Jaké to je cestovat s malými dětmi po východní Evropě? Pít vodu ze studen, ochutnávat kvas, nocovat nadivoko a ráno ze stanu koukat na stáda ovcí? Každý den se potkávat s lidmi, kterým pohled na vozík s dětmi vyvolával úsměv na tváři a jejich srdce se otevírala.
V květnu loňského roku jsme se…
Nó, klobouk dolů. Chystal jsem se do Moldávie, ale odradili jste mě. Dík.
Tak to bych nerada. Určitě stojí za to tam jet. Jen se připravit, že to není procházka (projížďka) růžovou zahradou, jak by se mohlo zdát a jak se zdálo nám, než jsme tam vyrazili. Navíc - mít o 10 stupňů příznivější teplotu, také bychom to viděli jinak. Takže s chutí do toho!
Pěkné počteníčko, Rumunsko jsme absolvovali před 11 ti roky též s dětma, ale 12 až 15 let, takže to je o něčem jiném. To už se člověk nemusí omezovat tím, kolik toho ujedou. Jde spíš o to je uhlídat. Nemyslím tím bezpečnost, ale hlavně aby se neztratily, byli jsme totiž 2 rodiny – 4 děti. A to jsme tehdy vůbec navěděli, do čeho jedeme. Měli jsme ještě v živé paměti cesty z 80.let, kdy se i na chleba musela vystát fronta, pokud jsme na něj náhodou narazili. Ale jinak to tehdy bylo parádní, takové19.století na venkově, za hodinu tak jedno, dvě auta... To už v roce 2000 nebylo. Takové údolí řeky Iza s půvabnými kostelíky se hodně proměnilo.
Docela mě překvapilo, že vás nechtěli pustit přes Užhorod. V 90.letech jsme projeli bez větších problémů. Též před dvěma roky při cestě přes Ubl'u nebyl problém a zpět z Ukrajiny jsme se vraceli přes pěší přechod Slemence jižně od Užhorodu (asi 20 km). Že by se situace změnila?