V Práglu je klid a vše jezdí jako obvykle...
Jo, taky jsem to teď zjistila, tak se omlouvám za zmatky. Byla jsem včera ve škole, tak jsem zprávy nesledovala... Že by měla být stávka mi došlo až dnes, když jsem otevřela mejla a našla jsem tam, že se kvůli stávce nekoná angličtina...
já jo :-D
2X
1. u nás někde v Běchovicích byla bouračka a tak MHD nejela a nejela, nakonec použit kolega s autem v rámci nouzového plánu pro mě dojel přes Koloděje ... takže já jsem prosím pěkně stávku prožil...
2. po otevření nakole kdy mé vymazlené téma stávka MHD a lstivý odboráři Argo a Spiliu byly stávkokazecky nahrazeny tvým tématem Stávka... :-D
Tak jak to vlastně dopadlo. Bylo kolem toho tolik humbuku, ale když se asi na něčem dohodli, tak to nenapíší ani na seznamu. Víte někdo něco?...
No, prý nebyla, ale kdy vlastně byl aodvolaná, to netuším...
Prohledala jsem teď idnes a našla jsem tam ze včerejška z poledne zprávu, která stávku ještě nevylučuje
http://zpravy.idnes.cz/prehledne-kde-lze-cekat...
dnes v devět už jdou zprávy, že ji mají odboráři stále v záloze
http://zpravy.idnes.cz/stavku-mame-porad-v...
ovšem co mě pobavilo, to je zpráva z dneška http://zpravy.idnes.cz/zrusena-stavka-stala...
docela bych těm hajzlíkům zvaným ČD přála, aby museli škody, které krajům nadělali, uhradit :o)))
No já nevím, ale první co na mne včera už po obědě vybaflo, bylo právě tohle ;-)
http://www.novinky.cz/domaci/193741-odborari...
No vidíš a na seznamu a idnesu nic...
No nevím, nevím, jestli nic :-)
http://ekonomika.idnes.cz/stavka-v-doprave...
Klasika... Čím dál víc mám na naše média horší a horší názor :-( Píší jen to co se jim hodí, a nejvíc ze všeho co mi vadí jsou neúplné informace. Asi je v tom záměr, jinak si to už nedovedu vysvětlit...
P.S. S tou stávkou se také vyznamenali. Ona to vůbec nebyla záležitostí jen odborů, ale tentokrát je kupodivu svým způsobem podporovali i zaměstnavatelé. A to, pokud jsem všude dobře četl, jaksi už nikdo z nich veřejně nenapsal, protože by se to nehodilo do všeobecného kapitalistického hodnocení "odbory jsou špatné"... V práci mám v mailu jedno docela zajímavé shrnutí celé téhle patálie a vychází z toho trochu něco jiného než nám do hlavy cpala média...
Tak tak, lituji lidi kteří si udělají o něčem obrázek po přečtení blesku či shlédnutí zpráv na nově. Nejhorší na tom je, že se těmto bulvárům přibližují i všichni ostatní, včetně veřejnoprávních médií. Médiím prostě věřit nelze, k tomuto názoru sem došel jednoduchým způsobem. Pokud píši něco o oboru v kterém se pohybuji a kterému rozumím, nestačím se divit hloupostem které vypouštějí mezi lidi. Proto beru z velkou rezervou informace z jiných oborů, kterým nerozumím. Připadá mi že lidé chtějí slyšet samé špatné zprávy aby si zanadávali a někoho odsoudili, no a novináři jim to z radostí poskytnou. V případě když se dotyčný poškozený rádoby zaručenou zprávou brání u soudu a vyhraje, dostane omluvu na stránce kterou nikdo nečte. To známé "na každém šprochu pravdy trochu" dokáže člověku zničit život a to žádná omluva nespraví.
Bohužel mám úplně stejný názor jako Ty :-(
Ano, dokonce jsem to zažil i několikrát osobně a v různých novinách. To jsem se divil, co jsem všechno řekl či slyšel ve stejnou chvíli jako novinář.
A co ještě dodává televizním redaktorům na absurditě je fakt, že už si jsou tak jistí, že ani nemaskují střihy a poskládají si co jim pasuje a člověk který jim poskytl rozhovor je za absolutního blázna. Ale pravda je taková, že České stádo nějaké střihy neřeší, má co chce, zanadává si a obětní beránek je zařezán.
Tak už jsem zjistil odkud vítr vane ;-)
http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/na-pravou...
Jj, naprostá neschopnost našich zákonodárců pracovat a dodržet sliby. Po přečtení je jasné co je ta ODS zač, oni vlastně ani neví oč jde, oni jen ví co si přečetli v blesku, jsem nestraník. Takže ne ti lstiví odboráři jak se tu někteří snaží pořád dokola blekotat, jou, újezďák atd.. Toto se týká všech, nejen nádražáků a snad poprvé jsou pospolu zaměstnavatelé s zaměstnanci.
Myslím, že je to jinak: Někdo už na podzim sněmovnou schválený zákon o zdanění benefitů účelově překroutil a rozšířil do veřejnosti fámu o jejich úplném zrušení. inu volby se tehdy blížily, po jejich zrušení to trochu utichlo. Ve skutečnosti se jedná o DPH placené ze skutečné ceny benefitů, například režijka na dráze by nestála 200 kč, ale 10% z její skutečné ceny, tak jako třeba na Slovensku. Tu stávku potřebovala určitá skupina stran v parlamentu, přeci další volby se blíží...
ODS moc dobře ví, oč jde. Jenže potřebují sbírat body do voleb, tak se to snaží postavit jako nějaký zápas na život a na smrt mezi odbory (případně ještě parlamentní levicí) a zbytkem společnosti, zatímco na základě hlubšího pohledu je jasně vidět skutečnost že to je ODS (+TOP 09), kdo stojí proti zbytku společnosti...
Jako prakticky ve všech těchto střetech nejde o nic jiného než o snahu pravice co nejvíc osekat sociální práva občanů a hlavně kompletně zprivatizovat stát a nechat tak vládnout banky, pojišťovny, a vůbec nadnárodní finanční a průmyslový kapitál.
Čím "štíhlejší" a slabší stát, tím méně zbude věcí, o kterých se bude rozhodovat demokraticky ve svobodných volbách. Až se toto jejich "dílo" podaří, tak tu demokracii vlastně už vůbec nebudeme k ničemu potřebovat... A o to jim jde.
Ona je tu ještě nějaká demokracie?!? Kde?!?
Bohužel těch věcí, o kterých se ještě rozhoduje demokraticky, po zprivatizování velké části veřejného sektoru mnoho nezbylo. Ale pořád se domnívám, že přinejmenším formální znaky demokracie zatím ještě zachovány zůstaly. Že například ve volbách prakticky není z čeho vybírat, je smutný fakt, ale pořád to ještě není manifestační volba kandidátky Národní fronty... Jde tedy jen o to, jak se svými demokratickými právy naložíme.
Záleží jen na nás - voličích, jestli se zdejší politické prostředí nakonec k tomu systému NF nebude sunout samovolně. A nenechte se mýlit tím, že toto nebezpečí hrozí zleva... Obstrukce ODS a TOP 09 ve Sněmovně jsou velkým krokem tímto směrem: Většina je demokratická, jen když má ten "správný" názor. Jakmile většina zaujímá "nesprávný" názor, je zapotřebí VŠEMI PROSTŘEDKY zabránit hlasování a tím i naplnění vůle většiny...
Štíhlejší, rozhodně nutně neznamená slabší.
V konečném důsledku ano. Zeštíhlování státu (zbavování kompetencí) znamená automaticky nárůst moci kapitálu.
To možná sekundárně ano, a není na tom naprosto nic špatného.
Zbavování kompetencí státu především automaticky znamená nárůst moci občanů, a to je (by bylo:-( ) zatraceně potřeba.
Tak tomu sám nevěříš. Moc, kterou sebereš státu, okamžitě uchopí kapitál. Rozdíl bude v tom, že tu státní moc jsi mohl ovlivnit v demokratických volbách, kdežto kapitál se Ti v tomhle ohledu vysměje do ksichtu.
Ty si možná neuvědomuješ jednu věc: Stát jsme my - občané. Ať je stát sebenedokonalejší, pořád jsou zdrojem jeho moci občané. Ty stále mluvíš (píšeš) o státu jako o něčem třetím, co se Tě vůbec netýká, s čím je dokonce potřeba bojovat, a to já považuju za obrovskou chybu. Moc občana a státu jsou spojité nádoby (ubereš z jedné, ubude i z druhé).
Na druhou stranu moc státu a moc kapitálu jsou ve vzájemném komplementárním vztahu: Odkud ustoupí jeden, tam nastoupí druhý. Občan si prakticky může jen vybrat, kým bude ovládán - jestli politickými představiteli, na jejichž výběr má jakýs takýs vliv prostřednictvím svobodných voleb, nebo kapitálem, na nějž nebude mít sebemenší vliv a pro který bude vždycky jen pouhým zdrojem pracovního výkonu a zisku.
Role státu už dávno nepředstavuje to co by měla a jako takový již umí být mnohem horší, než případná moc kapitálu, jelikož kapitál nemá možnost tě k užívání jeho služeb donutit, zatímco stát toho schopen pod hrozbou sankcí je. Rozbujelý státní aparát a moc, kterou na sebe navázal jsou tak ohromné, že občané již nemají možnost ho nikterak kontrolovat, žije si svým životem bez ohledu na volby a názor občana. Jedinou cestou z toho ven je postupné vracení rozhodování do rukou občanů, ale zatím se děje přesný opak. Nebude to dlouho trvat a budeme mít zákon i na to jak používat latrínu. A co nepokryje náš stát, to přijde z EU, kde bují další byrokracie, která se sere do věcí, do kterých jim nic není jenom proto, aby náhodou někoho nenapadlo, jim jejich moc omezit, i když 90 % jejich rozhodnutí je o ničem.
Viděno s povrchu máš pravdu. Kapitál Ti ale nepřipadá horší jen proto, že je stále ještě poměrně účinně kontrolován státní mocí. Jakmile stát oslabíš pod určitou kritickou míru, chování kapitálu se radikálně změní.
Vracení rozhodování do rukou občanů je naprosto v pořádku, ale to neznamená likvidaci státu, nýbrž jeho POSÍLENÍ resp. reformu. Vždyť právě stát s jeho demokratickými procedurami je jediný nástroj uplatňování moci občanů. Otázka tedy nezní "stát - ano nebo ne", nýbrž "JAKÝ stát".
Jedna ze základních funkcí státu je ochránit obyvatele před dravostí a bezohledností kapitálu. Kapitál chce vydělávat, nikoli sloužit.
Určité procento rozhodnutí na úrovni EU je určitě o ničem, ale rozhodně to není 90%. To jen tak vypadá, protože samozřejmě právě ta sporná rozhodnutí jsou nejvíce medializována, takže to vypadá, jako by se v EU nerozhodovalo o ničem jiném než o poloměru zakřivení okurek či banánů.
Dovolím si vyjádřit svůj kacířský soukromý názor: Mám vůči EU své výhrady (místy značné) - asi jako každý, ale začíná doba, kdy nás EU ochrání před nadnárodním kapitálem podstatně efektivněji než národní vlády. Neházejme jí tedy klacky pod nohy. Určitě je dobrá zpětná vazba (rozumná kritika), ale narušování jejího chodu nějakými obstrukcemi, případně dokonce snaha ji zevnitř rozvrátit se nutně a zákonitě obrátí proti jejím obyvatelům, tedy i proti nám. A toto platí tím víc, čím menší jsme země.
Hele mně, už to nebaví. Ať napíši cokoli, předhazuješ mi něco o totální demontáži státu, rušení státu.
Nikdy jsem nic takového nenapsal, pouze roli státu vnímám jako nutnou a nezastupitelnou v menším rozsahu, vítám, když si občané o více věcech rozhodují sami, ty chceš, aby stát rozhodoval o každém prdu a vodil nás za ručičku jako dementy a máš pocit, že stát ví lépe za co utratit peníze, než ti dementní občané.
Takže jestli za kritikou státu a jeho úlohou nejsi schopen vidět něco jiného, než jeho totální demontáž a zrušení, tak nemá cenu dále se o tom bavit.
V tom případě se v podstatě shodneme. Omlouvám se, jestli to vyznělo nějak paušálně. Trochu mi splývá Tvoje argumentace s Joe-CUBEm, který placení daní označoval za olupování občanů, což jsem si nemohl vykládat jinak než úplné odmítání státu jako principu. On to pak korigoval tím, že si představuje daně ve výši 5-10%, což znamená, že i on (stejně jako Ty) v určité míře připouští užitečnost (nutnost) existence státu.
Takže nakonec to vypadá, že se z opačných stran blížíme k jakémusi "kompromisu" spočívajícímu v tom, že stát má sice svoje opodstatnění, ale neměl by zasahovat do ryze soukromých věcí občanů, a že daně je potřeba platit, ovšem jen v rozsahu pokrývajícím nezastupitelné funkce státu, který má absolutně dokonalý systém ochrany proti korupci.
Stejně jako Ty jsi nepsal nic o zrušení státu, ani já jsem nepsal nic o tom, že by měl stát vodit dementní občany za ručičku.
Takže shrnuto: Cílem je dostatečně silný stát odolný proti korupci, financovaný z daní občanů a firem, který nezasahuje zbytečně do soukromí občanů a neutrácí kvůli tomu jejich peníze... Jak tohoto stavu dosáhnout, je ovšem ve hvězdách. Můj názor je, že se toho nedá dosáhnout bezhlavým oklešťováním funkcí státu a jejich privatizací, nýbrž promyšlenou reformou státních institucí.
Máš pravdu v tom, že moc státu a moc kapitálu jsou komplementem: stát je totiž jen služkou těch kapitálově silných. Mocní tě ovládají pomocí státu. Čím více toho svěříš státu, tím více z toho budou profitovat ti nejmocnější, a tím více na to dojedou ti nejobyčejnější lidé.
Vidím to podobně, jen z toho vyvozuju něco jiného. Souhlasím, že v současné době je stát služkou kapitálu, ale za prvé tomu tak nebylo vždy a za druhé míra toho vazalství je u různých států různá. Z toho mi tak nějak plyne, že ještě není nic ztraceno a že je možné proti tomu něco dělat. Přemýšlel jsem, jaká politika prohlubuje ten vazalský vztah státu vůči kapitálu a jaká se mu v rámci možností snaží vzdorovat. A vyšla mi z toho velmi ostrá hranice mezi pravicí a levicí.
Pravicová politika nás jako občany kapitálu zcela bezostyšně zaprodává, kdežto levicová se snaží o udržení autonomního postavení státu vůči kapitálu. V rámci levice je pak ještě rozdíl ve směřování: Komunistická ideologie se snaží kapitál potlačovat až do samého zničení, kdežto sociálně demokratická politika se ho snaží omezovat, držet pod kontrolou a "umožnit" mu, aby lidem sloužil, místo aby je ničil.
Je to jako počínání vůči ohni: Komunisti ho uhasí a pak drkotají zubama, protože je jim zima. Sociální demokraté mu vymezí jakési (menší či větší) ohniště a hřejí se v jeho sálavém teple. Vědí totiž, že oheň (trh, kapitál) je dobrý sluha, leč velmi špatný pán.
Pravicoví politici si podle tohoto srovnání v mých očích počínají jako smyslů zbavení žháři...
Moje smýšlení je tedy v tomto ohledu sociálně demokratické, což ovšem zdaleka neznamená moji identifikaci s ČSSD, ke které mám značné výhrady a také jsem ji až dosud nikdy nevolil.
A teď k Tvé poslední větě: Státu toho chci svěřit opravdu hodně, ale ne proto, abych kapitálu umožnil mě přes státní moc ovládat, nýbrž proto, aby ten stát měl dost síly vydobýt si zpět tu pozici, jakou měl ještě před nějakými padesáti či šedesáti lety, kdy proces internacionalizace kapitálu byl teprve ve svých počátcích a ještě neznamenal konkurenční výhodu vůči státní moci.
Vzhledem k tomu, že proces internacionalizace či vlastně již globalizace kapitálu je dnes v úplně jiné fázi a bylo by těžké ho zastavit nebo dokonce zvrátit, nevidím jinou cestu než integraci státní (politické) moci v rámci EU. A to přesto, že jinak jsem zastáncem přesně opačného principu (decentralizace, rozdrobení, dekoncentrace). Jistou spásu hledám ve sjednocení evropské daňové a sociální politiky. Vzájemná konkurence evropských států v této oblasti je pro obyvatele kontinentu vyloženě smrtící.
Takže abych to shrnul: Spoléhám na (levicový) stát, který mě (myšleno obecně obyvatelstvo, lidi) ochrání před negativními dopady globalizovaného kapitalismu, což ani zdaleka nemá nic společného s nějakou nostalgií po minulém režimu. :o))
Klidně si spoléhej. Ale nemáš ani nejmenší právo chtít po mně, abych já na něj spoléhal taky, a zejména abych Ti tvůj socialistický experiment spolufinancoval. Nota bene, když zatím každý, kdo kdy v historii na levicový stát spoléhal, byl velmi rozčarován.
To už raději budu "obětí" fujfuj nadnárodního kapitálu. Když se jen tak rozhlédnu po místnosti a z okna kolem sebe, tak s výsledky práce kapitálu (např. HP, Cisco, Samsung, IKEA, VW group, ale také Commerzbank, Societe Generale a ČMSS;-)) jsem řádově více spokojen než s výsledky práce našeho sociálního státu.
O tom je totiž celá debata. O neschopnosti spojené s agresivitou, hrdostí, nepoddajností, nedostatkem pokory a úmyslném popírání reality.
Spoléhat na levicový stát znamená říkat:
Všichni jsme si rovni.
Chci, aby...
Mám právo na...
Mám nárok na...
Stát by měl...
Stát musí...
Stát zavinil...
Jsem obětí...
Kdežto spoléhat sám na sebe znamená, že když něco chci, musím si to zařídit sám.
A když něco chci, ale sám to nezvládnu, pak musím být pokorný. A v souladu s realitou musím před tím silnějším a schopnějším padnout na kolena. A říci:
Prosím, prosím, smutně koukám...
No a tohle přece po Medvědovi NESMÍŠ chtít, protože TO je protiústavní!
Pochopil jsem to dobře? :-)
Myslím, že jsme se dostali k jádru věci: Lidi, kteří se cítí silní a nezranitelní, kteří si tudíž myslí, že bez jakékoli ochrany obstojí v ekonomické konkurenci, a zároveň necítí žádnou spoluodpovědnost za osudy méně úspěšných spoluobčanů, mají pocit, že stát k ničemu nepotřebují, a dělají všechno pro to, aby ho oslabili a třeba i zničili, protože je jen omezuje v jejich seberealizaci.
Jenže tihle lidé si neuvědomují, že nemůžou být všichni nejlepší, nejschopnější a nejsilnější. Navíc si odmítají připouštět, že by ani oni nebyli těmi silnými, schopnými a úspěšnými, kdyby nebylo těch méně silných a méně úspěšných.
To, že se stát stará o ty méně šťastné, je jedním z PŘEDPOKLADŮ, aby tihle nadutí supermani mohli dosahovat svých oslnivých úspěchů. To, že ti "úspěšnější" odmítají přispívat na tyto účely, je jen projevem jejich ubohé sebestřednosti a hloupé krátkozrakosti.
Oháníš se zvučnými jmény nadnárodních společností, ale vybral sis jen ty, které zatím ještě přežily. Jsou i jiné, které už neexistují, a to jen proto, že je ty velké a úspěšné zničily. Jak si můžeš být jist, že některé z těchto uváděných společností za pár měsíců nebo let také neskončí? Ten seznam Tebou obdivovaných zkratek se bude velmi rychle zkracovat. Je moc pěkné, že se s nimi takhle osobně identifikuješ, ale můžeš se s nimi srovnávat? Máš opravdu stejné zájmy jako ony?
Budeš možná až do roztrhání těla hájit nadnárodní kapitál proti státu a budeš mít pocit, že bojuješ i sám za sebe. Možná pro některou z těchto společností pracuješ, ale co až Tě přestanou potřebovat? Myslíš, že ocení Tvoje bojové zásluhy při potírání vlivu státu? Docela obyčejně se Tě zbaví a absolutně je nebude zajímat, jestli za měsíc či dva chcípneš hlady. Nemusí to trvat dlouho a ocitneš se mezi těmi, které ten slavný nadnárodní kapitál tak ochotně hází na krk státu, kterému na to navíc odmítá přispívat.
Abych to shrnul: Pro stát je blaho občana cíl. Kvůli tomu si ho občané platí. Pro kapitál je ale občan pouhou pracovní silou, pouhým zdrojem pracovního výkonu a jeho soukromého zisku. Člověk je pro kapitál pouze vstupní (spotřební) materiál, který jen využije ve svůj prospěch, a v okamžiku, kdy ho přestane potřebovat, ochotně a velmi jednoduše se ho zbaví.
K Tvojí poslední větě: Jak můžeš srovnávat výsledky práce nějakých nadnárodních společností a státu? Každý má přece úplně jiné úkoly a také úplně jiné podmínky k jejich plnění. Připomínáš mi cestovatele, který po létech vzpomíná na svou dramatickou cestu pouští: "Daleko od lidí a na konci svých sil jsem v poušti umíral žízní, když tu ke mně přistoupil jeden chudý beduín a dal mi napít odporné teplé vody, čímž mi zachránil život. Odvezl mě do oázy, kde jsem si u jednoho obchodníka koupil fakt moc dobrý chlazení pití. Se službami obchodníka jsem řádově více spokojen než se službou onoho beduína..."
Přeju Ti, abys toho beduína nikdy nepotřeboval a abys měl vždycky dost peněz na to chlazený pití. Nemusel bys ale proti těm beduínům bojovat jen proto, že je zrovna nepotřebuješ a namlouváš si, že je nikdy potřebovat nebudeš. Ale i kdybys měl pravdu, dopřej je aspoň těm druhým. Říká se tomu solidarita.
Jenže to není uvažování nějakého supersilného občana, ale úplně normálního člověka. Když někdo potřebuje pomoci, stát se na něj vždy (bez pardonu) vysere. To je prostě fakt, z něhož je třeba vycházet.
Když mě přestanou uvedené firmy potřebovat, bude vždy dost jiných firem, které budou potřebovat zákazníky. Protože kapitál může fungovat jen tehdy, když slouží konkrétním lidem. Stát nikoliv. Ten si životy a majetek lidí přivlastní a využívá. Ne nadarmo se říká, že stát je organizované násilí.
Onoho cestovatele zachránila SOUKROMÁ osoba na základě obyčejné lidské DOBROVOLNÉ (nikoliv státem vynucené) solidarity. Naopak stát tu naprosto selhal, ten ani nevybudoval dostatečně hustou síť studní a nádrží s vodou, ani nebyl schopen zorganizovat záchrannou akci pro onoho cestovatele. Krásný příklad, díky za něj.
Tak to asi žiješ v nějakém úplně jiném státě. Každou chvíli tady nadáváš, jak je vysoké procento přerozdělování, jak neúnosná je výše sociálních transferů, a najednou říkáš, že stát na lidi kašle? To si budeš muset vybrat. Pravda může být jen jedno z toho.
I v druhém odstavci se mýlíš. Firmy nepotřebují zákazníky, nýbrž jejich peníze. A když ty peníze nebudeš mít, vykašlou se na Tebe, nebudeš je zajímat. Stejně je to v případě zaměstnanců. Když se jim přestanou vyplácet, prostě je propustí a nebude je zajímat jejich další osud.
Není pravda, že kapitál může fungovat, jen když slouží konkrétním lidem. Kapitál funguje, když má z něčeho zisk. Ale to s lidmi vůbec nemusí souviset. Kromě toho Kapitálu je jedno, kolika lidem slouží. Dokonce je pro něj výhodnější sloužit menšímu počtu movitých zákazníků než nějaké "drobotině". Vezmi si, jak "ochotně" banky provozují retail. Zavedení bankovních poplatků míří na malé klienty, kteří nejsou pro banky zajímaví a snaží se jich zbavit nebo na nich těmi poplatky aspoň vydělat.
Stát si nepřivlastňuje životy a majetek lidí. Stát jsou přece ti lidé sami. To by si museli sami sobě ty životy a majetek přivlastňovat. Já tu zřetelně vidím, proč takhle uvažuješ. Nejsi se svým státem identifikován: "Tady jsem já a tamhle je stát. A mezi námi propast." Já se naopak cítím být součástí státu a daně platím proto, že chci být součástí solidárního systému, kdy občas budu čistým plátcem (moje peníze poslouží někomu, kdo je potřebuje víc než já) a spoléhám na to, že když se dostanu do (sociálního) průšvihu, budu zase třeba čistým příjemcem sociální pomoci. Rozhodně se nestavím do role "mně se nemůže nic stát, a proto odmítám být (povinně) solidární)".
Poučka, že "stát je organizované násilí", je jak vystřižená z nějaké marxistické příručky. Mám dokonce pocit, že jako první tuto tezi vyslovil Vladimir Iljič Lenin. K marxismu mám v leckterém ohledu blízko (k Leninovi už dál), takže tuto tezi nehodlám vyvracet, jen bych upřesnil, v čem to "organizované násilí" spočívá: Někdo může jako násilí vnímat třeba povinnou účast na solidárních systémech. Tohle je "násilí" opodstatněné, protože solidární systém by nefungoval, pokud by z něho odcházeli momentální čistí plátci.
U toho příměru s beduínem mi nešlo o to, jestli je solidarita soukromá nebo státní, ale o samotný fakt, že nemůžeš porovnávat kvalitu "nápoje" (služeb) v naprosto odlišných situacích. Ono je také důležité, KDY a za jakých okolností dostaneš napít.
A ještě k té "dostatečně husté síti studní a nádrží s vodou": Nemyslíš, že právě (státní) solidární systém není ničím jiným než přesně takovou sítí, abys nemusel spoléhat na náhodně procházejícího beduína?
To jenom děláš, že mě nechápeš, a královsky se u toho bavíš, žejo;-)
Stát nesmírně pečlivě a důkladně vybírá peníze, a nejdůsledněji od těch co jsou na tom nejhůře, co si vydělávají vlastní prací, a ještě jsou na tom tak špatně, že převážnou část svých příjmů musí přiznat.
Na lidi, kteří se, třeba i vinou samotného státu dostali do tíživé situace, sere zvysoka. Například Pavel Pliska z tohoto případu:
http://olomoucky.denik.cz/zlociny-a-soudy/smrt...
byl soudem osvobozen. Ovšem mezitím, co nemohl pracovat a splácet hypotéku, rodina přežila jen díky pomoci asi 40-50 lidí, co jim posílali pomoc, na hypotéce, sankcích a exekuci vznikl dluh 400.000,-. Tím pádem rodina přijde o střechu nad hlavou, nemovitost, a ještě zbudou dluhy. K celé situaci došlo výhradně chybou státu (od počátku bylo zřejmé, že je nevinný, k vazbě nebyl vůbec žádný důvod, což ignoroval jak vyšetřovatel, tak státní zástupce, tak i soudce), a po tom všem co prožil se musí se státem soudit o náhradu škody. Což ovšem neřeší současnou situaci, kdy rodina nemá kde bydlet a co jíst. No prostě stát, co bys po něm chtěl. Kde je ta síť těch nádrží s vodou? Naopak, nebýt pár ochotných beduínů, už by tu žádná rodina nebyla.
Samozřejmě že firma chce peníze, ale pokud ta firma není ČEZ nebo ČD nebo jiný státem chráněný nepřirozený monopol, získá je jedině tak, že co nejvíce zákazníkům nabídne co nejvýhodnější produkt (výrobek, službu). To je to kouzlo tržního hospodářství. Jakmile se objeví mezi lidmi nějaká potřeba, hned se objeví dost firem, které tuto službu co nejlépe a současně co nejlevněji uspokojí.
Budeš se divit, ale míjíme se zcela reálně...
Úkolem státu je mimo jiné ochránit své obyvatele před riziky volného trhu. Není to tak, že by někdo chránil někoho, ale stát je organizace, kterou si občané k tomuto účelu vytvořili. Chrání tedy prostřednictvím státu SAMI SEBE. (Už tímhle tvrzením se Ti vzdaluju, protože Ty se necítíš svázán se státem a považuješ ho naopak za svého protivníka).
Aby stát mohl své úkoly plnit, musí na to vybrat peníze. (Občané vlastně vybírají peníze mezi sebou, aby je použili na věci, u kterých se nevyplatí, aby si je zajišťoval každý sám).
V dalším bodě se (opravdu) shodneme: Mně se taky nelíbí, že nejsnáze a tedy nejdůsledněji se peníze vybírají od těch, co na tom nejsou tak dobře. Čím je na tom člověk lépe, tím menší je jeho ochota platit daně a tím má také víc možností se placení vyhnout. Obojí mě neskutečně štve.
Tvoje názory na stát a jeho funkce mi ale přesně do tohoto schématu zapadají: "Jsem na tom dobře, věřím si, že se bez státu obejdu, tak co je mi do něho a do lidí, kterým by případně mohl i z mých peněz pomoct...?"
O tom případu, na který odkazuješ, nic nevím a v tom textu o pomoci ze strany státu nic není. Velmi pravděpodobně se tedy jedná o justiční omyl, který stát nenapravil. Domnívám se, že takových případů není mnoho - určitě ne tolik, aby se to dalo zobecnit do tvrzení, že stát na (všechny) své občany kašle.
Takovéhle výjimečné případy bohužel jsou a budou. Proto taky státní pomoc není jediná možnost a je jen dobře, že v takových případech je možné se spolehnout na pomoc soukromou. Neznamená to však, že kvůli těmto ojedinělým případům zrušíme celý systém státem organizované solidarity. Pokud nám připadá, že státem organizovaná solidarita nefunguje podle našich představ, snažme se ho zlepšit, ale rozhodně ho nerušme.
Vidím, že stále podléháš naivním představám o tržním hospodářství. To, co píšeš, mohlo fungovat někdy v devatenáctém století nebo maximálně počátkem dvacátého, kdy poskytovatele zboží a služeb zajímala poptávka mezi lidmi. Dnes je situace přesně opačná: Když něco chci, je spíš náhoda, pokud seženu někoho, kdo mi to prodá nebo udělá. Zvlášť když je to jen nějaká drobnost.
Dneska poskytovatelé uměle vytvářejí poptávku tím, že přesvědčují lidi, aby si koupili přesně to, co oni nabízejí, i když to nepotřebují, a navíc často za peníze, které ani nemají. V takovém systému jsou lidi jen manipulovanými figurkami, které slouží jen jako zdroj zisku, ale o jejichž SKUTEČNÉ potřeby se nikdo nezajímá.
Mám z posledního týdne dva zážitky, které mi to potvrzují. Jedna moje invalidní studentka (jako sociální případ ji učím zdarma) se mi svěřila, že má v bytě už čtvrt roku rozbitý vypínač a že na takovou opravu nemůže nikoho sehnat. Nikomu se nevyplatí kvůli takové "banalitě" posílat technika. Pokaždé ji byli ochotni prodat nový vypínač a řekli jí, že má požádat souseda, ať jí ho namontuje. Když trvala na tom, že to chce i s montáží, naúčtovali jí tak nehoráznou cenu, že to odmítla. Nakonec jsem jí ten vypínač jel ve svém volném čase namontovat sám, přestože bydlí na opačném konci Prahy (v Bohnicích) a strávil jsem tím dvě hodiny (montáž plus cesta tam a zpět na kole).
Vůbec nejde o to, že tu cenu za montáž mohla té firmě zaplatit, i když se jí zdála přemrštěná, ale jde o princip: Poskytovateli vůbec nejde o uspokojování něčích potřeb, nýbrž výhradně o peníze. Když dostatečně nevydělá, cokoli lidského jde stranou.
Druhý "důkaz" pravdivosti mých slov o uměle vytvářené poptávce je případ, kdy u mých dveří zazvonil maník, který nesrozumitelně blekotal něco o tom, že provádí kontrolu signálu O2, což už samotné bylo krajně podezřelé, ptal se na výši mého účtu za volání z mobilu a podobně - a nakonec z něj vypadlo, že mi chce nabídnout "výhodný" paušál. V tu chvíli jsem ho už nenechal ani domluvit a měl jsem co dělat, abych nepoužil ostřejší slova nebo fyzickou sílu, abych ho jaksepatří vyprovodil.
Když jsem ale něco skutečně potřeboval, například náplně do pár let staré barevné inkoustové tiskárny, tak se mi vysmáli, že si mám koupit novou. Moje SKUTEČNÁ potřeba nikoho nezajímala. Raději takto UMĚLE vytvořili "poptávku" po nových tiskárnách. Tohle má být to Tvoje "co nejlépe a současně co nejlevněji uspokojit něčí potřebu"?
To co popisuji se může stát a stává dnes a denně nevinným lidem. Pro Tebe normální justiční omyl, maličkost, pro postiženou rodinu tragédie. Stane se, že se staneš podezřelým, je potřeba zabránit útěku a ovlivňování svědků, ale náprava chyb a odškodnění by pak mělo následovat stejně bleskově a bez průtahů, jako zadržení a vazba.
Nějak si nevzpomínám, že bych někdy s někým zakládal nějaký stát. Spíš bych řek, že stát je tu odjakživa, mému dědečkovi sebral drogerii, babičce kloboučnickou živnost, dědovi a babičce z druhé straně pár hektarů polí a lesů, mým rodičům skoro všecko, co vydělali, a nebýt toho, že táta dodnes v důchodovém věku podniká, neměl by ani na důstojné dožití, a že si stát bere skoro polovinu toho, co já a manželka vyděláme. A to nejsme žádní disidenti, jen pár let jako politický vězeň seděl jeden vzdálenější příbuzný. To je skutečná funkce státu v denním životě.
Jako že v centrálně plánované ekonomice by se státní zaměstnanec sebral, a šel namontovat vypínač postižené studentce? Nenech se vysmát. Servisní firma jí to nabídla za běžných tržních podmínek, jaká myslíš, že je tak cena půl dne technika? Zcela správně jí doporučili, aby to pro ni udělal někdo známý, a nakonec udělal. Stát ti v tomto nepomůže, musíme si pomáhat sami, v rámci rodiny, známostí atd., nic jiného celou dobu netvrdím.
Nj, nabízeči čehokoliv jsou nutné zlo tržní ekonomiky. Není Tvou povinností kohokoliv (mimo PČR) pouštět do domu či bytu, vykládat jim něco o svém operátorovi nebo útratě za mobil, a není problém nabízeče čehokoliv poslat do háje. Že se s nimi vybavuješ je jen Tvoje dobrovolné rozhodnutí.
Co máš za tiskárnu? Pokud je skutečně jen pár let stará, jistě není problém do ní náplně sehnat.
Jinak v Brně máme na drobné domácí práce službu "hodinový manžel" (http://www.hodinovymanzel.cz). V Praze určo taky něco takovýho bude, hledej;-)
To je jen další důkaz, že kde existuje poptávka, bude i nabídka.
Podle této a dalších tvých reakcí si určitě nepochopil, koho jsem mylel určitými stranami v parlamentu, kterým stávka vyhovuje. Jde samozřejmě o strany levicové, (ČSSD a KsČM), které s odbory přímo spolupracují. Činitelé těchto stran ve své úpěnlivé touze po moci, tj. za každou cenu vyhrát volby, sestavit vládu a hlavně mít v parlamentu většinu se neštítí zneužít každého prblému či nedostatku v zákonech pro získání voličů jakýmkoliv způsobem, i za cenu zruinování státní pokladny rozdáváním různých dávek a třeba nezdaněním benefitů.
Nereagoval jsem přímo na Tebe, proto Ti připadá, že jsem něco správně nepochopil. Ale to nevadí. Svůj postoj Ti rád vysvětlím.
Stávka vyhovuje málokomu. Pro samotné stávkující znamená velké riziko, ztrátu části příjmů za dobu, kdy stávkují atd. Stávka samozřejmě nevyhovuje ani cestujícím, kteří se nebudou moci dostat třeba do práce. Stávka nevyhovuje ani zaměstnavateli, který tím nejspíš utrpí znatelnou ztrátu. A pochybuju, že by stávka vyhovovala jakékoli politické straně. O pravici nemluvím, ale ani ČSSD na jejím uskutečnění nemůže mít zájem, protože si jasně uvědomuje, že v takovém případě se velká část veřejnosti naštve a svůj hněv částečně obrátí i proti levicovým stranám.
Přesto si myslím, že hrozba stávkou a případně i její uskutečnění je legitimní a ústavou zaručený prostředek obhajoby zájmů zaměstnanců. Hrozba stávkou nevznikla naráz. Předcházely dlouhé týdny neúspěšných jednání, při kterých požadavky odborů (zaměstnanců) nebyly brány vážně. Hrozba stávkou nastala až v okamžiku vyčerpání mírnějších vyjednávacích prostředků.
K té spolupráci s levicovými stranami: Je přirozené, že levicové strany mají k obhajobě zájmů zaměstnanců blíž než strany pravicové. Přesto zdaleka není pravda, že by odborově organizovaní zaměstnanci byli vždy členy nebo příznivci některé z obou parlamentních levicových stran. Mezi odboráři je spousta nestraníků, nevoličů, ale také členů jiných parlamentních i neparlamentních stran.
Píšeš o "úpěnlivé touze po moci", o "touze (za každou cenu) vyhrát volby". Tohle přece sedí na KAŽDOU politickou stranu. Kvůli tomu přece strany existují, kvůli tomu se přece zakládají. Nebo si myslíš, že ODS či TOP 09 si nepřejí vyhrát volby, sestavit (spolu) parlamentní většinu atd.?
VŠECHNY parlamentní strany využívají a zneužívají jakéhokoli problému či nedostatku v zákonech. V tomhle ohledu si nemají vůbec co vzájemně vyčítat.
A co se týče ruinování státní pokladny, musel jsem se usmát. ČSSD předávala před čtyřmi lety vládu v okamžiku, kdy deficit státního rozpočtu splňoval tříprocentní maastrichtské kritérium, a ekonomika rostla šesti- až sedmiprocentním tempem. Před těmi čtyřmi lety dokonce KLESAL poměr státního dluhu k HDP. Tomu já opravdu neříkám ruinování státní pokladny.
Ještě k tomu rozdávání dávek a nezdaňování benefitů. Nejde o rozdávání, nýbrž o NÁVRAT dávek i zdanění NA PŮVODNÍ VÝŠI. Pokud něco ruinuje státní pokladnu, pak je to na příjmové straně rozpočtu Topolánkovo bezhlavé snížení firemních daní a zavedení "rovné" daně (odstranění daňové progrese) před třemi lety.
Abych to shrnul. Levici nejde o nějaké ruinování veřejných financí za každou cenu, ale o to, aby náklady na řešení krize nenesli ti, kdo ji nezpůsobili. Nebo snad krizi způsobili zaměstnanci, kteří najednou začali hůř pracovat? Proč mají platit za něco, co způsobili jiní? Za prvé u zaměstnanců není moc z čeho brát, za druhé nechť náklady zaplatí finanční společnosti, které svými finančními čachry krizi způsobili. To je strašně pohodlné utáhnout šrouby, tj. zmrazit nebo snížit mzdy zaměstnancům, zdanit nebo odstranit jejich sociální výhody (benefity), snižovat sociální dávky a podobně. Je to účinné, protože jich je hodně. Ale je to krajně asociální a nespravedlivé.
Zbabělá pravice k těmto krokům přistupuje proto, že se tihle lidé (matky na mateřské, důchodci, zaměstnanci) nemohou účinně bránit. Na velké firmy a opravdu bohaté jednotlivce si netroufnou, těch se bojí nebo přímo nepokrytě vystupují v jejich zájmu.
A když pak někdo přece jen zahrozí stávkou, hned je oheň na střeše. Jenže to není jen kvůli nějakejm blbejm benefitům, které by zdanil stejně zaměstnavatel, ale prostě proto, že už zaměstnanci mají dost těchhle pravicových sprostot. A někdo s tím začít musel.
"Je přirozené, že levicové strany mají k obhajobě zájmů zaměstnanců blíž než strany pravicové."
Přesnější by bylo říci, že levičáci si berou do huby obhajobu zájmů zaměstnanců. Konečné důsledky důsledky jejich kroků jdou přesně proti těmto zájmům.
To je ovšem jen Tvůj ničím nepodložený názor. Myslíš si, že kdyby levicoví politici netlačili na zaměstnavatele, že by tito dobrovolně zvyšovali platy, brali by při vyhazování z práce ohledy na sociální situaci zaměstnancovy rodiny atd.? Já vím, že si myslíš, že absence jakýchkoli pravidel pro zaměstnávání lidí, kdy by si zaměstnavatelé mohli se zaměstnanci dělat úplně co chtějí, by zaměstnancům konečně přinesla kýžený blahobyt... Ale to je snad ještě větší chiméra než komunismus nebo utopický socialismus.
Teda už jsem pár vln propouštění viděl, ale nějakých ohledů na sociální situaci rodin zaměstnanců jsem si ještě nevšiml. To máš z volebního programu nějaké strany?
Já taky ne. To se zeptej Joe-CUBE. Ten pořád křičí, že Zákoník práce, činnost odborů, zákony na ochranu zaměstnanců prosazené levicí atd. se v konečném důsledku obracejí proti zaměstnancům. Já si to nemyslím. Můj názor je naopak, že nakládání s pracovní silou by mělo být ještě daleko více omezeno zákonem a dodržování těchto přísných pravidel nekompromisně vymáháno. A ne jako dnes, kdy se Zákoník práce obchází, zaměstnavatel brání zakládání odborových organizací a podobně.
Já jen poukazuji na to, že levičáci slibují, zákony vyhrožují, a v důsledku na všechny regulace doplatí ti nejobyčejnější zaměstnanci.
Já si ale nemyslím, že v konečném důsledku na to zaměstnanci doplácejí. Kdyby ty regulace nebyly, byli by na tom podstatně hůř.
Nemyslíš si to, protože jsi podnikatel, ne zaměstananec. Mě jako zaměstnance zákoník práce skutečně reálně ohrožuje, jak, to jsem tu popsal už nejméně dvakrát. Bylo by dobré si věc vyzkoušet na vlastní kůži, než začneš mávat mylnými teoriemi...
Já jsem zaměstnance byl (1985-93), takže zhruba tuším, co to obnáší, i když se od té doby asi leccos změnilo. Nechci do toho už moc šťourat, protože řečeno bylo už asi vše, ale myslím, že Tě neohrožuje samotný zákoník práce, ale (podle mě nepřiměřená až hysterická) reakce zaměstnavatelů na jeho obsah.
Pořád si totiž myslím, že opravdu dobrý zaměstnavatel by žádný zákoník práce nepotřeboval, ale protože protože žádný zaměstnavatel nezaměstnává lidi proto, aby jim pomáhal živit rodinu, nýbrž proto, aby měl co největší užitek z jejich práce, musí do tohoto vztahu vstupovat třetí síla - stát, který svými zákony ochrání ty, kteří v tomto vztahu nutně tahají za kratší konec.
Mimochodem - mrkni se na stránku http://www.euprofiler.eu/page/1
Podle výsledků tohoto měření nejsem až takový ultralevičák, jak se možná zdá z těchto našich debat...
Existuje taková zvláštní sorta ultralevičáků. Tzv. "jednosměrný levičák", nebo-li "vlk v beránčím rouše".
Uvnitř vyhraněný, pravicově zaměřený individualista, neschopen týmové práce, postrádá schopnost empatie, navenek halasně klade důraz na empatii, týmovou spolupráci, od svého okolí tvrdě vyžaduje citlivý a ohleduplný přístup.
Jo, byls zaměstnanec dle legislativy v 80. letech... zkus si najít zaměstnání dnes, a to bys měl značně ulehčenou práci tím, že jsi učitel a překladatel němčiny s bohatou praxí... kvůli nesmyslným restrikcím mají zaměstnavatelé strach přijímat zaměstnance. Kvůli nevyvážené ochraně práv jsou nuceni balancovat na hraně zákona...
No, v evropském kontextu jsi možná v politickém středu. Ale my za to nemůžem, že EU se pomalu stává totalitním ekosocialistickým superstátem:-(
"Balancovat na hraně zákona..." Zákon přece není špatný jen proto, že ho někdo odmítá dodržovat a že tím působí nějaké škody. Takhle to přece nelze posuzovat.
Mimochodem - poté, co jsem už skoro dvacet let živnostníkem, bych měl velmi ŠPATNOU šanci na to, aby mě někdo zaměstnal. Za prvé v nějaké soukromé firmě by se báli toho, že nemám zkušenosti s podřízeným (zaměstnaneckým) postavením, za druhé někdo, kdo jen mění jeden zaměstnanecký poměr za jiný, má za sebou zpravidla spoustu školení, která mu organizoval a platil předchozí zaměstnavatel a která si dá hrdě do životopisu. Já žádná taková školení nemám.
Další věc je, že už nejsem ve věku, kdy by mě mohli označit za mladou, dynamickou krev (dříve mladý perspektivní kádr). Zcela po právu by se mohli obávat, že se budu už poněkud obtížněji učit nové věci, že nebudu dostatečně flexibilní, že budu mít své zažité stereotypy, ale také svou hrdost a vzhledem k praxi a profesním zkušenostem také určité mzdové požadavky. To vše jsou na pracovním trhu konkurenční nevýhody, ba přímo diskvalifikující handicapy.
Další věc: Ve vysokém školství si člověk buduje svou vědecko-pedagogickou kariéru od samého začátku - publikuje, sbírá postupně vědecké a pedagogické hodnosti atd. Člověk, který léta působil mimo, do tohoto vlaku jen velmi obtížně naskakuje (zpět), protože mu tohle všechno chybí.
Takže si nemyslím, že by mě zaměstnavatel odmítl přijmout ze strachu před zákoníkem práce, ale proto, že dá přednost osobám sice bez zkušeností, zato ke všemu ochotných, flexibilních - a to vše za nízkou mzdu. Vidím to v těch jazykovkách a jazykových agenturách: Učí tam jen velmi mladí lidé (často studenti) a pak důchodci. Společný znak: Nich nechtějí - spokojí se s nízkým platem (berou zhruba polovinu toho, co bych požadoval já) a do ničeho nemluví.
Ano, v evropském kontextu se moje pozice nachází v politickém středu poněkud vychýleném k proevropské sociálně-ekonomické levici. Zatímco v otázkách liberální společnosti, ekonomické liberalizace a restriktivní finanční politiky jsem dosahoval 20-30%, v případě otázek životního prostředí, sociálního státu, (restriktivní) imigrační politiky a otázky zákonnosti (práva a pořádku) jsem dosahoval 80 až 90%.
Podle tohoto srovnání se moje preference více než s komunistickými, socialistickými či zelenými stranami kryjí spíše s centristickými stranami jako je např. francouzská "Mouvement démocrate" (François Bayrou). Nemyslím si, že by zrovna tyhle strany toužily po nějakém ekosocialistickém superstátu, natož totalitním.
Tak já jsem se trefil přesně do SSO.
Trošku mě překvapilo, jak moc údajně jsem proti evropské integraci, protože na většinu integračních otázek jsem odpovídal neutrálním postojem. Asi nejsem dostatečně uvědomělý a nadšený soudruh a budu potřebovat politické školení:-P
Medvěde, jestli zvolíš jako kritéria integraci EU a liberalismus vs. socialismus, tak je nasnadě, že my dva budeme v těchto dvou kritériích na opačných pólech.
Lazarusu (-i?, -e?), SSO je především Petr Mach. Nicméně Matějkův blog mi často mluví z duše. Třeba zde:
http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/127561...
;-)
DF je svérázná postava, se zajímavými názory (myslím toho konkrétního člověka, jeho identitu není moc složité si dohledat), někomu může připadat jako pošuk, a je to pouhý příznivce této strany.
Škoda že ve výzkumu nejsou Věci veřejné, konečně dali na web volební program, a ten vypadá poměrně zajímavě. Jejich kampaň ve stylu "naslibujeme Vám ještě více a ještě vágněji než Paroubek" se mi hnusí. Na druhou stranu mám nabídku kandidovat za ně do místního zastupitelstva, tak je úplně hanět nemůžu;-)
Kritéria jako integrace vs. dezintegrace EU, ekonomický liberalismus vs. odpovědně pečující stát, liberální společnost vs. právo a pořádek, nacionalismus (restrikce v přistěhovalectví) vs. multikulti, ochrana přírody vs. devastace přírodních zdrojů - to jsou kritéria nastavená už na tom webu.
Program Věcí veřejných poměrně podrobně znám, ale k Tobě mi moc nesedí. Je to proevropská, poměrně široce rozkročená (doprava i doleva) středová, lehce populistická protikorupční strana. Měl bys problém s jejich proevropskou orientací a s levicovou částí jejich programu, který bys jako zastupitel musel hájit. To by byl paradox, kdybychom my dva volili stejnou stranu, co? VV totiž patří do širšího výběru stran, jejichž podporu nevylučuji pro letošní květnové volby.
No to jejich eurohujerství je pro mne nezkousnutelné. Naštěstí být na kandidátce není podmíněno znalostí nebo nedejbože souhlasem s jejich programem. Tak jsem ten program pročetl, je v něm spousta bodů, které by se Ti určitě líbily:-)))
• Omezení regulací při výběru pracovních pomůcek, výběru pracovních postupů a
označování produktů. Pokud chce například chovatel prodávat své produkty místním
spoluobčanům, musí nastudovat a splnit celou škálu různých nařízení (od používání
plastových prkýnek na krájení po znalost nutričních hodnot svých produktů). Regulace je
natolik rozsáhlá, že mnoho drobných živnostníků od podnikání odrazuje.
...
Jsme pro liberalizaci trhu práce uvolňováním smluvních vztahů. Zaměstnavatel i
zaměstnanec mohou jako svobodné, svéprávné osoby uzavřít smlouvu, na které se
dobrovolně dohodnou. Zpružnění trhu práce tak přispívá k lepší tvorbě nových pracovních
míst. Zaměstnavatelé jsou ochotni nabízet více práce. Pružný pracovní trh je výhodný jak
pro zaměstnance, po kterých stoupá poptávka, tak i pro zaměstnavatele, kteří mohou bez
vysokých nákladů vybírat toho nejlepšího pracovníka. Tento pružný pracovní trh
zabezpečuje co nejvyšší míru zaměstnanosti.
Proto požadujeme:
• Zavedení smluvní maximální týdenní pracovní doby. Délka stanovené týdenní pracovní
doby nesmí překročit 40 hodin, pokud se zaměstnavatel a zaměstnanec nedohodnou
jinak. Zaměstnanec i zaměstnavatel mají stejnou vyjednávací pozici, proto by se měl
pracovně-právní vztah řídit ujednáním mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, ne
omezením daným zákonem. Zákon stanovuje 40 hodinovou týdenní pracovní dobu,
která je však v praxi obcházena. Díky možnosti dohodnout si týdenní pracovní dobu
nebudou zaměstnanci ani zaměstnavatelé nuceni pracovně právní vztah vykonávat
nezákonně.
• Zrušení omezení týkající se Dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
(tj. Dohoda o provedení práce a Dohoda o pracovní činnosti). Omezení dané zákoníkem
práce je v praxi často obcházeno.
Výše uvedené změny vytváří větší počet možností jak být zaměstnán, a tudíž lze vybrat
vhodnou formu zaměstnaneckého vztahu pro vykonávanou práci. Na trhu práce nebudou
zaměstnanci a zaměstnavatelé nuceni obcházet zákon.
...
Nejlepší investiční pobídkou je nízké zdanění. Proto chceme snižovat daně z příjmu
právnických osob na úroveň daní příjmu fyzických osob. Navíc takováto politika na
rozdíl od daňových pobídek nezvýhodňuje zahraniční subjekty oproti domácím, čímž
vytvoříme rovné soutěžní prostředí.
...
Jsme si vědomi toho, že každá přerozdělená koruna znamená omezení ekonomické svobody
a mnohdy také ztrátu efektivnosti. Proto k nakládání s veřejnými prostředky přistupujeme
velmi obezřetně. Naše priority v oblasti příjmové stránky veřejných rozpočtů jsou:
• Snížení demotivujících přímých daní ve prospěch daní nepřímých. Snížením daní z příjmu
snížíme i ztrátu efektivnosti způsobenou přerozdělováním. Daňový výnos státu bude
soustředěn na zboží, o kterém si občané svobodně rozhodnou, jestli ho koupí či nikoliv.
• Podpora projektu jednotné daňové sazby, tedy sjednocení daně fyzických a právnických
osob a DPH. Dalším krokem je pak zahrnutí do této jednotné daně také sociální
pojištění, neboť sociální pojištění fakticky daní je.
• Po ukončení světové finanční krize a stabilizace trhů hodláme pokračovat v privatizaci
státních podniků spolu s nastavením vhodných pravidel fungování, dozoru a informační
povinnosti. U strategicky významných podniků, jakým je např. ČEZ nebo Letiště Praha
však prosazujeme, aby stát i nadále držel minoritní podíl akcií a měl kontrolu nad
vlastnickou strukturou firmy.
...
Zrušení dědické daně (inkaso v roce 2008 pouze 115 mil.).
• Zrušení daně darovací (inkaso v roce 2008 pouze 345 mil.).
• Podporujeme projekt Jednotného inkasního místa, kde bude probíhat výběr daní i
sociálního zabezpečení (zdravotní a důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti).
...
Naším cílem v této oblasti je snížení počtu nezaměstnaných pomocí reforem systému
sociálních dávek, pracovní legislativy a zvýšení informovanosti občanů. Jsme zastánci
nízkého zdanění práce, a proto vítáme plánované snížení odvodového zatížení u
zaměstnanců jako krok správným směrem. Tyto úpravy by měly motivovat k hledání nového
zaměstnání a odměňovat ty, kteří jsou ochotní zvýšit svoji kvalifikaci. Naše priority v této
oblasti jsou:
• Snižování odvodů na sociální zabezpečení, což zaměstnavatelům sníží náklady na
pracovní sílu.
• Zlepšení servisu poskytovaného Úřady práce. Zejména klademe důraz na kvalitu práce
úředníků a jejich příjemné vystupování vůči občanům. Finanční ohodnocení úředníků by
mělo záviset na kvalitě odvedené práce.
• Podpora práce na částečný úvazek a sdílených pracovních míst, které umožní
zaměstnavatelům zaměstnávat ty zaměstnance, které by jinak na plný úvazek zaměstnat
nemohli.
• Rušení omezení různých forem pracovních vztahů (podporujeme zrušení omezení dohod
o pracovních činnostech, dohod o provedení práce, maximální pracovní doby, viz
kapitola hospodářský růst).
• Podpora zaměstnávání rizikových skupin (zdravotně postižení, absolventi, dlouhodobě
nezaměstnaní).
...
Strana Věci veřejné se hodlá zasadit o větší zájem o resort školství a o zvýšený přísun
finančních prostředků do škol.
Navýšení finančních prostředků bude dosaženo skrze plánované reformy v oblasti školství.
Tyto reformy budou zahrnovat zefektivnění stávajícího stavu, odstátnění škol, zavedení
školného, zprůhlednění toku peněž a umožnění vyššího počtu soukromých škol.
...
Podporujeme privatizační tendence v terciárním školství. Větší participace studentů na
financování univerzit by kromě důležitých peněz přinesla také větší zájem o úroveň
vyučování ze strany studentů i učitelů. Finanční prostředky získané ze školného by byly
použity na rozvoj terciárního a zčásti také primárního a sekundárního školského sektoru.
Jsme si však dobře vědomi toho, že zavést školné nejde ze dne na den. Než se k tomuto
kroku přistoupí, bude nutné:
• zařadit dostatečně dlouhé a intenzivní přípravné období. V tomto mezičase bude
potřeba správně nastavit a důkladně propracovat podmínky placení školného a
podmínky pro poskytování studentských úvěrů garantovaných státem.
• určit správnou výši školného tak, aby se jeho zavedení nestalo ekonomickou a
sociální překážkou pro rodiny s nižšími příjmy. Zcela osvobozeni od placení školného
by byli studenti ze sociálně nejslabších rodin a studenti s prospěchovým stipendiem.
• rozšířit a zvýhodnit možnosti využívání studentských půjček, grantů či spoření.
• více podporovat komunikaci mezi studenty a zaměstnavateli, Zaměstnavatelé
musejí být motivováni k tomu, aby umožňovali studentům praxe ve svých firmách.
Toto je třeba zakotvit i legislativně
...
• Jednou z forem jak posílit aktivní postavení klienta v systému je možnost rozhodovat
o formě a rozsahu svého finančního zapojení do systému zdravotní péče.
• Postavení klienta - pacienta musí být respektováno i v rámci hospitalizace: chceme
úpravu přežitých režimových opatření v nemocnicích (nesmyslně časné vstávání) i
zvýšení kvality nemocniční stravy v základní zdravotnické péči.
• Podporujeme „právo na důstojnou smrt“ ukončením lékařské péče v bezvýchodných
zdravotních stavech, kdy pokračující terapie přináší jen utrpení nemocného.
• Svobodné rozhodnutí o interrupci je osobním právem ženy a nemůže jí být upíráno.
Zákaz interrupce prokazatelně vede ke zvýšení počtu velmi rizikových, tajně
prováděných, potratů. Budeme však prosazovat osvětové programy k dalšímu snížení
prováděných interrupcí.
...
Podporujeme poplatky ve zdravotnictví jako prostředek regulace čerpání péče ze
zdravotního pojištění, vyšší efektivity práce především ambulantních a praktických
lékařů a snížení celkových výdajů za léky a zdravotnický materiál. Regulační poplatky
odrazují pacienty s banálním onemocněním od nadužívání zdravotní péče a lékařům
tak dávají více času na péči o pacienty se závažným onemocněním. Také omezují
využívání pohotovosti jako běžného ošetření.
* * * * *
Ale jinak je to čtyřicetistránková slátanina "Naslibujeme všem všechno, třeba se pár lidí chytí". Blgugugueee
Jo, jenže ZP tehdy a teď, to je nebe a dudy.
A mým zaměstnavatelem je de facto stát, a můžu ti říct, že za kratší konec v takovém případě už ani tahat nemůžeš... Kdyby mě stát méně chránil a radši mě nechal být, žilo by se mně i mé rodině daleko lépe.
Ale máš pravdu v jednom: vše podstatné k tomuhle už tu bylo asi napsáno, nedělám si iluze, že by jakékoli detaily z mé strany mohly někoho ještě nějak obohatit. :-)
Nikoliv, to je můj názor podložený konkrétními fakty.
Levicoví politici nemohou nijak tlačit na zaměstnavatele, aby zvyšovali platy. Naopak, vyšší míra přerozdělování vede k vyšším daním a tedy snižování čisté mzdy - to je pravý důsledek levicové politiky.
Pokud máš na mysli minimální mzdu, tak ta má za následek, že lidé, kteří by byli pod touto hranicí zaměstnání alespoň za nějakou mzdu, nejsou zaměstnáni vůbec. Růst nezaměstnanosti je další logický důsledek levicové politiky.
Zdanění firem, a regulace obchodu vedou k zhoršeným podmínkám a snížení konkurence mezi prodejci. Růst cen a zhoršování kvality produktů je dalším důsledkem levicové politiky.
Keynesiánské a marxistické poučky vedou k proplýtvání velkého množství státních prostředků na nefunkční státní zásahy a rozkolísání hospodářského cyklu. Zpomalení ekonomického růstu, a prohloubení důsledků ekonomické recese je dalším důsledkem levicové politiky.
Pokud půjdeme podrobněji k legislativním změnám, tak třeba nemožnost dát zaměstnanci výpověď bez udání důvodu vede k tomu, že se to musí obcházet přes porušení pracovních předpisů, čímž má zaměstnanec záznam v zápočťáku a problém na pracáku a u dalšího zaměstnavatele. Přitom je zcela přirozené a normální u všech typů smluv, že když smlouvu již nepotřebuji, tak ji vypovím.
Nutnost platit obrovské odstupné při výpovědi pro nadbytečnost (tedy platba bez protiplnění - např. práce), nutnost držet místo ženě na mateřské, člověku dlouhodobě nemocnému (včetně simulantů) vede k tomu, že zaměstnavatel si na podobné případy musí držet rezervu. Z čeho si ji má držet? Logicky ze mzdy zaměstnance. Tak na všechny tyto případy doplácejí všichni poctiví a pracovití zaměstnanci. Logický důsledek našeho přeregulovaného zákoníku práce.
Stačí?
Zaměstnavatel nikdy nedá zaměstnancům víc, než musí. Vyšší míra zdanění či přerozdělování zatíží zaměstnavatele, který pak tlačí mzdy dolů. To je logické. Jenže zapomínáš na to, že toto platí pouze v součtu, nikoli pro každý jednotlivý případ. Stát tím tedy dosáhne SKUTEČNÉHO zvýšení příjmu nízkopříjmového zaměstnance. Zaměstnavatel musí ušetřit jinde. A že má zpravidla kde, to snad nepopřeš.
Minimální mzda je velmi důležitý prostředek pro prevenci jevu, kterému v sociologii říkáme "pracující chudoba" (working poor). Neexistence minimální mzdy vede k využívání nouze pracovníka a stlačování odměny za jeho práci pod únosnou mez. Zvyšovat zaměstnanost za cenu, že velká část populace bude pracovat v neplnohodnotných pracovních poměrech, které nezaručí slušnou životní úroveň, je krajně asociální. Hraničí to s otrokářstvím.
Evropským expertem na tento jev je Velká Británie, kde je výskyt neplnohodnotných úvazků extrémně vysoký. Tato země tím jen maskuje vysokou míru nezaměstnanosti, protože do statistik zahrnuje jen lidi, co nemají ŽÁDNOU práci. Ale že spousta lidí pracuje jen pár hodin denně (někdy dokonce týdně), se do statistik nepromítne. Kdyby se nezaměstnanost počítala jako suma hodin, které každému chybí do plného úvazku, byla by v Británii nezaměstnanost v desítkách procent.
Tento jev souvisí s tím, co se děje i u nás. Někteří lidé jsou extrémně přetěžováni jen proto, že se firmě nevyplatí zaměstnat dalšího člověka. Jsou pracovníci, kteří ze strachu o práci (pod hrozbou ztráty zaměstnání) dělají doslova za dva. Výsledkem je vyšší nezaměstnanost těch, kteří by tu práci mohli dělat v normálním režimu, a extrémní přetížení těch, kteří práci mají a nechají na sobě štípat dříví, aby o ni nepřišli. Tím hlavním výsledkem je ale samozřejmě snížení pracovních nákladů a tím i vyšší zisk pro zaměstnavatele.
Tak nevím, jestli občany státu jsou lidé nebo firmy. Připadá mi, že Ty by sis představoval, že stát by byl takovou služkou pro firmy a možná by jim ještě sloužil jako taková chovná farma potenciálních zaměstnanců, které by firmy (samozřejmě zdarma) odebíraly a zase je po splnění jejich úkolu vyždímané odvrhovaly pro případnou recyklaci zpět do péče státu.
Moje představa je opačná: Stát je tu pro lidi a ne pro firmy. Ekonomika má sloužit lidem a nikoli lidé jako potrava a zdroj zisku pro firmy.
Já Ti nevím, ale víceméně keynesiánské metody, které aplikovaly levicové vlády, vedly k daleko lepším výsledkům než friedmanovské pravicové recepty. Pokud se dobře pamatuju, tak pravice u nás odevzdávala po letech svého "hospodaření" ekonomiku vždy v dezolátním stavu, zatímco levicové vlády naopak vždy v dobré kondici. Čím to bude?
Svým odstavcem o marxistických metodách chceš říct, že za současnou hlubokou recesi či krizi může levicová politika? Nechceš rovnou říct, že za ni můžou řadoví zaměstnanci firem nebo dokonce nezaměstnaní? Za každou takovouhle krizi můžou chybná manažerská rozhodnutí VELKÝCH společností, hlavně obchodníků s penězi, nikoli levicoví politici hájící zájmy zaměstnanců.
Že nějaký zákaz vede k "nutnosti" ho obcházet, není důvod ten zákaz nevydávat. Zákaz se vydává proto, že zakazovaná věc je z nějakého důvodu špatná. Pokud někdo tuto špatnou věc dělá i přes zákaz, musí následovat represe, nikoli zrušení zákazu.
Koukám, že Ty bys zrušil všechna sociální práva, která si zaměstnanci vydobyli za posledních dvě stě let a vrhl bys pracovně právní vztahy někam k počátkům kapitalismu. Jak by to dopadlo, se naštěstí už můžeme poučit z literatury a z dějin.
BTW musíš srovnávat srovnatelné. V začátcích kapitalismu to byl obrovský pokrok proti předchozímu stavu, svobodné podnikání oproti nadvládě cechů a nevolnictví, ke kterému chceš vrátit zaměstnance Ty.
Pokud chceš nějaké vypovídající srovnání kapitalismu a socialismu, srovnej země, které vycházely ze srovnatelného stavu, třeba po 2. světové válce. Některé šly cestou více či méně svobodného trhu, jiné cestou autoritativního státu.
Srovnávejme tedy srovnatelné, stav ekonomiky, občanských práv, životní úrovně, bezpečnosti a životního prostředí v zemích, které stály na stejné startovní čáře, například:
Jižní vs. Severní Korea
Západní vs. Východní Německo
USA vs. SSSR
Rakousko vs. ČSSR (to bys moh mít zažité, jak jsme v devadesátém roce slintali nad životní úrovní rakouska; a také jaký pokrok udělala naše země nejlépe v období opovrhovaného "divokého klausovského kapitalismu" do roku 1997, za tu dobu jsme se pěkně přiblížili krachujícímu rakouskému sociálnímu státu).
Samozřejmě, preference může být subjektivní, ale kdybych si mohl vybrat, já bych bral vždy tu svobodnější, méně socialistickou variantu.
Medvěd je evidentně pro navrácení nadvlády cechů a nevolnictví... Já teda pro žádného feudála makat nehodlám. To se raději odjeb... od tialto nekam do pi... No prostě se přesunu jinam... Republika přijde o jednoho odborníka. Nu což, jeden to vzdá, tož nechť táhne, řekne socouš komouš a spol. Jenže takových potáhne hafo...
Jarní prázdniny jsme prožili v Rakousku, na lyžování. Jako chudák jsem si tam rozhodně nepřipadal, byl hlad, dalo se jídlo, byla žízeň, dalo se pití, prostě jsem to neřešil... A rozhodně to nebylo díky péči onoho superstátu, co tady pořád propaguje Medvěd... Před 15-ti lety jsem to řešil a hodně. Raději jsme byli večer hladem... Dnes se prostě zajedu někam najíst, za pár euro...
"Zaměstnavatel nikdy nedá zaměstnancům víc, než musí. Vyšší míra zdanění či přerozdělování zatíží zaměstnavatele, který pak tlačí mzdy dolů. To je logické"
Logické ? Haha. Stát zvedne odvody (daň, sociální nebo zdravotní pojištění) Když má výrobek stát pořád stejně, jak dopadne zaměstnanec ? Za stejnou práci dostane zaplaceno stejně = hrubá mzda. Stát zvedl odvody = hrubá mínus vyšší odvody = menší čistá mzda.
Aby zaměstnanec dostal od zaměstnavatele stejnou čistou mzdu, musel by mu zaměstnavatel dát vyšší hrubou - a ta by se promítla do ceny výrobku.
Tohle je podle mě logické a nevidím v tom žádný logický důvod, jak stát dosáhne SKUTEČNÉHO zvýšení příjmů ...
Matematika, ale ta ti asi moc nejde.
Záleží na tom, kterou proměnnou zafixujeme. Pokud bude výrobce (zaměstnavatel) trvat na stejné ceně výrobku, pak ano - zvýšením odvodů se zvednou zaměstnavateli náklady na pracovní sílu. Tyto zvýšené náklady ale může kompenzovat nejrůznějším způsobem: Může je například přenést na zaměstnance a výsledkem bude jejich nižší čistý příjem. Může ale hledat rezervy jinde. V nejzazším (optimálním) případě se zvýšené náklady na pracovní sílu promítnou do výše zisku.
Nebo se zaměstnavatel (výrobce) rozhodne přenést zvýšené mzdové náklady na zákazníka/odběratele a zvýší cenu výrobku. Musí ovšem spoléhat na to, že tak učiní i konkurence, aby se to příliš nepromítlo do snížené poptávky po jeho produkci.
Takže snad teď už vidíš, že zvýšené odvody do státní kasy se můžou projevit prakticky kdekoli - od tlaku na snížení mezd zaměstnancům či jejich propouštění přes zvyšování ceny produkce až po hledání vnitřních úspor při zachování pracovních míst i výše mezd.
Ve zdravém konkurenčním prostředí většina nákladů na zvýšení povinných odvodů jde na vrub snížení marží potažmo zisku, protože snížení čistého příjmu zaměstnanců může znamenat odchod kvalitních lidí, zdražení produkce může znamenat pokles poptávky a propouštění či snižování mezd má navíc nutně za následek snížení koupěschopnosti populace a tedy i poptávky na trhu.
Stát může dosáhnout zvýšení svých příjmů právě tím, že se firmy budou obávat přesunout tyto náklady na zaměstnance a zákazníky, a tudíž budou nuceny hledat vnitřní úspory.
Nakolik mi jde nebo nejde matematika, bych asi nechal posoudit povolanější. :o)
"Budou nuceny hledat vnitřní úspory"... :-D Snad každý normální podnikatel hledá vnitřní úspory. Aby byl konkurenceschopný, aby vůbec vydělával. Na to nepotřebuje být nucen!
Neměl by být nucen stát hledat vnitřní úspory místo zvedání odvodů? Jenže ten velkolepý stát, který je tu údajně pro ty slabé... holt nikdo k nepřinutí....
Prostor pro úspory zpravidla vždycky nějaký je. Vysocí manažeři, ale i vlastníci firem se chovají velmi podobně jako politici: Jsou nenažraní a jejich odměny snesou výraznou redukční dietu. Ale to jen tak namátkou. A taky když vidím u některých výrobků a služeb ty několikasetprocentní obchodní marže, tak jsem v klidu...
Míra úspor bývá různá. Určitá míra stačí k "pouhému" dosažení konkurenceschopnosti, k míře úspor ještě o něco větší pak musí být firma donucena například povinností odvádět (vyšší) daně.
O nutnosti hledat úspory ve státní správě jsem hluboce přesvědčen stejně jako Ty. A jsem úplně stejně smutnej a naštvanej z toho, že se nedaří najít nějaké páky k tomu, aby s tím politici už konečně začali.
V rámci předvolební kampaně se velmi často používá primitivní schéma, že levice rozhazuje a zadlužuje stát, kdežto pravice se chová jako řádný hospodář a zadlužování brání. Už jsem tu několikrát dokládal na makroekonomických číslech, že je to vlastně naopak: Levicová ČSSD předávala vládu Topolánkovi s deficitem státního rozpočtu, který splňoval TŘÍPROCENTNÍ maastrichtské kritérium a se zadlužením, které vůči HDP KLESALO. Jak to vypadá teď, nemusím zdůrazňovat.
Pokud je pro většinu zdejších diskutujících nestravitelné, abych říkal, že levice zadlužuje stát méně než pravice, tak minimálně je nutné uznat, že se v tomto ohledu rozhodně nechová o nic hůře než pravice.
Čím se pravice a levice ale SKUTEČNĚ liší, je oblast, kde chtějí šetřit: Levice klade důraz na příjmovou stránku rozpočtu, což vede ke zvyšování daní, pravice se naopak zaměřuje na výdajovou stránku a škrtá nejvíc v sociálních výdajích.
Rozdílné jsou i dopady obojího způsobu šetření. Zatímco levicový koncept více dopadá na lépe situované vrstvy populace (například v důsledku progresivní daně), pravicový koncept šetří na těch nejchudších, kterým bere sociální dávky a další sociální práva. Firmám a bohatým jednotlivcům se snaží naopak ulevit (snížení firemních daní, "rovná" daň, která je výhodná jen pro nejbohatší vrstvu).
Obhajoba tohoto asociálního počínání pravice je postavena na tom, že bohatství, které v důsledku tohoto zvýhodnění zůstane v rukou těch nejbohatších, se nějakými záhadnými cestami dostane (sociologové říkají "prokape") i do vrstev nižších. Praxe je ale bohužel opačná - v důsledku těchto pravicových opatření ROSTOU sociální rozdíly.
Podle mého je zapotřebí kombinovat obojí přístup, tj. řešit jak příjmovou, tak i výdajovou stranu. Výdajová strana ale nejsou jen sociální transfery. Úspory je nutno hledat přednostně jinde, v sociální oblasti až na posledním místě a s velikou rozvahou.
Samozřejmě, že prostor pro úspory vždy nějaký je. Když dodavatel zdraží materiál, bude výrobce hledat, zda by ho jinde nesehnal levněji, popř. zda by nešel nahradit něčím jiným.
Když stát odvody zdraží pracovní sílu, bude zaměstnavatel logicky se snažit sehnat sílu levnější popř. hledat cesty, zda by se neobešel s menším počtem zaměstnanců.
Náklady na zaměstnnace = hrubá (nebo superhrubá) mzda.
Ta je pořád stejná.
Zvýšení odvodů odnese vždycky jednoznačně zaměstnanec, v důsledku pak stát.
Zaměstnanci se zmenší čistá mzda > koupí si míň výrobků > stát dostane míň DPH
Když se mu čistá nezmenší, zaměstnavatel zdraží výrobek > zaměstnanci si taky koupí míň výrobků.
No a třetí varianta - zaměstnavatel zacáluje zvýšení odvodů ze svýho, nezdraží výrobek - sníží svůj zisk. Chvíli ho to bude bavit, pak si ale řekne - proč by to měl odsírat on ? Zavře fabriku a v systému bude pár nových nezaměstnaných ...
Ta třetí varianta nemusí nutně skončit zavřením fabriky. Zaměstnavatel na svých zaměstnancích zpravidla i tak pořád ještě dostatečně vydělá.
Ale zkus si představit situaci, že v tuto chvíli jsou nižší odvody než je skutečnost. K čemu by vedlo zvýšení odvodů na současnou úroveň? No přece k současnému stavu... Takže jde jen o to, kde je ta hranice, kdy zvyšování odvodů už má víc negativních než pozitivních dopadů. Je jen logické, že ji jak stát (směrem nahoru), tak zaměstnavatelé (směrem dolů) budou testovat. V žádném případě ale neplatí obecně, že čím nižší odvody tím lépe - zrovna tak jako neplatí univerzálně opak. Prostě existuje určité optimum, které je ovšem pohyblivé v závislosti na mnoha (převážně externích) faktorech.
Toto není žádná matematika, to jsou prosté kupecké počty. Mohu-li se pokládat za povolanějšího (mám na VŠE mj. státnice z politologie a ekonomie;-), tak kupecké počty ti skutečně moc nejdou.
Víš, ono nejde jen o ovládání kupeckých počtů, ale o jejich aplikaci v praxi. Ve statistice taky můžeš mít "absolutně" přesná data, která "absolutně" přesně spočítáš, ale nakonec můžeš ta čísla potom zcela chybně interpretovat.
Myslím, že v našich polit(olog)ických, ekonomických, sociologických a dalších polemikách nejde o čísla, ale o jejich interpretaci.
Ještě k těm KUPECKÝM počtům. Ne že by mi nešly, spíš jim jen odmítám podřizovat veškeré své uvažování. Život je o něčem jiném než o nějakém "MÁ DÁTI/DAL" nebo "pomůžu ti, ale co za to?" ...
V okamžiku, kdy se bavíme o dopadu zvýšení daní, musíš své uvažování podřídit kupeckým počtům.
Samozřejmě že nikdy nenastane izolovaně pouze k zvýšení cen výrobků, pouze k tlaku na náklady a tedy snížení čistých mezd, pouze k použití levnějších surovin a postupů a tedy k snížení kvality produkce, pouze k snížení zisku podnikatelů, a tedy krachu části z nich, odchodu další části do zahraničí a logicky k zvýšení nezaměstnanosti.
Ve skutečnosti dojde k všem těmto jevům současně. Zvýšení daní má tedy za následek snížení čistých mezd zaměstnanců, růst cen, pokles kvality zboží, růst nezaměstnanosti. Proto pořád tvrdím, že daně by měly být co nejnižší.
Dojde ke všem jevům zároveň, k snížení čistých mezd, k růstu cen zboží, sníže
Ne tak docela. Případné zvýšení daní má i jiné než penězi vyčíslitelné dopady. Ale to je fuk.
Je jasné, že každé zvýšení daní může mít i negativní dopady - zpravidla skutečně ty, o kterých mluvíš, ale k tomu zvýšení se přece přistupuje proto, že chceme něčeho dosáhnout. Ty negativní dopady jsou pak pouze cenou za dosažení toho cíle. Můžeme se pak bavit o tom, jestli je to cena přiměřená nebo ne.
Co nejnižší daně znamená nulové daně. Stejný nesmysl by byl, kdybych já tvrdil, že daně by měly být co nejvyšší. Pokud jsi už jednou uznal, že nějaké daně se platit musí, pak je to otázka jejich optimální výše. A na tu můžeme mít rozdílné názory. Kromě toho optimální míra zdanění může být v různých zemích, v různých dobách a za různých okolností velmi odlišná.
Podle mě daleko důležitější než pouhá výše daní je způsob, jak s těmi vybranými daněmi je zacházeno. I relativně nízká daň může být vlastně příliš vysoká, pokud se použije na nesprávné věci. A naopak - i už relativně vysokou daň může být účelné zvýšit, pokud to prospěje dobré věci...
Rozhodně tedy nejsem přítelem paušálních tvrzení, že by daně měly být za KAŽDÝCH okolností co nejnižší (nebo co nejvyšší). Prostě záleží na mnoha okolnostech - jsou přece extrémně chudé země, kde se daně neplatí téměř vůbec, a jsou naopak velmi bohaté a prosperující země, kde se platí relativně vysoké daně. Prostě samotný parametr výše zdanění není pro skutečnou prosperitu rozhodující.
Kdybych měl na mysli nulové daně, napsal bych nulové daně.
Nulové daně je ideální stav, kdy stát pro Tebe pracuje, a Tebe to nic nestojí, který je zřejmě nedosažitelný. Proto bych se pro začátek spokojil optimálním stavem co nejnižších daní, celková míra přerozdělování by mohla být - jak jsem již psal - někde mezi 5-10%. To je myslím rozumný kompromis.
Ano, když ty "co nejnižší daně" takhle upřesníš, pak je o čem se bavit. Dokážu si představit společnost fungující i s daní 5-10%, stejně jako si dokážu představit společnost fungující třeba s daní ve výší 70%. Jak jsem už říkal - záleží na tom, jak se s vybranými prostředky naloží.
Samotné bezhlavé mechanické snižování daní bez doprovodných opatření je jednoznačně nesmysl. To je to, co kritizuju na současné politice našich pravicových stran. Na politice levicové zase kritizuju touhu zvyšovat daně, pokud by to nemělo mít kýžený efekt.
Takže shrnuto: Samotná výše daní není podle mě rozhodující. Důležité je, jak se s těmi daněmi (ať už v jakékoli výši) naloží.
Pro mě je naopak zásadní prioritou, kolik svobody mi toho stát ponechá pro mé vlastní rozhodování. Jestli tobě je jedno, zda 95% nebo 30%, tak mě teda ne.
Že se neshodneme na financování zdravotnictví, z velké části ani sportu, školství a veřejné dopravy, asi nemá smysl opakovat.
Asi se shodneme i na tom, že nemůžeme škrtnout policii, hasiče (pomiňme prosím možnost, že by mohli být financováni ze soukromých zdrojů např. formou pojištění), armádu (byť na nějaké mise nebo radar na Brdech můžeme mít rozdílné názory).
Ale je spousta úřadů (včetně některých ministerstev), které by šlo ze dne na den škrtnout bez náhrady, a za pár týdnů by si na ně nikdo ani nevzpomněl.
Tam bych škrtat začal, a o jejich provoz snižoval zdanění. Teprve po této odtučňovací kůře má smysl uvažovat o nějakém rozšiřování pravomocí a působnosti.
Nikdy žádný podnik se nepodařilo sanovat a zachránit tím, že se do něj nasypaly další peníze a poprosilo ředitele a náměstky, aby pro změnu pracovali líp. No a všechny evropské státy včetně evropského superstátu jdou přesně tímto směrem.
Něco inspirace;-)
http://www.google.cz/search?hl=cs&q=%C3%BA...
Naše vzájemná shoda je pravděpodobně větší, než si myslíš. Já prostě vnímám, že od určité chvíle za tu svobodu navíc zaplatím víc, než bych si přál. Kromě toho svoboda se nedá měřit v procentech. Je důležité V ČEM tu svobodu máš, nikoli KOLIK jí v součtu je.
U toho sportu bychom se shodli téměř stoprocentně. Mně by nevadilo ani to, kdyby se sport z veřejných prostředků nehradil vůbec. Pokud se ale aspoň částečně hradit má, tak jsem samozřejmě pro investice do infrastruktury pro masové sportování, nikoli do nějakých megalomanských projektů pro pár jednotlivců.
Se škrtáním některých úřadů souhlasím taky. Jen se obávám, že vliv na výši daní by to mělo minimální. Takže bych ušetřené prostředky prostě jen přesunul do jiné kapitoly rozpočtu, kde by byly lépe využity.
S tím sypáním peněz do podniků je to problém. Když se na přelomu tisíciletí lily stamiliardy do bank, zachránilo to vklady milionů lidí a spousty úřadů i podniků.
Ani s těma stamiliardama do bank to není tak jednoznačné. Věřitel (ať je to střadatel, investor nebo člověk či firma, co tam vede jen běžný účet) dostal zpátky své peníze, a propříště si řekne: co je v bance, stát zasanuje.
Nota bene, ty prachy co tam chyběly tam stát prostě doplnil z peněz nás všech, ty se samozřejmě nikde nenašly. Stálo nás to stamiliardy, které dnes chybějí třeba na důchody, nebo na silnice, nebo na sportoviště.
To samé se opakovalo s kampeličkama. CO bude dál? Bude stát sanovat za naše peníze vklady v penzijních fondech, životním pojištění, jakékoliv další pojištění...?
Kdyby stát nechal banky padnout na hubu (imho jediné správné řešení), přišlo by pár lidí o pár desítek tisíc, pár investorů a firem, co hospodaří tak hloupě, že mají všechny prachy v jedné bance by možná padli taky, ale stát by neměl řešit soukromé problémy spojené s nevhodnou investicí.
Co je mě do toho, že nějakej trouba dá všecky prachy tam, kde mu nabídnou o půl procenta víc, a nezajímá se, kdo za bankou stojí? Možná Ti to přijde jako sobecké uvažování, ale každé malé dítě se učí pouze chybami, a když není schopno poučit se z chyb jiných, musí se spálit samo. Lidi se jinak nenaučí o svůj majetek se bát, starat a hlídat si ho.
Takže si představuješ, že tenkrát stát neměl zasáhnout? No to by byla pěkná mela, která by skončila občanskou válkou. To vlastně tvrdíš stejnej nesmysl jako tenkrát Klaus, že každý si za své investice odpovídá sám a musí si je sám ohlídat. To je ale nebetyčná pitomost, protože nikdo na to nemůže mít dostatek informací. Neměl je ani Klaus. Všechny banky, které fungovaly za Klausovy éry buď zkrachovaly nebo musely dostat státní pomoc. Tohle jsou "knížecí rady" od někoho, kdo měl svoje prachy ve švýcarských bankách, což tenkrát běžní občané nesměli.
Od toho máme přece bankovní dohled, kterej si platíme z našich daní. Ten tedy odpovídá za bonitu bank a úvěrových společností působících na českém trhu. Pokud něco zanedbá, není to vina vkladatelů, proto by měly být VŠECHNY vklady ve státem schválených peněžních ústavech být pojištěny státem.
Za největší zvěrstvo v tomhle ohledu považuju fakt, že státem pojištěné dnes nejsou například penzijní fondy. Ti pravicoví šašci nabádají lidi, aby si soukromě spořili na stáří, ale tím nutí lidi podstupovat rizika, která nemohou ovlivnit. A stát pak od toho dá ruce pryč. Dnes jsou pojištěné jen běžné a sporožirové účty, termínované vklady a stavební spoření. To je opravdu málo.
Peníze na důchody ukradly převážně Klausovy pravicové vlády tím, že zprivatizovaly podniky do kterých se desítky let investovaly peníze spořené lidmi na důchody, čímž zlikvidovaly nejdůležitější zdroj financování průběžného důchodového sytému. Teď kvůli tomu prodlužují věk odchodu do důchodu, zpřísňují podmínky (odpracovaná léta) a ještě k tomu klesá hodnota důchodu v poměru k průměrné mzdě.
Podle mě je správná cesta přesně opačná: co nejpřísnější KONTROLA A REGULACE BANKOVNÍHO SEKTORU včetně drakonických sankcí za jakékoli porušení pravidel. Pak by stát v klidu mohl ručit za VŠECHNY vklady.
Není účelem, aby se lidi báli o svůj život, o svůj majetek, ale naopak je tohoto strachu zbavit. To má podle Tebe mít každý svou policii, aby ho ochránil před zloději, lupiči a vrahy, plus každý svůj bankovní dohled, aby včas rozpoznal, když jeho banka udělá nějaké špatné rozhodnutí? Stát tu přece máme od toho, aby plnil funkce, u kterých není možné nebo u kterých se nevyplatí, aby si je zajišťoval každý sám. A dohled nad bankami k nim rozhodně patří.
To, že si za své peníze zodpovídá každý sám, a má si je sám ohlídat, není pitomost, nýbrž fakt. Stát pouze vytváří iluze, že nějaké povinné pojištění, povinné rezervy, bankovní dohled apod. k něčemu jsou. Bylo by pro něj hrozně nebezpečné, kdyby lidem došlo, že ve skutečnosti stát nejen že jejich investice neohlídá, ale navíc je může proti jejich vůli zadlužit a sám zkrachovat. Pak by si totiž mohli lidé uvědomit, k čemu všemu stát nepotřebují.
Jestli měl Klaus nějaké peníze ve Švýcarské bance, nepochybně by byl přinejmenším na politickou objednávku vyšetřován. Pokud je mi známo, z důvodu nepovolených vkladů v zahraničí byl z politiků vyšetřován jen nějaký sociální demokrad. Každopádně já jsem v té době podnikal, a vždy jsem měl peníze v českých bankách (tehdy KB, IPB a ČS). Takže Tvé plivnutí o knížecích radách se zcela míjí účinkem:-P
Ano. Jen šašek (bez ohledu na politickou orientaci) může doporučovat spořit si na stáří v penzijním fondu. Mizerný výnos, špatná likvidita, nejistá bezpečnost. Proto to také nedoporučuji.
Ty, takový nepřítel pojištění, a teď bys najednou chtěl pojištění povinné? To mi hlava nebere. Já tedy proti pojištění vkladů nemám naprosto nic. Ale jsem zcela proti tomu, aby toto pojištění bylo povinné. Banka ušetří za pojištění, může nabídnout vysoký výnos. Nebo garantuje vysokou bezpečnost, ale ta něco stojí. Ať si vybere zákazník, čemu dá přednost.
Privatizace podniků byla nutná, protože většina z nich státu prodělávala. Věk odchodu do důchodu je daleko složitější otázka, to jistě víš i Ty.
Peníze na důchody ukradly převážně Klausovy pravicové vlády tím, že zprivatizovaly podniky do kterých se desítky let investovaly peníze spořené lidmi na důchody, čímž zlikvidovaly nejdůležitější zdroj financování průběžného důchodového sytému. Teď kvůli tomu prodlužují věk odchodu do důchodu, zpřísňují podmínky (odpracovaná léta) a ještě k tomu klesá hodnota důchodu v poměru k průměrné mzdě.
BTW reálná hodnota důchodu neustále roste. Mzdy jsou příliš nízké, tak rostou trochu rychleji, to je přirozené. Takže to, že klesá hodnota důchodu vůči mzdě je zcela přirozené a správné. BTW v období 1948-1989 byla účast u voleb vždy kolem 99% a komunisté dostali vždy kolem 99%. Hospodářství šlo logicky do kopru. Kdo jiný, než dnešní důchodci by měl nést logické důsledky tohoto stavu?
Kontrola a regulace jakéhokoliv odvětví vede k obrovským ztrátám a neefektivnostem, to už jsme tu probírali mockrát. Stačí se podívat, jaký vliv na nabídku služeb a ceny má vstup nových subjektů na bankovní trh (Axa, mBank, ING...), a je jasné, že čím větší konkurence na tomto trhu bude, tím kvalitnější služby výhodnější pro koncového spotřebitele budou. Je to stejné, jako v každém jiném odvětví.
Každý si musí ubránit svá práva především sám. Dát si na barák jiné než papírové dveře a stavební zámkovou vložku (což je v ČR standard, paradoxně, při stavu kriminality), být schopen se ubránit přepadení (výcvik, zbraně). Policie jen přijede a zdokumentuje následky. Tak to prostě je a vždy bude, a to i když každý tu budeme mít svého příručního policajta. Tvrdit cokoliv jiného by bylo sprosté lhaní lidem, že jejich bezpečí jim zajistí někdo jiný. Nezajistí. Stát už vůbec ne. S bankovním dozorem je to to samé. Jak to, že přes všechny předpisz a bedlivý bankovní dozor se dostávají banky do problémů a krachují? Že by státní regulace selhávali? BINGO!
A jen tak mimochodem, v tom zmíněném Švýcarsku mají banky NEJNIŽŠÍ výši povinného pojištění vkladů ze všech zemí v celé Evropě, a nemusí držet VŮBEC ŽÁDNÉ povinné minimální rezervy.
Proto taky žádná Švýcarská banka nemá Jednotnou bankovní licenci EU (u nás ji zavedl zákon r. 2002).
Mně je samozřejmě jasný, že bys nejspíš nejraději rozpustil armádu a doporučil každé obci, ať si vytvoří vlastní domobranu včetně protiraketové obrany...
Nejhorší na tomhle Tvém ultraindividualistickém pohledu je to, že neuznáváš, že může mít někdo v něčem horší schopnosti než Ty sám: Každý sobě policajtem (proto nejspíš chodíš ozbrojený), každý sobě bankovním dohledem (proto si studoval ekonomii), každý sám si musí ohlídat kvalitu potravin, takže předpokládám, že si do krámu nosíš špičkově vybavenou přenosnou chemickou laboratoř... Mám pokračovat?
Prostě jsou věci, které průměrný jednotlivec (ani většina nadprůměrných) nemůže zastat sám nebo jen s velkým,i obtížemi. Na to tu máme právě ten stát, který tyhle věci zajišťuje.
Já myslím, že to, co Ty nazýváš "iluzí" už mnoha lidem zachránilo úspory - buď tím, že si banky nemohou dělat úplně co chtějí, nebo tím, že jim za banku stát vyplatil jejich vklady.
Stát tedy investice nejen ohlídá, ale asi sis všiml, že státní bankroty jsou poněkud méně časté než bankroty bank. Ještě maličkost: Stát občany nezadlužuje. To jenom pravicoví demagogové přepočítávají státní dluh na obyvatele včetně kojenců. Ze státního dluhu občanovi nevzniká žádný závazek. Ale to Ty určitě víš.
Pokud jsi měl v roce 1999 peníze v IPB, tak asi víš, že byly dost ohrožené. Předpokládám, že jsi léta dopředu věděl, co se v IPB děje a jak to nakonec dopadne. Jinak bys to přece nechtěl po důchodcích, kterým bys nejraději odepřel státní ochranu jejich vkladů.
Pokud toužím po povinném pojištění, tak jedině se státní garancí. Jinak ne. Největší zvěrstvo je uzákonit povinnost pojištění u soukromých subjektů, kde vklady nejsou pojištěné. Stát by tak budoucí důchodce nutil do rizika, což je nepřípustné.
O něčem podobném jsme se bavili, když jsem propagoval myšlenku státní banky, u které by ukládali lidé, kteří netouží po vysokých výnosech a odmítají nést jakékoli riziko. V takovém případě by pojištění vkladů u soukromých bank nemuselo být povinné. Pokud by za existence této možnosti někdo přesto investoval u soukromých bank, neviděl by v případě krachu ani korunu, protože do toho šel už s tímto vědomím.
Tak Tvůj další odstavec je opravdu hodně nesmyslný. Přednostně privatizovány byly lukrativní podniky, které privatizátorovi zaručovaly okamžité zisky. Stačí se podívat na pivovary (myslíš, že by státu prodělávaly?)... Kromě toho privatizační cenu by většinou pokryl i pouhý prodej majetku. Takže stát na tom VŽDY silně prodělal. Ale co je nejdůležitější, že ty podniky měly nenulovou cenu (nemyslím tu, za kterou byly zašantročeny) a o tu přišel právě důchodový systém. Nemluvě o případných výnosech. Prostě to byla loupež století. Několik generací důchodců (včetně Tebe) na to bude doplácet.
Věk odchodu do důchodu je skutečně otázka také demografická, ale prodlužování dožití je rozhodně pomalejší než posouvání hranice odchodu do důchodu. Průměrná doba, po kterou si důchodce užívá důchodu, se zkracuje, navíc se snižuje i hodnota vypláceného důchodu v poměru k průměrné mzdě.
Reálná hodnota důchodů možná opticky roste, ale vzhledem k tomu, jak se prodražují věci, které důchodce potřebuje nejvíc (nájemné, léky, lékařská péče, hromadná doprava), tak si za své důchody lidé dnes koupí podstatně méně než před pětadvaceti lety. Nemůžeš totiž vycházet z obecné inflace, nýbrž ze spotřebního koše důchodce. A tenhle segment spotřeby má tu inflaci podstatně vyšší než průměr.
Bankovní dohled v devadesátých letech a teď už je přece jen něco jiného. Pár let po "revoluci" s tím nebylo dost zkušeností, i když to pan Klaus nikdy nepřiznal. Dnes už také žádné banky u nás (zatím) nekrachují.
Je tato debata nutna? Ted jsem zrovna cetl krasny citat v knize "Hovory s TGM".
"Neni statniho zrizeni bez slabosti"
Obe predstavy idealnich statu prezentovane Joem a Medvedem jsou stejne nesmyslne. Nerad bych se ucastnil jak libertanskeho experimentu zalozeneho na racionalne uvazujicich ekonomickych jednotkach, tak superstatu zalozeneho na neomylnem statnim aparatu. Ctouc tyhle vyplody, zacinam si vazit nasi kompromisni a chybujici soucasnosti.
Kdyby byl ten státní aparát SKUTEČNĚ neomylný, bylo by to dobré. Jenže on není a těžko může být. Musíme se tedy jeho omyly a nedostatky pokud možno eliminovat.
Ale u toho opačného konceptu by museli být dokonalí zase VŠICHNI občané - a to taky nejsou. Kvůli nedokonalosti a slabostem lidí - občanů tu musí být někdo, kdo ty slabší ochrání. Nemůžou být všichni silní. A naopak: Ti silní, skvělí a úspěšní jednotlivci musí (byť často nedobrovolně) část výsledku své "dokonalosti" obětovat na oltář nedokonalého a chybujícího státu, který se snaží starat o ty méně úspěšné.
Co ale není pravda, že lépe než stát by se o ty slabší postaral trh, tj. kdybychom nechali ty schopné absolutně svobodně podnikat, že by se to vytvořené bohatství rozlilo do všech vrstev populace. Tak to prostě není a nebude. Vždycky tady bude muset být síla, která část toho bohatství "násilím" přerozdělí.
Kdysi se říkalo, že komunismus by byl perfektní zřízení, kdyby se pracovalo s dokonalými lidmi. Totéž ale platí pro opačný extrém - totální merkantilismus.
Rozpuštění armády mi podsouváš. Ale domobrana vůbec není špatný nápad:
http://karasek.blog.idnes.cz/c/99036/V-USA...
Nojo, občas chodím ozbrojený, a v kufru auta nebo v batohu tak čtyři zásobníky a bednu nábojů. A navíc sluchátka, brýle a deníček na zapisování výsledků:-)))
Ta obrana zbraní je trochu tragická představa. V tomto státě je lepší se nechat zmrzačit nebo zabít (pak by snad rodina nějak vyžila z dědictví, důchodu a pojištění), než se ubránit, sedět rok ve vazbě, přijít o rodinu, všechen majetek i střechu nad hlavou, a ve finále být odsouzen, protože jsi měl "volit jinou formu obrany". Socialistický stát nesnese, aby lidé brali své záležitosti do svých vlastních rukou, to snižuje jeho autoritu a kontrolu nad jejich životy a majetkem.
Nad kvalitou potravin bdí státní potravinářská a zemědělská inspekce, a přesto jsem se před rokem strašlivě zblil, nejspíše z řízku v hospodě. Jak je to možné? Že by stát něco nezajistil? Neměly by se přijmout další zákony a zřídit další úřady?
Potenciálním konfliktům se v životě vyhýbám, ostatně kdykoliv jsem byl já nebo někdo z blízkých okraden, nikdy policie nic nenašla, prostě člověk se musí postarat stejně sám. Umím sčítat a odčítat, což pro finanční transakce v běžném životě včetně úvěrů stačí. Pokud chci být velkým finančníkem, a investovat do akcií a pracovat s cizím kapitálem, hodí se ještě násobení, dělení a počítání s procenty, ale úplně nutné to není. A maso kupuju tam, kde ho mají čerstvé, a je mi úplně jedno, jestli ho hlídá nějaký státní úředník.
Jak vidíš, bez státního dohledu může (a musí) i velmi podprůměrný jedinec může v tomto světě existovat. Státní dohled je tu ve většině případů (nikoliv ve všech, nepokoušej se mi opět nějakou demontáž státu podsouvat) jen navíc, platíme si jej, a na jeho činnost nejvíce doplácejí právě ti nejslušnější a nejpotřebnější lidé.
IPB už jsme myslím probírali. V roce 1999 byl médii vyvolán run na banku, aby ji následně mohla vláda (ČSSD) pod cenou a s rozsáhlými státními garancemi věnovat ČSOB. Věděl jsem to 14 dnů předem, tedy bylo by dost času zrušit tam termínované vklady, ale stálo by to dost peněz na stornu, tak jsem to risknul. Ve skutečnosti tam byly v inkriminované době vklady úplně nejbezpečnější, akorát se k nim člověk 1-2 týdny nedostal (to víme teď, ex post). Too large to fail. Přiznám se, že první den jsem trochu strach měl, ale jak tam nastoupilo Grosstapo, bylo jasný, že prachy jsou v cajku.
Povinné pojištění u soukromých subjektů je hodně špatné. Ale povinné pojištění u státu je ještě horší. A vůbec nejhorší je státní garance na podnikání (např. státní garance za IPB pro ČSOB). Já bych taky chtěl podnikat, s pořádným vejvarem, a aby mi to stát garantoval.
Státní banka? Nakonec proč ne, ale musela by mít oddělené hospodaření od státního rozpočtu (jinak by za chvilku byla tak výnosná jako ČD), a když by zkrachovala, nevím, proč já bych na takovou hloupost měl doplácet.
Joe-CUBE: když už se takhle někdo brání, tak po sobě holt musí dobře uklízet. Jinak dopadne jako ta ženská, co zastřelila týrajícího manžela. Svěřila úklid nějakým bezdomovcům a ti to odflákli. Dostala 8 let.
A vůbec. "Jedině ozbrojená společnost je svobodná společnost."
Joe: nastesti to klise o tom, ze je lepsi se nebranit uz neplati. Pomerne toto sleduji a soudni rozhodnuti ve veci nutne obrany se od roku 2000 posunuly.
Nyni je obrana vetsinou uznavana jako opravnena. Dokonce se zvolna prestava resit ona primerenost.
lester, to je sice pravda, ale jedná se spíše o první vlaštovky než o nějaké pravidlo.
Na obranu čehokoliv jiného než holého života zapomeň, a i v tomto případě jsi apriori obviněn z vraždy (pokusu, ublížení na zdraví apod.), a důkazní břemeno je na Tobě.
Tato výslovně politická stávka nebyla za např. mzdové nebo sociální požadavky zaměstnanců nějaké firmy, ale za zrušení nebo změnu zákona, řádně schváleného sněmovnou. To bychom se v budoucnosti mohli dočkat stávky třeba přímo za zrušení parlamentu, když schvaluje takovéto "protilidové" zákony. Nakonec se může stávkovat i za zrušení demokracie, která mnoha lidem, hlavně těm s jednodušším pohledem na život, nevyhovuje. Tím nemyslím různé mafiány, kreří mají jiné zdroje. Demokracie není přeci žádná procházka růžovou zahradou a rozdávání různých sociálních dávek, ale trvalý a nikdy nekončící zápas všech, kteří mají zájem o veřejné dění.
Stávka je legitimním nástrojem pro prosazení vůle zaměstnanců, a to nejen vůči zaměstnavateli, ale i vůči státu. Poslanci jsou tam od toho, aby vykonávali vůli voličů. Pokud činí rozhodnutí v rozporu s jejich vůlí a zájmy, mohou se ozvat - například právě tímto způsobem. Že nejsou povinni čekat až do příštích voleb, aby dali najevo svou nespokojenost, je důležitý znak občanské společnosti.
Je úsměvným paradoxem, že proti principům občanské společnosti nejčastěji vystupuje strana, která má slovo "občanský" v názvu. Volně podle slov jejího bývalého a nejspíš i budoucího vůdce: "Zvolili jste si nás, tak teď čtyři roky držte hubu". Tomu se říká "partitokracie" a jedná se o diktaturu politických stran.
Demokracie možná není procházka růžovou zahradou, ale je to způsob, jak občané prostřednictvím svých volených zástupců spravují veřejné záležitosti ve SVŮJ prospěch. Pokud tito volení zástupci postupují v rozporu se zájmy občanů, mají občané právo proti tomu protestovat a volat poslance k pořádku, a to třeba i formou generální stávky. Demokracie není jen jednou za čtyři roky vhodit kus papíru do urny. Takže s Tvou poslední větou do puntíku souhlasím.
Taky pěkný žvást, kde kolikrát vysvětlení popírá skutečnost, nebo se jí snaží překroutit.
Třeba jsem si nevšiml, že by někdo tvrdil, že došlo ke zvýšení sazby DPH, ale mluvčí to má potřebu někomu vyvracet: "Sazba DPH zdanění zaměstnaneckých benefitů se novelou zákona nijak nezměnila". Dále čtu, že by výnos z tohoto DPH byl pouze v řádu 10 mil. to si dělá mluvčí spolu s MF srandu. Četl jsem o množství 200 000 režijek, kde je rozdíl v odvodu DPH okolo 15 stovek na každé, takže celkem 300 mil. Proč mluvčí nerozporuje tyto čísla, když tento výpočet jeho tvrzení popírá? Buďto jsou ty čísla špatná a on je může uvést na pravou míru, nebo někdo neumí počítat. Vždy jsem si myslel, že částka v řádu desítek může být max. 99, ale možná to tak není.
Největší srandou ale je předposlední odstavec, že není pravda, že podobná úprava tu platila již dříve. Dále mluvčí uvádí, že dříve to totiž platilo pouze na benefity, které dostávali zaměstnanci zdarma nebo se slevou. "Nikdy tedy neplatila - ani před rokem 2004 - povinnost uplatnit tzv. cenu obvyklou na všechny zaměstnanecké benefity." a dnes snad platí uplatnit na všechny benefity? Také ne, pokud zaměstnanec nedostane benefit zdarma, nebo se slevou, tak se nic nemění. Tudíž situace je obdobná jako v před rokem 2004.
Z toho mi vychází, že mluvčí v mnoha případech, podle mého názoru, kváká nesmysly, proto mu není co věřit ani ve zbytku, stejně jako není co věřit jiným, kteří si přibarvují pravdu, aby jim seděla, ať už se jedná o politiky celkově, odboráře, novináře a vlastně kdokoli, kdo má zájem na nějakém obrazu dané věci. Tím, že v tomto článku vidím, pro mně jasné nesrovnalosti, tak jenom proto, že je to napsáno na webu vlády to nebudu brát za bernou minci. Tento článek je napsaný jako reakce na obranu vlády, proto uvádí informace, které se mu hodí, stejně jako to uvádí ostatní.
a ještě bych dodal drobnost. Pojďme si počkat chvilku na případnou reakci Fiksy na dnešní informace tisku ohledně výše výběru daně z benefitů. Podle něj MF tvrdilo, že výběr bude okolo 750 mil., možná až 1 mld. Pokud to je od médií lež, jsem si jistý, že tuto informaci bude dementovat.
Vsadím si ale, že to nejspíše dementovat nebude a tím bude tato informace od něj pravdivá, což znamená, že mluvčí vlády v tom daném dokumentu bude jasně a prokazatelně lhát.
Co se režijek týče, věř mi že by ty výnosy zdaleka nebyly takové. Je mraky lidí jako já kteří neprojezdí ani těch 250 Kč co stojí teď. Být dražší, mraky lidí režíjku vrátí svému zaměstnavateli se slovy ať si ji stát narve do špic. Takže beru přiměřené zvýšení ceny a hlavně nechápu proč mají mít režíjky rodinní příslušníci a zaměstnanci z kanceláří a vůbec lidi kteří s provozem nemají vůbec nic společného, někde to psal Holfi. Rázem by bylo jenom na železnici režíjek desetina. Ale to by potom přišel i stát zkrátka a to by se zase někomu nelíbilo.
Ale zde nejde o to, jestli jí někdo projezdí, nebo neprojezdí. Jsou benefity, které se mnoha lidem nevyplatí, tak by do toho spadala i režijka, no a co? Komu by se nemělo líbit, že jsou nastavena pravidla, kdy ve vztahu ke státu jsou pravidla shodná pro všechny?
Především by pak vlakem nejezdil už vůbec nikdo, a stát by měl problém vysvětlit i hodně hloupým ovčanům, k čemu že vlastně tu železnici dotujeme.
Zkoušel jsem najít nějaký údaj, kolik ČD dostávají dohromady z veřejných zdrojů (dotace ze SR a objednávky dopravy od krajů). Našel jsem jen údaj za rok 2004: 34 mld. korun.
http://railway.econ.muni.cz/publikovane-clanky...
Každý volič (6mil?) tedy zaplatí skoro 6 tisíc na provoz ČD, aniž by ujel jediný kilometr. To je 60.000,- za 10 let. Za ty prachy se dá pořídit ojeté auto v dobré kondici, které Tě bude vozit s náklady na km srovnatelnými s vlakem (zejména pokud bude cestovat celá rodina).
Asi půjdu do voleb se slibem, že ČD z fleku a bez náhrady zruším, hardware prodám za cenu železného šrotu, a každému svéprávnému člověku nad 18 let přispěju jednou za 10 let 60.000,- korun na nákup auta (nebo kola či jiného dopravního prostředku samozřejmě).
Zkoušel sis představit, kolik by stálo rozšíření, údržba a rekonstrukce stávající dálniční a silniční sítě, kdyby přestala fungovat železnice, všichni ti cestující přesedlali do automobilů (v lepším případě do autobusů) a přitom by měl být zachován aspoň stávající komfort silniční dopravy? Připočti k tomu ještě dopady přesunu nákladní dopravy ze železnice na silnici (nárůst počtu kamionů)... S touhle položkou nikdo nepočítá. Proti tomu je nějakých 34 miliard ročně směšná suma.
Mimochodem - voličů je v ČR zhruba 8,4 milionu.
Stejně už každý kdo chce auto má, takže počet by nijak moc nenarostl, jen by si více lidí mohlo dovolit novější (bezpečnější, ekologičtější) vozidlo, nebo třeba jej udržovat v lepším technickém stavu, nebo nešetřit na kvalitních pneumatikách.
Prostě mi ta cena 34 mld přijde naprosto nehorázná, tak dobře, já bych ji uťal hned, ale koleje a vagónky bych ČD nechal. Kdo chce jezdit vláčkem, ať platí skutečnou cenu této dopravy. To je rozumný kompromis, co říkáš?
To, že je v ČR aut hodně přes šest milionů, ještě neznamená, že auto má úplně každý. Za prvé je hodně rodin s dvěma a více automobily, za druhé ani zdaleka ne všechna vozidla se používají k soukromým účelům. Je tedy hodně velký segment populace odkázaný na hromadnou dopravu, tedy i na železnici.
Skutečná cena železniční dopravy vlastně neexistuje, protože je závislá na vytíženosti spojů. Jeden extrém by byla cena, kterou zaplatí provozovatel (stát), kdyby jízdné bylo zdarma. Druhým extrémem by bylo, kdyby se tato suma rozdělila na počet pasažérů, který by zbyl, kdyby na jízdné stát nepřispíval vůbec.
Problém je v tom, že součin počtu pasažérů a ceny jízdného, kterou jsou ochotni platit, nikdy nedosáhne výše nákladů na železniční dopravu. Buď bude cena tak vysoká, že bude příliš málo lidí ochotno ji platit, nebo bude cena, kterou bude ochoten platit dostatečný počet lidí, zase příliš nízká. Proto bude vždycky nutné železnici v určité míře dotovat. Od nákladů na provoz železnice je totiž potřeba odečíst pravidelné náklady, které by vznikly, kdyby se objem stávající osobní i železniční dopravy přesunul na silnice a dálnice.
Tvůj kompromis je tedy nereálný, protože by tím vláčkem nejezdil prakticky nikdo. Něco podobného platí i pro městskou dopravu. Zvýšení cen jízdného v Praze vede k útěku lidí do aut a budování infrastruktury pro ně spolyká nesrovnatelně víc prostředků než kolik přineslo toto zdražení.
"Problém je v tom, že součin počtu pasažérů a ceny jízdného, kterou jsou ochotni platit, nikdy nedosáhne výše nákladů na železniční dopravu."
Ano, to je podstata problému. Tento problém velmi elegantně řeší trh. Jestliže někdo nedokáže vytvořit produkt (v tomto případě službu), která by byla tak kvalitní a přitom tak levná, aby ji byli lidé ochotni DOBROVOLNĚ používat a ZE SVÉHO platit, pak na trhu nemá co dělat.
Jestli si chce někdo jezdit vláčkem, nebo jím posílat uhlí, já proti tomu naprosto nic nemám. Ale je krajně neslušné po mně chtít, abych mu já jeho zálibu platil.
Řekl bych, že ČD by mohly fungovat i bez takových dotací, ale ne s tímhle personálem.
Z vlastních zkušeností vím že největší kritici ČD pocházejí z řad lidí kteří jeli vlakem na posled v dětství. :-) Já bych v první řadě vyměnil některé cestující a nebo bych pro ně přidal jeden dobytčák na konec vlaku. Byl sem svědkem jak výrostci plivali na strop osobního vozu a hrozně se bavili jak ty zelené kemry visí dolů. Většina cestujících odvrátila hlavu a jejich chování si nevšímala. Mě blbá hrdost nádražáka v civilu nedala a řekl sem jim ať to utřou. Tu snůšku nadávek vám tady nebudu psát, byl sem rád že mě nezbili protože byli v přesile. Kdyby se nás postavilo víc, nezbylo by jim než to utřít. A tak máme špinavé, zdevastované vagony a pak si hrozně stěžujeme. Máme jen to co si zasloužíme, jaká společnost-takové vlaky. :-(
Jako dítě jsem jezdil vlakem moc rád. Ještě jsem jezdil vlakem hodně za studia na VŠ (do 2001), a ještě pár let po něm. Jednoznačně čím dál špinavější vlaky, čím dál větší zpoždění a tím počet nestihnutých přestupů, čím dál neochotnější a protivnější zaměstnanci a také čím dál dražší doprava.
Jen pár zážitků:
- jedna průvodčí mě buzerovala a vyhrožovala jakousi pokutou za odloženou tašku na sedadle v lokálce, v celém vagónu bylo asi deset lidí;
- průvodčí v EC po mně požadoval doplatek za EC a doplatek za doplatek prodaný ve vlaku - EC jsem jel proto, že kvůli zpoždění mi ujel přípoj; jelikož i EC mělo zpoždění asi půl hodiny, a já oproti původnímu plánu zpoždění asi 4 hodiny, poslal jsem ho do prdele a byla to jedna z posledních kapek: co je to za jednání vyžadovat víc peněz za to, že mě dovezou s mnohahodinovým zpožděním???!!!
- kolo jsem dostal zpátky s přeštelovaným sedlem - bez rychloupínáku, někdo to musel předělat klíčem - a ještě se bába ve výdejně cítila dotčena, že jsem se nad tím pozastavil. Asi si na něm někdo potřeboval někam dojet.
- O tom, jak ajznboňáci zacházejí se svěřeným kolem se tu snad rozepisovat nemusím, nic cennějšího než otřískanýho favorita bych jim do rukou nesvěřil.
Přestal jsem jím jezdit, až když to začalo být cenou a časově skutečně neúnosné v porovnání s autem a autobusy.
Například zakoupím si jízdenku, čímž uzavřu smlouvu o přepravě, ale nastoupit do vlaku s kolem např. mohu až když je v nějakém vlaku místo na moje kolo, což může být třeba zítra ráno nebo taky za týden. To je imho pro normálního člověka naprosto nepoužitelná služba.
Zajímalo by mně, kolik normálních lidí za svoje vlastní peníze dnes vlakem cestuje, a o kolik levněji by vyšla jejich doprava, kdyby stejnou (nejlépe nulovou) dotaci dostali autobusoví přepravci.
No vidíš, na špínu jsem nějak zapoměl, s výrostkama jsem dlouho nejel a jinak nejsem žádná citlivka.
Myslel jsem třeba na to nový "odbavovací centrum" v Praze. Loni jsem si tam kupoval jízdenku. Blbeček, kterej mi ji měl prodat nebyl schopnej zjistit, jestli potřebuju rezervaci pro kolo (taky geniální vynález), takže mě poslal na informace do vedlejší fronty. Tamní blbka mi sice zjistila, že ji potřebuju, ale už mi ji nebyla schopná ji prodat. Takže jsem si znovu vystál forntu k pokladně. Fakt díky za nový odbavovací centrum, kde si cestující připadají jako na letišti. Ještě že v tom našem vidlákově nic takovýho nemáme a místní personál zvládá obojí(akorát s nějakou komplikovanější cestou se hodí přijít o den dřív a člověk si připadá jak při vyšetřování schizofrenního pacienta).
Přestože na železnici pracuji, nejsem slepým zastáncem všeho co s ní souvisí, je to prostě můj zdroj obživy. Jenom poznámka k dotacím, zajímalo by mě, jaký podíl z dotací je na zajištění provozu a jaký podíl spolknou "neprovozní" náklady, když jenom mzda jednoho člověka spolkne přes 6 milionů za rok.
Co se týká pokladen a průvodčích , je to kapitola sama pro sebe, na druhou stranu, ať si někdo vyzkouší být 18 hodin v práci, ale zaplacených mít 8, protože zbytek jsou hodiny grátis, trávených ve vratných stanicích. Že se lidi o tu práci neperou při dnešní nezaměstnanosti, když jsou tu samé výhody a benefity ? (např)
Krásnou příhodu jsem zažil při cestování na "Prčice" , kdysi už jsem jí popisoval ...
"Rychlíky z ČB do Prahy jsou pro kola s tzv povinnou rezervací, proto jsem den předem (byl sem v práci a pracuji na železnici) zavolal do osobní pokladny a chtěl si tuto rezervaci objednat. Domluvil sem se, že kolega mi rezervaci vyzvedne. Nedlouho potom mi volali z osobní pokladny, že na trati je výluka a rezervace jim nefungují, inu řekl sem si dobrá, kola naložíme do vlaku i bez rezervace. Ráno po příchodu k rychlíku jsme vlakvedoucímu nahlásili že chceme naložit kola ,
"vy ale nemáte rezervace" ,
"ne nemáme, v osobní pokladně mi řekli, že jim rezervace nefungují" ,
"my tady ale rezervace máme" ,
"tak to zaplatíme vám, ne ? ",
"dobře, chcete to dohromady nebo zvlášť"
(nevím, co mi to vnuklo, ale naštěstí jsem řekl dohromady. Vytáhl si mašinku a vyplivnul na mě cifru 160,- . Zaplatil sem a šli jsme si sednout. Až v kupé sem koukal na ten lístek, 60,- Kč bylo za kola a 100,- pokuta za cestu ve vlaku s povinnou rezervací. Docela mě to namíchlo a tak sem po neděli zavolal do osobní pokladny, dokonce si mě pamatovali
"v pátek jste mi řekli , že vám rezervace nefungují",
"nefungovali",
"po mě ale ve vlaku chtěli pokutu 100,- Kč, protože tam rezervace měli, mám si stěžovat na vlakvedoucího za neoprávněné vyžadování pokuty ?",
"je možné že později rezervace fungovala, nám to nešlo",
"a to mám jako chodit každých pět minut na nádraží se ptát, jestli vám to už náhodou nejde ?? " , docela už ve mě chytaly saze
"nóó, asi ano .. ",
"si ze mě děláte prdel ? , proč vám to nešlo ? Jste říkala, že tam je výluka, ale ta tam ještě nebyla",
"nevím, nám to nešlo" ,
"takže nejspíš problém mezi klávesnicí a židlí, ne ?? " a to už začala vyskakovat a protože bych musel být sprostý, radši jsem hovor ukončil.Veselá příhoda z natáčení, ne ?? :o))"
V nákladní dopravě pracuji, takže vím že jeden vagon=tři kamiony(bráno průměrně). Krize nekrize, nákladních vlaků jezdí pořád dost a jezdí hlavně v noci, kdy zdejší kritici ČD spinkají. :-) Někdy bych vzal Joa na noční šichtu, myslím že by své názory velice rychle přehodnotil. Bohužel takové názory mají i naši nadřízení, "ušetřím korunu, kdyby to mělo stát korun sto".
Jenže já bych ušetřil 34 miliard, a nestálo by to ani korunu, to je oproti Tebou vystihnutému hospodaření ČD imho značný rozdíl;-)
Jenže nákladní doprava vydělává a žádné dotace nedostává. Nepočítám údržbu kolejí, ty taky nepočítáš údržbu silnic a dálnic která by se drasticky zdražila zhoustnutím kamionové dopravy. ;-)
Proto jsem ustoupil ke kompromisu zrušit jen osobní dopravu a nákladní ponechat. Jestli vydělává, tak je to v pořádku.
Údržba silnic a dálnic je financována z daně z uhlovodíkových paliv a maziv, silniční daně, DPH z prodeje všeho co souvisí s dopravou (včetně již zdaněných paliv a maziv), dálničních známek, mýtného, skrytého mýtného (měření na nesmyslných úsecích, vybírání pokut tam, kde (zpravidla vinou vybírajícího) není dost parkovacích míst apod.). Zhoustnutím automobilové dopravy by se všechny uvedené výnosy úměrně zvýšily. Že údržbu silnic a dálnic zajišťuje stát, tudíž je strašně drahá a neefektivní, to je druhá věc.
Ještě taková perlička, ČD platí silniční daň z motorové nafty do dieslových lokomotiv. :-)
Nepleteš si silniční daň a spotřební daň?
Z kolejových vozidel se silniční daň samozřejmě neplatí, a daň z kolejových vozidel neexistuje.
ČD platí spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv, jako každý jiný spotřebitel uhlovodíkových paliv a maziv.
Tuším že tak nějak to mají američani. Nákladní doprava funguje bez problémů a osobní je dost omezená.
Zahuštěním autodopravy by se sice zvýšily tyhle výnosy, ale zas by se ta doprava zpomalila.
Ze zvýšených výnosů by se mohla stavět třeba lepší infrastruktura (nedělám si iluze, že by to v ČR nastalo:-( ).
Dálková doprava může fungovat, když se běžný rychlík (né předražené frndolíno) rozjede v Brně, zastaví v Havlbrodě a pak až v Cajzlově n.Vlt., tak je to efektivní využití možností železnice.
Ale partu zedníků do sousední obce odveze daleko efektivněji, pružněji a častěji (více spojů za den) autobus, nebo ještě lépe mikrobus jednoho z nich, než lokálka.
Režijka za 250,- Kč na rok, vždyť je to výsměch všem normálním lidem!!! Neříkám, ať zaměstnanci slevu mají, klidně i jejich rodiný příslušníci a klidně i třeba 70%, z obyčejnýho jízdnýho. Ale když normální člověk zaplatí za roční jízdenku 22000,- a zaměstnanec ČD 250,- KČ, tak kde to pro boha jsme...???!!!!
Jen takový skromný dotaz, argumentuje se zde pořád nějakou cenou 22 000,- Kč. Zná někdo, ze zde dikutujících, osobně aspoň jednoho člověka, který by tuto "obvyklou" cenu zaplatil ??
Já bych byl pro, stačilo by mi proplacení jízdenky prokazatelně spojené z prací, tím myšleno i dojíždění do práce z práce. Co se stravenek týče, stejně si musím 2/3 hradit ze svého, takže podnik mi přispívá nějaké 3 stovky, klidně se bez nich obejdu. Doplácení na ozdravné pobyty po 20-ti letech nočních ale neberu. To už tu chvíli bylo a řada lidí přestalo jezdit a když se dostavily nemoci z povolání, podnik je neuznal, protože postižení neudělali pro své zdraví maximum. Pracovali když se měli ozdravovat a to neměli dělat, podnik pak ušetřil dvakrát. Výsměch? Ne, realita!
Daně z ozdravných pobytů normálně platíš, zrovna tak jako platíš vyšší částku za obědy, protože nárůst DPH zaměstnavatel přenesl na zaměstnance.
No vidíš, ani sem to nepostřehl. :-) Ono není divu, když vidím svůj výplatní pásek, nebo spíš arch, není možné se dopočítat. Když sem jej ukázal jedné známé profesionální účetní, nevěřícně kroutila hlavou.
Proto je tam položka "Daň z" (Superhrubá mzda apod.), tedy částka kterou vydává Tvůj zaměstnavatel za Tvou práci, a potom položka "K výplatě" (čistá mzda) - kterou musíš vynásobit pěti šestinami abys získal hodnotu věcí očištěnou od DPH, které si za to můžeš pořídit.
Zbytek jsou jen matematické triky jak zakrýt, kolik ti toho stát sebere.
Tak už je jasný, co způsobuje problémy ČD. Odborářský boss Dušek to odhalil - http://zpravy.idnes.cz/drahy-ovladaji...