Trvalo mně dlouhých půl roku, než jsem sedl ke kompu a rozhodl se podělit s vámi o moji nejhorší cyklistickou příhodu. A předem varuji! Pokud máte rádi příběhy se šťatným koncem, tak raději nečtěte dál. Tohle opravdu šťastný konec nemá. Ale já se z toho pořád ještě potřebuji vymluvit.
Druhého…
Pánové, ať se vám letos ten Mírův memoriál zadaří.
P.S.
Krásně napsané, je vidět, že jsi to psal srdcem.
Mám rád šťastné konce. Přes Tvé varování, jsem to však přečetl. Je fakt, že v padesátiosmi je to brzo. Nechtěl bych, aby to někdo pochopil jako zlehčování, pro Tebe jistě strašného zážitku, ale po přečtení mě napadlo, že když už by to mělo přijít, tak takhle rychle, při něčem co mám rád, by to bylo nejlepší.
Ano. Přesně takhle nám to řekla sestřička z erzety. Tohle se mu mohlo stát doma u televize, nebo v čekárně u doktora. Tak alespoň se mu to stalo při tom, co měl rád a netrápil se. Ono být několik let ležák a nevědět o sobě- nic moc. Ale mělo to přijít až tak za dvacet let
Když umřít,tak na kole..to říkám z několik let, jen si člověk nemůže vybrat kdy
V 58 letech, kdy tělo ještě slušně funguje, to je příliš brzy.
Na druhou stranu, když už má člověk umřít, ať to s ním sekne z jedné vody načisto při oblíbené činnosti. (bohužel v příbuzenstvu byly případy, kdy si zubatá musela dát po několika týdnech až měsících trápení opravný pokus)
Myslím, že na smrt je vždy příliš brzy.
No, já tady do stovky strašit rozhodně nehodlám.
Celej svět jde do prdele, lidi nemají na starosti nic jinýho než vymejšlet ty gender a podobný sračky a ještě to nutit všem. Vynucovaná korektnost mně už taky pěkně sere :-( Člověk aby se dneska zase bál cokoli říct... To už jsme tu, myslím, kdysi už na vlastní kůži zažili...
A bude hůř :-/ V tomhle tady žít ještě kolik desítek let??? Děkuji, nechci...
Jo jo, pár mžitek před očima, tma a konec. Stalo se mně to samé jen jsem měl víc štěstí. Po 16-ti minutách masáže přijela RZ a po výbojích jsem jim naskočil. Takhle bych si to představoval do budoucna, ale ještě je brzy (je mně 55).
Daleko horší je být ležák a vědět o sobě.
Tak to byla hodně smutná vyjížďka, snad ty ostatní už budou jen příjemné. A lak tu psali ostatní, alespoň to bylo rychlé a při něčem, co ho bavilo - takhle nějak bych si to taky za 40 - 50 let představoval
Smutne,ale casem to urcite na pocest Mirka budete jezdit kazdy rok.