Tak by mě zajímalo, jak to děláte, pokud už byste rádi, aby vaše ratolest holdovaly cyklistice jako vy? Kupujete jim cyklopotřeby třeba právě pod stromek nebo čekáte až na sezonu a kupujete, co je aktuálně potřeba? Co za vybavení preferujete u svých dětí? A píší si třeba vaše děti právě pod stromek třeba o nové kolo atp., jako jsem si kdysi psal i já...a bohužel ho nikdy nedostal...:-( ?
Díky Tvé otázce jsem si uvědomil, že zrovnna cyklověci nikdy naše děti pod stromeček nechtěli. Když tak o tom přemýšlím, asi je to tím, že používání kola je pro ně stejně samozřejmé jako oblíknout si v zimě kulicha. A o ten se nikdy nepsalo, to není žádný dárek.
Vzhledem k tomu, že potomek je ještě "ve vývinu" a na kole jezdí jako já převážně v létě, tak nějaké pravidelné cyklodárky pod stromeček moc nehrozí... Protože na konci prosince opravdu nejsem schopen odhadnout jak malá povyroste, ztloustne či zhubne, vyroste jí noha apod. do května či ještě později :-) Na Vánoce jsem schopen jí pořídit tak maximálně novou helmu, rukavice a v případě nouze asi i celé kolo. Ale to jsou zrovna věci, které se nekupují pravidelně každý rok, takže bych z toho tradici moc nedělal ;-)
A já loni kupoval ke druhým Vánocům dvě odrážedla a helmy a musím říci, že to byl ten nejvděčnejší dárek hned po stavebnici. Začal se užívat ihned po Štědrém dnu a je v neustále permanenci stále. Letos by měl Ježíšek přinést ke třetím Vánocům už kola. Tak doufám, že děcka byla hodná a Ježíšek nezapomene.;-)))
Tak to buď rád, že jste ještě takhle mrňaví ;-)
My už jsme ve věku, kdy na jaře holce koupím kolo a na příští sezonu abych pomalu sháněl zase nové :-) Letoš už potřebovala 24" kola (které jsme ale neměli, těch pár dní občasného popojíždění na chalupě přežila ještě s 20"), a moc za to nedám, že o příští sezoně se v klidu poskládá už na dospělém... Docela by to už bylo záhodno, konečně by se koupilo něco nového, pořádného, co jí už vydrží nějaký ten rok bez nutné změny jenom kvůli její velikosti...
Na loňské vánoce přinesl Ježíšek koloběžku a chrániče.
Hlavně chrániče byli v hned v permanenci... - jako brnění když si hrál na rytíře -)))
Ke mě furt chodí Ježíšek, ale já zatím čekám na čápa nebo vránu:-)
A už jsi taky zkoušel dělat i něco jiného než čekat? :-))
Aha...:-))))
Tak už jsem to vyřešil. Napsal jsem o děti Ježíškovi. Doufám, že to je to, co jsi myslel:-)))
No, nevím, nevím jestli v tomhle případě je psaní zrovna to správné počínání, ale kdo ví, třeba přijde nějaký Klaus nebo Mráz a ... a ty budeš mít komu dát kolo.
Vy jste se ve škole neučili o kytičkách a motýlcích ? :-))
Na to jsem chyběl. Já se učil o nějakých Měňavkách a ty se množí dělením. Pak jsem zase chyběl. Já se dělím jen o peníze a furt né a né se rozmnožit.
Píšeš kytičky jo? Jako že když zasadím kus sám sebe (dneska jsem si stříhal nechty...tak je dám do květináče), tak budu mít děti? Hm...stréc Pompo mi tenkrát o tom něco říkal v hospodě... Zkusím.
Zkus se podělit o ty peníze s nějakou "květinkou" nejlépe jí slib, že jí je budeš dáívat všechny a ještě rád a rázem nebudeš mít o děti nouzi.;-)
Se na to můžu vyprdnout, Velebnosti:-)))
mejm dětem chystí Ježíšek maximálně tak pobyt na prostěradle...:-)
Kolo jsem ale jako malej k ježíšku nikdy nedostal. Měl jsem vždycky nějaký starý kolo po někom. Tedy až na favorita, ale ten byl nějak uplně mimo všechno, protože naši nemohli odhadnout, kdy se jim ho povede nebo nepovede sehnat.
Já si přál vždycky takový ty nesmyslný dárky:.-)
Na kolo jsem si nepřál nikd ynic, protože tehdy stačilo mít prostě to kolo. Nic dalšího speciál cyklistickýho nebylo potřeba a o oblečení jsem Ježíškovi nepsal.
Vzpomněl jsem si jak jsem chtěl strašně moc vidět Ježíška a ptal se mamky kdy přesně chodí a kudy (řekla že oknem) a chtěl jsem si na něj počíhat. Diskutoval jsem s mamkou, kde by byla nejlepší schovka, jestli pod postelí nebo za skříní atd. a mamka mi všechno argumentama vyvracela a říkala, že když mě Ježíšek uvidí, tak by k nám nemusel přijít už nikdy. No až asi za dva roky jsem zjistil, že jsem to diskutoval s tou nejméně vhodnou osobou :-D
Já jsem jednou o prázdninách zjistil, že k Ježíšku mají rodiče pro mě nachystaného Hraběte Monte Christa. Tak jsem to během prázdnin tajně přelouskal. Naši to nějak zjistili, nic mi neřekli a o to bylo větší překvapení, když pod stromečkem nic nebylo. Dostal jsem ho až mnohem později i s tím vysvětlením, jak to tenkrát bylo. :-/
to já nikdy nenašel. Ale je pravda, že taky nehledal. Před Vánocem jsem nechodil ani do skříní, abych to náhodou neobjevil. Já na tom večeru měl nejradši to překvapení. To rozdělování. To když z toho loupeš ten papír a nevíš, co je pod tím a třeseš se nedočkavostí. Ten proces rozbalování byl absolutně nejlepší.
Mamka to věděla a tak jsme kromě hodnotnejch dárků dostávali i kraviny. Pamatuju si, že nám zabalila zvlášť i LIPO nebo tužku a do druhýho balíčku křížovky.... Rozbalovali jsme pak s bráškou třeba 3/4 hodiny a byli nadšený :-)
Já už potom taky ne. To mě vyškolilo dost. Navíc v této době, když jsem zlobil, tak mě bylo zakazováno číst si a za trest jsem musel chodit ven. :)
jo, taky mi občas brali knížky a vyhazovali mě ven:-)
ALe s emnou to nebylo tak strašný. Dvakrát tejdně trénink (fotbal) a jednou a někdy dvakrát za vikend zápas. K tomu chvíli čutaný pokaždý, když jsme šli ze školy....
Ale pak jsme si vzal knížku a byl jsem schopnej číst dva dny v kuse :-)
Ostatně to doteď:-)
1. Jak jsi to udělal, že jsi založil téma přesně v 13:13 ? :D
2. Ratolesti nemusím s Ježíškem přemlouvat. Musíme spíš pracovat na manželce :D
3. JÓ KOLO !
To byl dárek!!
Jenže za to spíš mohla doba obecného nedostatku, která z obyčejných věcí udělala sny a z některých dokonce průkaz sociálního statusu.....
Ps : já jsem kolo od Ježíška dostal.
To takhle jednou zavolal z Hradce Králové strýc, že má možnost koupit jeden z cca 10 favoritů, které tam na prodejnu kvartálně byly socialistickým plánovačem naplánovany a někdy i dodány.
Bylo to tuším v září, ale hezčího Ježíška nepamatuju. Hned o víkendu jsem si na něm v Hradci Králové, na sídlišti Labská rozbil držku... místo silnice jsem sledoval práci přehazovačky.... :D
Září asi byl měsíc dodávání kol. Já měl Favorita koupeného tuším 4.9.1975.
tuším??? :-D Víš ještě v kolik hodin ti ho přivezli? :-)
Skoro jo, protože jsem v tom obchodě byl odpoledne po škole. Byl to takový zážitek, že se mi to teď, jak to píšu, úplně vybavuje.
Sám bych ale datum nevěděl.
Ale před časem jsem byl u rodičů a oni mě ukazovali účtenku, kterou našli při nějakém úklidu. :)
Ale asi ji vyhodili, nedošlo mě, že si ji mám schovat. :(
Mám kolo z tý samý prodejny (jiná tam nebyla), v roce 1977. A poprve jsem s ním lehnul tak o tři kiláky vedle... :-))
Jo a současnýho treka mám z furt tý samý prodejny (a dokonce se okolo toho motala prodavačka, která tam prodávala už tehdy a nevím proč si mě pamatovala, asi jak jsem se tam třikrát týdně chodil ptát na galusky :-))
vůbec netuším, kde ta prodejna je :D
Já si "všechno na kolo " potom kupoval v prodejně Šicích strojů a jízdních kol/potřeb na Kubánském náměstí ve Vršovicích.
Tam taky nikdy nic neměli a slyšel jsem, že tamní soudruh vedoucí udělal hned po roce 1989 závratnou kariéru v obchodu s elektronikou...
To se mi kromě rozbití držky stalo taky. Sleduju svoji krásnou přehazovačku - ještě tu s kuželovou pružinou z plochýho pásku a najednou letím do příkopu. Trefil jsem zaparkovanou motorku, naštěstí nepatrnou rychlostí.
Jinak se mi hrozně líbily vánoční dárky a vůbec Vánoce v rodině majora Šebka v Pelíšcích. Klasika.
Tehdá to nebylo bohužel nepatrnou rychlostí,spíš větší než malou, narazil jsem do zůžení silnice ( posléze parkovací prostor) a přelítl přes řidítka do takovýho sídlištního meziskladu* betonových úlomků ze stavby sídliště.
* ten mezisklad tam byl asi 10 let :D
Spojenie "Vánoce a kolo" predstavuje pre mňa jednu z najväčších traum, ktorú si nesiem z detstva, kedy som každý rok očakávala pod stromčekom PORIADNY bicykel a vždy tam boli iba ponožky, rukavice a podobné "zbytočnosti". Až raz žiaril vedľa stromčeka darček darčekov - nádherný Favorit. Rodičia ho vtedy kúpili môjmu mladšiemu bratovi (ja som dostala poľskú skladačku zn. Universal). Zdalo sa mi to strašne nespravodlivé. Brata opantanie z bicykla rýchlo prešlo a tak som konečne mala naozajský závodný bicykel aj keď nebol môj. Bol mi tak o tri čísla väčší, ale vydržal mi až do maturity, kedy som si za peniaze od krstnej mamy kúpila horáka, teda skôr takú atrapu horáka, ktoré sa do republiky zaačali voziť hneď po revolúcii.
Možno aj preto si môj syn našiel pod vianočným stromčekom už niekoľko bicyklov. Tento rok však žiadny kupovať nebudem, veľkostne mu sedí ten, čo má s 24" kolesami a snáď na budúci rok už dostane dospelácky.
Velmi dobře znám podobná traumata pod stromečkem. Kdysi jsem si přál 7 let digitálky. Vodil jsem tu na svátek tu na narozeniny tu před Vánoci mámu do obchod´áku marně ji ukazovat, co bych si přál. Měli je a nebyly ani drahé ale ona naprosto nic. Vůbec to s ní nehlo. Nekonec mi dala po 3 letech vybrat - bud´ kolo nebo digitálky. Výhrálo samozřejmě jednoznačně kolo. Pár dalších vánoc proběhlo znovu bez digitálek. Když vyšly z mody a bylo mi to už vlastně úplně fuk a na toto své někdejší přání jsem dávno už rezignoval a skoro zapomněl, připomnělo se náhle samo...najednou tam o jedněch vánocích byly - ty digitálky. Bylo to pro mne spíše obrovské zklamání a cítil jsem se tím naopak znovu ponížen - měl jsem tak rozjitřenu akorát starou ránu, která byla dávno zhojena a bral jsem to spíše jako výsměch. Tolik let jsem čekal... zbytečně. Nakonec jsem je skoro nenosil. Byly mi principielně odporné...dal jsem je kamarádovi zadara. Byl jsem rád, že jsem se jich zbavil. Pálily by mě akorát na ruce.:-(
Dobrý děje tam uvnitř v sobě, viď? Mluvili jste potom někdy o tom, proč tak dlouho čekala než ti je dala? Řekl jsi jí co jsi cítil a prožíval? Co to bylo za psycho? Možná to vůbec neví.
He, kdyby tohle byl ten nejhorší děj, co mi život nadělil...následovaly ještě mnohem horší a musel jsem je ustát...Tak mám pocit, že tehdy to už byla taková průprava na všechno to "další"...:-( Jo a co moje máti???.... Tý jsem to nikdy neřekl...ostatně jako spoustu jiných věcí...nezajímalo jí to jako spousta dalších věcí se mnou spojených...nemělo by to tedy stejně žádnou cenu...ona byla vždycky trochu jiná. Byla..už totiž není...takže věřím, že jí to snad promítli tam nahoře...Ovšem jednoho se od té doby střežím - dávat dárky podle sebe. Vždy se ptám, co by si kdo přál dlouho dopředu a pokud je to v mých silách, tak přání vyplním. Například klukovi (věk = necelé 3 roky) jsem vybral černočervené kolo letos pod stromek a přesto, že se mi moc líbilo, ukázal jsem mu nezávisle radši tři další obrázky kol a čekal, které jako že se mu z nich nejvíc líbí - ukázal jednoznačně na modré a černé ihned zavrhnul a ani přes mé naléhání, že se mi zdá být to černé hezčí, se nenechal zviklat. Objednal jsem mu tedy modré a ježuch přinese prostě modré.;-) Jeho přání je mi rozkazem.;-)To samé jsem provedl i s holkou, ale ta se se vkusem zřejmě potatila a vybrala to, které jsem jí původně vybral i já. Ale kdyby chtěla taky modrý, koupil bych prostě modrý dvě..;-)...i když by mi modrý pro holku bylo divný...;-)
život/Bůh (nebo cokoli jinýho, dosaď podle sebe) naděluje spoustu sraček, kterýma si musíme projít a vyrovnat se s nima.
Důležitý je to, JAK se s nima vyrovnáme a jak se pak chováme my. Duševní trpaslíci způsobují stejná příkoří jaké absolvovali oni někomu dalšímu. Máš bod a mou poklonu za to, že se z chyb páchaných na tobě poučíš a měníš podle nich své chování k ostatním. Snažím se o totéž. Někdy se ale přistihnu, že dělám uplně to samé, co mě kdysi třeba od mýho tatíka dost štvalo (moc takových věcí ale nebylo) TO je vždycky dost nepříjemné zjištění... No tak se s nažím dál :-)
Tak dětem kolo neee, takový to divný už obě mají a na normální ležatý se moc netváří...ale tatínkovi Ježíšek nadělí koloběžku, i když je to vlastně kostka...
Můj mladej má na otázku "Co by jsi chtěl?" tu nejhorší odpověď: Já nevím. Nic. Nevíte někdo, kde se dá koupit "Já nevím" případně "Nic"? V ideálním případě pak obé?
Já myslím, že to prodávají v Pompu či Dráčikovi??? A jmenuje se to "Člověče nezlob se!" Až by přišel Štedrý den a rozdělování dárků a syn by se sháněl, jeho dárky bych tam záměrně na chvilku nedal a až by se tedy sháněl, tak bych mu tam dal to Člověče a řekl bych mu:" No, Člověče, nezlob se, ale já Ti nevím, nemohl jsem to "nic" sehnat, tak mi dali v krámu tohle, že to je hodně podobný!." ;-) no a pak bych to samo vytáh z tý skříně, až bych ho takhle krátce poškádlil....;-)
Na jakou otázku? Má psát Ježíškovi dopis! Naše děti nejdřív kreslily a pak psaly dopisy, které dávaly na balkón a hlídaly, kdy si je "Ježíšek" vezme. Mám je dodnes schované.
P.S. Kdyby si snad někdo myslel, že máme "momentálně zavostalé" děti, tak nemáme.
8-)))
Ano ano ano!!! Dopisy Ježíškovi, který psaly moje děti, patří mezi největší poklady, kerý mám.
Dcera, to jí bylo tak 2,5 roku, jednou před Vánocema nakreslila obrázek - pokoj, stromeček, dárečky, máma, tata a ona - a v jednom horním rohu toho obrázku bylo NĚCO - Ježíšek podle jejích představ: bylo to takový kulatý, malý, mělo to strašně moc nožiček, no prostě něco úžasnýho. Tenhle obrázek se bohužel někam ztratil, ale tu její dětskou představu mám v paměti napořád :-)
No už ho vidím, jak PÍŠE nějaké dopisy. Max ještě tak mejla... :-))
Má možnost
http://www.milyjezisku.cz/
Není syn náhodou v pubertě? V tom případě totiž "nic" je ekvivalentem slova "všechno". Zjistíš to ovšem - a dost tvrdě - až u stromečku, pokud to slovo "nic" vezmeš doslova v jeho původním významu. :-)
No, do puberty úspěšně spěje... Asi si budu muset začít vytvářet puberťácko-rodičovský překladový slovník :-)
Já bych si to NIC přeložil jako "Táto já už nejsem roztomilý žvatlal co vyslepičí hned všecko". Pokud to budeš chtít zjistit, budeš muset najít lepší situaci kdy se zeptat nebo to odpozorovat. Nebo taky by to mohlo znamenat Netbook s internetem, aby si mohl v klidu prohlížet "nahé baby" (tak nějak tomu říkaj? :-)
Slovníku netřeba - koho zajímá, jestli mu rozumíš? Slovo "nevím" je totiž třeba třeba přeložit jako "Co je to za kecy? Řekni, kolik na to máš, a pak se budem bavit!"
Takže si raději sežeň sazebník. Podle těch, co znám, se "nic" pohybuje v relaci od 15 do 20 tisíc... :-)
my jsme taky s bráškou vždycky Ježíškovi psali...
Pak chvíli ne a teď píšem zas. Mailem:-) Když jsem vracel dvakrát nůž zpátky do krámu, jako pro mě nepoužitelný a hnusný a totéž s nějakou mikinou apod. a bráška podobně, tak zase píšem, přestože nám oběma už dávno bylo třicet :-)
Letos ale dostanu prachy a koupím si batůžek. Ten, co nosím denně už roky prostě odchází.
Karimatka přišla dneska, ale tu si nadělím sám. MP3 přehrávač si taky nadělím sám (straj bohužel kleknul navždy) a přijde asi do konce tejdne.
Noa ještě se přemejšlí, že by mi Ježíšek mohl něco novýho vykérovat na tělo. Ježíšek už ví co a kam, ale ještě to bude aspoň měsíc dva zrát, než se to rozhodne...
Já jsem také psával Ježíškovi, ale ten můj Ježíšek byl nějak zvláštní, psal mi podivné dlouhé odpovědi. V nich mi vysvětloval, co jsou Vánoce, Štědrý den a dárky. O Vánocích tvrdil, že je to období, kdy jsou ženy mimořádně nervozní, a že na Vánoce by měl mít každý právo po celý rok, pokud je pilný. Štědrý den by neměl být pouze jednou v roce, ale celoročně a lidé by měli být k sobě štědří pořád. A dárky? Dary se také mají pořád dávat a ve většině případů by neměly mít hmotnou podobu, každá dobrá myšlenka a zkušenost jsou prý velkým darem.
Přiznám se, že na pravou podstatu jsem přicházel s přibývajícími lety a i dnes si rád tyto dopisy přečtu.
Jako dítěti mi Ježíšek dával týdenní pobyt na horách v době pololetních prázdnin, protože jsem rád lyžoval. Celoročně mi dával a půjčoval knihy, ale opravdové terno jsem zažil ve svých třinácti letech, kdy jsem za svým Ježíškem mohl odletět do USA a o Štědrém dnu mi bylo přislíbeno, že na jaře dostanu kolo, které jsem potom skutečně dostal. A tím i započalo moje cyklistické bláznění.
Proto bych chtěl zdůraznit, všichni pište Ježíškovi, později význam přání a jejich plnění oceníte mnohonásobně. Já si stále více uvědomuji, že bych chtěl být takový, jakým byl a je můj Ježíšek. Můj Ježíšku, přeji Ti vše dobré!
Asi před hodinou mi děda volal a neměl zrovna rozjásanou náladu. Oslovil mě "kotrmelče", což je u něho známka toho, že jsem něco popletl a že prý zde nikdo není zvědavý na citové výlevy a ukázky jeho magoření. Takže se vám omlouvám.
A pozdravuje vás!
Děkuji za pozdrav. Oslovení "kotrmelče" je skvostné. I při vědomí, že poruším copyright, ho asi začnu občas používat.
Dědovo oslovování blízkých má pro nás obrovský význam. On totiž moc nedává najevo svůj duševní stav, poněvadž prý jeho okolí nesmí doplácet na jeho nálady. A tak ani nevíme, zda mívá zlost, ovšem při radostných zprávách je spontánní.
Když mě osloví "kotrmelče", znamená to, že jsem něco zmatlal, když "nazdárku", zachoval jsem se dětinsky, když "démone", znamená to, že jsem udělal něco pracovně výjimečného. Běžně mi říká "kluku" a jinak jménem. Jménem oslovuje všechny, s kterými přichází do styku, nikdy nikoho neoslovuje hanlivě, nepoužívá přezdívky a hlavně nenadává.
To je úžasné. Moc se mi to líbí.
Musím se nad sebou zamyslet, v okamžiku, kdy tvůj děda říká "nazdárku" oslovuji dceru "kozo". Nevnímáme to hanlivě, ale slovník tvého děda je prostě lepší.
Náhodou, tvůj děda by měl být poctěn.
Jsi tu s ním jen chvilku, ale mě osobně už přirostl k srdci :o)))
Už jsem si ho "elektronicky adoptovala" a těším se, co nám o něm zase povíš :o)))
A víš, že když jsem četla tenhle tvůj příspěvek, tak jsem si říkala, co by na to asi tak řekl, kdyby si to přečetl :o)))
Hele, ty vnoučku "kotrmelče", a není nááááááhodou tvůj děda jinec?!?
Na blondýnu docela důvtipná ...
8-)
Viď :o)))
Ne nadarmo mám zkoušku z matematický logiky :o)))
Dyk se neorientuješ v příspěvcích. Ale o tvým orientačním smyslu už se tady psalo v souvislosti s nějakým hradem.:-)
Z orientace v příspěvcích taky žádnou zkoušku nemám :o)))
A co se týká Landštejna, tak nešlo o žádný orientační nesmysl - tehdy prostě nebyl tam co je a byl jinde, což mi ostatní nevěřili. No a tím pádem jsme ho minuli :o)))
Mám brát ty smajlíky jako ironii? A on ten můj příspěvek četl, proto mě telefonicky brzy vzbudil a možná měl i zvednuté obočí.
O dědovi se dají psát romány, ale specifický výraz pro něho by asi byl, že je zvláštní. Když o něm někdo, kdo dobře nezná, říká, že je šílený nebo magor, tetelí se radostí. Hlavně má nekomplikovaný vztah se svým okolím. A to také má původ v jeho zvláštnosti, je naprosto průhledný, říká každému, co si o něm myslí. A poněvadž je to často nepříjemné, ví, kdo je v táboře přátel a kdo nepřátel. Váží si i nepřátel, kteří mají pouze odlišný názor a nejsou hloupí. Nemá ale nic nevyřešeného. Logicky u nepřátel vyvolává negativní emoce, přátelé by s ním rádi bydleli v jednom baráku. Nic mezi tím.
tenhle vzaz není pro tebe, ale pro dědu.
Poslyš Jinče, nech vnoučka na pokoji! Napsal to moc hezky. A ty ostatně jemu kdysi taky. A na "citový výlevy", jak říkáš, tu určitě lidi zvědavý jsou. Tohle není téma o přehazovačkách ale o Ježíškovi a Ježíšek to je v podstaě jen a jen o emocích a citech ne? Takže to sem patří.
;-)
On děda není moc velkým příznivcem Vánoc. Říká, že nechápe, proč se někteří lidé chovají výjimečně hezky pouze o Vánocích, když na to mají celý rok. Nad čím se pozastavuje, že mnozí či mnohé prohlašují, že musí uklízet. Říká, že je to jako přiznávání, že celý rok neuklízeli/y.
Stejně se staví k Silvestru a jiným důvodům k oslavám. Říká, že opilec se zmaže bez ohledu na to, který den v roce je.
pro mě vždyck ybylo na vánocích nejdůležitější to tajemství. Ten tajemnej a nikd ynikým neviděnej Ježíšek a rozbalování dárků. Ten proces. To odhalování tajemství. TO, co jsem dostal bylo až na druhým místě.
Ale jinak souhlasím. Neuklízím ani na Vánoce ani jindy :-)
A Vánoce už neslavím nějakej rok. Tedy vlastně jo. Předloni jsme celej večer jezdili s PBčkem až asi do jedný do rána po Praze na kole, to byla svého druhu oslava...
a s těma opilcema taky souhlasím. Když jsem chlastal, slavili jsme, že prší, že fouká vítr atd.
Ode mě vždy moje děti dostávali: kola, výbavu na kola, lyže -sjezdové, běžky...
Teď jsou již starší, přesto to bude asi nový silniční rám nebo jen podstatný finanční příspěvek ne něj. Nové běžky na skate, ale důležité je, co taky Jěžíšek přinese pro mě (pro Vás). U mě to bude kurz carvingového lyžování. Sice již před Vánoci, ale bude.
Tak na tohle jsme nikdy neměli. Nehledě k tomu, že děti o takové dárky nikdy moc velký zájem nejevily. Většinou to byly knížky, vysněné oblečení - jejich, ne naše, největší radost jsme synovi udělali Legem. Další dárky rozbaloval až druhý den.
O ano, lego. Tak to u nás bylo ve velkém. Nedřív si o něj kreslili. Legácký vláčky byly u nás rozložené ještě před 4 lety (a to bylo synovi 13).
Když si vzpomenu, jak syn zářil, když dostal pod stromečkem první silniční kolo.
Kluci už jsou starší a tak jsou právě nadžený na takovéto věci (hlavně cyklo a lyže). Oblečení se u nás naopak pod stromeček téměř nedává a knihy si kupují sami. Neumím se trefit do jejich vkusu.
Ano, ano, letos to bude "cyklistické". Největším přáním totiž je, ať Ježíšek zařídí, aby Fifinka (rozuměj - 12") vyrostla, abych mohla jezdit s tátou na výlety. Takže už je vybráno, teď to jenom trochu technicky doladit, aby to ten Ježíšek ve sklepě správně vyčenžoval. :-)))
A druhé přání je "ty brusle co se s nima jezdí na ledě". A jestli si myslíte, že je sranda sehnat brusle na tlapku velikosti 28, tak to teda žádná sranda neni.
Kup větší a vycpi botky ve špičce novinama, naši to dělali taky tak. První kanady mi švec přidělal na křusky, aniž strhnul podpatek, to bylo pak celkem maso. Ale lepší než šlajfky; co jsem se s těmi navztekal. Furt padaly.
http://www.novinky.cz/koktejl/216229-zlodej...
Nějaké dítko asi chtělo pod stromeček vláčky...
Tak Ježíšek si u nás začal před asi týdnem pohrávat s myšlenkou tříkolky, ale včera na hřišti se ukázalo, že i na tu nejmenší má malá ještě krátké nožičky, tak prozatím zůstaneme u té stávající motorky;o). Takže to budou ty boby, co jsou v garáži od posledních posezonnich slev... Tříkolku zkusíme na jaře, a přinejhorším ji přinese někdo jiný...
Mistr Jan Hus?
http://kle.cz/vyznamne-dny/seznam.html
:-)
Hej, jaký je rozdíl mezi "Dnem básní" a "Dnem poezie"? :-)))
A - jak tak právě nahlížím do dětského pokoje - mezi "Dnem dětí" a "Dnem pozemního vojska"? :-/
Kdybych měl foťák po ruce, poslal bych fotku z dětského pokoje u nás. Potěšilo by tě to, možná bys dokonce zjistil, že máš pořádné děti.
Na pokoj naší omladiny rozhodně nemají. Nějak se do těch 25 m čtvercových nevejdou... :o)))
Kdybych vam vsem chtel udelat radost, poslu fotku ze sveho pokoje. Skoda, ze uz tam nemam ze skrine na skrin napric kajak, ktery nejakou dobu branil vetrani... 8-)
Děkuji vám, přátelé, kdybych v době, kdy jste odpovídali, nešel už offline organizovat úklid (což se neobešlo bez celé škály zavrženíhodných postupů od úplatků přes vydírání až po hrubé násilí), měli byste nehynoucí zásluhy o náš klidný večer.
No nic, jdu se omluvit dětem... :-/
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Anebo nejdu. Škoda každé rány, která padne vedle, jak říkávala moje maminka. ;-)))
Vhodné svátky:
sv. Kryštof
sv. Antonín Paduánský
Kryštof je patronem poutníků. To by šlo. Ale co je za týpka ten Tonda Papuánský?
I on je patronem Poutníků:
http://www.abcsvatych.com/mesice/6/cerven13.htm
Papuánský je papoušek, tohle je Tonda Paduánský
http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_z_Padovy