Včera přišel synek s dotazem, mám-li nějaký cestopis. Hanzelku+Zikmunda odmítl, vzal si Tomšíčka, Vlasáka (zdravím) a Knebla. Jeho slečna by prý ráda cestovala, nejradši do hor.
To mi hlava nebere, proč si radši nevezme průvodce, který by pro cestování byl prospěšnější.
Tak nevim ...
Já tomu rozumím. Cestopis je mnohem inspirativnější. Přečtu si cestopis, dostanu chuť nějaké místo navštívit a průvodce si udělám dle svého gusta vlastního.
Mé doporučení na ´Hedvábnou stezku´ odpálil. Chtí na hory, nejlíp sami a aby tam nebyli lidi, ale jen divá (ale ochočená) zvěř.
Průvodce do "divočiny" nepotřebujou,když se stejně nechtěji držet určenýho a naplánovanýho.Taková příručka s popisem do prava,sto metrů rovně,vlevo do kopce,od kapličky alejí apod.,je vcelku nezáživná a může popisovat trasu přes půl světa.Naproti tomu,dobře napsaný příběh třeba z Horní do Dolní,zaujme a naláká.Proč my tak trochu starší se trmácíme stylem "co krok,to křup" někde po dálavách?Pro pocit větru či deště ve vlasech(vlasy nejsou podmínkou!),pro určitou volnost.Tak se mi zdá,že divá ochočená zvěř je v zoo,tak ať se tam nechaji tajně zavřít na noc a maji bezpečnou divočinu na dosah.
"Karpatské hry" jsou prý málo konkrétní ...
8-)
Až se vrátí z cesty,tak je možná přečtou.Neni to fakt knížka pro každého,moji kluci by mi to hodili na hlavu.Pro mne to byla taková bible do který mě tenkrát navrtal Johny.Chajda u lesa,lampa,sklenice vína a fakt se to pak dobře čte!
K.H. jsou poezie. O těch Rumunských horách se tam toho fakt moc nedozvíš.. Ty "mezihry" jsou ale parádní..
Rumunské pastorále! To by bylo to ono! Viď, Honzo!
8-)
myslíš tu knížku? jj.. dobrá inspirace pro čundr
V knížce Rumunské pastorále jsou hodně dobré některé trasy přes sedla u nichž bych si úplně nebyl jist jak to jde. Pěkná trasa přes Urdele, dobré nápady z Obirsi Lotrului.
Je to dobrá knížka.
Jediný co bych vytknul, že se autor nedokázal oprostit od představy, že musí mít doprovodné vozidlo nebo jezdit do hvězdice. To je v rozporu s klasiky (Nevrlý).
Celý se to dá dát dneska i nalehko.
Obírsia Lotrului je perfektní místo. Objevil jsem je už v r. 75. V pasu Urdele jsem tenkrát potkal Dederony v Trabantu. Oni měli větší smysl pro dobrodružství. V zimě je to konec světa.
První tam začal po revoluci jezdit Kudrna na moje doporučení. Probírám je trochu v "ZE ŽIVOTA....."
Špatná otázka a zkažená mládež.
Chci cestovat, chci na spining, chci tableta, chci hypotéku, všichni už to mají, vsjo rovno.
My jsme se k tomu museli pročíst Nevrlýho do Karpat, Cybikova, Hedina, Huca a Gabeta, Harrerera do Tibetu,do Ladakhu. Experyho, Zikmunda, Hanzelku na Saharu, Kugyho do Alp, Komárka na Balkán a Kaukasus........
A pak si koupit průvodce. Kdo cestuje bez průvodce (knižního) cestuje povrchně.
"Největší spisovatel" cestopisů je dneska nekrofilní tupoň z hradu v Sudtirol, a vůbec ..o)))
Takhle se cestuje a ne - "chci někam cestovat".
Vynechal jsi Stopaře Děrsu Uzala :o)))
..Ď. Uzalu mě vůbec nepřipomínej. Viděl jsem film od Kurosawy...neskutečná nuda...DVDčko poskytnu za odvoz
Máš číst, ne chodit do kina.Tobě čtení pomůže i při psaní.
Já Děrsu Uzalu baštil. Taky Na Jamalu končí země, Čuk a Gek (to už nevím ani kam to cestovali, ale co si pamatuji, tak to byl nějakej průšvih oo). Líbil se mi i Meresjev jak v přírodě bojoval o přežití a Žil jsem na Čukotce bylo taky dobrý. Až pozdějc mi došlo, že je to všechno takový rusácký.
Na Čukotku a Jamal jezdí dneska expedice:
http://www.velehory.cz/zeme/rusko-1/expedice...
Přesně... Film Děrsu Uzala jsem nikdy neviděla a nelituji toho. Knihu jsem četla někdy ve dvanácti a dodnes v sobě cítím ten pocit, když jsem ji četla...
Od té doby jsem nikdy neměla odvahu přečíst si ji znovu, abych v sobě ten první dojem nesmazala.
čóveče, v tom tvojem pravěku jsi taky nemohl číst vůbec nic jinýho :-D Obrázky se pohybovaly akorát v kině...
Já Ti dám pravěk, Ty mladej.
Bohužel jsem mládí netrávil v prvobytně pospolný, ale v "rozvinutý socialistický" společnosti.
No a o jaký jiný společnosti jako mluvim? V prvobytně pospolný bys neuměl číst, ale zase měl možná lepší "program" vypravěčů a starších než naše TV... :-)
Člověče, mě nikdy nebavilo číst cizí cestopisy. Nevím proč, prostě nebavilo.
Naopak, průvodce a hlavně mapy dokážu studovat i třeba 50 let staré. Dodnes chodím rád podle map svých rodičů ze 60-70. let. Koukám, co se kde změnilo, a představuji si, jak to tam asi vypadalo v době mapování.
Kamarád dokonce vyvinul metodu procházení hor podle libovolné mapy. Podle něj je mapa jiného pohoří (než kde se aktuálně nacházíš) lepší než žádná mapa. Hřebenovka je stejně vždy červená, střídají se vrcholy a sedla, a žlutá značka zpravidla končí v hospodě.
Teď mne napadlo zkusit použít průvodce pro zcela jinou oblast. V létě asi pojedu do Skandinávie, takový průvodce pro Řecko nebo Turecko by mohlo být fajn, co? :-D
Výtečná byla česko-rumunská konverzace ze 70.let. Docela jsme bavili bači otázkami typu "Kudy se jde k Leninovu pomníku". Nic použitelného tam nebylo.
Zas česko-bulharská konverzace v sekci "k tanci" obsahovala vyjádření za které by člověk chytil druhou o zeď.
http://youtu.be/G6D1YI-41ao