2. část - Welcome to Kazachstán!
„Tahle země není pro starý!"
všimnul si Luděk, když jsme seděli v bufetu v Biškeku, konzumovali večeři, první jídlo v Kyrgyzstánu, a rozhlíželi se u toho kolem sebe. Ne že bychom se v těch asijských obličejích vyznali, ale že se všude pohybovala jenom mládež, a…
uff, asi by se mi tam nelíbilo, ale čtení krásné...
Uf, jsme na tom podobně.
Tak jsem se konečně dočkala pokračování, super. Krásně se to četlo, a jako bych tam byla s vámi.
Navíc dlouho jsem se už tak nepobavila, jako u toho blogu.
"ten si důkladně rozmyslí, jestli mu to všechno za to stojí. Ale když stojí... ;-)"
"(Vnímej ten rozdíl: nic a vůbec nic)"
Jinak stran Kazachstánu a pouště, já Tě varovala, že je to relativně nudná, jednotvárná krajina, kde když Ti uteče pes, vidíš ho jako tečku ještě tři dny. Na druhou stranu chápu, že jste přesto tam vyrazili, já to mám stejně, nenechala bych se zvyklat.
To bylo na mne? Nerozumím. Můj příspěvek přece nijak agresivní nebyl.
zvyklat
já za to ale opravdu nemohu. Máma češtinářka, ´bejvalka´ češtinářka
vyvikláme zub ...
Ježíš, jo, vlastně, sorry, jsem debil.
Já si na to dávám bacha, nebo se alespoň snažím, ale asi není dobré psát po 20 hodině, při probíhající hydrataci červeným vínem, to pak má pozornost vidět chyby zeslábne. Ale máme co slavit, dnes byl Luboš na kontrole na onkologii, trvá remise onemocnění, kontrola za půl roku.
Vidíš, já si varování nějak nevybavuju a pravda je taková, že jsme poušť a rovinu očekávali, ono se to dá odhadnout podle mapy. Pro mne to nuda nebyla, naopak, kde v Evropě tohle člověk zažije :-) Těch pár dní se to dalo vydržet, bylo zajímavé si takovou jízdu vyzkoušet. Jiné by to bylo, kdybychom jeli třeba přejezd do Astany, to už je nějakých 1200 km a to by byl masakr, tady už za Almaty to začalo být docela pestré a různobarevné, zelené hory, oranžové kaňony a tak - však uvidíte příště :-)
..uf, uf- já bych to bral všemi deseti, krom té cesty letadlem... :-/