Dobrý den,
prosím o radu. Koupil jsem si duše s autoventilkem. Jak se dovnitř nasazuje nebo montuje vnitřek ventilku, aby tam držel a fungoval? Ať ho tam dám tak či tak, vždy vypadává...
Předem děkuji za radu,
technický antitalent :-)
To se tam šroubuje. Nejlépe horním koncem kovové čepičky.
není co dodat....
Otázka přichází, co když mám plastovou čepičku - aha! :-)
pošli odpověď, "kup si kovovou s uchycením na ten ventilek"
Až přijde otázka kde, tak napiš že v prodejně cyklosportu...
nebo to zkrať na odkaz:
http://pramoscyklosport.inshop.cz/ventilky-a...
Stojim uprostřed pouště, kolem se stahujou vlci, smrtka brousí kosu. V ruce držim ventilek a plastovou čepičku. A moje poslední šance na záchranu Jurimír mi dá odkaz na webovou stránku. Pěkně děkuju. To bych si pomoh.:-)))))))
tak jestli stojíš uprostřed pouště a kolem jsou vlci, tak pust ten ventilek a tu čepičku, aby vlkům nezaskočilo, svlíkni hadry ať jim nekazíš chuť, vyndej z brašny panenský olivový olej, který bys měl vozit na namazání řetězu, polej se ať jim chutnáš, hezky se usmívej a počkej na večeři...
souhlasím- protože jestli držíš ventilek a plastovou čepičku, tak stojíš za potravu vlkům pro nepochopení otázky.
plastovou čepičku(dřík) na vnitřku autoventilku jsem ještě neviděl- to i existuje?
Duse SLIME (nepichnutelne - se zelenym slizem uvnitr) maji zeleny plastovy CEPECEK i s tim bazmekem na vysroubovani ventilku.
Nicmeneto je cele k nicemu na druhou. Ta plastova vec se rozpadne, kdyz s tim zkusis ventilek vymontovat. A kdyz jsem ted pichnul, tak dirkou jak po spendlicku (tedy nula nula nic) utekla skoro cela 26 x 1.9 a porad to zelene bublalo. 8-(
se mi zdá, že mazurom se ptal na nasazení vnitřku ventilu, ne na nejakou čepičku- tu doufám nasadit umí:-))
O plastoven driku jsi mluvil Ty. 8-D
A Zakarr se pta, co kdyz ma plastovou cepicku. Tak jen poukazuji na to, ze ma nejspis spatnou cepicku. Ale i kdyby mel tu spravnou umelou, ze mu to je na nic. 8-)
Plastová čepička je v případku Zakarra nezbytně nutná. Nevím vzpomenete-li, ale onyndo tu tvrdil, že když si ji jeho tatík nechtěl nasadit, odmítl s ním jet na švih.
Je ale pravda, že to bylo v dobách, kdy byl ještě Lee (Zakarr).
Vymejšlej si, nebo maj takovýho pamatováka, vašnosti? Kdyby brali nějaký léky proti A., daj mi, prosimich, vědět, jeden nikdy neví.:-)
Milostivá něco přinesla. Strych... ňák tak se to menuje. Říkala, že je to potravinový doplněk pro zvířátka, ale v práci jí kamarádka (čerstvá vdova) říkala, že to může pomoct i člověku. Mám toho dost, kamarádovi rád pomohu.
8-)
Přesně jak píše Murphy. Tazatel se ptal, jak našroubovat dřík do těla ventilku. Odpověděl jsem, snad správně, že se to našroubuje pomocí kovové čepičky (má na to takové vybrání).
Pak jsem položil vplac otázku, co uděláme, nemáme li na ventilku čepičku kovovou (s vybráním) nýbrž běžnou plastovou, která je nám v dané situaci k našroubování dříku do ventilku takříkajíc plat prtná.
Jak to sleduju, shodli jsme se na tom, že máme li k našroubování dříku vetilku do těla ventilku čepičku pouze plastovou, jsme v nastalé situaci definitivně v řiti, nejsme li vybaveni nějakým jiným bazmekem k našroubování dříku ventilku do těla ventilku vhodným. Jednodušeji to popsat nedovedu.
Dřík (podle Vikipedie:instrumentál
význam:
1. (ve stavebnictví) část sloupu mezi patkou a hlavicí; tělo sloupu; největší část sloupu
kanelovaný dřík sloupu
2. (v technice) válcová část předmětu ve tvaru podobném tyči; tělo takového předmětu
dřík kotvy
3. (ve sportu a vojenství) tělo šípu
Dřík se musí poškodit dřív, než bambule
Nic takovýho ve ventilku nemám, nevešlo by se. Tobě jo???
8-)))
všeobecne- jestliže mám duši s autoventilky,měl bych si opatřit "něco", čím vnitřek vyšroubuji(nejjednodušší je kovová čepička s nástavcem-nebo podobný "předmět")a budu je vozit jako nářadí!!!
No nekecej :-O
Viz hned první příspěvek a následující Jurimírův odkaz ;-)
to byla jen reakce na murpyho :-((
Správně! Znalosti je třeba utvrzovat nepřetržitě.
No hlavně abys byl utvrzelej dostatečně. Jestlipak ty víš, čim se šroubuje vnitřek do ventilku - ha?
Dnes dávají na všechny duše ty hnusé plastové čepičky! Mám zkované poslední dvě kovové. Jinak na to takový šroubovák. Jistě se dá někde koupit.
;-) bych rád viděl, jak s těma "zkovanýma" dvěma čepičkama povolíš ventilek....
Zkovaný ve mě asociuje kováře s pořádným kladivem :-))))
skovaný-lidově "ukrytý" :-)),je správně skovaný či zkovaný?mám za to že první-kováním spojit...
De o to esi skováváš, tj
1) skováváš všecko na jednu hromadu (přespona s- ve smyslu dávat dohromady)
2) skováváš shora dolů (tj. do sklepa) nebo z povrchu pryč (úklid stolu smetením)
Nebo zkováváš, tj:
1) Tvoříš dokonavý způsob z nedokonavého (kováš todle, kováš tamto, až je všecko zkovaný).
2) Tvoříš přímo z podstatného či přídavného jména, když je někdo kovaný soudruh, musel jej někdo zkovat.
Více zde:
http://www.pravidla.cz/vice/predlozky-a...
No, když dva kusy železa spojíš kováním (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kov%C3%A1%C5%99stv... bude to skovaný (směr dohromady). Pokud železnou tyč překoveš v ozdobnou, tak se normálně říká, že tyč byla vykována resp. ukována, ale asi bude přípustné i "zkována" (změna) ...
Jináč věci si raděj schovávám, kování je moc pracný :)
velmi děkuji!
čepičku mám samozřejmě plastovou a po mototechnách se mi nechtělo běhat, ale šlo to zašroubovat i...
1. v první fázi pinzetou z manikúry
2. v druhé fázi maličkým šroubováčkem, který má žena na opravu šicích strojů :-),
poučený technický antitalent
Jen na okraj - cca před 2 týdny kamarád sháněl tyhle staré kovové čepičky, chtěl je dát na auto. Nepochodil u benzinky v Říčanech ani ve Světicích, ani v mototechně v Říčanech ani ve 2 mototechnách v Benešově. Všude jen ty plastové. Nakonec to sehnal cestou u pumpy v Táboře.
Když jsem byl přezouvat gumy na autě, tak jsem si je vyptal v pneuservisu.
Chlápek sáhl do pixle a asi tři mi podaroval - gratis.
Měli je v každé prodejně kol kde jsem se na ně ptal. A ptal jsem se často...
Podle mé zkušenosti je tendence ke ztrácení u dětí větší jak u manželky...
Jj, v praku mají moc zajímavou balistickou charakteristiku:-)
do praku je to lehký ne? Já střílel matkama. Než táta přišel na to, kam mu mizej desítky a větší... :-)
Já bydlel ve čtvrti, z které velké množství obyvatel pracovalo v ZKL (kuličková ložiska). Bylo až s podivem, kolik munice (kuličky z ložisek) jsme měli. Těžké a absolutně symetrické.
já střílel často hliněnkama. V době těsně porevoluční nábojema do perkuse. Ono se vždycky něco našlo:-)
Nejlepší střelnice byl smeťák. Kdyby to nezahrnuli, tak bych si šel zastřílet i dneska:-)
U brněnského moře dycky bylo hafo olůvek od rybářů. Jo, olovo je olovo.
Jojo, zahrnout prak do zbraní kat. D je nešťastné. Nesmí to (bez dozoru) používat osoba mladší 18 let, nesmíš to nosit viditelně na veřejnosti nebo místě veřejnosti přístupném, tedy střílet můžeš tak na vlastní zahradě:-(
fakt??? :-O
a když si jako děcka udělají prak z gumy do trenek nebo skobičák, tak je seberou za nedovolený ozbrojování? A co když si udělaj luk a šípy?
Ještě, že nemusím vyrůstat v dnešní době...
I když mám doma asi tři praky a nebyl by problém s tím někoho zabít na vzdálenost mířenýho dostřelu pistole.
Báťa u nás ve vsi s ním chodil na zajíce...
Tak jsem se podíval pořádně, mechanické zbraně až od 150N. Tedy silnější luk a kuše. Prak víc jak 150N nejspíše nenatahuješ, i když některé konstrukce připevňované na zápěstí...
Tak mě napadá, že foukačka je ale plynová zbraň do 16J, ta by tam spadala (principem něco mezi větrovkou a vzduchovkou, každopádně k pohonu střely se používá stlačený plyn - vzduch).
nebude náhodou podle předpisů "zbraň na stlačený plyn " i obyčejná prdel? tam se taky používá stlačený plyn k pohonu střely!!!
V případě, že nosíš mezi půlkami korkový špunt, tak je to střelná zbraň ano.
Jinak je to expanzní přístroj (efektu se dosahuje expanzí plynu).
a kkdyž se plyn zapálí- není to pak plamenomet? lidský tělo je hotový zbrojní arsenál!!
to jsou mi věci-jak předpisy vedou v patrnosti prdel 8-)
Na druhou stranu se musí nechat, že někteří lidé by na prdel měli mít zbroják...
souhlas!!!vlastnit dělo je nelegální...
jednoruční kuši doma taky ještě někde mám. Praky mám dělané a taky jeden koupenej s opěrkou na předloktí.
5ekl bych, že foukačka to nesplňuje. V puse ten vzduch nijak nestlačuju, jen zadržím a vypustím co nejrychleji v co největším množství...
Samozřejmě, že stlačuješ. Tlak za střelou musí být větší než tlak před střelou, jinak by se neuvedla do pohybu.
Pístová vzduchovka funguje úplně stejně, akorát ten tlak nevytváříš stlačením svých plic dýchacími svaly, ale pohybem pístu.
Jako kluci jsme dělali bojová střetnutí s prakama a střelivem byly nezralé švestky a trnky. Neveřili byste , že zásah švestkou tak na dvacet metrů udělal jelito na zadku v průměru asi 15 cm, naštěstí ne na mém :o)))))
ale věřil....
Nezralý třešně, to bylo horší. Jak to štípalo:-(
Si pamatuju, jak jsme hráli na schovku před prasečákem, kd ebylo několik stromů/třešní a před tím nějaký křoví a taková travnatá loučka. tráva už hodně vysoká, asi těsně před posečením. Já nemohl brášku a bratránka najít a na mý řvaní, že už nehraju nereagoval ani jeden. Tak jsem začal střílet ty nezralý třešně těsně nad trávou a ony v souladu s ezákony faziky pak po X metrech pročesávaly tu trávu. Asi při třetí čtvrtý střele jsem brášku našel :-D Byl na čtyřech zadkem ke mě a byl ode mě aspoň třicet metrů. Nemluvil se mnou až do večera a dost se nasral:-)
No on mi to zas vrátil jindy.... :-)
Hrozně rád vzpomínám na války, kdy zbraněmi byly pružné klacky (pruty?), udělali jsme z bahna kouli, nasadili na konec a metali na nepřítele. Nebolelo to (pokud jsi tam nenamíchal šutr) a efekt to mělo dvojí - okamžitý a potom doma nakládačka, že jsem jak prase.
Také ještě vzpomínám na duralové trubky, které se vkládaly do koberců na schodech a stříleli jsme tím jeřabiny nebo hrách.
Ano, ano - klasika. A ve škole ve zmenšené míře krajony, náplň nejčastěji rýže.
My jsme do toho ládovali i v puse sežmoulané kousky papíru, samozřejmě patřičně oslintané ;-) To pak byl zásah vlastně dvojitý, za prvé to trochu zabolelo a "terč" byl pak ještě navíc defakto i popliván :-)))
A co takhle versatilka a pomerancova kura?
Když za nás byli pomeranče jenom na vánoce ;o))
Ja je zase nemel moc rad.
Ale kdyz se rozebranou versatilkou napichla kura - na jedne strane tak trikrat (projektil), na druhe jen jednou (ucpavka pistu) a pak se pist (vnitrni cast tuzky) prudce zastrcila, dokazala tahle improvizovana vzduchovka dostrelit skoro pres celou tridu.
Jóóóó, pamatuju, to byly slušný rány :-) Akorát to někdy nepřežila verzatilka, párkrát se nám ji povedlo ohnout. Teda, ten její vnitřek, který potom šel dost blbě zpátky aby to pak ještě někdy fungovalo jako psací potřeba ;-) Asi už tenkrát nějaký šunt z Asie :-)))
asi právě kvůli poruchovosti tahle zbraň u nás rychle vymřela a kategorii "indoor weapon" obsadila pistolka ze dvou dřevěnejch kolíčků na prádlo. http://pasoft.euweb.cz/HTM/WIN/PISTOLKA.HTM Sice to nakonec taky nevyhrálo cenu za spolehlivost, zato byla mnohem nepřesnější :-))
Dotaz - versatilka byla či je ten oný nástroj na psaní tuhou? Vícehranné kovové těleso, které dole mělo spáry na držení tuhy a nahoře mačkání na ovládání těch spárů (toto se dalo vyšroubovat)? Nevím proč, ale my jsme tomu říkali krajon.
dodnes je na těch krajonech napsáno "versatil"
a ty klasické kovové od koh-i-nooru se ještě před 2 lety dělaly (kupodivu) ještě v ČR - myslím, že se tam budou dělat i dnes, ale to už stopro nevím, neb jsem na ta leta vypadla z obrazu (a taky budou mít asi tak tisícovku čínských imitací...)
Tak to byla taková malorážka, vhodná pro nenápadné diverzní akce v uzavřených prostorách, např. ve třídě.
Když se dnes dívám na rozmach "komerčního" paintballu a "nekomerčního" airsoftu, tak si říkám, jestli my jsme se nebavili daleko líp házením šišek a vlastní konstrukcí střelných zbraní.
Jééé :o) sanitr, travex, železný piliny, křemeny.... jo, to byly prdy!
V nouzi jsme se museli spokojit s naškrábanýma hlavičkama sirek....
Když se naškrábaly do díry v klíči, ta se pak ucpala hřebíkem, obojí se spojilo provázkem, pořádnej rozmach a mrsknout s tím o zeď? To bejvala oblíbená, i když veřejností pronásledovaná zábava.
Přesně tak, ale vždycky raději švihnout "přes roh", nikdy nevíš kam hřebík poletí :o)))
Jsem dost bláznivej, abych to předved vnukům. Jen jestli seženu ocelovej klíč (díra se lehce vyvrtá), ty dnešní nábytkový by nepřežily první bouchnutí.
kdyř neseženeš klíč, je možný použít dva šrouby a jednu matku. Nebo jsme taky používali šipku a klasickej koloventilek, ale to už ty sirky musely bejt na jemno. ABy člověk nemusel furt hledat ty vantilky nebo šrouby měli jsme to spojený delší gumičkou.
Přeju s vnukama dobrou zábavu ;-)
Kdo nechce - nechť nečte (bude to delší). Předvádění vnukům: svého času jsem byl seřezaný jako kůň (matkou) za "střílení klíčem". O poschodí výše bydleli prarodiče a když se můj děd dozvěděl, co se stalo, proběhla instruktáž: "Klíčama se střílí, ale opatrně, aby Tě to nezranilo. Já Ti to ukážu." Otočil se na babičku, řka: "Babi, podej prkno na maso." To opřel o zem a kredenc a napálil klíč ve výši lýtka - výsledek?? "Kurva, mám zničený kalhoty a šrapnely v noze" sdělil instruktor, kterému z lýtka teklo několik curůčků krve. A dodal: "Už víš, prcku, proč se nestřílí ve výši ksichtu?"
Ano, travex s cukrem. Oblíbené palivo do našich raketových autíček. Podvozek od auta z autodráhy a motor se vyráběl z prázdný světlice.
Akorát se špatně sháněla drogerie, kde náctiletejm smrkáčům prodali travex.
Tak raketový motůrky (případně dýmovnice - pokud se plamen hned po záženu udusil) jsme dělali z nalámaných pravítek, křivítek, "bublin" atd. Tenkrát to bylo všechno z celuloidu a na strojní průmyslovce v téměř neomezeném množství :o).
Když se tím nacpala tuba od zubní pasty (hliníková), přidala stabilizační dlouhá špejle (nebo modelářská smrková lišta) byl dolet až 500m (z okna ve druhém patře školy).
Po upgradu školy ze základní (čti zvláštní) na učiliště, upgradovaly se i suroviny. Jelikož jsme se octli na letišti, neuvěřitelně rychle jsme zjistili, kde se nachází "šroťák" a na něm tuny elektronu, nezbytné to suroviny leteckého průmyslu. (zvláštní, kupříkladu tajemství převodu jednotek jsme neodhalili nikdy) No a elektron spolu s manganistanem posunul naše pyrotechnické experimenty o několik řádů vejš (a dál). Dokonce nás jeden čas kvůli zkoušce ručního granátu z lékovky, iniciovaného prskavkou, pronásledovala VB.
Copak Travex, ale my měli, v 9-10 letech, docela problémy sehnat i obchod kde by nám prodali sirky :-))) Obzvlášť na nás koukali blbě když jsme tam za odpoledne přišli několikrát :-) Taky dneska nechápu proč se to radši nekoupilo hned najednou :-)))
A dělali jste někdo "rachejtle" z té plechové trubičky od "číňáků", s tím jsme se taky dost vyblbli ;-)
číňák mi proletěl bundou :-)
hele a co sifonový bombičky? Drahý, ale větší prdy jsem nezažil. Stačilo dát pod to franto nebo polejt kanagomem....
:-)
K bombičkám jsme se už nějak nedostali...
hmmmm, hle chalupu máš kousek a já mám asi tak dvě balení docel azbytečně už nějakej rok doma. Franto mám do liháče, co ho už leta nepoužívám....
Udělaáme si hlučnej den, jo? :-D
Můžem naučit něco novýho tvou dceru :-D :-D
PS: jak jsem to tady četl, nejspíš by se přidalo ještě pár lidí :-D :-D
To jo :-)))
Já myslel, že jsi je nedávno už vybouchal ;-) Když jsem měl na přelomu července/srpna dovolenou, tak jeden večer se jakoby od vás ozývaly dost silné rány. Střelba myslivců to nebyla, tohle bylo mnohem silnější a hlubších tónů, skoro jako z děla... Tys to teda nebyl ? ;-)
jo jo to jsme taky dělali...
Teď si vzpomínám na střelou zbraň z fixy, rozebrat a zahodit všechno kromě toho obalu a na jeden konec náplastí připevnit gumičku. Stříleli se tím šípy z brčka, do kterýho s ena jedná straně vložil špendlík a teplem se tam zatavil.
Též jsme vyráběli luky a šípy ze špejlí zakončenými špendlíky, pokud se nejednalo o živý terč (rozuměj spolužák, stejně jsme měli kliku, že z toho nikdo neměl trvalé následky, krom trochu zkrvaveného ošacení) měli jsme terč na čerstvě nalakovaných dveřích a stopy po špendlíkách dost výrazné. Byl to tenkrát docela průšvih s poznámkou a vyšetřováním v ředitelně :o))
si pamatuju, když jsem měli někdy v sedmičce dílny a měli jsme to hotový dřív, tak jsme si začali stříhat z plechu hvězdy. Měli jsme to narýsovaný, takže když přišel profesor, tak ani nenadával, a říkal jen: "Hmmm, šerifský hvězdy." pokejval hlavou a zase odešel. Když přišel znova, měl čtyři zabodlý v tabuli plný děr a seznámil se s pojmem "šuriken" a "ninja" :-D :-D Naše hlavy se zas seznámily s jeho rukou :-)
:o)))))) už druhý příspěvek, že jsem si poprskal monitor, ten první byla výchovná ukázka jincova dědečka, jen tak dál chlapci, zase je tu veseleji a navíc ta montáž toho ventilku je velice složité téma, musí se to řádně probrat :o))))
:-)))
Si vzpomínám na asi 4. nebo 5. třídu, hodina dílen (nebo jak se to tenkrát jmenovalo), spolužák tam tropil nějaké hovadiny a naše učitelka (tenkrát už hodně přes 60 let, ale v dílně machr, to jsme všichni fakt čuměli) na něj jenom lakonicky "Uklidni se, chlapče, uklidni, nebo Ti mírně dýchnu na brýle a rozbiji úsměv..." Tenkrát jsme se tomu chlámali celá třída, včetně toho dotyčného i učitelky :-)
V kraji dolů a hutí bylo k mání dost karbidu, používali ho v tzv. vyvíječích k výrobě tuším acetylenu. Když se nasypal do nějakého pevného pouzdra, polil vodou, a zavřelo se to, tlak plynu způsobil pěknou explozi. Nebo stačilo k otevřenému pouzdru hodit zapálenou sírku, exploze ale už vrhače ohrožovala.
S odstupem doby mi přijde zvláštní, že ač jsme bydleli v těsném sousedství šachty (kde snadno dostupného karbidu do kahanů měli ´hafo´), provozovali jsme tyto kratochvíle pouze kolem 1. máje. Jindy nás to nebralo.
Současná verze téhle kratochvíle : do PET lahve se z autogenní soupravy foukne trocha právě toho acetylenu, položí se na zem a z poza plechových dveří se kolem hrdla mávne zapálenýma novinama. Noviny radno držet v silnější rukavici. Rána jako z děla, z flašky jsou cáry a kousky hrdla útočí právě na tu ruku :-)