Snad to není jenom za sebe, když napíšu, že čím jsme starší, tím jsme blbější. Děláme věci čím dál víc automaticky a přemýšlení je námaha.
Výsledkem jsou situace, na které můžem vzpomínat jenom díky tomu, že jsme zatím přežili, nebo třeba maličkosti, co jenom vyzní jako ironie nebo černý humor, každopádně bychom se za to nejradši nakopli, nebo si dali pár facek.
Normální je rychle zapomenout, nikdy se nepoučit a udělat to příště znova. Ale co takhle ještě se s tím pochlubit, není to lepší?
Přednostně zážitky kolem kola, ale můžou být i z jiné oblasti života, pokud je. Kdo se přidá?
Není asi ideální snažit se něco dělat a vymýšlet do noci po práci. Ale kdy ten čas jinak najít?
Taková nenáročná věc - naměřit a zkrátit bowdeny.
Tak, a kdepak je to dlouhé lanko, co mi mělo zůstat? A kde se vzalo to krátké navíc?
Ano, přesně. Kus zůstal tom ustřiženém bowdenu.
A bylo to dlouhé nerez lanko, co se jenom tak v krámu nekoupí.
Zvláštní, pár minut předtím se tato náročná procedura zahrnující vytažení lanka z bowdenu povedla, podruhé už ne. Tak kde je chyba?
Každopádně věci, kde se toho dá moc pokazit, lepší nechat na víkend. Ale když dopředu není poznat, že pokazit půjde i tohle...
Moje zkušenost je že v okamžiku, kdy si řeknu ještě udělám tohle a pak půjdu dom je přesně ten okamžik to tohle už nedělat a jít rovnou dom. :-)
... co můžeš udělat dnes ...
... můžeš udělat i zítra ...
Heslo klubu prokrastinaru.
Ale houby. Je to co můžeš udělat dnes, odloz na pozítří a máš dva dny volna :-D
do ....., to mínus má být plus, "pošmykol" se mi palec( to sice není důkaz blbosti, ale....):-(
Aspoň už se nemusíš chlubit, jak si... :o)))
Jo, tak bovden můžu potvrdit. Jsou to 2-3 měsíce, co jsem se rozhodl konečně vyměnit bovden a lanko k přesmykači u Ibexu. K přehazce jsem to měnil několikrát, ale tenhle bovden byl ještě původní.
Že dozadu potřebuju na Ibex delší lanko, jsem už po loňské K24 věděl, ale vycházel jsem z předpokladu, že k přesmykači musí normální dvoumetrové lanko v pohodě stačit. Koupený jsem měl asi 3m bovdenu, 2m lanko a logicky jsem usoudil, že bovden musím oproti lanku aspoň o 15 cm zkrátit.
Jelikož jsem si nebyl jistý, zda si moje skřípačky s bovdenem vůbec poradí, usoudil jsem, že starý bovden a lanko budu sundávat až potom, abych to nakonec nedělal zbytečně...
No pointa je asi jasná, bovden jsem bez problému zkrátil, vytáhl staré lanko i bovden... a zjistil, že nový bovden mi tam nedosáhne ani omylem. Následné měření odhalilo chybný předpoklad hned v úvodu - nebylo tam standardní dvoumetrové lanko!
Zbytek odpoledne jsem se pak snažil nainstalovat zpět staré na konci roztřepené lanko do původního bovdenu...
Doporučuji koupit tekutinu na letování nerezu a konce lanek zalít cínem. Netřepí se, pak.
Tak to asi přidat můžu...
Už jsem to psala v Lont-Bentu, že jsem po nepřesvědčivých zkušenostech s cykloservisy v okolí se rozhodla odvézt kolouše na pořádný servis do Brodu. Abych tam byla hned ráno, tak jem přijela už v neděli večer a přespala v Nivnické riviéře. Tudíž jsem toho cpala do auta docela dost a mám Opla Corsu. Tam musím kolouše drobet rozebrat, aby se vešel...
No, v Brodě jsem zjistila, že mám sebou fakt všechno. Teda skoro. Sedlo zůstalo stát opřené o bránu doma před barákem... Naštěstí to není tak úplně podstatná část pro servisování kola - ale za blbce jsem byla, to zas jo.
Jednou jsem si v práci zamkl kolo přes noc, večerní program byl hospoda.
Druhý den jsem si nechal doma klíče nevěděl jsem o tom, převlékl jsem se odpoledne do cyklistického, napochodoval ke kolu a.... a šel se opět převléknout.
No a od té doby mám jeden náhradní klíč od zámku v práci..... :(
Od jisté doby vozím klíč přímo v zámku, abych zas nezamknul kolo 40 km od domu a nevzpomnel si, že klíče jsou vlastně doma na vesaku :-D
S timhle mame s brachou krasnou vzpominku na italskou Veronu. Pred pizzerii na hlavni turisticke tride jsme si pomoci plochych klesti dratek po dratku "kradli" vlastni kola ze zajeti fortelnyho lankovyho zamku.
taky jezdím se zacvaknutým zámkem, aby mě to donutilo ověřit že mám klíček na svazku - osamocenej se blbě hledá (-:
Já to po humorné italské zkušenosti se zamčenými koly bez klíče vyřešil tak, že klič mám na kroužku navlečeném na zamčeném lanku zámku. Je-li přítomen zámek, je přítomen i klíč k zámku :-)
Musím se pochválit, že tohle je u nás doma standard. Každý klíč k zámku na kolo je na šňůře a ta je na lanku zámku. Krom výše uvedeného je také podle barvy šňůry poznat, který / čí je to zámek.
Necháváš (občas) klíč na lanku zacvaknutého zámku i v exteriéru?
No jó, mladí si pamatují, i barvy. Ale co my, dospělí, kteří by si to nepamatovali?
No, pro daltonisty tahle metoda moc není.:-)
Když vynecháš červenou a zelenou, tak ještě nějaké barvy zůstávají.
Klíče od kola mám na klíčích od domu, takže bez nich z domu vyrazit nemůžu.
... ale abyste mě neobvinili, že jen dělám chytrýho, když se mám přiznat k vlastní blbosti...
Není to sice cyklo, ale s klíčema jo... Pro změnu s klíčema od lodi - přivázané řetězem u vrby. Z hradu, kde jsem v létě pobýval, je to dolů k řece celkem kousek, ovšem s převýšením asi 100 metrů. Krpál jako prase. Jedno pěkné srpnové odpoledne jsem zase vyrazil k vodě, došel až k lodi a tam zjistil, že nemám klíče od toho řetězu. To byl právě ten problém, že ty jsem měl zvlášť, ne s ostatníma klíčema. No tak jsem si v tom pěkném počasí (32°C ve stínu) zase "vyběhl" nahoru pro ty klíče. Pádlo jsem vzal ssebou - ani nevím proč, spíš automaticky, asi protože jinak jsem ho cestou nahoru nosil vždycky (přes noc nebo i na víc dní se mi ho v loďce přece jen nechávat nechtělo). Došel jsem nahoru ke hradu, pádlo opřel o zeď za bránou a šel pro ty klíče. Pak zas dolů, pečlivě jsem zamkl bránu, sešel k řece, odemkl řetěz od loďky... a pak mi došlo, že to pádlo jsem nechal opřený nahoře na kopci u tý brány.
Koukám, že chlubit se vlastní blbostí je populární. Tak dobře, přidám ještě jednu "lodní".
Tohle bylo spojeno s trochu větší lodí - krásnou plachetnicí zvící 44 stop. V Chorvatsku. Plachtili jsme mezi ostrovy, občas zakotvili někde v pěkné zátoce na koupačku a tak podobně, idylka. Pět dní se mi dařilo dávat si pozor, abych si do kapes koupacích šortek nic nedával, maximálně tak kapesník; nebo když už něco, tak abych to aspoň vždycky zavčas vyndal, než hupsnu přes railing do moře. Šestej den jsem něco fotil, pak myslím někdo něco chtěl podat nebo co mě to tenkrát rozptýlilo... každopádně jsem si potřeboval rychle uvolnit ruce. Pokládat foťáček někde po palubě nebo ani na stoleček v kokpitu není dobrej nápad, člověk nikdy neví, kdy se loď zhoupne, i když je moře klidný... no prostě jsem foťáček strčil do kapsy. O chvíli později jsem dospěl k závěru, že už je mi zase docela vedro a že si zase skočím do tý krásný modrý vody. Že si předtím musím vyndat z kapsy ten foťáček, to jsem si vzpomněl a uvědomil. Ještě na suchu. Bohužel to bylo přesně ve chvíli, kdy jsem se z boku lodi odrazil nad vodu. Scéna jak z filmu, si to představte... visím si tak pěkně ve vzduchu dva metry nad mořskou hladinou, čas jakoby na chvíli zastaví, zamrzne, a já mám dost dlouhou chvilku na to, abych si uvědomil, že mám v kapse ten foťáček. A že bych ho měl vyndat a dát do bezpečí. Dost dlouhou chvilku i na to, abych ve svých úvahách mohl pokračovat dál a uvědomit si, že je to v pr... prachsakrabroky, že už to nestihnu. No a v tom okamžení se ten čas zase rozběhl normální rychlostí, půl sekundy pád a už jsem ve vodě, všude kolem bublinky, tak rychle zpátky k lodi, žebříček na zádi, rychle ven... no už to nepomohlo.
Alespoň fotky ze začátku dovolené jsem zachránil - SD kartu jsem rychle vyndal a osušil, ta pak ještě přečíst šla. Fotky ze závěru dovolené už ale nemám, ani foťáček - ten to nepřežil, ani když jsem se ho snažil rychle rozebrat a osušit a dát mu umělé dýchání a tak...
Mladí mě před lety vzali na dovolenou do Egypta. Zeť objednal šnorchlovací výlet lodí na korálový útesy u Hurghady. Zaparkovali jsme spolu s dvaceti jachtami, skočili do vody a prohlížíme si tu nádheru. Za chvíli jsem skupinu pohřešil a osaměl. Po půlhodině se vracím k tomu lodnímu uskupení, hledám a nejsem schopnej vzpomenout si na jmého našeho šífu. Všechny se podobaly jako vejce vejci. Zachvátila mě panika, vylejzám z jednoho na druhej, ale nikdo mi nemůže pomoct, když nevím, co hledám. V tý hrůze mi na jednom šífu neskočila i maturitní ruština. Jestli jedou do Hurghady. Nejedeme, jedeme na jinou stranu. To už jsem klepal kosu, nějací Egypťani mě jinde napájeli čajem a najednou na ně jakejsi plavec v neoprénu cosi volá. Ano, sháněli mě, chtěli vyplout na další zastávku. Naše loď kotvila ob dvě lodi dál, tak jsem k ní nakonec v doprovodu doplaval. Dcerunka mi prozradila, že už mě začaly na dně hledat dva potápěčské kurzy, které tam měly výcvik. Kdyby mi docvaklo, že beze mě nevyplujou, nemusel bych mít zbytek krásnýho dne zkaženej. Loď se jmenovala Paradise two. Ale blbost to prej nebyla, jenom něco od skla, jak říká Holzman.
Po devadesatym, kdyz vsichni sedli do auta a vyrazili poprve do Vidne, tak se tradovala prihoda, kdy takovej ceskej Honza zaparkoval v nejake bocni ulicce, aby auto nasel, poctive si opsal jeji jmeno z modre cedule na rohu. Pak s rodinkou vyrazil hledat Mariahilfestrasse a Mexikoplatz...
No a navecer vybalil mapu, zacal hledat a ... ulice v rejstriku nebyla. Zato ta ulice byla kazda druha. Opsal si u nas nepouzivany napis "jednosmerka".
Já myslím, že to je univerzální historka o cizincích v německy mluvících zemích. Slyšel jsem ji o Češích ve Vídni, o Američanech v Berlíně,...
Je to mozny, ze se jen prenesla. Ja ji mam svazanou prave s tema prvnima kouzelne dobrodruznyma cestama do Vidne. Tehdy jsem ji zaslechl poprve.
Ale docela verim, ze stat se to mohlo i opakovane. Podobne proflaknuta je zamena Trutnova a Turnova - presto jsem byl osobne svedkem, kdy spoluzakuv fotrik z Jeseniku na rodicak nedorazil...
Já si pamatuju, že když jsem se zamlada poprvé dostal do Rakouska, němčinou políbený jen letmo, tak jsem si myslel, že ta cedule je směrovka na nádraží. Až pak mi začalo vrtat hlavou, že se na to nádraží jezdí nějak mnoha nesouvisejícími směry... nebo že by jich v jedné obci měli tolik..?
To je jako to nejspíš obrovské město, co do něj ukazují směrovky na kdejaké křižovatce: Alle Richtungen.
Nebo jak říká staré přísloví: všechny jednosměrné cesty vedou na nádraží.
..no tak teda jo, taky se trochu odkopu :-)
Před pár lety jsme s Ivuškou vyrazili na Tour de písák. To je naše, teď už tradiční, letní akce, kdy objíždíme natěžko písáky v okolí a užíváme koupání a volnosti. V sobotu večer přijedeme už za tmy k písáku v Dolanech. Leje jako z konve, tak v dešti rychle stavíme stan. Kola hodím vedle stanu, zamknu a jdem spát. Ráno ale šok, nemůžu najít klíč od zámku. Přehrabal jsem celej stan.. a nic. Když už zcela zoufalý vylezu ze stanu a kouknu na kola, naskytnul se mi tento pohled...to byla úleva :-)
http://mildaz.rajce.idnes.cz/029_-_Tour_de...
Taky slušný :-)
Já jsem se byl jako občas sám projet po Orlických horách. Vyjel jsem na Anenský vrch, bylo hezky, tak mě napadl vylézt na rozhlednu. Přece jen se mi na kole nechtělo nechávat navigaci a v tašce veškeré doklady a peníze, tak jsem věci z kola sundal a vylezl na Anenskou rozhlednu, kde jsem se dost dlouho kochal okolím. Když jsem slezl a šel ke kolu, tak moji pozornost upoutal hodně známý předmět co ležel na lavičce. Samozřejmě to byly veškeré doklady s kartou a penězi, co jsem předtím vyndal z tašky abych je tam nenechal :-)
Do hajzlu se správcem
Tak fotka znovu a snad lépe
Nechápu potměšilý pohledy rodinných příslušníků, když se jich po marným hledání slušně zeptám, kam mi dali brejle.
Taky znám... jednou jsem to nakonec vzdala, našla někde náhradní... a když jsem si je pak v pauze chtěla posunout nahoru, narazily do těch hledaných, které jsem měla ve vlasech píchnuté celou tu dobu...
Případně jiná varianta - stopování, kdy jsem kde odložila brýle. Teď jsem je ještě bezpečně měla... někdo zazvonil... šla jsem se podívat k oknu, kdo to je... šla jsem otevřít... děcka z bytovek mi přivedli uprchlého psa. Nikde po této trati brýle prostě nebyly. Asi za týden jsem je našla na zahradě. Já šla pak ještě ucpat tu díru, skrz kterou pes uprchl a jak jsem tam tak byla zanořená, stáhla mi je zřejmě z hlavy nízká větev...
Hledani bryli je taky fajn disciplina. I kdyz ja je hledat nemusim, vim presne kde jsou. Hluboko pod podlazkou mezi spleti trubek na dne vojenske ponorky. Pred navstevou technickeho muzea jsem si poridil pekne funglovky, frajerky je zavesil za knofliky kosile a pri prohlidce ponorky se pro neco ohnul...
Zrovna nedávno jsem přišel o přesně za knoflík trika "frajersky" zavěšený brejle. Ale ve Výměníku mi bejvalej kolega poradil, ať si pořídím chytrej mobil s aplikací na prozvánění pohřešovanejch vjecí. Měl jsem takovej závěs na krk, s ním jsem je nacházel rychleji, ale lochtal mě na tvářích. Tak nevim. Jo, taky jsem se dost vyvztekal, když začal trend brejlí s úzkými skly. Když jsem v nich šteloval nebo měnil třeba něco na kole, většinou jsem blbě viděl.:-)
Tak si vem příklad z mildykh, ten se dobře jistí :o)))
http://mildaz.rajce.idnes.cz/029_-_Tour_de...
Jó, vloni :o)
Večer jsem měnil pláště - vyháknout třmeny bowdenu na véčkách, otočit kolo, vytáhnout kola, vyměnit, pro jistotu zkontrolovat dotažení i nafouknutí!
Ráno vyrážim do práce, od domu to pěkně rozjedu (jezdim samozřejmě na poslední chvíli) a ... brzdy nic, bowdeny už jsem do třmenů nezandal :o(
Naštěstí se dalo ještě přes obrubník zatočit na louku a chvíli kroužit do zastavení :o)))
Taky se mi to povedlo. Vyhodil jsem bowdeny, když jsem kolo umýval hadicí po blátivé vyjížďce, tak abych pěkně prostříkl i špalíky. Pak jsem to nechal okapat a schnout... no, osušit a domáznout řetěz jsem potom nezapomněl, ale druhej den pod kopečkem mi ten poctivě ošetřenej řetěz moc nepomohl. (Ale dopadlo to dobře, nebyl jsem moc rozjetej a dalo se to zachránit starou dobrou "patou o zem").
Když takhle zapomeneš zaháknout brzdu sobě, tak si sice můžeš sám sobě vynadat - ale není to ono, jako když takhle ošéfuješ nechtěně kolo někomu jinému a on ti pak vypráví, jak vytřel zatáčku před obchodem. Naštěstí tam je nějakej falešnej mramor, takže vcelku pohoda :-)
Tak to mě zase naopak kamarádi, co mi vyměňovali přední duši, omylem pakny poněkud utáhli, takže jízda byla opravdu silovka. Dokázala jsem s tím ale vyjet i na Slovensku na Velký Javor (pravda, na dva brufeny, ale vyjela) a až večer se mi je podařilo přesvědčit, že se to kolo fakt nějak netočí - přála bych vám vidět ten úděs v jejích očích když zjistili, na čem sem to celý den jezdila :o)))
Kamarádi jsou nejlepší mechanici. Kdysi na čtyřiadvacetihodinovce si holčina stěžovala, že jí computer nic neukazuje. Zkoušeli to furt dokola sundávat, nandávat, vyndat a nandat baterku, všecko zresetovat a znova nastavit a furt nic. Já jsem okouněl okolo, nevěděl jsem, co řeší, tak jsem se jen rejpavě zeptal, jestli jí nevadí, že má podle vzorku asi přední plášť nasazený v protisměru. Nejen plášť, magnet byl na druhé straně kola :-)
To měla kliku, že neměla obrácený zadní kolo. Ale na to by asi přišla.
Jo znám a už jsem to sem dávala.
Vyjela jsem s kámoškou na výlet a nebrzdila mi brzda. Po pár kilometrech jsme se zastavily v Hostivici v servisu, kde jsem svůj problém ventilovala. Pán se podíval na kolo, vyndal mi z držáku tu dvoulitrovou láhev, co tlačila na brzdové lanko a suše prohlásil: Teď už to brzdit bude.
Nedala jsem se a postěžovala jsem si, že mi neměří tachometr. Poškrábal se na šešulce, přistoupil k bicyklu, otočil ve vidlici přední kolo a suše prohlásil: Teď už to měřit bude!
Dodnes se v Hostivici v hospodě chlapi přou o to, kdo z nich viděl v životě větší slepici:-))
Ten výlet se nám tehdy nakonec docela povedl. S "opravenou brzdou a tachometrem" jsme najely kolem 80 kilometrů. A když jsme zase byly k večeru v Hostivici, cca 4 km od domova, tak jsme sedly do hospody a poručily si dobrou večeři. Kámoška si nedala říct a volala z hospody svému muži, kde jsme a co děláme.
No a on na to, že prý je to moc krásné, ty naše výkony, a že by bylo nejlepší, abychom si tam, kde jsme, zařídily nocleh. 4 kilometry od domova.
Kámoška se urazila a spala u nás doma. Trvalo několik dní, než si spolu vyříkali, že manžel nezná Příprařský místopis a myslel to dobře.
Vyšlo to. Jsou pořád spolu a vozej vnoučata na sedačce:-))
Jo, taky znám, po lepení píchlého kola na brzdy pravidelně zapomínám, naštěstí jsem nikdy nenachal vyháknuté obě brzdy, takže zastavit šlo, ale leknutí při zmáčknutí páčky i tak solidní...
Pro výsledný efekt není nutné mít obě brzdy vyháknuté. Bohatě stačí jen zadní a pak zatáčka na mokré hladké dlažbě a nutnost hodně přibrzdit :-)
Však mně taky došlo, že jsou místa, kde by zjištění, že funguje jen jedna brzda, mohlo být osudné, až takovou smůlu jsem naštěstí zatím neměl.
Když vím, že jsem doma něco s brzdama nebo koly dělal, většinou na to myslím a chvilku po rozjezdu zkusím za obě brzdy vzít, že fungují, ale v případě píchlého kola (což u mě znamená aspoň půlhodinové zdržení), člověk vidí, že už měl být jinde a počítá, jestli to může ještě dohnat, takže je snadné na ten poslední krok zapomenout... ;-)
On je docela dobrý zvyk pokaždé, když beru kolo do rukou, chytit jej za brzdy a zkusmo zmáčknout páčky...
Nakládal jsem v Gáni u Galanty Samsung, takže odtrhnout od rampy, zavřít vrata návěsu, protáhnout celní lanko, plombu a ještě visací zámek. A focení.
Najít tady uvnitř ve firmě místo na zaparkování, protože s elektronikou nelze stát všude, otevřít si pivko před spaním a... a telefon. Jestli jsem ten od rampy 10, tak zpět na rampu, nenaskenovali poslední paletu. Tak k rampě, sekuriťák serval plombu, odmotal jsem lanko, odemkl zámek a strčil i s klíčema do kapsy. Naskenovali si paletu, zavřít, protáhnout lanko, nová plomba (přepsat a orazítkovat jiné číslo plomby v papírech), rychle ať nepřetáhnu výkon, a jak vytahuju z kapsy zámek, vyskočí klíče a cinknou kdesi ve tmě o beton. Zacvaknu zámek, do kabiny pro baterku a hledám klíče. Nejsou, ale daleko být nemohou. No jistě. Zapadlé na dně žlábkového kanálku, asi 10cm hluboko. Mřížka festovní a zarezlá.
Nemám háček ani drátek. Maďaři vedle nerozumí ničemu. Polák štrachá a dává mi háček z gumicuku, ale jenom ten háček. Dobrý, ale nedosáhne tam. Zkouším na něj navázat pásek tý stržený plomby, ale to nefunguje. Kolega co má jít na rampu po mně už očumuje, ale já neodjedu. Už jsem měl odmáčknout na tachografu postýlku a pít to pivko. Nervíky. Kde je ksakru nějakej krumpáč, vyrval bych to celý. Přichází s úsměvem ten Polák, má dlouhý šroubovák. Ten je hladkej, tím to.... zasouvá do mřížky a vytahuje za kroužek klíče. Zmagnetizovanej!!!
Polákovi váleček (plzničku) a můžu jet. Pivko a dobrou noc. :-)
Ještě k tomu válečku. Kdysi úplně na začátku jsem poprvé nakládal v Ostravě ocelový pruty a to se musí shrnout střecha návěsu, bo to loži portalovy jeřab. Nikdy jsem to nedělal a neviděl a stál jsem ve frontě kamionů a nebylo už úniku. Kolega ostravak za mnou napřed koukal, pak mi přišel radit, pak to zkoušel sám, nakonec si přivedl na pomoc Poloka přede mnou a rvali jsme to všici. Napřed to nešlo ani zaboha, potom jsme to po částech shrnuli. Špinaví, zpocení, udýchaní. Děkoval jsem jim několikrát a ten ostravak nakonec kouknul tak bokem a poznamenal Pivko by bodlo.
A já žádný neměl. Propadl jsem se hanbou na místě do kanálu a ty jsou v AC mittalu hluboký...
Od tý doby plzničky válečky vozím a dávám, když mi někdo pomůže nebo dobře poradí. Už jsem jich rozdal dost. A i nějakej dostal :-))
Někdy si jak blbec připadám: máme doma kočku. Původně to byl kocour, dostal jméno po Milan (po člověku, který nám ji daroval a navíc určil, že se jedná o kocoura, což byla naše podmínka), ale když jednou Milan úspěšně porodil, tak Ane usoudila, že to teda asi nejspíš bude kočka, jenom jí změnila jméno na Milanu.
A tahle kočka spí doma v obýváku na gauči. Přijde večer, sleze z gauče, postaví se před balkonové dveře a začne mňoukat. Chce ven. Tak jdu a pustím ji ven. Za chvíli se ozve škrábání na dveře zvenčí - Milana chce dovnitř. Tak jdu a pustím ji dovnitř. Lehne na gauč, po chvíli vstane, jde k balkonovým dveřím a mňouká. Chce ven. Tak vstanu a pustím ji ven. Za chvíli škrábání na dveře zvenčí. Zase vstanu a pustím ji dovnitř. Tohle se opakuje tak asi desetkrát. Pak se Ane nase.e, veme kočku do náruče a donese ji do sklepa, kde má pelech (ta kočka). Kočka ovšem vyleze okýnkem, oběhne barák a začne škrábat na balkonový dveře. Já vstanu a jdu ji pustit dovnitř. Kočka lehne na gauč, za chvíli vstane, jde k balkónovým dveřím...
Tohle se opakuje každý večer, sedm dní v týdnu. Já jsem po takovým prochozeným večeru utahanej víc než po stovce kiláků na kole.
Je vám potom jasný, proč aspoň jednou týdně přespávám u mámy v Říčanech...
:-)
Buď rád, že to dělá "jen" večer. Nám to ta naše dělá v noci. Teda né tak často, ale tak dvakrát mě proběhnout nechá.
A to ještě při vpouštění domu musím přes okno zkontrolovat tu její černou držku, jestli v ní nemá myš - pak se vpuštění odkládá až se s myškou venku vyblbne a přijde si znovu.
Čtyři betonový botičky a šup do Vltavy. A adios amigos :-D
No, v domě kde vládne kočka, by to spíš mohlo dopadnout naopak :o)))
Je ale fakt, že tak často jako ke kočičce, jsem nikdy nevstávala ani k dětem :o)))
Na druhous tranu - k dětem jsem vstávala jen já, ale u kočičky se střídáme s taťkou - on ji zpravidla vpuští domů, mě pak ta černá můra přijde vzbudit, když chce ven :o)))
Není to cyklo, ale kolo za to může...
Jezdím do práce a různě po městě na kole. Včetně nákupů, i rodinných. Už mám otestované krabice, které se mi vejdou do jednoho z košíčků. Výjimka je tesco - to máme za barákem, využívám ho v sebeobraně když fakt něco potřebuju a nechci sedlat kolo, chodím tam pěšky nebo na dětské koloběžce.
Večer s dcerkou po koncertě volá Pavel, že došlo tuším máslo. Na koncertě jsme byly autem (dámy přece jezdí vozem). Dítě, že se mnou nakoupit nechce, tak jsem ji vysadila před barákem a abych nemusela hledat místo na parkování dvakrát, rovnou jsem autem zamířila do tesca. Pro to máslo. Nakoupím (no dobře, ne jenom máslo, bylo toho víc). Ve dveřích do bytu se mě Pavel ptá, kde parkuju, aby nemusel ráno hledat auto (sídlištní klasika). No jo, bylo tam. Na parkovišti před tescem...
Buď v klidu, dopadla jsem obdobně.
Ráno jsem si nechala auto u metra, že odpoledne někam musím jet. A ještě cestou z práce jsem si říkala, že nesmím zapomenout, že mám na Hradčanský auto.
Vzpomněla jsem si pak až v tramvaji cestou z Hradčanské k domovu...
To s autem to je klasika... Ještě, že ho nemám...
Kolega z práce jel autem do Berouna na úřady a po nákupech. Na jeho oblíbeném místě k parkování plno...
Zaparkoval jinde. Vyřídil co potřeboval. Dojde k autu auto nikde! Šok, panika. Volá 158 a od služebny policie nedaleko. Jsou tam hned nějaký ten dotaz foto místa,kde nic není....
Na služebnu sepsat protokol. Odpovídá, zapisuje a tu mu to dojde. Já parkuji v jiné ulici....!
Vnitřní boj a přiznává příslušníku, že je vůl...
Policista se nezlobí nejste první takový případ pane! Autíčko tam opravdu čekalo....
V souvislosti s kolem, autem a parkováním se mi vybavuje něco vzdáleně podobného.
V okolí není nic, kam by se dalo dojít pěšky, takže beru vždycky kolo a otvírám vrata, normální vchod doma ani nepoužívám.
Na vratech je uvnitř alarm a když jsem doma, jsou navíc jištěná řetízkem.
Jednou za čas se přihodí, že odjedu na kole, ale z nějakého důvodu ho musím nechat na místě a zpátky se vrátím autem nebo jinak.
Pak jde všechno zas nějaký čas zaběhnutým způsobem, kol je doma víc.
Až nastane okamžik, že opouštím dům vchodem a dopravuju se pro odložené kolo, abych na něm dojel zas domů.
Po návratu mě zadrží řetízek ve vratech. Ale ne, už zas! Mám deset sekund, abych odložil kolo, otevřel druhý vchod, oběhl to z opačné strany a zablokoval alarm, což nestihnu. I když ho v garáži zneškodním rychle, ještě půl minuty to pro každý případ houká na víc místech v celém domě a to už se zrušit nedá.
Kdyby jednou! Ještě že zatím ne v noci. Ale aspoň žádné škody, tak o co jde :-)
Odjedu na kole, vrátím se autem. Mě se kdysi přihodilo, že jsem takhle na přelomu listopadu a prosince odjel na kole a ten den se hrozně zhoršilo počasí. Tak jsem se uchýlil ke známým, kteří mě nakonec hodili domů autem. A takhle v půlce února se mě ptají: "A víš, že máš pořád u nás kolo?". Samozřejmě nevěděl jsem. Na jaře bych marně koukal do garáže a přemýšlel, kdo mi to kolo šlohl.
Není to cyklo, nebyla to moje roztržitost, ale jsem účastníkem a kolo za to vlastně může :-)))
Jednoho slunečného dne myju svého bajčíka před domem-panelákem. Je tam taková malá asfaltová plocha, kde přímo před vchodem můžou být zaparkovaná 3 auta. Ten den tam opravdu 3 auta stojí. Tak si tam peru řetěz a z domu vyjde soused. Jak mě vidí, dá se se mnou do řeči. Skecnem 10 minut a dovím se, že mimo jiné, soused někam jede svým autem. Rozloučí se a odejde. Věnuji se dále svému bajčíku a soused se cca za 10 minut s vrtěním hlavy a smíchem vrací zpět. Ptám se ho, co doma zapoměl? Uculí se, dojde k tomu nejbližšímu odstavenému autu vedle mě, pípne dálkáčem, odemkne auto a říká: "já jsem zapoměl, že jsem si auto už z garáže dovezl ráno a že jsem si ho zaparkoval tady přímo u vchodu" :-DDDD
Opravdu jsem brečela smíchy a na otázku, že si toho při rozhovoru nevšimnul, že stojí u vlastního auta mi ještě prozradil, že to zjistil až když došel do vzdálené garáže, odemknul a vidí, že garáž je prázdná a že auto tam fakt není...
... tak ještě že nejdřív nezavolal policajty a neohlásil krádež auta, než mu došlo, kde ho má.
Já se kdysi rozhodl přehodit sedačku řidiče a spolujezdce v letité pracovní Felince, protože u řidiče už byl hodně prosezený sedák. K tomu ale bylo nutné na obou sedačkách i přehodit růžici polohování opěradla a zámek bezpečnostního pásu.
Složitě jsem sedačky vykutal z auta a zjistil, že každá se skládá ze tří částí - sedák, opěrák a kolejničky - a že je nutné mezi oběma sedačkami navzájem přehodit dvě věci z těchto tří (nebo jednu ze tří, jak se to vezme).
Během práce ke mě přišel syn a povídali jsme si. Jak jsem se s ním bavil a nemyslel na práci, přehodil jsem v hromádkách součástek nikoli dvě věci ze tří, ale všechny. De facto jsem tak smontoval úplně ty samé původní sedačky :-)) Po asi hodinové dřině s namontováním všeho zpět do auta jsem se divil, proč se zase propadám... a po pochopení, co se stalo, jsem měl chuť hodit to ze skály.
Jsm mel drive starou Octavii, dnes uz veteranka. Mela chudinka dost vydojene snekove rizeni. Na burze se mi povedlo samotneho fungl sneka sehnat. Pustil jsem se do prace, starou vyslochtaninu vymontoval, hodil obloukem do kontejneru s bordelem, novy snek s laskou zamontoval. Vsechno sedlo, volant zabiral na tuknuti.
Nastartoval jsem a vyrazil - a malem nabral zed.
Snek byl na exportni auta s pravostrannym rizenim a opacnyma spojovackama.
Takze hura do kontejneru, prohrabat se ke staremu sneku, vsechno prehazet zpatky a novy snek zkusit prodat.
Okttavka dojezdila s vuli v rizeni, snek tehda nikdo nechtel. Ani nevim kde skoncil, dneska by to byla asi cenena rarita :-)
Takový kompresorek může nadělat doma radosti.
Po nafouknutí 4 kol jsem další ráno zjistil
1 roztrhnutý plášť a 2 pláště které vyskočily z ráfku a duše roztrhané.
inu, to se mi povedlo.....
Minulé léto mi přestala střílet vzduchová pistole. Neměl jsem čas se tím zabývat, tak jsem ji uložil a střílel jinou, měl jsem tři různé. Jenže není tolik času, tak jsem dvě prodal, mezitím podzim, zima, jaro, a najednou nebylo čím střílet.
Zbraň jsem rozebral, závadu zjistil, zakoupil sedlo ventilu a vyměnil. Smontoval. Natlakoval, natáhl a zmáčkl spoušť. Jelikož vedle v pokoji spala dcera, ucpal jsem, jak je dobrým zvykem při zkoušce ventilu, ústí hlavně prstem. Prst zbrzdí plyn letící z hlavně a ten pak tolik netřeskne. Kromě toho diabolka neudělá díru do omítky nebo nábytku, ale zaleze až po sukýnku do prstu, a snadno ji vytáhneme větší pinzetou. Byla tam svině zapomenutá od léta, kdy díky závadě nevystřelila.
Povídal mi kolega z práce, že si také vyjeli na víkend na kola. My nejezdíme tolik jako ty, tak jsme popjeli autem. Kola na střešní nosič, klasika.
Výlet hezký vše Ok, kola na střechu a jedeme domů.
Kousek od domu vysadím ženu u krámu, že nakoupí a dojde domů.
Přijedu dom zajedu do garáže a příšerný rachot...
Já VŮL nesundal kola ze střechy auta....
Jedna zcela čerstvá, trénink ( a ne v klubu,ale ve veřejné herně) , přijdu do šatny, svléknu "civil" a ... mám kompletní výbavu na pinec kromě šortek...
Doslova jsem 3x obrátil tašku na ruby a nakonec jsem ke stolu odešel v černých slipoboxerkách a delším z obou trik :)
No a zamluvil jsem si stranu " u zdi"
No a přišel jsem domů a milé šortky butterfly se na mě smály z topení v domácí pinpongárně.... kam jsem si je odložil večer předtím...
jediná klika, že ten den neměla místní škola tělocvik , chodívají tam na 2-3 stoly
... vracím se ke své bílé Octavii Super, klíček jde do zámku poněkud ztuha (musím namazat), odemknu, otevřu dveře a ... na předních (ani na zadních) sedadlech přece nemám potahy! A aktovku mám v ruce a tady leží na sedadle ...
Uh, nejspíš to není moje auto!
No fakt, KD-08-79 je to vedlejší ...
po 35. letech je to (snad) už promlčené
Tohle spolehlivě uměly Moskviče. A všechny byly vínově červené.
Tak ony cihlově červené oktávky taky nic moc.
Měli jsme je jeden čas jako služebáky. Jednou jsem na letišti šla zapaltit parkovné, hupsnu zpátky do auta a ten úděs kde mám tašku, kde mám mobil, kde mám "SVOJE" auto!!!
Stálo hned vedle...
Ale od té doby auto pečlivě zamykám, ikdyž jdu jen kousek - jak je vidět, do auta se nepozorovaně dostane kdokoli.
Předevčírem jsem šel do práce, u chodníku zastavilo auto. Řidič vylezl, nechal nastartováno, klíče samozřejmě v zapalování, nechal dveře auta dokořán a zmizel v nejbližším vchodě kancelářské budovy. Pravda, vrátil se za chvilku, asi jen šel hodit něco na vrátnici, ale... já za tu dobu ušel tak sto metrů, pár desítek vteřin to rozhodně bylo. Kdyby někdo z kolemjdoucích šikovně skočil do auta, tak by pán nejen nestihl reagovat, ale ani by neviděl, kdo mu s tím odjel... jestli chlap, ženská, nebo pes. Přece jen uvnitř domu byl pěknou chvilku. To si tak člověk říká, jestli je to odvaha, důvěra v dobro vesmíru, nebo jen blbost... :)
Tak s tímhle jsem se jednou setkala před pekárnou. Ženská nechala auto stát nastartované přes ulici. Měla jsem docela dost chutí jí s ním popojet za roh, ale odvahu jsem na to neměla...
Tohle dělají naprosto běžně doručující rozvozy baliků.
A v Hradci takhle před léty přišel maník při ranním rozvozu novin do trafik o skoro fungl dodávku (i se zbytkem novin)
Matně si vzpomínám, že před lety byla nějaká aféra, že řidič autobusu si pro něco odběhnul (nechal ho stát nastartovaný s lidmi uvnitř) a jiný autobusák mu s ním odjel. Pak se handrkovali, kdo vlastně udělal větší průšvih...
Proč blbost? Mě přijde normální, že na cizí věci se nesahá a do cizích aut neleze.
Jak to ale vštípit zlodějům ?
Sekyrou by to mohlo jít
Jenže sssekyra je moc tupá, milá Lízo, milá Lízo..
Kdo by se s tím vědrem tahal, půjde to i tou tupou, milý Lojzo :-)
Není náhodou odchod od otevřeného, nastartovaného automobilu přibližně to samé, jako chodit mezi lidmi neozbrojen?
Jj, je to asi stejně naivní a nerozumné.
Tvoje reakce mi vlastně taky přijde normální, co jiného jsem mohl čekat..
Nene, to první je trestné. Hledat to nebudu, ale zhruba je v zákoně, že řidič nesmí bezdůvodně nechat běžet motor a musí vozidlo zajistit proti neoprávněnému použití.
Kamarád jednou dostal pokutu za to, že nechal někde u lesa stát auto nezamčené (zapomněl). Policajti se k tomu nachomejtli při nějaké preventivní kontrole houbařů, nebo tak něco. Bylo to fakt za to "nezajištění" vozidla. Parkování na daném místě samo o sobě prý bez problému.
bezohlednost? ignorance?
Jo a u svého auta používám jako rozlišovač nosiče na kola na střeše. Ale co jsem se jednou dobývala do jiného, už také vím, že to není nejspolehlivější...
Jak často na té střeše vozíš i kola?
to mě taky zaujalo. Proč se tomu vlastně říká nosič, když se na tom to kolo vlastně vozí?Nebylo by přesnější používat slovo voziče?
protože to má napsaný na účtence a basta...takhle mě usadila známá, po půlhodince diskuse, že se její přístroj fakt správně jmenuje vertikulátor, protože tak má napsaný na faktuře - argument, že ten pracovní proces se nazývá vertikutace nezabral (-:
pak tedy nezbývá než počkat až účtenka vybledne do nečitelna. :-)
Musel jsem hledat o čem je vlastně řeč a koukám, že to mají pojmenované jako vertikulátor :-)
Jo, to se pozná chlap :o)))
Tohle vůbec neřeším. pro mě je důležité, že když to kolo chci na střechu dát, tak mám auto připravené.
Navíc mám nosiče natvrdo přidělané k lyžinám (opatření proti krádeži a už se mi párkrát vyplatilo), takže bych musela sundávat/nandávat celou zahrádku a to sama nedovedu a je to teda fest vopruz.
A že to má vliv na spotřebu?!? Jezdím dost po Praze, takže co se spotřeby týká, jsou nosiče zanedbatelné.
Což vliv ma spotřebu, ale na nervy...
Pátá hodina odpolecní v Budějovicích, dopravní špička vrcholí. Jedu nakoupit do místního obchodního centra v centru (IGY, to na křižovatce Pražska-Pekárenská). Vjíždím do garáží, nadávám, co to zas lítá v tom kufru. Vidím, jak proti vybíhá hlídač parkoviště a divoce gestikuluje.
Máme dodávku. Normálně do těch garáží vjede. Nesmí mít na střeše zahrádku, to pak drhnou ty kontrolní hrazdy ještě před vjezdem. Jenom pár aut muselo v té špičce couvat, abych vyjela pryč... (od té doby tam jezdím na kole nebo mastnou tyčí;-)
Já jsem zase jednou jel z Ikey s otevřeným kufrem kombíka a ještě jsem drze v duchu nadával co to auto zase na mě chce, že bliká a pípá.... za rohem jsem zajel do pumpy, že natankuju a viděl jsem že to není chebná elektronka ale moje blbost..
Znám člověka, který sundal kola z nosičů , jednou v hotelu při příjezdu na dovolenou v garážích a podruhé doma, když si asi za rok či dva po prvním úspěchu nechal udělat oblouk nad vraty( sklápěly se mu sloupky k sobě nebo co) , naložil auta na dvorku a po +- 5 metrech je o to sundal......
Jo, otevřený kufr...
Když jsem dostala kdysi svoje první červené auto, hned jsem zajásala, že ho můžu naložit v garáži. A pak jsem na něm při svém první výjezdu z garáže udělala první "zářez" o horní zámek vrat.
A se svým modrým autem jsem s otevřeným kufrem dokonce dojela z Velkých Popovic až na jižní spojku. Tam mě konečně kdosi upozornil, že je něco v nepořádku.
A já si celou cestu říkala, jak mám úžasně čisté zadní sklo... :o)))
A do třetice - kola na střeše jsem také obtiskla - do cedule na mýtě na francouzské dálnici. Až po té ráně jsme pochopili, proč jsou zvlášť průjezdy pro osobáky a motorky a některé pro dodávky a busy :o)))
Před pár lety velikonoční výlet na pár dnů po Walesu – spousta sněhu, v noci pod nulou, přes den nabalen v kožuchu, čapce ušačce, zimních rukavicích,…
Jednou takhle po cestě míjím pěkně vyhlížející díru ve skále. Chci prozkoumat, ale čelovka není. Zmizela. Hrabu v brašnách, na dvakrát všechno vyházím ven a zase zpět, ale prostě není. Poslední naděje – rozbaluju oba spacáky jestli náhodou omylem nezůstala zarolovaná tam. Nezůstala. Já blb musel jsem ji ráno zapomenout někde na pařezu v lese. To se mi ještě nestalo, vždycky před výjezdem všechno kolem nocležiště tak důkladně kontroluju abych tam nic nenechal. Už je skoro poledne, vracet se nehodlám, jedu dál a dumám jak asi ta dnešní noc bude temná, a kde tady uprostřed ničeho v Mid Wales pořídím nové světlo. Ani náhradní baterie co s sebou vezu mi teď moc nepomohou.
Těch pár lidiček co za celý den potkám jako by tušilo že mě potkalo nějaké hrozné neštěstí, chtějí alespoň pohledem potěšit a usmívají se tak na mě víc než kdy jindy. Večer končím pod střechou v pěkné bothy, zatápím v kamnech, rozmrzám, odhazuju svršky, a co nezjistím – celý den jsem jezdil jak horník s lampou na hlavě. :-)
Tak to je lepší než hledat brýle :o)))
teď jsem se vrátil z pošty, kde jsem totálně trapasil, protože jsem blbý jak malovaný sáně :-D
no, čekám z ali 2 balíčky - jeden menší (nářadí) a jeden větší (karimatku). dneska přišla pošťačka, donesla malý balíček, bezva nářadí přišlo po 2 měsících a upomínání, podepíšu papír a jsem spokojený jak blecha.
při cestě kouknu na tu karimatku, otevřu ali, my orders, kouknu na karimatku, POD NÍ kliknu u Order ID na "view details", najdu tracking u české pošty a čumím jak puk, že byl balíček dneska doručený. a já nic nedostal. nic! a karimatka za pětikilo v prdeli.
tak jsem volal pošťákovi, jestli mu tam nezůstal balíček na autě (vezl ještě jeden od dodavatele). tak prý ne, měl jen ten jeden. OK, po práci na hlavní poštu. balíček tam nemají, protože už byl doručený. jak doručený? já nic nedostal!
tak jsem dostal číslo na depo, ať si zavolám. samozřejmě to nikdo nebral...ale vyčíhnul jsem po cestě pošťáckou dodávku a jal se ji pronásledovat. takže jsem do depa dorazil chvíli za ní.
jeden hodný pošťák se mě ujal, provedl mě celou třídírnou až k šéfce...takže znovu stejná historka (balíček nemám, označený jako doručený) "jo, to je ten balíček, co teď hledali na hlavní poště, že?" jo. "ale ten byl doručený" nebyl. "byl"
prohrabali papírky a jeden mi podávají. "neznáte ten podpis?" a já čumím jak puk, protože ten podpis je MŮJ.
kdo ho zfalšoval do háje? já přece nic nepřebíral.
"podle čísla to musel být malý balíček, šlo to jako psaní z ciziny". jo, malý balíček jsem přebíral, to bylo to nářadí. takže ten podpis je asi fakt můj
a nemohli dát dvěma balíkům stejné číslo? "ne nemohli". ale v číně je možné leccos "to je pravda, ale tohle bylo doručené"
tak jsem se omluvil, že se znovu podívám, že jsem asi úplně blbý. to mi naštěstí nepřitakali, ale asi si to mysleli.
dojel jsem domů, otevřu ali, no a v tom seznamu jsou detaily konkrétní zásilky NAD obrázkem a popisem. a ne pod ním. a karimatka je zatím pořád v číně
no nejsem debil? :-))
A ten o tom vojáčkovi a jeho přítelkyni, co mu za měsíc od opušťáku psala, že to ještě nedostala, znáš?:-))
Nie :)
Povídej, prehanej :)
Vylezlo z něj, že jí nic neposlal.
Heslo dne: nejlepší je nic neřešit... ono se to posere samo!
Jejda jejda, pustit se do debaty se samodebatou, no nejsem já blbé ? :)
Nemůžem posoudit, možná tak kdybys vysvětlilo, co to je, ta debata se samodebatou :-)
Tak k tomuto tématu nemůžu napsat vůbec nic, protože já jsem naprosto neomilný.
To je vydět na první pohlet.
Dva týdny zpátky, když jsem ráno vyrážel na cestu, byla dost hustá mlha.
Nějak mě nenapadlo, že pro mobil bez ochrany to může být horší, než když lehce zaprší. Jak je schovaný mezi nohama za horním řízením, tak se na něj většinou ani tolik kapek nedostane.
Mlha se ale dostane všude a nasáknul tak, že pod displejem vznikly pomalu se měnící tmavé mapy a různé fleky. Malý zázrak, že vůbec fungoval.
Od té doby to pomalu mizelo, ale něco asi už zůstane. Je to starý HTC z práce z druhé ruky a možná podle toho s ním zacházím. Ale zas, kdy já bych se donutil k "chytrému" mobilu.
Dnes byla zase mlha a už jsem ho nechal v tašce. No hurá, přece jen ponaučení.
hmmm, zrovna dneska jsem křápnul displej na mobilu - a to mám Véčko. Dotykáč bych musel měnit dvakrát denně...
Koukal jsem po náhradě. Nabídka bídnější než bídná. Děsím se, jakou srágoru zas budu muset pořídit :-/
Kup si blackberry q5. Ten asi nemá sklo ale nějaký plast. Aspoň mě teda padal tak 2x denně víc než rok a přežil to v pohodě. Docela se děsím, až mi spadne passport s velkým displejem :-D
Ale jinak ten rozbitý zaměstnání do tmobilu a výměn za powerbanku. Pokud ho teda nebudeš opravovat. Já tak včera vyměnil 4 kousky :-D
Padáním se mi mobily nikdy nerozbily. A že mi občas padají. A z vysoka. Vždycky rozmáčknutý displej. Tentokrát dokonce na zaklapnutém véčku. Absolutně nechápu. Než jsem sedal na motorku, ještě jsem na něj koukal, měl jsem ho v kapse na noze pod silným mundůrem, nikde jsem se k ničemu nelísal, na nic nenarážel - a po svlíknutí koukám a...dva křápance.
Nokia krátce dělala véčko 6650 s kovovými kryty, bezvadně vybavené a s opravdu funkčním foťákem a kamerkou. Jenže ani do běžného prodeje nešlo. To, kdyby se dalo pořídit. Pár let jsem ho měl. Vzápětí jsem promáčknul vnější displej, ale pak bezvadně fungoval. Jen občas stačilo vyměnit čirou isolepu, co ho držela pohromadě.
Na aliexpresu je za 69,90$
Synovcovi spadl mobil do záchodu, ošklivá smrt. Sušil ho na radiátoru, ale ke vzkříšení nedošlo. Syn se pohoršoval, že neví, že se mokrý mobil má strčit do rýže. Ta vycucne vlhkost. Odskoušeno to nemám.
Mé příbuzné se stalo to samý, naštěstí prej až po spláchnutí, tvrdila. Horší by bylo, kdyby spad do suchýho záchodu.
To opravdu chodí někdo s mobilem i na záchod? Chudáci závisláci! Už se bez mobilu ani nevy..rou.
A kdyby jenom chodili, voni ještě nad mísou mobilujou, si k tomu ani nesednou :)
Někde dokonce psali, že utopení v záchodu je někdy na špici žebříčku četností konců mobilních telefonů.
Nezkoušej to, jak se dostane voda na baterku a na desku, nepomůže tomu nic.
Když se okamžitě oddělí mobil a baterka, může se to ještě na chvilku vzkřísit, ale ne na dlouho.
Vyndat co nejrychleji baterku je určitě logický první krok, ale i tak jsou šance na záchranu malé.
Obvody i cestičky na plošných spojích se stále zmenšují, takže jestli někomu pomohla rýže před lety, dneska už těžko.
Ono už jenom kompletně rozebrat dnešní telefony, je velmi náročné a bez rozebrání to vysušit nejde.
Před 20 lety jsem dělala ve firmě, co telefony prodávala a servisovala. Vím, co dokáže voda na desce. A zvlášť ta mořská :o)))
Blbost, zachránil jsem mnoholi mobilů prošlých vodou, jeden byl dokonce 5 minut v pračce a po léčebné kůře v isopropylalkoholu fungovaly ještě mnoho a mnoho dní. Moje 7110 se koupala asi 10 minut v louži, než jsem zjistil, že mi vypadla a když jsem jí asi po dalších 3 měsících prodal stále fungovala bez problémů.
Super, je dobré vědět, od koho si nechat "utopit" mobil :o)))
Táta si kdysi, poté, co utopil třetí telefon pořídil "outdoorovou" voděvvzdornou variantu tehdy za hříšné prachy. Poté, co ani ten nevydržel tak běžnou situaci, jakou je pád do čerstvého betonu, se vrátil k nejlevnějším modelům, které bere jako spotřební zboží;-)
Asi nebyl betonuvzdorný.
Ono mobil v zadní kapse kalhot to má vždy při záchodovém procesu hodně nahnuté. Aspoň u holek, ty sednou a uvidí, pánové se musí rozmyslet, jestli to nebo to. Když jen to, mobil je v bezpečí.:-)
poslyš, co se to s českýma drahama děje? ve čtvrtek jsem jel z Kroměříže do Otrokovic, hlásili 30 minut zpoždění, tak jsem se zašel podívat na autobusák, jeslti nepojede bus (a nic), vrátím se a vlak bliká, že bude odjíždět. ale přitom na ceduli pořád zpoždění 30 minut :-D
jako doběhl jsem to až na konec nástupiště, ale bylo to o fous...
Nemohl to být zpožděnej ten předchozí vlak?
právěže nee, žádný předchozí na tabuli vůbec nebyl.
Určitě jsi slyšel hlášení?
"Upozorňujeme cestující, že ohlášená doba zpoždění se může změnit!"
Sice i u nás obvykle hlásí 5 minut zpoždění teprve, když už je to všem jasné, protože je 8 minut po odjezdu a vlak zatím nepřijel, přičemž potom zpoždění postupně po 5 min navyšujou, aby udrželi cestující na nástupišti v očekávání, že teď už vlak opravdu přijede... ale zřejmě jsou i mimořádné situace, kdy si myslí, že to bude fakt na dlouho, třeba protože strojvedoucí nemůže nikde najít svou lokomotivu a najednou se problém vyřeší, třeba když zjistí, že lokomotiva ja na začátku toho vlaku... :-)
to jsem slyšel. nicméně ohlásili půlhodinové, které dál svítilo, vlak od Kojetína rozhodně žádný nepřijel, protože necinkal přejezd (a to jde slyšet) a během pár minut už blikal nápis, že máš pohnout zadkem nebo nejedeš :-D
Tak si stěžuj! Budeš první stěžovatel, kterému vadí, že ohlášená doba zpoždění nebyla dodržena :o)))
já bych si i stěžoval, ale nakonec jsem těch 300 metrů nástupiště stihnul doběhnout. plíce sice dorazily dalším vlakem, ale mám je :-))
nějak jsem vyšel ze cviku, co jezdím do práce na kole
No vidíš, ještě jsi potrénoval a když přidáš plavání, už můžeš na triatlon... :-)
Lapmárny ještě existujou?
Určitě http://www.lamparna.com/ a
Viktor Konvičný si určitě každého rád vyslechne :-)
O synchronizaci informačního systému ČD (nebo teď SŽDC) s realitou bych mohl vyprávět dlouho.
Asi to nejmenší bývá hlášení odjezdu vlaku, který má hodně stanic (mezinárodní rychlíky), protože než se v hlášení dostanou na konec k informaci, že "vlak je připraven k odjezdu", vlak se často mezitím rozjede a pokud by někdo čekal na hlášení v angličtině, neuvidí už ani konec vlaku.
Před pár lety jsem ovšem v Pardubicích zažil veselejší situaci, kdy jsem dorazil na nástupiště s velkým předstihem, přijel osobák, objevil se na ceduli, začali jsme nastupovat, ale štiplístek nás vyhnal, že má ten vlak nějaký problém a potom, co všichni vylezli na nástupiště s tím zase odjeli.
Nikdo to ovšem neřekl tomu, kdo má na starosti hlášení, protože se pořád ozývalo, že máme nastupovat na čtvrtém nástupišti na třetí koleji do osobního vlaku...
Potom už hlásili i to, že vlak je připraven k odjezdu a vůbec jim nevadilo, že nástupiště je plné lidí, ale vlak nikde. No a pak ten neviditelný vlak zřejmě odjel, protože z cedule zmizel. To už jsem začínal být dost nervózní... :-)
No a po deseti minutách náš vlak přijel, na ceduli nebyl, nikdo nic nehlásil, lidi nastoupili a vlak v pohodě odjel... :-D
Nebo pamatuju před mnoha lety hezkou situaci, kdy přijeli 2 rychlíky ve stejnou dobu, ale na cedulích měli prohozené třetí a čtvrté nástupiště (nebo mimořádně přijely vlaky naopak, ale neopravili to v systému). Lidi nastupovali podle cedulí a když konečně někomu došlo, co se děje, začali z těch vlaků zase lidi vystupovat, nejřív jen pár, pak docela hodně a hnali se do toho druhého vlaku, ze kterého už taky vylézali houfy lidí... fakt komedie.
Možná už to mají zabezpečené lépe, je to spousta let, teď je to prý na většině nádraží řízené centrálně z Prahy, zatímco tehdá prý zaměstnanec nádraží, co ovládal cedule a hlášení, neměl o skutečném provozu žádné informace, musel by někam volat telefonem, takže co mu neřekli, to nevěděl...
To co píšeš, vypadá spíš na Zababov než na Pardubice ...
Fakt tohle bylo v Pardubicích. Ale přecijen 4 roky jsem denně jezdil vlakem do školy, takže jsem s ČD zažil různé věci. Třeba několikrát kvůli zaseklé výhybce v Kostěnicích náš osobák do Pardubic nedojel, zastavili nám vedle rychlík a nechali nás přestoupit...
Nebo několikrát třeba závada lokomotivy, to jsme vždycky někde hroznou dobu stály a pak přišel průvodčí s tím, že vedle zastaví rychlík a ať si přestoupíme do něj...
A když se to konečně jednou otočilo, nám osobák jel a ve stanici stál rozbitý rychlík, tak se stalo hádej co... přišel průvodčí s tím, at si jako obvykle přestoupíme do rychlíku, náš osobák dál nepojede, protože oni dostanou naši lokomotivu... :-)
Ale přetrženej vlak jsem zažil až mnohem později v Praze. Vyjeli jsme z hlavního nádraží a o 200m dál jsme zase zastavili, o kousek dál dojela jen lokomotiva s jedním vagónem. Většina lidí vystoupila a došla zpět na nádraží po kolejích pěšky, ale já měl smůlu, ve vlaku jsem měl naložený kolo a to mi nemohly vydat, pokud vagón nestojí přímo u nástupiště, takže se hodinu čekalo, až vlak dotáhnou zpátky...
Proto taky zásadně zůstávám ve stejným vagónu, ve kterým mám kolo, protože člověk nikdy neví, kde se jim vlak rozpojí... :-)
Ve čtvrtek jsem v práci nebyla, tak nevím. Ale jak bylo psáno,, ...předpokládaná doba zpoždění se může změnit". Pan výpravčí v Kroměříži předpokládal a povedlo se to jinak. Žeby strojvedoucí hledal mašinu, je na Regíně nebo Žraloku nepravděpodobné. Ale na naší trati jezdí vlaky se Syslem (řídícím vozem), a ty mají mašinu vzadu. Nejlepší zpoždění bylo, když začínali jezdit Syslíci, strojvedouci šel v Přerově na WC. Spláchl a v tu chvíli došla voda a WC se zablokovalo a byl v pasti! Nastal čas odjezdu a fíra nikde! Otevřené stanoviště, mobil na pultě a jen se ozývalo zoufalé bušení na dveře záchodu. Jenže nikdo nevěděl jak dveře odblokovat. Než někoho sehnali a fíru vysvobodili, vlak měl půl hodiny zpoždění.:-). Za takový důvod zpoždění se ani nikdo nezlobil.
spíš jsem si říkal, že to byl vlak směrem od valmezu, který v KM otočili zpátky po příjezdu. protože od Kojetína hlásili nějakou chybu na zabezpečovacím systému na trati a že kvůli ní bude mít vlak zpoždění
Jmenovaná zvířátka neznám, ale když tu začaly jezdit osobáky s řídícím vozem na jedný straně a lokomotivou na druhé, taky to bylo veselé. Zřejmě se jim vždycky nějak rozbilo spojení, vlak zastavil a odmítal jet dál, takže pak museli přepřáhnout lokomotivu na druhou stranu...
Ovšem, že by se WC zablokovalo, protože došla voda a nepustilo toho člověka ven, to už je fakt divné a že by strojvedoucí opustil nezamčené stanoviště a šel na WC, to zavání pořádným průšvihem...
Ale stávají se různé věci, znám bývalého strojvedoucího, kterému před mnoha lety ujel vlastní vlak... motivaci doběhnout a naskočit měl velikou, protože byl jediný, kdo ještě mohl ten vlak zastavit, ale nezdařilo se... naštěstí prý všichni přežili.
Buď došla voda nebo se naplnila nádrž, pak se dveře zablokovaly. Po této události to vychytali. Ven už se dostane. Myslel si, že to bude na minutku a ne na půl hodiny, tak nezamkl. Aspoň se ta událost takhle šířila. Byla jsem svědkem, že záludné dveře od WC nepustily ven jednu cestující. Chlap je rval silou, ale dveře zvítězily. Byla jen deseticentimetrová škvíra, paní nestačila, neprotáhla se. Vlakvedoucí ji vysvobodil. Paní utřela slzy zoufalství a rychle zmizela. Už asi nikdy nepůjde ve vlaku na záchod!:-) To je ta elektronika, ale i obyčejná klika dokáže zradit. Kolega sám na noční a opět na WC zůstal uvězněn. Zlomil se zobáček kliky. Dveře se otvíraly dovnitř, vyrazit nešly. Tak do nich prokopal díru a vylezl. Jinak by stála celá štreka. :-D
Před mnoha lety jsem zažil, jak člověk v Brně nastoupil do rychlíku a hned si skočil na WC a teprve v HavlBrodě přistoupili pánové s vercajkem aby ho ze záchodu vysvobodili. Což se podařilo během jízdy. Takže místo ve Žďáru vystoupil v Kutné Hoře.
Já mám asi kolejuvzdorný mobil:-))
Při nástupu do metra jsem, já blbec, přijímala hovor.
Stojím u dveří, lidé jdou ven a dovnitř, a pak o mě někdo omylem zavadil loktem a vyrazil mi mobil z ruky. Mobil zcela neomylně zapadl do díry mezi vlakem a nástupištěm. Všichni odjeli, já zůstala a po odjetí vlaku jsem smutně pozorovala svůj mobil v kolejišti. Baterka zde, kryt támhle, simka onde.
Šla jsem se hned udat hlídači stanice, že můj mobil na kousky překáží v kolejišti. Pán v kukani se smál a povídal, že tu moji veselou akci s mobilem sledoval na kameře. Řekl mi, ať přijdu na druhý den, že přes noc mobil vyloví a vrátí mi ho.
Vylovili, sestavili, vrátili a mobil funguje dodnes.
Pán v kukani chtěl jen podpis a číslo občanky a povídal, že na tyhle situace jsou zvyklí, stávají se prý hodně často:-))
To si tedy dali načas... Viděl jsem na vlastní bulvy podobnou situaci, kdy mlaďochovi upadl mobil na perón a druhým skokem skončil, odrazem od stojího metra, taky dole v kolejišti. Nahoře mu zbyla jenom záda mobilu... No, a pán z kukaně s tou dlouhou vyndávací tyčí to na tři pokusy, protože mezitím přijela dvě metra, vytáhl na počkání ven.
Možná, že pán byl zkušený a věděl, že do konce provozu tam spadne tak dalších 3 - 5 mobilů, tak je loví všechny naráz. :)
Tenkrát ne ;-) Vylovil jenom ten jeden.
To jsem také slyšel s rýží. Ale zkoušet to nebudu.
Radmile se to také stalo. Mobil jí spadl do WC.
V servisu jí řekli běžná závada...!
To mají z toho nosit mob i na záchod a nejlépe v kapse na zadku....
Ještě fotku - takhle displej vypadá po tom někdejším navlhnutí už nějakou dobu stejně, tmavé fleky zmizely, zůstaly světlé dole.
Uprostřed taky definitivně zhasla jedna LED v podsvícení, nedávno ještě občas blikla.
Ještě mě napadla jedna blbost s kolem, kterou jsem kdysi zkoušel: zkuste si během jízdy chytit řidítka rukama křížem, tj. pravou rukou levou stranu řidítek levou rukou pravou stranu. A pak se pochlubte :-)
Jó, jako junioři jsme toho zkoušeli :o)))
Třeba si stoupnout na štangli rámu (samozřejmě ohnutej furt řídit, cirkusoví akrobati to uměli i ve stoje) - mám od toho dodneška pár moc pěknejch stehů.
Já to zkoušel naposledy tak před 10 lety. Dopadlo to stejně jako v dětství. Dal jsem si na hubu.
Moje paní si stěžovala, že při brždění ji kolo jakoby kope. Tak jsem dotáh přední vidlici, pak jsem si všim, že ji to chodí v odpružení a protože má najeto už 25K tak jsem objednal novou a vyměnil včetně ložisek v hlavovým složení a furt to kopalo tak jsem si řek jestli to není osma a nebyla to osma. Byl to probrždený ráfek co se vybočil v jednom místě. Tak jsem vyměnil přední kolo za připravené a už to nekope. A tak zase zvítězil rakouské voják.
já tak včera dotahoval dráty v předním kole, protože mi to kolo při brždění uhýbalo doleva. takže je to utažené jaxviňa... no, a vypadá to, že je to "jen" šmejdský rychloupínák od authora. dal jsem tam z xt náboje a zatím to drží :-D
Miloš bude dobrý prezident stejně jako Babiš premiér.
To jsem takhle jednou potřeboval zkrátit řadicí lanko. Bylo to v dílně a měl jsem po ruce svářečku, tak jsem se rozhodl upálit ho, aby se netřepilo. Přicvaknu na lanko zemnicí svorku, přiložím elektrodu, prsk - a je to. Obtisk rozžhaveného lanka v kůži na prstech je k tomu jako bonus.
Ha a teď bude lehká identifikace dle otisku prstu.:-))
Když mě ještě bavila závodní činka, měl jsem na palcích od "zámku" krásný mozoly. Pak se nějak ztratily. :-)
Já měla taky mozol na prstě od činky(propisky).Po škole taky zmizel. :-)) :-))
Odvzdušňoval jsem brzdy, s kterými jsem ještě ani nevyjel.
Nemaje přípravky, abych to udělal, jak se má, zkoušel jsem víc způsobů, jak se to dělat nemá - přece to nemělo být vůbec složité.
Až se při jednom pokusu stalo nevyhnutelné - vychrstl jsem půlku stříkačky rovnou na brzdu a kotouč. No nezůstala tam jediná mezera nebo díra nevyplněná olejem, než se část z něj důkladně vsákla do destiček, co taky nebyly vyndané.
Moudrý se chybami učí a ten kiks ti připoměl, že "žádný učený z nebe nespadl ..."
Destičky vypálíš, kotouč a třmen odmastíš. Jen se to učení trochu rozšíří, ale hodit se to bude. Ještě se ti to povede vícekrát a když ne tobě, tak někomu jinému. Můžeš mu pak pomoci.
Tak tomu se říká "rada na pravém místě" :o)))
Ale jo, hned jsem je zkoušel vypalovat. Mám v dílně takové nebezpečné topítko, tak jsem na to ty destičky položil a chvilku hezky pěnily. Když už se po nějaké době zdálo, že to je všechno, tak jsem je zkusil zpátky a žádný rozdíl se neprojevil - pořád jako když brzda hodně zmokne, akorát že tohle jen tak neuschne. Tak jsem je pálil další hodinu. Ještě seženu ten čistič brzd a uvidí se.
Určitě hned nebudu dávat nové destičky, to bych taky mohl vyměnit celé kolo ještě než ho postavím, když s ním zacházím tak nějak svérázně.
Olej (brzdovka) se jen tak snadno teplem nevypaří. Nahřejvání pomůže vyvzlínat, ale pak je potřeba to spláchnout tím čističem brzd. To je na jistotu.
Už jsem je tam vrátil zpátky - nebudu čekat, až si zmáčknu brzdu bez destiček, k čemuž by nutně došlo.
Tak už se zas brzda chová normálně - není rozdíl mezi přední a zadní. Kotouč jsem předtím odmastil aspoň benzínem.
Poslední nahřívání destiček nejspíš pomohlo. Po prvním půlhodinovém pokusu, co nestačil, se z nich ještě slabě kouřilo - asi to nebyla vypalující se barva, ale přece jenom pořád ten olej.
Po posledním zvednutí z kamínek se z nich nekouřilo už vůbec a barvu ani nezměnily, takže asi OK.
Gratulace, už to umíš! Roztažení pístků šrobovákem je proti téhle odmašťovacím operaci trivialita.
Ačkoliv zpomalujeme, jedeme stále rychleji?
Jsem blbej já nebo autor odstavce: "...Nakupování na státní svátek 17.11. v Kauflandu možné nebude. Zákon omezující otevírací dobu o státních svátcích se totiž na tento svátek nevztahuje. Kaufland bude mít proto otevřeno od sedmi hodin ráno do deseti hodin večer..."
https://www.betarena.cz/rubriky/sportovni...
Ale vzdyt to pisou uplne jasne - budou mit sice otevreno cely den, ale nic ti neprodaji.
Ja ja, den Exkurstag ...
Oni to už opravili, pacholci. :-))
Posledních několik let se mi čím dál častěji stává, že mi "vypadnou" z paměti nějaká slova. Většinou sice naskočí, ale s dost velkým zpožděním. Zrovna včera. Klasická otázka před víkendem: Co budu vařit? Už to mám, udělám ... Kruci jak se to jmenuje?! Řízek obalený v bramborákovém těstu. No, hergot, vzpomeň si! Je to nějaké zkomolené jméno a končí na "...áš". Jonáš, Matyáš, guláš, paprikáš ... furt nic. Trvalo mi to PŮL HODINY(!), než mi naskočil ONDRÁŠ.
8-)))
jj, to moc dobře znám. No a pak přijdou na řadu jména známých, později příbuzných, nakonec vlastní... :-)
U mě příbuzní už od doby, kdy si všichni bratranci pořídili druhé a třetí manželky :)
Jejich děti a vnuci, to už je pro mě čirá " hádalogie"
Za to může tvoje profese, co se moc používá, většinou se zničí. Já už nevytáhnu paty z domu bez občanky, co kdyby... :-)
Já ti teda nevím, doma tomuhle řízku říkáme pašerák...
Pašerák je, co pamatuji z "pokladů" českého pohostinství opečený vepřový plátek s plátkem šunky v nastrouhaném sýru smíchaném s vajíčekem do takového těstíčka :)
V brněnskejch hospodách podávali v devětašedesátým vepřový řízek, brambor m.m., okurek. Na brambor m.m. jsme se museli zeptat, co to je.
Tak jsem pohledala, co to vlastně je. Co recept, to jiná varianta. Shodují se akorát v tom, že jde o kuřecí řízek.
I když tenhle recept eliminuje i ten kuřízek
https://recepty.vareni.cz/paserak/
Takže Burajda to má dobře, pomýlená jsem byla já. Ale aspoň jsem tu dnes nebyla zbytečně :o)))
Ondráše i pašeráka napcháme do pažeráka...:-D:-D:-D
A pamatuješ " studentský řízek"?
Jistě, také jsem četla mladý svět :o)))
Nikdy jsem ho ale nevařila.
Ikdyž - také znám dvě varianty. Jedna je obalený lančmít a ta druhá je obalený chleba, nebo pro bohatší studenty plátek chleba vložený mezi dva chleby - to celé obalené a osmažené. To mi ale přišlo děsně suchý už když jsem to četla.
S tímhle tě ale předběhli Mládek ve svým Úterý, nebo Š+G v jedný povídce. Říkali tomu chlebová pochoutka.
Dyť píšu, že jsem to četla a nezkoušela.
No pamatuji si, že před rokem 1989 jsme to ve školní i závodní jídelně mívávali... akorát to nebul lančmít ale obalený salám Junior :) nebo v luxusní variantě Gothaj...
Běžnější byly REMA plátky
Co to bylo? S tím jsem se snad ani nikdy nepotkal natož abych to jedl.
http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=80394...
Fujbrtajbl, tak s tím jsem se fakt nikdy nepotkal a ani na vojně a to už je co říct.
Prd víš, po čem tloustneš. "lepení" masa je docela běžná technologie, jen se vylepšila, pozměnila, nikde se s ní nikdo moc nechlubí a co oči nevidí, srdce netrápí...
No vidíš, my to měli na intru snad každý týden - Každý pátek - remoplátek. Remo plátek byl o něco lepší než remo roláda. Když jsem zkusil chodit do menzy v Dejvicích, pochopil jsem, že na tom intru z toho ještě dokázali udělat jídlo.
Výrobek Rema se výhodně uplatňuje především ve společném stravování: v závodních a školních jídelnách.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6214
Do školní jídelny chodila až v 7. a 8. třídě. Tady mám nedostatečné vzdělání :o)))
Rema plátky baštily davy strávníků před- i popřevratových ...
pro méně chápavé: revoluce je násilné převzetí moci, zatímco převrat probíhá v klidu, tak říkajíc "za zavřenými dveřmi
Teď jsem otevřela Nakole a zděsila jsem se! Nevím jestli se podělal tablet, došlo k převratu nebo k invazi Číňanů??? Nebo mě snad šálí zrak? Až kdesi do páté strany samé čínské znaky... Moc jsem si nepočetla. :-(
Spamovač...
Prostě to skryj a šmičec.
Moje počítačová negramotnost je na takový úrovni, že nedokážu cokoliv jakkoliv skrývat, takže s tím někdo něco udělejte, dík :-)
Dej si toho magora na BL a další témata už se ti objevovat v diskuzi nebudou.
Myslím, že nejen já už jsem kontaktovala admina, aby toho magora zablokoval.
Mě to vyhodnotilo korejštinu. Že by Kim ??
Někdy v roce 1968 plus mínus přišlo do ČSSR pozvání z tehdejší NDR, aby se tady vybrala skupina cca patnácti tehdejších nejlepších pionýrů a ti by jeli k Baltu do mezinárodního pionýrského tábora, kde by si zřejmě sdělovali vzájemné poznatky z budování socialismu a obrany míru. A protože se v celý ČSSR ti nejlepší pionýři nenašli, tak ty poukazy došly do zaměstnání mojí mámy. Tam se nahlásilo 15 dětí a ty jely. Já mezi nima, bylo mi deset roků. Zajímavé bylo, že nikdo z nás nebyl pionýr, takže jsem nic nebudovali a taky ta obrana světového míru u nás jaksi pokulhávala. Já se v tý době - místo o vlast a mír - konkrétně zajímal o akvaristiku...
Proč to všechno povídám? Protože ten mezinárodní tábor u Warnemünde se jmenoval "KIM - IR - SEN"!
Byly tam i děti z Koreje a pamatuju se, že měly s sebou knihy, které tam rozdávaly a které byly napsaný těmahle klikyhákama :-)
Z tábora v NDR si pamatuju akorát, že ty německý holky nám pořád lezly do stanu a chtěly se líbat.
Možná takový specifický způsob budování míru mezi národy.
Tak koukám, že jsem o dost přišel. Sakra, proč mě taky nevybrali do nějakýho takovýho "družebního" tábora !?!
Nemusíme tak daleko, těch výhrůžek o zničení tohodle webu už tady postupem času bylo. Tak že by to někomu z nich vyšlo?
si chtěl, ať se pochlubí jak je blbej :-)
Za všechno můžou ty Vánoce. Od půlky října nás z obchodů masírují se stupňujícím se tlakem, až z toho kdekomu jebne....
Jak pomalu dávám do kupy kolo podle představ, tak se mi povedla taková věc, škoda komentovat. Nevšiml jsem si, že řetěz zrovna někde úplně nesedí a jak jsem zkoušel jeho tah a zabral pořádně rukou za pedál, spadl z pastorku a odrbal se dokola ten krásný elox na novém Rohloffu.
Něčeho je pro mě prostě škoda. Je jasné, že když se s kolem dřív nebo pozdějc práskne, až sletí řetěz, tak je to samo sebou. Ale devastovat si takhle kolo ještě aniž bych na něm vůbec popojel - ani nadávat v tuhle dobu nemůžu.
Mechanika drahých kol bych teda dělat nemohl, lehokol už vůbec. I to pojištění "na blbost" má svoje meze.
První škrabanec naštve, pak už je to jedno! Určitě má rozměry nejmíň 2x1 mm. To fakt bolí! :-))
Z dávné historie.... (1992)
Přijel ke mně kamarád s Canondalem.
Skoro novým.
Bylo potřeba povolit imbusový šroubeček.
Vzal jsem klíč, pootočil jím a protočil...
Jednalo se o americký imbus, titanový.
Stál mne tuším pět dolarů,
poštovné skoro 60 a k tomu clo.
A to nemluvím o telefonním účtu.
Jo není nad CODA díly a sebejistotu že je vše tak jak si myslíme.
a co s ním bylo špatně? má opačně závit? já jen ze zvědavosti :-)
metrický imbusák v palcovém šestihranu.
Neopřelo se to o plošky a tak jsem protočil jsem klíč v šestihranu.
Když jsem sehnal palcový klíč, šlo to dotáhnout ale stejne jsem koupil nový šroub.
Dvanáct let jsem jezdil v práci se sprinterem, poslednách osm let na něm dělal veškerou údržbu i měnil olej. Potom to auto koupil kámoš. Já se u něj stavil, že mu ukážu co a jak, vrhnul jsem se na zem, vypustil olej, našrouboval zátku, decentně dotáhnul, jako vždycky dřív...a u zátky praskla vana. V tu chvíli jsem měl chuť se zahrabat pod tu zámkovou dlažbu.
Jako že klíč nepasoval a titan nevydržel? Jo, asi není vše jak si myslíme.
Ale lepší šroubek, než protočit závit v rámu.
(Tlumič šroubuju tam a zpátky už aspoň podesáté - hlavně mazat a mazat).
jo, přesně. imbusák bzl Stahlwille, ten vydržel.
pokud se Ti nemá zakousnout šroub v závitu ale má být povolitelný i po letech pomůže namočení v rozpuštěném (rozehřátém) vosku. Teplota taková aby šroub po vytáhnutí nebyl suchý ale aby na nem nebyla ani krusta. Naučil mne to stýček, dělal jako učeň u Baťu na údržbě, měl to od starých mistrů.
Dnes se večer povedlo dodělat všechny detaily kolem vedení řetězu na novém Azubu. Podmínky příznivé, tak jsem celý natěšený vytáhl kolo na dvorek a zahradu, abych zkusil prvních pár metrů. Víc se s tím nedá, žádná elektronika ani světla tam ještě nejsou. Ale pojízdné to konečně je.
Paráda, přesouval jsem se potmě po cestičce i po trávě jak blázen tam a zpátky za vytrvalého štěkotu neviditelného psa od sousedů - a všechno drží, může se pokračovat.
Pak se ale dívám, kde se vzalo to bahno na pláštích i blatnících, vždyť je tak sucho.
Po zapojení více smyslů už bylo jasno - bahno to není.
Ta část zahrady slouží především pro venčení mámina miláčka, na nějž si vzpomenu akorát při podobných příležitostech. Vybral jsem asi, co se dalo.
Takže program pro zbytek večera jasný - vytáhnout schovanou hadici, napustit nedávno zazimovaný zahradní vodovod atd...
Ještě že bylo dnes tak teplo.
Jo tak tohle rozhodně potěší, ještě o malinko lepší je průjezd dvěma kravinci a zvlášť při vyšší rychlosti :-))
Italové údajně tvrdí, že průjezd psím hovínkem přináší štěstí.
Nevím ovšem, zda i mimo Itálii
Tak tohle fakt pobavilo :o)))
Ale prý to znamená štěstí!!!
Včera jsem cestou z obchodu zjistil, že mám rozvázanou tkaničku na botě. Tak si říkám, to byla ta blbost, dojedu až na ten vrchol kopečku, protože to je takový ostrý hup, že bych se v něm už nerozjel a musel bych ho vytlačit.
Jenže se mi ta rozvázaná tkanička natáhla do řetězové trubky a noha se tak pevně spojila s kolem.
Ke všemu se to stalo tak, že po té pravé straně, kde jsem tedy měl nohu ve vzduchu, jsem měl novou naleštěnou škodovku. Takže hrůza z toho že se i s lehoušem překlopím na to auto. Na nosiči 20 kg nákup také ke stabilitě nepřispíval. Pokus vyzout se nevyšel. Tak jsem zoufale musel mávat na okolní auta, až nějaký saský mladík, asi potomek Old Surehanda, zastavil a vysvobodil mě.
Nějaká webkamera s archivem v té ulici není ?
Jak jsi to myslel s tím Old Surehandem ? :)
Co pamatuji, tak ten měl matku indiánku a bratra náčelníka Komančů :D
Ale nojo, samozřejmě jsem myslel Old Shatterhenda. Jména mi moc nejdou ani v reálném životě.
Túto tému som mal až dodnes medzi skrytými, ale práve som si išiel osladiť čaj kávou ... to už je vážne :-)
To by mě taky zajímalo! :-)
Copak jak to chutná, ale mě by spíš zajímalo čím si odbarvuje kávu :-)
... zkus mléko, milý Lojzo, zkus mléko ...
Zajímavá myšlenka, a jak z ní děláš sypkou hmotu mílá Lízo?
Třeba sladí tmavým třtinovým cukrem ...
To je rafinovaný :-)
nerafinovaný by to taky mohl být :o)
A tím se sladí?
To jsou věci.
Ale určitě líp než dobře osolený čaj :-)
Když jsme jednou pochodovali po vysokých horách a tejden pili jen vodu ze sněhu, tak jsme si ji lehounce přisolovali. Jednou mi krapet ujela ruka... no ale vylej víc než litr pracně získané vody, potažmo už čaje... Kamarád se teda ofrfňoval a šel rozpouštět další sníh, já ten slanej čaj statečně vypil, bylo mi to prostě líto. No a šlo to... nebylo to teda na vychutnávání, spíš to do sebe rychle nalít, v duchu si něco říkat o potřebných iontech a minerálech... a pak to rychle zapít a snažit se zapomenout. :)
Kdysi na tabore jsme si jako kluci caje navzajem ze srandy solili. A kdyz uz jsme to prehaneli, nechali nas to vedouci za trest vypit. Normalne to neslo, to by bylo na poradnou savli. Ale treba s rohlikem uplne v pohode. Vsak slany rohlik se bezne zapiji cajem a je to dobry.
A tusim ze o Norech jsem cetl, ze caj soli a pridavaji mleko. Pro mne kombinace k nepreziti...
Až pojedeš trekovat do Nepálu nebo Tibetu, tak tam ti jinej čaj nenalejou. A ještě do něj cpou jačí máslo. Kámoš si ale tuhle "lahůdku" pochvaluje dodnes.
Asi bych je v tom případě kulturně obohatil o poznání lahodnosti sladkého čaje :-)
Jednou mi žertem přivez hrstku tibetskýho "čaje". Strukturou se podobal směsi bodláčí a trusu, kterou z balíků australský vlny odstraňovaly na začátku zpracovatelskýho procesu dvě pracovnice v Textilaně. Vyhodil jsem to.
Jo tak tenhle trest jsem jednou absolvovala také. S bráchou jsme si osolili čaj s mlíkem a babička se dóoost zlobila...
Jak to chutnalo si už nepamatuji, ale ten trest vypití, ten si teda pamatuji zcela jasně. Ne, tohle se prostě nedělá.
"Vyšší dívčí" je solit už vodu v rychlovarce, protože si druhý po zkušenostech už hrnek hlídá :-D
Špetku soli si do čaje v létě dávám běžné. Chrání to čaj před vdovou :-D
To jednou udělala mamka celé naší rodině. Byli jsme s bráchou ještě děti školou povinné a mamča chodila ráno na 6h do práce, taťka na 7h a my pak klusali do školy na 8h. Mamča ráno uvařila konev čaje, mázla svačinku a vše nám pěkně nachystala na prostřený stůl. Každý jsme měli pěkně na prostírání nachystaný hrníček s čajem už oslazeným a zabalenou sváču. Před prcháním do školy jsme pácli sváču do aktovky, tatík sváču do své pracovní kabely, a hrknuli do sebe narychlo hrnek vychladlého čaje a ....
Jednou to prostě nevyšlo. Tatík po prvním loku zakoulel očima a s plnou pusou druhého loku se rychle otočil k dřezu a velmi rychle ho vyplivnul...
Po té, co svým dvěma nechápajícím dětem vysvětlil, že ten čaj je slaný, jsme ho opatrně s bráchou okoštovali. Fuj, dodnes si pamatuju tu děsně slanou chuť :-)
A vlastně i já jsem si už osolila pudink. Pěkně čokoládový. A do misky přidávám i rozlámanou hořkou čokoládu a piškotky, které pak pudinkem zaliju.
Když jsem si pak chtěla druhý den na pudinku pochutnat, tak jsem byla zklamaná a bylo mi moc líto té čokolády, která i pudinkem letěla do koše :-(
To je jenom rozmazlenost, experti od Lindtu davaji cokoladam nejroztodivnejsi prichute, treba chilli. Neznas?
Jj, znám, ale asi tam dávají té soli trošku méně, než se dává cukru do pudinku.
Existuje i slaná čokoláda :-)
A ta je teda luxusní. Jen bych jí brala ještě o něco více silnější - tahle je pořád dost sladká.
Si ji vosol víc :-)
Tím se nezruší ta mléčná chuť.
Napsala jsem to asi špatně - čokoláda je na mě moc mléčná, brala bych nějakou 80% a více.
Však si kup, jakou chceš, a vosol si ji, v čem je problém?
To není jako posolit si krajíc.
To bych ji musela rozpustit, osolit a nechat ztuhnout. Jistě, jde to, ale zase tak nutně ji nepotřebuji.
Ostatně - jen jsem reagovala na Leonu a řekla svůj názor.
Jo, není nad to, když si člověk uvaří něco, na co má chuť. Já si takhle jednou vařila fazolky na smetaně. měla jsem na ně chuť už hodně dlouho.
V závěrečné fázi jsme zahustila moukou, ale ono to nehoustlo a nehoustlo.
Byl to cukr a ten hnus šel za stálého míchání do hajzlu.
Od té doby (někdy od roku 1990) jsem je nevařila.
Jednou jsem si posypala krupicovou kaši pepřem místo skořice. Naštěstí jsem si toho všimla včas, pepř odstranila a kaši zachránila. :-)
To se mamině také stalo. Jen nám dávala čaj do termosky a jednou byl slaný...
Ted do čaje dávám med.
Já si loni zavedla "tradici" adventních nedělí - v šest zapaluju svíčku a kdo "jde okolo", ví, že se může stavit na svařák. (Nevyhlašuju to veřejně, tj. připadá v úvahu jen pár lidí.) Letos jsem vylepšila i recept. Nejdřív rozpustit cukr na karamel, zalít vodou, znovu rozpustit, přidat skořici, hřebíček, badyán, pomerančovou a citronovou kůru, povařit. Víno pak už jen s tím vším zahřát, nalévat...
Akorát že v tom předvánočním shonu karamel občas spálím. Tak jsem včera tradičně vyhodila spálený cukr, druhý pokus vzdala, že bude stačit rozvařit v trošce vody s kořením jen cukr...
No a zahřívám, zahřívám, cukr pořád na dně nerozpuštěn. Až mi blesklo, proč asi. Taky že jo. Byla to sůl. (Ale úplně blbá jsem nebyla; přišla jsem na to dřív, než jsem do toho nalila víno, takže pořád dobrý.)
V naší ulici si paní, nadšená Velkou sametovou, zřídila koloniál a v dobré víře zavedla i prodej na zazvonění. Rychle z toho ale vystřízlivěla. Přestalo ji bavit v noci vstávat a prodávat opilcům, trousícím se po zavíračce z okolních hospod, lahváče.:-)
Já jsem si jednou všiml, že jsem si čajem zalil logr z předešlého dne, až podle podivné chuti v duhé půlce hrníčku...
Jak to tu čtu, tak je to další potvrzení, že kvůli lidské nepozornosti, je nebezpečné si dávat od obalů od potravin a do lahví od pití domácí chemii a chemikálie.
Vysoce nebezpečné. Tchýně to dělala a já si jednou málem naběhl.
V dobách kdy se ještě vypínal střídavý elektrický proud, tak matka dala petrolej do láhve od piva (té s patentní sklápěcí zátkou) a já - dítko nezletilé - si "potajmu" cucnul. Naštěstí jsme nic nepolknul, ale prskal jsem snad dva dny!
Přesně tak jsem si loknul v dětství petráku z limonádový flašky s tím porcelánovým patentem. Jenže já to ve svý nenažranosti polknul. Vzpomínám si, že se mnou frčeli na pohotovost, bylo mi dost blbě.
Když chci použít na cokoliv mimo pitné vody lahev od nějaké limonády, tak vždycky nejdřív strhnu obal, nebo ho nějak přelepím aby bylo na první pohled jasné, že to není k pití.
To uz je moc drsny, ale da se nabehnout si i na slabsi koncentraci.
Na vojne jsme meli caj volne k dispozici ve velkem hrnci. Prisel jsem, nalil si trojdecak vlaznyho, hrknul do sebe - a az pak zaregistroval pachut.
Toho debila kucharskyho nenapadlo nic blbejsiho, nez do nekolika litru caje nalit poradnej hrk Jaru, ze to pak umeje...
No, hnus fialovej, nekolik dnu me palil jicen a zaludek, palila zaha. Pomahalo cokoliv hodne mastnyho. Tak jsem to do sebe tlaskal furt a hodne.
Nejen nepozornosti. Žena když dělala v nemocnici, měla v jednom kuse případy, kdy se někdo napil v garáži z flašky od matonky nebo kofoly. V lepším případě tam byla nemrzka.
Za něco podobnýho dostala sovětská údernice Lydia Korabelnikovová nějakej řád. Začala zalejvat lógr vařící vodou a a ajta, "korabelnice" byla na světě. Jednou jsme ji napodobili v práci, ale víckrát ne.
Já měl v prvním zaměstnání kolegyni, která to dělal normálně. Ráno si udělala kafe do čisté sklenice a pak jen vždy k tomu co zbylo dosypala trochu čerstvého kafe. Ve dvě, kdy si dělala poslední, už měla vodu a logr v poměru 1 : 1.
Tohle jsem zkusila jednou a úmyslně - nějak jsem neměla kafe.
Jen jsem si lokla a od té doby si radši nechám zajít chuť. To byl teda hnus fialovej.
...a co takhle ráno s rozespalýma očima indulona místo zubní pasty na zubním kartáčku.... :-))))
Fakt to vůbec není chutné. Ale za to to probere hooodně rychle a ještě u toho stihnete procvičovat výslovnost velmi hrubých slov...
Já sklízela druhý den z obýváku, co tam zbylo po Štědrém dni. Mj. i několik ne zcela vypitých petek s různým nealkem A chtěla jsem dopít tu hruškovou či bůhví jakou limču, hrkla těch pár loků do sebe... a bylo to bílé víno. Až na to, že nebylo zrovna vychlazené, bylo dobré - ale když člověk čekal úplně jinou chuť, tak to teda na první dojem chutnalo docela hnusně.
Vstávat po bujarém večírku první a chopit se úklidu je velmi nebezpečné.
To jsem se takhle kdysi taky probudila první a iniciativně začala uklízet. Měla jsem žízeň a na stole stála petka s křišťálově čistou vodou. Lokla jsem si zhluboka...byla to padesátka slivovice, kterou na večírek přinesl pocestný až poté, co jsem šla spát.
Ale to nebyl žádný bujarý večírek, jen Štědrý večer v rodinném kruhu. Ale já vařila, o pití se starali chlapi, tak jsem nějak moc neregistrovala, odkud kdo co nalíval.
Jednou jsme meli v praci vinek, podavala se Biglova domaci slivovice, nejmin padesatka. Zapijela se sodovkou. Skodolibec Krupicka mi, nic netusicimu, nalil do flasky od sodovky tu slivu. Malem jsem vrhnul, otresnej zazitek.
Prave jsem si overil svuj IQ. 132/74.
Já si dnes po svátcích stoupla na úchvatnou super hyper váhu, kterou mi donesl Ježíšek (fakt nevím, co tím chtěl naznačit, prevít jeden:-))
No, nezbylo mi, než si myslet, že si po vzoru Haliny Pavlovské měřím IQ:-))
Počkej až přijdeš na to, že hyper super váha disponuje pamětí. A vždycky před vážením ti připomene, jak málo to bylo minule :-)
Musím se holt snažit, aby mi IQ rostlo:-))
Třeba si jen málo vyrostla. Růžičková také říkala, že by měla správně měřit 3 metry :o)))
To je pravda, jak já si vždy přála, aby mi Ježíšek nadělil pořádnej super hyper metr, který by mě ohodnotil na víc, než na podměrečnou čudlu:-))
Pokud jsi na tech fotkach, co sem davas, ty, tak do Haliny Obrovske mas asi tak daleko,jako na Nauru.
Děkuji, tipla bych se někam na Papuu a nebezpečně se blížím Indonézii.
Přemýšlím, zda obnovíme hubnoucí témata.
Teď po svátcích snad stačí jediné - NEŽRAT!!!
Ovšem za 14 dní už půjde do tuhého...
Tyjo... já si zrovna nastavila tabulku v Sebekoučinku a zauvažovala, zda obnovit téma i tady... a PŘESNĚ v ten okamžik jsi to sem napsala ty...
To je snad pokyn osudu?
Jinak - já strávila jeden adventní víkend výletem, jeden babičkováním... a před Vánocemi mě skolila chřipka. Když se mi zdálo, že se to lepší, vzala jsem si na pár dní vnučku... a trefilo mě to podruhé a Silvestra jsem opět strávila v posteli. Takže se skoro nepeklo, vařilo jen tak přiměřeně a i ten pohyb v mezičase byl. První Vánoce v životě jsem kilo zhubla místo abych dvě přibrala. Takže neřeším povánoční kila, ale to, že sakra, když jsem to po dvou letech marných snah třeba zvládla odstartovat, že bych to konečně dotáhla...
Jejda, se mi počítač s těmi palci nějak utrhnul :o)))
Ale neva, souhlasím s tebou za 6x.
A jedna cyklistická: dneska jsem naprosto dokonale přehlédl červenou.
V napojení Benešovské do Ruské jsou vtipně dva semafory hned za sebou. Stojím na tom prvním (už asi pátá červená v řadě, grr), padne zelená, tak do toho šlápnu, oči namířené kamsi do dálky za křižovatku... a divím se, že zprava jedou dvě auta a kdovíproč troubí. Projel jsem pár metrů před nimi a až dodatečně mi došlo, že jsem málem spáchal harakiri.
Blbnou mi oči, nebo hlava? Nevím.
Přesně takhle jsem před léty přehlédl náklaďák. Odbočoval jsem z hlavní doleva, hlavní je trošku doprava zahnutá, tak jsem koukal do dálky, jestli něco nejede. Jen jsem šlápnul do padálů, tak mi za prdelí profrčel ...
Připomnělo mi to, jak jsem kdysi projížděl semafory v Drážďanech. Nepostřehl jsem, že tam jsou extra semafory pro cyklisty takže jsem byl v několika křižovatkách v nesprávnou dobu a nechápal jsem, proč mají řidiči pocit, že se jim tam pletu.
Kdo bude tvrdit, že se mu něco podobného nemůže stát, kecá... asi každý už si někdy říkal, že je debil a měl kliku, že to nějak/dobře dopadlo... prostě člověk je tvor chybující a některá přehlédnutí a zapomenutí jsou těžko uvěřitelná...
Co jsem četl, tak pro spoustu nehod je jediným vysvětlení blackout - zatmění mysli. Prostě i místo jasného, tisíckrát opakovaného úkonu najednou udělá člověk nějakou kravinu. V případě lezců to třeba bývá špatně navázané lano... jeden případ jsem viděl celkem z blízka, ten člověk lezl roky a dobře, pak se (asi) nějak zakecal a že zapomněl dovázat uzel zjistil až na zemi... přijela pro něj sanitka, taky nechápal, jak se to mohlo stát. :-(
Stát se to může, já kdysi vezl autem šéfa do Karlových varů a tuším v Hostvicích byla taková křižovatka trošku do zatáčky, kde semafor byl strašně vysoko nad silnicí a jak jsem měl šéfa po boku a on něco řešil, tak jsem ho prostě neviděl.... dopadlo to dobře.
Na druhou stranu mě děsně štve, když stojím s kolem na červenou a kolem mě profrčí nějaký cyklo-mamlas, který se buď bojí položit nohu na zem, nebo se snaží být dopravně konkurenceschopný dárcům orgánů....
Jasně, případů, kdy někdo jede na červenou, moc dobře o tom ví a počítá, že to ještě stihne nebo mu to je jedno, bude asi víc... ale věřím, že se občas zadaří a člověk může červenou nevidět/nevnímat.
Takhle jsem se před časem v autě před křižovatkou zeptal kamarádky, jestli ví, že jede z vedlejší... následovalo prudké brždění... zbytek cesty jsem se docela bál... :-)
Jj, také jsem už párkrát nechala své anděly strážné řádně zapotit.
Dvakrát i docela dost.
Ten můj šel na podzim ze sádrovny rovnou na tři dny k psychoanalytikovi
Můj to zatím vždycky stihnul bez škrábance.
K chlubeni to zrovna neni, ale nest. Nalil jsem do mixerovy nadoby mleko, nasypal boruvky a banany - zit zdrave! Nasroubuju na to nozovou hlavu, otocim a ono to nejde nasadit, unasec se od min ula zmenil k nepoznani. Uz jsem se hotovil volat k rovniku o radu, kdyz jsem zjistil, ze mam pohonnej dil vzhuru nohama a ze chci unasec nacpat do ventilatorovy klece. Vetsina automatickejch pracek uz je chytrejsi me.:-)