Jezero Sevan a cesta na hranice Gruzie
Přehoupli jsme se přes pereval Sotk (2360 m n. m.) a začali mírně klesat. Ne ale hluboko. Před námi se rozprostřela hladina jezera Sevan, největšího jezera na Kavkaze. Na délku měří asi 80 km a nachází se v nadmořské výšce 1900 metrů. Silnice se po několika…
Ha, další díl cestopisu! Super, teď ještě vydržet s nervy a nezačít to číst ještě nyní, chci si to pěkně pošetřit a nechat na zítřejší cestu do práce :-)
Tak dočteno a super, už se nemůžu dočkat dalšího pokračování.
Mám dotaz. Nevozíte s sebou náhradní osku právě z důvodu atypického rychloupínáku? Když jsme ještě brázdili severní Evropu na kolech, nikoliv pěšky jako nyní, tak jsme si s sebou vozili rovnou dvě právě kvůli specifickému ukončení, kdy jinak než přes tuhle osku nešel vozík za kolo připevnit.
Nevozíme, ale nejspíš začneme. Resp. já nejsem manažer přes náhradní díly u nás :-)
Tak to máš blbé, v tom případě nemůžeš seřvat chlapa, jak je nemožný, že s touto eventualitou nepočítal, a nebyl na ni připraven.
Předpokládám, že mi většina přítomných dam dá za pravdu, že jsou situace, kdy zchladit si žáhu na partnerovi výrazně pomůže v celkovém vnímání situace :-)))
Tak ty jsi vdaná mnohem déle, já se teprve učím :-)))))
Konečně jsem se dostal k přečtení.
No co k tomu dodat - vynikající!
Je dobře, že děti vedete k nějakému zájmu, v tomhle případě k cyklistice, snad jim to vydrží.
(nějaký odkaz na vícero fotek bych prosil)
Dík.
Odkaz na víc fotek bude, nemám je ale ještě nachystané, tak až s posledním dílem (ještě jich bude tak 4-5)
Otevřel jsem si článek jen pro první zkouknutí fotek na konci. Do čtení že se pustím, až budu mít víc času a klidu během dne. Nějak jsem se při rolování na konec zastavil u vsuvky, u příhody s turisty na vašem pozemku... až se mi orosily oči... Ano, kvůli tomuhle tak rád jezdím do světa, nechat se překvapovat a ovlivňovat jinými lidmi. Učit se od nich. Teď se to povedlo i Tobě.
Těším se na čtení celého skvělého cestopisu :)
Ano, to je přesně ono. Od doby, kdy jsme poprvé vyjeli na Balkán apod., jsem po každém návratu cítila, jak mě to obohatilo ve smyslu, že chci být alespoň trochu také taková (lidská, laskavá, neřešit malichernosti). Bohužel, člověka to vždycky trochu semele a to nadšení opadne. Ale je to nakažlivé :-))))
Mimochodem, z Kavkazu jsem si přivezla zajímavý poznatek, co se týká řízení auta, a jeho aplikace je šíleně osvobozující. Budu o tom ještě psát, asi až v závěru, protože jsem k tomu došla až v závěru.
(a pardon, omylem jsem tohle poslala jako soukromou zprávu)
O to víc se budeme těšit na další díly.
Máš to lepší než Zibura :-)
To určitě ne, ale díky :-)
Další díl jsem poslala cca před hodinou.
To záleží na úhlu pohledu.
Zibura mě děsil tím chlastem, vaše cesty mě zneklidňují myšlenkou "kdyby se jim něco stalo". Jemu i vám však fandím a závidím tu odvahu.
Ale o vás mým přátelům vyprávím přeci jen víc.
Zibura je profík, psaním a besedami se živí. Líbí se mi jeho postřehy, humor... ale osobně ho neznám.
Jo a jsem ráda, že s tím jeho chlastáním na Kavkaze to nebyl jenom můj dojem :-))) Mně tím vážně ty země docela znechutil. Ale není to tam tak, jak píše. Nemám pocit, že by se tam chlastalo nějak víc než jinde :-)