Den 19 - 21 ráj podél řeky Adige
Vjeli jsme totiž do jižního Tyrolska. Celá oblast po staletí patřila k rakouskému území, k Itálii byla připojena až po první světové válce. Dodnes tu mluví převážná většina obyvatel německy a na cedulích jsou vidět názvy obcí jak v původním německém jazyce, tak i v…
Opět první :-)
V práci se do toho ale pouštět nebudu, nechám si to opět do vlaku, jak pojedu z hokny.
Musíš nás tak napínat a dávat to sem s takovou prodlevou? Vždyť to už beztak máš dávno sepsané, tak to sem prostě nasyp všechno.
P.s. Já včera dokončila Finsko. Akorát nevím, zda něco sem budu dávat, když to byl vodácký výlet.
Už to bude celý, ještě jeden dva díly a jsme doma :-)
Já bych to sem dala i dřív, ale nějak mě přemohly pracovní povinnosti a začátek školního roku (včera kupříkladu třídní schůzky :-)
Kromě toho jsem ještě aktualizovala dneska epastorek.
A na závěr, nechtěla jsem, aby se blogy "kolegů" tak brzy odsunuly.
Třeba ta Ohře je docela vtipná :-)
PS: Klidně to sem dej, možná bych ale počkala až na nějakou mrtvou sezónu. Jsou dny a týdny, kdy to visí pořád jeden blog a nemění se to.
Tak brzo sem svůj cestopis nedám. To, že mám hotový hrubý rukopis nic neznamená. Vlastně se jedná o přepis deníku. Teď to nechám měsíc u ledu, pak se na něj vrhnu, pokusím se opravit chyby a překlepy, doladit syntax, pak to bude mít měsíc moje korektorka, a pak teprve se pustím do finální verze cestopisu. Zveřejnění zde vidím tak na leden, navíc to opět bude jen jedna kapitola. Celý cestopis je prostě díky rozsahu nezveřejnitelný.
Sice považuju trochu za OT psát pod blogem někoho jiného o jiném, zatím ještě nezveřejněném blogu, ale když už jsi to sama načala...:-))
Jo, zajímala by mě i vodácká cesta po Finsku. V poslední době si hodně pohrávám s myšlenkou cyklo-vodácké cesty někam na Sever. Prostě vlastní kolo a vlastní loď. Finsko je na to úplně ideální.
Cizímu bych nepsala, zas tak drzá nejsem.
Ať nejsem úplně OT: zajímalo by mě, jak si Markéta zaznamenává trasu. My s sebou vozíme GPS, s tou jsme ale schopni zaznamenat tak 400 km, více ne. Na tohle jsem se nikdy nezeptala, jelikož jsem si nevzpomněla.
Trasu si nijak nezaznamenáváme. Vloni jsme ani neměli žádný pořádný plán, prostě jsme se "zuby nehty" drželi cyklostezek. Když jsem pak trasu klikala do bikemap, dělala jsem to jen odhadem. Zveřejním ji v posledním dílu, doufám, že někdo nebude bazírovat na detailech a zpochybňovat našich 2754 km za 39 dní ;-)
Letos, když jsme žádné stezky v plánu neměli a zhruba od polské Čenstochové jsme potřebovali co nejpřímější cestu do Bialoweži, jsme si doma trasu naplánovali. Napsali jsme si seznam vesniček, kterými projíždíme, vytiskli a vzali s sebou. Když jsme pak někde trasu upravovali, jen jsem škrtla vesnice, kterými jsme nejeli a napsala nové - no a doma jsem to pak překlikávala do stroje podle tohoto seznamu.
Takže takhle je to s našim zaznamenáváním. Vot modernaja technika :-)
Já si myslím, že určitě Vaši dojetou vzdálenost zpochybňovat nikdo nebude. Já si jen říkala, jakou technikou to zaznamenáváte.
Mě se osvědčilo si zaznamenat do GPS noclehy. Ty se totiž nesmazaly, byť záznamy z prvních dnů /ujetá vzdálenost/ byly přemazány záznamy z posledních dnů. Takto pak bylo jednodušší alespoň body noclehů spojit.
Super povídání! Tím spíš, že si v duchu opakuji svou první cyklovýpravu z roku 1992, která vedla... kromě jiného i do Benátek :) To byla doba "před internetem", takže jsem ani moc netušil, že v Benátkách jsou mostky se spoustou schodů, které se s naloženým kolem blbě překonávají... Spali jsme tenkrát jednu noc přímo v Benátkách, na tržišti, pod stoly trhovců. Nepříjemné bylo, že kolem půl páté ráno přijeli a začali vybalovat ovoce, zeleninu... Aspoň jsme měli delší den. :)
Jé, Marku, zdravím! Jsem ráda, že se tu objevuješ!
Já byla paradoxně v Benátkách na své druhé zahraniční výpravě (tedy když nepočítám Slovensko) v roce 2000. Ale tenkrát nebyly přes Alpy tak pěkné cyklostezky a děti tam chtěly, tak proč ne znovu!
Je pravda, že to je pěkný cíl a jede tam skoro každý :-)
Jinak, z jiného soudku: do Ruska jsme dojeli podle plánu, do Moskvy se podívali vlakem, a na první nocleh ještě v Jeseníkách máme moc fajn vzpomínky :-) Ať žijou náhody a nakole.cz :-)
Zkoušel jsem sledovat vaši cestu přes kešky, ale moc nehledáte, tak jen nějakou z Běloruska jsem tam viděl. A ta první, co jste po odjezdu od nás našli, je naše. :) Souhlas, ať žijí náhody a nakole.cz! :)
Trošku jsem dávala příspěvky na Facebook, tak jestli tam chodíš, najdi si mě podle jména (není nás tam moc :-)
Kešky hledáme spíš víc v zahraničí, kde jich je málo. Na celé Bělorusko jich fakt moc nebylo a v Rusku ještě méně, byly v podstatě jen v Moskvě.
Navíc když si je nahraji předem do mobilu, a pak změníme trasu, jsem nahraná :-(
Ta u toho stromu je Vaše, tak to se jdu hned podívat na další Vaše. Ten strom mě ale pobavil, podle fotky vypadal jinak a ve skutečnosti je poloviční :-)
Tak jsem si to přečetla a super. Jako obvykle, nezklamala jsi. Čtení si užívám přestože jsem v listopadu byla na promítání z této cesty.
Vynikající! :-)
Děkuji :)
Taky ten seriál čtu :) Adige je fascinující jako vaše děti s naloženými koly.
Souhlasím, že je výborná. Ale v dalším díle bude něco, co ji překoná ;-)
A naše děti? No tak přece jim ty věci už nepotáhneme :-)
Ale jo, souhlasím, vypadá to pěkně, napohled :-)
V létě jsme s dětma byli ještě pár dní na vandru na Velké Fatře, táhli si batohy se svými věcmi: http://www.epastorek.cz/cestovani-s-detmi/velka...
taky se mi to hrozně líbilo, jak děti měly batohy. Stejně jako v zimě na sjezdovce mi vždycky připadají správňácký ty mrňata v helmičkách, jak křižují kopec (nebo se řítí dolů :-)
(omlouvám se, možná to zní jako že jsem pyšná matka - ale která nejsme, že? :-)
učíš orly lítat, bodejť bys nebyla hrdá. A až vyrostou a budou lovit sami, tak se ten pocit hrdosti naplní a budeš moct říct:"Byly to krásné roky."
Že by Fella? :)
Vypadá pěkně i na videu, jak děti zdolávají kopce.
Chvíle, kdy je rodina pohromadě, jsou nejlepší, i když je ošklivé počasí.
Závidím, že nemusíš ještě říkat, jak píše orwell farm: "Byly to krásné roky." Užívejte si je.
Já jsem s dětmi letos strávila pouze jeden celý společný den.
Máme my dvě např. společné to, že s námi děti nedávno stoupaly na Gerlospass, rozdíl je jen ve směru jízdy a velikosti dětí :)
Já taky doufám, že nás "pak" děti někam vezmou s sebou :-)
Ahojky, co se týká toho, tak si myslím, že jo. Určitě Vás děti pak s sebou brávat budou.
Co tak vidím ve svém okolí, tak dítě často přijímá sport svých rodičů /z vodáků se již od malička stávají vodáci, kteří v tradici pokračují, z dálkových cyklistů též dálkový cyklisté.../ Prostě je to o vzoru, a taky o tom, že dítě má i jiný směr, než daný jeho spolužáky /sedět u TV, PC.../
Mám stejnou zkušenost. Letos mě děti vzaly na klettersteig na Dachstein. Před pár lety naříkaly a fňukaly, jak je to daleko, vysoko a proč se tam drápeme... a dnes dcera jezdí s mládencem nejmíň 5x za léto do Alp a vzpomíná, jak to bylo kdysi s námi bezvadný... :) Samozřejmě všechny děti za sebou mají období absolutního odmítání rodičů a jejich zájmů...
tomu odmítání se říká úvaha :"Jak může mít tak geniální dítě , tak debilní rodiče." :-)
Dítě, které si v určité fázi "vývoje" nemyslí o rodičích, že jsou naprostí debilové, není normální. ;-)
To je milý, to ráda čtu! Ale z fotek mě mrazí, já výšky moc nemusím :)
Hele, ale třeba náš Víťa... i když se snažíme, tak ho prostě ten telefon a počítač přitahuje. Je fakt, že už si ho umí nainstalovat a zkouší různý aplikace a programy (ne že jen hraje hry), spolehlivě rozumí pojmům jako "megabajt" apod. Prostě z nějakého záhadného důvodu ho to zajímá a už se v lecčems vyzná líp než já.
O víkendu jsem s nima byla v Jeseníkách. Šli jsme po horách, oni šlapou, bez problémů a celkem i rádi. Obdivují vyhlídky atd. Ale debata s Víťou hlavně o počítačích, telefonech, trochu i autech...
Šárka, ta je jiná. Tu zajímají kočičky, zvířátka... takže to není tak, že to přitahuje všechny děti.
A nechtěla by Šárka koťátko? Přivezli bychom jí ho až na Lesovnu :-).
Já bych si tipl, že jako dítě z Lesovny sní všechno... :-))
Ty seš zase drsnej! Je roztomilé, mourovaté :-).
To je i králík. :-))
Máme i králíky. Přes léto, na maso :-)
:-)
Kraliky na Lesovne? A kde mate kralikarny? Byla jsem u Vas uz nekolikrat, ale zadnych kralikaren jsem si nikdy nevsimla.
Máme mobilní výběh. Výhoda - je to zároveň i sekačka trávy :-) A máme to první rok (Luděk si na jaře trochu hrál), takže dřív jsi to tu vidět nemohla. Dva jsou naši, dva kamaráda ze vsi. Přes zimu to ale mít nechceme. Kamarád má králíkárnu, ty naše do zimy půjdou na pekáč.
No anebo je naučit žrát sníh.
Kéž by byl v zimě sníh!
No jo vlastně... Tak hlínu. :)
To je ale velice smutná a krátká perspektiva. Už jste je seznámili s blízkým osudem?
Koho seznámili?
Když jsme je dostali, chtěla jsem jednoho pojmenovat "česnek" a druhého "špenát" podle toho, jak dopadnou, ale u dětí mi to neprošlo :-)
pojmenovat jednoho "smetana" to by se zase mohli ozvat filharmonici ;-)
:-)))
Mimochodem, na smetaně, to nedělám... díky za tip
V tom případě máme v králíkárně třeba "frantíka" (k úpravě po francouzsku) nebo "sekáče" - na sekanou :-).
To jako fakt? :-)
Hele, to bys mi mohla nějaký recepty poradit, chov se docela osvědčil, děti mají vzrůšo, občas se proběhneme, když nám utečou, Šárka se má o koho starat, nemusím sekat půlku zahrady ....
Poslala jsem ti e-mail, protože úpravu králíka "po italsku" neznám, sem by se to nehodilo :-).
Máme kočku, asi čtyřletou, poté co několikrát porodila, naposledy 8 ks, jsme ji nechali vykastrovat. Je také mourovatá. Ale děkuji za nabídku :-) Asi bychom ještě jednu kočku uživili, ale momentálně se sem další kotě přitoulalo, tak uvidíme, jak to s ním dopadne. Pipláme ho, moc nechce žrát :-(
To je snad nějaká epidemie, či co? Taky se k nám minulý týden přitoulalo cizí kotě. Ale to žrát chce a to až moc. Poté, co si z nějakého důvodu vybralo naši zahradu, kde dva dny hlasitě řvalo, jsem psychicky nevydržela a porušila zásadu "nekrmit cizí koťata". Dle očekávání to dopadlo tak, že si nás už adoptovalo. Do baráku zatím nesmí (tím odlišujeme "vlastní" kočičku od "přivandrovalé"), ale až se ochladí... nevím nevím.
Ptát se, jestli tady někdo nechce přítulné kotě, asi nemá smysl, co? :-)
Tak příště :-). Neustále nám někdo nabízí koťata, vždycky jsme u domu kočky měli, ale s rostoucím provozem to už teď nelze, dožijí maximálně roku a... A aby byla zavřená v bytě, to si zatím nedovedu představit.
Já jsem si dneska cestou domů trochu probíral v hlavě tvůj blog a vzpomněl jsem si na tenhle příspěvek o přitahování počítačem. Nechcete mu zkusit koupit něco jako raspberry s nějakou hardwarovou nadstavbou, která by šla ovládat přes Sratch? (třeba PifaceDigital2)
To by ho mohlo bavit nějaké to blikání a hejbání. To je pro dítě možná ještě zajímavější než "pouhé" programy.
Já kdybych měl takové dítě, tak bych to zkusil.
Uf! česky by to nešlo? :-))))))
Tak dobře:
RaspberryPi je malý počítač, na kterém běží třeba Ubuntu. Jako úložiště to má SD kartu, takže výměna systému za jiný jde opravdu snadno. Jeden z předpřipravených systémů je nastavený tak, že je tam rovnou programovací jazyk Scratch.
Obojí, jak Raspberry tak Scratch byly původně vymyšleny pro děti. Ostatně Scratch si nyní můžeš vyzkoušet i online bez jakékoliv instalace a je i v češtině.
A PifaceDigital2 je jen kus hardware, ve kterém jsou jednak rovnou LEDky, pak dvě relátka a svorkovnice se všemi signály aby se nemuselo vymýšlet, jak to vytáhnout přímo z desky. To pro ty, kteří nejsou takoví bastlíři.
Ještě nějaké odkazy:
https://scratch.mit.edu/
https://www.raspberrypi.org/
http://www.piface.org.uk/products/piface_digital/
k té pyšné matce - http://ydiot.com/texty/?utok-uplne-mrnavych-geniu
:-))
jinak díky za blog ;-)
To je hezký :-)))
Připomnělo mi to jednu kamarádku, která pronesla nad svým dvouletým synem, říkejme mu třeba Pepíček, zcela vážným hlasem: "Já se bojím, aby Pepíček nebyl nějaké to geniální dítě."
(poté co v těch dvou letech poznal pár písmenek nebo už nevím na základě čeho, je to už dávno)
Přestože jsem byla navnaděná článkem v Cykloturistice (který na poslední chvíli částečně ovlivnil moje letošní cykloputování) a videem z vašich stránek, tak jsem se nemohla dočkat počteníčka tady. Opět jsi Peggy nezklamala a to ještě není konec... :-)
Navíc, když v popisu i na fotkách je nějaké místo, kde jsem byla taky a ještě když z nich máme stejné pocity, tak bych se tam hned vydala znovu...
No a teď se tady dozvídám o vaší letošní cestě. Lokalita, která mě neskutečně láká, ale to si budu muset na její zveřejnění ještě trochu počkat... no a já budu čekat trpělivě.. ;-D
Jé, tak to ráda čtu, že někoho naše putování inspirovalo. A ještě radši čtu, že i když jsi to četla v časopise, ještě si to přečteš tady. Sem toho dám trochu víc, tam byl prostor omezený, tady je neomezený :-) tak se snažím přidat do povídání nějaký bonus.
Tak se budu těšit na nějaký případný "konkurenční blog" z Tvé cesty.
Z letošní cesty povídání určitě bude!
No tak to u mě nehrozí (sepsat blog). Hold někdo nemá, jak se říká "Básnické střevo" ;-D
Já se tak akorát zmůžu na fotky s komentářem a ještě to mi dá fušku. Fotky jsou zpracované a komentáře čekají, ale je hezky, tak ještě trajdám a není na to čas.
Stejně radši počkám s uveřejněním až dlouho po tobě. Pokud totiž obě myslíme na tu samou lokalitu, tak ta byla úžasná a stavěla jsem snad každých 5 min a fotila a fotila a nabírala tu atmosféru do sebe a navíc tam byla v podvečer jen sama (nikým nerušená) a to podvečerní slunce to ještě podtrhovalo.
Jinak výkony vás, myslím naložení kol (já bych si připadala jak soumar, ale chápu proč) a dětí (ujetých km k jejich věku) obdivuji a jedním slovem úžasný... tak tedy tpělivě čekám...a už předem se těším... ;-D
P.S. i když kousek jsem nakoukla...dle tvého návodu zde někde v komentářích... ;-)