http://homen.vsb.cz/~hla80/2009Svarovani/3-3.pdf
Píšou tam, že "Al slitiny nemají žádné fázové přeměny v tuhém stavu". Z toho bych odvozovala, že popuštění nebude mít takové účinky jako u oceli, snad jen nějaké snížení pnutí (?). Bych to nenahřívala, si myslim, že tím může akorát zhrubnout zrno,což je příčinou, proč to praská vedle svárů (tepelně ovlivněná oblast). Na svařování hliníku jsou speciální metody a ten, kdo s tim dělá, ví, jak se to má dělat. Tohle bych neviděla na práci pro amatéry.
Velice zajímavý počtení, docela jsem se vrátil zpátky na učiliště, když jsem viděl ty diagramy, připomnělo mi to něco podobnýho u ocelí, co už jsem poněkud pozapomněl:)).
Tys od fochu?? Tohle nebývá zrovna typicky ženský koníček:).
Jo, sem z teorie svařování a nauky o materiálu kdysi dělala státnice, ale nebylo to moje hobby, tak už si moc pamatuju. Ale dívala jsem se na ty metody svařování hliníku (MIG, TIG) a u obou mi přijde, že jde o maximání minimalizaci TOO, prostě jen aby se to na spoji slilo, a o maximální zabránění jakýchkoliv poruch, bublin či vměstků. Prostě se to akorát slije a finito. To nemá smysl znova nahřívat.
E.....e-e.....jasně:))).
Máš pravdu, předsedo!!:)
No, a tady na tom svarfóru píšou, že se to má vytvrdit :))
http://www.svarforum.cz/forum/viewtopic.php?id...
U oceli se tomu říká stárnutí (a je to blbě), ale je fakt, že u hliníku je tentýž proces nazýván vytvrzováním. Si akorát pamatuju, že k tomu dojde časem samo, ale prej se to dá urychlit :))
Takze asi prilis nezalezi na cisle toho konkretniho duralu.
Prekvapila mne tam jedna vec - nahodou jsem se docetl, ze existuje nejak upravena ocel, ktera se po popusteni sama casem opet zakali.
Si fakt už moc nepamatuju a spíš se teď bavím čtením něčeho dávno slyšeného, ale o samovolném zakalení v pravém slova smyslu pochybuji.
U oceli se "zakalením" chápe de fakto "zafixování" typu mřížky, která přirozeně existuje jen za vysokých teplot (v pevné fázi). Rychlým ochlazením se znemožní tuto vysokoteplotní mrížku přetransformovat do mřížky nízkoteplotní(atomy se nestihnou v tom krátkém čase přeskupit). Nepovažuji teda za možné, aby se ocel při normální teplotě samozakalila (přešla do vysokoteplotní krystalické mřížky).
Spíš se bude jednat o ten proces stárnutí. K němu dochází u železa (nízký obsah uhlíku). Teď z hlavy neřeknu, co se tam uvnitř přitom děje, bude to něco s hranicema zrn (?), ale má to ten efekt, že to tvrdne a křehne, což lze brát jako jednu z vlastností zakalené oceli, ale chybí tomu pevnost...
No, vysvetloval to svarec, ne chemik. 8-)
žádnej chemik, obyčejnej strojař, co dvacet let programoval počítání vejplat :))
Ale těžkej praktik u koní a tam se kujou podkovy, ze železa :) Si vem starej rezatej hřebík. Zlomíš ho, ale neohneš. Novej hřebík ohneš a nezlomíš, ten musíš štípnout kleštěma. A o tom je to stárnutí. Na lomu (ve středu, ne ten rezatej povrch) uvidíš jinou strukturu na tom starým hřebíku než na tom novým uštíplým, takovou zrnitou, a to je to zestárnutí za normální teploty.
U duralu je tvrdosti (ale taky křehkosti) dosaženo stejným mechanismem, jakým probíhá stárnutí u železa, ale říká se tomu vytvrzování.