Nazdar lidi podpořte petici za novej svátek.
Mě osobně je tedy uplně ukradený církevní důvod ke svátku, ale každej volnej den uvítám, takže jsem se přidal k petici :-D
http://www.velkypatek.cz/
Mě dokonce ani není ukradený církevní důvod, ale myslím si, že by bylo lepší slavit Slovenské národní povstání, nebo Nanebevzetí Panny Marie, je to v příjemnějším datu. ;)
Jinak si ale myslím, že je to blbost, protože nemá smysl slavit svátek jen kvůli volnému dnu, když to většině obyvatel nic neříká. To by mi přišlo logičtější, aby se na konci srpna, kdy bývá stálé počasí vyhlásil sváteční týden a všechny ty Velikonoce, Věrozvěstí, Husové, Václavové a Vánoce se zrušily. :)))
a kam bys jel? Kdyby byl tejden volna. Nebylo by nikde k hnutí:-( Stačí i ten jeden den a je vždycky všude víc lidí, ale tejden? To ne! Nesouhlasím. Navíc mi máme na konci srpna stejnak inventury :-(
A proč myslíš, že je to blbost? Mám to takhle vlastně uplně se všema svátkama, který máme. Žádnej z nich mě nezajímá a je mi fuk proč. Zajímá mě jen to, že mám placený volno :-) A že si nemusím vyplácat tolik dovolený, když chci jet na čundr. Pro mě jsou to zkrátka v podstatě vždycky a téměř všechny "vandrovní" svátky :-) A ty já potřebuju! ;-)
Proč je to blbost? Mě to prostě dráždí, když se k tomu svátku přistupuje stylem, že je to jen volný den. A je jedno, jestli je to Upálení J. Husa nebo 17. listopad. Samozřejmě, třeba na sv. Václava jsem rád jel s Nákoláky na Rozkoš a ani by mi nenapadlo to nějak oslavovat, ale potřebuju se vůči tomu nějak vymezovat nebo něco takového, co zrovna ani nedokážu na pár řádcích popsat. Takže by mě přišlo opravdu čestnější zavést nějaký neutrální volný den, řekněmě 1. pondělí v červnu, který by se prohlásil třeba za den předletního odpočinku, než sem tahat Velký pátek a pak psát novinové články na téma X % Čechů neví proč je tento den volným dnem.
taky mám rád volné dny, i proto třeba s oblibou chodím darovat krev, ale máš NAPROSTOU PRAVDU !!!
Choď darovat plazmu a budeš mít 25 volných dnů navíc. Určitě se to tvýmu zaměstnavateli bude ještě víc líbit :-))
to si načal dobrý téma, to víš, že jsem na tím přemýšlel, ale ňáko si na to netroufám, prostě do toho nejdu a zůstávám u klasiky 4 x ročně
Není na co si netroufnout. Vpich jako vpich, pak už je to jedno. Navíc ti neberou část krve, která se nahrazuje podstatně dýl. Plazmu si tělo obnoví do druhého dne. Vzácnější krev je ale pro zdravotnictví určitě cennější. Já mám ale úplně tu nejběžnější a navíc mi doktor doporučil plnou krev nedávat. - No ale třeba letos si za ušetřenou daň budu kupovat prima baťůžek a za druhou půlku ještě uvidím. - Chodím ale odpoledne po práci, tohle už by bylo moc...
No... ten Velký pátek by byl praktický i proto, že děti mají velikonoční prázdniny a myslím, že dost rodičů si to volno tedy bere i tak.
(A u mě to vychází podle toho, jak vyjdou Velikonoce ve vztahu k daním. Když je termín podání až po nich - což někdy tak blbě fakt vyjde - tak jsem v práci i o velikonočním pondělku. Letos si zase můžu vzít volno už ve čtvrtek.)
Jsem naopak pro ZRUŠENÍ veškerých (církevních i politických) svátků. Místo nich bych přidal odpovídající počet dnů dovolené a svátky by se lišily jen tím, že pokud si někdo požádá o dovolenou, musel by ji dostat.
Stávající praxe je podle mě diskriminace jinověrců. Proč musí mít někdo povinně volno o Vánocích, pokud je třeba neslaví? Počasí v tu dobu bývá nejhorší z celého roku... A totéž s politickými svátky: Proč musí někdo POVINNĚ slavit První máj, 8. květen, 17. listopad atd., pokud mu ty historické události nic neříkají? Připadá mi to jako pozůstatek okázalé korporativní stádnosti, kdy museli všichni najednou dělat totéž - v předem určenou dobu povinně jásat, rozjímat, barvit vajíčka...
Jsem schopen přivítat jaro v okamžiku, kdy já budu chtít a způsobem, který mně bude vyhovovat. Stejně tak si připomenu Mistra Jana Husa klidně v únoru. Význam historických mezníků není o nic menší třeba 73 dnů po jejich výročí...
no a tak já to právě dělám a ty svátky využívám jen k těm vandrům a oslavuju přírodu. Už neslavím ani ten štědrý den ani žádný jiný svátky. Slavím jiný svátky a jsou moje soukromý a slavím je uplně jinak než většina...
No a v tom je právě to jádro zakopanýho pudla: Já bych si rád ty volné dny vybíral sám, a ne že mi někdo stanoví, že si budu například zrovna na sedmnáctýho listopadu muset vymýšlet "náhradní program".
Svoje soukromý svátky si (s rodinou) slavím taky. Nejkrásnější z nich je 18.2., kdy slavíme "den tramvaje". Jedná se o den, kdy mě před pětatřiceti lety porazila na Pavláku tramvaj a já se díky lékařům vlastně podruhé narodil.
Dneska si z toho děláme prču - například mi manželka vždycky upeče dort ve tvaru tramvaje (typ T1), ale tenkrát mně ani mému okolí dvakrát do smíchu nebylo - zlomenina spodiny lebeční, těžký otřes a zhmoždění mozku - to jsou i dnes (s podstatně lepšími možnostmi medicíny) ve většině případů smrtelná zranění. Ale jedno obrovský pozitivum to mělo: Jako státem uznanej kripl (i když až při třetím odvodovém termínu) jsem nemusel na vojnu, takže je opravdu co oslavovat. :o))
vojna je hodně diskutabilní téma, já jsem tam třeba našel kamaráda, který je pro mě momentálně bližší než bratr, prostě - s odstupem času vlastně hodnotím "vojnu" víceméně kladně /to by mě, pravda, v roce 1982 ani nenapadlo!/
Já se tam zas naučil hrát mariáš (jediné pozitivum)
já se tam naučil pít okenu, kouřit tabák vyklepaný vajglů, spát dvacet hodin denně, leštit lino, jíst plesnivý jídlo a přes deset let prošlý konzervy, střílet, zfetovat se čajem, hulit trávu v takovým množství jako nikdy potom, vypít na posezení přes dvacet piv a dojít v pohodě zpátky do kasáren, sprchovat se v umyvadle, udělat bazén v koupelně (přes metr vody), velmi silně nenávidět, simulovat mě naučila už škola, ale tady to bylo vysoká škola simulace:-), krást a další velkou spoustu pro život velmi velmi užitečných věcí!
Dvacet hodin spánku je dobrej výkon. Já to v jednu dobu dotáhnul jen na šestnáct. :-)
Střílet jsem se naštěstí nikdy nenaučil. Zapoměli mi při převelení nafasovat samopal a já se o něj nepral. A pak už se to vždycky nějak zašumovalo... A na to ostatní přes ten mariáš nezbýval čas :-)
to nebylo v kuse... To jde jen jednorázově (mám rekord 26 hodin v kuse bez probuzení a bez změny polohy) Sem s ebudil vždycky jen na cigárko a zase šel spát. Vzbudil se asi tak osmkrát vždyck yna půl hoďky a zase jsme spal. Šlo to skoro tři dny, pak už bolelo celý tělo a byl z toho člověk strašně unavenej. fakt. Já vím, že to zní divně, ale bylo to tak...
To je sice opravdu pěkné, ale kamarády - často na život a na smrt - člověk často získává v krizových situacích (například ve válce, v nemoci apod.). To ale přece nemůže být důvod k vytváření takovýchto situací nebo jejich oslavě. Nemoc, válka a podobné situace nezačnou být něčím krásným jen proto, že jsi díky tomu "v nouzi poznal přítele". Takže Tvého kamaráda z vojny beru jako pozitivní prvek na veskrze negativním jevu.
mě to je asi jedno. Možná je to takhle lepší, než kdybych dostal týden dovolený navíc. Ten bych si totiž chtěl vzít v kuse, ale takhle si prostě vezmu volno jindy, kdy by mě to ani nenapadlo a nejedu nikam na dovolenou, ale jen pod širák do lesa. A nejspíš jsem i díky tomu, že jsou svátky v "praštěných" termínech s enaučil objevovat krásu přírody i ve dny, kdy by mi dřív na tohle připadlo naprosto nevhodný počasí a dneska jsem tomu strašně moc rád. Vím o co bych přišel, kdybych se nenaučil jezdit na vandr třeba v říjnu nebo listopadu, kdy je zima většinou celou dobu prší nebo třeba dříve v únoru, kdy je všude sníh a je třeba -20°C Prostě to pro mne bylo positivní... ;-)
Tvůj návrh má jedinou vadu: když by si dovolenou v plzeňské škodovce nebo ve Vítkovicích nahlásila třetina směny, tak zbytek lidí můžeš poslat dom, protože bez třetiny lidí odpich pece prostě neuděláš.
A co by dělal ředitel školy, kdyby si dovču nahlásila třetina kantorů? Pravda, pokud by měl povinnost udělit prázdniny i žákovi, který o to požádá, tak na těch pět šprtů (co by mu zbyli) by stačil sám:-D
Výjimky existují dnes, musely by samozřejmě existovat i potom. Pokud dnes existují provozy, které se ani ve svátek nemohou zastavit, nic by se na tom po mé "reformě" nezměnilo. Naopak: V takovém případě by těch výjimek bylo méně. Prostě by ve svátek pracovali hlavně ti, kteří ho nesvětí, tj. ti, kteří by si na ten den nebrali dovolenou.
Prázdniny jsou samozřejmě něco jiného. Ty by asi musely mít jednotné termíny. Tedy hlavně ty letní. :o))
Myslím, že můj návrh je velmi liberální. Předpokládal jsem, že zrovna Tobě by se mohl líbit.
Ale jo, v zásadě je praktický, protože z většiny je to skoro každý měsíc nějaký prodloužený víkend, někdy s okýnkem pracovního dne, jindy všichni (mimo šéfa) nadávají, že Cyril, Metůd aj Hus se vlezli zrovna do soboty a neděle.
Jen by to chtělo dotáhnout tyto detaily, protože na některý svátek by si bralo dovolenou opravdu nepraktické procento lidí (ani "skoro nikdo" ani "skoro všichni"), čímž by byla spolupráce a komunikace dost narušená. Taky by to dělalo dost neplechu ve veřejné dopravě, energetických sítích apod.
Pokud jde o mne, všecky svátky bych zrušil (resp. ponechal v kalendáři, ale nedával volno), a zavedl bych čtyřdenní pracovní týden (tj. třídenní víkend). Stejně se v pátek prd udělá:o)
Neplechu ve veřejné dopravě dělá právě existence jednotných povinných svátků. V případě přijetí mého návrhu by se grafikony nemusely měnit - prostě normální pracovní den... Časem by se samozřejmě zjistilo, že na některé svátky si tu dovolenou bere většina lidí (nejspíš třeba na Štědrý den nebo na Silvestra), tak by nějaké úpravy být mohly, ale opravdu bych to nechal na těch lidech, ať si sami řeknou, kdy chtějí mít volno. Vlastně by pak odpadlo i to remcání na špatné počasí nebo svátky připadající na víkend.
Pochybuju, že by si někdo bral například volno na 17. listopadu, velmi pravděpodobně ani 28. října by moc lidí na pracovištích nechybělo. Z církevních svátků předpokládám, že by například Velikonoční pondělí "světilo" jen poměrně málo lidí a Věrozvěsty či Husa by lidi maximálně napojovali na dovolenou, kterou by si brali i bez toho. Pochybuju, že by někdo uprostřed týdne světil Věrozvěsty a přípravil se tak o den dovolené...
Pokud bys zavedl čtyřdenní pracovní týden, tak by roli pátků převzaly čtvrtky - a zase by se "prd" udělalo...
Taky jsem pro zkrácení pracovního týdne, ale z jiného důvodu: Aby byla práce pro všechny. Vyloženě mi vadí, že na jednu stranu část lidí padá na hubu, dělá přesčasy, maká o víkendech, aby si udrželi práci, a na druhou stranu tu je deset procent lidí, kteří by dělat chtěli, ale nemůžou, protože pro ně práce není.
Je mi jasné, že existuje určité procento lidí, kteří nikdy pracovat nebudou, ale těch je v každé společnosti maximálně 3-5%. Čtyřdenní pracovní týden by nenechal nezaměstnanost stoupnout nad tuto hodnotu.
Nic moc to neřeší, jenom by se všechno zdražilo. Ti, co něco umí, by makali i tak ten pátý den, aby se všechno stihnulo. A placeni by byli i za přesčas. A kdopak by to asi zaplatil ? Koncový zákazník... A pokud by měl zaměstnanec dostat za čtyři dny stejný plat, jako za pět dnů, tak by se to zase muselo promítnout do cen. jinak to prostě nejde. Takže cesta odnikud nikam. Zase tvoje krásná idea, bez domýšlení souvislostí...
Tohle není jen moje idea. Něco podobného fungovalo a dosud částečně funguje ve Francii. Ke zdražování čehokoli nevidím jediný důvod. O tom, jestli by zaměstnanci dostávali za čtyřdenní pracovní týden stejnou mzdu jako za pětidenní, jsem nikde nepsal. Kde tedy vidíš zdroj toho zdražení? Prostě místo aby jeden 70 hodin týdně a druhý neměl práci (a pobíral podporu v nezaměstnanosti), by pracovali oba dva po 35 hodinách... V principu by se jednalo o "rozložení nezaměstnanosti".
Kromě toho existuje možnost vyššího zdanění přesčasové práce nebo zákony na její omezení. Leccos z toho funguje už dnes. Počet přesčasových hodin je zákonem omezen. Druhá věc je, že to firmy obcházejí a nutí zaměstnance falšovat výkaz pracovní doby, aby nemuseli zaměstnat dalšího člověka. Je to ale jen otázka vymahatelnosti zákona.
Takže shrnuji. Jedná se o DVA problémy:
1. Přesčasová práce jedněch bere pracovní příležitosti druhým. Řešením je výrazné zákonné omezení či znevýhodnění využívání přesčasové práce (pro zaměstnavatele) - například jejím podstatně vyšším zdaněním. V krajním případě její zákaz.
2. Vysoká nezaměstnanost navzdory vymýcené přesčasové práci je řešitelná jejím rozložením, tj. zavedením čtyřdenního pracovního týdne, případně zachováním pětidenního a zkrácením počtu hodin za den. Zachování původní výše mezd není podmínkou.
jen uvedení do normální praxe:
oficiální přesčasy jsou snad jen ve státních podnicích. Ze zkušeností zněkolika posledních zaměstnání a od přátel to snad mohu zobecnit na většinu. Oficiálně přesčasy nejsou. Prakticky ano. Platí se. Oficiálně samozřejmě ne. Ale abych pravdu řekl neznám ve svém okolí snad nikoho, kdo by dostával celou výplatu oficiálně (neberu státní podniky apod.) Máme tak vysoké daně, že se to už jinak prostě nedá, takže to obcházejí téměř všichni :-(
Bohužel. Ale v soukromých podnicích jsou přesčasy běžné taky, jen se nikdo netrápí tím, že by je někomu proplácel. Tuším, že zákoník práce omezuje počet přesčasových hodin na 150 za jeden kalendářní rok, které může zaměstnavatel NAŘÍDIT, a 266 hodin, na kterých se může se zaměstnancem DOHODNOUT. Jakmile je tato hranice překročena, měl by zaměstnavatel zaměstnat další osobu. Jenže do toho se jim nechce, takže raději tento předpis obcházejí, a to tak, že nutí zaměstnance falšovat výkaz pracovní doby. Výsledkem je přetěžování jedněch (zpravidla bez mzdového efektu) a nezaměstnanost druhých - s dopadem na státní rozpočet.
Nejčastějším zdůvodněním zaměstnavatele, proč neproplácí přesčasové hodiny, je, že určitá (nedefinovaná) míra přesčasové práce je odměněna už v rámci mzdového zařazení nebo funkčního příplatku. A v nejhorším se to okecá požadavkem loajality k firmě.
Pokud máš ze svého okolí zkušenost, že se přesčasové hodiny proplácejí, pak je to nejspíš jen v manuálních profesích. Totéž platí pro Tvé tvrzení, že málokdo dostává celou svou výplatu oficiálně.
Výše daní je jen výmluva a zástěrka pro okrádání státu, které by pokračovalo i po jejím snížení. České daně se svou výší nevymykají evropskému průměru, a to ani v kombinaci s dalšími odvody. Problém je v nedostatečné razanci a důslednosti státu při jejich výběru. Myslím, že zrovna včera jsem zaznamenal nějaké náznaky, že by se právě toto mělo změnit. http://www.novinky.cz/finance/195196-stat...
nesouhlasím. Podle mě jsou daně obrovsky vysoké. Když si vezmu, jak mě ohodnotí zaměstnavatel a jak ou část z toho opradu dostanu já, je to k pláči...
jistě právě když s eoficiálně neproplácejí, protože jimám třeba já násobek toho, co je povoleno, tak nemáš přesně dáno kolik za jak dlouho dostatneš. Ale máš prostě takové a takové prémie. Nebo máš takový a takový plat s tím, že tam prost ěbudeš jak je potřeba atd. atd. Zkrátka z ato nějakým způsobem dostaneš zaplaceno a nemá to souvislost s amnuální prací. lidí, kteří pracují manuálně znám už jen velmi málo. Tedy pokud z amanuální práci nepovažuješ klapání prsty do klávesnice.... :-D
Taktéž s oficiální výplatou. Znám několikero lidí na funkci ředitele apod. a nevím o nikom, kdo by dostával výplatu celou oficiálně Díky daním by totiž musel buď dostat o mnoho méně nebo by podnik nevydělal a zkrachoval...
Možná jsou vysoké, ale ne vyšší než jinde. A přesto se daňové zákony u nás obcházejí podstatně častěji a důsledněji než kdekoli jinde v civilizované Evropě.
Kvalita, správnost nebo opodstatnění nějakého zákona se přece nedá měřit tím, nakolik je obcházen. To se dá aplikovat maximálně někde u nějakých nesmyslných zákazů vjezdu pro cyklisty, ale ne v daňové oblasti.
Jinak ale souhlasím s tím, že je vždycky lepší předem vědět, kolik za jakou práci dostaneš. Kdyby zaměstnavatelé dodržovali zákony, pak bys to věděl.
S tím krachováním podniků to není tak horké. On je problém v tom, že podnik, který by začal dodržovat zákony, by byl v konkurenční nevýhodě vůči podnikům, které zákony nedodržují. Takže problém je dnes už v tom, že porušování zákona je masové, tudíž jeho dodržování znamená konkurenční nevýhodu, nikoli v tom, že zákony jsou příliš přísné.
Prostě mám pocit, že se tu zaměňují příčiny a následky. Kdyby všichni platili daně, jak mají, možná by ty sazby ani nemusely být tak vysoké a poctivé firmy by nedoplácely sníženou konkurenceschopností na ty, které si přilepšují "vochcáváním" daní potažmo státu.
neřeknu zdroj, ale znám několik majitelů firem či zaměstnavatelů opravdu dobře.
Kdyby ty daně byly nižší, tak by mu to zkrátka z ato nestálo a nedělal by to. vytváření černých fondů a černých peněz na odměny zaměstnancům a úplatky je složité a frustrující pro drtivou většinu slušných lidí. nicméně to dnes jinak dělat nemůžeš, protože bys opravdu tu firmu musel zavřít. Mé zdroje to dělají proti svému přesvědčení v podstatě z donucení. Nic moc jiného jim nezbývá :-(
A tím bych tuhle debatu raději opravdu ukončil. taky by to mohl číst někdo z finančního úřadu nebo tak...
"Prostě mám pocit, že se tu zaměňují příčiny a následky. Kdyby všichni platili daně, jak mají, možná by ty sazby ani nemusely být tak vysoké a poctivé firmy by nedoplácely sníženou konkurenceschopností na ty, které si přilepšují "vochcáváním" daní potažmo státu."
Je všeobecně známo, že se snížením daní se výrazně zefektivňuje jejich výběr. Tohle jsme ti tu tvrdili už dávno a vícekrát. Z kůže jsi při tom mohl vyletět. - Jsem moc rád, že už k těmhle logickým závěrům docházíš taky... :-)
Pěkně jsi to překroutil. Dokonce bych řekl přímo OTOČIL. Já říkám, že kdyby byli podnikatelé poctiví a odváděli daně, jak mají, mohly by být sazby i nižší. Ty ale říkáš, že "kdyby byly sazby nižší, byli by podnikatelé poctivější". To jsou ale dvě naprosto odlišná tvrzení. Podle mě první platí, druhé nikoli.
Ale i kdyby to druhé platilo, nebyla by to pro podnikatele vůbec dobrá vizitka. Znamenalo by to, že hrozbou neplnění daňových povinností vydírají stát, aby daňové sazby snížil. Já prostě odmítám vycházet z toho, že s nepoctivostí podnikatelů je potřeba počítat jako s faktem - aby se stát bál v případě potřeby zvýšit daň jen proto, že by mu ji pak nikdo neplatil. Právě proto potřebujeme silný stát, aby měl dost možností se té nepoctivosti postavit.
Pomiňme teď uražené ješitnosti a závodění v původnosti argumentací - podstata je stejná, ne ? To snad uznáš i ty. Jestli ne, tak tomu fakt nerozumím.
Rozdíl je jen ve způsobu dosažení. Moje verze je motivační, tím pádem reálnější. Tvoje je víc snová. Chceš, aby napřed všichni začli dobrovolně...a pak se může snížit. Takhle ale přece život (bohužel !!!) nefunguje. Já nepíšu, že by to tak nebylo správné a pěkné, ale že je to nereálné.
To, co píšeš Ty, je ale kapitulace před nepoctivostí. A to se mi příčí.
Proč na to koukáš jen z tohodle negativistickýho pohledu ? Já psal, že snížení daní PŘINÁŠÍ jako pozitivní efekt větší platební disciplínu a vyšší celkovou vybranou částku. To znamená, nesnižovat daně kvůli tomu, aby lidi poctivě platili. Prostě snížit daně z principu, aby se lidi měli líp. A oni kupodivu i víc naplní státní kasu... Jenže tenhle princip asi zastáncům regulací všeho a za všech okolností nepůjde moc pod fousy :-)
Ani tohle není úplně pravda. Je to jen přání otcem myšlenky: Je to jako kdyby sis myslel, že zloději přestanou krást, když jim část svého majetku odevzdáš dobrovolně.
Princip snižování daní, aby se lidi měli líp, je protimluv. Jsou prostě věci, které je nutné dělat společně, tj. svěřit je státu, než aby si je zajišťoval každý sám z peněz, které mu zbudou po snížení daně.
A není pravda, že když snížíš daně, naplní se státní kasa. Topolánkova vláda daně firmám snížila a došlo (logicky) k obrovskému propadu výběru, což zvýšilo deficit státního rozpočtu.
Pořád tady operuješ s pojmem "regulace". Co to vlastně ta regulace je? Společnost funguje na základě nějakých dohodnutých pravidel, kterým říkáme "zákony". Tyto zákony říkají, že si nemůže každý dělat co chce, že jeho počínání musí být omezeno s ohledem na zájmy ostatních členů společnosti a společnosti jako celku, tedy že každé počínání musí být REGULOVÁNO.
Volání po odstranění (veškerých) regulací je voláním po odstraňování zákonů a pravidel. Společnost bez zákonů a pravidel se Ti ale rozsype a nastane chaos. Uznávám, že "silným" jedincům může chaos vyhovovat, protože by z něho dokázali vytěžit více než z organizované společnosti, kde platí nějaké zákony. Ale opravdu zrovna tohle chceme?
No, v prvním odstavci jsi ve své zášti vůči podnikatelům (ač sám OSVČ) dost ulít. Srovnávat výběr daní běžných občanů a firem s chováním a motivací zlodějů - to je dost hnusná podpásovka... Nevypovídá tohle vyjadřování taky trochu něco o tobě ?
Proč protimluv ? Zaplatím-li míň na daních, zbyde mi víc = mám se líp. Nikde nepíšu neplatit nic. Bude-li stát líp hospodařit, v pohodě zajistí vše potřebné bohatě a ještě zbyde. Vem si jen ty prošustrované miliardy, o kterých se ví, natož ty, o kterých se už ani nemluví - a pak to vykráti s těmi, které chybí. Však je to úplně stejné, jako s domácím hospodařením. Když mám deficit, zoptimalizuju hospodaření a najednou mám přebytky, aniž bych se musel nějak uskromňovat v důležitých věcech.
S tou regulací to teď bereš zase od zdi ke zdi. V duchu tvé běžné rétoriky neberu reguaci ve smyslu zákonů, ale "pouze" usměrňování toků hodnot, mezd, pracovních sil, spotřeby atd...
Z toho si nic nedělej, on totiž jenom Medvěd je ten správnej, my ostatní jsme zloději, vrazi, hajzlové, vykořisťovatelé, vyčůránci a hlavně, když ty napíšeš, že by si snížil daně, tak Medvěd to automaticky bere tak, že by si je snížil na 0 a začne ti proti tomu argumentovat.
Je to JEN přirovnání. Nepsal tady někdo o státu jako o lupiči, který olupuje lidi o jejich krvavě vydřený peníze? Myslím dokonce, že padla i ostřejší slova. Moje přirovnání není o nic horší.
Zaplatit míň na daních ani zdaleka neznamená automaticky mít se líp. Možná bude mít člověk chvíli dobrý pocit, ale jen do doby, než zjistí, že těch pár korun v portmonce je vykoupeno absencí některých veřejných služeb, které bude od té chvíle nakupovat u soukromníků. Můžeme se bavit o tom, jestli levněji nebo dráž, ale žádná sleva na dani není zadarmo.
Srovnání hospodaření státu a soukromé domácnosti od samého počátku pokulhává. Na jednu stranu nejspíš budeš obhajovat "nutnost" zadlužit se (rodinu) na třicet a více let dopředu za účelem pořízení bydlení (bydlet musíš a společnost Ti dnes pomalu ani jinou alternativu nenabízí), na druhou stranu budeš odsuzovat JAKÝKOLI dluh, který udělá stát, aniž by ses zamyslel nad tím, zdali se nejedná o něco podobného. Jsou věci, které stát plnit musí - bez ohledu na to, zdali na to v danou chvíli má nebo nemá.
Jsem velkým odpůrcem zadlužování a sám jsem nikdy žádný dluh neměl. Byl bych nejšťastnějším člověkem na světě, kdybych žil ve společnosti, ve které mladý člověk vydělá tolik, aby si v horizontu maximálně několika málo let mohl pořídit vlastní bydlení, aniž by se musel zadlužit. A nesmírně bych fandil politické straně, která by se dokázala obejít bez dluhů, tj. hospodařila s vyrovnaným rozpočtem, aniž by tím negativně poznamenala rozsah a kvalitu plnění funkcí, které jí (státu) přísluší.
Probíhající kampaň pravice před nadcházejícími volbami do sněmovny je postavena na obvinění, že levice zadlužuje republiku a hodlá v tom pokračovat. Rád bych v této souvislosti poznamenal, že velká část současného zadlužení jsou splátky dluhu vzniklého sanací bankovního sektoru na přelomu tisíciletí (důsledek neodpovědného vládnutí Václava Klause) a že přesto sociální demokracie odevzdávala v roce 2006 vládu v okamžiku, kdy deficit státního rozpočtu splňoval tříprocentní maastrichtské kritérium.
Zákony, tedy regulace, platí pro všechny sféry života společnosti, tedy i pro sféru ekonomickou a sociální. Proč by zrovna v této oblasti mělo platit zákonů (regulací) méně než jinde nebo dokonce žádné?
Rozpovídal jsi se sice pěkně, ale samotnou podstatu problému naprosto míjíš. Ženeš to po linii obviňování, kdo kolik z předchůdců tvých miláčků prošustroval, ale naprosto pomíjíš probíhající plýtvání. Mám úúúúplně u prdele, kdo z politiků vyfasoval po kom jaký dluh. A v podstatě mám u prdele i to, jestli je oranžovej, modrej, zelenej, nebo duhovej. Zajímá mě jen to, jak dokáže hospodařit a jak skutečně hospodaří. Takže ty tvý politický tlachy a obviňování mě vůbec nezajímají. Svým projevem jsi úplně stejný, jako oni. Však si někdy poslechni, co plácají a jak se vymlouvají - a pak ty jejich slova porovnej s tím, co jsi mi zrovna před chvilkou napsal.
Mimochodem, nechystáš se mezi ně ? :-)
A v tom posledním odstavečku z toho nedělej prosím tě bramboračku. Moc dobře víš, že celý roky tady jdou s tebou debaty o regulacích různých cen, výrobních kvót, dopravy, počtů hodin, lidí atd... Tak do toho netahej najednou základní zákony. Ty bychom snad vždy nazývali slovem zákon.
Jak chceš posuzovat, kdo je lepší či horší hospodář, když si neprověříš, jak se kdo choval v minulosti? A já jsem dost jasně ukázal, že zrovna levicové vlády to nebyly, a o pravicových si snadno oba uděláme obrázek, když se podíváme, v jakém stavu předával ekonomiku Václav Klaus v roce 1997 a v jakém je po čtyřech letech vládnutí pravice teď...
Že bych se chystal do politiky, to fakt v blízké ani vzdálenější době nehrozí. Za prvé postrádám stranu, která by v sobě spojovala moje na jednu stranu konzervativní (právo a pořádek) a na druhou stranu levicové (práva zaměstnanců) a zelené názory, za druhé ten mravní marasmus by mě nejspíš během několika týdnů zničil, protože bych nebyl schopen ani ochoten se mu přizpůsobit.
Samozřejmě že jde o regulace různých cen, výrobních kvót, dopravy, počtů hodin, lidí atd. Zákony v jiných oblastech regulují zase něco jiného. To, že určitý předpis reguluje zrovna ceny nebo zacházení se zaměstnanci, přece neznamená, že se nejedná taky o zákon. Proč by zrovna v této oblasti měly být zákony měkčí než v jiných oblastech?
Dlouhodobě mám prověřený, že stávající pohlaváři hospodaří blbě, ať jsou zleva, nebo zprava. Takže tohle už neřeším. Plný huby obviňování těch předchozích, ale jak jsou u vesla, tak rozhazují úplně stejně. Mě víc zajímá budoucnost. V současnosti se není o co opřít, takže mě zajímá jen to, co uvidím za skutky bez alibistických keců.
Ano ano, nehospodařili všichni stejně blbě. Závodili a někteří hospodařili ještě o něco blběji, než ti druzí. To ale neznamená, že se mám spokojit s těmi, co nadělali o malinko míň škod (a to ještě kdoví jestli). Plýtvaly a podváděly dosud všechny strany. Mám řešit desetikorunové rozdíly ? Jedni nadělali škody tam, jiní zase jinde. K čertu s nima. Až přijde někdo, kdo bude opravdu hospodařit a spravovat společné, potom to bude o něčem jiném (jestli někdy někdo takovej vůbec přijde...)
Pokud si politici, potažmo stát myslí, že mohou dělat špinavé kšefty, ze státních zakázek si udělat dojnou krávu, rozdávat peníze na počkání, tak se nesmí divit, že jim to lidé nehodlají akceptovat. Minimálně polovina příjmů státu je prošustrovaná, rozkradená a neúčelně vynaložená. Není se tedy co divit, že se každý zařídí tak, aby nefinancoval tyto věci více, než nutně musí. Až stát, potažmo politici pochopí, že mají utrácet rozumně, za kvalitní věci, neházet si malé domů, budou moci snížit příjmy státního rozpočtu a bude na mnoho věcí a zároveň bude moci dojít ke snížení daní a přitom výběr bude stejný, jelikož nebude docházet k současné optimalizaci daňových základů.
Velká většina těch "prošustrovaných" státních peněz končí v SOUKROMÝCH kapsách. Stát jako takový korupčníkem není. Tím je vždy jen konkrétní osoba zneužívající svěřenou moc a soukromý subjekt, který tuto osobu ke korupčnímu počínání přiměje. Trestejme tedy korupční počínání onoho nehodného jednotlivce (třeba i dlouholetým kriminálem) a nemilosrdně postupujme i proti firmám nabízejícím úplatek.
Nejhorší možný postup je trestat za to stát jako takový. Když ti v autě praskne nějaká hadička a budou Ti vytékat pohonné hmoty, zatratíš veškerá auta a budeš trvat na návratu ke koňským povozům, nebo se prostě budeš snažit závadu odstranit?
Se zbytkem příspěvku souhlasím. Jenže my nemůžeme ČEKAT, až politici něco pochopí. My je k tomu musíme PŘINUTIT.
Stát není něco daného, jako přírodní, nebo fyzikální zákony. Je to jen samospráva určité skupiny lidí. A ta samospráva se z lidí skládá. Takže jsou-li lidé v samosprávě zkorumpovaní, je zkorumpovaná i ta samospráva (stát). Ohánět se tady ironicky variantou rušení státu je demagogie a krátkozraké odvádění pozornosti od podstaty problému. Samospráva je prohnilá a potřebovala by pořádně provětrat. A pokud někdo ve vedení nedokáže ohlídat, kam ty peníze plynou, nemá tam coby špatný správce společných peněz co pohledávat. Brát je pořádně u huby a za korupci exemplárně trestat - koho ? úředníky = samosprávu = stát.
Ano, všude jsou i lidé nedokonalí. Proto potřebujeme mechanismy, jak tyto lidi odstavit od vlivu. Stát sice není nějaký přírodní úkaz, ale nejsou jím ani firmy. Bez státu prostě fungovat nebudeme, proto nám nezbývá než ho neustále zdokonalovat, vylepšovat, ale rozhodně ne bourat. Z toho mohou vytěžit maximálně jiné státy, které se nenechaly rozežrat zevnitř, případně nestátní struktury - nejspíš tedy finanční a průmyslový kapitál, který okamžitě převezme veškerou moc, kterou odebereme státu.
Rozhodování státu můžeš alespoň trochu ovlivnit svou účastí na politickém dění a samozřejmě účastí ve volbách. Kapitál si ale do svého rozhodování už mluvit nedá. Chceš-li zlikvidovat demokracii, bojuj si dál proti státu. Já zůstávám nadále stoupencem myšlenky, že méně státu znamená méně demokracie. Chceme-li něco změnit, musíme tak učinit V RÁMCI státu a jeho organizace, nikoli jeho likvidací.
Ty jseš fakt umanutej... Kdo tady chce bourat stát ??? Že napíšu, že stát špatně hospodaří, že jsou úředníci a politici nezodpovědní, že stát je jen samospráva tvořená právě těmi úředníky - to je nějaké bojování proti státu ??? Resp. za jeho zrušení ??? Maximálně tak jsem pro omezení NĚKTERÝCH konkrétních vlivů a posílení jiných. Ale to snad není nic proti.
Fakt umanutej.
Za zákony stojí sice lidé, které je přijmuly, ale celkově to jsou zákony STÁTU. Už jsem ti jednou psal, že ti tu nebudu vyjmenovávat statisíce lidí, kteří na to mají vliv. Všechny tyto lidi zaměstnává STÁT. Já neplatím daně do něčích konkrétních rukou, ale do STÁTNÍHO rozpočtu, kde se vinou nedokonalých zákonů vydaných STÁTEM promrhají, rozkradou, a které se navíc vinou STÁTNÍ policie, případně STÁTEM ustanovených soudů nikdy nenajdou a lidi za ně nikdy nebudou potrestány.
Je to tedy v globálu STÁT, který má nastaveny podmínky ab k tomu všemu docházelo.
Stát jsou občané. Nejsou přece na jedné straně občané a na druhé straně stát - dvě strany nějakého nesmiřitelného vzájemného boje. Jediným řešením je snažit se jako občané s využitím demokratických procedur tuto neutěšenou situaci změnit.
Svádět všechno na stát a zároveň si namlouvat a tvářit se, že s tímto státem nemám jako občan nic společného, znamená utíkat před spoluodpovědností. Tohle bylo možné před dvaceti a více lety, kdy jsem plným právem nenáviděl komunisty a vyčítal jim všechno, co se u nás nepodařilo. Plným právem proto, že drželi veškerou moc ve státě, která jim navíc nebyla svěřena ve svobodných volbách. Jenže teď už takovýto postoj působí krajně alibisticky.
Za zvěrstva, která se v politice dějí, odpovídají V PLNÉ MÍŘE voliči, kteří tam ty lidi nejdřív navolí a pak si stěžují. Za všechno, co činí ODS, lze vinit jen jejich voliče - nikdo je nenutil volit právě tuto stranu. Totéž samozřejmě platí i pro ostatní strany a voliče. Sám se cítím spoluodpovědný za věci, které od voleb 2006 dělá a nedělá Strana zelených, kterou jsem tenkrát volil, a vyvodím z toho pro nadcházející volby důsledky.
Totéž by měli udělat voliči ostatních stran (zvláště těch velkých) - vyvodit VOLIČSKOU (občanskou) odpovědnost za svá předchozí volební rozhodnutí a snažit se v příštích volbách svým rozhodnutím nedopustit opakování situace, na kterou nyní tak žehrají.
Buďme rádi, že tuto možnost ještě máme. Budeme-li bojovat proti státu (bezhlavě privatizovat vše, o čem stát zatím ještě rozhoduje), místo abychom se snažili jeho fungování zlepšovat, zbavujeme se jako občané vlivu na tyto věci. Hlavně se nenechme mást představou, že o tom, co dnes odebereme státu, si zítra budou rozhodovat sami občané (bez státu). Ne, budou o nás rozhodovat jiné struktury - především nadnárodní finanční a průmyslový velkokapitál - s tím rozdílem, že si do toho pak už nenechá od nikoho mluvit formou nějakých "směšných" demokratických procedur, jako jsou třeba svobodné volby...
Přestaň dále dokola laskavě vyvracet mi nějaká tvrzení, která jsem nikdy neřekl, nebo nenapsal, už je to od tebe více než trapné. Víš ho..o co máš napsat, tak si zase rozehraješ svojí písničku o demontáži státu, o velkokapitálu.
Několikrát jsem napsal co si pod státem představuji, jestli to nejsi schopný pochopit a stále mně budeš nutit tvé vidění státu, tak nepochodíš, takže mi to laskavě stále nevyvracej.
"Stát jsou občané."
To je jeden ze zákaldních omylů, na kterém stavíš své konstrukce. Stát je jen silný subjekt, který si osobuje právo obsadit území a diktovat na něm svá pravidla hry.
Dříve měl alespoň částečně racionální základ, neb území obsadil nejsilnější národ, a pokud měl dobré vedení (náčelníka, krále, apod.), tedy lidé ve státě prosperovali, toto území udržel.
Dnes je stát jen banda hloupých a líných úředníků ovládaných bezskrupulózními mafiány. Necítím se být součástí této organizace.
Já zas za omyl považuju Tvůj pohled. Dokud stát byl nástrojem moci panovníka, šlechty a zprostředkovaně i církve nad lidmi, platila Tvoje teze. Ale v době, kdy volíme své zástupce ve svobodných volbách, máme takový stát, jaký si zvolíme a takovou vládu, jakou si zasloužíme.
Existenci bezskrupulózních mafiánů nepopírám, ale rozhodně bych je neztotožňoval se státem. Ti jsou všude, kde mohou něco urvat. Pak je jen logické, že stát je předmětem jejich eminentního zájmu. Stát je touto nákazou napaden, ale to neznamená, že je sám touto nákazou. Když je někdo nemocen, nebudeš přece bojovat proti pacientovi, ale proti jeho chorobě...
Já jsem nedal svůj hlas ani jednomu současnému poslanci, a ani jednomu současnému senátorovi. Proč bych měl trpět za hloupou (v lepším případě) úvahu jiných voličů?
Nevyléčitelně nemocného koně či psa je taky lepší utratit a vychovat si nového:-)
Tak to máš dost mylné představy o tom, co se v a po r. 1918 dělo a proč. Za prvé se tenkrát rodil NOVÝ stát na ČÁSTI území státu zanikajícího, za druhé měly tehdejší události NÁRODNĚ emancipační a nikoli SOCIÁLNĚ emancipační povahu. Právě v sociální a pracovně-právní oblasti v nové republice platily ještě dlouho (roky) zákony ze starého mocnářství.
V tuto chvíli máme dvě možnosti: změnit něco volbami a spoléhat na to, že nově zvolené zákonodárné a výkonné orgány s fungováním státu něco udělají, nebo postupovat mimoústavně, de facto násilným způsobem, tj. nějakou formou revoluce. Já osobně jsem pro metodu první. V tom druhém případě si dnes ani moc nedokážu představit, kdo a v čím zájmu by tu revoluci provedl.
jj, to by se lidem určitě moc a moc líbilo. Kdo teď bere třeba 16800 hrubýho (100/hod) a tak akorát vychází, bral by po téhle úpravě 13600 :-))) To by byl nářez !
A druhá věc je, že je třeba problém sehnat solidního řemeslníka, o obsluze nějakého CNC stroje nemluvě. Koho bys tam navelel ?
Jasně, v nějaké běžné kanceláři se můžou střídat třeba jak na hokeji (i když by v tom hokej taky byl, nedovedu si představit to předávání agendy), ale kancly nás neuživí...
Přesně tohle v minulých letech řešili právě v té Francii. Snížení mezd by nejspíš nemuselo být přesně proporcionální, protože by se tímto krokem ušetřily jiné finance - například na výplatách dávek v nezaměstnanosti. Dnes činí průměrná týdenní pracovní doba ve Francii 35 hodin. Jakým způsobem toho dosáhli, to bych se musel podívat. Je ale možné, že část zaměstnanců mohla dobrovolně a dokonce s povděkem přijmout třeba zkrácení pracovní doby o pětinu a mzdy o desetinu (zvýšila se jim hodinová mzda). Faktem ale zůstává, že zkrácením (průměrné) pracovní doby byla s minimálními náklady vytvořena nová pracovní místa.
Tohle ale jde někde ve státních úřadech a třeba ve státním školství a zdravotnictví, kam jdou ty ušetřené peníze převést. Jak bys je chtěl ale dostat do soukromého sektoru (a v jakém poměru), kde jdou veškeré výplaty pouze z toho, co se vyrobí a prodá.
Velmi snadno - například formou výrazné daňové úlevy u zaměstnanců, kteří si dobrovolně zkrátí pracovní dobu a přistoupí na přiměřené snížení (hrubého) příjmu. Ale těch možností je určitě víc.
Ovšem tu administrativu výběru daní, kde se rozliší poplatník, jenž je "zaměstnancem, který si dobrovolně zkrátil pracovní dobu a přistoupil na přiměřené snížení (hrubého) příjmu" bych chtěla vidět. Teda asi radši nechtěla.
Nahoď ty "další možnosti", protože daně dají dost málo. Při ztrátě 4 dnů v měsíci by běžnému zaměstnanci "chybělo" cca 3500 Kč. přitom na daních vyšpulí okolo 1800 Kč. I kdyby, jak píšeš, přistoupil na -10% platu (a to by neudělal), potřeboval by 3150 Kč. Chybí tedy ještě 1350 Kč. Přitom by úspora státu za podpory byla dost pochybná, protože by nevybral ani korunu na daních od naprosté většiny zaměstnanců. A ještě by musel dát dost navíc. - Jó, matematika je sviňa... A dělat ministra práce a sociálních věcí takhle na nákolácích ti moc nejde, máš v tom "díry" :-)
Na začátku musí být myšlenka. Její realizace je už otázka jiná. Kdybych Ti tady z rukávu vysypal, jak přesně se má zkrácení pracovní doby kompenzovat, to už bych ten nápad mohl rovnou prodat nějaké významné politické straně, která by s tím vyhrála volby. Nastínil jsem princip a ukázal jsem, že existuje země, kde to už funguje. Takže můžu našim politikům jen lehce naznačit, kde by se mohli poučit.
Výsledek takové operace rozhodně není zanedbatelný. Při zkrácení pracovní doby řekněme čtyř milionů zaměstnanců o dvacet procent by vznikly statisíce nových pracovních míst. Suma platů těch čtyř milionů by se nejspíš musela o něco snížit, ale ten propad by byl zmírněn úsporou nákladů na nezaměstnané. V součtu by na tom společnost jako celek výrazně vydělala.
Vždycky je dobré představit si opak. Představ si, že by někdo rozhodl, že pracovní doba se prodlužuje na deset a půl hodiny. Mzdy by se adekvátně zvýšily, což by mělo za následek propuštění statisíců zaměstnanců, protože při prodloužené pracovní době by stejnou práci zvládl menší počet lidí. Stoupla by nezaměstnanost a stát by vydával horentní sumy na nejrůznější podpory a sociální dávky, na které by musel vybrat pomocí zvýšených daní. Nebyl by to průšvih? Podle mě byl. Pomohl by jen návrat k normálu - tedy zkrácení pracovní doby a opětovné zaměstnání těch propuštěných. Nebylo by ale takovým blahodárným krokem i zkrácení STÁVAJÍCÍ pracovní doby (a to i za cenu nepatrného snížení příjmů stávajících zaměstnanců)?
"V součtu by na tom společnost jako celek výrazně vydělala." - udělej prosím tedy propočet, jak by na tom společnost vydělala, dokud to nehodíš do nějakého rozumného příkladu, považuji toto vyjádření za vědomě nesmyslné, ba skoro lživé, protože je to stejné, jako kdybych já tady prohlásil, že pokud více prožeru, tak na tom vydělám.
Pravdu díš! Však o kousek výš Medvěd horuje pro umělé zvýšení platů všech zaměstnanců (ber kde ber), aby se zvýšila spotřeba a oživila ekonomika... :-))))
Cti pozorněji: Vysoká nezaměstnanost vede k nutnosti spotřebního odříkání u té méně šťastné části populace. To je prostě nerealizovaná spotřeba, která se projeví v nižší poptávce po zboží a službách produkovaných podniky. I kdyby ty peníze, které se nedostanou k těm nezaměstnaným, obdrželi ti, co si práci udrželi, poptávka se příliš nezvýší, protože i tito lidé budou šetřit (nebudou tolik utrácet) kvůli velké sociální nejistotě. Oni si nebudou jisti, zdali příští měsíc ještě budou mít práci. Budou si tedy vytvářet rezervy a nebudou spotřebovávat vše, co vydělají. Rovnoměrnější rozložení příjmů (a zmenšení sociálních rizik) vede k vyšší poptávce, tedy i ke zvýšení odbytu pro podnikatelský sektor. Naopak nerovnoměrné rozdělení příjmů a vysoká sociální rizika vedou k podvázání poptávky.
Čtu pozorně :
"A koupěschopnost širokých vrstev populace rozhodně nezvýšíme zmrazováním mezd, odbouráváním benefitů a oklešťováním sociálních práv a jistot (které vede k obavám o budoucnost a tudíž k úsporné spotřebě). Lidi (potažmo zaměstnanci) nejsou jen pracovní síla, ale také potenciální spotřebitelé."
Je tam něco v rozporu s tím, co jsem v předchozím příspěvku napsal ?
Aha, takže na vyšší nezaměstnanosti společnost podle Tebe vydělává... Podle Tebe je pro společnost jako celek výhodnější, když pracuje méně lidí delší dobu (a je tedy vyšší nezaměstnanost), než kdyby pracovalo více lidí kratší dobu (se zanedbatelnou nezaměstnaností). Rozdíl mezi oběma modely není ani tak v celkovém pracovním výkonu, jako spíš ve spravedlivějším rozdělení pracovních příležitostí a výdělků.
Koukám, že místo konkrétní odpovědi přechod k jinému tématu, aby si nemusel doložit, že ten tvůj návrh je nesmyslný.
A hlavně nic z toho co je podle mně výhodnější jsem nepsal, tak mi laskavě necpi takovou lež do klávesnice.
Moje tvrzení, že na snížení nezaměstnanosti spravedlivějším rozdělením pracovních příležitostí by společnost vydělala, prohlašuješ za "vědomě nesmyslné, ba skoro lživé". Z toho mi tedy vyplývá, že za "pravdivé" bys považoval vyjádření opačné - tedy že na snížení nezaměstnanosti tímto způsobem by společnost nevydělala...
Navíc ani já jsem nepsal o nějakém "prožírání" a přesto jsi mě z toho obvinil...
Přečti si to pořádně, psal jsem, že je to tvé tvrzení stejné, jako kdybych já napsal...
Takže ne ty, ale já jsem psal o prožírání, tak laskavě nepřekrucuj co jsem napsal. Z ničeho jsem tě neobvinil, takže si laskavě nech svojí manipulaci a překrucování.
Kdyby byl standard čtyřdenní pracovní týden, nepochybně by to zdražilo práci, zejména u nepřetržitých provozů, a tam, kde se jede na 100%. Pořád v ekonomice zůstává spousta činností, které, kdyby se neudělaly, tak by nikomu nechyběly. Třeba roznos letáků do schránek nebo činnost celní správy či ČOI:-)))
Na druhou stranu předpokládaný pokles nezaměstnanosti (místo čtyřech lidí bys potřeboval na některé pozice pět) by pro hospodářství bylo příjemné ulehčení. Nemyslím si, že těch 10% lidí by skutečně CHTĚLO pracovat a nemůžou, jak píše výše Medvěd, ale kdybys jim na jedné straně zkrouhnul dávky (tzv. "neúnosný sociální tlak") a na druhé vytvořil pracovní místa, tak by se nezaměstnanost o pár procent snížila, na to bych si vsadil.
Odpověz si na otázku: Když se zvýší nezaměstnanost, znamená to, že přibylo líných lidí? Já si na ni odpovídám záporně. Pracovní příležitosti (možnost pracovat za peníze) jsou omezený statek. Musíme se rozhodnout, jak s tímto statkem naložíme - jestli z jeho využívání určitou skupinu lidí vyloučíme nebo naopak určitý typ uživatelů umravníme, aby zbytečně nespotřebovávali navíc to, co nepotřebují, na úkor těch, kteří se k tomu pak vůbec nedostanou.
Zaměstnavatelé nejsou středem vesmíru. Nelze tedy jejich zájmy nadřazovat zájmům lidí. Občany tohoto státu jsou lidé, nikoli podniky. Stát musí tedy hájit jejich zájmy. Cílem nejsou zisky podnikatelů, ale slušná životní úroveň občanů. Prosperita podniků je pouhou instrumentální hodnotou - má smysl jen tehdy, pokud vede ke skutečné cílové hodnotě - ke slušné životní úrovni občanů.
Myslím, že nadcházející volby budou jakýmsi referendem o tom, jestli se má krize řešit posílením spotřebitelské poptávky, na základě které by firmy měly více zakázek a měly pak důvod zaměstnávat více lidí, nebo jestli krizi vyřeší podpora zaměstnavatelů dalším snižováním odvodů. Osobně jsem pro cestu první, protože podnikům nepomůžou nižší daně, pokud nebude pro koho vyrábět (nebude existovat koupěschopná poptávka po zboží a službách).
Současná krize není ničím jiným než klasickou krizí z nadvýroby. Ta se ale nedá řešit tím, že budeme daňovými úlevami stimulovat zaměstnavatele k další výrobě bez zajištění odbytu (dostatečné poptávky). Tím, že osekáme ("zkrouhneme") sociální práva a výhody zaměstnanců, se ještě víc sníží poptávka po zboží a službách. Jsem zvědav, pro koho ty podniky pak budou vyrábět. To si pak to vyrobené zboží budou prodávat vzájemně? Jak jinak chceš vytvářet pracovní místa než zvýšením poptávky? Jedinou alternativou je výroba na sklad, což je ale jeden z hlavních zdrojů krize. Zboží nemá kdo koupit a uměle vytvořená pracovní místa se zase budou rušit, protože firmy nebudou mít odbyt.
No, je vidět, že už dlouho nejsi zaměstnanec...
Možná znáš zprostředkovaně situaci zaměstnanců, ale to není to samé, jako být v tom na vlastní kůži.
Zaměstanavatelé velmi spoléhají na to, že lidé chtějí zůstat zaměšstnaní a tak jsou ochotni přistoupit na jejich podmínky. A vždycky lze přitvrdit i se souhlasem ZP.
Zaměstnavatel je dneska "středem vesmíru". Je to ten, kdo si diktuje podmínky a zákonem je mu to dovoleno.
Zaměstnanec si, samozřejmě, může vybrat, zda zůstat nebo jít, ale co by vyzískal tím, kdyby šel?!? Jen to, že by rozšířil řady nezaměstnaných.
Navíc, když se tak bavím s jinými zaměstnanci, tak je současná situace tak nějak všude stejná.
Prosím tě, a koho ze zástupců státu zajímá životní úroveň jejich občanů?!? Pokud by je opravdu zajímala, pak by se neřídili zkreslenými statistickými údaji.
A co se týká voleb, tak já osobně si myslím, že bude akorát opět vyšší neúčast. Znechucenost lidí je vysoká a každý si již vyzkoušel, že volit "petra nebo pavla" vyjde nastejno. Jsem na to letos docela zvědavá.
Zisky podnikatelů a prosperita podniků nejsou jen instrumentální hodnotou, jsou především nutnou podmínkou slušné životní úrovně občanů.
Kdyby totiž tyto podmínky splněny nebyly, nikdo by nepodnikal, nevytvářel hodnoty a ani nezaměstnával. A kde bys pak bral hodnoty, které spotřebovávají zaměstnanci a stát?
Tohle neberu. Soukromé podnikání není totéž co vytváření hodnot. Hodnoty se dají vytvářet i jinak. Ale abych to nevyhrocoval: I kdyby to podnikání nutnou podmínkou slušné životní úrovně občanů nakrásně bylo, stále zůstává jen CESTOU k ní a NÁSTROJEM k jejímu dosažení. CÍLEM nikdy nemůže být. Cílem je blahobyt občanů, nikoli podniků. Stojí-li tedy tyto dvě hodnoty proti sobě, musí dostat přednost občan, nikoli firma.
Když už jsi začal s těmi řečnickými otázkami, tak se Tě zeptám: A kde by braly podniky své zisky, kdyby nebylo zaměstnanců? Kde by braly podniky peníze na výplaty svých zaměstnanců, kdyby pro ně nikdo nepracoval a nevytvářel ty hodnoty? Hodnoty vytváří práce zaměstnanců - bez nich by nevznikly. Primární je lidská práce, nikoli nějaké podnikání. Nedělej nějakou zásluhu z toho, že podnik formou vyplácení mezd blahosklonně vrací zaměstnancům část hodnot, které ONI vytvoří...
Ale mluvil jsem o něčem jiném: o receptu na cestu ze současné krize. A tou podle mě nejsou ani daňové úlevy firmám (když nebudou mít zakázky a odbyt, jsou jim na nic), ale ani investice, jak tvrdí Miloš Zeman. Jestliže současná krize je krizí z nadvýroby, pak je naopak příliš MNOHO výrobních kapacit. Proč tedy přilévat další vodu do moře? Receptem je stimulace poptávky - ne ale cestou zadlužování spotřebitelů nebo cestou podpory zbytné spotřeby, tj. podporou nejbohatších vrstev, nýbrž zvýšením koupěschopnosti spotřebitelů představujících reálnou, leč nekoupěschopnou poptávku.
Jinými slovy je zapotřebí zvýšit koupěschopnost relativně početné chudší vrstvy (umožnit spotřebu běžných statků) a nikoli dále zvýhodňovat relativně nepočetnou nejbohatší vrstvu a vyvolávat tak umělou poptávku po zbytném luxusním (a proto drahém) zboží.
A koupěschopnost širokých vrstev populace rozhodně nezvýšíme zmrazováním mezd, odbouráváním benefitů a oklešťováním sociálních práv a jistot (které vede k obavám o budoucnost a tudíž k úsporné spotřebě). Lidi (potažmo zaměstnanci) nejsou jen pracovní síla, ale také potenciální spotřebitelé. Když nejsou dostatečně zaplaceni, vrátí se to firmám v podobě poklesu zájmu o jejich zboží. A vývoz to nespasí, zvláště když v zahraničí se chovají podobně pošetile a tamní spotřebitel je vystaven podobným tlakům jako ten náš.
"Nedělej nějakou zásluhu z toho, že podnik formou vyplácení mezd blahosklonně vrací zaměstnancům část hodnot, které ONI vytvoří..."
Byli by ti zaměstnanci schopní vytvořit ony hodnoty bez zaměstnavatelů ?? Zaměstnavatel není jen nějaký pasák, který za umístění na výplatní pásku bere od "děvky" zaměstnance 50%...
Chceš, aby zaměstnavatele zvýšili v krizi platy svým zaměstnancům... Běž dělat poradce do výrobních firem. Tam otáčí každou korunu, aby mohli nakoupit materiál, energie a potřeby pro udržení a rozvoj výroby. Potřebovali by poradit (ale reálně), jak při tom zvýšit platy. Nějaký odborářský výkřik do tmy jim ale nepomůže.
Určitě by ty hodnoty vytvořili spíš ti zaměstnanci bez zaměstnavatelů než naopak zaměstnavatelé bez zaměstnanců. Tou druhou větou ses docela trefil do mého vnímání zaměstnanecko-zaměstnavatelského vztahu. Mnohé by bylo jednodušší, kdybychom si tento fakt prostě dokázali přiznat...
Každá firma je jiná. Věřím tomu, že existují firmy, které by jakékoli zvýšení platů zaměstnanců položilo. Ale nevěřím tomu, že jsou to zrovna ty, které rozhodují o osudu celé ekonomiky. Pokud manažeři firem nezačnou snižovat mzdové náklady u sebe, jsou stejní jako naši pravicoví politici, kteří se nevzdají svých horentních nezdaněných náhrad, ale po zaměstnancích drah a dopravních podniků by to chtěli. Levicoví politici se jich nechtějí vzdát taky, ale alespoň to pokrytecky nežádají po zaměstnancích.
Moc hezky se poslouchá od manažera s třistatisícovým platem a spoustou dalších výhod, jak je nutné, aby se zaměstnanci s podprůměrnými platy uskrovnili a vzdali se většiny svých benefitů, které jim aspoň částečně kompenzují ostudně nízkou mzdu... A to ani zdaleka není jen v nějakých státních nebo polostátních firmách.
Ale zpět k řešení krize. Firmy potřebují především zakázky, pak si na materiál i energie můžou bez rizika půjčit, pokud aktuálně nemají dost finančních prostředků. A zakázky mohou dostat jen tehdy, pokud lidi budou mít peníze a budou si kupovat jejich zboží. Když třetinu lidí vyházej z práce a zbytku odeberou benefity, případně jim ještě upřou veškeré nenárokové složky mzdy, těžko můžou očekávat, že se zvedne spotřebitelská poptávka. Musejí totiž počítat s tím, že podobně se zachovají i ostatní firmy v zemi, čímž podlomí koupěschopnost populace. Nebo snad čekají, že to za ně udělá stát, který od nich začne místo lidí nakupovat zboží a rozdávat jim ho? Nebo firmy očekávají, že stát rozdá lidem peníze, aby si mohli kupovat jejich zboží?
Zkus se na to podívat ještě jinýma očima: Kdo způsobil současnou krizi? Běžní zaměstnanci? Oni v posledních letech pracovali nějak hůř než jindy? Ne. Způsobili ji spekulanti, finančníci, ekonomové, banky, kapitáni průmyslu, manažeři - tedy lidé s nejvyššími příjmy. Neměli by to tedy být oni, kdo ponesou největší část břemene, které krize vytvořila? Proč by to měli odskákat lidi, kteří vlastně nic nezavinili?
Kdyby se nechali padnout ti, u kterých tento výkyv ekonomiky nastal, tak její průběh byl podstatně menší, ale nacpali se do toho politici a kvůli záchraně několika, možná milionů lidí do toho zatáhli miliardy lidí.
Ono to není zas až tak černobílý, jak píšeš. Jasně, ta velká "krize" byla způsobená velkými podvody. Ale i bez ní by přišel nutně útlum odspodu. Lidé utráceli víc, než si vydělali. Brali si mraky všemožných spotřebitelských půjček na naprosté ftákoviny. Těmahle penězma roztáčeli ekonomiku do vysokých otáček. Takže obrazně na každou vydělanou tisícovku si ještě dvě stovky půjčili a to celé utratili za nové auto, dovolenou, plasmu... A teď se už půjčky nasytily. A musí se splácet. A místo půjčených dvu stovek tři. Takže na každou vydělanou tisícovku zbývá místo dvanácti stovek jen sedm stovek na útratu. A to je v ekonomice sakra poznat. - Takže nejen vrazi z Volstrýtu...
A že zrovna ty píšeš, že si firmy mající zakázky můžou na materiál a energie klidně půjčit !!!! PŘEKVAPUJEŠ hned několikrát za večer ! Jakpak je to dlouho, co jsi tady kvůli půjčkám do podnikání dštil oheň a síru !!!
A mimochodem, ty snadné půjčky si fakt představuješ jak hurvajz válku :-)))
Od začátku píšu, že jsem proti zadlužování. Pokud si soukromé subjekty půjčují a nedokážou pak splácet, nic jiného než bankrot situaci neřeší. Něco podobného platí pro domácnosti, které si půjčují na zbytné zboží a služby. Pokud nedokážou splácet, musí pak přežívat s minimem. Problém vidím v něčem jiném: PROČ a na co si lidé musí půjčovat... Žijeme v době, kdy si člověk prostě půjčit musí, aby pokryl své ZÁKLADNÍ POTŘEBY (bydlení). A to už není jeho chyba, ani když později nebude schopen splácet. To je selhání (tržně-hospodářského) systému.
Zdrojem současných ekonomických potíží jsou úroky z půjček. Pokud někdo někde netiskne pokoutně nové peníze (tj. je jich v ekonomice pořád zhruba stejně), pak schopnost splácet u jednoho (odevzdá víc než si půjčil) znamená, že ta částka zaplacená navíc musí někde (někomu jinému) zákonitě chybět.
Proč si ti lidé svojí půjčku nepojistí proti neschopnosti splácet?
A pak by se ještě pojišťovny měly vzájemně pojišťovat pro případ, že by musely vyplácet nějaká plnění... Kde by to pojišťování rizik vlastně končilo? To je začarovaný kruh. Hlavně by to věřiteli ještě prodražovalo úvěr, tudíž by to zvyšovalo pravděpodobnost neschopnosti splácet. Takže by vlastně ty pojišťovny pojišťovaly i rizika, která vznikla sjednáním pojistky...
Celý ten kolotoč zadlužování, pojišťování a podobných virtuálních operací vůbec nedává smysl. Člověk by měl konzumovat jen to, na co má, a nikoli to, na co si hodlá vydělat za desítky let.
Jestli člověk (ale i podnik, stát atd.) něčím ztrácí podstatnou část své svobody, pak právě zadlužováním.
Zase odpovídáš na něco jiného, než k čemu je otázka. Tvrdíš "A to už není jeho chyba, ani když později nebude schopen splácet." - já tě chci dovést k tomu, aby si zjistil, že to je jeho chyba, pokud nebude schopen splácet, jelikož existují nástroje, které toto riziko minimalizují.
Vím, jak to myslíš, ale přesto nesouhlasím. Ano, i hloupost nebo nesprávná věc se dá udělat líp nebo hůř. Ale přesto to zůstává hloupostí nebo nesprávnou věcí. Pojištěním své neschopnosti splácet jen přesouváš břemeno o kus jinam, ale ono nemizí. Vzhledem k tomu, že pracujeme s uzavřeným systémem, někudy se to musí vrátit. Jen jsou ty vztahy méně přehledné. Navíc: Když si půjčuješ, svými úroky a dalšími vedlejšími náklady někoho velmi vydatně živíš (banku, úvěrovou společnost). Když se pojistíš, živíš navíc ještě pojišťovnu, což znamená, že v součtu je pro dlužníka ještě méně výhodné se zadlužovat. Vzhledem k tomu, že oba typy finančních institucí na tomto vztahu chtějí vydělat, musí být někdo, kdo na tom prodělá, pokud někdo ty peníze vyloženě netiskne nebo jinak nedostává do oběhu. Prostě zákon zachování hmoty a energie.
Je to naprosto schodný princip jako státní zřízení. Stát je totiž a pouze taková velká pojišťovna, ve které jsou lidé a všichni určitou měrou přispívají na snížení rizik, které jim život přináší. Stát nemůže a ani není žádoucí aby pokryl všechna rizika, proto existují další menší společnosti, které se sdružují a snižují rizika, která neumí, nebo nemohou pokrýt sami a je pro ně výhodnější se podílet na těchto rizicích s jinými a tím snížit nejenom náklady na jejich případné pokrytí, ale i to riziko jako takové.
Velký rozdíl je ale v tom, že zatímco u těchto rizik se mohu rozhodnout, jestli se chci podílet na jejich snížení formou skupiny lidí, nebo nechci, tak u státu jsem nucen ty rizika si pojistit, i když o to nestojím a to pod pohrůžkou represe.
Z toho všeho vyplývá, že vše co o tom píšeš, je zároveň aplikovatelné i na státní zřízení jako takové a jestliže odmítáš jedno, je namístě stejně nahlížet a odmítat i státní systém téhož.
Ano, je možné stát chápat jako jednu velkou (sociální) pojišťovnu, kde jsou všichni pojištěni povinně. Ale stát jako takový musí rizikům především předcházet, místo aby řešil až následky. Komerční pojišťovny jen rozkládají následky už proběhlých škodních událostí na ostatní pojištěnce.
Rozdíly mezi státem a komerčními pojišťovnami tedy vidím. Jedním z nich je i to, že stát z pojistného nevytváří a nikam neodvádí zisk, tj. v ideálním případě vrací pojištěncům VŠECHNO, co od nich vybere.
Stát rozhodně nevyplácí pojištěncům vše co od nich vybere. Troufám si tvrdit, že poplatky za správu státu jsou několikanásobně vyšší, než těch nejdražších pojišťoven a dále zisk pojišťoven, je několikanásobně nižší, než zisk státu, který rozhází formou státních zakázek, korupcí a podobnými nejasnými machinacemi.
Pokud to celé sečteme, tak náklady na provoz a zisk soukromých pojišťoven je násobně nižší než jsou náklady státu. A to nebudu srovnávat, že služby jsou u soukromých pojišťoven násobně lepší, než u státu.
Stát vrací občanům vybrané peníze opravdu všechny. Samozřejmě je otázka, jak efektivně. Ale i předražené zakázky jsou (bohužel) způsobem, jak se peníze vracejí zpět občanům. Stát si je prostě nenechává pro sebe jako zisk.
Pokud se nám nelíbí, jak stát s vybranými penězi zachází, pověřme ve volbách jeho správou někoho jiného než dosud. Tohle by Ti žádná pojišťovna neumožnila, abys v případě své nespokojenosti mohl jako zákazník převolit jejich představenstvo a dozorčí radu...
Stát hromady vybraných prostředků utratí nehospodárně, neefektivně, takže o tyto peníze občany OKRADE. Rozhodně je nevrací občanům ve formě služeb zpět.
Líbí se mi tvá naivita, že zvolením někoho ve volbách dojde ke změně. Dojde akorát k tomu, že systém takto nově příchozího semele a on se rychle stane stejným jako jsou ostatní.
Pokud se mi nebude líbit spravování a služby pojišťovny, tak od ní odejdu, což stát nedovolí, jelikož občané jsou dojná kráva, kteří financují jeho rozhazovačnost a neefektivitu.
Snažíš se mi tu namluvit, že demokracie je nefunkční a že by bylo vhodné ji nahradit něčím "efektivnějším"?
Já to vidím jinak: V rámci demokracie je potřeba využít všechny její možnosti k REFORMĚ státu a jeho fungování. Jeho DEMONTÁŽ, ke které svými příspěvky směřuješ), rozhodně jako řešení nevnímám. Odebírání kompetencí státu a jejich svěřování soukromým subjektům není nic jiného než postupné odbourávání demokracie. Ubývá pak totiž věcí, o kterých se rozhoduje v demokratických volbách.
Takže pokud bys mluvil o vzájemné konkurenci různých soukromých subjektů, pak je Tvůj postup v pořádku. Ale nelze jej aplikovat na "konkurenci" státu a soukromého sektoru.
Ano, rezignoval jsem v současné chvíli na možnost ovlivnit dění v tomto státě postupy, které má občan (volby) k dispozici, jelikož se dlouhodobě ukazuje, že to k ničemu nevede a v současné chvíli všechny politické strany, které jsou zastoupeny v parlamentu jsou plné zkorumpovaných lidí a to bez výjimky. Jestliže současná politická reprezentace není schopna sebereflexe a změny svého jednání, stejně jako nově příchozí strany, které se velmi rychle etablovaly a přijaly zavedená pravidla, nezbývá, než jít k volbám a doufat, že nastane nějaká změna. Toto doufání je v současné chvíli zbytečné, jelikož čas na změnu ještě nenastal, jelikož nikdo nepochopil, že čas na změnu je potřeba. Nezbývá tedy, než minimalizovat své vlastní ztráty a nutné odvody státu na co nejnižší hodnoty a čekat, až se za odvedené prostředky začne občanům dostávat adekvátních služeb od instituce, kterou si platí.
Na volby bych nerezignoval, ale volit podle principu že chceš měnit lidi, protože se totálně neosvědčili. A příště zase, aby se tam nezabydleli, úplně jiné. Ty současné vyžírky je opravdu třeba vyhodit, a pokud nepůjdeš volit, tak nemáš šanci k tomu aspoň přispět. A nevíš jestli už to lidem většinově dochází nebo až příště. Jinak souhlas, minimalizovat odvody těm podvodníkům, co se dá.
Můj příspěvek měl vyznít tak, že jsem nerezignoval na to chodit volit, ale na to, že neočekávám změnu. Chodím volit, pravidelně a všude kam volit mohu. I proto si osobuji právo potom stav věcí kritizovat. Volit půjdu i nyní a kritizovat budu i po volbách.
Ale ale ale... tuhle písničku jsi nám tady už zpíval.
Největší průšvihy se splácením mají především ti "chudší", kteří si půjčují především na zbytečnosti, aby si připadali bohatší, jako ti opravdu bohatší. Na půjčku na bydlení dosáhnou jen lidé s vyšším stabilním příjmem. Navíc půjčka na bydlení jistí sama sebe onou nemovitostí. - A i kdyby, koukni někdy na to, jak tito lidé žijí. Co si kupují, co všechno a v jaké míře využívají. Když si nedokáží spočítat, že si půjčili na nákladnější dům, než stihnou splácet, je to jen a jen jejich chyba. Pokud si k hypotéce musí vzít ještě lízing na novou Oktávku a spotřebitelskou na vybavení za půl mega... Sice to může vzbuzovat patřičný dojem u sousedů, ale v případě škobrtnutí...
A proč by si někdo MUSEL půjčovat na bydlení ? Však nájmů je všude dost. Jen si musím, tak jako vždy a ve všem volit variantu podle svých schopností a možností.
A když si tedy chci půjčit, protože to považuju za výhodnější, opět musím počítat. Buďto koupit menší a levnější a zbyde mi na lepší další vybavení, nebo naopak. - Jenže je hafo lidí, kteří chtějí všechno, hned a o třídu výš, než jsou jejich možnosti. Ale to není žádné selhání systému. To je prostě jejich blbost.
Zase bys chtěl, aby jedni platili druhým luxus...
S tím souhlasím. Ideální by bylo, kdyby si člověk nemusel půjčovat vůbec. Ale je to čím dál obtížnější, což je špatně. Samozřejmě je potřeba rozlišit, nakolik je která půjčka vynucená "okolnostmi" a nakolik se jedná o nezodpovědný krok někoho, kdo si chce něco dokazovat spotřebou zbytných statků.
To, že na hypotéky dosáhnou lidi s vyšším a hlavně stabilním příjmem, je pravda. A stát svou tyhle lidi ještě finančně podporuje nějakými daňovými úlevami, takže ti, kteří na hypotéku nedosáhnou jim tyhle výhody platí ze svých daní. Jinými slovy se jedná o další penězovod od chudých k bohatým. To chudí platí bohatým jejich luxus...
Poukazuješ na to, že si lidi půjčují na luxusnější nemovitost než mohou splatit. Nekoukám moc na tyhle nabídky, ale nemohl jsem si nevšimnout, že nabídka skutečně dostupných, laciných nemovitostí je takřka nulová. Developeři chtějí vydělávat a nechce se jim sbírat svůj výdělek po malých částkách, takže nutí klienty do dražších projektů. Že tím dotyčného finančně zruinují, je jim samozřejmě jedno.
Mě v tomto ohledu samozřejmě poučovat nemusíš, protože jsem v životě nikomu nic nedlužil a vždy jsem naopak žil výrazně pod svoje finanční možnosti. Dokážu si ale představit, že nastavení naší společnosti může k půjčce či hypotéce člověka prostě donutit. A odhadnout své možnosti do budoucna není vůbec sranda.
Kolik lidí před dvěma či třemi roky vědělo o přicházející krizi doprovázené raketovým zvyšováním nezaměstnanosti? Někdejší premiér Topolánek (a vlastně celá ta jeho ODS) ji popíral ještě koncem roku 2008. Jak to pak můžeš chtít po normálních lidech? Myslíš, že je vůbec někdo schopen odhadnout, kdy přijde o práci, kdy onemocní on sám nebo některý člen jeho rodiny, nebo kdy se mu prostě z nějakého jiného důvodu zvýší výdaje natolik, že nebude moci splácet?
Samozřejmě můžeš argumentovat tím, že spousta lidí to splatit dokázala, tudíž měla správný odhad, ale to je přelud. Je to jen loterie a to, že se někdo do dostane či nedostane do prekérní situace, je opravdu jen dílem náhody. Je to stejně scestná úvaha, jako když motorista argumentuje, že svým ještě nikoho nezabil - to je taky z velké části výsledek náhody, protože u jiného absolutně totožné chování za volantem k tomu zabití vedlo.
Je zajímavé, že zrovna Ty se svými názory poukazuješ na možnost nájemního bydlení. Není to tak dlouho, co jste mě tu kolektivně peskovali za to, že nebydlím ve svém. Navíc slyším ze všech stran, že nájemní bydlení je nehospodárné, krátkozraké a tak podobně, protože nájemné platím cizímu, kdežto v případě vlastnického bydlení investuju do svého atd.
Pryč jsou doby, kdy nájemní bydlení bylo pro chudé. Dnes lze zaznamenat trend opačný: Nájemní bydlení je pro bohaté. Za prvé proto, že díky němu si dotyčný udržuje mobilitu své pracovní síly, za druhé proto, že nájemní bydlení je prostě dražší, protože musíš financovat nemalé zisky majitele nemovitosti, což v případě vlastnického bydlení nemusíš.
Tak to je zase novinka od tebe. Ty tvrdíš, že bydlení je LUXUS, to jsem od tebe opravdu nečekal.
Máš pocit, že developeři nutí lidi kupovat byty pod nějakou pohrůžkou násilí, represí, pokud, pokud nekoupí? Já jsem si všiml, že tohoto gangsterství užívají pouze státní instituce, ale třeba se mohu mýlit., ale zatím za mnou žádný developer nebyl, abych koupil jeho byt, nebo že mně zavře do vězení.
Jestliže nemohu nějaká rizika odhadnout, tak si buďto nepůjčuji, nebo se zajistím proti případným rizikům, aby jejich dopad byl co nejnižší. Co je na tom složitého?
K čemu se to uchyluješ? Já jsem někde tvrdil, že bydlení je luxus? Kupovat byty nutí lidi jejich bytová nouze. A potenciální zájemci jsou pak omezováni nabídkou. Určitě sis všiml, že současná ekonomika je postavena obrovském přetlaku nabídky, přičemž se nabízející strana příliš neřídí skutečnou (přirozenou) poptávkou, ale sází na tlak vyvíjený na potenciálního zákazníka ve formě přesvědčování o nezbytnosti koupě toho či onoho - vytváří tedy UMĚLOU poptávku.
Součástí tohoto procesu je i tlak na to, aby potenciální zákazník přecenil své možnosti splácení případných úvěrů - vnucuje mu zboží, o kterém zpravidla ví, že jeho cena přesahuje zákazníkovy finanční možnosti.
Na Tvůj další odstavec (o státním gangsterství) se už nedá rozumně odpovědět. Poukazem na to, že developeři nevyhrožují zavřením do vězení, když si nekoupíš jejich byt, snad chceš říct, že ze strany státu se něco takového děje? Mně tedy stát žádný byt pod pohrůžkou zavření do vězení nevnucoval.
A co je složitého na uvážlivém zadlužování? Všechno. KAŽDÉ (i sebemenší) zadlužení s sebou nese určité riziko (neschopnosti splácet). Sám třeba nevím, jestli za půl roku budu mít práci (zakázky) a jestli mě majitel domu pod nějakou záminkou nevyhodí z bytu. V případě, že bych neměl žádné úspory (proč bych si jinak půjčoval?) by i půjčka několika stovek (možná i desítek) tisíc mohla být pro mě likvidační...
"To, že na hypotéky dosáhnou lidi s vyšším a hlavně stabilním příjmem, je pravda. ... To chudí platí bohatým jejich luxus..." - za hypotéky si lidé pořizují domy, byty, starší byty. Jestli platí chudí LUXUS bohatým a ti si za to pořizují byty, znamená to, že BYTY JSOU LUXUS.
Lidi nenutí kupovat byty jejich bytová nouze, ale jejich rozhodnutí, že nechtějí nájemní bydlení, ale bydlení ve vlastním.
Kdyby se nabízející strana neřídila poptávkou, nic by neprodala. Jelikož lidé ty byty kupují,. tak je asi poptávají. Pokud by poptávali 1+kk, stavěli by se 1+kk. Nezaměnuj chování soukromých investorů se státem. Stát rozhodne co lidi chtějí bez ohledu na jejich přání a potřeby a potom jim to nutí i pod pohrůžkou represí a pokud. Soukromý investor velice dobře zvažuje co je schopen prodat, takže zjišťuje podmínky na trhu.
Ty si akorát vybereš nějakou stavbu, kde investor pokrývá potřebu po luxusním bydlení a stavíš na tom své závěry. Je to podobné, jako kdybych já tvrdil, že firmy tlačí a nutí lidi kupovat drahá auta, protože jsem se podíval, že Porsche stojí 3,5 mega. No kdo si myslíš, že to může koupit, auto za 3,5 milionu, ty automobilky jsou ale grázlové vyrábějící a nutící lidi kupovat předražené auta.
Soukromá společnost nabízí své byty k prodeji, je na zákazníkovi, aby se rozhodl, který chce koupit.
Uvedu ti jeden příklad gangsterského a zlodějského jednání státu. Stát mě pod pohrůžkou soudů, vězení a represí nutí platit nehorázné sumy do důchodového systému i za plného vědomí, že za takto odvedené peníze již nikdy neuvidím žádné služby, které by mi poskytnul třeba v budoucnu. Stát mi pod pohrůžkou vězení ukradne desítky tisíc ročně, aniž za to nabízí jakoukoli službu, nebo protihodnotu.
Tak si nepůjčuj, já si půjčím, pořídím si bydlení na úrovni, které má rodina potřebuje, a které si můžeme dovolit. Dluh zajistím proti neschopnosti splácet, jelikož jednoduchým výpočtem, zjistím, že při několikamilionovém dluhu mně několik stokorun měsíčně stojí za to, abych nemusel o byt přijít. Za určité množství let budu mít dluh splacen a stanu se vlastníkem několikamilionové investice a tudíž v tvých očích budu zbohatlíkem, hajzlem, vyděračem, grázlem a já nevím ještě čím, jelikož jsem svůj majetek jistě někde nakradl na chudácích zaměstnancích. Takže i v případě, že nebudu moci splácet, tak pro mně nebude hypotéka likvidační. Mimochodem, již mně můžeš nazývat zbohatlíkem, jelikož já jsem byt již splatil :-)
Tím luxusem jsem nemyslel bydlení jako takové, nýbrž pořízení "lepšího" bydlení na hypotéku, na kterou těm movitějším ti chudší prostřednictvím daní přispívají. Za ten luxus považuju ten ROZDÍL. Sám jsi to naznačil ve své větě, že kupovat byty (na hypotéku) lidi nenutí bytová nouze, ale touha vyměnit nájemní bydlení za vlastnické. A na to jim ti chudší přispívají. V tom tedy vidím ten luxus.
Poptávka není nějaká jednorozměrná záležitost. Bydlet se musí, takže SAMOZŘEJMĚ poptávka po bydlení existuje. Ale o tom, JAKÉ byty se prodávají, už (spolu)rozhoduje nabídková strana. Lidi vybírají z toho, co je, podle toho, jak prodejce nastaví ceny. Když je cena za čtvereční metr u malých bytů o polovičku vyšší než u velkých, tak to samozřejmě ovlivní strukturu poptávky.
Kde jsi přišel na to, že stát rozhoduje o tom, co lidi chtějí? Asi tuším, že máš na mysli služby, které si lidé platí ve formě daní a povinného pojištění, ale to je prostě princip státu. Pokud by to takto nebylo, stali bychom se jako občané "vlastnictvím" svých zaměstnavatelů potažmo mezinárodního finančního velkokapitálu. Stát tu máme právě od toho, abychom se tímto majetkem nestali. Stát hájí zájmy občanů právě proti těmto silám. To, že se v současné době někomu může zdát, že pod vládou kapitálu by nám bylo lépe, je dáno tím, že si kapitál díky existenci státu (zatím ještě) nemůže dělat úplně co chce.
Gangstersky se stát skutečně zachoval pod vedením Klausovy vlády, kdy ty peníze, které lidé desítky let platili na své důchody a které byly investovány do českého průmyslu, byly zpronevěřeny formou privatizace tohoto průmyslu. Ani výtěžek z této privatizace pak nebyl vrácen do důchodového systému, natož aby se příjmem důchodového systému staly výnosy z tohoto průmyslu. Ale to je za prvé odpovědnost konkrétních lidí, nikoli státu jako instituce, a za druhé odpovědnost (blbost) lidí, kteří Klause a celou tu jeho privatizační suitu ODS/ODA volili.
Ale abych tuhle naši státoprávní debatu nějak završil: Stát je velmi užitečná a potřebná NÁDOBA. Je na nás, čím ji naplníme, co do ní vložíme. Je na nás jestli do ní nakálíme nebo ji naplníme něčím, co nám bude ku prospěchu. Zatím se asi shodneme, že je na té "náplni" ještě mnoho co zlepšovat. Brzy bude příležitost. Poukazovat na to, že to bude stejné, ať zvolíme kohokoli, je alibismus a zbavování se odpovědnosti.
Mezi námi dvěma je rozdíl v tom, že já daně (a další povinné odvody) neplatím proto, že by mi v opačném případě hrozilo vězení, ale proto, že jsem přesvědčen o užitečnosti tohoto principu, a to přesto, že z mého příjmu nejdou do státního rozpočtu desítky, nýbrž stovky tisíc ročně. To, že platím dobrovolně, samozřejmě neznamená, že souhlasím se vším, co se s "mými" penězi posléze děje, ale to se pak snažím změnit ve volbách, případně nějakou formou občanské angažovanosti.
K poslednímu odstavci žádný komentář. Předpokládám, že víš proč.
Kde jsi přišel na to, že za hypotéky se pořizují pouze luxusní bydlení. Copak si pozapomněl na hypotéky na starší byty, na starší domky a podobné nemovitosti. Když si někdo vezme hypotéku na 2+1 v paneláku a přestěhuje se z podnájmu 1+1, znamená to, že si pořídili „lepší“ bydlení a tedy zároveň luxusnější. Takže ten pokoj navíc je tedy LUXUSNÍ spotřeba.
Jestliže si občané jsou schopni zajistit bydlení vlastními (či vypůjčenými) prostředky, znamená to, že stát na tom jenom vydělá i v ohledu, že bude nějakým způsobem takovéto pořízení bydlení podporovat. Je to rozhodně levnější, než kdyby ročně byl nucen vystavět sociální bydlení, na které nemá, na které by si musel půjčit, kde by musel platit úroky. Zároveň by musel provést nějakou správu stavby, dále nemovitostí. S ohledem na efektivitu státní správy je mnohem levnější přenechat tyto náklady na občanech a přispět jim nějakou formou na zajištění vlastního bydlení. On totiž občan, který je schopen a ochoten si zajistit bydlení bez asistence státu pro stát mnohem výhodnější.
Byty se staví takové, jaká je poptávka. Pokud se budou stavět jiné, nikdo je nekoupí.
Stát nehájí zájmy občanů, politici pomocí státu hájí své zájmy, nepleť si naivní představu s realitou. Občané jsou vlastnictvím politiků, kteří si s nimi dělají co chtějí prostřednictvím státu, který zaručuje beztrestnost, represivní složky a tresty za neuposlechnutí rozkazů a příkazů.
Jdi už do prdele (omlouvám se za příkřejší výraz a jinak to již nazvat nejde) s tím tvým opakováním, o nějakém průmyslu ve kterém byly peníze na důchody. Ukradeném průmyslu komunisty, zdevastovaném a nekonkurence schopným průmyslem, kam komunisti lili peníze jenom proto, aby je aspoň jakžtakž udrželi nad vodou.
Že to bude stejné, pokud zvolíme kohokoli není alibismus a zbavování se odpovědnosti, ale NAHLAS ŘEČENÁ PRAVDA.
„K poslednímu odstavci žádný komentář. Předpokládám, že víš proč.“ – vím, neodvažuješ se mně přímo a konkrétně nazvat zbohatlíkem ale neboj, já to unesu, protože osobně se jím být necítím.
Vím, že si lidé berou hypotéky i na rekonstrukce atd. Ale pořád je to spotřeba na dluh, která se mi příčí jako princip. Mimojiné právě proto, že těmhle lidem na zvyšování jejich životního standardu přispívají lidé, kteří na hypotéku (jakoukoli) nedosáhnou nebo nemají odvahu či povahu nato, aby se sami zadlužili.
Pokud si lidi bydlení pořídí z vlastních prostředků, neřeknu samozřejmě ani slovo. Ale na zadlužování populace stát v konečném důsledku nevydělá. I celkově je to ztrátový podnik, protože stát si dokáže půjčit za daleko výhodnějších podmínek než soukromá osoba.
S fungováním nabídky a poptávky to vidím opačně: Byty se prodají takové, jaké se postaví. Právě proto, že poptávka převyšuje nabídku (i když v různých segmentech různě), prodá se i to, co by si jinak nikdo nekoupil. Mluvím-li o poptávce, mám na mysli koupěschopnou i nekoupěschopnou poptávku. Ta koupěschopná dnes velmi rychle klesá. To by mohlo mít na trh s nemovitostmi i na strukturu nabídky určitý vliv.
Pořád nerozlišuješ stát jako užitečný nástroj a stát jako (jinak užitečný) nástroj v rukou gaunerů. Souhlasím, že v současné době je stát zneužíván k soukromému obohacování politiků a jejich kamarádíčků.
„Mimojiné právě proto, že těmhle lidem na zvyšování jejich životního standardu přispívají lidé, kteří na hypotéku (jakoukoli) nedosáhnou nebo nemají odvahu či povahu nato, aby se sami zadlužili.“ - a těmto zase ti ostatní přes státní rozpočet přispívají nato, aby se o ně stát postaral a zajistil jim jiné bydlení.
Stát si možná dokáže půjčit za výhodnějších podmínek, ale jeho efektivita správy tuto výhodu obrátí v nevýhodu a nakonec to všechno vyjde jenom dráž.
Ty si dostal byt zadarmo, jiní dotují tvé bydlení a tady meleš o tom, že jiní mají bydlet pod mostem jenom proto, že tě sere, že stát jim přispívá nějakou troškou na to, že se postarali sami a nezatěžovali stát i s jeho administrativou jako jiní? Tebe dotují jiní, ale běda jak bude někdo dotovat druhé, se zlou se potáže.
Byty se nejdříve postaví takové, které trh vyžaduje. Že by byl převis poptávky nad nabídkou jsem si nevšiml, spíše naopak. Je mnoho projektů, které teprve čekají na své nájemce a to nejenom luxusních bytů, ale i běžných 2 – 3+1.
Už jsem ti tu několikrát psal, jak to myslím, když píši o státu, nehodlám ti to opakovat v každém příspěvku. Kdy nejsi schopen si to zapamatovat, vyhledej si to.
Nevím, jestli žijeme ve stejné zemi, ale já jsem si nevšiml, že by dnes u nás stát někomu masově přispíval na bydlení. Ano, výjimečně formou adresné sociální dávky (příspěvek na bydlení), která se poskytuje tuším jen rodinám s příjmem do 1,1-násobku životního minima.
Pokud se tedy lidé, kteří dosáhnou na hypotéku, holedbají tím, že se "na rozdíl od těch socek dokážou postarat sami o sebe", není to tak docela pravda. Od státu berou i oni. Pochybuju, že by se někdo z nich dobrovolně vzdal daňového zvýhodnění spojeného se splácením hypotéky.
Je pravda, že se daňoví poplatníci dělí na čisté plátce a čisté příjemce, ale vždyť právě na to ten stát máme - aby zajišťoval a zaručoval tuto povinnou solidaritu, protože dobrovolná solidarita pokryje jen zlomeček toho, co je potřeba.
Mrzí mě na Tebe, že jsi zbytek svého příspěvku zbytečně stočil do osobní roviny a záměrně vypouštíš ze své klávesnice nepravdivá slova. Já jsem byt zadarmo NEDOSTAL - nevím, kde jsi něco takového sebral. Žádný byt nevlastním, tudíž jsem taky žádný od nikoho nedostal. Bydlím v nájemním bytě, za který platím přes 100,- Kč za čtverečný metr měsíčně (bez energií). Jestli tomu říkáš, že jsem něco dostal zadarmo... Moje bydlení nikdo nedotuje. Že na mně nikdo nevydělává tolik, kolik by možná chtěl, ještě neznamená, že mě někdo dotuje. Já se taky nechlubím, že jsem někomu zachránil život - jen proto, že jsem ho nezabil, i když jsem mohl...
Nechápu Tvoje nenávistná slova o tom, jak někomu závidím příspěvek od státu, a už vůbec jsem nikde nepsal, že bych přál někomu bydlet pod mostem. Je ale pravda, že zatěžuju stát méně než ti, kteří čerpají daňové výhody z titulu splácení hypotéky.
Takže ještě jednou: Mě nikdo nedotuje - ani stát, ani majitel nemovitosti. Nikomu žádné daňové úlevy ani sociální dávky nezávidím. Jen mi připadá úsměvné, že ti bohatší, kteří dosáhli na hypotéku, čerpají daňové úlevy z titulu jejího splácení a nechají se tedy takto dotovat od chudších, kteří na hypotéku ani na s ní spojenou daňovou výhodu nedosáhnou a platí plnou výši daní.
Rozlišuj "poptávku" a "KOUPĚSCHOPNOU poptávku". Poptávka po lepším bydlení je trvalá. Mění se pouze hladina koupěschopnosti. A ta v poslední době skutečně velmi rychle klesá (rychleji než ceny). Neznamená to ovšem, že každý bydlí tak, jak potřebuje (a to nemám na mysli nějaké přehnané nároky).
"Takže ještě jednou: Mě nikdo nedotuje - ani stát, ani majitel nemovitosti. Nikomu žádné daňové úlevy ani sociální dávky nezávidím. Jen mi připadá úsměvné, že ti bohatší, kteří dosáhli na hypotéku, čerpají daňové úlevy z titulu jejího splácení a nechají se tedy takto dotovat od chudších, kteří na hypotéku ani na s ní spojenou daňovou výhodu nedosáhnou a platí plnou výši daní."
Že ti pazoura neupadne za napsání tohodle... 1) na hypotéku nemusí dosáhnout jenom bohatší, jak si představuješ. Ti chudší, kteří opravdu nedosáhnou na hypotéku, ti mají takové úlevy na daních a takové sociální dávky, že ve skutečnosti nikomu na nic nepřispívají !!! 2) a úsměvný musíš připadat sobě ty sám. Od "chudých" si klidně bereš příspěvek na stavební spoření :-)))
Nepřispívá stát, ale zařídil s titulu své moci a hrozby vězení aby majitelé nemovitostí dotovali bydlení svých nájemníků, ale to ty víš z vlastního příkladu.
Lidé, kteří se rozhodnou postarat o své bydlení sami čerpají určité úlevy za to, že se o ně nemusí starat stát, což pro stát vyjde levněji.
Přerozdělování má své hranice, bohužel se dostáváme do situace, že příjemců je více, než plátců, takže systém se při podobném pokračování za chvíli zhroutí a odnesou to hlavně současní čistí příjemci nejvíce. Tady nejde o solidaritu střední vrstvy s chudší, ale o ekonomickou korupci chudších lidí politickou reprezentací tohoto státu na obrovský úkor střední vrstvy.
Ano nevlastníš, dostal jsi ZADARMO bydlení (to byl omyl, za který se ti omlouvám), které ti léta dotoval nejdříve stát, potom soukromý majitel domu. Je mi jedno jaké si pro své výhody hledáš vysvětlení, já to nazývám tak jak to cítím. Můžeš s tím nesouhlasit a tento nesouhlas zde napsat, ale zbytek nech na druhých ať si vyberou, čí vidění je pro něj přijatelnější. Jestli si myslíš, že lžu, napiš, že lžu, nemám s tím problém, kvůli tomu svůj názor na výhody co čerpáš a co k tomu píšeš nezměním.
A jsme u toho zase, platíš do státní pokladny o desítky procent méně, než zaměstnanci se stejnými přijmy, což jsou možná až statisíce ročně, které ušetříš, ale dovoluješ si tu tyto zaměstnance vláčet jenom proto, že z těch statisíců ročně dostanou něco zpět.
A jestli má ronda níže pravdu, že máš stavební spoření, tak by si měl držet zobák a šoupat nohama, protože nejenom, že na něk čerpáš státní dotaci, ale ještě je nejspíše málo pravděpodobné, že si za to budeš pořizovat bydlení. Jestli se ronda mýlí, tak je tento odstavec bezpředmětný.
Jinak stát tě dotuje úlevami na pojistném, na daních, na možnosti paušálního odpočtu, který ti přiznal jako osobě samostatně výdělečně činné a to i na úkor chudých vrstev, které na daních a pojištění jako zaměstnanci zaplatí z výrazně nižších příjmů více, než ty.
Ano, když jsme lovili mamuty, tak jsme žili v jeskyních a také to stačilo. Zpět s Medvědem na stromy.
Navíc ti, kteří se postarali o svoje bydlení a čerpají nějakou tu úlevu z daní většinou uvolňují nějaký ten nájemní, nebo jiný byt pro další potřebné. A pokud ne, tak každopádně se dostávají do kategorie, která si nebude žádat o sociální příspěvek na nájemné. Neboj se, že by to úředníci neměli spočítané...
Na tom, že mi bydlení nikdo nedotuje, samozřejmě trvám. To, že nedotuju já nenasytného majitele domu, neznamená, že dotuje on mě.
Ti, kdo na hypotéky nedosáhnou, platí daně jako každý jiný a na rozdíl od těch, kteří na hypotéku dosáhli, si od daní neodečítají úroky. Hypotéka a stavební spoření jsou dvě různé věci. Za prvé stavební spoření si může založit úplně každý a na plnou výši státního příspěvku člověk dosáhne podstatně snáze než na hypotéční úvěr. Za druhé státní podpora stavebního spoření pomáhá víc bankám než klientům. Kromě toho velkou část výnosu si banka strhne ve formě poplatků. Z nejhorší z nich považuju to procento z cílové částky. To je naprosto nepokrytá krádež, kterou stát umožňuje a toleruje.
Ti, kdo se postarali o své vlastnické bydlení, sice uvolní nějaký ten nájemní byt, ale to není žádná zásluha. Prázdných bytů je dost, protože s nimi lidi spekulují. Prázdné zůstávají mimo jiné i proto, že se vlastníkům nevyplatí je pronajímat. Kromě toho velmi často byt (zpravidla s regulovaným nájmem) opustí pouze fyzicky, ale dále ho načerno pronajímají za lichvářské ceny.
Trvej si na čem chceš, já si trvám na tom, že na základě privilegování určité skupiny obyvatel díky zákonu, dochází k k přenášení nákladů na bydlení z nájemníků na pronajímatele. Tím velmi často dochází k dotování nájemného bydlení u takto privilegovaných jedinců. A ty jsi jedním z nich.
Ti, kdo na hypotéky nedosáhnou, platí daně, ale díky odpočitatelným položkám a různým sociálním příjmům jsou spíše než plátci příjemci ze státní kasy.
Dotování stavebního spoření je naprosto stejné jako možnosti odpočtů u hypoték. Stát to stojí peníze ze státního rozpočtu. U stavebního spoření je to ještě o to horší, že stát dotuje spoření na výstavbu a zajištění bydlení, ale jsou i tací, jako ty, který systém využívají k tomu, aby NIKDY TENTO STÁTNÍ PŘÍSPĚVEK NA BYDLENÍ NEPOUŽILI. Takoví jako ty by měli držet hubu a ne kritizovat někoho, kdo si na své bydlení vezme hypotéku, jelikož oni příspěvek využijí na bydlení, zatímco ty ho využiješ na luxusní spotřebu své a své rodiny. Nepokrytá krádež, kterou stát podporuje a toleruje je ukradení příspěvku na bydlení u stavebního spoření těmi, kteří tento příspěvek na zajištění bydlení použít nehodlají.
Je mi líto. Víš dobře, že na tomhle se neshodneme.
K žádnému přenášení nákladů nedochází. Snad s výjimkou malé skupiny restituentů z počátku devadesátých let tím není nikdo poškozen. Drtivá většina majitelů nemovitostí s regulovanými nájemníky si tyto domy pořizovala v době, kdy věděli, do čeho jdou. Pravidla byla jasná a dalo se předpokládat, že se jen tak nezmění. Oni se přesto rozhodli tímto způsobem investovat. Že jim jejich spekulace na rychlejší odstraňování sociálních práv občanů nevyšla, bylo a je JEJICH spekulantské (podnikatelské, investorské) riziko. Kromě toho regulované nájemné už dávno pokrývá náklady, které majitel vynakládá.
Nějakým způsobem "privilegována" je velká skupina občanů. Někteří tím, že dostávají sociální dávky, jiní tím, že využívají slev na dani z titulu splácení hypotéky, jiní zase tím že ve správnou chvíli bydleli v obecních bytech, které mohli zprivatizovat za zlomek jejich tržní ceny, další tím, že ve formě regulace nájemného byli chránění před lichvářským nájemným realitních spekulantů.
Dotování stavebního spoření NENÍ jako dotování hypoték. Už jenom proto, že na stavební spoření dosáhne prakticky každý, kdežto na hypotéku jen malé procento nejbohatších lidí. Použití příspěvku ke stavebnímu spoření na bydlení není přikázáno zákonem, ale i tak se to dá chápat jako příspěvek na bydlení, protože každý má náklady na bydlení podstatně vyšší než činí tento příspěvek. Peníze, které inkasuje od státu pak klidně použije na to, co si nemohl pořídit, protože své peníze dal na úhradu nákladů spojených s bydlením.
Ukážu Ti to na svém příkladu: Moje náklady na bydlení (včetně energií atd.) činí zhruba 200.000,- ročně. Stát mé rodině v pěti smlouvách o stavebním spoření přispívá částkou 22.500,- Kč ročně. Já tuto částku použiju k tomu, abych si snížil náklady na své bydlení na 177.500,- Kč. Chceš tedy říct, že jsem státní příspěvek nevyužil na bydlení? A takhle to má podle mě prakticky každý.
Pokud budeš trvat na tom, že ten příspěvek není určen ke snižování průběžných nákladů na bydlení, je to natolik malá částka, že jsem schopen ji rozpustit v drobných opravách v pronajatém bytě nebo v drobných investicích do nemovitosti, kterou si musím držet kvůli tomu, že si nemůžu být jist, kdy mě majitel pod nějakou záminkou nevyhodí z pronajatého bytu.
Vůbec se mi nelíbí Tvá formulace "držet hubu", protože přesně takhle vzniká totalita. A jestli je to totalita komunistická (diktatura proletariátu) nebo tržní (diktatura kapitálu), je úplně jedno.
Mluvíš naprosto adresně o mé LUXUSNÍ spotřebě. Moc by mě zajímalo, který segment mé spotřeby máš na mysli. Vnímám to jako provokaci. Už několik let jsem si nekoupil jediný kus oblečení (ani boty), na svém kole vyměňuju komponenty až v okamžiku, kdy by jejich stav začal ohrožovat moji bezpečnost, už osm let jsem nebyl na žádné zahraniční dovolené, neprovozuju žádné motorové vozidlo, nábytek v mém bytě je více než půlstoletí starý (kupoval si ho můj otec v padesátých letech v bazaru) a manželka vaří na plynovém sporáku z poloviny sedmdesátých let.
Tak kterou moji "luxusní" spotřebu máš na mysli?
Jeho náklady na bydlení (poblíž centra Prahy, včetně energií atd.) činí zhruba 200.000,- ročně, v záloze má nemovitost v Příbrami, vydělává těžký prachy (z čeho by jinak platil statisícové daně, že..), vydělané prachy hromadí na účtu, (nebo čert ví co s nima dělá). Tak kterou jeho "luxusní" spotřebu máš na mysli?
Možná máš na mysli tu či onu "drobnost", co si za nahromaděné peníze koupí-koupil, ale tobě o tom neřekne?
Nebo že by měl tak rád peníze samotné, že by je hromadil a hromadil a nikdy neutratil? Možná se v nich koupe, jako strýček Skrblík :-)
Pravidla ohledně deregulace byla jasná, dokud je stát nezměnil a tím hrubě poškodil investice. Stát má na to co udělal právo, ale to je tak všechno. I tímto krokem se Česká republika stává nevěrohodnou, nečitelnou a je lepší jí raději obejít a investovat peníze někde, kde se nemění zákony jak se komu líbí a kde když se začne podnikat, tak se dá počítat s nějakým vývojem a na základě toho si spočítat návratnost investice. Kdyby se pravidla neměnila, tak bylo vše jinak, ale právě proto, že daná pravidla byla změněna a pozastavena, tak došlo k výrazné změně v návratnosti investice.
Nedělej ze sebe hlupáka a neuváděj příklady o privilegovaných skupinách, které sem nepatří. Sám dobře víš, že píši o uzavřené skupině privilegovaných občanů, kam se jiní nemají možnost dostat, nebo toto privilegium začít využívat. Všechna ostatní tebou napsané podpory jsou dostupné pro všechny, nejsou uzavřené.
Ohledně stavebního spoření si vymýšlíš akorát výmluvy, aby sis odůvodnil, že na tomto systému vyděláváš. A ještě lžež. Ten příspěvek není na bydlení jako takové, ale na bydlení ve smyslu pořízení si bydlení, nikoli na provoz spojený s nájemným, spotřebou atd. Stát umožňuje krádež těchto prostředků na pořizování luxusních a zbytných statků, místo aby vyžadoval jejich investici do pořízení, rekonstrukci domu, bytu.
Nelibí se ti formulace „držet hubu“? Tak já jí změním třeba na „zloděj volá, chyťte zloděje“, nebo „příjemce státních dotací, zastavte státní dotace jinam, kromě mé“
Jakou luxusní spotřebu, co třeba studium v zahraničí?
Ty o sobě Medvěde tvrdíš, že jsi vášnivý diskutér. To je od tebe další sprostá lež, protože ty nediskutuješ a místo toho tady děláš hnusnou, špinavou politiku.
Hlavně že si pořád stěžuješ, že jsme si zvolili špatnou, prolhanou a zkorumpovanou politickou reprezentaci.
A že bychom měli jít k volbám a pokusit se o změnu :-)))
A přitom sám jako bys těm nejhorším politikům z p....e vypadl :-(((
K té deregulaci. Máš právo na svůj politický názor. Ten Ti neberu. Můžeš protestovat proti zákonům státu, ale nemůžeš vinit mě nebo kteréhokoli občana z toho, že využívá práv, která mu zákony jeho země dávají. Je to stejné, jako kdybys chtěl, aby investoři odmítali investiční pobídky, příjemci hypoték daňové zvýhodnění, aby rodiny odmítaly přídavky na děti a podobně.
Regulace nájemného je běžná ve většině evropských zemí. Liší se jen forma. U nás je oproti západní Evropě situace specifická v tom, že se musí narovnávat vztahy vzniklé před šedesáti lety. Že se tato náprava děje s jakous takous sociální citlivostí, je jen v pořádku. Že někdo (v rozporu se zákonem) té sociální situace zneužívá a třeba pronajímá za tržní nájemné byt, za který sám platí nájemné regulované, je smutný fakt, ale tohle já skutečně nedělám. Svůj byt, za který platím regulované nájemné ve výši, která už dávno přesahuje tržní nájemné ve většině ostatních českých měst, řádně užívám. Není tedy důvod ze mě dělat asociální zrůdu, která žije na něčí úkor.
Stavební spoření má dnes většina rodin a jednotlivců. Proč je to zrovna u mě problém? Že jsem uvedl možnost využití státního příspěvku na úhradu nákladů na stávající bydlení, byl jen příklad. Zrovna tak jsem mohl argumentovat tím, že do záchrany a zakonzervování zatím neobyvatelného polorozbořeného baráku v Příbrami, který je tu mým oponentům z neznámého důvodu trnem v oku, jsem investoval mnohonásobně víc prostředků, než kdy můžu dostat na státním příspěvku ke stavebnímu spoření... A to už JE investice do budoucího bydlení - možná ne mého, ale rozhodně se jedná o vynaložení těchto prostředků v souladu s jejich účelem.
Proč Ti leží v žaludku moje studium v zahraničí? To má být ta moje SOUČASNÁ luxusní spotřeba? Zahraniční studijní stáže jsem absolvoval v letech 1979 až 1984, kdy jsem neměl prakticky žádný svůj vlastní příjem. Tento "luxus" mi umožnilo tehdejší státní školství, protože to bylo standardní součástí studia. Hlavně mi uniká jakákoli souvislost mezi současným regulovaným nájemným a mými zahraničními studijními stážemi před třemi desítkami let.
Trochu se zamysli. Vymýšlíš kraviny. Jako bys mi záviděl něco, co vlastně ani není pravda. Každá naprosto neškodná podrobnost z mého života, kterou tu o sobě zveřejním, Ti je dobrá jen k tomu, abys tu na mě mohl házet špínu. Jak vidím, nejsi v tom sám, ale jen v Tvém případě mi zatím ještě stojí za to, abych na to reagoval.
A ty můžeš vinit lidi z využívání možností, které mu zákony dávají? Zameť si před svým prahem a teprve potom se voz po někom jiným.
Hezký pokus srovnávat nesrovnatelné. Jsi opravdu humorista, když si myslíš, že ti někdo skočí na takovéto srovnání.
Většina lidí, které mají stavební spoření neplivou špínu a závist na jiné, které využívají jiné státní dotace a pobídky, na rozdíl od tebe, proto je třeba upozornit, že ty pobíráš také podmínky a dotace, které u jiných kritizuješ.
Kdo psal o nějakém tvém studiu v zahraničí? Tvá rodina si užívá luxusní spotřeby studiem v zahraničí, což rozhodně za LUXUSNÍ spotřebu považovat lze. Nebo chceš tvrdit, že jsi nezaplatil dcerám takového luxusní možnosti, které jsou drtivé většině obyvatelům tohoto státu nedostupné?
Zamysli se ty, než opět na někoho plivneš, budeš pohrdat něčí prací, vyvolávat třídní nenávist a házet na lidi špínu, potom se nebudeš muset zabývat tím, aby ostatní věděli, že to co kritizuješ ty, nebo tvá rodina využíváte také.
Méďo, výhod stavebního spoření rozhodně nevyužívá většina rodin. Dokonce by to hle tvé tvrzení mělo být i v rozporu s tvými dalšími tvrzeními o tristní situaci většiny zaměstnanců. Z čeho jako mají špórovat ?? Opět spoří jen "ti, co na to mají". A pokud spoří i ti podle tebe chudší, potom těžko ukládají plnou pálku pro zisk hmatatelné prémie. - Však vem si, o kolika rodinách se v současnosti uvádí, že mají problémy se splácením půjček. Myslíš, že v téhle situaci spoří ? :-) A co samoživitelky, minimální platy, nezaměstnaní... Máš v tom chaos. Smiř se s tím, že i ty máš onu prémii na úkor těch méně šťastných a chudších (dle tvé verze, já osobně ti to přeju :-))
Stavební spoření využívá zhruba 60% občanů ČR. A to většina je. Nic to samozřejmě nemění na tom, že je hodně lidí, kteří na stavební spoření nedosáhnou, protože spotřebují vše, co vydělají. O tohle mi ale opravdu nejde. Při uzavírání smlouvy o stavebním spoření se nikdo nikoho neptá na majetkové a příjmové poměry, kdežto při uzavírání hypoteční smlouvy ano. Banky si vybírají nejmovitější klienty a ti pak na základě uzavřené smlouvy dostanou od státu určité výhody. Na uzavření stavebního spoření existuje faktický nárok - nikdo nezkoumá klientovy majetkové a příjmové poměry, tudíž nedochází k sociální selekci jako u hypotečních smluv.
O čem to furt plácáš ???? Tady nikdo nic z toho, co jsi právě vypsal NEROZPORUJE !
Vrať se ale k začátku téhle větve debaty - Pohoršoval jsi se fakticky nad tím, že hypotéka zvýhodňuje movitější na úkor chudších. Vzhledem k tomu, že chudší mají (hlavně podle tvých slov !!!) tak akorát z ruky do huby (a u nižších platů to tak i do určité míry je, spořit se moc nedá) - spoří hlavně střední a vyšší třída. Tím pádem o prémiích u spoření platí totéž co o hypotéce. A je úplně jedno, jestli na 25% hypoték "doplácí" 75% "chudých", nebo na 60% spořících "doplácí" 40% "chudých". Podstatné je, že na tvoje prémie doplácí nejméně polovina z těch 40%, kteří si už spořit nemohou dovolit. Takže naprosto splňuješ tvoje kritérium pro zhnusení nad nespravedlností.
Chápu, že tě to moc a moc bolí, že se tím nabourává tvoje sociální svatost, ale smiř se s tím. Je to tak :-)
A hlavně do toho nemotej nějaká práva a možnosti. O tom to není. Tady jde o morání stránku věci - tvé pohoršování nad něčím, co sám děláš (a omlouváš si to za každou cenu, protože ti to vyhovuje...)
Jo a děkuju ti za moje zařazení mezi boháče :-))) Kdyby jsi znal mé skutečné příjmy (na které si mimochodem ani trochu nestěžuju), tak by jsi za ně, při tvé skromnosti, ani ráno nevstal z postele... :-)))) Přesto jsem si minulý rok v pohodě pořídil takovej malej hrad a banka půjčila bez problémů celou cifru.
Prostě jen plácáš a žiješ ve svejch ryze účelovejch bludech.
Ano, pohoršoval jsem se nad tím, že stát určitým druhem daňové úlevy podporuje bohatší vrstvy populace, které jim vybere banka na základě zkoumání příjmových a majetkových poměrů. Státní příspěvek ke stavebnímu spoření naopak majetkovými či příjmovými poměry podmíněn není.
O tom, že ti nejchudší nemají z čeho spořit, není pochyb. Tedy ani o tom, že se z tohoto důvodu nedostanou ke státní podpoře stavebního spoření. Srovnej si ale průměrnou majetkovou či příjmovou situaci průměrného střádala s uzavřeným stavebním spořením a průměrného příjemce hypotéčního úvěru. Ti, kteří nemají na to, aby si založili stavební spoření, nejspíš ani neplatí nijak vysoké (pokud vůbec nějaké) daně. Na hypoteční úvěr ale zhusta nedosáhnou ani lidé, kteří nějaké (a často nezanedbatelné) daně platí. Tito lidé pak ze svých daní sponzorují své lépe situované (bohatší) spoluobčany, kteří na úvěr dosáhli.
K těm "právům a možnostem". Když půjdeš do stavební spořitelny, tak Ti stavební spoření na počkání založí. Když půjdeš žádat o hypoteční úvěr, tak budou zkoumat Tvé majetkové a příjmové poměry. Dostupnost obojího je tedy diametrálně odlišná. Ostatní viz výše.
Na rozdíl od některých zdejších diskutujících, kteří naprosto přesně "vědí", že se válím v penězích, jsem ničí - tedy ani Tvoje - příjmy neodhadoval. Proto jsem Tě ani nemohl zařadit mezi boháče. Ale pokud se můžeš zadlužit a půjčit si na koupi "hradu", budeš na tom asi podstatně líp než já, protože já si něco podobného dovolit nemůžu. To ovšem samozřejmě ani zdaleka neznamená, že bych Tě považoval za boháče...
Pozastavuješ se nad tím, že na uzavření stavebního spoření je faktický nárok (ve skutečnosti není, ale to je teď vedlejší), zatímco na hypotéku ne.
Z toho jsem dovodil, že srovnáváš úvěrové produkty.
Skutečně jsem si nedovolil Tě podezírat z takové neuvěřitelné hlouposti, jako srovnávat dostupnost ÚVĚROVÉHO produktu (hypotéka) a SPOŘICÍHO (stavební spoření ve fázi spoření).
No to je teda GÓÓÓL !!!! Ty ve svém srabáctví se teď budeš vší silou schovávat za něco tak stupidního a nepodstatného, jako je DOSTUPNOST hypotéky vs. spoření... Tak se tě zeptám : A co to jako má společnýho s válcováním plechu ??? :-))))
No a jednoznačně jsi napsal o těch, kteří dosáhnou na hypotéku, že jsou to boháči (chceš to najít o kousek výš ? nebo si to najdeš sám ?) Tvé vlastní indicie příjmové i nedávné daňové hovoří jasně, minimálně rámcově. Já bych se do toho vešel několikrát...
Co má znamenat to obvinění ze lži? Mělo by mě to urazit, ale já vůbec nechápu, který můj výrok vlastně považuješ za tu inzerovanou lež?
Vůbec nevím, na co takhle zkratkovitě reaguješ?Proč je důležité, kolik platím nájemného? Nevím, proč Tě to zajímá, ale už jsem tu psal, že za bydlení, energie a služby s ním spojené platím zhruba 200.000,- Kč za rok. Z toho je přesně polovina holý nájem bez studené vody, úklidu, osvětlení společných prostor, odvozu odpadků, nemluvě o plynu či elektřině.
Naopak u plateb na stavební spoření jsi trochu přestřelil, ale to je asi jedno. Já totiž vůbec nechápu, na co vlastně reaguješ, proč sčítáš nájemné a platby na stavební spoření, a už vůbec netuším, kam tím vším míříš. Co myslíš těmi "2,000.000,- Kč hypotéky"? To jako že se mám zadlužit? Nebo že bych se MOHL zadlužit? Já se ale zadlužovat nechci a nebudu.
Ano, skutečně jsem srovnával dostupnost státního příspěvku ke stavebnímu spoření a daňových úlev při splácení hypotečního úvěru. Při uzavírání smlouvy o stavebním spoření se banka klienta na nic neptá. To znamená, že státní příspěvek na stavební spoření není podmíněn příjmovou nebo majetkovou situací klienta. O úvěru ze stavebního spoření tu nepadlo ani slovo. Naopak daňová úleva při splácení hypotečního úvěru je podmíněna příjmovou a majetkovou situací klienta. Není to hloupost - řešíme tu sociální problém: Komu stát z daní nás všech přispívá. Jsou tu dvě dost rozdílné skupiny - klienti stavebního spoření a příjemci hypotečních úvěrů. Tyto dvě skupiny jsem porovnával.
Dostupnost hypotečního úvěru je omezená příjmovou a majetkovou situací klienta. Banka tedy poskytuje úvěr jen bohatším klientům. Toto omezení pro uzavírání stavebního spoření neexistuje.
O nějakých příjmových indiciích nemůže být řeč, protože ani já sám přesná čísla neznám. Můj měsíční příjem natolik kolísá, že u mě má smysl sledovat jen dvanáctiměsíční klouzavý průměr. Pokud si vzpomínám, tak poslední zmínka o mé příjmové situaci byla v tom smyslu, že jsou čtvrtletí, kdy nevydělám ani korunu. Opravdu se do toho "několikrát vejdeš"? Na tyhle moje "příjmové indicie" by mi banka nepůjčila ani na jízdní kolo.
Dovoluji si podotknout, že v případě svého stavebního spoření jsi (Medvěde) podezřele rychle zapomněl na svůj oblíbený PRINCIP SOLIDARITY (solidarita Medvědů s lidmi na hranici chudoby)
A plynule jsi přešel na (Medvědovo) VÝŠI DANÍ + DOSTUPNOST HYPOTÉK (pro Medvědy).
Kecáš, kecáš, kecáš... :-)))
Je to jak debata s hluchým a přitroublým. Já stále reaguju na tvé pohoršování nad využíváním příspěvků tím bohatším a šťastnějším segmentem obyvatel na úkor těch, kterým už na spoření holt nezbývá. A poukazuji na to, že jen tak mimochodem do té první skupiny spadáš i ty. A ptám se tě na to, jak se s tím vnitřně vyrovnáváš.
A ty mi tady místo přímé chlapské odpovědi jen srabsky kličkuješ a čaruješ s různými procenty dostupností půjček a spoření. Na to se tě nikdo neptal !!! Chápeš ? nebo to potřebuješ vysvětlit ještě jednou ? :-)))
A co se oněch indicií týká, někde tady ve sloupci je tvoje chlubení několikasettisícovými dobrovolnými ročními odvody. Z toho se rozhodně alespoň rámcový závěr udělat dá. Minimálně takový, abych věděl, že se jedná skutečně o násobky. I kdyby jsi do těch odvodů započítal i něco navíc...
V čem lžež? V tom, že by sis NEMOHL DOVOLIT vzít hypotéku.
8000 nájemné, které by si neplatil + 5 stavebních spoření. Aby si dosáhl na příspěvek státu 4500 je potřeba spořit ročně 18000, což je 1 500 měsíčně x 5 smluv = 7 500 + ten nájem co by si neplatil, znamená, že v případě hypotečního úvěru by si měl 15 500 korun na úhradu splátek. Pokud můžeš dát na splátku hypotéky takovou sumu, znamená to možnost platit hypotéku přes 2 000 000 korun.
Lžež tedy, že si hypotéku NEMŮŽEŠ DOVOLIT. Můžeš.
Já než bych si dovolil někoho obvinit ze lži (obvykle to nedělám), daleko důkladněji bych přemýšlel o jeho slovech.
Mluvil jsem totiž pravdu. Teď nemluvím o tom, že bych o hypotéku ani nežádal, ale o tom, že bych ji s největší pravděpodobností bych ani nedostal, protože nemám zajištěný stabilní příjem. Já můžu ze dne na den přijít o velkou většinu svého příjmu a taky se mi to už dvakrát stalo (1999 a 2009). A takovému člověku nikdo nepůjčí.
Poskytovatel hypotečního úvěru přece nezkoumá, kolik platím nájemného, ale kolik vydělám, a hlavně jaká je pravděpodobnost, že si tento výdělek do budoucna udržím, což by u mě banka nutně musela vyhodnotit jako nepřiměřeně vysoké riziko.
Když už mluvíš o podrobnostech stavebního spoření, tak věz, že těch 18.000,- Kč ročního vkladu je maximum, ale skutečná výše je nižší přinejmenším o přiznaný úrok, který u vysokého zůstatku může částku podstatně snížit - třeba až na nulu.
Takže i když by moje dosavadní příjmová situace umožňovala splácet 15.500,- Kč měsíčně, není v tom obsažena žádná záruka, že toho budu schopen i za pár měsíců. A pak: Kdybych neposlal na stavební spoření částku dostatečnou na to, abych dostal plnou výši státního příspěvku, nikdo mě za to nebude penalizovat. Kdybych ale neposlal věřitelské bance plnou částku, už se nikdy nevymotám z dluhové pasti, kterou na mě finančníci ušijí.
A kdybych - nedej Bože - neměl ani na nájemné, prostě bych se přestěhoval do své příbramské zříceniny a tam živořil v souladu s výší svého příjmu, dokud bych se nezmátořil. Ale z toho mi nevzniknou závazky do budoucna.
Takže shrnuji: Hypotéku si vzít nechci, a to ze dvou důvodů: Příčí se mi to a bojím se toho. Ale i kdybych si hypotéku teoreticky vzít chtěl, banka by mi ji stejně nedala, protože ani při nejlepší vůli nemůžu zaručit kontinuitu svých příjmů. I zaměstnanec s polovičním ročním příjmem, než mám já, má větší šanci získat hypoteční úvěr, protože má stabilnější výhled.
Takže ty Tvoje dva miliony jsou číslo teoretické a spíše bych řekl vycucané z prstu.
Já jsem hypotéku dostal.
Mé příjmy tou dobou byly výrazně nižší, než jsou tvé příjmy. Já jsem nijak nemohl doložit, že po dobu 20 let budu mít stabilní příjem, já jsem dokládal výdaje, které po přestěhování do vlastního nebudu platit (bylo to nájemné) a banka to vzala do svých výpočtů.
Lidé s mnohem nižšími příjmy, než jsou tvé hypotéky dostávají, není důvodem, aby si nedostal i ty. Takže vše co jsi napsal jsou opět jenom výmluvy a nepodložené spekulace, nebo sis o hypotéku žádal?
Sám jsi tu napsal, že platíš ročně statisíce na odvodech. Z tohoto údaje se dají propočítat tvé příjmy.
Tím co si tu o sobě napsal se dá jednoduše odvodit, že tvé příjmy jsou vysoce nadstandardní. Možná pro tebe ne, jelikož tvá měřítka příjmů jsou úplně někde jinde než jiných. S tím co jiní vyžijí a jsou spokojeni je pro tebe almužna. Vše je poskládáno z toho co jsi tu ty sám osobně v posledních letech napsal.
Pominu-li že spekulovat o něčích příjmech, byť na základě jím samým zveřejněných údajů, je přinejmenším nezdvořilé, stejně máš pro takové spekulace příliš málo indicií. Už si nevzpomínám, v jakém kontextu jsem ty "statisíce" uváděl, takže ani Ty nejspíš nemůžeš tušit, co všechno jsem do toho zahrnul - jestli jen daň z příjmu nebo také pojistné na sociální a zdravotní pojištění, DPH, daň z nemovitosti, daň z kapitálových výnosů apod.
Ale neodpověděl jsi mi na mou otázku, jestli jsi o hypoteční úvěr žádal jako zaměstnanec nebo jako OSVČ. Pokud jako zaměstnanec, pak vůbec nemá smysl srovnávat moje a Tvoje podmínky poskytnutí úvěru.
V každém případě bych na Tvém místě byl podstatně opatrnější v úsudku, co pro mě je a co není almužna. A hlavně bys měl brát v potaz, kolik osob z daného příjmu žilo nebo žije a kolik tedy zbývá po odečtení spotřeby na nějaké spoření nebo na splácení eventuelního hypotečního úvěru. Prostě mám pocit, že srovnáváš nesrovnatelné.
Jestliže jsi do těch odvodů započetl vše co tu nyní uvádíš, tak si tenkrát zase překrucoval data, jelikož se mluvilo o odvodech na důchody.
Já jsem žádal jako zaměstnanec, kolegové žádali jako OSVČ, dostali jí také, takže by bylo jedno, pokud bych byl OSVČ. Zase tedy jenom spekulace, kterou si jenom myslíš a nemáš jí podloženu, já mám konkrétní zkušenost.
Co je pro tebe a není almužna jsem si utvořil z tvých vyjádření zde a stojím si za tím, že ty by si považoval za almužnu příjmy mnoha lidí, kteří jsou s těmi příjmy spokojeni.
Naopak - OSVČ to má jednodušší. Protože jejím podkladem je pouze daňové přiznání. Které si ovšem dotyčná osoba sestavuje sama. Takže podnikatel, který potřebuje hypotéku, holt oželí trochu těch daní a namaluje si přiznání s nadhodnocenými příjmy. To zaměstnanec nemůže.
Tak to je s prominutím pěkná hovadina. O statisícových odvodech jsem nemohl mluvit jen v souvislosti s odvody na důchody. Snažil jsem se to najít, ale od té doby, co tu funguje jen to debilní vyhledávání místo toho starého, tu nemůžu najít už vůbec nic. Tak pokud s tím umíš zacházet líp než já, dej sem odkaz, kde jsem o těch statisícových odvodech mluvil. A na základě toho mě pak teprv obviňuj z nějakého překrucování.
ad penězovod od chudých k bohatým - jen podle tvých vlastních slov - mezi chudé rozhodně nepatříš a velevýhod stavebního spoření hrdě využíváš. Tak tomu nějak nerozumím...
ad levnější nemovitosti - nesleduješ, nevíš. Já před rokem barák kupoval, takže vím. Kde je psáno, že musíš kupovat NOVÝ ??? Nové domy a byty jsou pro ty, kteří na ně mají. Ti se do nich stěhují a zároveň uvolňují domy a byty starší. A ty už dostupnější jsou. A vím, že už dvacetiletý pouze vyučený řemeslník s poměrně skromným stavebkem na 1+1 dosáhne. Pochopitelně ne na Václaváku...
ad odhadnutí příchodu krize a splácení půjček - i bez té takzvané krize (opravdovou bych opravdu nechtěl zažít), tedy i bez té krize by se velmi brzo dostavil vydatný útlum výdajů domácností. To, co jsem ti psal o tom utrácení nad poměry by platilo i tak. Z tisícovky utráceli 1200, nyní splácí a mohou utrácet jen 700. A to se dotknulo všech těch milionů zadlužených. Poměr těch, kterých se navíc dotknula nezaměstnanost je proti celkovému počtu zadlužených malý (pro ně je to určitě těžší).
ad odhad rizik - určitě víc než 90% spotřebitelských úvěrů byla na věci luxusní a naprosto zbytné. Však nejsem slepej a vidím kolem sebe, kde nejvíc GE banka atp. operují. Divím se, že zrovna ty, takový odpůrce zadlužování tolik lituješ ty, kteří neprojevili alespoň malinko skromnosti, trpělivosti a selského rozumu. Nebo snad ty televize, domácí kina, luxusní mobily, notebooky, nová auta, nový nábytek a exkluzivní vybavení domácností, dovolené na nadstandartních místech - to vše byla životní potřeba, která nesnesla odkladu ? Najdi mi alespoň dva, nebo tři jedince, kteří si museli opravdu půjčit na nejnutnější potřeby a za půjčené prostředky kupovali zařízení nebo služby v nejnižší, přesto dobře použitelné cenové relaci. Vsadím boty, že jednoho člověka možná skutečně najdeš. Druhý ale už bude na druhém konci republiky.
ad nájemní bydlení - já nájemní bydlení neodsuzuju. Pro někoho je to normální řešení. Tak jako auto, kolo, nebo vrtačka z půjčovny. Když mám ale něco půjčeného, tak to není moje, nemohu o tom rozhodovat a dost za to platím. Neplatím ale najednou a nemusím si půjčovat. - Na druhou stranu je dost lichá tvoje domněnka, že bydlení ve vlastním je laciné. Když pominu případné úroky při půjčce a samotné pořízení, pak i údržba a zásadnější úpravy a opravy něco stojí - na rozdíl od nájmu, kde taková nová střecha, výměna stoupaček, výměna oken a výtahu už musí být zahrnuty do ceny nájmu.
Nikdo taky nikdy netvrdil, že nájem je pro chudé - je to placená služba ! A když si chce někdo nechat posloužit, musí být připraven cálovat. Přesto je to řešení pro začátek, než člověk dosáhne na vlastní bydlení.
Nemotej do toho ale to, že ti tvůj domácí neslouží a přesto chce horentní regulované nájemné. Když mi pingl nebude sloužit za svíčkovou za 120 Kč, tak už do toho lokálu taky nepůjdu. A už to prosím tě nerozvíjej, vím úplně přesně, co chceš na to odpovědět. Už 100x jsi psal, že se stěhovat nechceš a proč...
Takhle já nepřemýšlím, jestli patřím mezi chudé. Pokud bych se měl někam zařadit, tak k nižší střední třídě. Moje příjmová situace ale extrémně kolísá. Někdy jsou celé kvartály, kdy nevydělám ani korunu, jindy je situace opačná. Záleží na tom, jaký je aktuální zájem o mou práci (zakázky), jestli jsou zrovna prázdniny a tak podobně.
Co se týče stavebního spoření, jeho výhod může využívat prakticky každý, kdo nespotřebuje celý svůj příjem. Proč bych tedy jeho výhod neměl využívat zrovna já? U hypoték je to jinak: Jsou dostupné pouze pro nejbohatší vrstvu, tudíž mi čerpání těchto výhod připadá asociální. Prostě proto, že od této výhody jsou odříznutí ti, co na hypotéku nedosáhnou.
Nevím, kam chodíš na ty cifry, ale dvacetiletý řemeslník si během těch dvou let po vyučení na byt 1+1 nevydělá. I kdyby ten řemeslník vydělával průměrný čistý plat kolem 17.000,- Kč měsíčně, za těch 24 měsíců to dělá 408.000,- Kč. A ten člověk musí něco jíst, někde bydlet, do něčeho se oblékat... Kolik si tedy myslíš, že ušetří? Za to si nekoupí ani suterénní garsonku s kamnama na uhlí a studenou vodou.
Na téma zadlužování jsme si už asi všechno řekli. Jsem odpůrcem zbytečného zadlužování, ale jímá mě vztek, když vidím, že společnost je organizována tak, že bez určité formy zadlužení je zvláště pro mladé lidi dnes takřka nemožné přežít. To ale není jejich chyba, nýbrž chyba systému. A ten je potřeba změnit.
Další věc, která mě štve, že spousta úvěrových společností zneužívá přirozené naivity starších lidí, zvláště právě těch důchodců, které do nevýhodných půjček sprostě vmanipulují a pak ty důchodce vysávají neúměrnou výší úroků, nejrůznějšími penalizacemi apod. Dělají těmto lidem ze zbytku života peklo. A nejen jim, ale celým jejich rodinám. Za tyhle praktiky bych lichváře nekompromisně zavíral.
O nákladech na provoz a údržbu nemovitosti určitou představu mám. Mám s tím osobní zkušenost. Člověk si ale může výši většiny těchto nákladů sám ovlivnit a časově rozvrhnout. Na rozdíl od nájemného. Ale to není podstatné. Mluvíš o výměnách stoupaček, opravě střechy, výměnách oken a podobně. Takovouhle věc dělá člověk na vlastním baráku maximálně jednou za život, pokud vůbec. Proč by to mělo být v nájemních domech častěji? Kromě toho se na nákladech za jednu střechu podílí podstatně víc osob než v případě rodinného domku. Tudíž by nájemní bydlení mělo být podstatně lacinější než provoz a údržba rodinného domu. Pokud tomu tak není, příčina je pouze ve spekulativním zisku majitele nemovitosti.
Výhod stavebního spoření můžou využívat jen lidé, kteří jsou schopni něco ušetřit. Takže není pravda, že výhod stavebního spoření může využívat "prakticky každý".
Spousta lidí přežívá stylem "z ruky do huby", sám to tady stále dokola opakuješ, Medvěde, jak se počet lidí na hranici chudoby rozrůstá.
Tito nejchudší lidé, se kterými tak halasně soucítíš, přesto chodí do práce a platí daně, ze kterých stát dotuje TVOJE stavební spoření - takže TY jsi TAKÉ asociální žvanil.
Tvoje stavební spoření je tedy stejně asociální jako hypotéka, drahá auta, drahá kola, drahé dovolené, letenky atd., ale protože TY výhod stavebního spoření využíváš, je všechno v pořádku, že...
Ono to snížení daňového základu o výši zaplacených úroků z hypotéky není tak zásadní. V podstatě tak stát ulehčuje situaci lidem, kteří se rozhodli pořídit si své vlastní bydlení, což je nepopiratelně chválihodné. Že k tomu nevyužívají stavebního spoření, může být jejich rozhodnutí, ale také nemusí, a s tím, zda jsou majetní či nikoliv to často nesouvisí. Jistě Tě napadá pár příkladů, když se v tom tak dobře orientuješ;-)
Koukám, že už ani pořádně nečteš, natož abys přemýšlel... :-)) Řaď se kam chceš, smysl té věty je ale úplně jinde.
A co se týká toho dvacetiletého kluka, jde o dosáhnutí na bydlení (překlenovák, hypotéka), nikoliv nákup za hotovku.
K ostatnímu bublání se už nebudu vyjadřovat. Jen uhejbání a odvádění řeči...
Když se kvůli něčemu musí člověk zadlužit, tak to nepovažuju za dostupné. Takže každý mluvíme o něčem jiném.
Jedna věc mi přijde ale hodně úsměvná: Na jednu stranu pravičáci řvou, jak je špatné, když se stát zadlužuje (já si to myslím taky), na druhou stranu jim přijde normální, že se mladý člověk musí zadlužit, aby vůbec mohl bydlet a aspoň trochu normálně žít. A to ještě chystají zpoplatnění školství, kde se kvůli školnému rovněž část mladých lidí bude muset zadlužit... Měli by si tedy vybrat: Buď je dělání dluhů špatné a platí to jak pro stát, tak i pro občany, nebo je dělání dluhů naprosto normální, pak by to ale měli tolerovat i státu, pokud do toho svou politikou nutí i občany.
Oblíbeným klišé konzervativců je přirovnání hospodaření státu k hospodaření domácnosti: Když na něco nemám, tak si to nepořizuju. Zní to sice hezky, ale kdyby to platilo i pro ty domácnosti, tak by dnes statisíce rodin vůbec nebydlely a po prosazení pravicové reformy školství by kvůli školnému velká část mladých lidí vůbec nemohla studovat.
Takže i když jsem velký odpůrce zadlužování, chápu, že se (bohužel) dnes na určité věci jak stát, tak i domácnosti zadlužovat musí. Ze strany konzervativních politiků je ale pokrytecké na jednu stranu kritizovat zadlužování státu a na druhou stranu svou politikou vytvářet takové podmínky, které nutí mladé lidi hned na začátku svého samostatného života dělat dluhy na desítky let dopředu.
Já vím, že matematický či ekonomický pohled ti apriori připadá nemravný, ale u toho zadlužování je dobré si ten účetní rozdíl uvědomit.
Půjčím si na bydlení - mám dluh jako pasivum a na druhé straně byt jako aktivum. Jsem pořád v rovnováze, nelze hovořit o zadlužení. Samozřejmě, pokud nekoupím předraženou ruinu. Zatímco když si půjčím na dovolenou, spotřební zboží, nebo prostě jen na to, že potřebuju vyrovnat rozdíl mezi tím, co vydělám a tím, co utratím - tohle je teprve pravá zadluženost. A stát je bohužel ten druhý případ.
No, rozdíl mezi "prožraným" dluhem a nákupem zbytečností na dluh - a investicí do trvalé hodnoty (kterou i jednou zdědí potomci) zjevně nepochopíš. Takže je těžké o tom s tebou debatovat.
Ale udělám ještě jeden poslední pokus, naprosto konkrétní. -
Letos bych v předchozím nájemním bytě platil holé nájemné 6000, v dalších letech se bude ještě asi o 20% zvyšovat.
Místo toho jsem ale koupil vlastní "na dluh". Splácím 7000 za naprosto neporovnatelné pohodlí a pohodu (včetně garáže a dalších prostor a zahradu).
Před odchodem do důchodu to budu mít z krku a kromě nějaké té údržby, která se ale týká i nájemního bytu. Pak už nebudu platit v v podstatě nic a nebudu brečet o pro důchodce neúnosném nájemném... A pak jednou po mě ještě nějaká hodnota zbyde.
Když to vezmu z jiného pohledu, tak je to při všech těch úrocích pořád to nejvýhodnější důchodové spoření, jaké jen může být - platím jenom to, co bych v nájemním bytě stejně platil, bydlím si neporovnatelně líp a po splacení mi bude zbývat navíc částka odpovídající výši nájmu.
Popřemejšlej o tom. třeba se "dopočítáš" k tomu, že je to pro tebe takhle taky výhodnější, nějak si to pro sebe zázračně ospravedlníš, jako ty prémie - a po patřičném veletoči půjdeš za "hlasem svého prospěchu" :-)))
Tvůj problém je v tom, že jsi díky svým předsudkům dlouhodobě volil špatnou ekonomickou strategii.
Nejdříve sis nadělal spoustu dluhů tím, že sis pořídil velkou rodinu, aniž bys měl alespoň tu nejzákladnější jistotu - bydlení.
Další tvoje zásadní chyba spočívá v tom, žes nikdy nenašel odvahu vzít si hypotéku na nové bydlení, díky čemuž se ti náklady na bydlení skoro zdvojnásobily - dlouhodobě platíš vysoké nájemné a ještě k tomu šetříš na nové bydlení. (nebo už máš ušetřeno a bydlení koupené, to je jedno)
Takže abych to shrnul: Zlobíš se na celý svět, protože tě ukrutně pálí ty statisíce, které jsi úplně zbytečně vyházel za nájem. Než abys nám, nebo alespoň sobě přiznal chybu, hledáš vinu ve svém okolí.
Protože zadlužovat stát, tedy mne a mé potomky, proti mé vůli, bez mé kontroly návratnosti investic atd., je sprosté.
Jestli já jako soukromá osoba si vezmu úvěr na financování svého podnikání, spotřeby nebo budování do toho nikomu nic není.
Chápeš alespoň tento rozdíl?
Matematika je věda metodologická, tudíž proti ní nic nemám. Čistě ekonomický pohled mi ovšem jako nemravný skutečně připadá.
Půjčit si na bydlení mi opravdu tak strašné nepřipadá. Spíš to, že žijeme ve společnosti, která mladým lidem ani nenabízí jinou možnost. O zadlužení se ale v každém případě jedná. Nebo snad člověk s hypotékou na krku není zadlužený? Spíš bych zde mluvil o spotřebě statků, na které jsem si nevydělal. Spotřebovávám tedy to, na co si musím teprve vydělat. A to je úplně stejný princip jako zadlužování státu - život na dluh. Nesouhlasím ani s jedním, ale pokud toleruju jedno, musím z principu tolerovat i druhé.
Naprosto souhlasím, že půjčovat si na vánoční dárky, velikonoční pomlázku, na dovolenou či na jinak zbytné spotřební zboží je horší než se zadlužit kvůli (základnímu) bydlení. Stejné je to u toho státu. Pokud si půjčuje kvůli tomu, aby pomohl pokrýt ZÁKLADNÍ potřeby svého obyvatelstva (a těmi ty "mandatorní" výdaje státního rozpočtu ve skutečnosti jsou), má to svoje oprávnění. Pokud si stát půjčí na zbytečnosti, pak bych teprve mluvil o prožírání budoucnosti.
Pokud se tedy stát chystá snížit míru zadlužení nebo aspoň tempo zadlužování, měl by v prvé řadě sáhnout na tu zbytnou spotřebu, nikoli na mandatorní výdaje (sociální transfery).
Ano, při každém zadlužování se jedná o vyrovnání rozdílu mezi tím, co vydělám a co utratím. Ale nebylo by náhodou lepší, aby ten rozdíl vůbec nevznikl?
No - ale co má co společnost nabízet jinou možnost?
Jinou možnost nabízí majitelé domů - nájemní byty. Jinou možnost mohou nabídnout rodiče - společné bydlení, popř. nějakou pomoc do začátků. Co má s tím co dělat společnost?
Představa, že mladý člověk by přišel někam na ouřad a řekl - naši mi nepomůžou, do nájmu nechci, tak mi dejte nějaké bydlení, ať si na ně nemusím půjčovat, přijde zase nemravná mně.
Jo - samozřejmě že je lepší, když ten rozdíl vůbec nevznikne. Ale to může vzniknout jak? Buď je mladý člověk z bohaté rodiny a má bydlení hned. Nebo je tak úžasně mimořádně schopný, že opravdu je schopen do třicítky mít vyděláno na bydlení vlastními silami. Odhaduji, že tak pět takových u nás bude. A nemyslím si, že by měla být situace taková, aby takto skvěle na tom byli všichni. Co by takový člověk dělal, kdby tedy opravdu hned v mládí měl vyděláno na tu celoživotní investici - bydlení. Umíš si představit tu zběsilou spotřebu, když by už v mladém věku neměl vůbec NIC, k čemu by měl směřovat, spořit, odkládat si?
Myslím, že dokážu pochopit rozdíl mezi dluhy kvůli zbytné spotřebě a "investicí na dluh" do budoucnosti. Obojí má pro mě ale záporné znaménko, i když "absolutní hodnota" bude diametrálně odlišná. Obojí má totiž jeden společný znak - jedná se o spotřebu statků, na které nemám (na které jsem si ještě nevydělal), na které si tedy teprve budu muset vydělat. A to je podle mých měřítek špatně. Člověk by měl spotřebovávat jen to, na co si už vydělal.
Moc se mi "líbí" Tvoje věta "Před odchodem do důchodu to budu mít s krku". Uznáváš tedy, že se jedná o břemeno, které si poneseš až do předdůchodového věku. Pro mě by něco takového znamenalo ztrátu podstatné části mé svobody. Kromě toho: Jak víš, že budeš za rok za dva zdráv a schopen vydělat tolik, abys svůj dluh mohl splácet? Už z tohoto pohledu se (opět podle mých měřítek) jedná o vyložený hazard.
Jinak ekonomický princip samozřejmě chápu. Ale pro mě to není jediné měřítko. A právě proto jsi zcela vedle s poslední větou svého příspěvku, že bych po svém ekonomickém "prozření" měl následovat hlas svého prospěchu. Ekonomicky prozřít nepotřebuju a osobní prospěch pro mě rozhodně není priorita.
No, břemeno - jestli jsi si všimnul, on upozorňuje na to, že je to zhruba stejné břemeno, jaké by představovalo měsíční splácení nájmu - ale na rozdíl od toho nájemníka on je bude mít z krku, zatímco jako nájemník by je měl na doživotí.
Tak především - půjčovat si na mandatorní výdaje znamená totéž, jako si v rodině vzít půjčku na to, abychom mohli mít dvakrát denně k jídlu porci masa. Řešení vidím v mase jednou týdně, zbytek brambory. Až do zlepšení situace.
A máš strach o moji schopnost splácet "hrad" ? :-) Ručím tím domem. Už dnes mám splacenou takovou část, že kdyby si banka dům vzala, tak to bude plus mínus srovnané (i její riziko). No a můžu jít pokračovat ve stejném nájemném (tedy přiměřeně levnějším), v jakém si v poklidu hniješ teď ty. Kde vidíš to šílené riziko ? :-) Břemeno mám sice na krku, ale na rozdíl od tebe stříhám metr. Tobě to neskončí nikdy. Ty, kdybys najednou nebyl schopen platit úplně stejnou částku, jako já, tak jedeš šupem na ulici taky... :-)
Nevím kde jsi přišel k tomu, že mladý člověk, čerstvě vylezlý ze školy a začínající pracovat, by měl za pár let mít našetřenu hotovost na svoje vlastní bydlení... Tak to tady nefungovalo ani před rokem 89. To prostě nebylo a není možné ani dnes. Dřív se to řešilo společným bydlením s rodiči, někdy svým dětem rodiče ten barák postavili a v mnoha případech to řešila novomanželská půjčka od státu. Nebo se vstupovalo do bytových družstev, kde jsi sice ten byt "dostal", ale i tak jsi zaplatil nějaký (v poměru k výplatě docela velký) vstupní poplatek a pak několik desítek let ten byt stejně splácel. Takže taková jakoby hypotéka na pořízení bytu byla nutná už tenkrát, ne že ne...
To jsem nepsal já, ale tuším Ronda. Já mu to naopak vyvracím. Pak z něj samozřejmě vypadlo, že má na mysli jen to, že by mu na to bydlení někdo půjčil. Já pořád žiju tak nějak v "bludu", že normální je žít bez dluhů. Jinými slovy jen tvrdím, že mladý člověk je dnes (bohužel) odsouzený k tomu, aby se na desítky let zadlužil, a že to není dobře.
No vždyť to ale ani jinak nejde, alespoň s tím bydlením. Ne jenom dnes, ale už tenkrát to nešlo...
Buď budu trpělivý a především skromný a nebudu rozhazovat peníze za pitomosti, přitom budu šetřit korunu ke koruně a jednou se svého cíle dočkám i bez dluhů.
Nebo budu jako dnešní mladí, budu chtít všechno okamžitě hned, tak se potom nesmím divit, že ty peníze mohu získat jenom svým zadlužením na kolik let dopředu. Je to jenom jejich volba, nikdo je do toho nenutí...
Nó, Medvěde, pěkná podpásovka... Celou dobu meleme o hypotékách a když v té souvislosti napíšu o dvacetiletým klukovi, že DOSÁHNE na byt 1+1, tak ze mě uděláš blbce, že jsem psal, že ho koupí za hotovku... Tak fajn, taky přitvrdím.
Přitvrzovat nemusíš. Už teď jsi tvrdý až dost.
Ale jinak se omlouvám: Já jsem to tak SKUTEČNĚ pochopil, že si ten mladíček na to bydlení našetří, aniž by se musel zadlužovat. Takže žádná podpásovka - prostě nepochopení.
Jak už píšu i jinde - já opravdu nejsem zvyklý uvažovat o své (nebo i cizí) solventnosti podle toho, jestli mi na zboží někdo půjčí, ale jestli na ně skutečně mám. Když jdu do krámu pro nový brzdový špalky, taky si přepočítám peníze v kapse a neuvažuju o tom, jestli mi na ně někdo půjčí. Stejně vnímám i nákup nemovitosti pro své bydlení...
Na základě této naší sáhodlouhé diskuse mi pomaloučku začíná docházet podstata a jádro našeho "sporu". Holt mám trochu delší vedení.
Zatímco já posuzuju schopnost člověka opatřit si bydlení podle toho, KOLIK MÁ NAŠETŘENO, Ty (a vlastně i takřka všichni ostatní) už uvažuješ v jiných, nových ("modernějších") kategoriích. Posuzujete člověka a jeho schopnost opatřit si bydlení podle toho, KOLIK BY MU BANKA BYLA OCHOTNA PŮJČIT.
Tomuto způsobu myšlení jsem prostě ještě nedorostl. Možná proto, že se mi vnitřně příčí nesvoboda, kterou by pro mě znamenala závislost na bance. A jako princip se mi rovněž příčí, že banky a další finanční instituce kontrolují ve formě peněz hodnoty, které vytvořili lidé a na kterých se ony samy ani v nejmenším nepodílely, a pak jim je blahosklonně za úplatu poskytnou ve formě "výhodných" úvěrů.
Vlastně mi to připomíná stát v jeho pravicí tak nemilované podobě - jako instituce přerozdělující nám (lidem, občanům) NAŠE VLASTNÍ bohatství, ze kterého státu platíme daně a bankám úroky. Jestli ono by nebylo lepší nechat ty hodnoty (peníze) mezi lidmi a nepotřebovat banky (stát) jako prostředníka...
Jeden rozdíl mezi bankami a státem tu ale přece jen vidím: Stát se aspoň snaží tvářit, že to dělá pro lidi, že do toho občané prostřednictvím svobodných voleb mají co mluvit, a nezastírá, že jsou to peníze občanů - výsledek JEJICH práce.
Pokud existují jen tyhle dvě možnosti - jsem blbej nebo si na blbýho hraju, tak jsem teda asi opravdu blbej. Ten dojem máš ale jen proto, že si nedokážeš představit, že bych to mohl myslet vážně. Ale myslím.
Možná se jedná o jazykový problém: Když se řekne, že někdo "dosáhne na hypotéku", tak si představím, že mu je banka ochotna poskytnout hypoteční úvěr. Když se řekne, že někdo "dosáhne na bydlení", tak si představím, že si ho může koupit ZA SVÝ. Soudím totiž podle sebe: Kdybych si musel na něco půjčovat, v životě bych neřekl, že na to "dosáhnu".
K těm půjčkám a dosažitelnosti jsi to odvedl ty. To celý je úplně mimo a nikdo ti to nijak nevyvrací. Je to tvoje volba a tvůj způsob žití. Furt to ale točíš dokola (maximálně jsem ti k tomu uvedl svůj příklad a pohled na věc). Do půjček tě nenutím.
Vrať se ale k té prémii ze stavebka, co jako movitější získáváš na úkor méně šťastných - co se nad tím tak pozastavuješ. Jak se k tomuhle morálně stavíš ? Ptám se tě takhle konkrétně snad už podesátý - a ty furt kafemlejnkuješ kdeco jinýho... Takže mi už konečně odpovíš ? :-)
Původním tématem této větve diskuse o svátcích a volných dnech bylo, že příjemcům hypotečních úvěrů jsou poskytovány daňové úlevy. A protože tyto úlevy jsou dostupné jen movitějším klientům (prověřováno bankou), jedná se o transfer od chudších k bohatším. Klientům stavebního spoření je adresován například státní příspěvek. Z těchto výhod ale není nikdo vyloučen bankou na základě posouzení jeho finanční situace. Potud fakta.
Z toho vyvozuju následující závěr: Tím, že banka vyhodnotí něčí finanční situaci jako nedostatečnou pro poskytnutí hypotečního úvěru, odřízne ho i od státní podpory. Ale i z jeho daní pak ti šťastnější (movitější) spoluobčané profitují v podobě daňových úlev, na které on sám nedosáhne.
Tato situace v případě stavebního spoření nenastává, protože tam nikdo nelustruje klienty z hlediska jejich finanční situace. Z toho také vyplývá, že s využíváním tohoto produktu nemám morální problém.
Konkrétněji už odpovědět neumím.
Medvěde, nezklamal jsi :-)))))))))))))))))))
Zase jsi zopakoval už dvěstěkrát jetou mantru - ale na můj naprosto jednoznačný dotaz jsi mi opět ani náznakem neodpověděl :-))))
Umíš vůbec číst ? Nebo jenom odhaduješ ? :-P
Zkus to ještě jednou...
Přiznám se bez mučení, že nevím, co chceš slyšet. Tvoje otázka zněla, jestli mám morální problém s využíváním stavebního spoření (dnes 19:57). Já jsem Ti odpověděl, že ne, protože na rozdíl od žadatelů o hypoteční úvěr nejsou zájemci o stavební spoření lustrováni bankou z hlediska své finanční situace.
A ještě k prvnímu odstavci - o jaké firmě píšeš ? Výrobní ? Jak a co by vyráběli bez strojů, zařízení, technologií, vývoje, projekce, investic, odbytu ? Nebo o jaké ? Možná tak o nějakých službách, kdy by se švec osamostatnil. Jinak si to fakt nedovedu představit. pojednej o tom, prosím :-)
Píšu prostě o tom, že vyrábět zboží a poskytovat služby, které konzumují zase jen jiní výrobci a poskytovatelé, nikam nevede, pokud na konci toho řetězce nebude konečný spotřebitel.
Můžeš vyrábět stroje, zařízení, vymýšlet technologie, malovat projekty atd., bude to k ničemu, pokud někdo jiný s těmi stroji, zařízeními a technologiemi nebude produkovat něco, co si koupí konečný spotřebitel - občan. Pokud občan bude propuštěn z práce, bude mu snížena mzda nebo později odepřeny sociální dávky, nebude nikdo tyto výrobky nakupovat. Proč by pak někdo odebíral stroje, zařízení a technologie, pokud by nikdo nekupoval to, co s nimi vyrobí?
Nebo si myslíš, že k oživení ekonomiky stačí, když si podniky mezi sebou furt dokola budou prodávat stroje a zařízení, a služby si poskytovat jen vzájemně? To bys vlastně popřel hlavní funkci ekonomiky: produkovat zboží a služby PRO LIDI. TOHLE je cíl. Pokud si něco prodávají podniky mezi sebou, je to zase jen proto, aby ten poslední z nich mohl něco poskytnout (prodat) konečnému spotřebiteli - občanovi. Pokud občan nebude mít peníze a nebude schopen si cokoli koupit, všechny ty přesuny zboží a služeb mezi podniky budou postrádat jakýkoli smysl.
Tak prvně, to co zde kritizuješ, což je výroba na sklad se dělala za komunismu. Nyní si podniky hlídají, aby zboží co vyrobí prodali, POkud na ně nemají odběr, tak nevyrábí, není se co divit, že potom nepotřebují suroviny a lidi na tu výrobu.
Dále, nechápu co se ti na současné situaci nelíbí. Ty musíš být šťastný blahem. V praxi zde máme to po čem celou dobu voláš, a to je SNÍŽENÍ ZBYTNÉ SPOTŘEBY. Najednou se ti to nelíbí a chceš to řešit PODPOROU A ZVÝŠENÍM ZBYTNÉ SPOTŘEBY.
Koukám, že nevíš co chceš.
Pochopil jsi to obráceně, než jsem to myslel: Když budeš stimulovat ekonomiku tím, že ulevíš podnikům na daních, tak jim tím nepřihraješ žádné zakázky. Aby tedy podniky tuto výhodu mohly konzumovat, musely by vyrábět a vytvořit vůbec nějaký zisk, který by mohly zdanit. Proto volám po stimulaci poptávkové a nikoli nabídkové strany.
A s tou zbytnou spotřebou je to taky opačně. Když stát snižováním firemních daní a likvidací daňové progrese podporuje jen ty nejbohatší, umožňuje jim spotřebovávat LUXUSNÍ zboží, zatímco chudší lidé nemohou spotřebovávat ani to NEJZÁKLADNĚJŠÍ. Správný je podle mě OPAČNÝ postup - ponechat relativně vyšší zdanění těch nejbohatších (což omezí jejich spotřebu skutečně zbytných statků) a podpořit koupěschopnost těch chudších, kterým to umožní spotřebovávat zboží základní potřeby. Vím tedy naprosto přesně, co chci.
Progresívní zdanění zatím vždycky vyhnalo úspěšné plátce daní do výhodnějších lokalit. Ergokladívko tady bude ještě méně příjmů do státní kasy a zůstane zde pouze bída s nouzí (a ty).
Běž místo plkání dělat něco užitečného....
Podstatou tohoto problému je existence těch "výhodnějších" lokalit (daňových rájů) a existence sociálního dumpingu, nikoli samotný fakt progresivního zdanění. Proto jsem pro sjednocení daňové a sociální politiky minimálně v měřítku EU, aby si v tomto ohledu jednotlivé státy Unie nekonkurovaly.
Jako příklad můžeme uvést třeba Čínu. Je tam nižší úroveň nákladů na živou práci, patrně i "přijatelnější" zdanění. Obojí ale považuju za nekalou konkurenci. Jestli je jeden podnik konkurenceschopnější než druhý, se pozná jen tehdy, pokud oba pracují ve STEJNÝCH daňových podmínkách a při STEJNÝCH požadavcích na ochranu pracovní síly.
Nevidím důvod, proč by měl stát být popotahován za to, že je schopen spravovat zemi s nižšími náklady, než jiný. Řešením je, aby drahý a neefektivní stát zefektivnil státní správu tak, aby mohl snížit daňové zatížení svých občanů, nikoli druhému přikázat, že se musí stát stejně neefektivním.
Rozlišuj nižší náklady na správu státu na jedné straně a sociální dumping na straně druhé. Ušetřit na službách občanům dokáže každej blbec. To opravdu není žádné umění. Nejefektivnější je samozřejmě to, když stát občanovi neposkytuje žádné služby... To snad ale není účel.
A náš stát svou daňovou politikou odsává pracovní místa a kapitál s jiných zemích a z nich pak hradí své předražené státní zakázky a zlodějny státních úředníků a politiků. Jediný rozdíl, který vidím je, že my to rozkrademe a Švýcaři investují do sociálních programů.
Vyšší zdanění bohatých přinese do státní kasy několik mrzkých peněz, které nemají na celkovou ekonomiku vliv, jsou to jenom populistické výkřiky útočící na závist. Snížením daní firmám a snížením nákladů na práci dojde ke snížením celkových nákladů na výrobek, který může být levnější a tudíž i při stejných příjmech dostupnější.
K čemu mi je podpora chudých vrstev obyvatel, tak aby se jejich příjmy zvedly o třeba 10 %, když cena zboží se díky dražší práci zvedne také o 10 %.
Mimochodem jsem zapomněl, že v této republice je vlastně 95 % lidí, kteří nemají co do huby. Podle prodaného tabáku a alkoholu to vypadá, že těch zbylých 5 % boháčů vykouří několik kartónů cigaret a vypije několik stovek piv, které proloží několika lahvemi tvrdého alkoholu a to vše každý den.
Tak tahle logika je mi dost cizí. Progresivní zdanění funguje všude v západní Evropě a nevšiml jsem si, že by jim zrovna tohle dělalo nějaké větší potíže. Zdaňovat ty chudší jen proto, že je to snazší (nemohou se bránit) a efektivnější (je jich hodně), je podlost. Kromě toho takový způsob zdaňování nedopadá na ty nejchudší, nýbrž na (nižší) střední třídu, kde vzniká nejvíc hodnot. Výsledkem je pak zvětšování sociálních rozdílů - vzniká široká (a rostoucí) vrstva nemajetných občanů a čím dál bohatší a užší vrstva privilegovaných.
Nějak jsem nepostřehl ten mechanismus, proč by podporou chudých (zvednutím jejich příjmů o 10%) nutně muselo veškeré zboží podražit o stejných 10%. Takhle to prostě nefunguje. I kdybychom aplikovali ten nejprimitivnější ekonomický princip, tak by se v případě růstu příjmů zvedla poptávka po zboží, firmy by měly víc zakázek, snížily by se i náklady na jednotku produkce.
Pořád stojí mezi námi jedno nedorozumění: Když volám po zvýšení příjmů chudších lidí, nemyslím tím, že by se pro ně měly natisknout nové peníze, ale přerozdělit jejich stávající objem. Buď to dokáže ekonomika sama, že bude spravedlivěji odměňovat práci, nebo to bude muset udělat stát přerozdělením formou progresivní daně.
Netuším, co jsi chtěl říct svým odstavcem o alkoholu a tabáku. Vidím snad jen to, že u chudších lidí představují tyto položky větší procento z příjmu. Ale to je spíš dáno nižším základem než vyšší konzumací. Ale i kdyby u chudších lidí byla konzumace těchto "společenských" drog v průměru vyšší, bylo by to jen důkazem, že se jedná o únik z bezútěšné reality. Kdyby tito lidé měli vyšší příjem a lepší perspektivy, je velmi pravděpodobné, že by své peníze utráceli jinak.
U mě osobně tyto položky činí absolutně přesnou NULU. A to mám v současnosti příjmově blíž k těm chudším vrstvám (utrácím prakticky jen za bydlení a jídlo). Takže pochybuju, že by se u spotřeby alkoholu a tabáku jednalo o nějakou úměru vzhledem k výši příjmu.
Stále tu píšeš o zdaňování chudších. Já bych daně fyzických osob zrušil úplně a byl by klid. Přínos asi 30 mld. do státního rozpočtu by se dal lehce nahradit přímými daněmi na opravdovou spotřebu. Takže by byla daněna spotřeba, nikoli práce.
Hlavní je, že největšími chudáky, kteří jsou v tomto státě je zrovna střední třída, která dotuje z drtivého procenta výdaje a sliby politiků a státu. Chudý již nyní neplatí skoro nic, bohatí to nevytrhnou, na to aby to bylo k něčemu je jich málo a pokud je zdaníme enormně, jejich příjmy budou optimalizovány a výběr nestoupne. Je to tedy střední vrstva, která je naprosto přehlížena a která už umí a začíná uplatňovat optimalizaci příjmů tak, aby ona nebyla jedinou třídou, která bude dotovat chod tohoto státu. A až se opravdu nasere dostatečné množství střední třídy, tak to teprve bude mazec a bude se moci mluvit o krizi, a tato situace zase tak nereálná není.
Jasně přerozdělíš, akorát, aby si mohl přerozdělit, tak nejdříve musíš někde vzít a když někde vezmeš, tak to tam bude chybět, a když to tam bude chybět, tak se musí zajistit, chybějící doplnit. Když ce to celé provede, tak se to vrátí po kružnici pěkně zpět na začátek a zaplatí to nakonec zase ti, kteří byli příjemci.
Chceš mezi chudé rozdělit stovky mld a od bohatých jsi schopen vybrat řádově jednotky mld., to není rovná úměra.
Alkoholem a tabákem chci říci, že jestliže 95 % lidí nemá co do huby, tak jistě již omezili zbytnou spotřebu a všechen tabák a alkohol vychlastá 5 % bohatých.
Ano, jsem pro, aby se zrušila daň z příjmu fyzických osob pro příjmy do 10.000,- (možná 15.000,-) Kč na člena domácnosti. Pro zbylé příjmy bych naordinoval daň z příjmu s relativně vysokou progresí.
Zdaňovat pouze spotřebu je velmi asociální. Znamená to totiž, že zdaníš chudákovi šišku chleba, bez které by jeho děti pomřely hlady, stejně jako zbohatlíkovi nové golfové hole, které si kupuje jen proto, že ty staré vyšly z módy...
Už jsem tu kdesi zmiňoval, že by se mi ohromně líbilo progresivní zdanění spotřeby. Zatím jsem ale ještě nepřišel na to, jak to zařídit. Pokud by se tohle povedlo, pak by daň z příjmu mohla být zcela zrušena. Určitým náznakem progrese ve zdanění spotřeby jsou spotřební daně (na tabák, alkohol a pohonné hmoty) a dvojí sazba DPH, ale současná pravicová politika směřuje ke sjednocování obou sazeb, což považuju opět za asociální.
Tím vlastně reaguju na Tvou výtku, že alkohol a tabák spotřebovávají ve vysoké míře i chudší vrstvy. Uznávám, že to tak částečně je, a přesto bych se nebránil mnohonásobnému zvýšení spotřebních daní. A to včetně pohonných hmot, protože by to mělo blahodárný vliv na regionální rozvoj. Věci by se více vyráběly tam, kde se spotřebovávají, tudíž by se zmenšovaly rozdíly mezi jednotlivými regiony.
S Tvou úvahou o střední třídě naprosto souhlasím. Proto bych větší část daňového břemene přesunul na nejbohatší část populace. Sám se považuju za příslušníka nižší střední třídy, což je kategorie, která je v případě jakýchkoli ekonomických turbulencí nejvíce ohrožena nezaslouženým pádem do chudoby. Souhlasím s Tebou v tom, že věci se pohnou až tehdy, pokud se k nespokojenosti vyloženě chudých vrstev připojí i střední třída. To vůbec není tak nereálné, protože většina střední třídy chudne a přibližuje se k té nejnižší sociální skupině.
Stát přerozděluje proto, aby z ekonomické síly společnosti jako celku prifitovalo co nejvíc lidí. Co je platné, když stát jako celek vykazuje vysoký HDP, pokud z toho těží jen pár procent nejbohatších jedinců? To je přesně to, co v této době řeší Obama v USA, kde do této chvíle byl nejkřiklavější rozpor mezi celkovým bohatstvím země a mírou chudoby v populaci.
Dovolím si hříšnou, ba kacířskou myšlenku: Do určité míry je lepší spravedlivě rozdělit o něco nižší sumární produkt než vytvořit velké bohatství, které si pak ale mezi sebe rozdělí pár vyvolených.
O konkrétních proporcích jsem nemluvil, takže nevím, kde bereš ty údaje, že bych chtěl vybrat navíc jednotky miliard a rozdělovat stamiliardy. Rozdělovat lze vždycky jen to, co stát vybere navíc.
A ještě poznámku k současné volební kampani ČSSD ohledně zadlužování. Na billboardech tato strana slibuje zpomalení tempa zadlužování, tedy nikoli snížení nominální velikosti dluhu. Na druhou stranu to neznamená, že výše dluhu NUTNĚ poroste i ve srovnání s vytvořeným HDP. Pokud strana opět dokáže rozpohybovat ekonomiku k sedmi procentům růstu a tempo nominálního zadlužování bude třeba 4%, tak míra zadlužení bude reálně KLESAT.
A čeho by si dosáhl? Že by drtivá většina obyvatel měla příjmy do 10, možná 15 000 Kč na osobu.
Proč bych měl zdražovat zrovna šišku chleba chudákovi? Zdražím mu třeba plazmovou televizi, kterou musí mít, protože jí má jeho bohatší soused a zdražím mu třeba tu krabičku vyhulených cigaret denně, nebo několik lahví ruku co vychlastá s chlapáka v hospodě každý měsíc.
Pravice je asociální a levice zase chce vyhánět investice z tohoto státu a ožebračit střední třídu, aby bylo více chudých a nevzdělaných.
Kolikrát ti mám vysvětlit, že i kdyby si vzal bohatým všechny jejich příjmy, tak tím nedosáhneš ničeho, jelikož prostředků bude málo. Na tvé vysněné výdaje v řádech desítek možná stovek mld. hledáš příjem v řádech jednotek mld. Jinými slovy, ze všech chceš udělat chudáky.
Ty se svými příjmy považuješ za nižší střední třídu. Dobrý fór.
Opravím tě, až se naštve střední třída, tak s chudí na tom následně budou jenom hůře, jelikož prostředky, které se nyní střední třídě berou končí u té chudé třídy a pokud nebudou, nebude ani podpora chudých taková jaká je.
Stát přerozděluje proto, aby měl moc nad lidmi a mohl pomocí ekonomických nástrojů manipulovat s občany. Nebuď takový snílek. Ne každá teorie funguje v praxi.
Rozděloval lze jen to co člověk stát vybere navíc. To je další fór. Podívejme se na Paroubka, zdaní bohaté cca 40 %, chce vybrat 5 mld., po optimalizaci vybere jenom 3 mld. a rozdat chce desítky, možná stovky mld. a zároveň snížit deficit o 40 mld., takže mi z toho vyhází, že 3 mld. = 100 mld. A stejné je to s tebou, kromě detailu, že ty raději ty částky neuvedeš konkrétně.
Pokud strana dokáže rozpohybovat ekonomiku. Ty si měl k snídani ftipnou kaši. Současná globální ekonomika je na naší vládě skoro nezávislá a žije si vlastním životem, takže úvahám, že Paroubek rozpohybuje ekonomiku může věřit jenom naprostý hlupák.
A ještě k tomu snižování deficitu. V rozpočtu je asi 75 % výdajů nařízených zákony, které nemůže očesat, k tomu slíbil voličům další miliardy navíc. Navýšení je možná tak cca o 3 – 5 mld. zdaněním bohatých. Nevím, kde chce brát.
A proč ne? Co by bylo špatného na tom, že by nikdo nestrádal? 10 až 15 tisíc čistého na osobu není žádná bída. Prostě by křivka sociálních (příjmových rozdílů nebyla tak strmá. Určitá zdravá míra příjmových rozdílů by zůstala zachována.
Koukám, že jsi nepochopil, co jsem napsal. Psal jsem o ZDANĚNÍ, nikoli zdražení. Pokud bys zdaňoval pouze spotřebu (jedinou sazbou), pak bys tomu chudákovi tu šišku chleba zdaňoval stejnou sazbou jako snobovi ty golfové hole. A to je přesně důvod, proč je zdaňování spotřeby asociální. Právě proto musí být (bohužel) zdaňovány i příjmy. Kvůli progresi. Něco jiného by bylo, kdybys zavedl extra spotřební daň na luxusní elektroniku a podobně.
Motáme se v kruhu. (Česká) pravice postupuje skutečně až brutálně asociálně. To, že spravedlivé zdanění "vyhání" investice ze země, není vinou toho zdanění, ale důsledkem existence nerovných podmínek v různých zemích - v extrémních případech existencí daňových rájů. To má za následek, že tyto země (s nižší mírou zdanění) odčerpávají investice (a kapitál vůbec) ze zemí, která se snaží o slušné životní podmínky své populace. Vzájemná daňová konkurence je čiré zlo, které nutně vede k velkoplošné likvidaci sociálních práv zaměstnanců.
To, že by levice sebrala bohatým VŠECHNY příjmy, je hloupé klišé. Vyšší zdanění nebere nikomu VŠECHNY příjmy - jen snižuje sociální rozdíly.
Proč bych se nemohl řadit k nižší střední třídě? Ty snad znáš podrobně příjmovou situaci mé rodiny lépe než já?
Na zbytek odpovím později.
Medvěde, prozradím ti jednu sladkou novinu. A sice tu, že při příjmu 13 000 Kč hrubého měsíčně skutečně žádnou daň neplatí ani svobodný bezdětný jedinec. Postará se o to paušální daňová úleva 24 840 Kč na osobu plátce. Pokud živí manželku, nebo děti, jsou tam ještě další úlevy (a sociální dávky = vykrácení daní).
Máš tam ještě něco, pro co by jsi byl ? :-)))
"Už jsem tu kdesi zmiňoval, že by se mi ohromně líbilo progresivní zdanění spotřeby. Zatím jsem ale ještě nepřišel na to, jak to zařídit."
A ty už jsi někdy přišel na něco, jak by šlo něco ze tvých vizí uskutečnit ???
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
K tomu tvému kolovrátku už jsem všechno napsal, takže se opakovat nehodlám.
Jediné co ti napíši je, že si spočítej, že jestliže tvá milovaná levice chce zdanit příjmy bohatých 40 % a očekává výnos 3-5 mld., tak při 100% dani vybere maximálně 13 mld. a zároveň hodlá ekonomicky zkorumpovat lidi částkami přes 100 mld. Z toho plyne, že když sebere vše bohatým, stále nebude mít na svojí korupci voličů.
Jak jsem slíbil, odpovídám na zbytek příspěvku z 24.3.
Píšeš: "Až se naštve střední třída..." Co to znamená? Až se naštvou ti, kteří donedávna tou střední třídou byli a teď jsou chudí, nebo až se naštve to, co z té střední třídy zbylo? V tom druhém případě by o žádnou tragédii nešlo, protože by se naštval poměrně malý zlomek obyvatelstva. Ale až se naštve ZCHUDLÁ někdejší střední třída a přidá se k těm, kteří byli chudí a neprivilegovaní už předtím, to bude teprve tanec...
Chudí totiž už dál moc zchudnout nemohou, takže tam ten potenciál růstu nespokojenosti moc velký není. Naštvat se tedy může jen ta část obyvatelstva, která má podle Miroslava Topolánka "předplaceno" a na kterou se tudíž za jeho vlády přesunula větší část daňového břemene po snížení firemních daní.
Stát přerozděluje proto, aby kompenzoval nespravedlivé sociální rozdíly vznikající v důsledku nekontrolovaného trhu. Státu občané moc SVĚŘUJÍ ve volbách, není to tedy tak, že by stát přerozdělování zneužíval k posilování své moci.
Rozdělovat lze jen to, co se vybere. S tím souhlasím. Průtok peněz přes stát má tedy dvě strany: příjmovou a výdajovou. Ty by měly být v rovnováze. Pokud nejsou, vzniká (popřípadě roste) nominální dluh. Pokud ale ekonomika roste vyšším tempem než nominální dluh (jako třeba za soc. dem. vlád, výše dluhu v poměru k vytvořenému HDP KLESÁ.
Kdyby bylo pravdou to, co o Paroubkovi (potažmo ČSSD) tvrdíš, jak by potom po osmi letech vládnutí této strany mohl deficit státního rozpočtu splňovat tříprocentní maastrichtské kritérium? Takže to, co říkáš, je prostě jen pomluva, dokolečka opakovaná pravicovými stranami.
Ekonomika (ani globální) nežije nezávisle na politických strukturách zemí, ve kterých působí. To je zase jen toužebné přání pravicových politiků. Vlastně si tímto tvrzením velice odporuješ. Na jednu stranu máš strach, jak strašně s českou ekonomikou zahýbá pouhý návrat zdanění na úroveň roku 2006, na druhou stranu říkáš, že ekonomika je na rozhodnutích politiků nezávislá... Už vidím tu nezávislost ekonomiky, kdyby například vyschly státní zakázky... Přestože si takto evidentně odporuješ, nesnížím se k tomu, abych Tě nazýval "naprostým hlupákem", jak to činíš Ty mně.
Pokud se nadále domníváš, že ekonomika si žije svým vlastním životem nezávisle na státu, tak mi vysvětli, proč česká pravice předává levici vládu vždycky v tak katastrofálním stavu (1997, 2009) a levice naopak ve velmi dobré kondici (2006). Zkus si ty parametry srovnat. Že by náhoda? Tomu sám nevěříš.
Ještě k těm mandatorním výdajům státního rozpočtu. Jejich podíl sice roste, což politikům svazuje ruce, ale skutečné mandatorní výdaje činily v posledních letech zhruba 60% státního rozpočtu. Pravicoví ekonomové zavedli ještě termín quasi mandatorní výdaje, který k těm skutečným mandatorním výdajům přičítají a straší pak lidi 80% mandatorních výdajů.
Je zapotřebí si uvědomit, že stát tu máme právě proto, aby pomáhal lidem. To, že pomáhat musí (povinné výdaje), je jen dobře, protože se občané na stát mohou spolehnout. A navíc: Některé z mandatorních výdajů jsou vázány na kondici ekonomiky - například formou valorizace důchodů podle inflace. Že některé z těchto výdajů naopak rostou s klesajícím výkonem ekonomiky, vyplývá z logiky věci - například výplaty podpor v nezaměstnanosti samozřejmě rostou, když výkon ekonomiky klesá.
Proč se zas opakuješ - a píšeš o něčem úplně jiném ??? Já reagoval na tvůj první odstavec a jeho podstata je v těchto tvých slovech :
"Určitě by ty hodnoty vytvořili spíš ti zaměstnanci bez zaměstnavatelů než naopak zaměstnavatelé bez zaměstnanců."
Takže znova - jakým způsobem by ti zaměstnanci tvořili ony hodnoty bez již vyjmenovaných strojů, zařízení, investic, vývoje, odbytu...
Pokusím se ti odpovědět, aby ses dočkal :-)
Zaměstnavatel by měl vložit výrobní prostředky, know how, prostory, shánět práci, svádět neustálý boj s byrokraty, pracovat 20 hodin denně, nést odpovědnost za zaměstnance, ale všechen výdělek firmy rozdělit rovným dílem mezi zaměstnance, jelikož on přece nedělá víc, než onen zaměstnanec, který odpracuje 8,5 hodiny a padla.
Po 10 letech přijde za zaměstnanci, že výrobní prostory a stroje potřebují obnovu, proto by potřeboval, aby z rozděleného zisku každý dal milion na nákup nových technologií. Zaměstnanci se mu vysmějí, že se zbláznil. Firma zkrachuje a zaměstnanci budou naštvaní na toho hajzla, který je dostal do problémů. Jak nyní budou splácet ty leasingy, hypotéky, dovolené. On si to klidně zavře a nás propustí, co je to za nelidu a hajzla, ani odstupné nám nedal, ale to mu nedarujeme, zákoník práce nás ochrání, však my mu to spočítáme.
Já nepíšu o něčem jiném. Říkám jen, že snáze se (při vytváření hodnot) obejdou zaměstnanci bez zaměstnavatelů než zaměstnavatelé bez zaměstnanců. S tím nemají ty stroje, zařízení, investice atd nic společného. Kromě toho i tyto hodnoty musel někdo vytvořit a těžko by to mohl udělat bez zaměstnanců.
Někdo zaměstnává, někdo pracuje. Hodnoty vytváří ten, kdo pracuje. Ten, kdo zaměstnává, tu práci maximálně pouze organizuje, za což si nechá královsky zaplatit tím, že odčerpá část hodnot vytvořených těmi zaměstnanci.
Vidím to na sobě. Jsem současně v roli zaměstnavatele (zaměstnávám sám sebe) a současně v roli zaměstnance (pracuju a vytvářím hodnoty). Kdybych se rozdvojil, pořád bych musel ty hodnoty vytvářet (vyučovat), abych uživil i to mé druhé já, které by bylo mým "pasákem" - tedy zaměstnavatelem.
Tobě by se určitě muselo moc líbit v padesátých letech. Tyhle řeči by tě určitě vynesly k tvým světlým zítřkům. Mohl by jsi vesele krást (pardón, znárodňovat) a beztrestně takovými žvásty urážet poctivé lidi.
Prostě to, co jsi teď napsal je zkurvený svinstvo a může to napsat akorát zkurvenej zmrd, kterej si nevidí ani na špičku nosu - a nebo ten, kdo o nějaké řídící práci nemá ani špetku ponětí a hodnotí to přes svoji praxi neplnohodnotného živnostníčka bez zaměstnaců. investic a rizik. Sám si vyber, kam spadáš. mám jen obavu, jestli tam nebude nějaká kombinace... :-(
Medvěde seš mimo a plácáš blbosti. Máš sociální cítění, ale seš mimo. S tímhle opravdu běž za komunistama. Jinak já myslel, že lidi co zažili reálsocialismus a třídní boj a normalizaci (aspoň, na padesátých netrvám), jsou vyléčení a maj rozum, ale vidím že ne. Docela jsi mne polekal. :-(
Udělej malý experiment - zbav se té poloviny tvého já, bez které se obejdeš snáz, než ona bez tebe, zbav se toho nepotřebného zaměstnavatele, co tě zaměstnává, toho hnusného a bezohledného managera - "Medvěda-pasáka". Přestaň schánět kšefty, vykašli se na účetnictví, přestaň platit daně, zaveď si pevnou pracovní dobu, svým klientům účtuj přesčasy, stávkuj za zvýšení platu.
V tom má určo prsty Večerníček, že ty máš nahranýho Trautenberga a před spaním ho sjíždíš na vídeu...?
Jinými slovy navrhuješ aby si lidé opět začali dopřávat zbytnou spotřebu a žili si nad jejich potřeby. Nehlásal jsi ještě nedávno něco jiného?
Nechápu jak můžeš mít problém se současným drobným výkyvem ekonomiky, když to v praxi přesně to, čeho ty chceš dosáhnout. Snížení zbytné spotřeby.
Nedělám z toho žádnou zásluhu, to mi opět nepravdivě (budu věřit, že jen omylem) podsouváš. Výslovně píšu, že je to NUTNÁ PODMÍNKA. Nic více, nic méně.
Nejprve je potřeba splnit tuto podmínku, umožnit podnikům prosperovat a podnikatelům být v zisku, vytvořením příznivého právního prostředí pro podnikání, nízkých daní, minimálních omezení, minimální povinné administrativy.
Teprve potom budou podniky prosperovat a mohou vyplácet zaměstnancům mzdy. Pak budou i benefity, růst mezd, a každý se bude moci vlastním přičiněním zasadit o naplnění svých sociálních práv (co to je takové "sociální právo"?) a jistot.
Opačný přístup (každému podle jeho práce...) se testoval mimo jiné i v této zemi, a s dosti ubohými výsledky. Děkuji, nechci.
Aby jakýkoli podnik mohl prosperovat, musí si jeho zboží někdo koupit. Když lidi nebudou mít peníze, nebude, za co by si zboží kupovali, podniky nebudou mít zakázky. Takže příčinná souvislost je opačná: Jen koupěschopná poptávka je NUTNOU PODMÍNKOU prosperity podniků. Nikoli opačně.
Na co budou podniku nižší daně, když nebude mít pro koho vyrábět? Aby mohl podnik zaměstnat lidi, potřebuje mít zajištěný odbyt zboží a ne nějaké nízké daně. Když bude mít odbyt, bude schopen zaplatit i vyšší daň. Když ten odbyt mít nebude, nepomůžou mu ani nižší daně.
Nemám nic proti vytváření příznivého prostředí pro podnikání nebo zjednodušování administrativy, pokud si pod tím nepředstavuješ, že si zaměstnavatel udělá ze zaměstnanců spotřební zboží, které nakoupí, když se mu to hodí, a bez jakékoli sociální odpovědnosti odvrhne, když ho přestane potřebovat. Lidi (zaměstnanci) nejsou nějaká surová ruda, ze které se vymačká a vytěží, co půjde, a hlušina se odhodí na hromadu - státe starej se... Musí pro zaměstnavatele existovat nějaká pravidla (zákony, regulace), jak s pracovní silou zacházet, pokud je zapojena do pracovního procesu, a pravidla na to, jakým způsobem se budou zaměstnavatelé finančně podílet na péči o tu "hlušinu" poté, co ji jako nepotřebnou vyvezou na haldu.
Medvěde Medvěde... zase vycházíš ze strašně zjednodušené situace, kdy koncoví zákazníci nakupují přímo, nebo téměř přímo od výrobních firem. Takhle můžeš psát tak leda o potravinářích. A ještě jenom o některých. Naprostá většina průmyslu vyrábí pro jiné firmy (suroviny, polotovary, stroje, zařízení atd. atd...) Tam ty tvoje principy sice platí, ale s óóóbrovským zpožděním. A úplně zapomínáš na podstatný export. Tam poptávku nejenže od nás pořádně neovlivníš, ale vyššími daněmi znesnadňuješ firmám život v mezinárodním konkurenčním prostředí. Fakt, drž se radši od politiky dál...
Ano, pro mě jsou v centru zájmu lidi, nikoli podniky. Budou se mít lidi lépe, když budou podniky kšeftovat jen mezi sebou? Těžko, protože by to byla jen uzavřená cirkulace, kdy se budou hodnoty jen přelévat z jedné kapsy do druhé. Na konci přece VŽDY musí být koncový spotřebitel a je jedno, jak složité "kolečko" výrobek udělal mezi podniky, než se ke konečnému spotřebiteli dostal. Ale to už se dostáváme k jiné otázce: Jaké procento svého výkonu sežere ekonomika sama o sobě a jaké procento jejího výkonu poslouží skutečnému spotřebiteli.
Export není samospasitelný. Za prvé většinou vyvážíme na trhy, které se potýkají s naprosto totožnými problémy jako ten náš, takže vlastně jen zvětšíš měřítko, ale principy, problémy a jejich řešení zůstávají stejné. Ale dík za tu myšlenku, protože jsi mi dal příležitost si přihřát polívčičku v další oblasti: sjednocení daňové a sociální politiky alespoň v rámci EU. Pokud by v takovém měřítku platily stejné daně, nikomu by se tím život neznesnadňoval. Vyšší daně by nepředstavovaly konkurenční nevýhodu a na druhou stranu by vyčůrané vlády některých zemí neprofitovaly z daňového dumpingu (daňových rájů).
Fajn. Budeme koukat jen na pekárnu. Mlejn a hnojaře pomineme. Zrovna tak výrobce tuků, cukru, kvasnic. Ti přeci kšeftujou jen s tou pekárnou. A co s výrobcema zařízení pekárny. Tohle přeci lidi vůbec nepotřebujou. Co na tom, že bez toho zařízení pekárna nepojede... Na to navazuje dodavatel zařízení pro ty mlýny a dodavatelé těm výrobcům zařízení. A tyhle řetězce jsou naprosto ve všech odvětvích. Tvůj výrobce kola taky ty trubky nenašel na ulici a nesvařil to prstem.
jak může bejt filozof takhle "krátkozrakej"...
To není krátkozrakost. Nepodsouvej mi, že bych netušil, že výrobek musí od těžby nerostů projít spoustou "zastávek", než se dostane ke konečnému spotřebiteli. Říkám jinou věc: Všechny tyto zastávky budou k ničemu, pokud finální výrobek nenalezne svého konečného spotřebitele. Takže je jedno, kolikrát a za kolik si podniky mezi sebou prodají materiál a nehotové prefabrikáty. Nejdůležitější je, aby si finální výrobek někdo koupil.
Když lidi nebudou mít peníze, nic si nekoupí. Když si nic nekoupí, neutrpí tím jen prodejci a výrobci finálních výrobků a služeb, ale i celý řetěz jejich subdodavatelů. Když si lidi nekoupí ty koláče, tak nikomu nepomůže, že někdo vypěstoval obilí či cukrovou řepu, umlel mouku či vyrobil cukr, bude úplně na houby, že vyrobí kvalitní zemědělské stroje, zařízení pekáren a mlýnů.
Když tedy budeš pomáhat podnikům a ne lidem (konečným spotřebitelům), nic to neřeší - budou si posílat suroviny a prefabrikáty mezi sebou - a nic. Nebude-li finální poptávka, cirkulace materiálů a nehotových výrobků nebude dávat smysl. To je taky obsahem hesla, které v této podobě razím už od dob komunistů, že ekonomika musí sloužit lidem, nikoli lidé ekonomice.
Když zkrachujou výrobci, lidi budou mít peníze, ale nebudou mít co kupovat. Měli bychom tedy podporovat výrobce, aby lidi měli co kupovat?
Když budem podporovat výrobce, budou výrobky, ale lidi nebudou mít peníze a nic si nekoupí. Měli bychom podporovat lidi, aby měli peníze na nakupování?
Neřešitelné..
Error
Je moc hezký, že jsi najednou ocitoval můj předchozí příspěvek svými slovy. Akorát bys to nemusel podávat tak, jako že mi tím něco vyvracíš... :-)))
Jasně, že je potřeba finální výrobek prodat (tak funguje kapitalismus, na rozdíl od socialismu). Ale nemůže toho být dosaženo tak, že se lidem "rozdají" peníze nepodložené vyprodukovanou hodnotou. To je jen cesta k inflaci. Pokud by musel kterýkoliv výrobce zvýšit platy bez zvýšení produkce, musí nutně i zvýšit ceny. Efekt ? Pro zaměstnance nula. Víc dostane, ale zároveň víc zaplatí.
Správná cesta je ta, kdy se z útlumu probere firma a ze zvýšených zisků navýší platy a bebefity (tak to tady bylo před rokem a půl - a lidé utráceli jak o život).
V současnosti bude ale ta setrvačnost trochu delší. Dva nebo tři roky lidé budou splácet spotřebitelské půjčky z minulých let...
To je pořád dokola. Nikdo lidem žádné peníze nerozdává. To by si ty peníze stát musel tisknout. Peníze se prakticky jen přerozdělují, přelévají z jedné kapsy do druhé. Stávající peníze nějakými hodnotami podložené jsou a to se nezmění tím, že je někam přesuneš. Takže z toho žádný inflační tlak vzniknout nemůže. Ekonomiku může rozběhnout jen KONEČNÁ spotřeba, nikoli výroba na sklad nebo kšefty pouze mezi podniky navzájem. A konečnou spotřebu nemůžeš zvýšit jinak než tím, že že stimuluješ KOUPĚSCHOPNOU poptávku. A můžeš si vybrat: Buď využiješ existující poptávky a posílíš její koupěschopnost (víc peněz mezi normální lidi), nebo využiješ existující koupěschopnosti a vytvoříš zde umělou poptávku.
Pravice si počíná tak, že přihrává stále více peněz těm, kteří jich už mají hodně (krmí přežrané - nutí je spotřebovávat ještě víc). Levice chce tento trend zvrátit a dostat víc peněz tam, kde jich je nedostatek a kde přitom existuje reálná (ale zatím nekoupěschopná) poptávka po zboží a službách.
"Lidi (zaměstnanci) nejsou nějaká surová ruda, ze které se vymačká a vytěží, co půjde, a hlušina se odhodí na hromadu - státe starej se..."
Ano, to, že se všichni spoléhají na to, že se stát postará, je zásadní chyba. Kdyby tomu tak nebylo, musel by si každý jeden zaměstnanec uvědomit své potřeby a předem si smluvně zajistit svá práva.
Námitka, že zaměstnanec je nahraditelný, když nepřijme nadiktované podmínky, tak bude odmítnut a nahrazen jiným, neobstojí. Ve skutečně liberálním prostředí, tedy v dostatečně příznivém prostředí pro podnikání, by si chytřejší zaměstnanci založili další firmy, a nabídka a poptávka po práci by se vyrovnala.
Celá nerovnováha na trhu práce je imho způsobena výhradně nesmyslnou státní regulaci, která příliš zvýhodňuje zaměstnance a znevýhodňuje zaměstnavatele. Pak je příliš málo zaměstnavatelů a příliš mnoho zaměstnanců. Rostoucí nezaměstnanost je toho důkazem.
Ale ten stát je tady přece právě od toho, aby předcházel sociálním rizikům a ta vzniklá řešil. Ty voláš po smluvním zajištění svých (sociálních) práv a nevidíš, že tato smlouva tu už existuje. Občané jsou v tomto právním vztahu zastupování právě tím státem.
To, že by si každý odmítnutý zaměstnanec měl zřídit svou firmu, je čirá utopie. Všichni přece podnikat nemůžeme. Někdo taky musí pracovat... To je úplně stejná logika, jako když pan Václav Klaus občanům říkal:"Chcete-li něčeho dosáhnout, založte si svoji vlastní politickou stranu." Jenže společnost se neskládá jen z politiků - stejně jako ekonomika nejsou jen podnikatelé.
Tvoje poslední myšlenka je mírně řečeno úsměvná. Kdyby stát svou regulací nadměrně zvýhodňoval zaměstnance, pak by na tom zaměstnanci byli finančně v průměru líp než podnikatelé. A tomu snad ani Ty nevěříš...
V jistém slova smyslu občané zastupování jsou. Ale jsou zastupováni špatně a zhusta proti jejich vlastním zájmům. A co je nejhorší, nejsou zastupování na základě své svobodné vůle projevené např. zmocněním k zastupování, ale na základě zvůle státu.
Já někde píšu, že by měl každý zaměstnanec zřizovat firmu? Nebo mi zas něco podsouváš, co pak lacině vyvrátíš, a budeš se tvářit, že vyvracíš mou myšlenku?
Začít dělat na živnosťák bez zaměstnanců je triviální, vlastně veškeré komplikace, které s tím jsou spojené, jsou způsobeny jen státní regulací.
Jeden organizačně nadanější, co založí firmu, vytvoří třeba dvacet pracovních míst pro další, kterým stačí jen a pouze ochota pracovat. To je docela silný argument pro větší podporu podnikání, zejména redukcí státem vyžadované administrativy, zrušením koncesí, snížením daní a dalším odbouráváním státní regulace.
Ano, myšlenka je té Klausově podobná (ostatně Václav Klaus má občas skoro stejně dobré myšlenky jako já;-)), a podobně špatně jsi ji pochopil.
Tvůj poslední odstavec je jen další nepochopení podstaty problému: finanční výnosy z podnikání jsou sice větší, ale příliš málo v porovnání s povinnostmi a zodpovědností podnikatele, takže motivují příliš málo lidí k podnikání. Třeba já jsem zrušil živnosťáky, a jsem jen zaměstnanec. Šikana ze strany státu mi za to nestojí. Zabírám tak pracovní místo někomu jinému, kdo by mou práci mohl dělat a současně nevytvářím pracovní místa pro další zaměstnance.
Že jsou občané často zastupováni v rozporu se svými zájmy, je ale výsledek toho, jak volili. Vidím to kolem sebe na každém kroku - například důchodce nebo jiného "obyčejného člověka" volícího ODS, jejíž předseda ho naprosto nepokrytě (a hlavně sprostě) posílá do řiti, nebo naopak podnikatele volící třeba komunisty.
Ano, píšeš, že se chytrý zaměstnanec, který nenajde práci nebo o ni přijde, může bránit tak, že si založí firmu. Cituji: "Ve skutečně liberálním prostředí, tedy v dostatečně příznivém prostředí pro podnikání, by si chytřejší zaměstnanci založili další firmy, a nabídka a poptávka po práci by se vyrovnala." Z této Tvé myšlenky mi vyplývá, že když nebudu mít práci a nejsem vyloženě blbej, musím si založit vlastní firmu... Takže já se jen netvářím, že vyvracím Tvou myšlenku. Já reaguju přesně na to, co jsi napsal.
Mám pocit, že si to představuješ nějak moc jednoduše. Když nějaká firma propouští, tak asi proto, že nemá v oboru zakázky. A Ty propuštěným zaměstnancům doporučíš, aby si ve stejném oboru založili vlastní firmu... To si opravdu myslíš, že ta nově založená firma bude ty zakázky najednou mít a že zaměstná všechny ty propuštěné a možná ještě někoho navíc?
Myslím, že Klausovy "myšlenky" chápu až moc dobře. Možná tak dobře, že by se mu to nelíbilo. Vidím mu až do žaludku. Je to nadutej arogantní ješita, který těmi svými "hraběcími radami" chce jen ukázat, jak je výjimečný: "Podívejte se, kam až jsem se vyšvihl JÁ. Počínejte si stejně jako já a uvidíme, jestli budete stejně dobří. Nedokážete-li to, tak držte hubu a krok."
S tou státní šikanou nevím. Já pracuju na živnostenský list prakticky od "revoluce" a žádnou jsem nezažil. Jo kdybych chtěl někoho zaměstnat a žít z JEHO práce, pak SAMOZŘEJMĚ musím počítat s tím, že budu muset dodržovat přísná pravidla...
By mě opravdu zajímalo, kde si v tomto "Ve skutečně liberálním prostředí, tedy v dostatečně příznivém prostředí pro podnikání, by si chytřejší zaměstnanci založili další firmy, a nabídka a poptávka po práci by se vyrovnala." našel, že tu firmu si založit MUSÍ. Mně z toho vyplývá, že by si jí ti jedinci založili, jelikož by si sami spočítali, že je to pro ně lepší, než být zaměstnanci, nikoli, že by si firmu založit museli.
Mně z té formulace vyplývá, že ti, kteří by tak neučinili, by byli hloupí. Ale to podstatné je, že v situaci, kdy podnik propouští pro nedostatek zakázek, nedává smysl zakládání nových firem se stejným nebo podobným výrobním programem.
Zkouším si to představit na své branži: Jako zaměstnance jazykové školy mě propustí, protože není dost lidí ochotných se učit německy - a já si jako propuštěný učitel němčiny založím firmu na výuku tohoto jazyka, o který je tak malý zájem, že jazykovky propouštějí jeho učitele? Fakt si myslíš, že je to pro propuštěného učitele takhle lepší než být zaměstnancem?
Jasně že ne - v tom je přece ten vtip. Zatímco velká firma asi ze dne na den předmět své činnosti nezmění, ten jednotlivec - popř. s několika málo zaměstnanci - se může vrhnout na něco úplně jiného, kde zatím poptávka je.
Pokud někde vznikne nějaká nová poptávka, zmocní se jí zase nějaký jiný zaměstnavatel, který ji pokryje svými zaměstnanci. Aby si všichni propuštění zaměstnanci zakládali své vlastní firmy a mysleli si, jak velkým zaměstnavatelům vytřou zrak, je čirá utopie.
A co tvoje "hraběcí" rady a tvoje výjimečnost, Medvěde? Sobě nevidíš až do žaludku? Tak konečně vezmi malé zrcátko podívej se si tam z druhé strany.
"Podívejte, kam až jsem se vyšvihl JÁ."
Nelyžuju, nebruslím.
Letadlem nelétám, autem nejezdím.
Městskou hromadnou dopravu nepoužívám.
Na kole toho za rok najezdím stejně jako autobusem.
Pěšky toho za rok nachodím tolik, jako najezdím vlakem.
"Počínejte si stejně jako já a uvidíme, jestli budete stejně dobří. Nedokážete-li to, tak držte hubu a krok."
Přestaňte volit ODS. Zbavte se aut. Nepijte alkohol, nekuřte, neberte drogy. Přestaňte jezdit zbůhdarma na kole. Žijte skromně jako já a uvidíme, jestli budete stejně dobří. Nedokážete-li to, tak držte hubu a krok, protože JÁ jsem nejlepší a mám právo vás FOR EVER kritizovat.
S tím skromným žitím bych to zas tak skvěle neviděl. Podle toho co tu již dříve psal, tak s příjmy, které mají mnozí by on nevyšel.
Každé jeho slov musíš brát tak, že má dva významy.
Např.: slovo "skromný" znamená "vydělat až 1mil. ročně", "žít v nájemním bytě pro bohaté"
"omezit zbytečné přepravování" znamená
"v mládí procestovat celou Evropu"
"tolerance a inteligentní spolupráce" znamená "závisláky zavírat do rezervací", "úmyslně zastávat extrémní názory a odmítat je změnit", "označit chobotnici za chrchel a rozšlápnutý cedník", "označovat řidiče za potenicální vrahy a za zloděje"
"žil na hranici bídy" znamená "velkoryse investovat do vzdělání svých dcer"
"zřícenina" znamená "nová střešní krytina, spravený komín a odvodněné základy"
"zodpovědný" znamená "pořídit si velkou rodinu bez vlastního bydlení", "jezdit po zasněžených kostkách z prudkého kopce bez přilby a na letních gumách", "odmítat pojištění"
atd., atd. atd. :-)
No, a jak řeší socialistický stát strukturní nezaměstnanost? Vyplácí masově podpory v nezaměstnanosti a z běžné změny zaměstnavatele udělá dlouhodobě nezaměstnané. Nechat lidem příležitost postavit se na vlastní nohy je to nejlepší co lze udělat.
Ad Klausovy myšlenky: MYSLET znamená něco jiného než VĚDĚT. Ty lacině napadáš Klause na základě svých dojmů, pár frází vytrhaných z kontextu a připisovaným mu pisálky.
Tipněte si autora projevu (a zkontrolujte si to sami googlem);-)
"Nakrmíme celý národ. Dělnictvo i rolnictvo bude dostávat spravedlivé mzdy za svojí těžkou práci pro vlast a potřebným pomůže prostřednictvím sociálních dávek. Postavíme novou, spravedlivou společnost. Práce bude dost pro všechny a pokud se nám někdo postaví a bude chtít zhatit náš smělý plán, tak s ním nelítostně zůčtujeme. Nikým si nedáme vzít myšlenku sociálně spravedlivého státu a socialismu.!"
Jsi OSVČ, tak tě žádné dovolené nemusí zajímat a svátky rovněž ne...
Můžeš si klidně slavit kdy chceš co chceš.
To není vůbec pravda. Mně naopak svátky moje "podnikání" nesmírně komplikují. Co mi pomůže, když prohlásím, že budu učit i ve svátek? Když budou mít moji klienti volný den, těžko mi přijdou na němčinu do nějakého firemního kursu nebo na soukromou hodinu. Pro mě to znamená jediné: Jakýkoli státem nařízený svátek pro mě znamená den bez jakéhokoli přijmu.
Velmi podobné je to s jarními prázdninami. Pro mě znamenají jen propad příjmů. A navíc jich sám nemůžu využít pro vlastní volno, protože mám klienty z různých oblastí s různými termíny prázdnin, takže díky jarním prázdninám jedu několik týdnů vlastně "na půl plynu" - opět s následkem nižšího příjmu.
Kdybych podnikal v něčem, co nevyžaduje osobní přítomnost klienta (třeba kdybych opravoval kola), tak bych si na ten sváteční den mohl nějakou práci nechat, ale takhle?
A že bych si mohl slavit svátky kdy chci? Ano, ale jen za cenu, že bych odřekl hodiny někomu, kdo v daný den svátek nedrží. Mně svátky ani dovolenou totiž nikdo neproplácí.
Úplně nejhorší jsou pro mě "slavné májové dny". Od té doby, co poslanec Miloš Zeman někdy v roce 1990 v parlamentu prosadil, že slavit se bude 8. květen místo devátého, vychází První máj a "Děň pobjédy" na stejný den v týdnu. Takže abych své klienty (kteří mají tu smůlu a vyšel na ně zrovna tenhle den v týdnu) nepřipravil na tři neděle o výuku, jsem nucen jim nabídnout náhradní termíny a "vmáčknout" je na ty dva týdny na jiný den, což je pro mě na jednu stranu značná organizační zátěž a navíc na to klienti ne vždy přistoupí, což pro mě zpravidla znamená opět jen propad příjmů.
Jo aha, tak takhle liberálně ty jsi svůj příspěvek myslel. Naše svoboda opět končí tam, kde začíná ta tvoje. Na prvním místě jsou tvoje potřeby a tvůj výdělek, pak teprve je možno vzít v úvahu i druhé...
Ještě že jsi schopen jen tady "tlouct na prázdno hubou". Představa, že by jsi svoje názory tlačil do zákonů, to by jsme teprve poznali, co je to demokracie a svoboda...
nebylo by to ale kdyby to volno měl uplně každý uplně jinak pro tebe osobně ale nakonec ješt ěmnohem horší? Podle mne ano. Dělalo by ti to stejné problémy, jen ve větším počtu dní v roce a navíc by to bylo nepředvídatelné, protože zjistit předem, kdo kdy slavý jaký svátek, by bylo organizačně strašně náročné. takhel to víš předem a můžeš se na všechno připravi a nějak reagovat... nebo ne?
To fakt nevím. Je to možné. Domnívám se, že by těch svátků lidi během školního roku slavili podstatně méně a že by si to spíš přilepili k letní dovolené, což by mi tak nevadilo. Na druhou stranu si nemyslím, že by někdo musel pracně zjišťovat, kdo kdy slaví nějaký svátek. Mohla by to být stejná data jako dnes, jen by se změnil jejich status: namísto dne pracovního klidu by se jednalo o den, kdy má každý zaměstnanec (až na předem vytipované provozy) právo na čerpání dovolené.
Rozhodně ale to moje odmítání oficiálních svátků není motivováno nějakým mým sobeckým zájmem. Připadá mi to prostě jen nefér vůči lidem, kteří například nejsou spjati s katolickou či jinou křesťanskou vírou a "křesťanské" svátky jsou jim ukradené, nebo vůči lidem, kterým nic neříkají historické mezníky typu 1.5.1886, 28.10.1918, 8.5.1945 nebo 17.11.1989.
Naopak - právě upozorňováním na tato data se alespoň minimálně drží v povědomí lidí, co to vlastně bylo za dny.
Jinak by 99,9% národa vůbec netušilo, že se něco a co vlastně událo.
A jak jinak lidi upozornit než tím, že je prostě svátek :o)))
Oficiální svátky VŮBEC nejsou nefér vůči lidem, kteří nejsou spjati s katolickou či jinou vírou a "křesťanské" svátky jsou jim ukradené, nebo vůči lidem, kterým nic neříkají historické mezníky.
Je to úplně naopak. Tito "ignoranti" (počítám k nim i sebe) si užívají dnů volna, PŘESTOŽE nejsou spjati s katolickou či jinou vírou a PŘESTOŽE jim nic neříkají historické mezníky.
Kdyby totiž byli VŠICHNI lidé takoví "ignoranti" (jako já), nebyly by ŽÁDNÉ oficiální svátky.
Od nás "ignorantů" je naopak nefér, že si užíváme volných dnů, na jejichž vzniku nemáme žádnou zásluhu.
Z tohoto hlediska je Jurimírovo aktivita chvályhodná :-)
Já chci aby byl každý pátek svátek :o)))
"Placený svátek", to je něco jako "sleva zadarmo". Kdyby průměrný Čech netrávil měsíc a půl ročně mimo práci, možná by si nemusel tolik stěžovat na výši své mzdy.
K textu petice jsem si poznamenal pár bodů:
1) Argument, že svátků je vlastně jen 12, protože dva připadají na stejné datum, je přesně v tom duchu "svátek je, když nemusím do práce".
2) Všimněte si, že seznam zemí, které mají svátků více než my, se vůbec nepřekrývá se seznamem zemí, kde jsou svátky pohyblivé. Třeba v Anglii jich máte jen 8.
3) Petice prosazuje termín římskokatolických Velikonoc, přitom se ale odkazuje na křesťanskou tradici obecně.
4) Tvrdit o Velikonocích, že jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, je pokrytecké. Pro valnou většinu křesťanů jsou mnohem důležitější Vánoce, ať se to teologům líbí, nebo ne.
ad 3) Evangelíci tusím slaví Velikonoce ve stejném termínu jako katolíci? To že je slaví pravoslavní jindy není dáno odlišnou vírou, ale tím, že pro výpočet používají juliánský kalendář. Řekl bych, že u nás ve střední Evropě je to "obecná křesťanská tradice".
ad 4) Jsem přesvědčen o tom, že pro většinu praktikujících křesťanů jsou Velikonoce významnějším svátkem (ostatně připomínají si je při každé mši). Jinak je to ale úvaha na úrovni mám raději tatínka nebo maminku?
Při každé mši si připomínají kromě ukřižování toho pána také jeho narození (tj. Vánoce) a život.
Pokud jde o oslavy a jejich přípravy, jednoznačně Vánoce vedou u většiny křesťanů, to mi nikdo nevymluví.
Příprava na Velikonoce by měla spočívat v 40 dnech odříkání a rozjímání, ale kdo to dodržuje? Většina křesťanů se i teď stravuje stejným způsobem, jako mimo půst, nakládá si stejně práce, po práci dělá totéž a když jejich děti mají narozeniny, tak je normálně oslaví, jako kdyby byl červenec.
Největší sláva v roce by měla být Neděle Zmrtvýchvstání. Jasně, vystrojí se slavnostní oběd, ale ve srovnání se štědrovečerní večeří je to slabota...
Petici jsem podepsal už dávno, jsem konzervativní a myslím, že právě svátky by měly být tradiční.
Nejsem pro totální rozvolnění svátků do nějaké pohyblivé dovolené, protože se domnívám, že právě relativně pevné datum svátků udává mému životu i životu mé společnosti určitý řád a pravidelnost, což byla hlavní úloha svátků od praprapradávna. Kromě toho společnou oslavu některých svátků (konkrétně např. sv. Václava) pokládám za téměř jedinou bezpečnou a přípustnou formu pěstování zdravého vlastenectví (a to je u mě co říct, protože jinak se takových věcí spíše hrozím).
Že je ve státní svátek volno je pro mě především praktické - to, že musím o Velikonocích do práce, bych považoval za porušení svého práva na svobodu vyznání (nebo jak se to jmenuje :-)), kdybych a)měl na takové módní žonglování se slovem "právo" žaludek a kdybych b)jako učitel neměl v ty dny stejně většinou volno.
Osobně jsem tedy za zavedení státního svátku na Velký pátek a naopak zrušení jistého nesmyslného svátku, při kterém jak magoři oslavujeme vznik státu, který neexistuje... ;-)
on je ten říjen pokud vím nden české státnosti ne? Tedy se tím míní cosi, že jsme si tehdy po staletích začali vládnout zase sami, že nám nevládli okupanti. Já bych to nechal. To že se ten stát pak měnil a ořezal s tím nesouvisí. Prostě si tehdy vládnou češi sami...
On možná spíš myslí 1. leden, vznik současného státu. Alespoň já to jako státní svátek nevnímám, na rozdíl od 28. října. Je to den střízlivění (kdybych tedy na Silvestra pil). Možná je to vlasně správně. Trochu jsme oslavovali pád komunismu, a když jsme se začali probírat z kocoviny, vznikl nový stát rozpadem původního.
Míním 28. říjen.
Habsburkové nebyli okupanti, byli to čeští králové, na český trůn zvolení podle tehdy platných právních norem (zejména např. Zlaté buly sicilské). Jako právoplatní čeští králové se také chovali. Například v roce 1618, kdy se proti nim čeští šlechtici ze zcela zištných a osobně prospěchářských důvodů vzbouřili, vzporu silou potlačili a vináky potrestali na hrdle. Chovali se při tom vcelku citlivěji, než mnozí jejich tzv. "čeští" předchůdci na českém trůně (například Přemyslovci Václav I. nebo Václav II., ti podobnou situaci řešili zatraceně tvrdě). Za okupanty je tedy označit nelze ani náhodou... :-)
1. leden mi taky nepřijde jako dobrý státní svátek. Já osobně bych jako státní svátek bral 28. září, tedy svátek sv. Václava. Je to náš nejstarší "státní svátek", tedy den, který byl už před tisíciletím vnímán jako mimořádně důležitý pro český stát. Má spoustu výhod: jednak není pouhým výročím události, a tudíž nehrozí, že se změní většinová interpretace události a státní svátek pak bude trapný, dále je jeho historická příčina už natolik zasutá časem, že by byl obecně přijatelný, dokonce ani nábožensky vyhraněný už dávno není. Navíc se právě do tohoto data občas záměrně trefovali i nepřátelé se svými triumfy (např. nacisté s nástupem Heydricha), takže obsahuje i nejedno historické memento... Samozřejmě o nic nejde, ale když už státní svátek, tak z mého hlediska tenhle :-)))
no počkej 28.září na sv. Václava sttání svátek už nějakou dobu je!!!
Jasně, blbě jsem se vyjádřil. Šlo mi o to, že maximum těch oficiálně tlačených oslav se nesmyslně soustředí na 28. října, což je datum pro současný český stát asi tak stejně relevantní jako třeba 27. květen. Já bych to namísto toho namířil právě na 28. září.
Je to vůbec zmatní pojmů. Státní svátek by dle mého měl být jen jeden, který má nějaký zásadní jednotící význam pro stát, ostatním by se tak říkat nemělo. Byly by to... no, prostě svátky. :-)
28. říjen 1918 sice nijak extra neoslavuju, ale je to pro mě nesrovnatelně důležitější a památnější den než nějaký 1. leden 1993. To první datum vnímám jako (byť částečně problematickou) emancipaci českého národa, která formou čechoslovakismu pomohla i emancipaci národa slovenského (bez 28. října 1918 by dnes nebylo samostatného Slovenska), zatímco rozdělení federace vnímám jako obrovskou zradu a politickou ostudu: Dva ješitní (za hranicí poruchy osobnosti) kohouti se nedokázali snést na jednom smetišti, a tak si ho za zády obyvatelstva jednoduše rozparcelovali a zneužili tím moc, kterou jim dali do rukou voliči. Přitom rozdělení federace nebylo předmětem volební kampaně ani nebylo v programu žádné relevantní politické strany. Proto mluvím o zradě a zneužití moci.
A přitom stačilo málo: referendum v obou částech federace. K rozdělení pak mohli přistoupit v případě, že alespoň v jedné z nich by pro to byla většinová vůle. Ale nic takového se nestalo. Dnes se můžeme jen dohadovat, jak by taková referenda tenkrát bývala dopadla. Možná bychom se divili.
víš, až do do jugoslávských událostí bych s tebou vlastně částečně souhlasil byli to političtí ješitové.
Jenže od tý doby kdy se v dějišti olympijských her vraždily sousedi, celá města byla zničena a bombardována jugoslávskou armádou, následně se v rámci obrany dělaly masakry i na druhé straně a závěrem se vyvražďovaly celé ročníky mužů pod dohledem OSN, od tý doby si říkám , zaplať pánbů, že šli Slotové , Ivanové Sýkorové a další kleronárodovci do pr......
Jak dlouho myslíš, že by jsme čekali na Slovenskou Osvobozeneckou Armádu ?
To je velmi laciná paralela. Historický vývoj a souvislosti byly v našich podmínkách diametrálně odlišné než v Jugoslávii. Z tamního vývoje bych tedy strach neměl. Kromě toho píšu, že pokud by se nejméně jedna část federace vyslovila pro rozdělení, bylo by provedeno. A proč by se měla formovat nějaká "Slovenská národně osvobozenecká armáda" v okamžiku, kdy by se většina slovenské (i české) populace vyslovila pro zachování federace?
Vždycky když slyším slovo LACINÝ v diskusi, tak zpozorním.
Např laciný antikomunismus atd ...
Prostě je to slovíčko, které se používá k utlučení protivníka, když nejsou argumenty.
PS : není přece důležité jestli je většina populace proti něčemu. Důležité je holenku jak agresivní je menšina...........
teda vy jste z toho udělali politickou sr..ku :-(
Hm, asi jsem k tomu výrazně přispěl tou svou "provokací" o 28. říjnu... Omlouvám se. :-(
neřekl bych že jakákoli zmínka o 28. říjnu nějak souvisí s nezaměstnaností, daněma a bůh ví čím ještě....
Mohl bych to sice mazat, ale nechci. Jednak to považuju za cenzuru a za druhé je to možná lepší tady než v jiným tématu. Ale kdyby si těch pět lidí, co se baví stále o tomtéž v každém druhém tématu založili nějaký svoje téma a tam se šli hádat o tom, co nikoho jinýho nezajímá (nikdo jiný k tomu nepřispívá) bylo by to moc fajn... Mě to vadí jen proto, že dlouho trvá než se tímhle odpadem člověk prokliká k tomu, co je zajímavý
Popravdě cos vlastně čekal od debaty o Velkém pátku ?
Nejni snad nic bližšího politice než debata o státních svátcích, proč se něco slaví a něco né a proč se něco z kalendáře vytratilo ( bylo vytraceno)........
nevím. Jen jsem chtěl, aby to podepsalo co nejvíc lidí a já měl další volný den k vandrování. Debatu o zaměstnaosti, politice atd. jsme nečekal. Mám jiný úhel pohledu. Nevím, jak je to možné ale v podstatě nikdy ať se bavím s kýmkoli o čemkoli neskončím u politiky. A když tak je po dvou třech větách po "debatě", protože zkrátka není o čem mluvit a hlavně proč.
Mě tyhle debaty hrozně připomínají má zhovadilá léta strávená nad půlitrem v hospodě, kde se chlapi v montérkách hádali často o podobných tématech, jen při tom používali véce jadrnějších výrazů. Smasl toho, jesem nechápal tehdy ani teď...
Věrozvěsty sem, voly do němec, upálenej kněz, rudý 1. máj, to jsou ty Vaše státem zorganizovaný svátky.
My vidláci slavíme jen Den daňové svobody, to si vždycky voddechnem a pak 17.11. Jen, aby nám to časem nesplynulo.