Tak se s vámi musim podělit o včerejší zážitek (manželce jsem to raději nevyprávěl). Vracel jsem se z vyjížďky u Jetřichovic, asi na 50.tym km v menším kopečku jsem dojel o pár let staršího žiletkáře. Předjel jsem ho, pozdravil, ale ozvalo se "to tedy ne" a vyspurtoval, já za nim. Těch asi 13km do Děčína (většinou z kopce) jsme to rvali naplno, do kopce spurt ve stoje, z kopce hlavu až pod řidítky, přes plný čáry, stopky, auty jsme předjížděli z obou stran, ostrůvky protisměrem (v našem směru byl docela provoz - návrat z chalup). Max speed 68 - v obci. Ještě že zrovna včera nehledali toho Kryštofa, asi bych byl bez papírů. Při nájezdu na most přes Labe na mě udělal tak 200m, pak počkal, prej to má "najetý", jezdí se sanitou. Naštěstí jsem měl pořádně nahuštěno na trasu 70% asfalt.
Necháte se taky někdy strhnout ?
Nevím, jestli bych se nechal strhnout. Ještě mě nikdy nikdo nepředjel :o))))
Kudy jezdis? ;-) :-P
Pro Ckp 13 je nejlepší trasa po vojenském prostoru Brdy a podobných. A běžně jezdí jen s náma....
Člověk by se strhnout nechal, ale žiletkáři jezdí jen v jim příhodném prostředí. A když kolem mě proletí 20 v slnym protivětru, tak mu nestihnu ani zamávat. Třeba ze Sobína do Újezda
Jezdím kdekoliv. Většinou okolí Prahy nebo Nymburka, tento víkend u Brna, za týden v Orlických horách...
Je mne možné dostihnout a předjet v některém z českých restauračních zařízení, kde od 1.července 2006 konzumuji výhradně kofolu a dobrou vodu... :o))))
Cože konzumuješ?!?
Přestaň vylézat na sluničko bez polrývky hlavy.
Pokud vám klubový lékař nařídil kávičku s ionťákem, tak ho koukej poslouchat, jinak bys mohl tělo dohnat ke kolapsu :o)))
Vydržel jsem to statečně 2 (slovy dva) dny. Pil jsem jen kofolu a v Ivančicích točenou ZONku. Pak se tělo vzepřelo a další kofolu už nepřijalo. Přemlouval jsem ho, sliboval hory doly, ale nic. Musel jsem si dát jedno točené...
Myslím, že kofola (a podobné dobroty) dokáže do půl roku spolehlivě zlikvidovat i zažívací trakt hyeny, natož křehkého bajkera. Navíc je pití kofoly zcela jistě nebajkerské!
Ano, ted by to chtelo Mirka a zalozeni threadu "uz vam chlupati zbastili, ze pit kofolu neni bikerske?" :)))
Mě občas někdo předjede když se mi nechce pořádně šlapat a sedím na Azubu. V tom případě se za něj pověsím a svezu se s ním rychleji, než bych jel sám. Ale už se mi to dlouho nestalo.
Když jedu s lowracerem, zatím ně nikdo nepředjel. Pár lidí jsem strhnul, převážně se silničními koly. Zkoušeli to pár set metrů a pak to zabalili. Lowracer s tailboxem za sebou nevytváří skoro žádný větrný pytel, rozhodně nic co by pocítil člověk na silničce, kterýmu dosahuju hlavou po kolena. Mohla by tu být psychlologická výhoda jízdy za někým, ale bohužel je převážena psychologickou nevýhodou z toho, že se ten člověk zavěsil, čekal svezení a ono nic. Prý je to hrozně deprimující, ale sám to neznám.
Vyhecovat opravdu se někdy nechám do kopce. Hodně lidí zastává názor, že lehokolo je do kopce pomalejší. Já jsem si tím nikdy nebyl tak jistý a nikdy neodolám změřit síly s kýmkoliv kdo mě v kopci dojede nebo koho já dojedu. Už jsem někdy i prohrál, pokaždé s namakaným silničářem co měl o deset kilo lehčí stroj a o dvacet kilo víc svalů, takže ten hendikep jízdy vleže asi nebude tak strašný.
Jak prý lehocyklisté předjíždějí "vzpřímené".
- vyhlédnou si "oběť"
- sledují ji z povzdálí a připravují se na útok
- rozjedou to co to dá
- při míjení "klasika" řeknou něco jako "to máme dnes hezky" a tváří se jako by takovým tempem jezdili pořád
- v povzdálí zpomalí na svoje původní tempo
:-)
Tos četl u Grega ne? Někde tady jsem ten jeho návod inzeroval. Ten chlap několikrát skončil v první desítce Ironmana, jemu se to snadno vykládá.
My u toho vypadáme jako bychom se flákali i když zrovna makáme - ležíme si, žádné hektické pohyby celým tělem nejsou vidět. Stačí chvíli ne funět když se zrovna někdo dívá a je to, ale že bych dokázal předjet tlupu trénujících silničářů z nějakého závodního klubu? Možná, kdyby měli za sebou 100km a já jen deset. A za nejbližší zatáčkou bych se musel skrýt v křoví a tiše tam zkolabovat. Ale normální lidi ti neutečou když máš lowracer.
To metodou cos popsal se loví hlavně jednotlivci. Skupinu lze ulovit i následovně:
- vyhlédneš vhodnou skupnků namyšlených ale ne moc namakaných silničářů
- pomalu je doháníš, dáš jim čas aby si tě všimli
- je to ostuda nechat se dohonit takovým trapným, exhibicionistickým a směšným bicyklem - určitě zrychlijou
- zrychluješ taky, vždy o malinko víc než oni, abys je pořád dotahoval, až nakonec jedeš s nima
- když přestávají být schopní tajit svoje sípání a lapání po dechu, konečně do toho dupneš pořádně a mizíš v dáli
- následně musíš dát pozor, abys je nepotkal znova dřív, než trochu vychladnou. Pokud nejsou úplně vypatlaní, docvakne jim, že sis z nich dělal srandu, a mohli by být nepříjemní.
sem tam se nechám vyhecovat, ale takhle už neblbnu, přeci jen jsem už mněl několik ošklivých bouraček
Já se nechám strhnout pouze mladší bikerkou, nikoliv starším žiletkářem :-)))
Tak to ja som ochotný pri predchádzaní bikerky aj spomaliť, záleží to na jej pozadí. A vôbec za to nehambím, že zrazu nevládzem.
Z kopce si to s kazdym rozdam rad:-) Ale jinak na to vetsinou prdim...zalezi na nalade a hlavne na vzhledu meho soka...jestlize ma stehna jako pstros, tak na to kaslu:-)
Jo zrovna dneska jsem zavodila :) Jednou pred psem (vypadal, ze se chce jen probehnout, ale stejne jsem radsi jela 40) a pak s tramvaji (44 po chodniku).
Po ceste domu jsem zase nechala predjet jednoho vcelku dobre jedouciho crossare, pak jsem ho dohnala a zase nechala prejet :) Vcelku zabavne :)
Jelikož nevlastním cyklistickou postavu tak si na mě občas někdo chce zvednout sebevědomí.No tak si občas zazávodím,ale předjetí nějakým chrtem mě nechává chladným :-)
To se divím že se nechají vyhecovat.Někdy je předemnou cyklista s lepším kolem a jede pomalu tak ho předjedu a to máte vidět jak uhání.Jako by chtěl ukázat že je větší borec a má lepší kolo.A když ho pak vidím sedět u kiosku tak mě napadlo že měl asi velkou žízeň když tak rychle pospíchal.
To můj kolega jezdí bravurně na staré skládačce, takže pokud ho "takový borec" co si potřebuje zvedat sebevědomí vezme do prudkého kopce, většínou ho rychle dojede a předjede. Musím říct, že už jsem takto viděl hezkou řádku votrávených ksichtů. Navíc na vrcholu kopce musí počkat na mě, takže se nepozná, že ta skládačka jezdí rychle hlavně do kopce :)
Nenechám. Jedu si podle svého, vetšinou na hranici možností, tedy pokud jedu sám. Když mě někdo předjede, tak se v klidu šinu dál. Když někoho doženu, kdo jede jen o kousíček pomaleji, tak se kolikrát zavěsím a nechám se táhnout. Pokud někoho předjedu, tak si držím tempo bez ohledu na to, jestli se on tím nechá vyhecovat a přidá.
Takových vyprovokovaných předháněk se rád účastním protože jsem přece jenom soutěživý typ. Zpravidla se se mnou pokoušejí závodit mlaďasové na supermarketových horských kolech a ty bez problémů přetaktizuju, prostě je nechám vycukat a potom je uštvu.Když se jeden takový kolem mne přehnal do kopce kde jsem měl síly přesně spočítané a slyšel moje "nevydržíš" tak se tvářil divně. Nevydržel. Párkrát jsem měl namále (těch 33km/h na rovině jsem udržel asi o 200m dál než pronásledovatel) a párkrát jsem se také už spálil ale to mi nevadí.
Nejlepší honičku jsem zažil před lety s jedním bikerem po okreskách. Z kopce a po rovině mi to jelo líp, on měl zase lepší fyzičku do kopce. Asi po 8km honičky jsme se zastavili vedle sebe na okraji města u semaforu na červenou, koukli se na sebe a začali se chechtat jako blázni...
Jezdím si své tempo a tak se mi stane, že někdy předjedu i chlapa.Fakt je, že když někoho vidím před sebou trošku přidám. Když jedu se synem, je to se slovy "Toho dáme". Zpátky k mužskému osazenstvu. Spousta vás je ješitných a pocit, že je předjela ženská, musí být asi dost hrozný. Většinou to skončí tak, že todyčný začne makat. To pak prohodím "Jste nemohl snést, že vás předjela ženská" . Většinou se pak dáme do řeči. jednou jsem dokonce zapomněla, že jedu na nákup a jindy jsem na něj zase volala " Makej , makej nebo tě budu muset zase předjet".
předjet mně ženská, tak taky začnu makat abych dal řeč :-)))
S tou ješitností máš pravdu. Ale asi si ještě nenarazila na vychytralého chlapa. Jednou se mi tohle stalo, předjela mě moc pěkná baba v dresu s logem a barvami T-mobile. To bylo snad poprvé co jsem reagoval, prostě od chlapa se předjet nechám, ale od týhle pěkný chrtice to bylo moc. Tak jsem se do toho opřel, předjel ji a vcelku v klidu uháněl pryč. Jenže ouha, ta stezka ne a ne končit nebo mít odbočku. Po chvíli přišlo píchání v boku a lehčí křeče v nohou a za chvíli už jsem ji zase zahlédl za sebou, vyjížděla pořád svým tempem ze zatáčky, když jsem zrovna mizel v další. To mi došlo, že je konec.
No a pak mi to docvaklo, jak dostát mužské ješitnosti. Ještě chvíli jsem makal jak o život, jeden rychlý sjezdík kde jsem to vzal fakt na hraně a dole už jsem zkolaboval. Tak jsem rychle shodil čepičku, vypustil kolo, hodil čepičku zpátky a začal tahat z báglu duši, zouváky a pumpičku. Slečna přijela, zastavila a co se prý stalo. Říkám že nic, v pohodě, jen že jsem píchnul. Poděkoval jsem ji za účast a ona jela dál. Jen co zmizela za zatáčkou, tak jsem kolo zase dofouknul, vše uklidil do baťohu a klidným tempem vyrazil dál. Po asi 8 km jsme se potkali u pivka a celkem v pohodě pokecali. Ona se jen divila, jako jestli jezdím závodně či co, že ona trénuje na maratony a že už jí takhle nikdo dlouho neujel a že i asi umím rychle měnit duši. Tak jsem šel nakonec s barvou ven. Smáli jsme se tomu asi 10 minut, že na nás koukala celá hospoda :O)))
Jseš dobrý :-)))...zahrál jsi to suprově.
:-))) Asi máš dobrej dech, kdyby se to stalo mně, určitě bych se musel omezit po takovým výkonu na neumělou pantomimu::-)
Kouřím až 40 cigaret denně, ale dýchání mi většinou dělá problém tak prvních 10-15km, pak už se plíce vzpamatují z prvotního šoku a jde to ;O)))
To je strašný množství, zkus to stáhnout, nebo s tím, pokud nemáš silně vyvinutou slabou vůli, seknout. Známej mi líčil, jak mu umíral otec na rakovinu plic a prej to nebyla žádná lehká smrt. Ale třeba budeš mít kliku.
Jo jo, vím, žádná legrace. Bohužel mám, co se kouření týče, extrémně vyvinout slabou vůli :( ... ale zkouším to omezit čím dál častěji a čím déle se to nedaří, tím si k tomu začínám pěstovat větší odpor. Tak to snad vyjde .....
Mně se podařilo stáhnout to na 10 denně, ale před první noční se dostanu i na 15. Když jsem před sedmi lety začal po třicetiletý nečinnosti jezdit, dopouštěl jsem se takových zhovadilostí, že jsem si bral cigára do kapsy dresu a po výjezdu např. na Ještěd jsem si tam na vydejchání zapálil!:-(
Před pár lety mě vyhecovalo, když jsem při vydejchávání sedmnáctiprocentního kopce za Oybinem pohřešil gumovou koncovku brejlový straničky a jel ji dolů na poslední zastávku hledat. Po opakovaným vyjetí týhle střechy jsem ji objevil ve větracím otvoru helmy. A s tím, že mě někdo (třeba ženská nebo dítě) předjede, problém nemám.:-)
No, nekdy kdyz jedu se zenou, popripade i s dcerou a jeji kamaradkou tak jedeme pochopitelne volneji a obcas se stane, ze se nejaky chrt chce pred holkama predvest. Tak to se nenecham :-) Nahore to sice s tepovkou kolem 170 vydejchavam jeste pet minut potom co holky dojedou, ale docela casto se mi dari podobnym typkum kdyz uz ne ujet, tak alespon uviset za zadni gumou. Ale z kopce nikdy nezavodim, uz se bojim a pustim to vic jenom kdyz okolo mne neni zadny dalsi cyklista, chodec nebo auto.
Žádnej závodník nejsem, jedu vždycky tak, abych to udýchal a aby nohy nebolely. Takže sám ne. Ale pokud sám někoho předjedu, zrychlí spolehlivě každý, kromě dědků na Ukrajinách. Je třeba toho předjížděného dobře zhodnotit, pokud rozdíl rychlostí není velký (do 5 až 10 km/h), nemá cenu předjíždět. V tom člověku je zpravidla víc, než na co vypadá.
Taky se obcas necham vyhecovat :-) , ale nedavno jsem ja paradne vyhecoval nejakoho borce na silnicce. Jedu z prace na starickym favoritu, blatniky, kosik s batohem na nosici, dynamo, svetla, na zadnim kole osma, kolo spinavy a rezavy jak liska, proste takovy abych ho ani nemusel pred obchodem zamykat... Jedu proti dost silnymu vetru a predjel me borec na krasne silnicce a celkem valil, tak si rikam, svezu se v haku, jak uslysel za sebou skripani mojeho kola, preradil a pridal... tak sjem pridal taky, po chvilce se ohlidl, zjistil ze tam jeste jsem, tak zase preradil a pridal a ja zase taky... tak to udelal na 8 kilometrech jeste nekolikrat a do dediny jsme vyjizdeli urcite ke ctyricitce :-)
Zřídka, ale přece jen se strhnout nechávám, ale vždy jen na rovince. Jakmile se objeví kopec, slušně naznačím dík za soupeřivou snahu a konec závodění, vždycky totiž potřebuju nutně zastavit a napít se. :-))
Vyhecovat jsem se nechal jen jednou v životě. Tady - na ten bláznivej šestidenní závod. Za týden je start, mě všechno bolí z tréninku, kolo jsem zcela zdevastoval,popojíždím na zimáku, mechanik úpí a shání náhradní díly a já bych nejradši jel k moři s kajakem. Jinak si držím své tempo. Tempo poklidného senožrouta, říkají opravdoví bikeři.
Dobrý téma!
Myslím, že to záleží na povaze člověka, je-li soutěživý typ. Někdo nesnese nikoho před sebou.
Já kupříkladu soutěžím téměř pořád, i třeba v bazénu, na řece...často o tom lidi ani nevědí:o)
Někdy mi to ale je fuk a někdy je pěkné koukat se na toho chlapíka před sebou, hihi.
Když potkám na silnici bikera, tak je mou povinností ho předjet. Když ale vidím žiletkáře, tak se snažím držet v uctivé vzdálenosti, obvykle mám co dělat, aby mi zůstal na dohled. Ale pokud se k němu pomalu přibližuju, tak radši ještě zrychlím. Nerad se za někým držím, nikdy nevím, jestli to není ten typ, co se nepochopitelně zbavuje tekutin občasným pliváním nebo smrkáním do vzduchu. Jednou jsem takhle zas jednoho předjel, asi odpočíval. Po chvíli jsem zjistil, že visí za mnou a zřejmě se baví, jak makám na treku ověšeným brašnama.