Ahoj,
na návrh Radky zařazuji do blogu své zážitky z únorového cyklovýletu na Srí Lanku, tak jak jsem o nich psala domů, nebo jak jsem si je poznamenávala do deníčku.
Blázni na kole 1Přátelé kamarádi, sama tomu ještě moc nevěřím, ale dnes nakládám bednu a přesouvám se s mými kolařskými zlatíčky…
zdaar, podle fotky na letišti soudím, že jste vezli civilní oděv...tož to jste ďábli -- tohle vláčet -- takové přebytky energie teda nemívám. A k tomu notebook ( jestli se nepletu...) kolik vám váži bagáž? My jsme do tropů vezli cca 10 kilo i s jídlem na 1 až dva dny - pro případ, že nenaďabíme na kvelbík.. Oblečení jsme měli minimum, ale stan a vařič taky něco váží. Suvenýry doporučuju kupovat až před odjezdem. Jednak během pobytu získáte přehled o úrovni cen, a taky byste ty vlajky nemuseli vozit celou dobu...
Zimní výbavu jsme postupně odkládali. Bundy a čepice zůstaly v autě ve Vídni a cestovní oblečení a krabice na kola jsme zase nechali v Negombu v penzionu, kde jsme spali první a poslední noc.Bedna i s kolem byla limitována 30 kg + palubní zavazadlo.
Notebook měla dcera jednoho našeho účastníka zájezdu, která tou dobou cestovala po Srí Lance se svým přítelem v pronajatém autě.
Moc hezké BU! Připomělo mi to spoustu detailů! Já jsem na psaní deníčku z výletu líný. Ale asi opravdu začnu (letos).
Moc se mi líbí výraz - kolařská zlatíčka!
Těším se na další díly! Je to lepší než Růžovka.
Dobrý. Víla se ptá, jestli se ta poupata dají jíst, dostala na ně z fotky chuť :o)) Já jsem otázku raději poslal obálkou, abych nebyl za debílka. :-)
Dej pokračování !
Do lotosu jsme se raději nepustili, abychom neskončili v buddhistickém pekle. Až na něj v některém z příštích dílů dojde, bude jasno.
Sinhálci do toho poupěte takovým grifem piknou, on se plně otevře a už s ním běží za Buddhou.