První výlet po 7 měsících bez kola, kdy jsem po pádu ze střechy nemohl jezdit. Takže jenom krátká trasa 48 km Ostrov - Jáchymov - Klínovec - Měděnec - Klášterec nad Ohří.
S Brigittou na Klínovec:
https://www.youtube.com/watch?v=LJESU4iRiJs
S Brigittou na dolní tok Radotínského potoka:
https://www.youtube.com/watch?v=b7o40cvK4BA
A já si říkala, že už jsi se dlouho neozval.
Gratuluji k návratu do sedla i k dosažení Klínovce :o)))
Koukám, že jsi to z Jáchymova vzal nejkratší cestou - po hlavní.
Ano. Vím, žes v jáchymovsko - láázňovském tématu psala, žes jela po turistických značkách (respekt, jak říká Lexa z Comebacku).
Ale já jel po silnici. První důvod je asi moje myšlenková strnulost a lpění na tradici. Prostě gymnaziální deníček z roku 1987 píše, že jsem jel z Ostrova po silnici, a tak už to vždy budu jezdit stejnou cestou...
Druhý důvod byl asi trošku plánovací. Počítal jsem s tím, že po několikaměsíční pauze budu mít co dělat to vůbec vyjet, budu tupě čučet do asfaltu a budu v duchu myslet na holky, a že nějaká navigace po turistických značkách bude nad moje mentálně - fyzické síly, chichi...
A také, že ano. Hrabal jsem se nahoru skoro tři a půl hodiny!! Včetně přestávek, ty jsou v tom celkovém čase. Prvně jsem odpočíval 20 minut nad Jáchymovem, kde jsem si hrál s kamerou. Postavil ji na stativ vedle silnice, nasměroval do údolí, na kole sjel kousek dolů a natáčel se, jak přijíždím zdola do zatáčky. Pak zase kameru nastavil směrem vzhůru, zase jsem sjel kousek dolů a natáčel se, jak ze serpentiny vyjíždím směrem na Klínovec :-)
Hned kousek dál jsem musel 5 minut odpočívat na odbočce k Jezírku.
A poslední nutný odpočinek byl nad Božím Darem, kde jsem se musel během dvaceti minut resuscitovat dvěma termixy a kafem z termosky, kterého jsem zhltl celý 0,5 litr a nenechal si nic na Klínovec :-)
Z Ostrova na Klínovec je to 860 výškových metrů.
Nějaká dívka tu v komentářích ke svému blogu nedávno psala, že na výletech vystoupá 300 výškových metrů za hodinu. Tak to je dobrá, to by Klínovec z Ostrova měla za 2 hodiny a 50 minut.
Deníček z roku 1987 říká, že tehdy jsem to z Ostrova na lehko vyjel za 1 a 3/4 hodiny. Už to nemám jak ověřit, ale předpokládám, že sám sobě do deníku bych si jistě nevymýšlel. Pak jsem se vrátil do Ostrova pro stan a spacák a dojel ještě přes Karlovy Vary do Lokte na místo dalšího táboření. Jo, to jsme byli mladí, silní a krásní...
Po turistických cestách jsem to plánovala, ale nakonec jsem to jela také po silnici - nad kostelem vlevo kolem štoly 1 na Mariánskou, pak na Cihelny a z Abertamské zatáčky už po té hlavní, ale tam už je to k Božáku skoro rovina :o)))
Po turistické jsem to jela dolů a byl to neskutečný tankodrom.
Ale chápu, že jsi si chtěl dát reprízu :o)))
Každopádně gratuluji k výkonu !!!
Já mám s kolem letos asi utrum - od konce května bojuji s jakousi virózou - osobně si myslím, že je to post-covid syndrom. Teď se mi to dost zhoršilo, nicméně doktorka mi dala ještě týden, než mě pošle na RTG a začne přemýšlet co se mnou. Je to virové, takže ATB jsou tak nějak na prd.
Každopádně fyzička v háji.
V sobotu jsem měla odjíždět na Dámskou a pojedu tak akorát... kamsi... I když tam už teď jsem...
Jo, okolo toho Freudensteinu, cos už kdysi psala, to mi vrtá hlavou víc než klínovecké turistické značky. Je to 5 km versus 2,6 km přímo po silnici č. 25. Uvidím příště...
Ad tankodrom. Nejstrašňákovatější silnici jsme zažili teď v sobotu se synkem při sjezdu z Bohostic do Solenic pod přehradou Orlík. 4 km dlažebních kostek, ale zřejmě za ty roky rozježděných. Jakeš takeš šlo jet ve vyjeté stopě po autech, ale při uhybání ke kraji to byl rozbitý výškově rozházený tankodrom. Strašný.
Objevovali jsme pozůstatky bývalé vlečky Tochovice - Orlík. Penzion Solenická hospůdka: supr čupr! Restaurace Kaskáda: tak dobrý kuřecí řízek jsem ještě nejedl! A synkovi se moc líbilo, že jsme potom po slečně servírce poslali kuchaři Ballantinku :-)
S gratulací k výkonu prosím nepřehánět. Jsou tu borci, co za den nastoupají násobně více.
Viróza - lituji, ale neznám a nerozumím. Jsa z rodiny, kde se na marodění nehrálo, k doktoroj celoživotně nechodím, pokud to není na šití. Kokodák to ví a netroufl si na mne. Akorát mi ten rok bylo jeden týden blbě o dost víc, než při běžné rýmičce... Strašně jsem se bál, že mi stát nějak píchne včelku násilím, naštěstí na to nedošlo.
Návod na zrušení Brigitty:
Malý cyklista v dosti rychlém sjezdu najednou nečekaně zastaví a postaví se s kolem na šíř přes cestu.
Velký cyklista jedoucí nezdopovědně bez dostatečného odstupu to napálí předním kolem Brigitty z boku do zadního kola Mirage. Přes metrákový velký cyklista se vydává na výlet vzduchem kotoulem letmo přes řídítka, aby dopadl na povaleného malého cyklistu, který je mezitím již rozpláclý na asfaltu jako žába.
Škody a zranění:
Malý cyklista - prasklá přilba a nepatrně odřené kolínko. Celé dopoledne jezdil malý cyklista po lesních a polních cestách bez přilby, bylo veliké vedro. 300 metrů před karambolem dostal příkazem vzít si helmu, neboť jsme vjížděli na silnici.
Velký cyklista - nic, prostě nothing. Kopřivu mráz nespálí.
Mirage - ohnutý zadní výplet.
Brigitte - ohnutá přední vidlice.
To je smůly kopec. V čtyřiašedesátým jsme s klukama jeli Bílina - Karlovy Vary - Bílina a na zpáteční cestě někde před Lubencem jsem, rozšlapav to z kopečka, přehlíd výmol v dláždění a letěl jsem podobně. Vidle ohnutá, ale jen nepatrně, dalo se šlapat i při zatáčení. Jo, jsou to věci. :-)
To tenkrát v 64?!?
Naplňuje mne to optimismem, že také vydržím při cykloturistice do mnoha dalších let...
Tak ať se daří.
Už se přestalo, z jedný zdravotní komplikace se jakžtakž vyhrabu, když nastoupí jiná. Jako v tý Erbenově Polednici: "...o berličce, hnáty křivé..." Kolekce mých potíží začne brzo připomínat Britskou encyklopedii. Ale i tak díky za přání. :-))
Vydej to knižně, přilepšíš si k důchodu :o)))
Nepotřebuju, mám dost. Žijeme s Nebeskou skromně a hlad máme málokdy.:-)))
Ani nebudu hádat, ve které skupině jsi :o)))
Pak je ještě jeden, čtvrtmilionovej důchod, ale to já nejsem. Zatím. :-)))
Nebuď chamtivý, stačí skupina "93" :o)))
Centrování kola v terénu.
Brigittku zapřeli středem rámu o lavičku a táhli a táhli, ...až vidlici vytáhli poněkud dopředu. Nejbližší nádraží bylo 11 km daleko. Což jsme dojeli s velikou opatrností, pořád jsem čekal, kdy to pode mnou definitivně křupne. Ale nekřuplo, je to ECHT ocel.
Je mi líto, že jsem si zrušil Brigittku.
Malý cyklista lituje nejvíce toho, že v okamžiku karambolu jsem neměl zapnutou kamerku na řídítkách...
Uklízím (mažu) staré soubory na paměťových kartách z kamer a vykoukl na mne zajímavý obrázek Brigitty se samopalem na nosiči...
Už asi půl roku intenzivně objevuji krajinu v prostoru Mnichovice - Čerčany - Týnec nad Sázavou - Jesenice. Pěšky i na kole. Jsou tam velice zajímavá místa, sevřená údolí i krátká prudká stoupání. Ony tam jsou nadmořské výšky tak asi od 250 m n. m. do těch cca 450 m n. m., ovšem stoupání od potůčku v údolí pod hřeben se odehraje klidně na kilometru a půl...
Prostor se zhruba kryje s Přírodním parkem Velkopopovicko.
Poblíž jsem mimo jiné sloužil na vojně v Lešanech, přesně v tom kasínu, kde je nyní vojenské muzeum. A do stráže muničních skladů nás vozili vejtřaskou do lesa mezi Dolními Požáry a Panskou skálou. Tam byla v lese strážnice a kus od ní prostor oplocený trojitým plotem a v něm tak porůznu mezi stromy přízemní zděné sklady munice. Strážní směna byla jen velitel, závodčí a 3 hlídky. Čili ty čtyřikrát dvě hoďky mezi ploty se hlídalo v jednom člověku. V zimě to bylo vcelku jedno, člověk stejně musel chodit a chodit, aby nezmrzl. Ovšem v létě to, alespoň mne, svádělo k nepravostem...
Chtěl jsem si ta místa natočit, jak vypadají dnes. No a napadlo mne, že natočím, jak vcházím do muničáku se samopalem. A jak za horkých letních nocí páchám hrubý přestupek a během noční dvouhodinové stojky chrním v trávě... Pojedu tam samozřejmě na kole.
I vyrobil jsem si maketu samopalu ve skutečné velikosti z kartonu. Dokonce k tomu mám i originální řemen z SA-58, který jsem ukr--- který mi zbyl z vojny. Musel jsem to zabalit do několika vrstev dalších kartonů kladených křížem na sebe, aby se mi sapík na nosiči nezlomil. Naplánoval jsem si okruh z Prahy asi 70 km. Jenže ráno pršelo, zdržel jsem se s odjezdem. A zdržel se také v kopcích; zejména mezi Lojovicemi a Gabrhely jsou stoupání pořádná. A tak jsem se musel na 40. kilometru pod Babicemi stočit na Prahu a na muničák u Dolních Požárů nedojel :-(
https://mapy.cz/s/cukocadeha
Náprava přišla po dvou týdnech. Tentokrát s Eskou, páč jsem chtěl trénovat dojezd na Esce.. Sapíka na nosič a hurá na to.
Objevil jsem novou cestičku ze Sulic do Nové Hospody, našel, prošel a zavzpomínal jsem si na muničáku, natočil videa, vyjel jsem si s Esinkou na Panskou skálu, tam podle buzoly zaměřil a našel střechu Konopiště (je to 148 ° a 12,5 km) a ještě stačil zrevidovat knihobudky v Nové Hospodě, v Těptíně a v Kamenici.
Moc krásný výlet. A těch 57 km s Esinou v kopcích mne také těší...
https://mapy.cz/s/pahabegafo
Favorit Brigitte mi nesmírně vyhovuje. Má nejlehčí převod 1 : 1, tedy 28 z. nejmenší převodník a 28 z. největší pastorek.
Před asi třemi lety jel na mojí Brigittě jezdec o hmotnosti asi 120 kg. Neopatrně sjel z vysokého obrubníku a prásknul převodníkem o hranu obrubníku. Největší převodník se ohnul. A objevila se silná vůle ve středovém složení.
Rozebral jsem středové složení s obavou, že se vytrhla miska z domečku, že bude poškozený závit. Ale miska byla jenom povolená. Uvnitř bylo kuličkové složení Sachs. To je neuvěřitelné, co to vydrží. Asi by to fungovalo bez probému dál. Ale vím ze zkušenosti, že neumím přesně nastavit na miskách vůli složení, buď mi to vaklá nebo to drhne.
Osadil jsem na Brigittu novou zapouzdřenou osu na čtyřhran a nové převodníky s klikami. Také jsem nechal nově zaplést zadní kolo nejsilnějšími možnými dráty. A dal jsem nové sedmikolečko a řetěz. Ty díly jsou dosud skoro nové.
Vím, že nechci nic jiného, než znovu Brigittu.
Dvě Brigitty, které mi kdy prošly rukama, byly vyrobeny 1993 a 1996. Výrobce je už dávno rozkraden. Je jasné, že samostatnou originální vidlici není dnes reálné sehnat.
Půjdu tedy cestou nákupu nové Brigitty z inzerátů. Přeměřím na ní délku mezi středy kol, následně z ní přehodím vidlici na moje kolo a znovu budu měřit. Bude-li délka menší, je jasné, že mám i hnutý rám v oblasti krku. Potom bych přeházel svoje skoro nové díly na bazarové kolo. Jestli bude moje hlavové složení v pořádku, dám jenom vidlici z toho bazarového kola na svoje kolo.
Za ten asi měsíc, co sleduji inzeráty, bylo nabídnuto k prodeji asi 6 - 8 Brigitt. Nejvíce fialových (ble), modrá a červená. Zdá se, že nejkrásnější provedení ze všech, co mám já, to jest tmavě vínová metalíza s černým tygrováním, není dostupná.
Neobjeví-li se do - já nevím - do zimy tygr, vezmu červenou a budu mít červenou vidlici na tygrovi. Neobjeví-li se do jara červená, vezmu komplet modrou a osadím ji svými skoro novými díly.
Pokouším se vyfotit výrobní číslo Brigitte. Ale moc se mi to nedaří na tom tmavém laku. Asi bych s tím musel jít před dům na přímé slunce, ale to se mi nechce.
Výrobní číslo Brigitte je listopad 1996.
Dále provozuji Favorita s výrobním číslem březen 1998. Toho jsem koupil v roce 2000 v Řevnicích http://www.kola-sport.cz/ a pan Štorek tvrdil, že má poslední dva rámy skladem a že už se Favorité nevyrábějí...
A proč pro kolo z Prahy do Řevnic? Někdy cca v roce 2000 jsem kupoval dětské Author Cosmic. Průzkum trhu mi nabídl mimo jiné i obchod v Řevnicích, navíc to bylo po cestě na víkend, kde mělo být kolo darováno. Pan Štorek byl velice vstřícný a připravil kolo s i objednanými doplňky, tj. s blatníky, košíkem na lahev a se stojánkem.
Znovu jsem kupoval dětské kolo, větší, asi za 3 roky, Author Mirage SX. Opět super servis.
Pak jsem tam kupoval v r. 2016 nábojovou převodovku Sturmey Archer zapletenou do nového ráfku. Ta nebyla skladem, ale na objednání. V pátek večer přišla SMSka, že je převodovka v obchodě, zapletená. Přihnal jsem se tam na mojí skládací Esce v sobotu 15 minut před zavřením. Pan Štorek pravil: hm, to byste asi chtěl rovnou namontovat, že? A bez řečí se toho okamžitě pustil, odjel jsem na novém zadním kole!
Ten přístup pana Štorka je tak ohromně vstřícný, že už tam jezdím s čímkoli. Minulý týden ve ČT jsem tam ráno dovezl ráfek Mirage z té bouračky. Středovou osu jsem chtěl zachovat. Pan Štorek se malinko ošíval, že dnes už mají ráfky jiný počet děr a že si není jistý, zda správný ráfek sežene. Odpoledne ve 14 hodin volal, že je střed zapletený do nového ráfku! Vyzvedl jsem ještě tentýž den před 18. hodinou...
Doporučuji http://www.kola-sport.cz/ .
Mimochodem, listopadové Brigitta má výrobní číslo 3 800 a březnový Favorit má výrobní číslo 540. To tedy jsou dosti nízká čísla oproti chrlení kol za socíku. Je vidět, že už to šlo postupně do kopru...
Škoda, škoda, škoda. Protože ty popřevratové rámy jsou dobré (jsem přescent a všimněte si, co na tom vozím: https://www.nakole.cz/diskuse/30647-stafeta-via... .
Středové složení a kliky a také zadní střed, přehazka a sedmikolečko, to bylo na mojí Brigittě všechno Sachs. Čili asi se na ta kola dávaly i slušné doplňky.