Já osobně pro ten pocit svobody, když frčim z kopce čtyřicítkou.
Jo, přesně, pro tu svobodu. Není nic lepšího než někam vyjet daleko, blízko, do lesa do kopů, na hrad, prostě kdekoliv
Protoze je to v meste nejlevnejsi, nejrychlejsi a od te doby, co vlastnim lehociped, jezdim s kopce 70km/h ;-)
Taky vlastním lehociped a taky z kopce jezím 70km/h. A na ležáku je to mnohem lepší pocit z jízdy.
Na 70 km/h nepotrebujes lezaka, ja jsem srabik a v 75 uz si pribrzduju, ale jsou borci co davaji i prez 80 a vic..
...to nejsou borci, to sou magoři...
Proč, když to tak krásně frčí a samo. Třetina se v "Jak se jezdí do nebe" přiznává ke 116. Musíš si ale sama servisovat kolo.:-)
...moje nervy... :o)))
Ale naštěstí si kolo sama neservisuju, takže můžu zůstat u té své maximálky 40 km/hod. Uf, to se mi ulevilo :o)))
A proč bychom jako měli být magoři? To že ty se bojíš, ještě meznamená že ten kdo se nebojí do toho šlápnout je magor.
A k tomu jsi si musel pořizovat nové kolo?
proč? no zajímavá otázka. No prio tu krásu vyjet z města někam do přírody, do terénu, vyřádit se a unavit se.
taky pro svobodu. Když chci jet do prava, když chci do leva. Když mne to neba jedu domu. Prostě mohu jet kam chci
Už jen pro ten pocit, že dělám něco pro své zdraví i duši současně, když vidím spoustu těch přírodních krás, scenerií a zajímavostí, přičemž tu krásu kolem sebe neotravuji výfukovými plyny, kapajícím olejem a neruším hlukem. A konečně ten slastný pocit, když se člověk vlastní silou dopraví z bodu A do bodu B a zpět, vidí lán světa (i kdyby jen kousek toho lánu:-) . )a dorazí příjemně zpět unavený a nakonec si jen řekne:"Jsem fakt dobrej, když jsem to ujel!"
Lepší způsob dopravy jsem zatím nepoznal. Cyklistikou a cykloturistikou jsem nevyléčitelně onemocněl. Pocit volnosti, nezávislosti a svobody je jako droga. Pohodlnější, spolehlivější a příjemnější dopravu do práce neznám a to od 1. ledna do Silvestra. Když můžu vše nejnutnější nabalit do brašen a vyrazit kamkoli na den, víkend, týden až 3 týdny - to je svátek největší.
Jo, jo pravdu díš.
Je to super vypadnout z města, vyjet ven do přírody, relaxovat. Volně dýchat, potkávat stejné cyklo-nadšence, jako jsem já a i když se neznáme, pozdravíme se znýmým: "AHOJ."... Hned se lépe žije na světě! Je to tak?
Jo, je to tak, jen se přimlouvám za to zdravení, ještě to mnohým kolegům v Česku moc nejde, musíme se polepšit.
JO, taky se přimlouvám za zdravení, ale AHOJ je námořnickej pozdrav (teda on to původně není pozdrav, je to formule fungující jako dotaz kdo na té druhé lodi jede), přeneseně vodáckej. Myslím že cyklisti by se měli zdravit zazvoněním na zvonek.
No jo, jenže kolik lidí asi tak vozí na kole zvonek? Ale je fakt že s tím zdravením by se měli cyklisti polepšit (ať už se zdraví jakkoliv) !!!!!!!!
Rád bych upozornil, že zvonění zvonkem je vlastně výstražné zvukové znamení, které se má používat pouze k odvrácení nebezpečí. Nemusíme se opičit po motoristech, kteří toto vystražné zvukové znamení zneužívají. Myslím, že na pozdrav stačí krátké pozvednutí ruky z řidítek a pozdrav AHOJ také nezavrhuji. Dokonce mi přijde příjemnější než strohé zabručení ČAU, které občas slyším jako odpověď na svůj pozdrav.
O svobodě mám jiné představy. svoboda je lehnout si na kanape a poručit si, jestli mi manželka z lednice donese plzeň nebo redegast. Ale v létě jsem ji koupil plečku v interšparu, aby mi mohla jezdit pro točený. Takže mám jistě pochopení pro cyklistiku.
Pivaři věz, že ten Radegast nejlíp chutná na Pradědu, Lysé hoře a jiných kopcích po výjezdu na kole.
Přeji nebudu honit tak daleko pro dobrý pivo:-)
... tam maj super kola :o)
To je trochu mimo mísu... :o)) Nebo to má vztah k tomu, jaký jsi cyklista nebo proč jezdíš rád na kole?
On není cyklista, ale pivař. To se myslím navzájem vylučuje.
Jen jestli má stejnou představu o svobodě taky tvoje manželka - Já bejt na jejím místě, tak tě nakopu do prdele, posadím na tu super hajtru z intersparu a pošlu z nejblližšího kopce. :-)))
Jako srandovní příspěvěk je to dobrý.
Jestli to ale myslíš vážně, pak věz, že duševní trpajzlík je proti tobě obrem.
Ani jako srandovní příspěvek - je to hloupé.
Protože znám jen jednu činnost při které se cítím lépe.
No kápněte božskou, jak to s Vámi všemi je?!?
Není to nějaké nové náboženství?
Jasně že je a motlidba končí "ve jménu otce, syna a kola svatého amen..." :o)))
:-)))
Je to divné, ale na kole jezdím, protože jsem línej.
Bejbísi dal jsem ti hlas, to mě ještě nanapadlo, ale asi někdy i proto na to kolo sednu.
... "jsou ti cyklisti divný lidi, (líný) když musí při chůzi sedět" ... názor jednoho 'pracovního kolegy'
A někteří u toho i leží.
Člověk by měl asi zkusit každou špatnost ... 8-)))
Protože mě to baví a mám radost, když něco ujedu. A když náhodou neslezu v půli kopce, to se nahoře tetelí dušička!
Na kole mám stejně bezprostřední přístup k okolní přírodě jako pěšák a během stejné doby stihnu daleko víc. Druhý důvod je bezva parta, která se mnou na tom kole jezdí.
Tak akou Peldyho ,aj u mna je to ten pravy dovod. Mozno by som este pridal, ze sa da s bicykla velmi vela vidiet a mozno ho pouzivam aj preto, ze nezamoruje vzduch a je k prirode ovela setrnejsi ako auto (a v meste je aj rychlejsi).
A este na zaver, na svete je tolko krasnych miest, ze je skoda, ze to vsetko nestihneme vidiet.
Některé otázky týkající se podstaty života by měly být zakázány. Parafrází jistého I.K.(trvalým bydlištěm v Královci) bych řekl, že kolo je apriori dané, nelze ho dokázat a vysvětlit rozumem a nelze ani odvodit ze zkušenosti proč na něm jezdíme.
Nakola! Kola nejsou. To nevadi nasedat.
...a nemusíš řešit prokluzování sedla :o)))
Protože Fahrrad macht frei! :-))
Jawohl !
Tak tuhle otázku mi téměř pravidelně dávají kolegové v práci, vždyť mi přece jezdí autobus !. Doma opět stejný dotaz - třeba když venku je jen málo nad 0°C., a taky proč strávit půl dne na kole, když ten čas lze v pohodě proležet u TV ? , nebo vyspáváním do 10 hod. No protože mně to hrozně baví a doufám, že ještě dlouho bude!
Pro kombinaci relativní rychlosti se svobodou, pro neomezení silnicemi ani koněm :-) (dřív jsem jezdila koňmo).
Pro radost z pohybu, z točení nohou, pro pocit, jaký se mě pokaždé zmocní, když sednu na kolo, pro endorfiny vyplavené po čase jízdy. Pro radost z fyzického i duševního překonávání se.
Pro jízdu krajinou, nádhernou přírodou, pro objevování nových míst. Pro údiv nad tím, jak mě vždycky třeba už stokrát projížděné místo něčím překvapí a nadchne.
Pro zvuky linoucími se zpod pláště při jízdě po kolezích šutrech, po koření, hlíně, listí, pro křupání sněhu...
Pro únik ze společnosti, od lidí, pro vyjasnění myšlenek, samotu jen s "tichem" a vůní lesa. Pro pokec s kamarády sdílejícími stejný koníček, pro bezprostřední možnost svěření se se zážitky ze sjezdíku, proto, abych nestála nad výtvorem přírody s hubou dokořán sama.
Pro těšení se v zimě do tepla a v létě při jízdě po silnici do stínu lesa.
Pro ještě větší těšení se na kolo v období, kdy moc nevyjíždím.
A podle necyklistů hlavně proto, že jsem cvok. :-)
Určitě bych přišla na další kupu důvodů, proč ráda jezdím na kole. Ale omlouvám se, nemůžu se soustředit a přemýšlet nad dalšími "proč", bo zároveň píšu sem, prohlížím si předpověď počasí na víkend a přemítám, kam v sobotu vyjedu :-)
... a ještě - po ujetých x kilometrech (každý dosadí číslo dle svého) chutná pivo nejlépe.
...hekle, to je zavádějící, mě, samozřejmě, okamžitě napadla "nula"...
...a taky proto,když si přes zimu kompletně ošetřím svého ,,miláška" a on si během sezóny spokojeně šelestí jak mu to jede.
Jo,kolo žije, další důvod, proč jezdit.
To moje to dává najevo svébytným způsobem, ozývá se, stejně jako můj bývalý šéf, jen tehdy když je nespokojené.
Z toho, že je to svévolný živý tvor, jsem Ho začla podezřívat na jaře předešlého roku, když jsme spolu prožívali vyjížďky prvními dny plných slunce, jasně zářivé oblohy a tepla... Asi nemá cenu vám něco nalhávat, na průběh počasí jara a léta 2005 si jistě pamatujete stejně dobře jako já. Nu dobrá, prožívali jsme spolu první týdny vyjížděk plných bahna a vody.
Dráčkovi (ano, to je jméno mého milovaného a opečovávaného oře. Netušila jsem, že jsem ho pokřtila poměrně častým jménem, bo jsem na něj přišla prostou zkomoleninou Jeho jména daného tatínkem a maminkou. Sériové jméno pro sériové kolo, má to ale těžký úděl, ten můj sir Artur Traction von ASL.), tak tedy Dráčkovi se v průběhu jarních měsíců přestala líbit ta troška bahna v lesích, což začal dávat najevo nejprve mírným, ale čím dál hlasitějším, ušidrásajícím skřípáním a vrzáním. Po všemožném zjišťování lokace a dislokace místa, odkud pazvuky vychází, po různém čištění, mazání, promazávání a drbání, se za příčinou mého pomalu usazujícího se nervového tiku jevilo nejpravděpodobněji středové složení. Už jen pro to, že jsem získávala pocit, že On jezdí čím dál pomaleji, že se Mu kliky čím dál hůř točí. (Opět si dovolím malou odbočku. Je zajímavé, jak si každé kolo vybírá svůj vlastní, originální způsob, jak brzdit svého cyklistu. Moje předchozí kolo, cross Krojda, to dělalo prostřednictvím plášťů. Nikdy jsem mu to ale nedokázala, při každým sesednutí a prohmatání předního i zadního pláště se vše jevilo v pořádku. A to jsem se pokoušela Krojdu utahat, aby povolil z pozornosti, tím, že jsem pláště prohmatávala v každém kopci několikrát. Nepodařilo se. Mám to ale chytrá kola.)
Tož jsem ho dovezla do servisu, kde byl prvně složen (sprosté to slovo pro tak inteligentního tvora), ať se na Něj podívají. Dráček byl vyčištěn a promazán i na místech, na které jsem se, naštěstí pro kolo, pro absenci potřebných operačních nástrojů nedostala. Dráček se mně odvděčil. Nevrzal. Neskřípal. První půlhodinu.
Při opětovné návštěvě daného servisu mně bylo řečeno, ať přijdu, až když se něco poničí či upadne, dřív že se těžko pozná příčina zlobení (tu jsem ale už znala, Dráček se mně mstil za jízdu bahnem).
Přišel na řadu druhý servis. Vyčištěno, promazáno, pomazáno vše jako v prvním servisu, ni o šroub víc. Ale... ale Dráček přestal zlobit!
Došlo mně, že to pravděpodobně bude díky prodavači. Původně prodával v obchodu při prvním servisu, ale tam ho asi špatně mazali, tak odešel do jiného. A Dráček byl nejspíš nadšený tím, že spatřil známou a sympatickou tvář. A co víc, možná byl onen prodavač vůbec první tváří na světě, kterou složený Dráček prvně spatřil! Výběr stálého cykloobchodu a servisu byl dokonán.
Dráček byl spokojený, přestal dělat alotria, kterými mě ve vrzacím období občas obšťastňoval, už se ani nestalo, že mu náhle po čtyřech hodinách stání v bytě na chodbě ušel vzduch z předního kola. Při nepíchlé duši, nepovoleném ventilku, žádném předmětu v plášti, drátech nepronikajícími ráfkem a nepoškozenou vložkou. Ta samá duše po opětovném nafouknutí byla v pohodě. A samozřejmě po pohlazení Dráčka po sedlu.
Následující měsíce byl Dráček šťastný, tudíž se choval jako slušné kolo, neposílal mě svévolně k zemi, ani nikde nepíchal a necvakal...
Až v prosinci. Plánovala jsem už jen víkendové projíždění se, když ale odkaz na eXtreme Winter cup našlý na zdejších stránkách byl tak lákavý...
Dráček byl rozložením, převozem v nevytápěném kufru auta a následným složením venku při -4°C silně nespokojený.
Určitě by mně to odpustil, ale parkování venku na sněhu během registrace a ohřívání vnitřku mého já teplým čajem, už bylo i na Něj příliš. Dal mně to najevo ještě před startem vyklopením na prvních, poněkud kluzčích, metrech trati. A já hlupák jsem Ho neposlechla. Tak se mně připomenul defektem v druhém kole.
Ten den jsem najela a hlavně natlačila celých báječných sedm kilometrů a to hlavně díky cestě od auta k místu registrace a zpět.
Když jsem se po týdnu přestala na něj zlobit a odhodlala se prohlídnout inkriminovanou duši, zjistila jsem, že ventilek je z poloviny odchlíplý od báze. Jak se to Dráčkovi na široké, rovné cestě podařilo, nechápu ( a čirou se jednalo o duši předního kola během cesty z kopce na ledu, teda ty náhody jsou ale prevíti, že Dráčku?).
Začlo mně být jasné, že si s Dráčkem nemůžu bez Jeho povolení dovolit žádné výtržnosti.
A proč to všechno píšu? Protože mně Dráček opět připoměl, že žije, a to dneska. Po půlhodinovém drhnutí a laskání mého oře po cestě z práce, se mně už nechtělo Ho promazávat. Jen jsem na to pomyslela, už jsem slyšela podezřelý zvuk.
První vteřina - ááá, to je jako když uniká vzduch z kola, odkud to je? Z Drajdy určitě ne, vždyť tu stojí půl hodiny opřený o zeď. Druhá vteřina – to je ale síla, není tu někde nějaká kyslíková bomba? Z toho jde až strach! Třetí vteřina – hmm, a proč přední kolo najednou stojí na ráfku?
A teď nevím, poraďte, prosím. Nemám náladu ho ještě dneska přezouvat. Ale co kdyby...? No, zadní kolo si snad nevypustí, teď právě koštuje bolest způsobenou stáním na ráfku, není blbej. Že by se zase záhadně povolil často kontrolovaný a dotahovaný rychloupínák sedlovky? Nebo přestane fungovat přehazka, která den předtím šlapala bezchybně, aby se opět rozhýbala při návratu až pár bloků od domova?
Nádhera,špica,dávam hlas.Tomu říkám spisovatelské ,,črevo".A to jsem si říkal,že zamilovaný do svého kola jsem jenom já.
Moc hezký, ale kdyby měl to takový červo každej z vás, tak se ani nevyspim.
8-)))
Jak říkal uhlobaron Ptáček: "Mne to baví".
Pro radost z pohybu který je mnohem efektivnější než ta nemožně zastaralá chůze (s mým platfusem nic moc), pro možnost dojet na kole tam kam bych pěšky nedošel, pro možnost projet "zrychleným přesunem" méně zajímavá místa abych si o to více mohl vychutnat ta zajímavá...
Protože u nás na jihu Moravy jezdí na kole každá tetina. Kolo je tady nezbytný dopravní prostředek a někteří jedinci mu propadnou tak, že se jim stane něčím jako drogou. Na kole jezdím do práce, na výlety, na nákup. Rodina mé nadšení nesdílí, ale už se smířila s tím že na každosobotní návštěvu tchána jezdím 60 km tam a zpět na kole a oni autem. Ve dnech,kdy nemůžu nasednout na kolo jsem nervní a svého miláčka ( myslím tím kolo, ne manžela) chodím plácat po sedle.
Tak proč vlastně jezdím na kole? Asi pro pocit naprosté nezávislosti a svobody.
V lednovem Vellu vysel clanek o cykloholismu :) Myslim, ze tim bude "postizena" vetsina zdejsich :)
Tak, tak .. cykloholismus to je ono, musím si to sehnat a přečíst.
Díky nějakému "Aj...", který toto téma vytáhl z hlubin zapomění této diskuse, se zde objevily další desítky důvodů pod které bych se mohl podepsat proč také jezdím na kole. Ale já už jsem se zde vyjádřil 9.11.03 18:59, tehdy jako Láďa N a to stačí. Díky neznámý Aj... že jsi nás znovu vyprovokoval k této diskusi.
Jéé, nebuď tak skromný a klidně nám, co tady moc nepamatujem, to napiš znovu.
Však to tu máš, stačí se podívat hodně nahoru v tonmto tématu - máš tam datum a čas.
Kolo čistí mozek od balastu, je léčebnou terapií (pro mne především duševní).
Protože není nad ten pocit,
- když se ti podlamují nohy, když slézáš doma utahaný jako kůň po pořádném výšlapu
- když máš srdce až v krku, když vydupeš děsný kopec
- když ti mrznou nohy a tváře, ale kolem je bílá jiskřící nádhera
- když se jen tak zlehka šlapeš a a klábosíš se stejně postiženým kolegou
- když je ti mizerně a ty tu mizérii ze sebe vydupeš a svět je zase fajn
- když tě bolí celý člověk, ale jen sedneš na kolo, tak ty bolesti někam odfoukne vítr a tobě je bezvadně....
Jo, a taky proto, aby člověk neměl ve čyřiceti zadek jak valach a přes pupek si neviděl ani na tkaničky.
Na kole jezdím hlavně sám. Není to má vloba, ale už to tak vyšlo. V té takřka absolutní samotě, kterou má člověk příležitost si užít právě např. na sedle kola, je dost času k přemýšlení. Tak jsem se tuhle zas potřeboval někam dopravit. Bylo krásně - silnej protivítr, kolem nuly, začínalo lehce pršet, do toho trochu sněhu a všechen ten sajrajt umrzal na silnici. Funím si to do Prosecký estakády (mí Pražané mi rozumějí :o) ) a přitom se sebou vedu jeden z mnoha schizofrenních dialogů: "Ty blbče, máš tohle za potřebí? To nemůžeš jednou jako normální lidi jet normálním busem?" A tak jsem si tu situaci představil - jak netrpělivě přešlapuju na zastávce, kde mi autobus ujel před nosem, jak posléze vymrzlej nastupuju do přecpanýho busu, abych se zavěsil na tyč vedle dalších zamračených, zmoklých a v některých případech originálně parfemovaných spoluobčanů... "Jo, mám to za potřebí... zatraceně mám..." :o)
Ty mi čteš myšlenky. Aj ta řeč je mi povědomá. :-))
Obzvlášť zajmavě působí, když je někdo při samomluvě načapán.
Minulé léto se to stalo mně, zrovna na kole. Jela jsem zkopeček a přede mnou se otevřel krásný výhled na rozsvícené město pode mnou.
Trpíce zrovna akutním nedostatkem spolujezdců (příliš rychlí, na dovolené, albo mající manželkami zakázaný bikování se slečnami) a nadšena tou nádherou, počla jsem si na tu krásu ukazovat s průpovídkou k mému fiktivnímu spolujezdci :"To je krása, co."
Potíž byla v tom, že se za mnou opravdu táhl švarný to biker, o kterým jsem samozřejmě neměla ani tuchy.
Dodnes si nejsem jistá zda pohled,který na mě předjíždějíc mě vyslal, opravdu zračil známky obav o své zdraví.
Faktem zůstává, že se se mnou ani nepokusil zapřést hovor (což nebývá u bikerů potkavších lepou děvu na kole zrovna zvykem) a zdrhal už se zraky upřenými dopředu vstříc šťastným zítřkům. :-)
Protože mně to baví a rád si něco dokazuju
matematik?
...ale i ti se občas přepočítaj...
To nechápu.
Já, když si něco dokazuju, tak jsem potom sám na sebe naštvanej, že jsem si začal dokazovat.
Navíc, něco si dokázat, znamená jet na špičkový výkon. Ale to už je týrání neviňátek. :-))
Ale ono tak nějak s Danem bude, když si přečteš jeho příspěvky... ale jen do té chvíle, než ho kolem Třeboně utaví nějaká švarná cyklistka z Liberce :o)))
KOlem Třeboně nejezdim a švarnou cyklistku která mně již utavila mam. Ale přiznejte se, kdo zvás nemá dobrej pocit že vyjel kopec, kterej ještě před časem nevyjel. A tím si každej něco dokazuje.
...tak to ano, s tím souhlasím.
Směrem nahoru se určitě shodnem... dole holt počkáš... :o)))