NaKole.cz

Mám radost a těším se :-)

Ahoj, lidi :-), je pátek, musím se vám s něčím svěřit:
já si už nějakou dobu začínám o sobě myslet, že asi nejsem normální. A jestli s tím mám teda jako něco dělat...
Já už se totiž víc než roka půl na všechno těším a ze všeho mám radost.
Například:
- před chvílí mi vynadala šéfová (ale fakt neoprávněně), každej jinej by byl minimálně naštvanej, uraženej nebo nevim co - a já mám radost!
- dneska se nedostanu nakoupit, takže k večeři budou zbytky, co najdu doma - a to je jen polystyrénovej chleba - a já se na něj těším! Přitom to je hnusný jak ...
- v noci na včerejšek se mi zdálo, že moje bývalá manželka, kerá se mě v posledních letech po rozvodu snaží dost dusit, spadla z rozhledny a zabila se - a já se radostí probudil! (a pořád se k tomu snu chvílema s radostí vracím, na jinej sen bych už zapomněl)
- během tohodle víkendu se mám stavit u mých rodičů, něco potřebujou pomoct na baráku, přece jenom maj už svý roky - to bude psychicky pro mě hodně náročný, táta je poloviční blázen :-), máma napůl nedoslýchá, takže to jsou debaty jak u Chocholouška - a já se tam těším!
- v pondělí jdu na tetanovku, z toho normálně umírám už týden dopředu - a teď naprosto v pohodě, veselá mysl!
A takhle bych mohl pokračovat donekonečna...
A tak si říkám, jestli jsem to před tím rokem a půl, co jsem bral prášky na radost (samozřejmě pod dohledem psychiatra minimálně evropského formátu) nějak nepřehnal - já jich totiž někdy bral víc, než jsem měl.
Tak asi takhle to se mnou je :-))).

-