NaKole.cz
V Zemi kol bez kola
Procházka v Zemi tulipánů
Po mé první cestě stopem, jímž byla cesta po Slovensku, přišla otázka:„a kam teď?"Netrvalo to dlouho a naskytla se mi možnost podívat se do Nizozemí. Stopem, tedy jednou z oblíbených metod, jak poznat svět. Poté co se dostávám do Prahy, je na řadě zvolit ten správný…
Nejlépe hodnocené
Re: V Zemi kol bez kola
Před už hodně lety jsem hodně stopoval a později rád brával stopaře. Od té doby, kdy jsou to často smradlaví bezdomovci, jsem s tím přestal. Měl jsem pak problém to auto vůbec vyvětrat. Přitom ten pán nebyl hloupý a dobře se s ním povídalo.
Výjezd z Prahy stopem si nyní skoro nedokážu představit, když jsou všude silnice pro motorová vozidla a dálnice. Tam se asi musí jen na pumpách obcházet auta. Na to jsem nikdy neměl nervy.
Jsem rád, že stop ještě někdo provozuje. Mám na stopování skvělé vzpomínky.
0
Re: V Zemi kol bez kola
Ano ten výjezd byl u benzínka, ale žádné obcházení. Asi 45 minut čekání na tu správnou řidičku, která směřovala na Ústí...
Jinak těch 45minut je asi nejdelší čas, který jsme po celé trasečakali, někde brali téměř hned (němci bez problémů, a pak hodně polští kamioňáci), ale to už jsem vzpomínal.
Dobrý stop byl také skrz Slovensko, kde se mi podařilo u Levoče stopnout dodávku a na "jeden zátah" jsem dojel až do Rožnova p.R. (tam jsem chtěl), jinak jeli až do Prahy :)
0
Re: V Zemi kol bez kola
Taky jsem jako mlaďas chodíval na stopa často. Ale už je to hodně let zpátky, co jsem tuhle kapitolu zaklap. Tehdy jsem z Brna do HK jel snad nadesetkrát skoro celý den a víc nachodil, než najezdil. A pak ještě jednou z Prahy do HK. Po dlouhatánský době mi na Černým mostě nakonec zastavil - linkový autobus. Bývalý kolega z MHD mě zahlíd, já napřed vůbec nechápal, proč šlajfuje. A plnej dostavník substrátu taky čuměl jak puk :-)
A stopaře jsem taky občas brával. Ale když pak vedle tebe dvě hodiny dřepí "hluchoněmej", z kterýho za tu dobu vypadnou tři slova a ty si zato nemůžeš udělat svý pohodlíčko, to vezme chuť někoho brát. A takovýho pušimíra, jak popisuješ jsem taky jednou trefil. Vypadal jak strejda, co mu ujel autobus do sousední vesnice. Neujel. A ještě zkoušel vysomrovat prachy.
Takže kašlu na to. Na dlouhých štrekách to omezuje a na kratších už dneska člověk ty klasický študáky a čundráky moc nepotkává.
0
Re: V Zemi kol bez kola
To je ten problém. Zmizeli stopaři a nahradili je mávající somráci a také kurvy.
0
Re: V Zemi kol bez kola
Taky mám ten pocit, já nikdy moc stopem necestoval, jen na vojně, ale to tenkrát fungovalo skvěle, vojáka bral každej....
Ale stopaře jsem brával, jeden mě zvlášť utkvěl v paměti: http://www.nakole.cz/blogy/jindra8526/782-vasek...
Teď se mi zdá, že stopaři nějak zmizeli, nebo jak vlastně jezdím skoro jen ty dálnice, a raději na noc, tak je nevídám, už jsem myslel, že fenomén stopařů nějak vymizel.
Jinak na krátko, u nás je to docela běžné a normální nabrat pěšáka, který míří do vsi. Většinou jsou to lidi, co jeli vlakem a ujelnebo jim nejel bus, tak musí pěšky těch 5 kiláků ze Strančic, jak se dostanou za dálnici, je velká naděje, že je někdo místní vezme.
0
Re: V Zemi kol bez kola
Zdaleka nejlíp se mi stopovávalo s plus mínus šestiletým synátorem. Druhý třetí mávnutí a nějaká ženská zastavovala :-)
0
Re: V Zemi kol bez kola
Takhle jezdím "stopem" já. Na skutečném stopu jsem byl jen asi 3x v životě.
Ale rád využiji toho, že mě dost místních zná a popoveze. Nedávno, to mě ujel vlak a pršelo, se dokonce jeden člověk kvůli mě otočil a vrátil.
0
Re: V Zemi kol bez kola
Dnes stopaře už ani neuvidíš. Já kdysi projezdila stopem celou republiku. Na pravidelnejch trasách jsem měla i stálej odvoz :) Když jsem jezdila v pátek odpoledne ze Slovenska, asi čtyřikrát mě bral Maďar v malým fiátku, co jezdil na víkend za ženou do Prahy. Dvakrát mi zastavil, aniž bych mávala, to ještě nebyla dálnice a když tě někdo vysadil v obci, bylo běžné, žes šel až na výpadovku za obec pěšky a nestopoval. Ten Maďar mě viděl a zastavil.
Do Pardubic jsem jezdívala jen jednou za rok na Velkou, ale i tak se mi povedlo se dvakrát svézt se stejným kamiónem, taky mě poznal, já jeho ne :)
Z Prahy se dalo stopovat už od Nuselskýho mostu. Průměr na štrece jsem dělala 60, rekord z Brna ke koňovi na Václaváku za hodinu a půl, z Brna do Bratislavy za třičtvrtě hodiny, to už byla dálnice.
Ze začáku se dalo stát i na dálnici, u Mirošovic to bylo celkem běžné, akorát to tam vybírali švestky, jednou jsem musela zdrhnout a povedlo se mi zastavit auto shora z mostu. Taky jsem se jednou nechala vyvézt policajtama odkudsi z Prahy ven na výpadovku směrem na Most. Projeli kolem mě asi třikrát, pak mě chtěli lustrovat, tak jsem je přesvědčila, že nejlíp udělaj, když mě odvezou a že už tam nebudu strašit :)
To bylo krásný cestování, když jsem spěchala, brala jsem osobáky, klidně i po kouskách s přesedáním, když jsem měla dost času, byly lepší kamiony na celou štreku, byť jeli pomalej.
Z těch dob znám větu: "Když kvete řepka, budou za chvílu Vánoce". To jsem jela ze Slovenska vyjímečně ne přes Blavu (to byla nejrychejší cesta), ale s nějakým kamionem, kterej to bral přes Trnavu a Senicu na Hodonín. V Malých Karpatech ještě ležel sníh a jak jsme sjeli dolů, kvetla tam řepka, a tenkrát ten Slovák pronesl onu památnou větu. Vždy si na ni vzpomenu, když vidím kvést řepku...
0
Re: V Zemi kol bez kola
Kamarádi, když za mnou jeli čundrem do Zvolena, kde jsem si hrál na vojáčky, tak ze zoufalství nakonec nepohrdli traktorem jedoucím ze servisu. Bratislava - Zvolen. Prý to byl úžasný zážitek.
A můj nejzajímavější úlovek byl (kdo ještě zná) Josef Vágner z dvorské ZOO. V podstatě omylem, do auta jsem se mu nacpal, když kousek ode mne zastavil. Ale odvezl mě :-)
Kamioňák mě vzal za celá léta jenom jednou a ještě jen na kousek. Asi spíš vyhlíželi baby...
0
Re: V Zemi kol bez kola
Kamiony byly na dlouhý štreky dobrý, asi jo, brávali spíš baby. Jednou jsem stopovala už za šera u Velké Bíteše na dálnici pod mostem, bo pršelo. Taková beznaděj, ráno jsem měla bejt v osm v Benešově. Zastavil mi kamion, co chtěl odbočovat v Jihlavě na Tábor, když jsme se blížili k odbočce, bylo kolem půlnoci, podíval se na mě, mávl rukou a řekl: "Nacht Prag" a po jedné ráno mě vyklopil u sjezdu na Benešov. Ty jo, já netušila, že je to od toho sjezdu ještě pěkných pár kilometrů, sem se hezky prošla... Čert ví, kam vlastně jel, on uměl německy, já anglicky, ale člověk se vždycky nějak domluvil.
0
Re: V Zemi kol bez kola
ještě přidávám pár postřehů
Taky si myslím. že dnes už stopaři pomalu vymizeli (mimo jiné komu se opravdu chce spoléhat na stop že mu to zrovna výjde a dostane se tam relativně v čase), dnes naopak velmi oblíbené spolucestování Spolujízda, tedy BlaBlaCar táhne lépe...?
Dobré je stopovat sám, berou většinou rychle, pokud tedy už nejsou plní :) a nebo hned po ránu. To si pak třeba myslím, tak jako v mojem případě, že jsem zaspal a ujel mi spoj do práce. Tak jsem toho využil a svezl se již první autem co jelo okolo (bylo cca 5.20)
No a největší obavy jsem měl, když jsme jeli dva stopem přes Německo a zastavil nám polský kamion s tím, že on vezme jednoho a kolega za ním, ten vezme druhého (to jsme si opravdu nebyl jistý, zde se ještě shledáme) :) :) ale dopadlo to dobře
0
Re: V Zemi kol bez kola
Mne jednou v době uvedení do prodeje úplně nové první Octávie (tedy té porevoluční) vzal z Prahy šéf Škodovky. Nejdříve jsem ho naštval kritikou, že je to moc krátké, ale pak jsme se bavili o autech, až jsem v Boleslavi přejel křižovatku a odjel až někam ke Kosmonosům. Musel jsem se vracet pěšky na odbočku na Jičín. To že to byl pan ředitel jsem si uvědomil až mnohem později. Byl to příjemný a chytrý chlap a vůbec se nevytahoval.
0
Re: V Zemi kol bez kola
Běžnej stopař býval študák nebo záklaďák. Jak už's vyrostl ze studentských let, moc se nestopovalo. Pracující přece už měl na vlak a vůbec jiné strosti, jak někde trajdat :)) V dospělosti jsem vlastně stopovala už jen dvakrát, jednou z Německa, když jsem ráno měla bejt v práci, bylo deset večer a já byla v Pasově. No nestihla jsem to, sice přes Šumavu jsem se dostala po půlnoci, ale pak už to bylo slabý a nakonec to dojížděla vlakem a přijela až po desáté.
Podruhé jsem jela z Durhamu na dostihy do Liverpoolu, jak na potvoru stávkovala železnice a autobusem bychom tam se ségrou dojely až někdy odpoledne. To taky byla dobrá cesta. Nejdřív na korbě dodávky s bedýnkama zeleniny do Leadsu, pak nás vzal prázdnej autobus do Manchesteru a na závěr perla, naložili nás nějací Němci, kteří jeli na ty dostihy protestovat, my tam jely fandit :)) Zvládli jsme to v míru, u první brány nás vyložili a každej jsme si šli po svejch. To bylo v třiadevadesátým, pamatuju si to přesně, běžela se ta jediná Velká, která se oficiálně nekonala. Demonstranty vynášeli z dráhy bobíci na koních, první dva starty se nepovedly, napotřetí neodstartovalo asi deset koní včetně favorita, ten zbytek se už nepodařilo zastavit a po prvním kole jich zastavila jen asi polovina. Do cíle doběhlo dvanáct koní, vyhrál Esha Ness, hodinu řešili co s tím, až to definitivně stornovali a nechali povracet sázky.
Tam jsem viděla, jak funguje tisk. Oficiální start byl ve čtyři hodiny, doběh asi o půl páté, a když jsme kolem sedmé vylízaly v centru města z metra, vyhazovali z auta balík novin, kde na titulce byl vítěz a obrovské titulky. Anglie z toho byla v šoku.
https://www.youtube.com/watch?v=T3Zpe2rnu6Y
0
Hledám: Cyklovyjížďky na e-kole
Hledám: Nejen z mého kraje - parťačku nejen na kolo :-)
Hledám: Parťáka nejen na kolo
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 11. část
Kolečko se uzavírá Ještě v Kazachstánu jsme byli tak trochu celebrity. „Zdrastě, jak se máte? Viděl jsem vás…
Dámská 2024 – jezero Milada, Děčínský Sněžník, Ploučnice, Husí cesta a z Roudnic
Začínáme další desítku naší tradiční Dámské, dlouho jsme nevěděly kam vlastně pojedeme a kdy pojedeme. Radka…