NaKole.cz
My a zvířátka
Znáte to - když do postele, tak jedině se psem.
Připravuje se maso, kočky ťapkají po kuchyňské lince. Rodinný oběd, pes má hlavu na stole.
Všichni známí to tak přece mají, takže je to tak správně a komu se to nelíbí, je vyvrhel, co nemá rád zvířata.
Je to tak?
Schválně se ptám zde, nezaujaté skupiny, co s tím nemá nic společného, jak to cítíte (teda, kdo má odvahu se přiznat).
Já třeba to mám tak, že skoro všichni moji známí jezdí na lehokolech. Žiju tedy v přesvědčení, že je to většinová záležitost a je to tak jedině správně. Nebo že by to bylo jinak?
Nejlépe hodnocené
Re: My a zvířátka
Pes v posteli, pes s hlavou na stole - ano. To mi neva.
Kočky nějak moc nemusím. Ťapkající na kuchyňský lince, když předtím byla .... no radši ani nechci vědět kde, to mi trochu vadí.
-1
Re: My a zvířátka
Psa mám doma nejdále v předsíni, hlavu na stůl dává venku. Včera jsem mu vyprala spacák, aby mohl do stanu.
Skoro všichni moji známí nejezdí ani na normálním kole.
0
Re: My a zvířátka
Asi nejsem nezaujatá skupina, protože mám psa i kočku...
Pes do postele někdy výjimečně může. On je vždycky tak šťastnej, že občas prostě podlehnu. (Obvykle když mi to akorát vychází, že budu stejně prát povlečení. Do čerstvě vypraného teda ani náhodou.) Na stůl hlavu nedává - jako kříženec jezevčíka by to těžko zvládnul.
Kočka na linku nesmí, což ovšem platí, jen když na ni vidím. Zapomenout cokoli jedlého na lince a odejít z dohledu, je průšvih. Občas je podezírám, že jsou domluvení. Pes hlídá u dveří zda někdo nejde, kočka vyleze na linku, kořist hodí na zem, pes sebere a zdrhne to schovat do pelechu a pak se o to dělí.
Tohle celkem jde. Větší problém je, že jsem jim pořídila venčící dvířka na zahradu. Je to fajn, že tím pádem nemusíme mít v domě kočičí záchod a pes není odkázán na nás, pokud se stane, že celý den není nikdo doma. Minusem ovšem je, že myši, které dřív kočka nechávala na venkovním schodišti, teď nosí do kuchyně. Naštěstí je aspoň nechává na zemi.
PS - ano, taky si myslím, že normální kolo je přece leho. :-)
0
Re: My a zvířátka
Takhle nějak vypadá naše domácí zvířecí symbióza (moment, kdy kočka přinese psovi hraboše a ten ho sežere, se mi ještě vyfotit nepodařilo).
0
Re: My a zvířátka
Jo, takhle na mě kouká pořád. "Psí voči" má už v genech. Musela bych je vyfotit nepozorovaně a to se mi těžko zadaří.
0
Re: My a zvířátka
Já zas neumím ty naše černé kočky vyfotit tak, aby nevypadali jen jako černé fleky.
0
Re: My a zvířátka
NJ, mourkování, to nás budou asi honit pro nekorektnost a zhanobování rasy :-D
0
Re: My a zvířátka
Člověk si zvykne na všechno.
Asi to bude jak s děckama: U cizích je to nevychovanost, u vlastních projev inteligence.
-1
Re: My a zvířátka
Nevadí mi koně v salámu. Můžou být i v klobáskách. Po dnešku obzvlášť. Tolik rozdrbaných a zesraných pěšinek jsem už dlouho nepotkal.
0
Re: My a zvířátka
Co pamatuji, měli jsme a máme doma kočku/kočky a je to u nás přesně jak se o kočkách říká - dovolují nám s nimi žít a milovat je.
Na leho jsem se nedopracovala, ale je to stejné jako u těch koček - jsem ráda, že s leháčema můžu sem tam pojezdit :o)))
0
Re: My a zvířátka
joo, domácí zvířátka, to je veliký téma, já byl vždy na kočky, jako dítě jsem je na baráku měl, pak jsem dospěl, oženil ale manželka měla na zvířecí srst alergii, takže doma klasika pouze akvárko, pak nějaký ještěrky, ale to pro děti nic moc, jako že si s tim pohrajou, pak mi doporučili, že ohledně alergenu jsou v poho potkani a fakt že joo, děti nadšený, manželka v poho, jen já nasratý, bo veškerý kabely po bytě rozežraný, časem děti dospěli a vyhnizdili,já jako obvykle víkend na Raný v karavanu a kde se vzalo, tu se vzalo v pátek večer před dveřma ještě vcelku malý kotě---září , v sobotu přišlo večer znovu a v neděli večer opět znovu a bylo jasno .
manželka chvilku prskala, že ji chci zabít, nakonec to ale pořešila nějakýma práškama proti alergii, bo i když jsem vymyslel, jak s ní nepřijde do styku, tak to ztroskotalo na tom, že s ní ve styku být chce .
když umřel táta, tak jsme podědili psa, něco mezi krysaříkem a pinčem, váhově je to mezi, takže to musí být zkřížený,na cyklo ale naprostý ideál, maximálku jsem z něj vyrazil 33kmh a v néběhu z něj na vlasní pohon dostal 52km, to byl opravdu extrém, kdy neklapnul návrat vlakem, ale do 40km zvládal totál v poho, pak začal ale marodit--kušinguv syndrom, tak na nátlak manželky jsem musel vymyslet co dál, tak jsem ubastlil na kolobrndu košík, kde ho mohu převážet a proběhne se dnes už spíš jen pro dobrý pocit. nic méně, ten pes---mluvím za sebe, na tý kolobrndě, to je super, on si to užívá, já z toho mám radost, že on má radost, navíc když takhle někde jedeme--zvlášt, když je v tom košíku, tak hlavně mámy z dětma to je pro lidi okolo takový osvěžení--nevšední zážitek a i to pomáhá ke komunikaci, přijedeš někam se psem na koloběžce v košíku, potřebuješ cokoli, jseš fakt exot, když to jde, tak vyjdou všichni ve všem vstříc, todle je opravdu fajn.
ale po pravdě, v principu já psy opravdu nemusím a moc je nedávám a to ten muj je zlatej.
kočka se nažere a jde si po svym, pes to má jinak
0
Re: My a zvířátka
Kočky a psy moc nemusím, mám radši kuřata, případně vepřovou...
-1
Re: My a zvířátka
Psa jsme nikdy neměli, ale jednou na návštěvě mi pes při obědě vadil i pod stolem. Smrděl. Uslintanou hlavu na stole bych asi nepřežila. Kočky nás nechávají bydlet v baráku od dětství. Mého dětství. :-)Jejich počet se, bohužel, příliš často mění. Kocouři mívali životnost tak dva roky a byli fuč. Zrzunda byla nejlepší kočka, žila asi 12 let. Měla spoustu krásných koťátek. Rozdat je, byla vždy fuška. Některé zůstaly a pak zmizely. Poslední kočka Kiki měla 2 koťata, ty se nepovedlo rozdat. Kočky se postupně vytratily a zůstal kocour Mourek. Ten nejblbánkovatější, nejlekavější a hlavně nejumňanganější kocour na světě. Ale taky nejmazlivější, nejhodnější. Nikdy neškrábl, nekousl. Na stůl žádná kočka nesměla, ale některé byly načapány při činu. Mourek zatím ne, tak mu věřím, že i při naší nepřítomnosti nikde nelašuje. Má svůj gauč a tam se vyvaluje, občas někoho pustí přisednout, ale jedině za intenzivní hlazení. V dubnu oslaví 6.narozeniny,doufám, že tenhle blbánek do kočičího nebe pospíchal nebude.
0
Re: My a zvířátka
Tak ona (fenka) naštěstí neslintá a hlavou dosáhna na stůl jen ze sedačky, ze které ji ale těžko dostat - a když se člověk otočí, je na stole klidně hned celá.
Měla máma ale už i takového, co dosáhl ze země a slintal.
0
Re: My a zvířátka
Není nad to sedět na židli u stolu a dívat se do očí irskému vlkodavovi. Mimochodem velmi klidný a poslušný pes.
Doma jsem měl jenom rybičky, psa bych do panelákového bytu nechtěl a kočky nejsou moc kompatibilní s modely letadel :)
-1
Re: My a zvířátka
a kočky nejsou moc kompatibilní s modely letadel :)
Moje Jenny muj soutěžní halolet tak nějak dávala bez destrukce :)
0
Re: My a zvířátka
ale já mám asi fakt divnou kočku
https://www.youtube.com/watch?v=dnqWNC7EN1o
0
Re: My a zvířátka
Moc pěkná číča. Dcera by ji hned brala. Ale jestli by se zamlouvala tomu našemu Mourákovi, to nevím. Dělit se o gauč? Ani náhodou! :-)
0
Re: My a zvířátka
K irskému vlkodavovi - kamarádi si kdysi přinesli štěně, křížence irského vlkodava a bernardýna. Že prý bude výškou jako bernardým (čili nižší) a figurou jako vlkodav (čili drobný). No trefili vadný kus - výška vlkodava, mohutnost bernardýna (prakticky je o pár centimetrů vyšší než takový průměrný pouťový poník:-D . Abys mu mohl koukat přímo do očí, není třeba si ani sedat na židli... Ale pravda, říkali, že povahově je k lidem zlatý (i když na hrušky do zahrady bych k nim teda rozhodně nelezla...
0
Re: My a zvířátka
Vlkodav s bernardýnem nemůže mít vadnej charakter, to je z obou stran mírumilovné zvíře.
-1
Re: My a zvířátka
Vadný kus oproti slibovaným fyzickým vlastnostem - tam se to komplet znegovalo ;-). Povahově je zlatej (musí být, je největší v rodině:-D
0
Re: My a zvířátka
To já jen k těm hruškám. Možná by aji pomáhal s česáním :-)
0
Re: My a zvířátka
Jako že by dosáhl tam, kam já ne? ;-)
0
Re: My a zvířátka
Proboha živýho, čím ho krmí?!?
To zvíře snad musí sníst za den jedno tele, ne?!?
0
Re: My a zvířátka
No, děti jim zatím neubývají (ale asi bych si neriskla v této rodině zlobit...)
0
Re: My a zvířátka
Jedna kolegyně, děsná psomilka, říkala, že má slinty i na stropě. :-( Ta představa, když pes zavrtí hlavou a slinty lítají až na strop... Brrr!
Zlaté kočky! Kiki si se mnou ráda hrávala na schovku. Moc nemňoukala, jen když bylo něco naléhavého. Slyšela jsem slabé mňoukání, chodila jsem sem tam a nemohla nejít odkud se ozývá. Ta trubka, v nestřeženém okamžiku, vlezla do skříňky pod dřezem, kterou jsem na chvilku nechala otevřenou a pak zabouchla. Tabu pro ni nebyla žádná police, skříň, ani postel. Zmrzlé maso v sáčku na lince taky našla. Pak letěla obloukem ze dveří na dvůr. Maso nakonec stejně dostala, protože už ho po ní nikdo jíst nechtěl. :-) Inu kočky!
0
Re: My a zvířátka
Já jsem naši kočku při schovce naučil mňoukat "samá voda, přihořívá..." Občas najde i dávno zapomenutý věci. :-)
0
Re: My a zvířátka
Já ji zas naučil při mém příchodu domů couvat za kredenc. Roztomile u toho syčela a ježila se.
0
Re: My a zvířátka
Několik mých psů nikdy ani v psím snu nenapadlo, že by bylo možné si položit hlavu na stůl. Dokonce ani pozorovat, když rodina obědvá.
Naopak kočka mě občas nechávala, abych si hlavu na stůl položil. Ale jen velmi zřídka!!!
A nakonec musím říci, že blbnout na sjezďákovi na horách (jako snad všichni, ne?) je naprosto normální.
0
Re: My a zvířátka
Díky za vaše reakce.
Asi to tak bude, že holt zvířata doma asi tolik rád nemám.
To lehokolo tam bylo jen tak pro srovnání, že co se v jedné komunitě může zdát normální, navenek může vypadat jinak.
0
Re: My a zvířátka
Hlavně ti to kolo nedává hlavu na stůl a neslintá do talíře :o)))
0
Re: My a zvířátka
Ale na srazu bude určitě stát u postele a hlídat Radkův spánek. Slintat asi nebude-to kolo, možná Radek na kolo... :-))
0
Re: My a zvířátka
psa jsme nikdy neměli a v posteli by mi hodně vadil, hlava na stole taky. nemám moc ráda návštěvy u lidí co mají psa, stále se napomíná pes, že nesmí na sedačku, na stole nesmí zůstat jídlo. když k nám na zahradu před 4 roky přišel černobílý kocour, bylo rozhodnuto. dostal jméno Kocour a dovoluje nám bydlet s ním. do postele nesmí, asi jednou jsem ho načapala, že ležel v peřinách, jeho místo je na všech křeslech a židlích. nerad se chová, jen když on chce, ale je rád s námi, alespoň si to myslím :-)
jsem ráda, že jsem mohla poznat skupinu lehokolistů, mám je ráda :-)
0
Re: My a zvířátka
S naší kočkou je to stejný, akorát mi pijou krev ty chlupy všude. Snad budu muset zrušit černý oblečení.
0
Re: My a zvířátka
Výhoda takových domácích zvířat je i to, že leckteré jídlo je o chloupek lepší.
0
Re: My a zvířátka
zrovna nebyl nikdo uvnitř, tak se vyhříval venku :-)
0
Re: My a zvířátka
Vždycky tvrdím, že když se z toho nedají vyndat baterky tak to doma nechci.
Psy mám rád, ale vlastního bych z výše uvedených důvodů nechtěl. Jeden ze synů měl slečnu s velmi sportovním psem rasy vestaj, takže jsem zažil i to, co tady popisuje Quatsch, čundr na kole se psem a dodnes na to s láskou vzpomínám. Nicméně, pořád platí první věta. Pokud zatoužím po psovi, navštívím nějaké známé se psem.
Kočky moc nemusím, zrovna teď jsem k péči o dvě přišel jak slepý k houslím a máme spolu vztah "já vám tedy dám nějaké to žrádlo, ale vy mě nebudete srát. A to, že byste vůbec vkročili do obýváku, rozvalovat se po křeslech či gauči, to se holt musíte odnaučit." Poté co jedna vřískala před zavřenýma dveřma do pokoje, že chce dovnitř a výsledkem bylo to, že jsem ji vypakoval na zahradu, mě se skřípěním zubu a kyselými ksichty respektuje.
0
Re: My a zvířátka
Jak říkám, člověk si zvykne na všechno.
Co mi otrávili druhýho kocoura (nejspíš chytl otrávenýho hraboša), už dalšího spolubydlícího nechcu. Okolní kočky se naučily chodit lovit ke mě na zahradu. Spát ať chodí dom.
Měla sem jich postupně šest, první se chytl do želez, dalšího přejelo auto, dva se otrávili... nemám zapotřebí se na to dívat a zakopávattona zahradě.
0
Re: My a zvířátka
Taky se to musí občas chladit, když je venku pětatřicet.
0
Re: My a zvířátka
My máme kočky dvě, tuláka po sídlišti a bojácnou vystresovanou a hladovou úplně domácí kočku. Chlupy jsou opravdu všude a jsou mlsnější naž já. Když mi lehnou na pracovní křeslo, tak vytahuju od stolu dřevěnou neergonomickou židli. Běhají po kuchyňském stole úplně běžně, i když moc dobře ví, že okamžitě startuju. Takže jsem jen pro jejich pobavení tolerovaný. Jinak každý úklid je pro chlupy v podstatě velký v kategorii hygienicky čisté. Když jsme ještě mohli odejít směrem k lesu na procházku (nyní to nejde prolívají betonem a asfaltem poslední zelený koutek pro vybudování satelitu rodinných domků), tak nás kocour provázel jak pes.
Zvířata mám rád, jsem všežravý...
S našema kočkama se cítím jako trpěný a postradatelný personál :-D
0
Re: My a zvířátka
Tak náš kocour zvaný LovecPampaliny dotahl domů první dva letošní pijáky...
0
Re: My a zvířátka
To na nich přiletěl?!?
Nebo vám je dávkoval jednoho po druhém?!?
Naše kočka zatím ještě neuznala, že je teplo. Ven s opatrností vystrčí jen packu a zase radši pádí do pelechu.
0
Re: My a zvířátka
Tak naše kočka zas zatím ještě neuznala, že je zima. Pořád nosí skoro každé ráno jednoho hraboše.
0
Re: My a zvířátka
Nám v říjnu zemřela naše bílá trojnohá kočička a naše černá se tak nějak rozhodla přesunout do kategorie "kočičí důchodce".
Holt už nemá s kým soupeřit.
Teda zatím nemá. O patro výš už jí roste nová generace. Zatím statečně devastuje babče byt a já osobně mu říkám "Satan" :o)))
0
Re: My a zvířátka
Moje oblíbená domácí zvířátka jsou pavouci. Neštěkají, neslintají, nesahají na jídlo, neničí zařízení bytu, nevyžadují žádnou péči a navíc žerou mouchy. Ideální.
Jinak jsem sice kočkomil, ale po zkušenostech z domácností, kde kočky nebo psi žijí, vím, že nic takového doma nechci.
0
Re: My a zvířátka
Moji by byli taky, ale manželka jim pořád vyčítá, že dělají pavučiny.
0
Re: My a zvířátka
Pocházím z Valašska, často jsem chodil po slovenských horách, kde bačové pásli ovce, ale stáda ovcí byla taky v hojném počtu na valašských kotároch. Na škole jsme mívali praxi u ovcí, měli jsme školní stádo ovcí asi 200 ks. praktické vyučování u ovcí vedl starý a zkušený bača ze Slovenska. Ten měl k ovcím ovčáckého pejska. Žádný obrovitý ovčák, jaké známe z televizních reportáží dnes. Vlci a medvědi nebyli, tak nebyl třeba velký pes. Jeho byl takový menší podvraťák, border kolie křížená s kdoví čím. Ale chytrý, učenlivý. Bačův nezbytný pomocník při pasení.
Tak jsme pásli na praxi. Psa nám bača nepůjčoval. Na praxi jsme byli psíky my studenti. Mladí kluci a holky. Běhali jsme za ovcemi když se ovce zaběhla, vyháněli na pastvu a zaháněli ovce z pastvy. Bača doma a pes s ním. Když pásl bača, tak pes dělal naši práci.
Samozřejmě jsme probírali téma ovčák a pes. Vždycky říkal, že pes musí sloužit bačovi, ne naopak, jinak bude bača za ovcemi běhat sám a pes bude pod stínem stromu vylehávat. Proto nám psa nepůjčoval, aby ho někteří z nás nekazili.
Starý bača už mi vede po klávesnici prsty z nebe a tak já to píši za něj a vzpomínám na baču. Škoda, lépe kdyby nám tady mohl napsat sám.
0
Re: My a zvířátka
Ovce byly na našem školním statku dojeny strojně, ne ručně. Ručně pouze dodojovat, pokud byla potřeba. Proto ručně dojit jsme uměli, ale taky dojit strojně. Ovčí mléko se zpracovávalo na sýr. Chodili jsme koštovat. Korbáčiky ne, vyžadovaly by technologii a práci navíc, bača by to nestíhal a nebyla to práce pro praktikanty, kteří se střídali každý týden. Našim studiem byla živočišná a rostlinná výroba jako celek. Na zpracovávání mléka jsou specializované střední školy mlékárenské a to my jsme nebyli. Taky existovala specializovaná střední škola pro chov ovcí. Naší specializací byla rostlinná a živočišná výroba v horské a podhorské oblasti.
Bača vyráběl jenom ovčí sýr a bylo s tím dost práce. Oštiepky ne. Vyžadovaly by speciální technologii. Vysušení, uzení. Oštiepok se vyrábí v kolibě, jako vedlejší produkt vytápění koliby. V jednom rohu otevřené ohniště, tam se topí aby nebyla zima. Při stropu jsou rozvěšeny oštiepky až ke komínu, komín je na druhé straně koliby.
To je taková klasika. Nevýhodou je kouř z komína, který bača s pomocníky čichají po celou noc. Aby tomu předešli, pořizují udírny. Bývají součástí ohniště anebo krbu. Výhodou je v noci čistší vzduch, ale do toho se někdy bačům nechce. Často se s se stádem stěhují a tak by museli stavět krb s udírnou znovu.
U nás na školním statku koliba nebyla. Ovce byly na noc zaháněny do statku a měly tam svůj chlév. Bylo to jen takové ukázkové hospodářství školy, abychom získali rámcovou představu o chovu ovcí.
Produktem byl sýr, ovčí mléko a žinčica. Někteří studenti chodili pít přímo od ovcí ovčí mléko ale jiným, například mně ovčí mléko nesedělo. Má vysoký obsah tuku a kdo není na to zvyklý, riskuje že se z toho posere.
0
Re: My a zvířátka
... se říkalo, že na Střední bačovské škole se maturuje z nahaňaňja, zháňaňja a z marx-leninismu.
Nevím, co na tom bylo pravdy, jen jsem to slyšel ...
0
Re: My a zvířátka
Něco na tom bude, já zas slyšela že ovcí vyháňaňije, ovcí zaháňaňije a ruština. Asi se to lišilo v různejch krajích :-)
-1
Re: My a zvířátka
Učilo sa tam vyháňaní ovcí, zaháňaní ovcí a marxismus-leninismus. Ta Střední zemědělská škola ovčácká sídlila ve Vizovicách. Dnes sa tam učá to samé, jen bez toho marxismu-leninismu, lesti už tu zétéešku nezrušili celů.
0
Re: My a zvířátka
Trocha černého humoru...
Teda doufám, že naše kočka neumí číst a nechodí sem, protože pak bych mě smích rychle přešel...
0
Re: My a zvířátka
Loni na podzim jsem vyfotila na dřevěné chatce v lesích nedaleko Letohradu...
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Měli jsme doma krásně rozrostlou tlustici. Koruna byla výsledkem více jak 30ti leté péče. Náš nový kocourek si ale rychle oblíbil do jejího nitra pořádat útoky a měl snahu po ní šplhat.
Během týdne jsme kytku museli přesunout na chodbu, dostala tzv. omlazující střih a pozvolna se po kocouřích nájezdech zotavuje.
Teď kocour bojuje se záclonami...
-1
Kočka Šikulka, když byla kotě.
Samozřejmě záleží především na POVAZE dívky, to je pro život rozhodující. Ale stejně bych asi tlustici domů nechtěl...
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
My kvůli tomu máme holandské záclony do půlky oken a tak spodní polovinu jen s otrhanýma žaluziema. Politicky tak říkám naší domácnosti výloha, ale když je moja z nich šťastná...
0
Kočka Šikulka, když byla kotě.
Po babiččiných kočkách v mém dětství je tohle po desítkách let první kočička, kterou mám od kotěte. Ten kotěcí věk mezi 3. a zhruba 10. měsícem je nádherný, později už kočka není tolik hravá, zvídavá a plná elánu. Kdo má malé kotě, doporučuji se mu naplno věnovat, fotit a natáčet, užít si to, než se číča v dospělosti zklidní ;-)
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Krásné fotky. Máš pravdu, kotě je lepší jak televize :-) :-)
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
No, naše Bílá kočička byla neřízená střela i v pokročilejším věku. Přežila i dva střety s autem, a tak měla jen tři nohy. Měli jsme snahu z ní udělat domácího invalidu, ale z toho nás rychle vyvedla.
Zemřela loni v říjnu ve věku cca 7 let - zřejmě nějaká náhlá příhoda. Zkrátka rána vyběhla ven a za hoďku jsme jí našli ležet na terase.
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Naše Žába se málem dožila dvacítky, byla hluchá, bezzubá, špatně viděla, přesto chodila každý den alespoň na chvilku ven. Další kočka už bohužel nebude, manželka z nich má astma :-(
Takže syn si přinesl domů čtyři potkanky, Ginu, Černobylku, Šedivku a Sušenku. Klasika, on je má na hraní a já se mu o ně starám, docela mě dostávaj, protože jsou strašně roztomilé.
-1
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Nevím, ale takovej mazlíček mi teda moc roztomilej nepřijde.
Ale to záleží na osobním vkusu každého soudruha.
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Musel by s nimi přijít častěji do styku, zpočátku se mi to taky trochu eklovalo, jedna mi na uvítanou prokousla prst, takže chvíli trvalo, než se z nás stali kamarádi. Přijde mi dojemné, jak jsou malé, a přesto dokáží důvěřovat tak velkému tvorovi jako je člověk, inteligentní, snaživé, zkoumavé, pozitivní, ale bohužel mají krátký život, max. 3 roky.
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Asi to u Vás musí hezky vonět.
-2
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Cca deset dnů zpátky jsem koukal na ČT 2 - zeměpisný dokument o Indii. Mimo jiné tam mají "krysí chrám" = chrám, kde žije údajně cca 20 tisíc krys, davy poutníků je tam chodí obdivovat a klanět se jim. Ty záběry byly odporný: všade desítky krys, naděláno od nich, uprostřed jedné chodby veliká mísa s mlékem, kolem ní krysy a pily. No a Ind stál nad nima, povídal, že s nima žijou v naprostý symbióze a jako důkaz se sehnul, nabral do dlaně mléko z té mísy a vypil ho.
A pak se divíme, že od těch východních prasat přicházejí různý nemoci...
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Uvádí se, že 10% důchodců nesplachuje záchod pro šetření vody po vymočení a třetina lidí si neumývá ruce po vykonání potřeby. To až zas tak původem nebude, jen je to někde kulturněji podpořené.
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
A všimni si kolik lidí si olízne prst v obchodě, aby snadněji rozdělali mikroténový pytlík, a tou samou olíznutou rukou se přehrabujou pečivem a hledají s rukou hluboce zanořenou to nejměkší.
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
jj, svádí to k tomu, když mě bere nerv při marném rozdělávání sáčku :-))
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Zásadně lehce naplivávám a foukám!!
:)
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Zásadně oslovím nějakou příjemnou dámu a požádám ji o pomoc.
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Každý zvíře je trochu cítit, záleží na situaci, hlavně na tom, jak se o něj postaráš..
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Ano ano, i ti Homo cosi jsou cítit, když se o ně nestaráš :-D
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Tys ji měla aspoň kde pochovat, až nám umře, budeme ji muset odnést na veterinu k žehu. Myslím, že to tak chodí. Nebeská se zblázní, je to její poslední dítě.
0
Re: Kočka Šikulka, když byla kotě.
Jj, je to naše první kočička pohřbená pod araukárií.
0
Re: My a zvířátka
Máme doma kočku. Je černá, dost stará a jmenuje se Milana (původně se jmenovala Milan po veterináři - odborníkovi, který nám ji daroval s ujištěním, že to je kluk. No, byl to kluk až do chvíle, kdy se mu (tedá jí) narodily koťata. Takže od tý doby Milana, důvěrně Milča.
Milča mě už dlouhou dobu srala: celý dny prochrápala na gauči, ráno kolem čtvrtý se vzbudila a začla nám hlasitě mňoukat za dveřmi ložnice, abychom ji dali jídlo a pustili ven. Nejde o Ane, ta spí jak poleno, ale mě to vždycky vzbudilo, vzteklej jsem byl, musel jsem vstát, nakrmit ji a pustit balkónovými dveřmi na zahradu.
Až jsem na to přišel: když si v průběhu noci musím odskočit na WC (a protože mám problém s prostatou, tak teda musím dost často), tak nejdřív zamířím vedle do místnosti ke gauči, kde ta mrcha spí, sehnu se k ní a nahlas zamňoukám. Mrcha vždycky vylítne, sedne si a čumí. Takhle jí mňouknu párkrát za noc - a ráno ve čtyři klídek, kočka je nevyspalá a chrápe.
Tož tak :-)
0
Re: My a zvířátka
Pro mě je normální, že je-li zvíře v posteli nebo na gauči, je mi líto, když leží na podlaze. Cítím se dobře, když je zvíře vedle mě.
-1
Re: My a zvířátka
Když občas lehávám na gauči a věnuju se televizní józe, tak mi občas některá z koček leží na břiše. Pocit tepla, který neomrzí :-D
-1
Re: My a zvířátka
Pocit tepla... Hm, dávno tomu, měla jsem kocoura na klíně, hladila ho, on vrněl a ten pocit tepla začínal být silný, tak jsem ho trochu posunula. Pocit tepla vystřídal pocit chladu, kouknu a já mokré nohavice na stehnech. Ten fiňák mě pochcal, asi blahem. Už neležel, už letěl... :-(
0
Re: My a zvířátka
Tak mně nepočila ani jedna naše kočka, jen se u toho letmo poprotahovávaji a zatínají při tom do mého báchoru drápky. A kocour nesnáší, když se s ním melu. Co má taky rád, tak ležení na mé hlasité klávesnici. Onehdá mně takto přihlásil na web malých a měkkých :-D
0
Re: My a zvířátka
Se jim asi líbí, jak to hřeje a vrní. Mourovatej kocour pořád něco spisoval :-).
0
Re: Šikulka na půdě.
My říkáme půdě tělocvična. Kocour to nrvybíravě vyžaduje :-D Kompletně ometené trámy a střešní věnec nebo jak se to jmenuje ta podezdívka trámů.
0
Sýkorky.
Prosím nějaké aktuální informace o pumpovních sejkorách ;-)
0
Re: Sýkorky.
Budka visí, sýkorky jsem už na pumpě neviděla.
Na jaře, až ju budu sundávat, se kouknu dovnitř, jestli aspoň pírko nenajdu.
Ono mrzlo snad jen pár dnů, takže kdoví, kde ptáčci nocují.
0
Re: Sýkorky.
Možná to letos spíš než vyhřejvání chtělo klimošku.
0
Re: Sýkorky.
Asi jo :-)
Jsem dnes v lese viděla na cestě brouka a housenku! Na zahradě pučí narcisy, kvetou bledule a sněženky, a to bydlím v mrazové kotlině. Kočičky mám ve váze už od začátku února.
0
Příběh z totemového krmítka
Už se něco děje, sousedi houfně ruší krmítka, bo bez hmyzu se taky nějak ti ptáci uživí a zdvihla se nám tak výrazně spotřeba lojových produktů jako např 8 koulí každý den, půl kila peletek, ale snížení spotřeby slunečnice na zhruba 1200ml denně a návrat sýkorek s kosákama. Hrdličky úplně odpadly a vrabců nám začalo zase přibývat po úpadku návštěvnosti po vyklučení stromů a keřů v desítkách m2 v okolí. Ale pořád je to jen zhruba 40 vrabců z lednových 92 hladových kusů.
0
Re: Příběh z totemového krmítka
Vy tam máte kosy? Tak to se máte! Kosů v Čechách vyhubila nemoc asi z 95%, na zahrádce (Suchdol) není už žádný, na Skalce (Praha) ještě jsou. Je to dost lokální, tak buď rád, že je tam ještě máš. Mně na zahrádce fest chybějí.
0
Re: Příběh z totemového krmítka
Tak kosáci jsou 4kusy, ale než je skásla ta nákaza, tak jich přilétalo doslova hejno tak 15 kusů.
0
Hledám: Cyklovyjížďky na e-kole
Hledám: Nejen z mého kraje - parťačku nejen na kolo :-)
Hledám: Parťáka nejen na kolo
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 11. část
Kolečko se uzavírá Ještě v Kazachstánu jsme byli tak trochu celebrity. „Zdrastě, jak se máte? Viděl jsem vás…
Dámská 2024 – jezero Milada, Děčínský Sněžník, Ploučnice, Husí cesta a z Roudnic
Začínáme další desítku naší tradiční Dámské, dlouho jsme nevěděly kam vlastně pojedeme a kdy pojedeme. Radka…