Osobne vyznavam minimalismus. Kdysi, v 18-ti, jsem mel obriho americkeho Forda 16M. Pak Trabanta. Mnoho Trabantu. Nasledovalo Daewoo Tico(2x) a dvoumistny Smart. Ted uz mam jen skutra a kdyz me nas..., tak si koupim elektrickou kolobezku. :-)
Neni to vec volby, ale nastaveni firmware v mozku. Nikdo s tim nenadela vubec nic, o tom jsem presvedcen.
Stejne tak nechci velky dum, drahou dovolenou ani velkou zenskou. :-)
Pochlubte se se svoji uchylkou. Kazdy nejakou ma. A pokud zadnou nemate, je to taky uchylka. :-)
Rovněž vyznávám minimalismus, ale na druhou stranu pokud mám prostor, který mám zaplnit (kufr auta před cestou, brašny na kolo apod.) tak ho prostě zaplním.
Jinak mám úchylky asi ryze ženské - boty, cukrárna a po obědě místo zákusku mrkev (k jídlu !!!)
S tim zaplněním místa jsme na tom stejně. Vůbec to nechápu a nezapadá to do mojí teorie, ale pokud jsme jeli v minulosti někam autem, bylo našlapané až po střechu. Vzali jsme i dřevěnou stoličku, abysme měli stůl před stanem.
A ta mrkev taky odpovídá. Jdu nakoupit a u pokladny zjistím, že mám 14 svazků ředkviček, pytel mrkve a hlávku zeli. To vše chroustam v praci.
Tak pytel mrkve už ne. Ta mi přijde bez chuti. Kupuji zásadně karotku.
Kolik koleček denně spotřebuješ? Mrkev má prej blahodárnej účinek na zrak, tak abych se nepředávkoval a nemusel nosit svářečskou kuklu. :-)
V práci se dost nudím, tak žeru. :-)
Aby měla mrkev nějaký účinek na zrak, musi být rozpuštěna v tuku. Jinak se ten karoten neprojeví. A to právě nedělám.
Přesně tak. Při běžné konzumaci není čeho se obávat.
Tak to se mi ulevilo, můj známej to taky s karotkou zkoušel, ale to druhý kolečko už do sebe nedostal, nezvlád prej ani to první. :-)
https://img-9gag-fun.9cache.com/photo/aLvmL0W...
V mrkvi není vitamín A, ale provitamin A. Ten se působením tepla teprve mění na vitamin A. Takže správně je buď mrkev nakrájet na tenké plátky, nebo ji nastrouhat a osmahnout na oleji. Tím máme vitamin A, který je rozpustný v tuku a tudíž tady je. Když na oleji ještě předtím osmahneme cibulku, nemá to chybu.
Kontrolní otázka: ve které zelenině je největší obsah alkoholu? :-)
Ve Śvestkách. :D
bývalý kolega se jeden rok dostal zadara k pytli mrkvových semínek, tak se mu na zahrádce poněkud přemnožila mrkev.
Byl to starý mládenec, tak ji postupně všechnu snědl. Jenže takové 2-3 měsíce přecpávání mrkví (do práce si nosil tak kiloa půl denně) se u něj projevili zažloutnutím- jak bělma očí tak časem i pokožka. No v autobusu k němu na samotu vetšinou seděl sám, každý se bál žloutenky.
Za zimu se barevně dostal do normálu.
Tak bacha, s mrkví nepřehánět!!!
Jojo, souhlas. K mým padesátinám mi oddíl daroval pytel mrkve (jsem vegetarián). Jedl jsem ji na různé způsoby několik týdnů a byl jsem celý tak trochu do žluta. Ale nikdo se mne neštítil.
Nic se nemá přehánět. A jedné mrkve denně se fakt nebojím.
Vsak jo, ona ta mrkvicka pusobi jako opalovaci prostredek. Jsou i tablety.
Kupuju někdy ty male mrkvicky. I mražené. Ale i ty v pytli mi chutnají. Občas je uvařím v kotli. :-)
Jo tak baby karotka, ta se teda rozhodně dá...
Já ji nevařím, Jurimír mě naučil mrkev připravovat na napařáku na knedlíky. Pravda, trvá to o něco déleji než změkne, ale chutná o hodně víc než když se vaří ve vodě.
Anebo ji peču v troubě s fenyklem a červenou řepou.
Hergot, nějak dostávám hlad :o)))
Škoda, že na ni nedáváš špetku šafránu. Vždycky jsem chtěl do něčeho hodit špetku šafránu, ale nikdy se mi to nepodařilo. :-(
Tak pokud bychom se bavili o indickém šafránu, tak ten si do jídla přidávám. A vařím si i "zlaté mléko", kde je neopomenutelnou ingrediencí.
Já si nedávno šafrán koupil. Při nákupu koření mi padl zrak na šafrán, tak jsem si řekl, že si ho musím koupit, protože jsem ho nikdy v ruce neměl. Tak teď abych se ho naučil také používat.
Také jsem ho nedávno viděla mezi kořením a docela mě to zaujalo, ale zůstanu u svého "indického šafránu" a muškátového oříšku.
Taky bys mohla místo té kurkumy používat turecký šafrán. Onehdá jsem ho v Polsku viděl celé pole.
Já jsem s tou indickou docela spokojena :o)))
Na to platí universální pravidlo:
Jak velký batoh máš, tolik toho táhneš.
Je třeba mít malé batohy.
Ohledně aut jsem absolutní minimalista – nikdy jsem neměl, nechtěl, ani mi nechybělo, a doufám, že u toho i zůstane :-). Ohledně kola pak minimalistický realista – nepotřebuju víc než bytelné (= těžké) spolehlivé neatraktivní popojíždědlo, co se hned nerozpadne a co můžu s klidnou duší nechat nezamčené před krámem s vědomím, že o něj ani pohledem nikdo nezavadí. Jinak s výletováním to mám podobně jak ty – tedy co do minimalismu provozních nákladů, pokud jde o minimalismus nákladu který s sebou vláčím, tak v tom se s tebou rovnat rozhodně nemohu :-).
Stupeň naložení auta významně snižuje požadavek schopnosti to auto v případě poruchy opustit a dostopovat. V době mého prvního auta staré komunistické Octavie, jsem toto pravidlo zastával. Do kufru jsem položil sbalený batoh, který jsem byl vždy schopen vzít na záda a odejít. Víc jsem toho nevláčel. I tchýní jsem to experimentálně učil. Ale pak se mnou už nechtěla jezdit...
Ja jsem zase do auta vkládal koloběžku, jako povinnou výbavu. Když selhala nejmodernější technika, pokračoval jsem na ní. A ona selhávala často a ráda. :-)
Maximální minimalista:
"Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě."
- "Kulíku, co tím chtěl básník říci?"
- "Prosím, že se chce stát trpaslíkem."
Je potřeba se pobývat v malejch prostorech. Příroda netrpí prázdnotu, a když je někde moc místa, tak má tendenci se zanášet spoustou nepochopitelnejch krámů.
Zvlášť typické je třeba to, co všechno někteří živočichové dovedou nanosit do místnosti, kde byl původně akorát ručník, mýdlo, kartáček, zubní pasta a holící strojek...
Přesně tak. Když jsme se neposled stěhovali, naplnil jsem plnou korbu vejtřasky pro sběrnej dvůr.
Je to tak. Také si slibuju, že v příštím životě neopustím garsonku. Museli jsme přejít od pytlů na komunální odpad (pytel jsme vystavili před dům až v okamžiku, kdy jsme to potřebovali) k popelnici se 14denním vývozem, kterou při našem režimu třídění+kompostování nejsem schopen naplnit. Takže abych neplatil za vyvážení vzduchu, postupně tam přemisťuji to, co se v domácnosti za ta léta nashromáždilo.
Myslím, že se tomu říká entropie. Ta je v součtu v celém vesmíru stejná. Takže když uklidím, nadělám tím bordel na jiné planetě. :-)
Pokud si dobře pamatuju, tak se mýlíš. Celková entropie jen roste. Takže když uklidíš, jen svůj prostor uvedeš do méně stabilního stavu a on se samovolně dostane do stavu s vyšší entropií.
A mimochodem - tohle jsem psal na MAC mini s klávesnicí bez diakritiky. S diakritikou se mi zdála už moc přeplácaná. :-)
Samotný MAC je minimalistický a dobrý. MAC OS je také minimalistický, ale strašný. To jsem tedy od předního světového výrobce nečekal.
Ale stejně si ho tam nechám, jednou třeba pochopím, co tím chtěl básník říci.
Možná by bylo fajn nenakládat z pojmy tak nějak volně, podle toho co nám to slovo nějak připomíná nebo naznačuje.
Tedy co je MINIMALISMUS
Minimalismus je umělecký směr, který se v 50. letech 20. století objevil v sochařství a malířství a postupně se rozšířil i do dalších oblastí, především hudby ale i architektury, designu, filmu, literatury či filosofie. Vznik tohoto směru bývá vysvětlován jako reakce na subjektivní pojetí abstraktního expresionismu. Minimalistická díla bývají vytvořena z elementárních atributů, používají většinou jednoduchou geometrickou formu a bývají prezentována jakoby nezúčastněně. Použití jednoduchých prostředků slouží pro dosažení maximálního účinku. Odstranění všeho nepodstatného umožňuje divákovi, posluchači nebo čtenáři intenzivně vnímat základní a důležité složky díla.
Z oboru, v kterém se tak trochu vrtám, tedy sklářské výtvarné umění byl asi nejvýznamnějším představitelem minimalismu pan František Vízner (1936 -2011)
Nejvýrazněji se jeho minimalistické sklony projevují u jeho broušených věcí, ale jednoduchost a čistotu tvaru najdeme i u mnoha jeho lisovaček, jako třeba zde uvedená, ikonická váza "radiator"....
Trochu doplním info, které jsi čerpal z Wikipedie. Já tam také kouknul, ale dočetl jsem až do konce.
Filosofie:
Minimalismus je reakcí na konzumní společnost, zahrnuje pečlivé zvažování při nákupu věcí, upřednostňuje kvalitu před kvantitou, takže souvisí i s konceptem udržitelnosti. Velkou propagátorkou minimalismu je japonská autorka Marie Kondo, která ve své knize Zázračný úklid – Pořádek jednou provždy radí, proč a jak se zbavit nepotřebných věcí.
Príma že umíš číst i googlovat.
Takže jde o umělecký směr, který se snažili dobroserové naroubovat na hipsterský "životní styl"
Francoužština pro tyhle týpky má hezký výraz "Bobo" tedy "bourgeois bohemian" (bohemian je tady ve smyslu bohémský nikoliv česky) - po našem tedy bobo je "bohémský buržoust".
Více póza než realita.
to nemá cenu ))-:
nemá...
když si někdo myslí, že je "minimalista" když si vezme na cestu malý batoh, a není schopen a ochoten chápat, co tento výtvarný směr obnáší, není mu pomoci
Ještě, že tu máme tebe, který umíš "nakládat z pojmy"...
A musí být minimalismus vždy a pouze spojený jen s nějakým uměleckým směrem?
Já myslím, že ne a i z úvodního textu Martina je jasné, že to s nějakým uměním nemá nic společného a jde o nějaký styl někde nějak a nějaký čas prožít s minimem věcí. A to fakt není o umění. Takoví poustevníci a různí tuláci jsou přímo názornou ukázkou "minimalismu" a u nich se určitě nedá mluvit o nějakém umění nebo dokonce o nějakém bohémském buržouství.
Řekl bych, že pojem minimalismus má mnoho přenesených významů. Možná nějak vznikl, ale dále si jde svojí cestou.
Podobně jako styl Brusel. Vznikl na Expo 1958 Brusel, ale v Ostravě-Vítkovicích máme nádraží v bruselském stylu a doma jsme dlouho měli mixér v tomto stylu. A rádio taky. :-)
Dokud mi to někdo úředně nezakáže, budu minimalista. :-)
Stejně jako mnozí chodí na pouť, ale rozhodně se tam nejdou modlit. Ale jezdit na kolotoči, pít pivo a jíst buřty. Navíc třeba v JuldyFuldy ani kostel není.
"Brusel" je také pojmenování pro výtvarný styl
Nevznikl na Expo 58 v Bruseli, ale šlo o výtvarný styl druhé poloviny padesátých a počátku šedesátých let v Československu, a protože tento byl presentován v na Expo v Bruselu, začal se u nás pro něj používat termín "Brusel". V cizině to tak nemají.
Ale ten styl je patrný spíše u porcelánu a keramiky, výrazně u svítidel a v architektůře, ve sklářské tvorbě spíše u jen u René Roubíčka a Karla Wünsche, třeba ve Škrdlovicích "brusel" vypadal takto: https://photos.app.goo.gl/kKdxQkyWGqHnwK8c8
Tady máme "bruselského" Roubíčka:
https://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25...
Nebo Karla Wünsche (ovšem to bylo vzorované až v roce 1960)
Kdybys dneska napsal "že ujíždíš na Bruselu" věřil bych, že sbíráš a obdivuješ tento výtvarný styl a ne že si fand aVon Leyenové :-)
A tak to já mám z "minimalismem" - když někdo ujíždí na minimalsimu, zaraduji se, že jsme našel spřízněnou duši, obdivovatele díla pana Františka Víznera :-)
Brusel, naši byli fandové. Něco je ještě někde na chalupě na půdě, nábytek se jako komplet nepodařilo zachovat pohromadě a je roztroušený po rodině. Schovávám si tuto vázičku. Výška je 12cm a vůbec k ničemu se mi doma nehodí. K tomu pokoji našich krásně ladila.
Možná ne,
ostatně slova a termíny s dají všeljak zneužít - "Vyznává tu někdo renesanci nebo jinou úchylku?
to bys asi nenapsal
Taky tím mohu vysvětlovat, že jde o renesanční všeumění, ostatně terminius "renesanční člověk" se používá jako označení někoho, kdo je nadán mnoha talenty a dovednostmi.
Minimalismus je prostě definován, a v umění snadno rozpoznatelný, právě ta jednoduchost geometrickžch forem a barev jej určuje.
Poustevníka bych za "minimalistu" na rozdíl od Františka Víznera nikdy neoznačil, může být skromný asketa, ale minimalista? Proč?
Nikdy se o nich takhle nemluvilo, stejně jako o tulácích, kgteří mohou být lidé úsporného životního stylu stejně jako darebáci a pobudové.
Prožít nějaké období s "minimem" věcí není "minimalismem" a ten termín je vážně vyhražen něčemu jinému.
Ty si ovšem raději vezmeš rovnou přívěsný vozík, poněvadž máš ten minimalismus v krvi. :D
Někdy taky ne, že jo :-)
Ale jisté je, že dokáži beze zbytku naplnit jakékoliv zavazadlo. Potřebuji tolik věcí, kolik mám místa, jako bys to neznal.
.. v tvém případě nemá, postup jak u prorusských trolů, vyberou co se jim hodí a dotvoří k obrazu svému např. https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek... když darujem zbraně tak budou chybět ...
Tak tohle už je hezký úlet....
To mi pripomelo meho jednoho kamarada co nevynecha jednu jedinou hospodu aby personal nezacal poucovat ze plzen neni Dvanactka ale jedenactka. Myslim ze zvlast v lete to je pro nactilete brigadnice velice dulezita informace.
Ona to není ani jedenáctka. Dvanáctka to bývala, dnes to je myslím o něco víc než 11,5 :-)
Já mám zase spadeno na podkovy pro štěstí. Většinou visí naopak, tím otevřeným dolů.
Jednou jsem už musel paní v nějakém infocentru poučit. Nešlo už to jinak, viselo jich tam asi 1000. To by nevydržel ani svatý. :-)
A taky na to, když někdo zaměňuje železo a ocel. Nebo ropu a naftu. :-)
A což teprve vlak jedoucí do zatáčky úvozem.
A co je špatného na vláčku motoráčku?
.. do oblouku a zářezem.
:-D Něco jak z jedné knihy Francise:
A jakou barvu má ten kůň?
Tmavě béž.
Pokud ho nezastaví červená na semaforu...
:))
A to nemluvě o tom, že někdo si myslí, že ta jedna z barev je oranžová a ne žlutá.
bude to profesionální úchylka...
taky mě berou nervy termíny jako "železný most"...
a pak možná ty výtvarné styly...
Moje žena nerozlišuje mezi obkladačkou a dlaždicí a co víc, tomu čím se dláždí silnice a chodníky bez uzardění říká dlaždičky. Ale už ji za jinou měnit nebudu, jiná by mohla být horší.
Tak to už je vážné. :-(
Pak jsou ještě kachlíky a kachličky. Prostě peklo.
....zapomněl´s na kachle... ;-)
přiznejme také drobné chybky, Soňa mi vyčítá moje VGA rozlišení barev.
To není červený, ale růžový....
No řekni, je losos nebo bordeaux barva - ne je to ryba nebo město
Copak losos a bordeaux. To nic není proti mojí drahé: Tyhle černé kalhoty si fakt nemůžeš vzít k té černé košili. Copak nevidíš, že ta černá na kalhotech je žlutá a na košili červená?
Prostě trpíme jak štvaná zvěř.
Já naštěstí jen do neděle, pak "minimalisticky" zabalím, vezmu jen 3 baterie, a vyrazím.
Na prvního máje budu hledat třešeň na Montmartre.
Mobily taky vezmu minimalisticky jen tři a notebook nechám doma, ale rve mi to srdce
Nebeská ještě před nedávnem nerudně reagovala na mé otázky typu: "Kams mi dala..." Už z toho pomalu vyrostla. :-)
Já jsem se setkal s nepochopením a údivem u bývalé přítelkyně, které jsem řekl Rožni světlo. A to byla jen z Havířova, což je od Ostravy kousek.
Oni zase nemají popelnice, ale pudlice. To je pro mě fenka pudla. :-)
Kdyby to nebyla čistě chlapská a dnes už se ani nevyskytující práce, tak bych si myslel, že je to pracovnice provádějící pudlování. Zvláště kdybych to slyšel na ostravsku.
Nepadl by mě totiž ani ten pes.
Kolega v práci neuznával vůbec oranžovou. Říkal jí blbá růžová. :-)
Tvoje žena ale zase rozezná asi 100 druhů odstínů jedné barvy, ačkoli na první pohled vypadají vzorky naprosto stejně.
To je fakt. Blbý je, a má to načteno v literatuře a sama to experimentálně ověřila podle nějakých testovacích sad, že muži obecně hůř vidí červenou. Ne samozřejmě jasně červenou, ale právě to, když je nějaká barva (třeba modrá) posunutá do červené.
Ještě si jí je měl roztřídit na přední a zadní podkovy :o)))
Hele a jak chceš zavěsit podkovu, aby visela tím otevřeným nahoru?!?
Nikdy jsem nikde neviděla takhle zavěšené podkovy.
...věší se tak proto, aby "neuteklo štěstí" a místo jednoho použiješ háčky dva...;-)
Jo, mám úchylku. Vadí mně obrazy pověšené nakřivo. Možná je to více než čtyřiceti lety kreslení výkresů, kde "točené" věci musí bý souosé. Jde to tak daleko, že jsem schopný v cizím domě, ťuknutím špičky boty, srovnat nakřivo danou rohožku. Naproti tomu, mne v hovorové řeči označení kovových dílů, železo/ocel nechává chladným. Každý nemusí znát rovnovážný diagram železo-uhlík, a rozlišovat množství uhlíku v daném předmětu :-).
Nebyls to ty, kdo onehdy nedokázal pochopit, že bych raději umřel, než vyrazil na tříkolce s jednou přední gumou sjetou?
Byl, protože kdybych s tím také řídil, musel bych být dávno mrtvý. Jezdím jen sjeté nebo hladké gumy. U "zubatých" mně vadí to "vrčení".
Takže každá guma jiná je v pohodě, ale křivě pověšený obraz musíš narovnat a rohožku dokopnout, jo?
Promíň že se v tom nimrám, ale irituje mě ta nekonzistence :-D
Mám tu nachystané nové Schwalbe Kojak, ty by se ti mohly líbit i nový ;-)
Jo, mrzí mě, že tě to štve, ale já chci jezdit, a tak jedu na tom, co mám. Sehnal jsem také tři "Kožaky" ale ty si šetřím na jiný stroj, který je zatím jen "v hlavě".
Agent s povolením srovnávat? :-)
Našeho technologa na průmce vždycky vytočil zkoušenej, když po úporným přemejšlení vyhrknul novotvar "šedivá litina".
tak já se spíš přiznám k opačné úchylce.
K většině věcí se snažím mít kompletní dokumentaci a pokud je to alespň trochu smysluplné i nářadí.
u kola je to jasné- co rozmontuješ, opravíš.
Jenže po změně auta mi přibyla "hvězdičková"
(hlavy šroubů vypadají jako torx) gola
a v počítači dílenská příručka.
Rozmontuju skoro všechno, ale složit to zpátky bývá dost problém :-)
A vždycky něco zbyde ;-) A jako na potvoru, kurvítko to nikdy není :-)
Tahle debata mi ještě připomněla jak jsem v práci nadšeně vykládal, že mě kamarád vezme do Bauhausu v Dessau. A kolegové na mě nechápavě koukali...
Na Třinecku je běžná otázka: Kde děláš? Veverku.
Tak to zní, ale myšleno je "ve werku", což jsou Třenecké železárny.
Původně jsem si myslel, že dotyčný běhá po stromech a sbírá šišky. :-)
Cug do werku, cug do werku :-)
https://www.youtube.com/watch?v=Q355XNHUyA0
To jsem ani neznal. :-)
Kolega mě opravil, správně to je:
Co robiš? Veverku. :-)
....a ne "Gde robiš?" :-/
Tak si rikam, v cem vsem muze byt zivot minimalisticky. A nemyslim tim se nejak omezovat a trpet, ale pouze odstranit zbytecnosti, ktere nas obtezuji.
1. Bydleni
2. Konzum
3. Vztahy
4. Finance
5. Cestovani
6. Stravovani
7. Mysleni
8. Vzdelani
Co dal?
Rozsirim o to, co me jeste napadlo:
1. Bydleni
2. Konzum
3. Vztahy
4. Finance
5. Cestovani
6. Stravovani
7. Mysleni
8. Vzdelani
9. Zabava
10. Kultura/umeni
11. Smrt
12. Charita
13. Vira/svetonazor
14. Prace
Chodit do práce co nejmín.
Přiměřeně k výplatě. Nehonit se za kariérou, netahat práci domů, nepovažovat práci za smysl života.
...a netahat práci nejen domů, ale nekazit si zaměstnáním své výlety za rekreací(nebýt workoholik) ...
Jenže!
Kdo ti určí (stanoví) tu přiměřenost?
Problém, nikoli minimalistický, neb ten jediný (spravedlivý) asi bude drahý
Hranice určuji sám. Až se to panu šéfovi přestane líbit, tak mě vyrazí. :-)
Jde o ten pocit, plat 40 ale "pocitově" 50,na to se tu hraje, jak s teplotou
Ale to bych se připravil o spoustu potěšení a zábavy. Dlouhou dobu mi byla má práce koníčkem.
Výš kolik nápadů (technických řešení) mě napadne třeba doma na záchodě? Nevim tedy, jestli je to tahání práce domů :-)
Pokud jde o minimalismus, tak se snažim vyznávat minimalismus v nasrávání se!
v tom případě si nosíš z domu do práce :-)))
a radši dopňuji- technické řešení :-)
Vyjmenované slovo po V? ´sem ti neřek´, že se máš zeptat manželky, že? (výš)
Ta učí mat-fyz, ale díky za upozornění. Samozřejmě "víš", člověk se občas splete, zvlášť na mobilu.
Ach ty tlustý palce, viď :o)))
Ale prd, žádnej tlustej palec. Jen vlastní nepozornost a zbytečný spěch.
Naštěstí tu máme jazykovýho korektora :-)
Chjo... SMAJLÍK!!! Je tam SMAJLÍK!!!
Že zrovna ty tu nařážku nepochopíš, to bych teda netipovala...
Aha, nějak mi to nedošlo, no ...
"Ta učí mat-fyz ..." tedy nejspíš ji šla studovat z gymnázia. Tam se čeština propírá víc, než na jiných středních školách ...
Tuhle jsem četl nějaké to pojednání o generaci Z a zdá se, že to plus/minus sedí. Vidím ten přístup u vlastních dětí i u mladších kolegů.
Práce jako nezbytná nutnost...
Vztahy,nedej Bože děti, to je koule na noze, kdyžtak nějakého pejska pořídit.
Chápu, že se věk zakládání rodin posunul o 10 let, ale dál už to zjevně z biologických příčin nelze a zdá se mi, ž k tomu poznání dospívají mladí až když jsou staří a je jim to k prdu.
Obecně, je mi líto lidí, které práce štve a otravuje, musí to být krušný úděl takhle prožít život, protože v práci nebo prací trávíme asi nejvíc času. Ale asi to bude tím, že na vlastním se dělá radostněji než na panském.
Je přijemné a rychle si na to zvykneš, na věci, které s sebou nese slušný příjem. Jen jsem zatím nenašel trik, jak se slušného příjmu domoci bez práce ale vám se to třeba podaří, úplně všem :-)
Obecně, je mi líto lidí, které práce štve a otravuje, musí to být krušný úděl takhle prožít život, protože v práci nebo prací trávíme asi nejvíc času. Ale asi to bude tím, že na vlastním se dělá radostněji než na panském.--------------------------------------------------------------------------
Ono nejde uplně o to, jestli mě práce kterou se živím baví nebo nebaví---mě baví, dokonce mi i sebrala jednoho mého dlouholetého koníčka--letecké modelářství, jako hodinový manžel se vymodelařím do bezvědomí právě v té práci. Jde ale o něco jiného---mít možnost si udělat volno když je hezky--třeba na létání s letadýlkama, nebo mít možnost jet se serfem když fouká, nebo jít na běžky když zrovna napadnul sníh, ale nemusí to počasí vyjít nutně na sobotu a neděli, prostě mít možnost si s tím víkendem, nebo spíš prodlouženým víkendem poruznu posunovat a práci --zaměstnání nechat třeba na sobotu a neděli když prší.
Samozřejmě blbý je, když je dlouho hezky :))
Jo, tomu rozumím.
Když máš koníčka, kterého práci obětuješ, to je pech. Já měl fakt kliku, že mu bylo 30, když jsme mohli začít cestovat, žít svobodně, a tak všechny koníčky šly stranou, svoboda, cestujeme, budujeme firmu, sníme o tom, že uspějeme, nabijeme si držku, ale furt dál.
Takže absence koníčků nebolí, bolí, že nevíš jestli zaplatíš příští hypotéku.
Prostě život v trysku.
A teď, když už nemusím, dělám jako práci to co jsem pár let měl jako koníček.
Asi jsem měl fakt kliku
Teď bych otevřel téma charity.
Zaujaly mě slova Miluj bližního svého, jako sebe samého. A hlavně církevní výklad tohoto.
Ono to neznamená, sypejte každému bezdomovci prachy, aby nemusel makat a mohl chlastat.
Podle onoho výkladu by to mělo znamenat, pomožte někomu, kdo to potřebuje ale jen do té míry, jako byste pomohli sami sobě. Pokud bych tedy něco sobě nekoupil, nekoupím to ani potřebnému.
Nevím už, který svatý to byl, ale jeden rozťal svůj plášť a půlku dal chuďasovi. Nedal mu ho celý. :-)
Podle mě záleží dost na tom, koho za bližního svého považuješ. :-))
Ignác z Loyoly
teda, aspoň myslím.
Nebyl to sv. Martin?!?
LEGENDA O PLÁŠTI
Povídá se, že když byl Martin již důstojníkem armády, tak se jednou vracel na svém bílém koni ke své vojenské posádce v Gaulu. U brány tohoto města (některé zdroje uvádějí u brány kasáren) viděl nahého žebráka, který ho žádal o almužnu. Jelikož Martin neměl u sebe ani jídlo a ani žádné peníze, tak prý sundal svůj vojenský plášť a mečem ho přeťal na dvě části. Do jedné části svého pláště oblékl žebráka a druhou část si ponechal. Pak šel Martin spát a ve snu se mu dle legend zjevil sám Ježíš Kristus a řekl mu jedinou větu, která zněla takto: "Tímto rouchem mě oděl Martin, ještě nepokřtěný." Ráno, když se probudil Martin ze sna, tak byl jeho vojenský plášť opět celý. Po této události se nechal Martin pokřtít a opustil armádu.Založil mnišskou osadu u města Poitiers a také klášter v Liguge. Pravděpodobně v roce 371 byl Martin zvolen biskupem v Tours.
Jj, byl to Martin
P.S. a pardon, nedočetla jsem vlákno do konce:-))
Zapeklitá církevní otázka. Co to vlastně znamená: Miluj bližního svého jako sebe sama?
Kdo je bližní a kdo oběť milujícího bližního?
A jak se bránit tomu, aby vás váš bližní, který evidentně sám sebe nemiluje, nemiloval jako sebe sama?
Já bych to neřešila. Protože to už není minimalismus:-)))
Náhodou, tohle jsou zajímavé otázky. :-)
Je ok když místo masturbace skočím na svou bližní? Nebo musí být v tomhle případě onen bližní stejného pohlaví aby se to počítalo?
Jako ledacos by to vysvětlovalo... :-)
Zapeklitá otázka to je. Ale kdo je bližní je jednoduché. Ten, koho si vyberu.
No a to je právě ten problém. Jak se bránit někomu, kdo si tě vybere, aby na tobě páchal dobro podle svých představ.
Bránit? Jak si to jako představuješ, bránit se?? Svatá kniha ti říká naprosto jasně co máš dělat!
Matouš 5:38-42
Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.
No právě! Napsat to do paralelního tématu o Ukrajině, by se ti asi nechtělo, že?
Mně taky ne.
Holt je to těžké, s tou druhou nastavenou tváří.
Někomu třetímu, co svoji tvář (zatím) nenastavuje, se lehce udílí hraběcí rady.
Ze sousedního tématu o Ukrajině bys už mohla touhle dobou pochytit, že tuhle politiku neuznávám. Ještě ti prozradím, že knihou která podobné knížecí rady poskytuje zhloubi duše pohrdám, stejně jako jejími sestrami kol dokola zbytku světa - poskytují velmi dementní rady pro život...
Vyznávám tak nějak neoficiálně a neprogramově to, co pan Nevrlý kdysi nazval Veselou skromností.
Přirozeně, nenásilně, neokázale.
Každý cestovatel, co s sebou netáhne karavanu nosičů se musí uskromnit v tom, co může a také je ještě efektivní s sebou tahat. Pan Nevrlý se svým oddílem jezdili do Rumunských hor na několika týdenní putování s malým kletrem...
To samozřejmě ano, ale dnes se to uskromnění mění v honbu, mnozí trekaři utratí desetitisíce za ultralehkou výbavu, aby ušetřili pár set gramů. To třeba už pro mne není skromnost tak, jak si ji představuji. Jejich cílem je sice co nejlehčí batoh, což se dá pochopit, ale mění se i nastavení v mozku, tj. stává se z toho úchylka :-)
M. Nevrlý to napsal nejen jako nastavení na cestách, ale hlavně i v životě a tak jsem tu Veselou skromnost myslela i já.
Mi ani nepřijde, že bych se uskromnoval, když sebou neberu nesmysly. A ani váhu už se mi nechce řešit. Zabalím se tak, abych prošel přes letistní kontrolu s kabinovým zavazadlem a moc u toho nemusím přemýšlet. Teď sebou třeba beru aku vysavač, dobře se s ním nafukuje karimatka. Vyhodnotil jsem ho, že to není nesmysl, tak ho beru. :-)
Vrtat lžičku, aby byla o půl gramu lehčí, se mi nechce.
Ty s tou karimatkou jezdíš i při teplotách pod nulou? Pokud ne, tak asi není důvodu to nenafouknout pusou.
Už se mi je nechce nafukovat pusou. Je to na dlouho a jsou vlhké a plesnivé uvnitŕ. Jo, bylo pod nulou.
Koupil jsem krasnou čínskou karimatku s koeficientem 5,8 a opravdu izoluje slušně. Karimatka je základ všeho.
Také jsem přešel k "motorovému nafukovadlu". Bohužel se mi rozbilo a thermarest už ho nevyrání, protože má jiné ventily. Ale výhoda byla v tom, že jsem si nechal nafukovat karimatku zatímco jsem dělal něco jiného. Ale hlavně kvůli té vlhkosti. Kdysi jsem četl nějaký článek o tom, že postupně v karimatce mohou začít růst plísně, které ji vlastně jemně proděraví. Jestli je to pravda, nebo to byla jen propaganda od Thermarestu netuším. Teď mám na nafukování pytel. Stejně ale na definitivní stav to upravím jedním či dvěma ústními fuky.
Mám i to nafukovadlo od TaR, ale karimatku už nemám. Používal jsem ho i k jiné, ale je to na dlouho a ke každé karimatce jinou redukci. Ten vysavač je vetší, ale nafoukne za 2s všechno.
To pomalé proděravění karimatky už vidím na několikáté, jestli to je od plísní netuším. Projevuje se tak, že pod vodou nejsou vidět bublinky ale ráno je prázdná.
Funguje
https://www.aliexpress.com/item...
Mam neco takoveho:
https://vi.aliexpress.com/item/1005006140423259...
Aha, já vlastně moc tvorbu pana Nevrlého neznám. V době, kdy jsme do těch hor také jezdili stejně jako Liberecký skautský oddíl, tak jsem o jejich putování četl z na stroji opsaných papírů "Karpatské hry". Pak jsem si přečetl asi dvě knížky o putování Českem a to je tak všechno. Pro mne je to ten Náčelník skautského Zapletalova oddílu.
Je to právě z Karpatských her.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku...
Díky, už je to dávno, co jsem to četl a přečtu si to znovu. Je to nádherné a vane z toho mládí :)
A přitom to psal skoro v padesáti.
Mně z toho vane moje mládí. V době Karpatských her jsme tam jezdili také a hodně podobně. Karpatské hry, nebo jejich předpremiéru jsem četl ze samizdatu na skautské chalupě v Krkonoších.
Proč má tenhle komentář dva mínusy?
Protože se Brahma zprotivil některýmu z flustrátů, tak už to tady holt chodí. :-)))
V padesáti jsem rval stromy i s kořeny a Karel Gott byl ještě svobodný
:-)))) (pobavil svobodný Kája)
Můj nedávný rozhovor s tchýní ohledně malování kuchyně u nich doma.
Já: Já vás stejně obdivuji, jak jste si vždycky dokázala celý barák vymalovat sama, a každý pokoj ještě jinou barvou.
Ona: No jo, ale to mi bylo padesát.
(ve smyslu to jsem byla mladá :-) )
Podle toho co píšeš výše, bych i já "trpěl nějakou úchylkou". Nechci obhajovat "gramaře", ale i já při výměně doslouživší výbavy/výstroje investoval víc ne proto, abych ušetřil váhu, ale pro skladnost. Ono to už tak je- skladnější věci jsou nejen rozměry menší, ale také lehčí, kvalitnější a cenově v jiné hladině. Na druhou stranu sbalím věci na noc(stan, karimatku, spacák,oblečení na noc do jedné brašny 15litrů a ještě je místo pro krycí plachtu 4x3m. Půjde tedy spíš o úsporu místa za prvé- ta lehkost s tím nepřímo souvisí, ale není prvořadá. Pak- když potkám cykloturistu samotáře- s plnýma Ortlíbama vpředu/vzadu/navrchu nosiče, přemýšlím jestli jede kolem světa,nebo si veze sebou i stravu na měsíc....
Jo, moje řeč. Síly ubývá, zátěže taky, tak se to hezky srovná. A mám to raději než muset nabíjet elektrický kolo nebo volit hotely. A navíc to vyjde levněji, i když cena není priorita.
Mezi námi, i my se snažíme odlehčovat a brát méně věcí, a to za úchylku nepovažuji. Ale viděla jsem nějaké besedy, kdy i cykloturisti řešili vyloženě gramy a potom místo krajiny fotili jenom svoje dokonale ultralight sbalené kolo a svoje "gear listy". Za mne ale - ať si každý táhne, co chce.
Upřímně - já tedy když jedu na kole, tak nějaký kilo sem, kilo tam necítím. Než abych každý den prala, vezmu si víc prádla. Nemyslím těžký věci, ale pár spodních kalhotek navíc fakt nic neváží. Poznám, když naložím večer šestilitrový kanystr s vodou nebo melouna, ale na kolo váhu opravdu tolik neřeším, jako třeba u bahotu na záda.
...v podstatě s tebou souhlasím- taky neřeším až tak váhu, neperu každý den(na "prádlo" mám skoro celou druhou brašnu), spíš "rozměr" zavazadel na kole(který vezu celou cestu- vodu naberu večer, pokud není v dosahu noclehu čistá, jídlo jen dokud se nesní). Stalo se mi- a vy nebudete výjimka- že jsem jel několikrát část dne proti větru a tam je velikost brašen fest znát, hlavně když se opře. Souhlasím, že s rodinou je to o něčem jiném- to jsem nezažil a proto se to týká hlavně "samotářů"(pokud jim to vyhovuje, jejich problém)... ;-)
Oni to ti samotáři mají těžší o ty "režijní" položky typu vařič, nářadí, ... , které v případě cestování i jen s partnerem se dají rozdělit.
Jo, s partnerem ano, ale s partnerkou už je to složitější:
My jsme se s Terezkou dělili tak, že já všechno a ona nic. :-)
To mi připomíná názor z jedné moudré knihy, že chlap se žení, aby tu káru tahali se ženou spolu. Ve skutečnosti potom tahá káry dvě. :-)
Prostě ti nevadí mít málo peněz, starý auto, doma starší nábytek (pozor, neplést s nepořádkem, to ne. Zkrátka jen nevyhazovat staré věci).
A neplést s chudobou. Nemít třeba na nový boty nebo na lyžák pro děti - to je špatné, to už není Veselá skromnost.
Já třeba neumím to "neošklivit si staré jídlo". Nerada ale vyhazuji, tak jsem si kvůli zbytkům pořídila aspoň slepice.
Počkej, až budeš v důchodu. To budeš ráda i za plesnivý sejry, starý vína a auto bez střechy. :-)
Kabriolet je blbé auto. Nastydne ti huba a budeš jí mít nakřivo.
Kabriolet je dobrý auto, ale naše zeměpisné pásmo je blbé, tedy na auto bez střechy
Není kabrio jako kabrio, když si ve svém autě stáhnu okna, tak mi tam fučí mnohem víc a v některých ani za deště nevíš že prší a jediné jak to poznáš, že se ti spustí stěrače :-) A velká většina dnešních lepších si vozí střechu sebou, nemusíš ani zastavit, stačí zpomalit na dvacet.
Starý auto mi nevadí, vadí mi auto nespolehlivý, a to bohužel s tím stářím jde ruku v ruce. Můj kolovoz je celkem nový, 4 roky má, 280 tisíc najeto. Ok, že odejde baterie se dalo čekat, nějaké ty brzdové kotouče, inu proč ne. Ale že chcípne nějaká elektronika, co se stará o ten tempomat, udržování vzdálenosti a tak, to naštve, a když si za to řeknou 30 tisíc plus DPH, a cekáš na to 6 týdnů, to naštve tuplem.
A pak odejde nějaký bazmek co se stará o ty splodiny, a když je odpojený, auto ti dá 1000 km na dojetí a pak ho nenastartuješ, to taky naštve
A je to horší, protože nevíš,co odejde příště a kdy tě ten stroj nechá ve štychu.
Ta věc má spolehlivě sloužit, a ne přidělávat starosti, proto je načase auto vyměnit.
Ne protože je starý, protože mu přestávám věřit.
Máme auto starší, ale naštěstí spolehlivý. Tím "mít staré auto" jsem myslela, že ho budu měnit, až bude pořádný důvod, a třeba i to, že si pořídím auto adekvátní mojí situaci a užitku (tj. v našem případě je například tempomat naprd, naopak v něm potřebujeme uvézt třeba cihly :-) a ideálně bez zbytečné elektroniky). Tj. mám auto nikoli proto, abych se s ním chlubila a nesere ně, že většina lidí ve vesnici mají auto lepší/dražší. Vážně ne. Je mi to fuk, starý a obyčejný auto nikdo nezávidí, naopak se oni v porovnání s námi cítí bohatší. A to jim přeju, to mě baví, to je ta veselá skromnost.
Kdysi jsem si koupil hodne drahe kolo (na me) a myslel si, ze ted posunu svuj zivot o tridu vys. Vice cest, vetsi radost z cestovani, vyjedu vsude a tak podobne.
Ale nebylo tomu tak. Porad jsem to kolo musel hlidat, aby mi ho nekdo neukradl, nemohl jsem ho nechat pred obchodem a v noci pred stanem nezamcene a bez alarmu, nemohl jsem ho odrit nemo rozmlatit, nemohl jsem ho ani opustit v poustnich horach, kde byl teren pro horolezce, ne pro kolo. Ani na konci cesty nemohlo zustat u kontejneru nebo letiste.
Zadne velke vyhody se nekonaly, ba ani ty male. Kolo skoncilo na pude a pada na neho prach. Daleko radeji si vezmu kolo za petistovku, ktere po me nic nechce a jsem s nim volny. Nikdo ho neukradne, nikdy ho nezamykam ani nehlidam. A kdyz ukradne, tak pujdu pesky.
Zajímalo by mne to hodně drahé kolo, co skončilo na půdě, nechceš mi ho prodat za minimalistickou cenu?
S tím, že nové kolo ti nepřinese víc a lepších zážitků, naprosto souhlasím. Mně se zrovna teď nové kolo komponuje a také si nejsem jistá, zda jsem udělala dobře. Ale navezl mne do toho muž, že prý inflace a co s penězi na účtu. Budu mít podruhé v životě fungl nové kolo (první byl Favorit koupený z brigády). Bát se o něj asi nebudu, ony ty expediční stroje nevypadají pro zloděje lákavě a navíc, kdo by dneska kradl obyčejný (ve smyslu bez baterií) bicykl :-)
Myslím, že nové kolo lepší zážitky přinést může, ale musí být postavené tak, aby bylo rychlejší a pohodlnější, než to staré, díky tomu se na něm člověk méně trápí a cestu si líp užije. A přesně jak píšeš, nesmí vypadat lákavě pro zloděje, takže už pomalu přemýšlím, jak náležitě zhyzdit moje nové, drahé karbonové kolo za deset tisíc :-)
Cestovatel popisoval nátěr kola štětcem, přes drahé funkční brašny navlékal odpudivé pytle, oblékal vytahané tepláky, budil soucit i u zlodějů.
....to myslíš jistě Honzu Vlasáka a jeho začátky- teď už je dost "panskej". ;-)
Mohla bys alespoň nastínit, na co to kolo bude a jak bude vypadat? Jestli na dlouhé jízdy, tak to by mne opravdu zajímalo. Například jaké bude mít brzdy. Zda karbon nebo dural. Jestli nosič i na přední vidlici. Jak vybíráš sedlo.
Vzhledem k tomu, že o technických věcech rozhoduje muž, můžu ti akorát prozradit barvu :-)
Ano, na naše "delší" cesty. Bude to ocelový rám, značka Surly Ogre. Brzdy kotoučové. Nosič na přední vidlici určitě ano. Sedlo použiji ze starého kola, mám pohodlné Selle Royal koupené v Německu.
Kotoučové brzdy hydraulické nebo s lankem?
Co já vím? Doufám, že s lankem. Nějaké blbuvzdorné.
To jsou hydrauliky také, poněvadž jsou vlastně skoro bezúdržbové. Takže asi s lankem, to je u dálkoplazů časté :)
Děkuji za informaci. Sice je kusá, ale pochopil jsem, že se bude jednat o poměrně konzervativní kolo. Snahou asi je jednoduchá údržba, jednoduchá opravitelnost a výdrž. Což jsou pochopitelné požadavky.
Moje auto po pár týdnech vypadá jako "moje auto". odřené, osápané, nic k chlubení.
Ale musí být spolehlivé. Je rozdíl jestli najezdíš za rok 70 tisíc, nebo 20, a jestli dálky nebo doma.
Auto jako "spolecenský status" nechám těm v satelitu.
Soně jsem koupil slusné, krásné auto,a je nespokojená. Jak říkáš moc elektroniky, která řídí sama, drží auto v pruzích, brzdí samo před překážkou, a jí to nebaví
Se starymi auty jsem mel jenom problemy a investice. Nejlepsi je nemit zadne, pokud to jde.
To je muj pripad. Par let uz ho nemam a nepripadam si jako chudak, ale jako kral. Naprosto mi nechybi, byla to jenom poradna koule na noze.
Do prace si jezdim na elektrokolobezce 2x25 km v pracovni dny. Je to super zabava a nestoji to nic ve srovnani s autem. Par dni v roce je cesta neprujezdna, tak jedu vlakem.
Kdyz jedu dal, svezu se vlackem a posledni km opet na kolobezce. Vyjimecne parkrat za rok se svezu Boltem, kdyz se vracim v noci z nadrazi a prsi. MHD nepotrebuji.
Takže si cetuji zpusobem, ktery me bavi, nemusim zivit bu blbou plechovou krabici a usetrim spousty penez.
Kdyz vynecham porizovaci cenu auta a spocitam jen mesicni naklady na cesty do prace.
Cca 2000Kč benzin/mesic, nejmene 3000Kč/mesic za opravy, dalnicni znamku, parkovani pred domem apod. Nejmene 5000 mesicne za neco, co nechci a to se drzim jeste hodne pri zemi.
Mam jeste skutra, ale na tom uz nejezdim. Prohral v konkurenci s kolobezkou.
Taky muzu jezdit firemnim autem celkem levne, ale ani to nepotrebuji.
Bydlíme na vesnici a auto máme, protože je to tady skoro nutnost. Po vsi a nejbližším okolí taky jezdíme na kolech, děti do školy autem nevozíme, a neříkám, že bez auta fungovat nejde (když se hecnu a budeme "car-free", taky to zvládneme), ale to už nebude Veselá skromnost. Plynovou 10kg bombu bych dovezla možná jako babky v takovým tom vozíku, zrní pro slepice v 25 kg pytlích a brambory v 50kg pytlích už ne :-(
A být odkázaná na pomoc ostatních a vše si nechávat dovážet?
Sam stojim pred problemem bydleni na vesnici a moc se mi do reseni nechce. Tatinek tam ma barak a je uz starsi, chtel by si se mnou prohodit bydleni.
Jak tam existovat bez auta? V lete by to jeste slo, ale v zime?
Co s tim nekonecnym mnozstvim nasyslenych veci? Vyhodit to je skoda, prodat to asi nepujde. Ani darovat. Navic by se to tatinkovi asi moc nelibilo.
Obrovske mnozstvi prace, celkova rekonstrukce. Tu bych musel delat sam, jako vzdy. Mam bohate zkusenosti.
A co bych s tim barakem ve finale delal, kdyz jsem sam? Prodat se mi ho taky nechce, je v nem moje mladi. :-)
Možností máš několik, teď se jen rozhodnout pro nějakou variantu. Problém je, že se to co uděláš nedá vrátit, tak ať uděláš cokoliv musíš si říkat, že to bylo to nejlepší co si udělat mohl :-)
Prave, to je mi jasne. :-)
Kdybych tě malinko neznal, řekl bych, že si fakt línej :-)
Ale ten grunt, tatínku, ten náš velkej grunt já nechci.
Co říkáš?
Ale ten grunt, tatínku, ten náš velkej grunt já nechci.
A proč?
Já nechci bejt bohatej. :-))))
Dobře si to trefil :-)
Ubožáčku malinký, barák ti vnucujou? Co si jen počneš :-D
Ne vždycky má člověk z nějakého baráku radost
Svatá pravda...
Ono to má svoje pozadí. Mám sestru a tu bych musel vyplatit.
"Mé sestře lidé říkají, že má bratra ťululum. Je to zvláštní, neboť já žádného bratra nemám!"
Forbína J. Šlitra
Pamatuješ si to špatně. Ten bratr je mešuge, ne ťululum. ;)
Jak jsem boomer, tak jsem zrovna včera vysvětloval mladému kolegovi na co odkazuje reklamní slogan Lidé zděte. Kam ten svět spěje, když se to ani na gymplu nedozvěděl.
A to by určitě nebylo minimalistické... :o)))
Nechci to moc rozmazavat, ale zivi se jako zlatokopka a jednou uz jsem ji vyplacel.
Tak to má pěknou "obživu" :o)))
... z řopíku?
8-)
Obávám se, že jednou tohle řešit budeš stejně muset :-(
vlastně jsem si díky Marinovi uvědomil, že jsem taky minimalista.
Mám rád úzkokolejky.
to je takové umění jak do minimálního prostoru postavit železnici.
Ale- mám je rád hodně... Je to ještě minimalizmus?
Jak by moh, leda že bys to opravil na "hodně málo...". :-))
Ja je mám rád taky. Nejbližší máme na Osoblaze. Tak si tam občas o vikendu zajedu. Ale nesmí být akce s párou, to jsou tam mraky lidi.
Na veletrhu jsem viděl krásnou miniaturni modelovou železnici, daleko menší než TT. Jezdila v krabici od bonboniéry.
jj velikost N nebo Z jsou krásné. A pokud je udělaná kompletní krajina....
Jen teda nesplňují ten minimalizmus v směru ceny.
Ale znáš to, s věkem chlapa roste cena heho hraček
:-)
ad úzkokolejky...po letech na Balogu kde se rozpadla stará parta sem se letos coby podržtaška, čistič dýmnice mazač a chvilku i topič zúčastnil parního dne v Žamberku... moc lidí, moc lokomotiv, správní blázni kam se podíváš...
Jak to Marin psal, tak jsem zagůglil a ona existuje velikost "T" s rozchodem 3mm. To už vyžaduje k ovládání lupu!
Super :-)
Je to ono?
To nevím, já jsem ho neměřil. :-)