Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017)
Část 3 - Transfagaraš 2.045 merů
Přejezd vysokohorské silnice napříč pohořím Fagaraš byl nejhezčím zážitkem celých rumunských hor. Silnice nazvaná Transfagarašan je dlouhá asi 152 km a…
Pěkné a zajímavé.Nechci se opakovat,ale nedá mě to.Malé děti vyjedou Fagaraš,pusu od ucha k uchu a ještě dělají blbiny.
Průběžně čtu o Vašem putování. A tato část mi připomenula Faragaš v roce 2008, kdy jsme celý hřeben přecházeli natěžko.
A takhle jsem transfagarašskou silnici viděl já z hřebínku nad tunelem.
Krása!!! Děkuju!!! Někdy bych ten Fagaraš ráda přešla též, ale obávám se přelidnění a bouřek.
Takhle podobně jsem zažila Rilský klášter v Bulharsku. Nejprve jsme ho navštívili na kole zespodu, a potom jsme na něj shora shlíželi při pěším přechodu Rily ... výhodu to mělo, většina lidí hřeben opouštěla, aby klášter navštívili, my už ho měli odškrtnutý :-)
Dragosteu mám oblíbenou. Mám ji i jako vyzvánění. Jede se na ni lépe do kopce, nebo z kopce?
Jo jo :-) Navíc je to moldavská kapela, která působila i v Rumunsku, tak se to hodilo :-)
Je to taková cestovatelská píseň ve smyslu, že se k těm cestovatelským videím podle mne docela hodí. Mně to evokuje spíš sjezd....
Nedá mi to, a znovu se skláním před výkonem dětí. To, co zvládly ony, nezvládne leckterý dospělý. Jejich výkony jsou opravdu obdivuhodné.
Leo, dík, ale ... já věřím tomu, že by to zvládlo každé dítě, které není úplná lemra a každý dospělý, který je průměrně zdatný a zdravý. Všichni víme, že to je o hlavě. Ty děti mají potenciál mnohem větší, než si myslíme. Fakt. Ale neboj, nechceme v žádném případě to rvát na krev, zkoušet co dokážou... zničit je. Proto jsem sem dala odkazy i na ta videa, aby nikdo nemohl říci, chudáci děti a tak...
Naše děti jsou po nás, tj. žádní sportovci (už jsem to tu někde psala, že měl Víťa v pololetí dvojku z těláku:-)), navíc jsou oba nejmenší ze třídy... jen mají trochu výdrž. Plus, troufám si říci, že i trochu naši výchovu, že jedou, a vědí, že se prostě jede, že to jinak nejde. Že sednout si na zem a bulit jim tady nepomůže. Je to na delší debatu a ne tady, ale tohle si myslím, že jim ty cesty daly.
Plus je zajímavé to, že ze Šárky trochu cítím to, že má hory ráda, obdivuje je, ráda se na ně kouká a ráda je zdolává. Víťa trochu jede kvůli tomu, aby to už měl za sebou, ale hlavně že jede :-)
....dcera vypadá, že toho "podědila" po tobě daleko víc, než jen pohlaví a podobu....;-)
Uvidíme :-)
Je to natolik originální cesta, že je téměř mimo moje chápání.
Že se rodina s dětmi vydá na kolech do Rumunska, je dost neobvyklé. A že si vyberou extrémně náročnou a dlouhou trasu, navíc ještě dost nebezpečnou, to teda klobouk dolů.
A že se to všechno dá zvládnout s úsměvem, je neuvěřitelné. Kolik dospělých v nejlepší kondici by do toho šlo?
Samozřejmě si to přečtu celé. A taky to dám přečíst přítelkyni aby viděla, co všechno je možné a že ji opravdu nechci zabít. :-)
Ani my se nechceme zabít, natož naše děti. Nechci, aby to vyznělo nějak jinak, ale možná máme jen to, co je obvyklé nebo neobvyklé posunuté trochu jinam... Ano, v průměru je možná jet s rodinou na kola do Rumunska neobvyklé, pro nás je to naopak normálka :-) Tady opravdu šlo o to, zkusit to, zda to děcka zvládnou. Já jim samozřejmě věřila, ale nikde jsem to dopředu nehlásila, jako že "haló, haló, na vědomost se dává, že se chystáme přejet nejvyšší rumunská sedla!", jsem i trochu pověrčivá... Jedni kamarádi nám to pak vyčetli, že jsme jim řekli jen, že jedeme do Rumunska a dělali jsme tajnosti s trasou. Jenže představa, že jim řeknu naše plány a pak třeba nevyjdou, a já to budu muset přiznat, by bylo potupné :-))))
Jako já někde uvnitř věděla, že to dáme, ale nechtěla jsem přesně slyšet to: nejde to, nezvládnete to, je to moc těžké...
No a protože po bitvě každej generál, tak dneska říkám, že je to trasa, kterou zvládnou i děcka :-)
Jinak díky! Za přečtení i za milý komentář!
Krupa co jel na hendbajku okolo ČR avízoval dopředu svou cestu a pak se samozřejmě najde někdo kdo řekne "Helé a tady si jel jinudý, neujels ty kilometry cos plánoval, takže tys tu ČR vlastně neobjel."
Já děckám dycky říkal jedeme na vandr a nikdo nepotřebuje vědět kam a hlavně kde budem spát. A co kdo nepotřebuje vědět tak to nesmí vědět.
No jo, tak to už je jinej level taková akce... tam už ta propagace být musí a lidi samozřejmě chtějí vědět kudy....
Ale pamatuji si na Šneka, jak jel okolo světa (nebo aspoň jen okolo části světa), že měl takovej přístroj s GPS, kterým může někam poslat svou pozici, měl to kvůli tomu, kdyby se dostal do problémů, že to funguje po celým světě. No a on tu pozici každý večer sdílel na Facebooku a jednou se prý stalo, v nějaký zemi, vůbec nevím kde, snad v Íránu, že ho někdo na základě té pozice vypátral. Snad to bylo myšleno v dobrém, ale prý od té doby tu pozici sdílel vždycky až ráno...
osobně netoužím po nočních návštěvách, když jsem na vandru. Je to pro ty navštěvníky vždycky ohrožení života.