NaKole.cz

Psychopati v politice - pozor, delší text

Pro politické labužníky - zajímavý text (nejsem autor).


Tito lidé přestáli ve špinavé politice snad všechno možné, přesto se jich národ tak nějak nemůže stále zbavit. Jsou jako pijavice. Jak je možné, že nám stále vládnou? Jediným a hlavním důvodem je zřejmě to, že světu prostě vládnou psychopati. Lhostejno, zda v USA, v Německu či u nás v České republice – jsou všude a všude vždy ve vedoucích a nejvyšších pozicích státu. Samozřejmě, že ne všichni lidé ve vysokých funkcích a pozicích ve státě jsou psychopaté – nicméně lze s velkou dávkou pravděpodobnosti konstatovat, že je jich většina. Rozhodně větší většina než mezi „obyčejnými“ lidmi.
„Lež v politice žádný zákon v oblasti reklamy netrestá.“, říká právník Filip Winter, specialista na reklamní právo.
Podle psychologa Andrzeje Lobaczewského je jich mezi námi asi 5%. Dalších asi 12 % lidí je náchylných přebírat jejich způsoby chování. Je těžké je odhalit. Nejsou šílení. Jsou inteligentní, přesvědčiví a výmluvní. Umějí se zalíbit. Umějí říkat, co chceme slyšet. V tom je základ jejich úspěšného přežití na úkor těch ostatních.

Další jejich úspěšnou taktikou je, že umí v lidech úspěšně vyvolávat hysterii prostřednictvím opakované mediální sugesce, která předpovídá blížící se zkázu (například předvolební hysterická kampaň pravice strašením „řeckou cestou“). V následující panice způsobenou šokem, se pak pro hrstku těchto jednotlivců otevírají vhodné příležitosti, aby přepracovali pravidla ve společnosti ve svůj vlastní prospěch, prodloužili a prohloubili svou moc a svoje ovládání skutečné ekonomiky země. Veškeré národy jsou pak jejich „dlužníky“ (viz „Kalouskova složenka“) a většina ani neví o jejich existenci, oni rozdmýchávají chaos podle libosti , podle potřeby dráždí nebo uspávají obyvatelstvo a upravují potichu vhodnou legislativu pro svou nenasytnou chamtivost – malá změna tady, postupné změny tam ... a nakonec dojde k radikální změně parametrů. V tomto ďábelském, a přesto metodicky vědeckém stylu, se posunují směrem k naprostému neutralizování veškerého odporu celého zbytku národa.

Moc je závislost, kterou její uživatelé nejsou schopni chápat či zastavit. Jsou naprogramováni nemilosrdně a hegemonicky dominovat ‚druhým‘.
Nálepka tzv. „svobodného trhu“ jednoduše znamená jenom svobodu malé skupiny krást vše ostatním. Pravidla hry jsou záměrně nefér nastavena proto, aby lidé pokaždé prohráli.
Tito vládnoucí psychopaté o něčem rozhodnou, vypustí to ven na veřejnost, potom nějaký čas vyčkávají a sledují, zda se něco stane. Pokud se nestrhne velký povyk a nedojde k velké vzpouře, protože většina vůbec nechápe, co bylo schváleno, potom pokračují, krok za krokem, dokud nezmizí všechen odpor.
My, psychicky normální lidé se svědomím, se pak logicky ptáme: Jak můžou ti, kteří byli zvoleni, aby reprezentovali vůli lidu, tak bezcitně pohrdat ostatními? Mohou přírodní zákony pomoci odhalit důvod, proč lidé, kterým svěřujeme neustále se zvětšující vliv ve sférách společenského řízení, dosahují stále depresivnějších hlubin pokrytectví a nezodpovědnosti?
Ponerologie v politice je věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům a byla napsána skvělým psychologem Andrejem Lobaczewskiým. Několik procent z uváděných 5% psychopatů jsou prý tzv. genetičtí psychopati. Tito lidé se už rodí bez svědomí. Přestože se jedná o nejméně početnou skupinu osob s psychologickou poruchou, jejich role v infekci a šíření zla ve společnosti, je mimořádně velká. Jedná se o opravdové psychopaty, biologické stroje neschopné cítit empatii.
Podvědomě předpokládáme univerzálnost svědomí, čímž se vystavujeme takovému predátorovi, který nás může zneužít nesčetnými způsoby apelováním na naše svědomí. Psychopati, prostřednictvím pro ně charakteristického manévru se soucitem, dovedou v lidech otočit jeden určující faktor – jejich svědomí – proti sobě! Jsme uvězněni v pavučině viny, studu a strachu, kterou si nakonec sami budujeme. Během kontaktu dvou lidí jsou psychopati jen málokdy nuceni sáhnout k násilí proto, aby dosáhli toho, co chtějí, ti nejúspěšnější ovládají své vražedné impulzy do doby, než se dostanou do pozice moci.

Přirozeně pro některé z nás může být obtížně vzít toto vůbec na vědomí. Zoufale se držíme víry vrozeného dobra v každého, čímž zůstáváme slepí vůči tomu, co je. Ale existuje fundamentální rozkol, mezi naším a jejich světem, který nelze překlenout. Přítomnost nebo absence svědomí, tvoří hluboký předěl mezi lidmi, který je prokazatelně závažnější než inteligence, rasa nebo dokonce i pohlaví. Tyto psychopaty není možné vyléčit. Sami sebe totiž nevidí jako nemocné. Naopak, my jsme pro ně ta nemoc, která se léčí všemožnými způsoby válčení, vedeným ne proti domnělým nepřátelům, ale proti nám.

Takoví psychopaté nikdy neuznají své chyby, nikdy se za nic neomlouvají a nikdy nenapravují své špatné činy, naopak vždy se snaží je hodit na ty druhé. Neznají žádný stud. Zatímco zdravý člověk svět sleduje a zaujímá k němu postoje, oni světu přikazují, co má dělat. Realitou je pro ně jen to, co za realitu sami prohlásí. Považují se za neomylné a dokonalé. Tam, kde by jiného hanba fackovala, bezostyšně lžou. S odzbrojující lehkostí dokážou popřít to, co dříve tvrdili a nevidí na tom nic divného. Stačí jim krátký okamžik vědomé ignorace a k úžasu všech přítomných jedou vesele dál.

Psychopati, prostřednictvím své schopnosti intuitivně rozpoznat sobě rovné, také rychle stoupají po společenských stupíncích a shlukují se okolo pák moci společnosti, kde jejich celospolečenský zlý vliv metastázuje. Následný ‚negativní výběr‘ vede k dosazování dalších psychopatů a dalších patologických deviantů nižšího stupně, kteří jsou přístupní jejich záměrům a to do doby, dokud se nedosáhne kritického množství lidí s patologickými poruchami, čímž se zrodí “patokracie”. Patokracie přežívá díky pocitu ohrožení ze strany společnosti normálních lidí. Zůstat na vrcholu je pro panovníky tudíž klasickým problémem „být či nebýt.“ Tudíž biologická, psychologická, morální a ekonomická zkáza většiny normálních lidí se pro patokraty stává ‚biologickou‘ nezbytností. Mnohé prostředky slouží k tomuto cíli, počínaje koncentračními tábory, včetně válčení s neústupným dobře vyzbrojeným protivníkem, který zdevastuje a oslabí lidskou sílu na něj vrženou: synové normálního muže, vysláni bojovat za iluzorní „vznešenou věc“. Jakmile jsou vojáci bezpečně mrtví, jsou prohlášeni za hrdiny, kteří budou oslavováni v písních a stanou se tak užiteční pro vychování nové generace oddané patokracii a vždy ochotné zemřít pro její ochranu.

Jsou ale vyděšení přirozeně tvůrčí podstatou lidstva. V jejich neúnavném úsilí zdolat tento “teror”, musí zničit to, co nemůžou mít, prostřednictvím vyhlazení lidstva, jehož pouhá existence jim denně připomíná jejich deficit. Sní o budoucnosti, ve které můžou holdovat podle své přirozenosti, bez obavy perzekuce ze strany nás - ‚odlišných lidí‘. Vláda, média, korporace, vzdělání, tajné služby, ideologie, náboženství, společenská a politická hnutí – nic není imunní proti jejich vlivu a vše je využito pro jejich cíl světové nadvlády, ať už vědomě nebo nevědomě. Jediná protilátka proti infekci je znalost jejich nemoci a její patodynamiky. Kolektivní traumatická zkušenost soužití s naším přírodním predátorem (psychopatem), snad ale konečně dostrkala naše vědomí na pokraj uvědomění si, že ne všichni jsme člověkem. Jakmile se rozšíří vědomí o predátorovi, který je mezi námi, hra skončí. Psychopati u moci to vědí. Jejich taktiky šoku jsou proto stále troufalejší kvůli spěchu dokončit své plány. Protože jejich trajektorii, poháněnou nenávistí, nepřekáží svědomí, je na nás vymotat se z pavučiny tím, že přijmeme zodpovědnost za naše činy. Tím, že volíme věřit jejich lžím, které slibují úlevu od bolesti, se opakovaně vzdáváme zodpovědnosti a zahazujeme naši sílu. Tímto způsobem hrajeme naši roli při genezi zla. Abychom opět nabyli moc, musíme rozpoznat podstatu predátorů, jak pro sebe, tak i ostatní. Jediné, co zbývá, je, jak dlouho ještě budeme tančit s ďáblem, dokud si nevzpomeneme, že naše utrpení skončí v momentě, kdy se obrátíme k pravdě.