:-) tak mám za sebou pětidenní toulání natěžko po jižních Čechách a chtěl bych otevřít debatu na téma "kola na turistiku + cestování natěžko". Ze těch pět dnů jsem potkal řadu cyklotuláků, jednak těch našich, jednak cizinců - hlavně Holanďanů, Rakušáků a pár Francouzů.
Rozdíl "my x oni" je na první pohled markantní:
1) my: obvykle krosové kolo, rovná řidítka + rohy, nějaké dokupované nosiče (ponejvíce SA), brašny nejvíce od SA, bohužel pouze černé nebo té jejich "šedivé" barvy. Jako celek dobrý, funkční, spolehlivý.
2) oni:
- rám ani kros, ani horák, něco mezi tím - takový něco jako masivní kros. Na první pohled to budí důvěru.
- řidítka obvykle typu "yuma" = takové ty, co nemají rohy, jejich konce se otáčejí zpátky k představci - spousta možností úchopů = na dlouhé cesty vynikající. Tahle řidítka prostě naše rovná řidítka + rohy nahradit nedokážou.
- sady nosičů (boční zadní + přední, horní přední + zadní) - při bližším zkoumání přece jen o něco výšeji než nosiče od SA, hlavně pokud jde o boční přední na odpružené vidlice.
- u brašen oceňuji jejich barvu - obvykle žlutá, jasně červená, jasně zelená = dobře viditelné za zhoršených podmínek - neviděl jsem černé (škoda, že SA tyhle zářivé barvy ještě nezačal používat). Rovněž nepromokavé návleky na brašny (i když ty jejich ortlieby jsou voděodolné už samotné) v zářivých bezpečných barvách, ne jako např. od authora v černé.
- no a úplně mě šokovaly stojánky, to jsem viděl poprvé: znáte to - chcete plně naložené kolo opřít o boční stojánek (zadní nebo středový) a ono to nejde, kolo má tendenci se skácet. V Týně nad Vltavou jsem zůstal paf - dva cizinci hodně natěžko, předek i zadek ověšené bočními i horními brašnami, k tomu řidítkové, vzadu navíc nahoře spacáky a stan, tedy těžiště nahoře jak nevím co. Zastavili, slezli, sklopili nejdřív zadní stojánek (přímo vzadu u náboje) - a pak ještě jeden malý boční, uchycený vlevo dole pod rámem, co drží levou boční přední brašnu. Každé kolo tak stálo na dvou bočních stojánkách, zadním + pomocném předním - A SKUTEČNĚ STÁLO, nespadlo to !!! Škoda, že jsem tentokrát neměl foťák...
Je škoda, že naše cykloobchody zatím nenabízejí takováhle kola pro cestování jakožto celek už při koupi (jako jsem to viděl např. v Rakousku), ale že to víceméně musíme dávat dohromady po kusech - řidítka, blatníky, nosiče, brašny... Nechci jakkoliv hanět naše kola na dálková ježdění, ale tohle mi tu opravdu schází.
Tak na ta řidítka jsem závistivě v Německu také koukala. Kdysi jsem je chtěla, ale tady jsem je prostě nesehnala. Tam to bylo na každém druhém kole.
Expediční stojník, tak ten by se teda hodil. Opřít plně naložené kolo je téměř nemožné...
Začínám uvažovat o nových brašnách a tak jsem se také rozhlížela - v podstatě každý měl jakýsi typ ortlieb. Barevné a vizuelně nepromokavé. Docela by mě zajímalo, jestli to opravdu nepromokne. bylo to z jakési pogumované látky.
Stále nezavrhuji také vozík, ale v pátek jsem potkala na Florenci u výtahu do metra nešťastného mladika, který se potřeboval s kolem a s vozíkem dostat dolů do metra. Výtah byl malý a on měl zřejmě jen jeden zámek.
Bylo na něm vidět, že řeší docela obtrížný logistický problém... :o)))
V první chvíli jsem si řekla, že mu pomůžu, ale pak jsem to zavrhla - jevil se býti před výbuchem, a tak nějak jsem nechtěla být první na ráně, co to slízne...
Je fakt, že s brašnama se člověk po nějakých těch schodech dokodrcá a přepraví se i po jezdicích - sice je to vopruz a je to tíha, ale dá se. S vozíkem jsou městské překážky docela problém...
Řidítka jsem dneska objednával u BBB, zítra by měla dorazit - cena nijak závratná = 395,- barva stříbrná nebo černá.
Stojánky (tedy ty přední) zatím nevím, u nás asi k sehnání nejsou - bylo by celkem fajn, jdyby naši "cizinci" (třeba Vašek) se mohli podívat tam u nich, jestli to mají a kolik to stojí.
No a brašny od SA té expediční řady jsou určitě voděodolné (by řek třeba Banánovník, ten je vozí), jen ta černá barva vadí.
Na cesty s vozíkem weber dávám na kolo obyčejnej stojánek na zadní vidlici, montuje se k zadní ose naproti přehazce. S opřením soupravy žádný problém, stojí spolehlivě (snad kromě blátíčka, kde má tendenci se zapíchnout). On ten naloženej weber má těžiště hodně nízko.
Jinak mně se vždy moc líbily cestovní speciály canondale, berany, trojtalíř. Ale jsou trochu dražší.
Teď jsem byl čtyři dny s vozíkem. Na ježdění je to asi lepší, přeci jen brašny zvedají těžiště. Na vše ostatní horší. Kolo se na stojánku udrží jen po pečlivém přemlouvání, ale je často i problém ho opřít jinak než o zeď, pořád se to chce někam lámat.
Když jsem kupoval ortlíbky, záměrně jsem šel do černé aby nebyly napadné, ale uvažoval jsem i o oranžových s logem Globetrotel, viděl jsem je v Drážďanech a byly levnější než běžné, naopak zelené s logem tuším Greenpeace byly dražší.
Ortlíby jsem testoval v celonočním lijáku a nepromokly. Test ponoření do potoka teprve plánuji.
Německá zakroucená řidítka mě spíš přivádějí k smíchu, ale pravda, že počet možných úchopů se rapidně zvětšuje.
Stojánky fakt mají asi lepší, ale nenapadlo mě po nich pátrat v cykloobchodě.
Tož tedy připojím pár postřehů ze své cesty-jel jsem z Innsbrucku do Benátek,popis cesty bude v jiném vlákně,tu bych se měl držet tématu
- jel jsem s vozíkem a po zkušenostech s brašnami už bych vozík nevyměnil za nic na světě
beru obtížnější manipulaci při přepravě,která je i dražšší,platím za kolo a za vozík
-jízda z vozíkem je neskonale pohodlnější než s brašnami - předloni jsem měl na dovolené brašny vpředu i vzadu,loni jen vzadu,proto myslím mohu srovnávat
-balení do báglu na vozíku - to je pohoda,u brašen se mi každé ráno ježily vlasy než jsem vše zabalil,těch pár hadříků,co si s sebou vezu mám v děrovaných pytlících ve kterých dodává ručníky Jurek a ty do vaku na vozíku stčím za 2 minuty
-po cestě jsem potkal řadu dálkopazů,všichni bez rozdílu jeli s nosiči a brašnami Ortlieb.s nekterými jsem konzultoval nepromomokavost,potvrdili naprostou spolehlivost proti vodě a to nejen stékající,ale brašny prý vydrží i ponoření do řeky
- potvrzuji,to co píše Ai jezdí se na úplně jiných kolech,než u nás,jsou bytelnější a vypadají pohodlnější než u nás běžně dostupné - když proti gustu žádný dišputát z Vidně do Innsbrucku jsem jel s Kanadankou která mela velmi specifickou a zvláštní silničku s brašnami vpředu i vzadu(škoda,návrhy na společnou jízdu nebrala v potaz)
Ty cestovní silničky se mi taky hodně líbí.
On úchop na "beranech" je přece jenom pohodlnější než na rovných,byť s rohy.
I když před pár roky jsem ve Valticích potkal američana, který jel na klasickém starém Favoritu...