V tomto a příštím díle (pokud ho budete chtít) procvičíme emoce ze všech stran, budeme se vznášet i v tom lítat. Pak se vrátíme zase do běžnějšího života, tak to zkuste chvíli se mnou vydržet. Díky :-)
Odemknul jsem dveře holobytu, ale vzal jsem ji jemňounce zkroušeně za ramena:„Víš Neonko..."…
Nějak nenacházím slova. Krásné, nádherně, procítěné - to všechno je moc slabé. Obdivuji tě, jak jsi to napsal a ještě více tvou odvahu, žes to zveřejnil.
A pokračuj, prosím tě. Vždyť už jsi vlastně další díl slíbil.
8-)
Zustat u hepiku? A nebylo by Ti to samotnemu lito?
Co ja vim, tak ses k hepiku nakonec stejne propracoval, tak proc nedojit az k tomu soucasnemu? 8-)
To jako myslíš dle hesla: "Čím víc hepíků, tím víc život?"
Ne, tim delsi telenovela. 8-)
No já to původně začal jako k hlavně k "současnému hepíku", ale odněkud jsem začít musel. A tak jsem začal z Liberce a otevřelo se mi takový kvantum věcí zevnitř, že to prostě píšu. Dotlačit to až k současnému hepíku by bylo fakt na román.
Moc krááááááááááááááááááásné. Já jsem sice dost suchar, ale tohle je krásné. Mám obrazovou představivost a všechno jsem před sebou viděl. I ty střepy z hrnku.
Hrneček jo?!? Tak ty ruce na peřinu :o)))
Bylo to takové sametové, žádné porno. A navíc mám na klíně "nojbůka", takže to mám pod kontrolou ;-)
Tak na to pozor!!!!
http://notebooky.idnes.cz/drzte-si-notebook-od...
Tý, jo, fakt dobrý!
Už se těším na pokračování. Píšeš moc pěkně!
Vláďo perfektní. Budu doufat, že alespoň trochu něčeho podobného ještě zažiju. Přece jenom dvě pětinky života za mnou , ale času ještě dost. V duchu ti závidím, ale přeju.
Tvoje emoce přelétly kus republiky a dostaly mě, chvilku jsem musel přestat číst, nechtěl jsem čučet na obrazovku uslzenýma očima.
Mě u toho teklo z nosu. Nikoliv z dolního!
To jsi Zdenále překvapil. Já myslel že karatisti maj emoce vyřešený a vyrovnaný. Ale možná to bylo smíchy, ne? :-))
Dyť mě znáš. Ze všeho si musím dělat prdel. Tvoje psaní se mi líbí, akorát to nemusím připomínat v každém pokračování.
Jinak jsou emoce a nemoce. Některé mám pod kontrolou, některé méně. Holt, nejsem Buddha.
rve mě to za srdce.
Prožívám to.
Strašně silně.
Kdybys toměl napsaný celý až do konce, budu u toho sedět dokud to nedočtu. Nepotřeboval bych jíst, nepotřeboval bych nic. Nevěděl bych o okolním světě hodiny a hodiny.