„Nikdy se nevracej". Kde jsem to vůbec sebral, tuhle hlášku? Je to něco jako „nikdy nevěř nikomu kdo má přes třicet". Nevím, teď už mi nezbývá než věřit i těm přes třicet, už dost dlouho. A výsledky nejsou odlišný od těch pod třicet. Ale to jenom tak, raději pojďme zpátky. Nikdy se nevracej. Není…
Sedím na křesle proti počítači a jsem omráčen tím, jak to dopadlo. Věděl jsem, že to dopadne dobře, ale nečekal jsem, že takhle. Moc se mi to líbí. I když se přiznám, že jsem si musel přečíst předchozí díly, abych si osvěžil, kdo byla Sedmikráska.
Čeče o ženských které ti ubližovaly napíšeš deset dílů a o sedmikrásce odstavec? Asi to tak má být. Každý chce šťastný konec a nejlépe hned a včera bylo pozdě. Děkuji a doufám že budeš psáti dál...
No myslím žes to vystih, ty a Jurimír. Včera jsme o tom měli doma něco jako tematickej večer. Vílu mrzelo, že jsem ji tak zkrátil a odbyl. Že to byla taková lávstory a já z toho udělal jen pár řádků.
No má pravdu. Byla. A pořád je. :-)
Takže nakonec jsi zkusil všechny. Zubajdu taky, donést kytky, to se počítá za platný pokus. Takže kdo měl pravdu?
:-)))
Jinak ti rozuzlení přeju, a mezi námi, tu zápletku před ním taky. I to k životu patří.
No ufff, teprve včera jsem to přečetl všechno hezky pohromadě, na třikrát teda :-)
A koukám, že jsi to v životě taky neměl jednoduchý ;-)
Jenom se trochu divím, že jsi toho moc nenapsal o té úplně první ženě, kvůli které to vlastně všechno začalo ;-) Můžeme se na to všichni ještě těšit, nebo to byla taková hnusná záležitost, kterou nejsi schopen/ochoten dále rozvádět a je i pro Tebe dodnes tabu ? ;-)
Nedělal bych to. Ten začátek je dobrý. To by rovnou mohl psát životopis. A začínat od Mařenky v mateřské školce.
proč ne? Když si vzpomenu na mateřskou školku a Jirkovu ségru...
A na ten průšvich,když jsme se chtěli dozvědět pravdu....
:-D
Ty jo, tak z toho jsem taky měla ve školce slušnej průser :o)))
A dodneška si pamatuji, že jsem pak doma dostala výprask...
A to jsme na sebe jen vystrkovali holé zadky :o)))
vejprask naštěstí nebyl.
Ony měly holky rozbitej záchod, tak chodily k nám. No a my šli s Honzou na záchod a ta holčička vstala a natáhla si kalhoty. No a my zírali na to, že stála tak, že jí nebyl vidět pindík. Nešlo nám to do hlavy a večer jsme to oba zkoušeli. Šlo ho strčit mezi stehna a stát tak, aby nebyl vidět. Ale neudělala se tam ta čárka! Nechápali jsme to. Druhej den jsme to znova probírali a pak se rozhodli dozvědět, jak to teda je a šli jsme holky svlíkat.
CHytili nás u toho, ale nám to bylo fuk. Byli jsme otřesení. Ta holka ho neměla vůbec!!! Nechápali jsme jak čůrá, když je mrzák...
No a když na mě doma nastoupili, co jsme ve školce prováděl, tak jsem se rozbrečel a mezi vzlykama vyrážel, že ho ta holčička nemá a že je mi jí líto, že nemůže čůrat a... No takže místo vejprasku přišlo delší vysvětlování jak to vlastně je :-D
Pak jsem zasvědceně poučoval ostatní, že kluci maj pindíka, ale holky, holky ty maj housku, ale čůrat tím prej taky nějak jde :-D :-D
To víš, já měl jenom bráchu, ségru žádnou...
To mě vůbec nenapadlo, o jaké rodičovsko-vychovatelské zážitky jsem přišla, když jsem si pořídila dvě různopohlavní děti těsně za sebou a koupala je spolu ve vaně... :-))) A hlavně o jak silné zážitky tím pro život přišly ony!
Zrovna si také říkám, o co jsem byla připravena, když jsem měla o rok mladšího bráchu.
Mě vlastně ani nikdy nepřišlo divný, že maj kluci a holky každý něco jinýho. A jestli mi to někdy divný přišlo, tak jsem byla tak malá, že si to ani nepamatuju...
Ale teď jsem si vzpomněla na mého o mnoho let mladšího brášku... Měl stejně starou sestřenici a vyrůstali spolu a doma jsme se taky nikdo v koupelně nezamykali, takže ten rozdíl mu musel být jasnej, ale nedokázal si ho zobecnit.
Jednou takhle chytnul kotě, otočil si je, jak to viděl u dospělých a znalecky povídal - tohle je asi kocourek... A když jsme se optali, jak to poznal, tak prý "má takové černější bříško".
K tomuhle existoval jeden krásnej vtip:
Hrajou si nahatý mrňata na písečku a jeden chlapeček šťouchne do toho druhého a povídá:" Hele, ona nemá fimfálka...!"
Ten druhý se na ní jen mrkne a odpovídá: "To víš, ženský, ty všechno zničej"
;-)
Jasně, ale mne by docela zajímalo z jakého důvodu došel k tak ráznému rozhodnutí, že kvůli nešťastné lásce musí prchnout až na druhý konec republiky ;-) Předpokládám, že to bylo úplně poprvé, kdy to řešil tak radikálně...
A protože i mně se už kvapem blíží čtyřicítka, tak jestli se mám na něco takového taky připravovat :-)))
a tys o tom nepřemýšlel?
Já po rozvodu neskončil v Austrálii jen díky jedné velké náhodě.
No přemýšlel, ale už to mám hodně komplikované tím, že tu mám potomka :-) Že by se mi chtělo jezdit semtam, tak to tedy ne... Včetně toho, že bych si musel pořídit i auto, veřejnou dopravu už předem vylučuji, to by bylo cestování na kolik hodin :-(
No, myslím, že můžeš být v klidu. Je vidět, že u tebe není na útěk na druhý konec republiky ten pravý čas :o)))
Staci trosku snehu a skoro emigrujete vsichni, tak se moc nekasej. 8-)
Hele, jak jsem četla, tak to japonské zemětřesní vychýlilo zemskou osu o 10 cenťáků.
Jestli to bude mít za následek nějaké klimatické změny směřující ke snižování teploty v naší zeměpisné šířce, tak tě za trest do teplých krajin vezmeme sebou...
Asi ještě ne, možná tak nejdřív až bude holce 18 a už k ní nebudu mít žádné "povinnosti", a to si ještě počkám :-)
Ale když to tak vezmu, tak ono snad ani není před čím utíkat, se všemi svými bývalkami jsem vlastně pořád nějak v kontaktu ;-)
18? Spíš 26! Nikdy nevíš, co se vyvrbí ...
Mno, do těch 26 ji ale rozhodně nehodlám stoprocentně finančně podporovat... Jsou všelijaké brigády apod., musí se taky naučit, že s nastavenou rukou a čekáním, že mi někdo něco dá, se životem protloukat fakt nedá...
Cha, cha, cha... I ty najivko... :o)))
Kde nic není, tam ani čert nebere ;-)
A dospělého zdravého člověka teda živit nebudu déle než do těch max. 23, to je maximální řádná doba studia vysoké školy. Ostatní je už nadstandard, a to už si mládě potáhne ze svého... Když dnes mohou studovat pracující, tak proč by občas při studiu nemohli na práci máknout i haranti ???
Já jsem šel do práce hned v 18 a nepřišlo mi to vůbec divné...
Jenomže když není dohoda, tak to rozhodne soud, víš? Posoudí jak náročné má dítě koníčky, co potřebuje na studium a tak. Myslím že je to tak až do těch 26. :-((
Mám s tím nějaké zkušenosti taky, o těch jsem nepsal.
Do 24. Dneska už děti nevycházejí z osmičky... (Teda jak já se těším, až mi dostuduje aspoň ta nejstarší třetina dětí!)
Hele, není to přece jenom do těch 25/26ti?!?
Spíš bych si tipla do těch 25...
Kdybych já si tak vzpomněla, jestli šlo dítě z 8mičky nebo z devítky a kolik let vlastně bylo na vejšce...
Jediné, co vím, že šla jako prosincová do školy o rok později a dostudovala loni v září, v prosinci jí bylo 26.
No, já promovala v 23, někteří ale i o rok dřív, protože dost vysokých škol bylo čtyřletých. Takže s devítkou to vychází na něco po 24. Podle data narození... Dcera je květnová, tak poměrně brzy po čtyřiadvacetinách.
Jo, to živení zabralo, když se chtěla před rokem vdávat. Taktně jsem ji upozornila, že tím pádem už nemám vyživovací povinnost a tuším se skorozetěm plány přehodnotili, a už jim svatba až po skončení školy stačí.
nebyla chyba to naznačování? :-)
No, nevím... V ten moment ty plány zaváněly takovou huráakcí, že jsem měla poněkud obavy, abych ji za rok neměla na krku zpátky i s vnoučetem. :-))) Mezitím už nějaký ten pátek uplynul a nastávající člen rodiny se zatím celkem osvědčil.... (tak už ji vlastně moh dávno živit, co?)
Hele, jestli půjde studovat, tak si to moc růžově nemaluj. A už vůbec si nemysli, že by se jako děťátko o sebe plně postaralo.
Naše holka sice při škole chodila na různé brigády a pak i dlouhodobě učila ve školce, ale je to o tom, jak zvládá školu.
Byla období, kdy neměla šanci jít makat, i kdyby stokrát chtěla. Prostě potřebovala udělat zkoušky nebo něco do školy, tak se holt nedalo nic dělat.
mě zachránila jedna slečna, která mmě postavila na nohy, vrátila mi sebedůvěru a vytáhla mě ze sraček, aniž za to něco chtěla.
Bez ní bych tu pravděpodobně fakt nebyl a možná bych vůbec nebyl na světe.
V AU mám kámoše, takže jsem měl dohodnutý bydlení, školu a vlastně skoro i práci. Prachy taky nebyl problém...
Díky básníkovi jsme si tady 10x početli o vztazích mezi muži (mužem) a ženami. Bylo to hezké čtení, i když občas smutné.
Dnes jsem nechtěně vyslechla telefonní rozhovor, který také něco vypovídal o vztahu muže k ženě. Z fitcentra společně se mnou vyšel mladý muž (+-35) a telefonoval. Osobu, s kterou hovořil, oslovoval "krávo" nebo "tyvole", občas to proložil "neser mě". Myslela jsem, že se baví s nějakým kamarádem. A pak to přišlo: "Ty krávo, ty pro mě nemáš nic k večeři? Tak proč jsem si tě bral, neser mě!" A pak nasedl do velkého SUV.
Měl jsem kdysi kolegyni, která hovor o svém muži zásadně začínala slovním spojením: Ten můj debil, případně Ten můj čůrák.
Na druhou stranu, když slyším rodiče hovořit ke svým dětem, ani se nedivím, že děti pak stejně oslovují svoje partnery. Máme naproti rodinu, kde se na děti zásadně nemluví, jen řve a slova krávo, zmrde či hajzle jsou běžným oslovením.
Kdo takhle mluví s partnerem, nebo dětmi, jen ukazuje, že je sám tím, čím druhého nazývá. Ten kdo je tak nazýván a nebrání se tomu je buď stejný orgán či zvíře a nebo osoba bez vlastní důstojnosti. Neplatí u dětí, tam je možnost obrany minimální.
Vytištěno, svázáno kroužkovou vazbou a předáno přítulkyni
Přečetla (skoro) jedním dechem stejně jako já
Děkuje za pěkné čtení a mám vyřídit pozdrav :-)