jsem si taky koupil PC15 a dost me stvou vypadky signalu, pokud jedu pobliz zeleznicni trati, pod vedenim a podobne. Nevim, zda ostatni pulsmetry taky tolik zlobi, ale co jsem googlil, tak u PC15 si na podobne problemy stezuje dost lidi. Pritom nejde o vterinove vypadky, ale z hodinove cesty po cyklostezce podel zeleznice mi chybi treba 10 minut...
Díky za zkušenost, taky často jezdím kolem trati. Koukal jsem se na to a ten problém bude tím že PC15 je analogový a zřejmě elmag pole z troleje zvládne zarušit přenos od pásu. Onyx už má mít digitální přenos a měl by tak (nejspíš) být odolnější...
Dělají to i jiné. Nejvíce záleží na typu přenosu mezi čidlem a přijímačem.
Třeba Polar CS100 na to byl také hodně náchylný. Teď co vozím Polar CS600 (který má jiný typ přenosu na jiné frekvenci), tak ten mi nevypadává snad vůbec (nevybavuju si, že by v poslední době někde vypadnul a to včetně míst, kde CS100 vypadávál vždy).
Na CS100 jsem dokonce zažil takový zvláštní výpadek. Stojíme vedle trati (ještě kamarád, který měl taky CS100) a přesto, že stojíme, tak Polar ukazuje, že jedeme 25km/h :-)
Uznávám, že s tímto tepákem Ti to asi nevadí, ale rádiový přenos nefunguje pod vodou (takže při plavání je vcelku k ničemu).
To mi fakt nevadí. Tepák, jak jsem tu psal jsem měl v bazénu jen párkrát a to je už nějaký čas zpět a to jsem ještě neměl CS600.
Teď jsem v poslední době nebyl ani v bazénu, natož s tepákem.
Na kole ten přenos funguje naopak mnohem lépe, protože má mnohem větší dosah.
Abych pravdu rekl, vubec by me nenapadlo zkouset s tepakem plavat. Nevim, jak to ta PC15 s vodotesnosti ma, ale v bazenu by ten hrudni pas pusobil jak pest na oko. Aspon ja teda nikdy nikoho s pulsmetrem v bazenu nevidel.
Navic pri plavani by stejne nebylo na hodinky videt, tak k cemu?
Jo, to mi dělá něco podobného. Jedu úplně pomaloučku, mírný krátký kopeček, a Polar mi ukazuje, že jedu na 105% maximálky:-(
To mohou být také dráty el. vedení nebo něco podobného.
Navíc se to děje ale ještě v jiné situaci a z jiného důvodu a tam to dělá u všech tepáků.
A dělá to oblečení, které především ve větší rychlosti nebo větru, když trošku plápolá, tak generuje impulsy jako srdce a pak taky pořád vidíš maximálku co tepák umí ukázat.
Tohle se mi občas stává a pouze v některém konkrétním oblečení, jiné to nedělá vůbec.
Jak bylo napsáno, tak stačí v podstatě jen aktuální tep a to umí každý.
Důležitější je znát aspoň orientačně svoje prahy, aby ten aktuální tep byl k něčemu dobrý.
Tím nemyslím hned jít na laktátový test, ale třeba aerobní práh si určitě dlouhodobým pozorováním toho, při jakém tepu ještě může plynule mluvit (nebo ještě lépe zpívat).
Anaerobní práh se určuje už hůře, tady je v podstatě možnost pouze Conconiho test (pokud nechceš jít na placený laktátový test).
Ono ale nepotřebuješ znát přesnou hodnotu ANP (anaerobní práh). Stačí když časem zjistíš, že třeba 30 minut nad určitou hodnotou je pro tebe konečná, 10 minut nad určitou hodnotou je konečná, atd.
A pak se naučit dobře znát svoje tělo a jeho reakce a závislost tepů.
Když jsi třeba hodně unavený, tak se vše posouvá, oba prahy jdou dolů a může to u někoho být i o hodně.
Po čase ježdění s tepákem se tohle naučíš a pak když vyjedeš, tak během pár minut poznáš jak na to jsi. A tedy jestli je třeba se daný den obzvlášť šetřit, apod.
Takhle se pak dá i v blbý den, kdy je člověk hodně unavený odjet i delší trasa více hodin na pohodu.
Běžky jsou v tomhle ohledu horší. Tam není nic adekvátního superlehkým převodům a nelze se v trošku prudších kopcích úplně flákat (to pak u klasiky bude klouzat i s dobrým namazáním) jako na kole, tedy pokud to chceš odjet ve stopě.
Když je to téma o kopcích, tak já mám tepák zkombinovaný s tachákem a výškoměrem. Když už se hrabeš do nekonečného kopce, je prima sledovat, jak tam ty metry naskakují (nebo taky nenaskakují).
Značek a typů je vícero, já mám roxku od Sigmy, umí navíc i ukazovat aktuální sklon cesty a na počítači se můžu podívat na profil.
Musíš si zafixovat, že:
1. na kole jezdíš proto, abys zdolával kopce, jiný smysl ježdění na kole nemá
2. každý někdy začne tlačit
3. je-li to nutné je třeba dát kolo na ramena a poponést
Začni si počítat BI jak budeš nad 20 si v poho.
Dole hodit nejlehčí a snažit se to vyjet... ;-)
Přesně to jsem zkoušel a bezpečně mně to utaví - hlava holt tak pomalu jet nechce, nohy se ukmitají, plíce zadýchají a já odpadám :-D.
Ale zkusím to holt rozjezdit...
Ber ty rady vážně - raději co nejlehčí převod, nehnat to, aby ses nezadýchával. V momentech, kdy sklon poleví, nezrychluj, ale snaž se regenerovat, zklidnit tepa dech, uvolnit nohy a do dalšího stoupání jedeš zase v pohodě. Než jsem na tohle došel, tak jsem se taky v každým zvedáku trápil. A až něco takhle nastoupáš, zjistíš, že se dá stoupat docela v pohodě a téměř donekonečna. A podle zlepšování kondičky i rozumně zrychlovat.
Tím rozjezdit jsem myslel přesně tohle - abych si na to pomalejší tempo zvyknul. Teď tam sice ten malý převod dám, ale hlava to neukočíruje a já jsem z toho vyřízenej... S tím budu muset začít asi jako s první věcí.
Přesně tak. A pokud jedeš s někým, tak si jet pořád to "svoje" a nenechat se strhnout a následně utavit. Holt ostatní počkají; anebo počkáš ty. ;-)
Ani třeba čekat nemusí. Ne tak málo turistů jsou v kopcích plašani. A dost často se mi stává, že na začátku delšího kopce mi mizí v dáli, já si držím svoje rozumné tempo a třeba ve 2/3 kopce je tím svojím pohodovým tempem zase zpět předjíždím a oni odpadají.
Ne, ne, kdepak, obzvláště v kopcích platí osvědčené cyklistické pravidlo "když nemůžu, tak nasadím" :o)
Na jedné silnici s táhlým stoupáním tak asi 20 m předtím než se silnice ještě mnohem víc ztopoří je na silnici velký nápis "Zaber nebo slez !"
Když jsem to viděl a čet poprve, tak jsem hned nepochopil, nezabral jsem a asi po 50 m jsem opravdu slez :-)
Coby rychločtenář občas hodím pohled na text, z pár zachycených slov vyhodnotím, čeho se to bude týkat a jestli má smysl přečíst i ta ostatní slova...
Takže výsek - ztopoří... "Zaber nebo slez" - mě fakt zaujal. :-)))
au, au, au, břicho bolí, ach ty zkratky :-)))))
Točit se
Točit se
Točit se
to musí rychle a zlehka
V.I.Újezdák
Ps :
Nejenom na silničce to lze trochu zlepšit správným převodem, tedy např i technicky volbou "lehčí" kazety.
Nestydět se kašpárka, při naší váze je lepší vypadat jako blbec, než si druhý den mazat kolena opoldedokem a přemýšlet kde se stala chyba.
Mám k této tématice osobní dotaz:
co je výhodnější?: jezdit v sedě nebo se v kopcích zvedat?
Já se pokaždý zvedám, jsem díky tomu terčem posměchu, ale mě se tak prostě jede líp, nezadýchám se tolik, nebolí mě tolik nohy... Prostě si to hezky vytahám nášlapama a jsem spokojená než se dřít v sedě. Tak mi to připadá, ale nevim , na kolik je to opravdu rozumné.
Zkus lehčí převod, vyšmrdláš to v pohodě v sedě a nebudeš muset nic tahat nášlapama. S těžkým převodem sebou cloumáš a i když ti připadá, že přenášíš hodně síly, není to zdaleka tak efektivní. Prima škola na tohle je jízda do kopce úzkou stopou po asfaltu mezi ledem, případně válce.
Jít ze sedla má smysl až když už se kopec jinak nezvládá, ve dlouhém stoupání pro změnu polohy, nebo když je potřeba momentálně zrychlit.
No od doby, co mam lehokolo, ztratila tahle otazka smysl, tam neni co resit. :)
Tak pokud ti to vyhovuje a kopec vyjedes, asi bych se s tim netrapil, me to k smichu neprijde.
Kdyz o tom uvazuju, tak ze zacatku na favoritu jsem taky jezdil casto ve stoje a postupne jsem misto vstavani ze sedla zacal pouzivat lehci prevody.
Jeste me napada, jestli nemas treba prilis nizko sedlo nebo jinak spatne serizene kolo, ze ti jizda ve stoje tolik pomuze?
Na to není obecná odpověď. Jízda ze sedla je o trošku méně efektivní (i když se umí technicky správně). Ze sedla každý bude při stejné rychlosti tepat o pár tepů výše. Když se umí jezdit technicky správně, tak to nebývá moc, většinou tak kolem 5 tepů nahoru (to číslo není žádné dogma, každý to má trošku jinak).
Z tohoto pohledu by se tedy mohlo zdát, že to není vhodné.
Jenže jsou tu další faktory. Zapojíš trošku jiné svaly a rozložíš tak lépe zátěž. Tedy oddálíš únavu těch, co se zapojují při jízdě v sedle.
Pak jsou tu další faktory typu na jakém jedeš zrovna kole. Na silničce nebo celopevňáku bude jízda ze sedla výrazně vhodnější než na fullu s vyšším zdvihem (kde budeš ze sedla hodně ztrácet v odpružení, přitom v sedle se dá jet téměř bez ztrát).
Pak se jízda ze sedla hodí na velký výkon po krátkou dobu.
Takže šlapat ze sedla v rozumné míře rozhodně ano. A přizpůsobit to kolu, terénu, kopci, stylu jízdy konkrétního jezdce, atd.
Jen pozor na přehnaně drcení přehnaně nízkých kadencí ze sedla. To dlouhodobě tělu nedělá dobře (někdo to snese takhle mnoho let bez problémů, někdo může mít problémy brzo, třeba s klouby).
Jo, musím souhlasit (alespoň z vlastní zkušenosti), že v tom sedle to určitě bude efektivnější.
Když je to kratší kopeček, kde ani nemá "cenu řadit", anebo bych tak spíš úplně zbytečně ještě navíc ztratil setrvačnost, tak to také jedu ze sedla, ale delší a táhlejší kopce raději dám tak lehký převod, že vlastně šlapu stejnou silou a tempem, jako bych jel po rovině.
Když tedy jedu zkoumat třeba přes Krušné hory Německo nějakou delší trasu a vím že i zpátky se budu muset vracet některými (nepříjemně dlouhými kopci), tak nahoru klidně dám i převod 30/26(23) a šlapu si pěkně v pohodě, i když třeba jen 10-14km/h, ale pěkně na pohodu, i když bych dokázal i rychleji, ale zase nevydržel tak dlouho a bez přestávky.
Vestoje to "víc zadýchává" (i na lehčí převody) a o to náročnějí a bolestivější potom (zbytečně) bývá i návrat, když těžkými převody ze sebe ve svém věku už stejně žádného "závodníka" neudělám a chci si tedy výlet raději užít, než protrpět a o to raději vydržet delší trasu, než ji jet "naplno" ;-)...
Jen jsem zjistil, že se vestoje sice dokážu i minimálně "kývat", ale víc se tak zadýchám, než když kývám řidítky do stran, takže raději trochu kývám, ať to vypadá, jak chce a nevím, jestli je to normální, anebo jestli třeba nemám nevhodně vysoká řidítka.
(v sedě mi ale jejich výška vyhovuje, jsou to berany silničního kola a převážnou část cesty se držím buď nahoře za trubku mezi brzdami, když si chci narovnat záda, anebo za páky brzd, pokud potřebuju větší sílu proti menšímu větru, anebo do kopce - dole se držím jen proti opravdu silnému větru, anebo do hodně velkého kopce, kdy už se to staví na zadní)
Obecně lze říci, že v sedle zapojuješ méně svalů, je snažší slouhodobě udržet techniku šlapání, tedy menší spotřeba energie, a snadněji se udržíš v aerobním pásmu.
Tedy v dlouhých kopcích se snažit co nejvíce toho odšlapat v sedle.
Ze sedla má smysl chodit z důvodů, které popsal mlok výše, tj.
- krátké prudké stoupání (i změna profilu v průběhu kopce)
- serpentina na silnici je často též spojena s vyšším sklonem
- na kole z neodpruženou zadní vidlicí přejíždění větší nerovnosti
- změna rytmu šlapání a zapojení jiných svalových skupin (s výhodou spojit s předchozími situacemi)
Ale základem je naučit se udržet vysokou frekvenci šlapání v sedle na optimální převod (tzn do kopce při velké zátěži), což je namáhavé a bolestivé, proto to rekreační jezdci příliš nezvládají. Když to zvládneš, získáš nad kamarády obrovskou výhodu. Naopak, častou chybou je snažit se udržet těžký převod a šlapat v sedle silově. To je obrovská zátěž na šlachy a klouby.
Dyš ony některý ty dámy umí jezdit ze sedla tak, jak to umí málokterý chlap. Chlapi jsou na tyhle ladný pohyby trdla. Tyhle ženský se nehrbí, jsou hodně vzpřímené, takže mají méně pokrčené nohy, neklátí se ze strany na stranu, takže se neperou s řidítkama, zato hodně moc práce odvedou výrazným pohybem pánve. Ne, neni to žádnej sprostej ftip :)a když to některá takhle na tom kole umí, tak si myslím, že ani při trochu těžším převodu ty klouby a šlachy netrpí víc, než při jízdě vsedě a že pro ní není problém vstoje zvládnout prakticky to samý co vsedě.
To by me zajimalo, co rikaji ridici v Praze, kdyz se rozjizdim na zelenou :-) To je totiz skoro jedina situace, kdy chodim ze sedla, protoze nechci moc zaclanet...
Ještě jednou díky moc všem za rady a tipy.
Na 60 kg se mi zatím zhubnout nepovedlo, takže to do kopce pořád dře :-). Přesto se ale chci podělit o první úspěchy při ježdění s tepákem - v pohodě a bez zastávek dám výjezd do zvlněného stoupání 6km / 300m, 12km /400m. Jasně, nejsou to nijak prudké kopce, ale i tak jsem si dřív nedokázal představit že bych něco takového vyjel. Po několika jízdách už jsem schopný to celé vyjet v aerobním pásmu - trvá to sice věčnost, ale vyjedu to a časem to bude už jen lepší a lepší.
Takže ještě jednou díky moc všem!
A kde ty stoupáky jezdíš? já tu mám skoro jen samý prudký. Nejméně prudkej je cca 350 metrů na 5km :)
Teď jsem se párkrát z našich rovin dostal na Šumavu - hezký je to třeba ze Zdíkova na Sedlo pod Přilbou (ze Zdíkova směrem na Kvildu, cca 9 km, něco přes 320 m, v podstatě pořád do kopce). Zdíkov - Kvilda je nějakých 15 km a možná kolem 420 - 450 m, od Sedla pod Přilbou jsou tam i úseky z kopce.
No já to mám domu vždycky kopec 1km a 100 metrů stoupání, tím zakončím každej výlet :-)
Něco takovýho mám u baráku taky - asi 1,5 km a nějakých 120m. A to je všechno. I když to jedu víckrát dokola, tak s těmi dlouhými kopci se to prostě nedá srovnat. Ze začátku jsem na jednom z míň skloněných úseků dokonce zastavil a začal zkoumat kola a brzdy, kde to drhne - protože jsem i z (pocitově) kopce dolů musel šlapat a nejelo to. Jakmile jsem slez, zjistil jsem že to z kopce dolů rozhodně není... Hlava je holt potvora.
jeden pán mne poradil že kopce jsou hlavně o dýchání a dobře se trénuje dýchání tak že si dáš něco co má tak 1 kilo na prsa, lehneš si a dýcháš, nadechovat nosem a vydechovat pusou, aby se ti to závaží zvedalo a klesalo, pak prý posiluješ dýchání. A naopak pak dýchat tak aby se to nehýbalo (do břicha). Tělo se prý pak dostane do fáze kdy si v zátěži samo určí jaký způsob dýchání mu víc vyhovuje a líp to zvládne. Ten pán je poměrně slavný závodník, tak snad ví co říká, ale osobně jsem to nikdy nezkoušel...
No, nevím. V rámci přípravy si kladu vždy před usnutím na prsa třicetilitrovej pytel zahradnickýho substrátu. Nepomáhá to. :-(
To chce víc, tak 500kg, a bdueš spát jak zabitej.
konkrétně 16 tons: http://youtu.be/piWCBOsJr-w (4:20)
Na hrudník NE. Když už tak na břicho. Spousta lidí k dýchání nepoužívá břicho, což je dost vážný problém.