Asi před rokem, ani ne, jsme si začali pohrávat s myšlenkou, že s dětmi a koly vyrazíme do Gruzie, Arménie a Náhorního Karabachu.
Po této oblasti jsme pokukovali dlouho. Nejprve se nám ale děti zdály moc malé, pak tam v pohraničí v roce 2016 vypukl krátký ale ozbrojený konflikt, v dalších letech…
To je moc hezký :-)
Hézo. Čtivé, zajímavé, příjemné počtení.
Vynikající!
Více fotek by to chtělo :-)
Dík.
Bude... časem ... tohle byla jen taková ochutnávka.
...ty dokážeš navnadit!!! ;-)
Ty děti strašně rychle stárnou :o)))
Děti nestárnou, my stárneme, děti rostou :-)
Super, jako obvykle excelentní, už se moc těším na pokračování. Četlo se to jedním dechem, a nádherně mě to zpestřilo cestu vlakem z práce. Trošku na mě dýchla nostalgie a stesk po dálavách, protože letos se pojede tak leda prstem po mapě...
Jinak jsem ráda, že jste uposlechli rady ohledně rizika vztekliny, a do očkování nešli. Aby to nevyznělo, že jsem odmítač očkování, naopak, jen jsem jeden z těch dvou z zdravotníků, který radil nejít do preexpoziční vakcinace, a vyčkat, až kdyby se něco přihodilo, protože inkubační doba vztekliny je natolik dlouhá, že umožní bezpečný návrat domů a očkování posléze.
Fotky nádherné, vystihující krajinu, atmosféru a Vaši pohodu na cestách.
A co se týká plynutí času, tak sem budu citovat mého kamaráda: "Na našich ženách a dětech je vidět, jak stárneme."
:o)))
To mi připomíná starý kreslený vtip, kdy se malá holčička šťourá v jídle, rodiče stojí nad ní... "Já ale nechci být velká a silná, já chci být štíhlá, romantická a tajuplná!"
Jo jo, s očkováním díky. Ono jak jsme se rozhodli vlastně docela i na poslední chvíli, tak jsme jen taktak stihli aspoň tu žloutenku (plus já ta prošlá tetanovka), na vzteklinu by už ani nebyl čas, aby se dodržel správný odstup. K tomu samozřejmě i finance, ono když se všechno to očkování násobí krát 4.... Tak jsem byla ráda, že "nemusím".
Omyl, my mládnem :o)))
....spíš se vracíme do dětských let:čekají nás pampersky, bryndáky, prázdná hlava, nesrozumitelná řeč, bezzubá ústa, holá hlava.......;-)
Muži nestárnou, ale léta jim nestojí.
...některým nestojí i dýl... :-))
A teď si vem, že tohle bylo před rokem....
Hezké, moc hezké. Ale jak tam jede Víťa do kopce vestoje ze sedla a řídí jednou rukou, to je teda borec.
Problém je, že tohle jeho ježdění ze sedla se stalo trochu zlozvykem, který lze těžko odnaučit.
Jezdí takto i po rovinkách, a bohužel to není úplně efektivní. Podle nás se víc unaví a rychleji nejede.
Mysleli jsme, že je to třeba chybou kola, že se mu blbě sedí, tak jsme mu vloni koupili větší... ale dělá to stále. Ono to vypadá efektně, ale nevím, jak mu vysvětlit, že jako do kopce je to OK, ale na rovince aby si zařadil těžší převod a víc šlápnul, že bude rychlejší, než když začne "skákat". Už má svoji hlavu... a čím víc ho rodiče o něčem přesvědčují, tím hůř :-)
Někdo říká, že při jízdě ze sedla přece pomáhá gravitace, tak to musí jet líp (snad není ten případ).
Chce se mi dodat, že na lehokole by ho to rychle přešlo, ale nechávám si to pro sebe :-)
Ono je docela možné, že po chvíli jízdě ho bolí (brní, otupuje, tlačí, dře) zadek a tím nadlehčením a chvilkové šlapání ve stoje i po rovině si citelně uleví a zbaví té bolesti. Skoro si myslím, že to je hlavní a nejspíš i jediný důvod proč to dělá.
Někdy když mi zrovna v ten den sedlo "nesedne" tak také někdy jdu ze sedla i po rovině a nebo i z kopce aby se m,i ulevilo a nepříjemné pocity zmizely. někdy to je potřeba udělat i několikrát za sebou a pak už dobrý.
A že to neřekne na tom není nic divného, může to být stud a třeba i nechtít být za bábovku co ujede pár kilometrů a už ho bolí zadek, ale určitě to nedělá proto, že by se mu tak jelo líp.
Špatný sedlo? nebo i s kombinací špatných gatí a tedy potící se zadele?
Pěkné. I trochu smutné, že jste se museli s těmi psy rozloučit. Ale nějaký by vám slušel, bylo by vás více.
Ano, smutné to bylo, ale v podstatě stejné jako rozloučení s lidmi, které člověk na cestě potká, kteří nám třeba nějak pomohli, poradili, se kterými jsme si skvěle popovídali, přespali u nich apod.
Dřív jsem se od toho neuměla úplně oprostit, měla jsem pocit, že si musíme vyměnit kontakty a i v kontaktu zůstat, teď se trochu učím s tím pracovat, že ta setkání jsou vlastně jen tady a teď, poprvé a naposledy a že to tak má být a je to správně.
PS: Ad pes... možná že by slušel, určitě by se hodil (bydlíme na vsi, máme slepice, které nám ohrožují různí predátoři), ale člověk by měl v tomto případě asi uvažovat jinak, než jen že by mu pes slušel. No, uvidíme.... :-)