Dneska bylo takové horko, že se v Praze místy na vozovce roztékal asfalt. Nějak jsem si toho nevšiml a před některou z četných křižovatek jsem si do něj postavil nohu, no a pak jsem si to svinstvo přenesl z podrážky na pedál (s gumovým povrchem). Musel jsem s tím takhle jet ještě asi dvacet kilometrů, takže jsem si vyzkoušel, jaké to je jezdit s nohou přilepenou/přikovanou k pedálu. Příjemný pocit to pro mě nebyl. Jsem zvyklý během jízdy měnit polohu nohy na pedálu.
Teď ale nevím, jak to svinstvo z toho pedálu sundat. Zkouším to mechanicky, ale bota se mi lepí i na tu zbylou vrstvičku. Může mi někdo doporučit nějaké vhodné rozpouštědlo, aby to rozpustilo ten asfalt, ale aby to nerozežralo i zbylé pryžové a plastové součásti a z toho pedálu mi pak nezůstala jen kovová kostra? Jsem na ty pedály citově vázaný - doprovázely mě (a doufám ještě budou) desítky tisíc kilometrů... :o))
Asfalt se rozpousti olejem, zalezi ale jakou ho tam mas vrstvu. Ja jsem takhle jednou vycistil otcimuv motor v aute po vybuchu civky pred STK, slo to. Ten asfalt byl rozprskany a zapeceny snad vsude.
Eventuelne to pry jde o neco draz a chemicky prostredkem DECA FLASH http://www.auto-samolepky.cz/product_info.php... , ke koupi udajne v siti benzinovych stanic Agip. S timhle osobni zkusenost nemam, ale lidi si to chvalili.
http://lmgtfy.com/?q=odstra%C5%88ova%C4%8D+asfaltu
Heuréka! Podařilo se! První mi pod ruku přišlo to ředidlo, tak jsem to zkusil. S vynaložením určitého mechanického úsilí se povedlo asfalt odstranit, gumu to viditelně nenaleptalo. Pedál je jakž takž čistý, šlapky šlapají, odrazky odrážejí - ale koukám, že přestože jsem si solvinou umyl ruce, mám teď asfaltem zadělanou klávesnici... Asi mi ta směs asfaltu a ředidla ulpěla za nehty. Ale s tím už si poradím - už jsem z klávesnice dostával leccos.
Ještě jednou všem díky za rady a doporučení. Škoda, že jsem nemohl vyzkoušet všechny navrhované metody. Snad někdy příště. Rozměklého asfaltu teď bude po Praze víc než dost. :o))
Nebylo lepší mít ten asfalt na pedálech než na tý klávesnici??
:))
Už je to v pořádku - přece jen byl rozpuštěnej tim ředidlem, takže se to dalo celkem pohodlně setřít. Tedy v mém případě nejdřív důkladně rozmazat po všech možných a nemožných místech a potom teprve setřít. Manželka o mně říká, že jen na jedinou věc jsem dokonalej expert - jak udělat z malé závady velkou. Jak vidíš, jako opravář mám v rodině absolutní respekt... :o))
Jásáš, že šlapky šlapají. Co by asi měly dělat, vždyť je to jejich povolání (nejstarší) ...
Co maj taky chuděrky dělat? Každý si o ně jen otře nohy. Někdy i usmolené od asfaltu... Ony si přece zasluhují láskyplnou péči, aby dlouho vydržely a dobře sloužily, i když si vzhledem ke svému stáří a častému používání občas vrznou... Proto potřebují čas od času promazat olejíčkem. To se to pak jede... Nevzdal bych je jich ani za nic.
hmmm, vzpomněl jsme si, jak jsme jako děti našli v lese poloprázdnej sud s asfaltem, kterej byl rozehřátej sluníčkem....
Použili jsme ho při stavbě bunkru. Už nevím, koho to napadlo, možná i mě, ale byl to pěknej debil :-)
nešlo to z kuže ničím. Natož z vlasů. Takže ostříhat, trenky a tričko vyhodit a po vyzkoušení různých ředidel atd. atd. to z nás s bráškou mamka drhla pemzou mechanicky. Bolelo to jako prase a byli jsme rozdřený strašlivě :-(
Asfalt mívá různý složení, takže některej jde, některej hůř a jinej třeba vůbec... Proto jsem byl tak bezradnej. Pedály se mi podařilo očistit. Ten asfalt na podrážkách bot se jakž takž ochodil, ale stejně ty boty nejspíš vyhodím. Už notnou dobu (možná několik let) přesluhují, je na nich možná už víc lepidla než původního materiálu, jak jsem je furt zachraňoval, takže nebudu mít výčitky. Z rukou mi ten asfalt šel tou solvinou docela dobře. Teda teď se to snad nejmenuje "solvina", ale "Milit".
Jsou to hrozný sajrajty. Jednou mezi cisternami s mazutem jsme měli jednu, která měla na dně pár tun něčeho, co nešlo rozehřát ani šestikilovou párou. Byl to asfalt.
Ty neznáš Asfaron???
Ještě ho mám trochu schovanýho. :-))
;-)
http://fotky.etovar.cz/fotky/antik/P1740915.JPG
Mas doma nejaky stary polstar na vyhozeni? Mel bych napad:
http://www.erotickyraj.cz/index.php?show...
Myslíš jako, že tyhle boty by byly do toho asfaltu vhodnější než ty moje luxusní botky?
Ty Reeboky vypadaj, že už běhaly, když jsi ještě chodil bos.:-)
To jo. Našel jsem je před pár lety u popelnic vyhozený, vypadaly ještě použitelně, tak jsem se rozhodl, že je dotahám. Snad sis nemyslel, že bych si koupil drahý značkový boty... :o))
To jsem ale netušil, že mi posloužej jako testovací nášlapy. Vyzkoušel jsem si, jaký to je, když mám nohu pevně spojenou s pedálem. Pokud bych kdy uvažoval o této technické vymoženosti, tak mě to definitivně vyléčilo.
Za prvé jsem zvyklý při jízdě měnit polohu nohy na pedálu podle konkrétní situace, kromě toho si myslím, že se zafixovanou nohou bych opotřebovával velmi nerovnoměrně chrupavky - hlavně v oblasti kolene. Za druhé mi připadá, že způsob šlapání (tah zadní nohou) je pro svaly a hlavně klouby velmi nepřirozený. Ty klouby na to prostě nejsou stavěné.
Zkus šlápnout do medvědího hovna, to je lepivější než asfalt, mohlo by to ten asfalt od botek odtrhnout. Neber to ale osobně, "medvědí hovno" se říkalo tmelu na utěsnění spár mezi panely. To nerozpustíš ani na asfalt fungujícím máslem nebo sádlem.
Vím, co je "medvědí hovno", občas jsem musel tento produkt i použít a - představ si - nespletl jsem si ho s vlastním exkrementem. Mimochodem - svého času tu přece proběhla velmi plodná, fundovaná a poučná diskuse na toto téma...
Na žvejkačku prej platí, strčit to do mrazáku a pak odrolit. Tohle by mohlo bejt podobný, můžeš to vyzkoušet. Ale jestli ti na botu v mrazáku přijde manželka, tak já v tom nejedu.
Zbytky žvýkačky se ale stejně musí začistit benzínem.
Jinak na asfalt se na rozpuštění používá nějaký olej nebo vazelína, a pak se to čistí buď perchlorem nebo terpentýnem. Po terpentýnu je to ale pak potřeba ještě odmastit benzínem. Samozřejmě tím čistým co prodávají v lékárně, to samé s tou žvejkou ;-)
Už jsem myslel, že mám do toho mrazáku strkat celý kolo. Odmontovávat pedály by se mi totiž nechtělo. To ty boty opravdu raději vyhodím. Uvažoval jsem o tom i před jejich "úpravou" tím asfaltem. Manželce k "hysterickému záchvatu" stačí, když tyhle krásný boty potká byť jen v předsíni...
Tak si pořiď sněhovej hasičák, poslouží ti jako mrazák. A s těma botkama bych nespěchal, přetrháš nějaký citový vazby a neštěstí je hotový. :-))
Máš pravdu, že ke spoustě věcí citové vazby mám. Za nejmírnější projev této mé duševní poruchy považuju situaci, kdy bráním věc, kterou mám spojenou s nějakou intenzivní vzpomínkou. Horší už je, když se odmítám zbavit věci, kterou nepotřebuju, jen proto, že jsem na ni zvyklý. Choroba se ale projeví naplno, když odmítám vyhodit nepotřebnou věc jen proto, že by se (celá nebo její část) mohla v budoucnu mně nebo někomu jinému hodit. Stav tohoto mého onemocnění "zhoršuje" fakt, že jsem věci, které jsem nechal třeba i několik let "uležet", později skutečně hodily.
Nejkurióznější případ byl, když jsem před rovnými třiceti lety nevyhodil černý ohnutý plíšek, který chránil pružinový mechanismus dynama značky BOSCH z třicátých let. Celých těch třicet let jsem ho měl uložený v jedné ozdobné mističce na klavíru.
Někdy vloni jsem od svého dnes šestadvacetiletého bratrance, který sbírá historická kola, motorky a auta (a který v době uložení plíšku do mističky ještě nebyl na světě) dostal darem zrekonstruované přesně stejné (dnes už historické) dynamo BOSCH, kterému ale chyběla jediná součástka: právě ten ochranný plíšek. Ten koukal, když jsem hrábnul do mističky a chybějící součástku bravurně nasadil...
většinu věcí začneš potřebovat zhruba do týdne po tom, co to vyhodíš. :-D
hele jak s tímhle přístupem můžeš žít v pražským bytě? :-)
Mám k tomu tendenci taky, takže vím jak je to náročný na místo :-)
Však taky nevíš, jak to v mé pracovně vypadá... :o)) Většinu těchhle "krámů" mám ale ve sklepě pražského bytu a ve vlastnoručně vytvořen úložném prostoru nad koupelnou (falešný strop z calofrigu). Větší věci potom skladuju v Příbrami v kůlně, na půdě a v jedné nepoužívané místnosti přímo v baráku.
Heh, prý tendenci... Já to tak bohužel praktikuju i v panelákovém bytě :-))) Schovávám všechno co "by se někdy časem mohlo hodit", v bytě není pořádně k hnutí, hlavně že mám všechno po ruce, co kdyby že jo ? :-)
Občas sice něco málo postupně vyhazuju, ale to podstatné, a překážející, zůstává stále na svém místě...
Úplně nejvíc mne ale vytáčejí takové ty všelijaké krabičky od MP3 přehrávačů, od foťáků, od grafické karty apod. Vyhodit se mi to nechce, protože v tom je všechno příslušenství co k tomu kdy při koupi bylo, manuály, instalační CD a tak. Sesypat to do jedné pořádné krabice mne už sice napadlo, ale kdo se v tom zas bude půl dne přehrabovat a hledat co je potřeba ? :-)))
Začal jsem tyto věci "co by ještě mohly být někdy k užitku" řešit Aukrem. Jak to někdo vydraží, tak to musí z domu. Vždycky ve vlnách, takže dohromady přijde pár stovek nebo i tisíců, a hned se tím dá ospravedlnit nákup něčeho zdánlivě postradatelného. Navíc nemám ten špatný pocit, že se vyhazuje něco, co by mohlo ještě sloužit.
No a když to nikdo nechce ani na Aukru, tak to nemá žádnou cenu a může se to vyhodit:o)
Aukro mne ohledně zbavení se starých krámů (typu tři PC různých generací, dva monitory, různe CD/DVD mechaniky a disky, záložní zdroje s "vadnou" baterií a další komponenty) taky napadlo; jenže jak to pak dotyčnému poslat? Krabice jsou už dávno vyhozeny...
Neznal ses se Suchým a Šlitrem? Něco mi říká, že "Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod, uložím ho do krabice..." složili podle tebe. :-) Mně se to ale stává taky.
O které slavné osobnosti se to traduje, že nic nevyhazuje, skladuje úplně všechno a že si to dokonce velmi pečlivě třídí? Prý dotyčný měl nebo snad ještě má v pracovním stole přihrádku s názvem "Provázky krátké, absolutně nepoužitelné"...
O Hanzlíkovi ze "Slavností sněženek". Ale to je asi špatná odpověď.
Určitě podobný typ, byť jen literární postava. Ale s tou hláškou o krabičce s nápisem o krátkých, zcela nepoužitelných provázcích přišel jako první asi Miroslav Donutil... Už ale nevím, koho měl na mysli nebo jestli si to nakonec sám nevymyslel...
U Donutila nelze určit, co si vymyslel a co ne... :-) Ale docela bych si tipl, že si to nevymyslel...
Donutil má stejnej dar fabulace jako Menšík, většina příhod se ale musí zažít nebo odposlechnout.
Tak jsem to konzultoval s osobou, která pamatuje víc než já, a ta tvrdí, že tuto větu pronesl už Miroslav Horníček v jednom ze svých "Hovorů H" snad někdy koncem šedesátých let jako citaci z nějakého diváckého dopisu. Vypadá to, že tato věta od té doby prostě zlidověla mezi baviči a povídá se jako "zaručeně autentická" v každé - jak to říct česky? - "tókšou" či "ein-Mann-Schau". :o)
chápu. Mamka mi kdysi spálila tenisky, který jsem měl na prvním vandru. Nosil jsme je roky. Pak když začala vyhrožovat tím spálením je na jednom vandru zakopal. Asi o tři roky pozdějc je našli při archeologickejch vykopávkách (já si nemohl vzpomenout, kd ejsem je zahrabal) a já byl náhodou u toho. Když jsme je dotáhl domů, mamku málem kleplo :-) A tak je asi za měsíc spálila v kotli. Dodnes jí to obča svyčítám a vnímám to dost negativně....
Sice už je po akci, ale třeba se hodí příště - osvědčený recept mé babičky bylo obyčejné sádlo. Potřít a pak umýt...
Mrkni se hned na zacatek, uz jsi nekolikata co opakuje ze je asfalt rozpustny v tucich, olejich apod. Ale cemu se divit, kdyz je k tematu snad 5 prispevku a dalsich 50 je OT, kdo to pak ma cist.
Jj, fšimla jsem si - o kousek výš to taky píšu...
Ale opakování matka moudrosti :o)))
Sem to s tim sádlem zkusil na tý podrážce a fakt to docela pouštělo...
A poněvadž budou horka, asfalt se bude blížit tekutému stavu - což si preventivně mazat podrážky sádlem??
Mám na botkách přišitou kůži ze syrovýho sádla a jsem z nejhoršího venku.
To je zkušenost daná věkem - Medvěd je ještě mlaďoch.
Díky za poklonu. Taky mi připadá, že nestárnu: Už pět let mám sedmnáct let do důchodu... No, pořád lepší než obráceně...
Tak to Tě bude zajímat tohle:
http://www.kosmas.cz/knihy/124804/do-duchodu...
:-)))
na to si tu knížku nepotřebuje číst! NA to potřebuje napsat podobně zhovadilých knížek aspoň deset a prodat je ve velkejch nákladech troubům, co si myslí, že se dá zbohatnout nebo třeba si nechat narůst vlasy čtením knížky :-)
Pozor, tím se nechci nikomu vysmívat! "Bohatý táta, chudý táta" jsem taky kdysi koupil a přečetl :-D
Při tom množství textů, co zde (a možná i jinde) vyprodukoval by se to na deset podobných knížek vydalo (Kiyosaki taky furt dokola omílá a vysvětluje asi tak pět základních pouček).
Navíc by se dalo něco vytřískat z EU fondů třeba na podporu humanitně enviromentální edukace, nacpat to do osnov jako povinnou výuku; doba je tomu nakloněná...
Myslím, že se mi v hlavě rodí business plán:o)