Dneska jsem znovu narazil na příspěvek Újezďáka
http://www.nakole.cz/diskuse/12396-co-me...
kde píše, že movitý neznamená majetný. Zkoušel jsem hledat slovo mohovitý ve slovníku spisovné češtiny i v internetové jazykové příručce. Nikde není. :) Tak jak je to s tím majetným člověkem?
Dle toho, co jsem doposud vygooglil se mlůže pro označení majetný člověk použít i slovo movitý, zatímco mohovitý je anachronismus. Jak to vidíte vy, nakoláčtí jazykozpytci?
Abych pravdu řekl, nikdy před touto diskusí jsem slovo mohovitý neslyšel - což ovšem neznamená že není správné. Movitý člověk je podle mne člověk bohatý. Alespoň s tímto vědomím jsem hodlal zemřít. Bohužel ne movitý.
Já jsem slyšel svýho času o nějakým Mohoritovi, ale to je asi podobnost čistě náhodná.
To byl Vasil. :-))
Vasil byl dvousložkový epoxidový lak, který za žádných okolností neodprejskne.
Tenhle Vasil odpresjknul dost bryskně (nebo briskně?), když na to přišlo.
Slovo "bryskní" se v češtině píše pouze s "y", jelikož se jedná o slovo převzaté z francouzštiny ("brusque" = hrubý, prudký, drsný, nenadálý, nečekaný), která to měla z italštiny (brusco = pichlavý, drsný). Převzala to i němčina v podobě "brüsk" ve významu "(nezdvořile) příkrý". Ve francouzštině i v němčině se vyslovuje "ü", které se do češtiny zpravidla přejímá jako "y", třebaže se jeho výslovnost v naší mateřštině neliší od psaného "i".
toho už si skoro nepamatuju. Ale před pár lety se do vsi přištěhoval Štěpán. On ten bark nikdo moc nechtěl. Vždycky ho někdo koupil a hned zase prodal. Straší tam prý starý Bergman, co se tam oběsil. ANi nevím, jestli tam ještě bydlí, on moc nos nevystrkoval.
Slovo "movitý" mám spojeno se slovem "majetek":
movitý majetek = majetek, který(m) se pohybuje
Z toho mi jaksi vyplývá, že Nákoláci jsou také movití (= pohybující se). A kdo není movitý ... hmm, tak je línej.
8-))))
No jo, pravda, nemovitost je majetek, se kterým se nedá hnout, takže movitost musí být majetek, se kterým se hýbe.
To je přece logický, máme akvárko :o)))
A nemohovitost je nesmysl, tím pádem bych s majetkem nespojovala ani mohovitost...
Tak jsem se zkusila také zeptat strýčka Gůgla. Pominu, že mi jako třetí vyběhla jakási diskuze NaKole... :o)))
Strýček vyplivnul, že mohovitý - mohovitost je z ruštiny.
mohovitost = зажиточность
mohovitý = богатый
Pod oběma výrazy bylo ale velkým písmem uvedeno "NAUČTE SE ANGLICKY" :o)))
Tak jsem si to vzala k srdci a fakt je to u překladu z angličtiny docela rozumně vysvětleno
http://www.wordreference.com/czen/mohovit%C3%BD
Nechci dělat všeználka, ale znám to z oblasti pojištovnictví, která mě částečně živí.
Majetek se dělí na movitý(např zařízení, stroje inventář, hotovost a cennosti ) a nemovitý (stavby), z toho se odvíjí i slovo nemovitost, kteréž ukazuje na nemožnost s majetkem fyzicky pohnout.
Soudě dle autorovy snahy to vygooglit lze říci, že internet je stále ještě závislý na tomco do něj kdo nafutruje.
1000x opakovaná pitomost "movitý" člověk se pak v google jeví jako "správný pojem"
V angličtině výrazu mohovitý nejlépe odpovídá slovo wealthy, které se překládá jako zámožný nebo mohovitý :D
"Mohovitý" znamená jedinou věc, a to, že člověk disponuje nezanedbatelným majetkem (movitým i nemovitým). V dnešní češtině je toto slovo ale považováno za (poněkud) zastaralé.
"Movitý" znamená dvě věci: a) přemístitelný, b) zámožný, bohatý. Z hlediska frekvence výskytu se však význam b) považuje za velmi vzácný až ojedinělý.
Doporučení pro uživatele (moderní) češtiny: Slovo "movitý" používat jen ve významu "přemístitelný", slovo "mohovitý" jako knižnější variantu slova "(velmi) zámožný".
Důležité je, že tato podobně znějící slova nemají žádnou etymologickou souvislost. Jejich podobnost je tedy víceméně náhodná.
Ještě bych odkázal na německé "vermögend" (zámožný, bohatý, majetný, mohovitý atd.), kde kmen "-mög-" etymologicky souvisí s českým "moh-" (verMÖGend, MOHovitý). Německé substantivum "das Vermögen" znamená jak "majetek", tak ale i "schopnost" či "moc".
Tak jsem zapátral v hlavě kde se lid český rozhodl použít podobné slovo jiného významu nebo slovo překroutil ve výraz opačný:
movitý nerovná se mohovitý
přehršle neznamená hodně ale pravý opak
řádový/řádově neznamená přibližný/přibližně
merito věci neexistuje, dycinky meritum prosím
germanismus ten samý ta samá to samé by nemělo umlčovati české tentýž tatáž nebo totéž či stejné stejná stejné
vymýtání zla skutečně
nenahrazuje vymítání zla
srdcař a srdíčkář jsou jen nemocní se srdcem i kdyby se svět na hlavu stavěl
méně poruchovější není nejoptimálnější ale spíš nejmaximálnější blbostí i když tam nepatří to nej
V zelenině se nenakupuje hrozno !
Dnes výkroj ze sýra fuj!
Mějte krásný zbytek dne !
Je to "O" ( lidech, snaze, vůli) .. šmarjá und rýbrcoul všechno co je "O" něčem není čeština ale strojový překlad z angličtiny
Tisknul! sračka příšerná nečeská :( přece tiskl)
Zběhnutý místo zběhlý další příšernost
Záměny slov svého a jejich
A co ignorance versus ignorace ?
Kam se podělo zvýšení ? Dnes se navyšuje!
Kam nám mizí mezery ? Volnočasové, dechberoucí, nekalopraktika....
Jdem DO toho ! Dítě už neplánujeme protože už do dítěte nepůjdeme:)
Mě zas berou všeci čerti, když někdo neumí používat interpunkci.
Před interpunkčními znaménky (otazník, vykřičník, středník, tečka, čárka, cirkulárka) nepatří mezera, za ně mezera patří.
A největší prasárna je používat místo výpustky tři tečky...
Blbej, kdo se ptá, blbější, kdo se nezeptá vůbec.
Prosím tě, co je to "výpustka"? To slyším poprvé.
Výpustka: …
Prasárna: ...
Jasné?;-)
Mně nee. Jedny tečky jsou tučnější, ale to je všechno. Prosím ještě jednou pro blbější. :-)
Typograficky správně jsou ty míň tučný, a je to jeden znak, ne tři znaky "tečka" za sebou.
Tři tečky se běžně používají, protože na klávesnici tečku máš, tak ji holt zmáčkeš třikrát, zatímco … klávesnice neobsahuje. Buď zmáčkneš Alt + 0133 (tím se myslí levý Alt, pravý Alt je AltGr), nebo to třeba Word v rámci automatických oprav opraví ze tří teček na výpustku.
Tady je víc takových "počítačových hříchů";-)
http://www.zbynekmlcoch.cz/info/ruzne/caste...
Si mysim, že tři tečky jsou tři tečky a odjakživa to tři tečky byly! Že z toho v textovým idiotu udělali jeden znak je akorát vymoženost, aby to od obyčejný tečky dokázali odlišit a nebékalo to chybu, že za tečkou néni mézera. Vyhodnocovat, jestli za tečkou nenásledují další dvě, případně za druhou tečkou eště jedna asi bylo moc pracný. Nedej bože v nějakým výčtu, kde se střed nahrazuje třema tečkama, před i za kterejma je mezera, se z toho ten iditor normálně zvencne.
"Aposiopese" je ale přímo definována jako tři tečky na konci věty...
"Výpustka" je něco jiného, ale rovněž se zpravidla zapisuje jako tři tečky.
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDpustka
http://cs.wikipedia.org/wiki/Aposiopese
dávám bod!
A taky chápu co jsi tím myslel, jenže dyslektikovi a dysgrafikovi prostě neporučíš.
Než moje učitelky a profesoři češtiny pochopili, že češtinu neprzním z nenávisti a že ji mám rád a že ji skutečně musím dřít, tak jsem to ve škole měl hodně těžký.
Pro mě je nejhorší, že některý věci vidím až třeba během třetího čtení.
Možná proto mám češtinu tak rád čistou, protože se nerad dřu když zjistím, že opakuji blblosti a musím se to učit znova :D
U většiny výhrad souhlasím, ale rozhodně si nemyslím, že obrat "ten samý" je nějaký nepřípustný germanismus. Snaha o jeho vymýcení je purismus nejhrubšího zrna. Je totiž plně funkční a hlavně NEZASTUPITELNÝ.
Ono je totiž dobré si uvědomit, že slova "ten samý" (něm. "derselbe") a "stejný" (něm. "der gleiche") nemají zpravidla totožný význam. "Ten samý" znamená "fyzicky týž". Když třeba řeknu, že s bráchou nosíme ty samé boty, tak to znamená, že se střídáme o tentýž pár, kdežto když prohlásím, že nosíme stejné boty, bude se jednat a dva RŮZNÉ páry stejného vzhledu.
Co se týče vzájemné nahraditelnosti a zastupitelnosti "ten samý" a "týž", je potřeba respektovat odlišnost stylistického zařazení. "Týž" nebo "tentýž" jsou zájmena vysloveně knižní a běžný uživatel jazyka je dnes už ani neumí pořádně skloňovat. Zatímco "ten samý" má dnes již stylově neutrální, případně pouze lehce hovorovou povahu.
Zvláštní kapitolou je pak složené zájmeno "jeden a týž" (něm. "ein und derselbe"). I zde běžně mluvený jazyk užívá spojení "ten samý" nebo "jeden a ten samý". Potíže se skloňováním tohoto knižního zájmena by u běžného uživatele byly enormní.
Trochu mi ten tvůj purismus připomíná mou češtinářku z gymnázia, která trvala na tom, že slovo "sečtělý" je nepřípustné, protože jediný správný tvar je "sčetlý". Holt měla už před těmi více než třiceti lety (stejně jako ty v tomto případě) zhruba padesát let zpoždění... :o))
hojně používaná a mně nasírající spojení :
rozevírající se nůžky
napříč spektrem
hledání na pozice ( pozice hajzl báby nebo snad vkleče ?:)
Mapování, neštve vás jak každý něco mapuje, zmapoval a jak nám odborníci mapující atd atd.
A co pasování? Kde kdo se nám pasuje, popasuje nebo popasoval - přitom to vůbec není ve slovníku ČJ :D( ve slovenském ale je VEMTE SI TO SLOVÁCI DOMŮ )
Něco pro zasmání "sherry rajčata", škoda, že jsem neměl foťák.
Křest bez křestu rez bez rezi :(
¨
Co korektní čistonosopleny dneška ?
:
škrtám smrtelné zranění, které nahrazuje zranění neslučitelné se životem.
škrtám tlustý, nově prostorově výrazný či Plnoštíhlý :D
škrtám slepý, dnes zásadně nevidomý nebo nevidoucí, případně osoba zrakově postižená
škrtám hluchý, zásadně neslyšící nebo osoba sluchově postižená
i samotný postižený či invalida se nám mění v : osobu se sníženou schopností :(
Hlavně neurazit, popsat postižení nebo situaci co nejvíc opatrně a dlouze, případně se dát vylepšit i použitím velkého písmena např. slepec je Nevidomý ?
Ano, to jsou takové ty nejčastější bolístky současného vyjadřování. Běžnému uživateli jazyka bych leccos z toho odpustil, ale nejhorší na tom je, že se těchto zvěrstev dopouštějí "profesionálové" ze všech typů sdělovacích prostředků (nemám rád slovo "média").
Skloňovat slova typu "křest" nebo "čest" dnes už bohužel patří k dosti nesamozřejmým dovednostem. :o(
Ještě horší jsou případy takzvané "interference" v oblasti slovesných rekcí: Například ze dvou naprosto odlišných slovesných vazeb "vyhnout se něčemu" a "vyvarovat/vystříhat se něčeho" uživatel vytvoří paskvil v podobě "vyvarovat/vystříhat se něčemu". To už vyloženě bolí...
Potíž je v tom, že na tyhle chyby si laický uživatel jazyka velmi snadno a rychle zvyká a některé podobné případy z minulosti už dnes leckomu vůbec nepřipadají divné: Z původních "zabránit čemu" a "zamezit co" nám vznikl dnes bohužel hojně používaný paskvil "zamezit čemu", nad kterým se dnes už ale málokdo pozastaví....
Kdyz nejakou blost poslouchas dost casto, naucis se to taky, byt vis, ze to tak byt nema. Napriklad muj byvaly sef si pletl v AJ vyslovnost "Key" a "K". A od te doby mam problem s hlaskovanim vlastniho prijmeni. 8-(
"Potíž je v tom, že na tyhle chyby si laický uživatel jazyka velmi snadno a rychle zvyká..."
Je otázka, do jaké míry je to přirozený vývoj jazyka (třeba ke sjednocení pádů u významově podobných vazeb), a co vede k jeho oklešťování a ztrátě rozlišování. Moc pěkně jsi to ukázal na tom tentýž x ten samý, tam je významový rozdíl a tedy to asi taky nezanikne. Ale taková věc jako "zamezit čemu", ztrácí se tím něco? Jestli ne, tak to snad tolik nevadí...
Takže bych řekl, že některé chyby mohou vést i dobrým směrem (jiná věc je, že takových v té přehršli novotvarů bude menšina...).
Přesně tak - některé chyby jsou vlastně jakoby zdrojem vývoje jazyka. Pokud je něco zbytečně složité a dá se to řešit nějakým zjednodušením, musí jít historické ohledy stranou. Takže zrovna s touto interferencí (zamezit čemu) se pomaloučku začínám smiřovat.
Trochu větší problémy mám s tím, abych se smířil s dnes velmi rozšířenou chybou typu "snažil se, seč mohl". Je to kardinální nesmysl, ale málokdo to ví. Správně má být "snažil se, seč byl", protože tento obrat vznikl ze spojení "býti s to" a nikoli z nějakého "moci s to"...
Ještě k tomu rozdílu "ten samý/týž" a stejný. Ono to funguje jen u konkrét, tj. substantiv, na které si můžeme sáhnout (třeba ty boty), ale u abstrakt se ten rozdíl stírá: Ono je jedno, jestli na věc máme "identický", "shodný", "týž", "tentýž", "ten samý" nebo "stejný" názor... :o))
Vždy jsem si myslel, že "seč" = "jak jen (možno)". Takže to rčení nepokládám za nesmysl.
Slůvko "seč" (vedle "bitvy", "senoseče" atd.) je tzv. zájmenné příslovce. Skládá se ze dvou částí: předložky "s" a tázacího zájmena "co" ("seč = "s co"). Podobně jako třeba "zač" = "za co", "nač" = "na co", "proč" = "pro co" nebo starší "več" = "v co"...
Vlastně se tedy jedná o obměnu fráze "je s to něco udělat". Obrat "s to" znamená "schopen". Obrat "seč JE" tedy znamená "čeho JE schopen". Když tedy řekneme to nesprávné "seč MŮŽE", je to, jako bychom řekli "čeho MŮŽE schopen"... Ta "schopnost" je tam naprosto nelogicky dvakrát.
Na druhou stranu chápu, že si toho většina uživatelů jazyka není vědoma, takže jim ta nelogičnost vůbec nevadí...
Zapomněl jsi to zastřešit, analyzovat a vytvořit powerpointovou prezentaci :o)))
rozanalyzovat bych prosil, a prezentace je jen prostředek, ono je hlavně kruciální problém to pořádně vykomunikovat... a vo tom to je!
Na to by se ale měl uspořádat braimstorming a zaúkolovat oddělení logistiky :o)))
Jo a hlavně by se mělo centralizovat. Bez centralizace nic nejde!!! :o)))
Určitá, nejoptimálnější míra autonomie by měla zůstat zachována. Kruciální je potom vyoptimalizovat nastavení procesů. Celý reinženýring musí být řízen procesně.
Si děláte prdel, ale my jsme byli donedávna docela normální ryze česká firma. Asi tak před půl rokem vedení začalo usilovat o nějaké to ISO a od té doby tačínám tyhle šílenosti občas slýchat. A dobrej pocit z toho nemám...
Vetsina zde popisovanych chyb se da jen tezko obejit. Synonymum bud vubec neexistuje a opis je prilis dlouhy, nebo muze byt zavadejici. Je tu vsak jedna kategorie omylu - totiz ta zbytecna. A to jsou napriklad prechodniky. Nesnasim zkomolene prechodniky, zameny rodu a cisel, pripadne dokonavosti. A pritom lze danou situaci snadno opsat jinak. 8-(
Když člověk používání přechodníků a dalších tvaroslovných a syntaktických prostředků zvládá, jazyk to nesmírně obohacuje a hlavně brání jeho pokračující "pidginizaci". Na druhou stranu správné skloňování číslovek by mělo patřit k naprostým základům, což ovšem u mnohých uživatelů (včetně "profesionálů") jaksi není ten případ... :o(
Avšak jazyk se vyvíjí a rostoucí množství chyb u určitého jazykového jevu (například u těch přechodníků) signalizuje, že tento jev přestává být funkční. Chyby (běžných) uživatelů jazyka jsou totiž jedním ze zdrojů jeho vývoje. Ne každý může být odborníkem na jazyk, byť svůj mateřský. Prvořadá je funkčnost.
Jazyk tedy musí dostatečně pružně reagovat na měnící se potřeby mluvčích a na jazykovědcích pak je, aby tento vývoj zaznamenávali, popisovali, komentovali, případně varovali před těmi nejhoršími zvěrstvy, ale jen obtížně myslitelné je, aby se snažili jeho vývoj vyloženě řídit nebo mu dokonce bránit.
Tím nechci říct (vidíš - už netrvám na dnes už zastarávajícím "říci"), že mateřština by měla být jen jakýsi nástroj, který použijeme a zase odhodíme. Je to samozřejmě také kulturní a civilizační statek, o který je potřeba pečovat. Úkolem učitelů i jazykovědců je mimo jiné to, aby u svých žáků, studentů, ale i u širší veřejnosti udržovali a zvyšovali povědomí o mateřském jazyce. Je to nejlepší způsob, jak zabránit jeho úpadku. Bohužel současná doba není těmto hodnotám vůbec (ale opravdu ani trochu) nakloněna.
Něco pro zasmání nebo k pláči ?
Dnes na iHned.cz byla skutečná titulková perla .
Titulek článku : V Indonésii začal soud s mužem, který vycvičoval teroristy.
To je roztomilé. Ale jak to dotyčnému redaktorovi vysvětlíš, že to nejde? Většina lidí se v tomto ohledu spoléhá pouze na svůj jazykový cit. A zkus se s někým pohádat o tom, čí jazykový cit je lepší a spolehlivější... Jak dotyčnému vysvětlíš, že z dokonavého slovesa "procvičit" může vytvořit nedokonavé "procvičovat" a ze slovesa "vycvičit" nedokonavou variantu vytvořit nemůže?
Vlastně jde o velmi jemný rozdíl: Obě slovesné předpony mají tzv. perfektivující funkci, tj. z nedokonavého "cvičit" tvoří dokonavá slovesa "procvičit" a "vycvičit". Rozdíl je jedině v tom, že v případě předpony "vy-" se jedná o tzv. ČISTĚ perfektivující předponu, což znamená, že tato předpona má výhradně gramatickou povahu a nemá vliv na význam slovesa - asi jako "dělat" a "udělat" - tam taky nevytvoříme sekundární nedokonavý tvar "*udělávat"... Kdežto předpona "pro-" má kromě gramatické (perfektivující) funkce i funkci významotvornou.
Už je to dost dlouho, a přesto na to nedokážu zapomenout: V jedněch novinách jsem si přečetl titulek "Dobyjí nás Švédové?" Došlo tady ke ZKŘÍŽENÍ dvou sloves: "dobýt" a dobít". Pokud by nás měli ti Švédové "dobýt", titulek by musel znít "Dobudou nás Švédové?". Pokud by nám titíž Švédové měli dát ránu z milosti, pak by mohl titulek hlásat "Dobijí nás Švédové?" Leda že by měl autor na mysli, že zmínění Seveřané učinili jedním vrzem obojí naráz... :o))
Tož s těma švédama bych jako klad viděla, že dotyčnej aspoň tušil, že to "Y/I" má nějakej význam :)))
Ano, vypadá to tak. Teď jde jen o to, jestli ten výsledek nebyl horší, než kdyby nevěděl nic...
Tohle neustále vtloukám do hlavy svým studentům: Vždycky je lepší udělat hrubou chybu než malou, protože hrubou ten Němec pozná a na základě toho si domyslí, co mělo být řečeno. Kdežto drobné chyby si Němec všimnout nemusí a to může mít někdy větší dopad na jeho správné porozumění tomu, co mu dotyčný chtěl sdělit.
"Zprava dobry, zleva tanky!"?
Neni to tak dlouho, co jsem si s cizojazycnym kolegou asi 5 minut povidal a pak jsme zjistili, ze kazdy mluvime o necem jinam... 8-)
Ano, ta fráze "Zleva dobrý, zprava tanky" (tedy spíš obráceně) se používala v roce 1968, když spolujezdec při odbočování doleva hlásil řidiči, jestli může vjet z vedlejší silnice na hlavní. Ta nenápadná záměna ("taky" - "tanky") pak mohla mít fatální následky...
Má nějakej význam používání ů a ú?
Samozřejmě opět jen historický. V raném středověku měla čeština v určitých slovech dlouhé "ó". Například ve slově "kóň". Postupně docházelo k tomu, že se tato samohláska začala vyslovovat jako "uo" (tomuto procesu se říká "diftongizace") a pak se to tak začalo i psát: "kuoň". Slovenština si tuto výslovnost ponechala dodnes.
Pak došlo v češtině k další změně: Dvojhláska "uo" se začala vyslovovat jako dlouhé "ú" (tento proces se jmenuje "sekundární monoftongizace"). Ale protože tato samohláska měla jiný původ než již existující "ú" s čárkou, vzniklo nové "nabodeníčko" - kroužek tím, že se to "o", které se přestávalo vyslovovat, přestěhovalo nad to "u". Takže ten kroužek je vlastně pozůstatek toho někdejšího "o".
Dnes je to samozřejmě anachronismus - podobný jako rozlišování "i/y" a "í/ý". Nepochybuju o tom, že se časem pravopis "úček" a "íček" sjednotí. Zajímavé je, že oba procesy (změna výslovnosti původního "ó" a splynutí výslovnosti "i" a "y") probíhalo zhruba ve stejné době - na přelomu 14. a 15. století.
Monoftongizace diftongů! Býval to můj oblíbený obrat při rozhovoru s někým, kdo nadbytečně a nesprávně používal cizí slova. Tvrdil jsem mu něco ve smyslu, že ano, zajisté má pravdu, ale použitím monoftongizace diftongů by to zprocesování reportingu a kešflou šlo ještě lépe. A měl škodolibou radost, že se nezeptá, co to je, aby nedal najevo, že tomu nerozumí...
Dneska mě už tyhle vtipy nějak nebaví, ale svého času jsem si s tím dost užil.
Cizí slova jsou nástroj jako každý jiný. Dají se tedy použít vhodně nebo nevhodně. A protože je to nástroj komunikace, nevhodně pak neznamená jen to, že uživatel nezná jejich skutečný význam, ale i to, že je použije sice "správně", ale v komunikaci s někým, kdo jim nerozumí.
Co opravdu nesnáším, je, když někdo používá cizí slova jen proto, aby ukázal svou "intelektuální" převahu a nadřazenost. To mi pak vadí, i když je používá ve správných významech a kontextech. Jedno z prvních cizích slov porevolučních politiků byl "konsenzus" místo "shody". Zásadně "nalézali konsenzus", místo aby se normálně na něčem shodli nebo dokonce dohodli.
Nejstrašnější na současné nízké úrovni jazykového povědomí běžných uživatelů češtiny je i to, že některým ČESKÝM slovům dodávají až OPAČNÝ význam! Jako příklad může posloužit velmi častý chybný výklad slova "zevrubný". Skutečný význam tohoto slova je "podrobný", "obšírný", ale mnoho lidí ho nesprávně používá v opačném významu jako "povšechný", "stručný"... Nejhorší na tom je, že takový člověk pak říká opak toho, co chce, aniž to on nebo jeho komunikační partner má šanci odhalit.