5. část - Jezero Yssyk-kul a okolí
V sedle se cesta narovnala a pak zlomila. Bylo už jasné, že jsme bouřku nechali v zádech a najednou to bylo krásné! Zelené kopce, jurty, krávy, koně. Konečně tak, jak jsem si to vysnila. V kamenitém sjezdu, kdy to kluci napálili a my se s Šárkou naopak zpozdily,…
Jooj, toto je už krásné.
Byť teda ten popis cest okolo jezera je docela hrůzostrašný.
Pokud se mohu zeptat- Nikolaj Prževalskij... podle něj jsou pojmenováni "koně Převalského" ?
ad lehnutí si k obědu... Dělali to už v dobách antiky/ Říma.
Kamarád si tento zvyk přinesl z vojny.
Byl u raket a měli střelby kdesi v pouštní části CCCP.
Používal slovní spojení: "zaujmem polohu ležiaceho žerca" :-)
Ano, měl by to být on. Nový druh koně objevil během cesty do Tibetu. Ohledně názvu města, pak jej přejmenovali zpět na Karakol, načež Stalin zase na Prževalsk a tak se to jmenovalo až do rozpadu SSSR v 1991 roce. (to jsem si načetla)
Takže opět zahltím Peggy dotazy.
Předem se omlouvám, vím, že se zde blog objevil v pátek, ale já se k němu dostala až nyní /rodinné a pracovní povinnosti/.
1. Kafíčko
Já, kovaný kafař a závislák na kávě, jsem si až u čtení Tvého blogu uvědomila, proč mi to na našich trecích nikdy nechybí. Já k tomu totiž potřebuji ATMOSFÉRU, tedy prostředí, jako posedět, pokoukat, degustovat, no a když putujeme v divočině, kde není žádná civilizace, tak samozřejmě ani kavárna, a tím pádem se můj absťák neprojeví.
2. Nabíjení
To už nevozíte tu "rozčtyřku", nebo jak to nazvat, co jsem kdysi viděla na vašich fotkách? Prostě vám stačí jeden přístup k elektrice, a nabijete 4 přístroje.
3. Reflexní značení
Takže vypadáte jako silničáři, nebo debilové... Nebo jako šípovi :-)))
4. Gagarin
Chápu zajížďku i motivaci. Kdybych tam byla, tak bych tam určitě chtěla taky, rozumím tomu. No a rodina... Ta se buď přizpůsobí, nebo... Prostě vyměnit rodinu :-))) Ne, dělám si prdel, otázka je v motivaci, já takto patřičně politicky vysvětlila Lubošovi, proč nyní v Londýně potřebuji na Baker Street 221B, a to jenom proto, že tam imaginárně bydlel Sherlock Holmes, ačkoliv to pro nás byla zacházka i zajížďka...
5. Minulý čas
Naprosto chápu, v terénu jsem ráda, že dokážu vést deník, a v tamních podmínkách ho píšu v čase přítomném. Doma to pak složitě přepisuji do času minulého, protože přece vím, že se má psát v čase minulém vyjma zdůraznění napětí, které může být v čase přítomném, ale jen krátce. Takže když sdílíš autentický deník, kde jsi nechala čas přítomný, je to za mě v pohodě.
6. Furt deník nahráváš? Nebo zapisuješ?
Stále to řeším, zatím urputně zapisuji.
Díky šípové za milé dotazy :-)
1. ad kafe - asi to máme stejně, proto tady v těch zemích posezení u kafe nahradilo (alespoň částečně) posezení u čaje. Na horách, když není možnost, kafe prostě není a také mi nechybí.
2. Rozčtyřku vozíme, jasně že jo, ale kde jsou doby, kdy nám stačila? :-) Co vozí děti své mobily, sluchátka, chytré hodinky... tak vozíme dvě taková zařízení a ty zapojujeme do sebe. Asi to nemám vyfocené, ale kapacita se zvětšila.
3. No jo no :-) já jsem trošku nechápala jediné (a nebyla jsem sama), a to že v době polárních dní vozíte ty čelovky připevněné na helmách. Neregistrovala jsem tehdy u vás ani žádný průjezd tunely.
4. Gagarin byl boží a koneckonců, byla tam i ta motivace, že k němu nikdo jiný z party nejel ;-)
5. + 6. Deník si nahrávám, ale přiznám se, že už se mi stalo přesně 2x, že jsem o ty záznamy přišla. Například při změně telefonu jsem zapomněla Víťovi říci, aby mi přehrál i soubory ze záznamníku. Prostě jsem je po příjezdu domů ihned nestáhla do PC a pak na jejich existenci zapomněla. A pak brečela :-) No jo no. To se ti u papíru nestane, pokud se ti nerozmočí a pokud to po sobě přečteš :-))) Loňské Pobaltí jsem už žádný deník nevytvářela. Nějak mne to přestalo bavit, bylo to i o tom, že jsem si řekla, že to je možná poslední celorodinná větší cesta, tak si to hlavně užiju a nebudu trávit čas nahráváním nebo psaním deníčku. Holt to budu muset začít sepisovat rychle, dokud si něco ještě jakž takž pamatuju.
Prosím tě, proč sebou to kafe nevozíte?!? Vaříte leccos, tak proč ne kávu?!?
Já jsem kafař a vždycky ho mám sebou. Teď jsem si poříila i aero press - ne cestování ideální.
Protože to prostě není ono - uvařit si ho sám. Máme to spojené s pauzou někde, s dobíjením, s popovídáním. Pak bychom už nemuseli chodit nikam, nebyl by zádný kontakt a ani bychom nevěděli to, že v těch zemich kafe nepijí.
Jj, to chápu, také si ráda někde posedím u kávy.
Nicméně s chutí si dám kávu i po ránu - ráda si posedím s hrnkem čerstvé kávy nad mapou a trasou pro nastávající den. Vůně čerstvě uvařené kávy, k tomu ranní sluníčko...
Na kávě jsem závislá - mám odzkoušeno, že bez ní mám za tři dny neskutečné bolesti hlavy, které nejde ničím zahnat. Jedině hrnkem kávy :o)))
Rozumím. To je právě to, čemu bych se chtěla vyhnout, té fyzické závislosti. Proto si kávu na cestách nevaříme, když není, tak není.
Mám to podobně, závislostí na kávě trpím, ale v divočině mi nikdy kafe nechybělo, vyjma konce déletrvajícího treku - má na mysli 12*14 dnů putování bez osídlení - to se už na kafíčko těším, ale vždy ho mám spojené s kavárnou, nechybí mi tedy černá tekutina jako taková, nýbrž atmosféra.
Posezení v Pivových Varech?
Psala KAFE. Sice nevidím černou, a ta žlutá s pěnou může opravdu pivo evokovat :-) Ale pravda je, že když ji na letišti málem zatkli za údajné pití alkoholu, kdo ví, zda to na fotce vážně není malé pivko :-)
Fakt je to kafe, vždyť za mnou jsou pytle s kávou. Piju latéčko z mandlového mléka, proto asi ta pěna.
Pivo nepiju, nechutná mi, nevypila jsem za svůj život ani jedno.
A ano, chtěli mě v Oslu na letišti zatknout za pití alkoholu na veřejnosti, ovšem já měla ve flašce od chlastu rozpuštěnou tabletu Waterdrop, což je mimochodem úžasný doplněk na ochucení vody, a hlavně je bez cukru.
Mohu se zeptat, jak se ti osvědčil ten aeropress? Já jsem na kafi taky závislá. Ale musí to být dobrý kafe bez cukru a bez mléka. Klidně jen hltek, ale pořádný.
Dělám si ho i v terénu překapávané přes malé sítko z původně vietnamského překapávacího hrnku.
Hodnotím pozitivně, i když se s ním zatím učím a vychytávám značku kávy.
Osobně bych k němu ještě uvítala nějaký obal, do kterého by se vše uložilo, ale už jsem si na něj sáček ušila.
Zařízení na vietnamskou kávu mám rovněž - také dobré, ale dlouho trvá, než se káva překape.
U toho aeropressu je příprava otázka minutky a opravdu z té kávy vytlačíš maximum.
Hm, na pěší treky docela velké se spoustou prťavých dílů, co se mohou poztrácet. Uvažovala jsem o tomhle:
https://www.gourmetkava.cz/cs/cestovni-kavovary...
ale ta cena:-))
Nejspíš zůstanu u překapávané kávy a vietnamském "outdoorovém" překapávači. Má necelých 75 gramů, je skladný, lze s ním hrubě zacházet a z dobrého kafe udělá dobrý nápoj.
Tak tohle vypadá úžasně, ale souhlas - ta cena...
nejméně dva lehokolisti ho vozí (-:
Již ho mám objednaný, zítra vyzvedávám :o)))
Vyzvednuto a odzkoušeno. Musím říct, že káva je z toho výborná - za mě lepší než z aeropressu.
Gratuluji. Já to pořád jen obhlížím a vážím a srovnávám s tím, co mám:-))
Zakoupila jsem k tomu rovnou i adaptér na kapsle.
Po dnešním otestování mohu jednoznačně říct, že to rozhodně nebyla marná investice.
Vřele doporučuji.
Srovnání mám jak s udělátkem na vietnamskou kávu, tak i s aeropressem a nanopress jednoznačně vede.
Nanopresso je lepší než nanopress? Nějak jsem se v tom stratil. Děkuji za trpělivost...
Jde o dva různé typy manuálního "pressovače". Výsledné produkty jsou zkrátka chuťově mírně odlišné.
víc než mírně, je to tlak a "beztlak" (-:
Ó, děkuji, Šípová zareagovala ráda.
1. Kafe fakt máme stejně, prohlašuji o sobě, že jsem lázeňský povaleč, tedy nejlépe kafe někde v kavárně, než doma, nebo si ho sama připravit na treku. Mimochodem, to jsem zkoušela taky, a není to no, potřebuji ATMOSFÉRU.
2. Takže rozčtyřku vozíte, a rovnou dvě. Určitě mi to někdy vyfoť, tak jako jsi třeba dokumentovala, jak Víťa přetvořil anglickou zásuvku na evropskou :-)
3. Ty čelovky jsme na helmách vozili spíše z lenosti je sundávat, nic jiného bych v tom nehledala
4 Gagarina tiše závidím
5+6. Právě jsi mě motivovala zůstat nadále u deníku. Nedovedu si představit přijít o záznam tak, jak popisuješ. U mě je ale hlavní blok v tom, že přijatelněji mám vizuální přehled, než audiální, navíc se mi v tom písemném lépe orientuje, když si ještě na něco vzpomenu a dopisuji. S pamětí to už stojí za starou belu, takže nehrozí, že bych z fleku deník dokázala sepsat jen ze vzpomínek. No a že jsi si nevedla deník v Pobaltí chápu, protože sama vím, kolik času zabere psaní/namlouvání událostí a vzpomínek, fakt to hodně zdržuje.
Jinak já si na letošní výpravu pořídila voděodolný deník, jelikož očekávám, že nám bude pršet více, než třeba loni.
Tak slovní spojení "zaujmout polohu ležícího střelce" není snad nic neobvyklého. Alespoň v mé sociální skupině to byl (a stále je) celkem používaný výraz.
Znám ho už od základní školy.
To zná asi každý, že... pointa byla v té variaci na ustálené slovní spojení. :-)
Tak jsem skoro po dvou týdnech krutého marodění schopen i číst a dal jsem se do toho. Máte můj obdiv, nejsem si jist, že bych to já dal, dokonce s mládeží. A Tobě osobně dík za styl psaní, bez chyb a čtivě.
A otázečka: kdo dělal mechanika? Jak jste to měli s eventuálními poruchami?
Děkuji moc, pochvala potěšila.
Ohledně poruch - něco málo bylo, ale nechám si to ať mám co psát v dalších dílech :-) Nejdřív ale příští týden.
Už se těší na další pokračování.
Už se těším na další díly.
Jako vždy- paráda, jak poutavě napsáno, tak i kopec zážitků(nemá se to, ale i tak tiše závidím). Já mám problém s létáním a tak jsou mé cesty omezeny vzdáleností. Letos to bude návštěva syna v Rumunsku(Cluj- Napoca) spojená s poznáním okolí Moldavských hranic, Bosna a na podzim Albánie(s dopravou mikrobusem s kamarády turisty)- snad to vyjde i s počasím.
Můžu se zeptat, jaký konkrétní problém s létáním máš?
Jestli jsi četl pozorně první díl mého povídání, já měla problém hodně velký! A zvládla jsem ho.
Ale jinak Tvoje plány nejsou vůbec špatné, Balkán bych mohla taky kdykoliv a jakkoliv!
Jasně- nejde o žádnou fobii, ale o"praktické" věci. Než kolo rozebírat a sestavovat, balit, sledovat váhu, povolené věci, čekání na odbavení a nejistotu případného zpoždění/ztráty/dopravy jinam, tak raději jedu "po svých" a cestou poznám více. Jediná nevýhoda je dostat se tak do vzdálených zemí- což rád oželím, protože cestuji sám. Taky nerad využívám na přesun vlak- výjimka je Slovensko a ČR. Tam zase hrozí zmeškání přípoje při přestupu a komplikace přesunu na nádraží s naloženým kolem, které se nevejde do minivýtahu na zmodernizovaných stanicích.
Rozumím. Ale řeknu ti upřímně, že ty "praktické" věci vypadají strašidelně, a já se jich bála taky, ale potom mi tento způsob přepravy přišel úplně bezproblémový a vše fungovalo skvěle. Na to, že jsme byli úplní laici, si myslím že jsme to zvládli bezchybně (až na to jídlo, co jsme si nekoupili :-) ). Asi takhle, stručně: krabici ti milerádi dají v každé cykloprodejně. Rozebírání: jasně, tady to udělal muž, já jsem ženská, takže to vidím jinak, lehce, ale stačilo tuším povolit řídítka odmontovat pedály, sundat přední kolo a ufouknout duše. Do té krabice jsme to nebalili nijak pořádně, koupila jsem roli bublinkové folie a nejkritičtější místa obalila. Do krabice ke kolům jsme strčili nějaké věci typu stany a karimatky, co se blbě balí do kokonů. Limit na kolo (jak jsme zjistili později) byl asi 30 kg, tedy docela velkorysé. Krabice se obalily folií. Zbytek se zabalil do brašen a také do smršťovací folie. Na zpáteční cestě, zatímco já jsem si seděla u kadeřnice :-) Luděk s Víťou sbalili všechna 4 kola během hodiny a půl.
Cestovat sám = balím a vybaluji jen jedno kolo.
Ano, tam kde se dá dostat vlakem, bych to nedělala, nebo třeba jen na týdenní cestu, ale pokud člověk touží podívat se někam dál, jednou za čas se to vyplatí absolvovat. Mezi námi, přesně co píšeš - vlakem s kolem je třeba pro mne šílenej stres - bude jízdenka? který nástupiště? Zpoždění? Vejdu se do vlaku? Donutí mě nějakej blb průvodčí sundat bágly a kolo zavěsit? Stihnu přípoj? nepíchnu cestou na nádraží ? :-)
Letadlo taky vyžaduje čas, být na letišti s předstihem, ale první co, tak se člověk těch zavazadel zbaví a je klid. Jo, ztratit se něco může. To je asi blbá smůla, ale to jsem si nějak nepřipouštěla :-)
Navíc si člověk při přepravě letadlem připadal jako "zákazník", ne jako tento týden, kdy nás seřvali v Leoexpresu, jak malý děti, že si MUSÍME pověsit kola na háky, jinak nás vyhodí z vlaku.
Ale chápu tě, pro nás nejvzdálenější, kam jsme se dostali "po svých" byla Gruzie a Arménie.
Jen tam, kam jsi došel (dojel) po svých (za své) jsi skutečně byl
Pro nemožnost reagovat "obálkou", musím "plevelit"tu: ...dík za obsáhlé info. Problém bude spíš v hlavě- jako samotář se dost vyhýbám velkým a rušným městům a tedy všechny popsané úkony na letišti jsou dost pro jednoho sice jasné, ale dost náročné a zatím nejsou nutné- ve svém věku už mi bude stačit projetí okolních zemí... I tak dík za odpověď a doufám, že se někdy podaří i Orlické hory... Zatím tedy pěkné cesty, poznání krajin, památek i domorodců a to vše ve zdraví a bez nehod!!! ;-)
Já ti rozumím! My jsme letěli s koly jednou, tak nechci najednou být "chytrá", koneckonců i do té Gruzie jsme se snažili dostat po zemi (kombinace auto + loď), sem už to nějak "nešlo" (hlavně v dnešní době kvůli nemožnosti jet přes Rusko).
Jen jsem chtěla povzbudit, kdyby to byl jediný problém pro splnění si nějakého snu, že to vážně není tak šílené, jak to vypadá. A letiště bývají naopak stranou od velkých měst, i v tom Biškeku to bylo z letiště ještě cca 30 km taxíkem. V podstatě kolem letiště byla jen pole a vesnice :-) Takže kdyby člověk jo nechtěl město, krásně se mu vyhne.
....nejde jen o letiště- ta jsou mimo měst většinou, jde o velká města celkově, jak je možnost se jim vyhnout, rád využívám....
tak do lea jsem ještě nevlezl, ale to školení o nutnosti pověsit kolo na hák se mi zatím stalo u ČD pouze jednou asi ze sta jízd, ono asi záleží na tom na jakého průvodčího narazíš.
My zatím jezdili také jen s ČD, a jednou zažili opradvu hodně agresivní průvodčí, ani se mi o tom nechce psát, ale pravda je, že se v posledních letech trochu zlepšují v přístupu. Teď jsme vyzkoušeli LEO na páteřní trati, protože tady u nás jezdí na přípojce a hned dostali školení - to je přesný slovo! A to jsem si myslela, že jsou v leu průvodčí o dost víc prozákaznicky orientovaní. No, nejsou... ale třeba jsme taky jen měli smůlu.
Nechci dělat průvodčím v rámci CZ advokáta, ale je pravdou, ž e průvodčí zodpovídá za bezpečnost a pokud je ve vagonu hák, má být kolo na něm. A je jen na dobré vůli průvodčího zda to vyžaduje a taky jakou formou.
Svého času jsem nasedal v Ústí nad Orlicí ( tedy na tom opuštěném dlouhém nádraží) a nebylo dost přehledné, kde má vagon místo pro kola. Tak jsem nasedl, leč místo pro kola bylo na opačné straně vagonu. Přišel průvodčí a trval na tom, že si v České Třebové vysednu a nasednu na tu správnou stranu. Kalo samozřejmě naložené. Leč jako zkušený cestovatel s kolem vlaky, mám šířku kola včetně řidítek takovou, že se protáhnu středem vagonu. Průvodčímu se má myšlenka moc nelíbila, ale nakonec jsem byl na tom správném místě.
No a sundávání bagáže - ač jsem to vůbec nechápal, tak na trajektu z Helu do Gdyně, bylo tvrdě vyžadováno celé kolo odstrojit. Přitom to byla jen taková kocábka s prostorem vyhraženým pro kola. Byl jsem jediný, kdo odolal tlaku a věci nesundal.
Těch zážitků by bylo tak na celý blog.
Ano a taky cestující mají sedět na zadku, ne v chodbičce, průvodčí by neměl překážet s vozíkem s občerstvením.... takových "pokynů" je spousta a je opravdu na zvážení, zda třeba ten cyklista nemá nějaký důvod. A že třeba místo aby seděl, musí kvůli dvoum blbejm zastávkám sundavat bágly a zavěšovat kola, to celé provádět za jízdy. Dráhy (všeobecně, bez ohledu na přepravce) sice nabízí přepravu kol, ale co předpokládají? Že člověk, kterej si poveze kolo přes půl republiky už nebude mít žádné další zavazadlo? Že pojede s kolem nějaký manažer s notebookem?
Já třeba kdybych jela sama ženská, tak tam to kolo nezavěsím. Pomohly by mi ty načančané slečny, co se jim už ani neříká průvodčí nebo by stály a říkaly: když si ho nepověsíte, musíte si na příští zastávce vystoupit? Zážitků mám taky na román.
Je zbytečné zlobit se na průvodčí/ho. Ta/ten má své instrukce, které sám neovlivní. Lepší je si zjistit předem podmínky přepravy kola/kol a pak mít něco v ruce, s čím můžeš operovat.
Jinak pověšení kola na hák je nepříjemné, když jedu sama, vždy potřebuji někoho, kdo mi pomůže (vždy se šikovná ruka na milý úsměv a požádání najde, mnohdy dokonce i u průbodčí/ho nebo u kolegů cyklistů).
A tohle přendávání kola do správného vagónu jsme zažili v Itálii. Dva dospělí, dvě děti, 4 naložená kola. Ten vlak vážně zastavil a čekal, až se venkem přemístíme do správného vagonu. A to jsme na další zastávce vystupovali :-) Uklidnilo mě na tom to, že jsou ještě někde větší blbci :-)
Ano, průvodčí vlaku odpovídá.
Jednou jsme na našich rezervovaných hácích měli pověšené koloběžky - které žádnou rezervaci neměly, byly sepnuté řetízkem a majitelé seděli na druhém konci vagonu.
Trvala jsem na uvolnění háku (cestovali jsme z Moravy více jak 3 hodinky), ale i průvodčímu se to zdálo zbytečné s tím, že si kola (celkem 4) máme opřít o stěnu. Udělali jsme to, až když jasně prohlásil, že bere odpovědnost za případná poškození.
Pravda, moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec mu nic jiného nezbylo.
Docela mě to ale tehdy namíchlo - bez rezervace by nás do vlaku nevzal, ale klidně nechá rezervované háky obsadit.
To namíchnutí chápu, ačkoliv já zrovna bych na pověšení netrvala :-)
Je vidět, že kola opřená o stěnu být MOHOU - nám tvrdili, že NESMÍ, že je to nebezpečné při nehodě apod. Přitom spoustu vlaků má už takové pásy, kterými se to k té stěně připne.
Kdyby řekli: OK, ale je to na Vaši odpovědnost, beru to.
Mně by spíš zajímalo - technicky - mně naopak připadá, že to jízdní kolo zavěšené za přední kolo se zničí - prostě těm hákům nevěřím, že se z kolo kola neudělá ovál.
Tak to by to kolo muselo vážit docela dost.
Kolo nemusí být na háku (tedy pokud se nejedná o rezervační systém) za předpokladu, že je tam právě ten upínací pás. Pak je ovšem povinností cestujícího kolo tímto pásem upnout.
Někdy bývá ve vagonech se stáním s tímto systémem ještě uvedena max. kapacita kolik kol tam může být.
Z Gdyně do Katovic jsem jel nějakým úžasným expresem, kde prostor pro stání kol zabíral polovinu vagonu. Navíc na jedné straně byla dvojsedadla a na druhé byl ten prostor pro kola. Nic se nemuselo sundávat, upínat, cestující měl stále kolo na očích. Byla to pestrá směs přibližovadel. Od klasických kol přes koloběžky, elektrikola až pro takový malý elektroskůtr.
1- ráfek se Ti zavěšením na hák nepoškodí (může se teda odřít)... konec konců pokud na kole jedu já s 130kg jak ho může deformovat 15 kg kola?
2-upinací pásy bývali pro inv vozíky, ne?
Karbonové ráfky jsou choulostivější, nebo "jen" vyžadují opatrnější zacházení?
neumím odpovědět, nemám.
Ano. Jezdím teď hodně často vlakem bez kola. Máma je daleko a ač se moc snaží, vyžaduje péči. Tak jezdím bez kola, na kolo není čas. A ty upínací pásy jsou tam především pro invalidní vozíky. Pro kola jsou háky.
Otázka úhlu pohledu:-))
Nevím, prostě z toho mám divný pocit. Jednak nemám úplně nejlehčí kolo a jednak kolo je k jízdě určené. Nikoli aby viselo na háku.
Samozřejmě, že když přijede nějaký invalida na vozíku, místo mu uvolníme. V tom LE, co jezdí na páteřní trati, mají pásy i na upevněnění lyží. A až pojedu tím Leem u nás, je to trochu jiná souprava, vyfotím ty pásy, co jsou určitě určený i na kola.
Jj, kolo je určené k jízdě a ne k visení na háku:-))
Tedy až do chvíle, kdy kolo jede vlakem:-))
Vloni jsem jela s kolem vlakem do Doks, Jezdí tam jeden přímý vlak z Hlaváku a jedná se o "starožitní" soupravu. Měla jsem z toho trochu vítr. Dojela jsem na Hlavák a na peróně zjistila, že s kolem do vlaku to znamená dobrý jeden metr nahoru. V tu chvíli se z vagónu vysoukala ruka a to kolo mi tam vytáhla a pověsila na hák. Kolo jelo v "jídelním voze" hnedle vedle sudů s Postřižinským pivem. Když jsem vystupovala, tak mi na pomoc přišlo hned několik rukou:-))
No Ty se máš, toto se ale nestane starýmu fousatýmu chlapovi, ten se musí postarat vždycky sám.
To je super, že gentlemani ještě nevymřeli!
Jinak kamarádka mi poslala fotku, takhle vypadá zdejší ústeckoorlický Leo express, ty pásy jsou podle mě i ní tam zcela jistě i pro kola, je jich tam víc vedle sebe. Jinak tahle přeprava kola mi připadá taková nějak víc rozumnější, než ty háky.
Je to možné. Nicméně tam vidím dva piktogramy invalidního vozíku.
Ano (i když jeden piktogram je tlačítko) a za těmi koly je na sklopené sedačce velký obrázek jízdního kola. Podobně jako je na sousední sedačce obrázek lyží.
Určitě by se dohodli. :-)
Ale ano, lidé se dohodnou. Kdyby nastoupil vozíčkář, tak mu kolaři uvolní místo. Už jen proto, že zrovna tady je to tlačítko pro asistenci pro vozíčkáře.
A kdyby ne, tak zakročí průvodčí a pořádek sjedná, i kdyby měl vlak zastavit:-))
Samozřejmě, že bychom mu místo uvolnili, taktéž mamince s kočárkem.
Nepochybuji o tom.
Tady se v létě stává, že pražské příměstské vlaky jsou doslova narvané koly. Průvodčí se kolem toho mumraje prosmýká, pomáhá, neřeší, když si obtiskne na lýtko dobře promazaný převodník. Hlídá vystupování, ví, že kolikrát vystupuje kolař s kolem zataraseným jinými koly. Neodmávne odjezd, dokud ti správní lidé nevystoupí se správnými koly na správné zastávce.
Žádné fifleny. Docela slušně makající holky. Navíc v době, kdy ostatní trajdají na kole:-))
To zní dobře! Koneckonců, ono se to kolo neveze zadarmo, přeprava něco stojí, je tedy také zákazník a zaslouží si slušné jednání :-)
Ale jak píše AV, je to o lidech.
Nechci být bába, co nadává na dnešní mládež, ale se sluchátky v uších se nějaké "s dovolením prosím" přeslechne.
Počkat, jaké sluchátka v uších? O čem je řeč?
Už nemůžu reagovat dole, tak jen stručně k těm sluchátkům. Několikrát se nám v posl. době stalo, že někdo ve vlaku neuhnul na naši prosbu (šlo primárně o to, že jsme měli kola a on stál na plošině určené pro ně), a pak vyšlo najevo, že poslouchal hudbu a nás neslyšel.
... lidé jsou různé. Něktrří řeknou "z dovolením", zatím co jiní "uhněte, copak nevidíte, že tu překážíte!?"
Popř. ani nezabučí a rvou se (třeba s kočárkem) ´přes mrtvoly´.
....slušnost není přežitek ale samozřejmost a měla by se vyžadovat i na školách....
Hranice mezi asertivitou a hulvátstvím je úzká.
Děti nelze k ničemu nutit, neb je jim dána volnost v rozhodování, aby se "naučily zodpovědnosti za svá rozhodnutí".
A ony brzy zjistí, co je dovede k cíli rychleji, zda: "Byl byste tak laskav a kousek poodstoupil, abychom mohli ..." nebo "Uhni, pyčo ...!"
...to je "výborné prohlášení"- něco jako vyvěsit ve škole na dveře "Práva dítěte"! Po přečtení jsou pak děti "vychovanější" a chovají se podle "svých práv". Tebe jistě rodiče k ničemu nenutili- ani svým příkladem.... :-(
Na mě to dělalo dojem, že to je myšleno ironicky, ve smyslu kritiky dnešní moderní "volné výchovy", ale já to nepoznám...
....bez smajlíka ani já ne... ;-)
Ta fotka je moje, neměla jsem v té době reagovat, tak jsem to Markétě poslala. Byli jsme tam v té době týden na dovolené v počtu 6 lidí i s koly, a vlakem jsme se přepravovali vícekrát, většinou v pohodě, ale jednou jsme natrefili na štíplístka, který, až v poloprázdném vlaku, nás buzeroval, museli jsme různě přetahovat kola vlakem a dokonce jeden z nás musel na další zastávce venkem převést kolo na místo, které určil. A kola musela být upnutá právě těmi popruhy.