Sobotní odpoledne, sluníčko, azuro. Přece nebudu sedět doma! A tak jsem si vyjela na kole. Nejen já, ale i spousta dalších cyklistů. Potkala jsem jich docela dost. POZDRAVIL MĚ (odpověděl na pozdrav) JEN JEDEN!!! Tak nevím, že by letos nebylo zdarvení "in"? 8-((
Je hroznej úpadek mravů. Nebo vypadáš moc mladě a nechováš se dost agresivně. :-)
"... nechováš se dost agresivně..."
Mám je srazit z kola, položit na lopatky a přidusit pumpičkou vraženou pod bradu? A k tomu hrozit: "Jestli mě příště nepozdravíš, začaruji tvé kolo k nekonečnému sledu defektů!"
To by se mi těch dnešních 45 km časově dost protáhlo.
8-)))
Tak u nás je to asi nastejno. Myslím si, že se vzrůstajícím počtem cyklistů se zmenší počet zdravičů. Nikoliv relativně, ale absolutně. Když 10x někoho pozdravím a nedostanu odpověď, přestanu zdravit taky.
Já sem dneska potkal desítky cyklistů a myslim, že asi tak každý pátý nepozdravil....
Zjistil jsem přímou úměru. Čím je hezčí počasí, tím míň lidí pozdravi. Asi je to tím, že když je zima a hnusně, jezdí jen ti skalní, kteří ví že se zdraví.
Já osobně většinou zdravím přes zimu, přestávám tak kolem velikonoc a začínám zase na podzim. tedy ne absolutne, občas někoho pozdravím i v sezoně.
To je naprosto normální. S turistama na horské tůře se zdravíš, s davy lidí ve městě ne.
Presne tak, kdyz v techto slunecnych dnech vyrazis a jedes po cyklostezce, tak by jsi musel(a) ridit jednou rukou a druhou hajlovat :)
A navic v techto davech je "opravdovych" cyklistu ani ne 10% a jsou to ty, se kteryma se potkavas i v zimnim obdobi. Ale radsi koukam na cestu, nez bych se pokousel rozeznat ty opravdovy...
Kdyz pak jedes nekde mimo civilizaci, a jednou za pul hodiny potkas kolegu, tak samozrejme zasveholis Ahoooj :)
no jo, chováš se jako malej jarda 8-)),
já si ignorantú nevšímám a zdravím každýho-huba mi neupadne. je lepší desetkrát pozdravit někoho kdo o to nestojí, než jednou nepozdravit někoho, kdo na to čeká :-((
Jízda na kole se stala módou. Tudíž nepotkáváme jen cyklisty (ti pozdraví resp. odpoví), ale i ty, co mají kolo jako módní doplněk a za hezkého počasí je potřeba se na něm ukázat. A ti čekají obdiv. Tak proč by zdravili, že?
Taky jsem si toho všimla, cestou do Berouna a zpět, všude davy cyklistů a pozdravili mě jen silničáři :-) a ještě jeden nešvar jsem dneska zaznamenala, nerespektování chůze po mostě v Hlásné Třebáni, koukali na mě,jako bych byla já nějaká divná, že jdu a ještě je upozorňuji, že tady se vždycky chodí.
no já dnes zkusmo vyrazil, protože prášky mě dali iluzi, že zápěstí je v pořádku a dal jsem celých 10 km na silničce skrz klánovice a šestajovice tam jsem to otočil protože ruka bolela a jednoruč dojel dom a zápěstí je úplně oteklé, ale zdravili všichni co byli na silničkách a valná většina z těch víc oblečených.
Nezdravila jen asi tři " závodní plechová kolena" a ovšem rodiny ale ty nezdravím ani já...
Já těm kolenům říkám angrešty - červený a trčí z nich chlupy. -). I když ti silničáři je měli možná oholený. Ale že jich dneska bylo!
jojo taky jsem byl takový .ovád kdysi ....
Teď právě kv§li tomu nejezdím, prostě se mi občas kousne loket, rameno nebo zápěsti či koleno a všechno je to dědictví dávných trenírkových/nátělníkových frajeřin v +12 stupních :-(
Jo, dneska bylo vidět modely od zimních zakuklenců až po letní modely. Nejvyletněnější byly dvě "zkušené" cyklistky (věk +-já) v kraťáskách a rozepnutých tričkách. Ještě teď mi přeběhne mráz po zádech, když si na ně vzpomenu. Ale holky obě na pozdrav odpověděly. 8-))
Dopoledne jsem vyjel v kulichu a teplákách, po poledni jsem musel jít do kraťasů a po pátý odpoledne už jsem se zase nasoukal do tepláků. Je ale fakt, že letos jsem nějak míň zhejčkanej. Přeci jenom ty kiláky v mrazech... Někdy i pod -14 :-)
Trefit se cyklooblečením do dnešního počasí byl trochu problém. Na lavičce na sluníčku se dalo sedět v tričku. Ale při jízdě na kole bylo dost citelně poznat, že vzduch ještě není dostatečně prohřátý. Jistila jsem to 3/4čnými kalhotami a větrovkou.
Ja uz rezignoval. Dnes jsem se ani nesnazil. Stejne polovina misto pozdravy vypusti nejakou vtipnou hlasku. A cast zapomene zavrit usta a jen zira.
Nejvic zabodovala jedna pubescentka tusim v Libri. Zustala stat uprostred cesty (kde by se jinak vyhnuli dva cyklisti) a cucela na mne jak kralik na hada. Uz jsem skoro zastavil, ale nakonec se prece jen vzpamatovala a uhnula. Budu muset jezdit jako druhy, aby okoli tuhlo prekvapenim az pote, co vytvori prostor.
Tak nějak nemám s tímhle problém.
Když někoho míjím automaticky kývnu hlavou na pozdrav a zatím mi každý odpověděl. Občas se i stane, že jako první pokývne hlavou na pozdrav ten druhý.
Teda asi 1% nezdravilo vůbec, ale to byli většinou chrti žiletkáři, kteří nevidí kolem sebe nic jiného než asfalt v zorném úhlu před sebou a mě vnímali jen jako šmouhu u silnice :o)))
Jo a co mě velmi mile překvapilo, hodně začali zdravit i pěšáci. S těmi se docela dobře pokecá, když člověk šlape do kopečka.
Ostatně tady nemusím chodit pro příklad daleko - na Velikonoční jsme sami viděli, že místy byla pěší chůze rychlejší než naše cyklistika :o)))
Jo a co je velmi příjemně vnímáno od pěšáků, to je když mi uhnou z cesty a poděkuji jim za to. Hned se na vás dívají o něco příjemněji a přihodí i nějaké to přání další příjemné cesty :o)))
Zkrátka a dobře mě se osvědčilo nečekat až mě někdo pozdraví, ale prostě zdravím nebo poděkuji a pozitivní reakce mám v 99%.
Trochu upřesním můj včerejší zážitek s (ne)zdravením. Protijedoucího cyklistu si na první pohled "otipuji", zde to bude zdravící či nezdravící cyklista ("takycyklisty" myslím už jsem schopna poznat). Ty "zdravící" pak pozdravím kývnutím hlavy a pokud zrovna nejedu do kopce (a tudíž mám problém s dechem), tak i zvoláním "Ahoj!". No a včera na mě reagovaly pouze ty dvě cyklistky a JEDEN cyklista.
Takže je jasné, že můj odhad na "zdravící" a "nezdravící" cyklisty je úplně špatný. 8-)))
Nebuď z toho špatná. Ber to tak že je učíš. Třeba je pozdravíš a oni nestihnou odpovědět, pak se jim to stane podruhé a potřetí už zdraví sami, protože zjistili, že se to tak většinou dělá. Těch úplných buranů není zase tolik.
Ta tvoje selekce není asi ta pravá. Mám brýle na dálku, ale moc zřetelně stejně nevidím. Takže: Blíží-li se někdo na kole a rozpoznám-li známého, pozdravím. Ten oný obvykle odpoví (co mu taky, chudákovi, zbývá). Někdy až na poslední chvíli (při míjení) zjistím, že pozdravil cizího. Pokud neodpoví, co se dá dělat, přeci nebude zdravit kdejakého páprdu. Pozdraví-li, "rozjasní se den". V poslední době mě zdraví stále víc zcela cizích lidí (skleróza, no) a ještě tvrdí, že se známe (no, to mě ...).
8-)))
Nevím, jak to kdo z vás vidí. Dříve se cyklisté zdravili podobně jako trempové. Prostě si řekli "ahoj" aniž by se museli znát. Bylo to milé. Člověk si myslel, že je to jako mezi trempy, které spojovali stejné zájmy. I cyklisté se potkávali v pohybu a pěkně na kolech. Když jsem ale od několika těch letošních již vyslechl něco o tom, s kým kdo pásl husy... :( No tak vám nevím. Přijde mi, že čím více nás bude tím méně společného mezi námi bude... :(
Myslím, že kolo má mnohem víc lidí, než před pár lety. A pokud vím, zdravení se přetřásalo i v článcích Cykloturistiky, kterou čte ale zlomek cyklistů. Tak si z toho nedělej hlavu, na chodníku taky cizí lidi nezdravíš.
Pan Raufer ze z Cykloturistiky vyzýval ke zdravení. Bydlí tady kousek, takže se občas potkáváme. Já na krosu, on na biku. Je mladší, ale když zdravit, tak jsem pozdravil. Nasupil se a ani nezabučel. Bikera by snad, možná ..., ale ňákýho cyglistu, pffff !
Dneska jsem si dost spravila náladu ohledně zdravení. V jednom nepříjemném dlouhém kopci mě předjížděli 3 mladí mužové a všichni mě hlasitě a nadšeně zdravili: "Ahoooj!". Doufám, že se moc nelekli, když zjistili, koho to vlastně předjeli. 8-)))
Jen jestli to nebyli nějací tví žáčci a doufali, že si pozdravem vylepší profil :o)))
Leda bývalí. Mohlo jim být tak 25 - 30 let. Prostě kloučci. 8-)))
Ale hned se mi do toho hnusnýho kopce šlapalo lépe (dvoukilometrový stoupák do Bezdružic, jeli jsme ho loni na cestě z Úterý do té výborné pizzerie). ;-)
Já onehdá viděl jakýsi retro dokument (černobílý), kde se všichni cyklisti zdravili a docela mohutně a výrazně, žádný skoroneznatelný pokyn rukou, ale hezky viditelně.
Nepoznal jsem teda, odkud to přesně bylo, krajina mi byla neznámá. Jen jsem zaregistroval, že cyklisti měli na rukou pásky s nějakým logem; u některých to byly blesky a a u jiných zase lopatky od turbíny(?) nebo tak něco - asi se jednalo o nějakou akci ČEZu...
;-)
Dneska teda zdravilo víc motorkářů než cyklistů.
Dobrý večer.
:o) Aby byl
Tak on je. Ale všiml sis. Ani jeden cyklista na můj pozdrav nepozdravil. Asi na tom něco bude, že ta morálka klesa...:-)))
Já to zdravení nějak neprožívám.... na každýho kejvnu, někdy řeknu ahoj, když se zrovna nedusim do kopce... kdo chce taky nějak mávne nebo aspoň zvedne prsty z gripu... kdo nechce nebo nemůže tak nezdraví, jeho věc. Už se cyklistů potkává za den tolik, že budem zdravit až se úplně uzdravíme ,-)
Včera bylo krásně a tak jsme si se ženou vyjeli kus po naší nové cyklostezce. Na úseku asi 9 km jsme potkali odhadem asi 100 různých individuí na kolech, bruslích, chodce s kočárky a pozdravili slovy dva. To mi ale celkem nevadí a jsem zvyklý. Nasrala mě ale jiná příhoda. Při projíždění cyklostezky která vede lesem, takže ani na jedné straně není moc místa mimo asfalt, jsme se míjeli se skupinkou asi sedmi cyklistů. Vtom se ze zatáčky vyřítil peloton asi 15ti šulinů na silničkách a v dresech - asi nějaký cykloodíl. Jeli samozrějmě co to dá a ve dvou až ve třech vedle sebe, předjížděli těch 7 normálních a my se ženou jsme skončili málem v roští. Kurvy zasrané! Moje výkřiky o zajebaných hajzlech je patrně donutily ke smíchu jak to těm blbcům nandali. Kus za námi jeli naši známí a ti kvůli nim skončili málem v řece. Opravdu ukázka ohleduplnosti jak má být.
Nemas Ty nahodou lehokolo? A s vysokym nosem? Neumim si predstavit silnicare, nebo kohokoliv jineho (brusle, ...), kdo by se ritil proti lehokolu a neuhnul, kdyby lehokolista trosku zaklickoval - takova opilecka klicka by mohla byt dostatecnym argumentem pro zachovani bezpecne vzdalenosti od kopajici a ozubene casti.
Taky mě to napadlo, ale až post coitum. Seběhlo se to v takové rychlosti, že jsem byl rád, že jsme uhnuli a nelehli. Navíc by taky mohli sejmout moji ženu a to bych nechtěl a to by se asi bez fyzického kontaktu už neobešlo.
A neměli náhodou bledě modré dresy? Je to nějaký oddíl juniorů, včera sem je taky potkal a když sem pozdravil ahoj a ještě pokynul rukou, čučeli na mě tak nějak opovržlivě. Se dost divím že je staří psi (trenér) nenaučí dobrým způsobům.
Trénující cyklooddíly jsou mnohdy na přesdržku (slyšel jsem už pěknou řádku historek, včetně blokování předjíždějícího auta ve sjezdu) a jestli jeli v pelotonu po úzké cyklostezce tak tuplem.
Na druhou stranu se silničáři jako takovými nemám špatné zkušenosti, dokud jsem jezdil na Favoritu tak celkem zdravili (přece jenom je to skoro silnička) a teď když jezdím na lehokole tak zdraví taky.
Tak tak, když jsem jezdil i na otřískaném favoritu zdravili všichni silničáři od žáčků po dědky, stačilo mít pestrý dresík a berany... B)
Když jedu teď v plandavým triku na 26x2.x s nosičem, ohrnujou rypák. Když jedu autem, chovají se jak debilové.
Asi nějaká sekta mezi cyklistama:-)))
Teda, když jsem to téma četl v sobotu poprvé, říkal jsem si: nebude tak zle, ono se to nějak srovná. Ale včerejší vyjížďka v okolí Kladna mi potvrdila, že časy jsou zlé: kdykoli jsem pozdravil nebo kývnul hlavou, koukali na mě jako na blba. Na stezkách jsme potkali dobře několik set cyklistů - pozdravili 3, slovy tři. Přesněji tříčlenná rodina. Tak nevím, Burajdo, bojím se, že máš pravdu...
Anebo se už zdraví jen tady na východě v Praze a na Kladně už převládá proklatý západní individualismus? ;-)
Dneska mě nepozdravila ani bába za pultem v sámošce. Tak co chcete. A to jsem už od dveří slušně hulákal "doooobrýýýý den". Čučela na mě tak divně, že jsem se bál že mi ty rohlíky a 20dkg nazelenalého salámu ani neprodá.
Ahoj. Zdravení mezi sportovci je u nás bohužel mizerné. Včera jsem jednoho kolemjedoucího pozdravil. Překvapil jsem ho tím tak, že se skoro naboural, jak se za mnou ohlížel. Samozřejmě na pozdrav nereagoval. Proč také, vždyť jsme tam byli "sami dva, široko daleko" ;-)).
Balzámem na duši je jízda po cyklostezce v Rakousku. Pozdraví tam každý, a když občas ne...je to cyklista "z východního bloku". Ale je to opravdu jen občas, kdy vás něko mine bez pozdravu. I lidé, kteří nejsou zvyklí doma zdravit, podlehnou té skvělé a pohodové atmosféře, která tam pozitivně na každého působí. I já jsem se to naučil, než jsem pochopil, že lidi, kteří mne tam zdraví, mne vůbec neznají...
Jela jsem se známými po cyklostezce v Německu a proti nám jela velmi vnadná (ale postarší) cyklistka. Hluboký výstřih přecpaný mohutným poprsím. V tom se za mnou ozvalo hlasité" "Ta má ale k..y!" Dáma se uculila a odpověděla: "Gruss Gott!"
8-)))
Existují dvě situace, kdy programově nezdravím taky.
První je, když vyrazím z místního Kocourkova někam něco otravného vyřizovat, nakupovat, nebo (svého času) do práce. Pak se stane, že mě v poslední možné vteřině pozdraví jakýsi cykloturista, snad proto, že mě považuje za jiného cykloturistu. Netuší chudák, že tady bydlím a že mistní nezdraví skoro nikdo nikoho - jen ty, kdo patří do jimi oblíbených zájmových klanů. Takže ani já zdravení nečekám a bývám v šoku, že málem spadnu z kola, když zazní. Stihnu-li to, vždy odpovím.
Druhý důvod proč nezdravím je situace, kdy kolem mě prosviští na lesní pěšině (zpravidla v Chřibech) nějaký upocený debil v trikotu, slunečních brýlích, na kole za 50 tisíc a málem sejme mě i někoho z dětí. I takoví někdy jakoby "zdraví", ale to mám pak chuť mu odpovědět spíš kamenem, který dost rychle nenajdu a tak tedy neodpovídám.
To mi připomnělo - jel jsem za manželkou do porodnice do Českého Brodu na kole. A v Čelákovicích v zelenině kupuju jahody, stojím tam v tom trikotu a potím se jako debil :-))
A prodavač, na první pohled paranoidní alkoholik, sotva stál na nohou, dlouho ty jahody hledal a při tom naprosto znechuceně utrousil: "Nablblý sportovci.."
Od tý doby když jsem rovna v civilu a vidím nějakého upoceného debila v trikotu, tak jak mu závidím, polohlasem znechuceně utrousím: "Nablbej sportovec.." A vždycky mi to udělá dobře :-)
Možná je to tím, že dnes nebylo pěkné počasí poprvé a už se většině zvyk zdravit se připomněl. První dva žiletkáři, pravda, nereagovali, ale pak i svižně jedoucí junior na silničce zdvihl v odpověď určitě víc, než jen jeden prst a mnozí další mávali, třeba se jen usmáli, ale i pokřikovali. Trohu mne zamrzelo, že právě starší protijedoucí, začal po mém pozdravení něco hledat skloněný pod rámem, ale třeba mu v tom na tom přejezdu opravdu něco zachrastilo...
Takže celkové skóre -3 :-( +odhadem 25-30 :-)
Já jsem včera udělal na cestě do Žitavy tuto zkušenost. Němci odpovídali na pozdrav jen někteří, Češi vůbec! Povšechně musím konstatovat, že se zdravilo velmi málo. :( Možná je to tím, že to byla oblíbená cyklistická trasa, nic pro osamnělé vlky.
Včera podél labe v tlačenici na stezce pozdravilo/odpovědělo tak 1% cyklistů. Němce v džínách jsem se ani nepokoušel zdravit :o)
Těch dalších 5 (slovy pět) cyklistů, co jsem potkal po zbytek výletu na cyklotrasách v Parku, bylo 100%-tně zdravících. Jen ten německý žiletkář na "České silnici", co zrovna brzdil před úsekem opraveným makadamem, utrousil na pozdrav nějaké "šajzéééé" :o)
PS. Třeba je ten makadam nasypaný do děr na čtyřech km České silnice jen první fází opravy. Anebo je to snaha nenápadně vystrnadit nevítané cyklisty........
Podle toho, co jsem zazil o vikendu na Vysocine, mam pocit, ze misty chteji vystrnadit i automobilisty...
U nás se na hodně místech vyrojily značky Nerovnost vozovky. Zajímalo by mě, kde jich najednou tolik vzali. Určitě by za ty peníze, co stála výroba značek, mohlo zalepit aspoň pár dír.
Včera jsem byl na cyklostezkách v Rakousku mile překvapen, kolik cyklistů zdravilo. Snad 8O%, většinou páry tak kolem 60-ti let, na cestovních kolech. Je ale pravda, že cyklistů je tam o mnoho míň než u nás.
hmmm
včera na cestě z Ústí nad Labem do Litoměřic (mimochodem pěkný výlet, z Litoměřic do Ústí lodí, zpátky na kole) pozdravilo - resp. odpovědělo na pozdrav - tak 5% protijedoucích
sami od sebe pozdravili akorát bajkeři, co mě předjížděli a dělali si srandu, že na ně z ležáku hážu zrcátkem prasátka ...
Na Brdech v okolí Padrťských rybníků dnes cyklisté převážně zdravili. Nejhlasitěji a už z dálky zdravil jeden "hodně zkušený" cyklista, odhadem tak +-65 let. Taky bych s radostí a hlasitě zdravila, kdybych v tomto věku ještě byla aktivní cyklistka.
8-))
Neboj, budeš. Stačí jednoduché, nikdy nepřestat jezdit. Vzpomínám na jednoho staříka, se kterým jsme se potkali na dálkovém pochodě. Když jsme obdivovali, jakou má výdrž, tempo a že jde tu nejdelší trasu, vyprávěl, že když byl u Hitlerjugend, naučil se každý den vyrazit na pochod a od té doby to dodržuje. :-/